Rein - první mise: Krev a písek

[Gnost Kohn]

Erebus, hyperprostor

Uplynul týden, co jsi se dostal na republikový hammerhead jménem Erebus. Většinu času nebylo co dělat. Aidan si občas šel zacvičit se světelným mečem, který jak se ukázalo těžko rozdýchával polití neznámým druhem alkoholu. Aerys se ukázal za necelý den schopen jen pajdavého kroku.
Zhruba v půlce týdne vylezl z ošetřovny i Garran Aximand,ale poté co Aerys s Aidanem ve "své" místnosti něco zapálili se na ošetřovnu raději zase vrátil, než aspoň jeden z nich opustí loď. V podstatě jste se spolu nepotkali, jen si z něj bratři celou jednu noc utahovali.
Kapitán lodi Ezekyle Agron nebyl příliž nadšený z dalšího požáru, ale vypadalo to, že je na to už zvyklý. Přijemný člověk, kolem třicátého roku, přivítal tě na lodi, popřál ti hodně nervů s jedijskou posádkou a šel se zase věnovat svým povinostem.
Před dvěma dny vás opustil Aidan spolu s několika vojáky na výdvědnou misi a Aerys vypadal na to, že plánuje nějakou misi. Nebylo s ním moc řeči a skoro neopouštěl věčně zamčenou místnost vyhrazenou na "pokusy".
Když se probudíš, vypadá to, že jsi v místnosti sám. Aerys se zdál, že skoro nespí, Aidan byl na misi a Garran na ošetřovně. Chvíli ti trvá, než ale rozeznáš postavu v krémové róbě rytířů jedi, podle popisu je to Garran Aximand. Tento rytíř jedi je zhruba stejně vysoký jako ty s delšíma blond vlasama a zelenýma očima. Z tria Aerys, Aidan a on nejstarší, podle všeho nějakých 31 let, zatímco bratrům by mělo být 25.
Garran seděl na své posteli a pročítal si něco na datapadu.
Jsi vzhůru. Promiň, že jsem nevylezl z oštetřovny dřív. Aerys s Aidanem se občas chovají jako děti a když se zavírají v té místnosti, tak je to nejhorší, občas něco zapálí, nebo jim tak něco vybouchne... hlavně když procházím kolem. Jinak Aerys prý naplánoval misi pro nás dva, tak se máš jít najíst a no... on si tě tak do hodiny odchytí, já budu tady, ale na pokec bude čas potom.
Pak odloží datapad a přejde ke tvé posteli.
Málem bych zapomněl. Garran Aximand.
Řekne a se zkoumavým pohledem ti nabídne pravici.


_____________________________________________
Hodně štěstí tohle bude asi dlouhá mise, jinak můžeš zhruba popsat co jdi dělal v tom "volném týdnu" jestli sis chtěl postavit meč tak to tam můžeš popsat taky (ber to jako odměnu), něco co se ti zdálo, zatím máš volnou ruku.

[Rein Steep]

Erebus, hyperprostor

Za maminku...
Další lžíce přetékající jakousi super výživnou zvláštně vypadající sladkou kaší zaparkuje v mém ústním ústrojí a hned na to vylétá skoro bez nákladu ven jenom proto, aby přinesla další zboží.
Sedím na lavičce v jídelně u dlouhého stolu a nechávám v sobě mizet jeden z mnoha chodů mojí snídaně, mrkvovej salát už jsem třeba sežral. Se zvednutým obočím zírám spokojeně do prázdna a promítám si v hlavě pár předešlých dnů.
Tak třeba první den, ten co jsem s Aerysem přiletěl a ubytoval se v pokoji, kde byl zabydlen i jeho bratr Aidan, jsem nic moc produktivního nedělal. Vlastně jsem nedělal vůbec nic. Celej zbytek dne jsem prospal a vzbudil se až další den ráno. Nevím, jestli jsem byl vůbec nějak unavený, řekl bych ale, že nebyl. Prostě jsem si zase jen tak skočil do jiné dimenze a ten intenzivní spánek mi asi pomáhá v plynulém a nekomplikovaném přechodu. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem spal jako zabitej i po odchodu z Akademie. Zapíchnul jsem v prvním transportu, kterej se mi podařilo odchytit. Schoval jsem se do nákladového prostoru a spokojeným spánkem jsem poslintal měkké plachty, do kterých jsem se rozvalil... Bájo. Pak jsem musel rychle zdrhat, protože jsem prospal pár zastávek a obával jsem se, že by kapitán lodi mohl mít nějaké připomínky.

Za tatínka...
A další plná lžíce. Hmpf... ňamka...
A opravdu. Nemyslel jsem to ironicky. Mě to jídlo tady chutnalo. Dokonce i tahle kaše. Nikdy jsem neměl nic proti sladkému a zvláště ne proti sladkým kaším. Ještě pár transportů a náklad bude vyložen kapitáne! … Být vámi, pohnu kostrou desátníku! poslušně poslechnu svého velitele a spolknu ještě ne zcela spořádanou porci kaše. Co to sakra provádíte...!? Možná jsem neměl tak hltat, maminka mě vždycky napomínala když jsem to dělal. Jídlo, právě polykané si spletlo trubice a já se opravdu velice kvalitně zakuckal. Po několika dávivých vykašláních a následujícím pořádným hltem vody se se zaslzenýma očima opřu vyčerpaně o stůl. Pronesu nějakou nesrozumitelnou nadávku a dám se znovu do jídla. Tentokrát se rozhodnu neuposlechnout kapitána a s vykládáním pokračuji pomaleji. Ale ne pomalu. To nedělám nikdy.
Pohled mi na chvilu sklouzne k meči, pevně posazeném na opasku. Jo, tohohle frajera jsem si vyráběl během tří dnů po mém hybernačním spánku.
Zašel jsem rovnou do dílny. Převlékl se do pracovního – nějaké ty montérky, použité jen jako kalhoty, přičemž zbytek byl shozen dolů a svázan rukávy k sobě. Byly to montérky s rukávama. Už kvůli tomu jsem to na sebe nevzal celé. Na hlavně skoro pořád nasazené svářecké brýle a v hubě cigáro. Zas tak moc jsem nekouřil, ale cigarety jsem si balil sám ze skromné zásoby poněkud předraženého voňavého tabáku. Pokuřovat u sváření se mi docela líbilo. Líbila se mi i strašně moc samotná dílna. Ráj pro amatérského technika nebo alespoň ráj pro mě. Snad ani v Akademii něco takového nebylo a potom, co jsem odtamad zdrhnul, k žádným pořádným nástrojům jsem se nedostal. Tady bylo snad opravdu všechno. Samotných svářeček bylo několik velikostí. Všelijaké šablony, pomocné a bezpečnostní zařízení, díky kterým se práce stala čirou zábavou. A já se opravdu bavil. Opravdu jsem si celou stavbu meče užíval. Nejdřív jsem si vyrobil jeho vnější podobu, jeho karoserii, jejíž náčrtek jsem už dlouho nosil u sebe na kusu papíru, který jsem ukázal jenom Aerysovi. Elegantní, plně funkční – nikde žádné výběžky, které by bránily v pohodlnosti používání meče. Potom přišel na řadu interiér. Obsah sáčku s dárečky jsem si už pečlivě prostudoval a vybral jsem z něj několik nových součástek, které měly nahradit ty z mého starého meče. Především šlo o jasně oranžový krystal, ten jsem si vybral z čistě estetického hlediska. Nic jiného v tom nebylo, prostě se mi líbila ta barva na čepeli. Vyměnil jsem taky čočku a zaostřovací krystal. Od setkání s mandalorianskou ocelí, která mi s posměchem chcala na pověstně nepřekonatelný světelný meč jediů, moje víra v onu nepřekonatelnost poněkud poklesla a musel jsem si vykompenzovat v drobných vylepšení mého nového meče.
Meč byl tedy hotov. Tím moje práce v dílně ale neskončila. Když jsem ji měl k dispozici, chtěl jsem to využít alespoň na devadesát procent. Práce už nebyla tak intenzivní ani pracná, protože šlo jen o lehké úpravy a zlepšení mojí 'zbroje'. Tím myslím, tu soustavu chráničů, kterou jsem si na sebe sehnal. Vylepšil jsem spoje, zesílil povrch, všechno hezky vyčistil a vyměnil rozptylovou vrstvu proti střelám na hrudi.

Za bratříčka...
Poslední lžíce z vyškrábané misky.
Jo, za bratříčka, jen počkej Nicolasi, až ně najdu, tak tě seřežu, že tě doma nepoznaj...
Otočím se na lavici a opřu se o stůl.
Tady na Erebusu, křižníku třídy hammerhead, kde jsem skoro na každém kroku potkával republikové vojáky jsem často myslel na bratra. O tři roky mladšího Nicolase, který skoro hned po začátku války vstoupil do armády. A já o něm nemám žádné zprávy. Nevím dokonce ani, jestli vůbec žije. Nějak moc se mě to ale nedotýká. Zřejmě to bude tím, že ho znám jenom jako malého uřvaného smrada, který se furt posrával a házel jídlo po stěnách. Ale pořád je to brácha kurva...
Vstanu a vyjdu ven. Cestou z jídelny si ještě sbalím nějaký kus pečiva a ovoce, které schovám v hloubkách kapes mého kabátu.

Dnes ráno mi konečně byla předána pozvánka do nějaké akce. Alespoň doufám. Ten Garran Aximand, mě vzbudil, no, spíš jsem se vzbudil sám, ale ať je to jak chce, prostě mi zdělil, že nám dvěma přidělil Aerys nějakou misi. Když mi nabídl ruku a představil se, přijal jsem ji, představil se stejně jako on a potom s omluvou zapadnul asi na dalších dvacet minut zpět do postele. Garran mi přijde jako sympatický, zdvořile vystupující člověk, vlastně skoro jako normální čistokrevný jedi. Jo, skoro jako normální jedi s jediným rozdílem, a to, že se přidal k Revanovi. Říkám si, že takoví snad jsou i všichni, že jen já jsem ten odpadlík. Ale kdo ví, moc revanchistů jsem zatím nepotkal. Oni ani Aidan a Aerys vůbec nepůsobili jako svatoušci. Bratrská láska u nich byla znát. Rozuměli si a byli jako dva nejlepší kamarádi ze školy, kteří tropí výtržnosti na dvoře před hřištěm. Přijde mi, že když mi Aidan vypravoval o požárech, které se tady na lodi objevují v jakési jejich místnosti, tak že mě tím vlastně varoval nebo spíš informoval o tom, že se tady takový malý požár opět objeví. Měl snad za následek i to, že Garran odložil svůj návrat mezi lidi a vrátil se na ošetřovnu. Aidan i Aerys si z něj jeden celý večer ustavičně utahovali. Zajímalo by mě, jestli ho opravdu nemají příliž v lásce nebo to celé nebylo myšleno vážně. Asi se na to Garrana někdy zeptám.
Aidan je teď pryč. Sebral několik vojáku a vyrazil na nějakou výzvědnou misi. Aerys hned na to zmizel v té jejich místnosti a skoro z ní ani nevycházel. Říkám si, že tam musejí mít snad i vlastní hajzl, jinak musej mít pořádně vytrénovaný trávicí systém.

Teď tedy pořádně najedený odcházím z jídelny, směr můj pokoj.


____________________________________
Tak už dneska no

[Gnost Kohn]

Erebus, hyperprostor

Když vejdeš do vašeho společného pokoje, uvidíš Garrana společně s Aerysem, jak stojí kadždý na jedné straně stolu a moc si tě nevšímají.
Tak díky, že jsi nám naplánoval sebevraždu, protože tohle se mi nezdá jako plán kterej má vyjít! Navíc mě tam posíláš se zelenáčem kterej mě může každou chvíli bodnout kudlu do zad!
Zařve Garran na Aeryse, který si sedl na židli a opřel se rukama o stůl.
Sakra, ani jednomu z vás se tam nic nestane. Copak tebe už někdy někdo porazil? A navíc, já mu věřím, proto ho posílám s tebou, kdybych mu nevěřil tak tady není.
Řekl s chladným tónem Aerys a zaregistroval tvoji přítomnost tím že ukázal prstem na tebe a pak na židli vedle něj.
Jednou na tyhle riskantní plány někdo doplatí a já to nebudu.
Na to si sedne a začne se upřeně dívat na malý holoprojektor, který přibyl od poslední návštěvy na stole.
Chápu to jakože souhlasíš. Tak dobrá. Reine, mám na tebe otázku. Půjdeš na tuhle misi ať je to jakkoli velká sebevražda? Je to tajné takže musíš prvně souhlasit.
Úsměv na Aerysově tváři se nyní rovnal úsměvu malého dítěte, kterému dáš vysněnou hračku a Garran se na něj díval, jakoby se zrovna zbláznil.
Budeš tam se mnou tak je pravděpodobnost že umřeme tak jedna ku milionu, ale je to Aerysův plán tak je to asi jedna ku tisíci. Každopádně já do toho teda jdu.
Řekne Garran, jakoby mu nic jného nezbývalo.
Garrane? Ty se mi vysmíváš?
Za koho mě máš? Jistě že se ti vysmívám.
Na to se oba začali smát a dali ti taky prostor k tomu se vyjádřit.

[Rein Steep]

Erebus, hyperprostor

Při otevření dveří do pokoje na mě vybafne skoro komický výjev. Zůstanu tak zasekle stát na místě, jedno obočí zvednuté, čelist ztuhlá uprostřed sousta a v ruce rozežraný banán. Věděl jsem, že nevydržím si ho nedat a tak jsem si vzal dva. Dva rytíři jedi stojí každý na jednom konci stolu, přičemž jen jeden z nich vypadá, že tam je zaslouženě. Garran je docela rozlícený a stůl mu snad pomáhá zvýšit svůj už tak dost vysoký vzrůst, tak jak to mají ve zvyku dělat samci zvířat, aby zastrašili svého soka. Každý má v sobě zvířecí pudy a tak i Aerys. Ten pro změnu vypadá, že na stůl vlezl jen z nutné a nudné povinnosti, aby se mohl Garranovi dívat zpříma do očí. To všechno jsou ale jenom moje dohady. Třeba to je jejich klasický styl komunikace nebo se chtěli mrknout na pokojové osvětlení a popřípadě vyměnit žárovku. Uvolním tedy mimiku v obličeji a otočím se ke dveřím, které zavřu. Potom se otočím zpět ke společnosti a spolknu sousto. Z předešlých zkušeností už opatrně.
Znovu jsem ale zaražen uprostřed sousta a znovu zůstanu zírat, tentokrát jen na Garrana. Jestliže u mě měl již nastřádány nějaké sympatie, tak se teď právě mohl naskytnout milovníkům abstrakce krásný výhled na malé truhličky naplněné sympatiemi, které letí přes palubu dřevěné kocábky pomalu plující po klidném modrém moři. Tak to sis posral hochu. doplní moje aktuální pocity myšlenka v hlavě. Ale i tak; z důvodu, že jsem zatím neměl moc příležitostí se s Garranem poznat a konečná změna hodnot jeho sympatií u mě nebyl zas tak vysoký, nijak moc mě to nevyvedlo z míry, nezklamalo či nerozčílilo.

Aerys si mě všiml, konečně slezl ze stolu a posadil se. Potom ukázal prstem a mě a na židli u něj v řečeném pořadí. Gesto jsem pochopil. Beze všeho si přál, abych tam došel a posadil se na tu židli. Když jsem odešel z Akademie, tak tou největší předností a dárkem co jsem rázem dostal, byla svoboda. Naprostá svoboda, volnost, žádné autority a když už ano, tak krásné nerespektování autorit. To poslední už jsem zkoušel praktikovat na samotné Akademii, ale to se nemohlo ani v nejmenším rovnat tomu ve vnějším světě. V mém novém světě. A z toho důvodu, jen ukážu na označenou židli, a s uznalým výrazem zvednu palec u levé ruky, přesně jako bych nahlas prohlásil, že to je jedna z nejlepších židlí, se kterou jsem měl to štěstí se poznat. Je mi jasné, že teď, když jsem vstoupil do armády, budu muset přece jenom nějaké ty rozkazy poslouchat. Ale co se týče posazení na židli, ustlání postele či utírání prdele, tak na tyto věci jsem ochoten srát až do té míry, že dostanu na držku, zůstanu měsíc na samotce, bude mi hrozit poprava. Potom bych alespoň měl znovu záminku zdrhnout.
Teď ale konečně k věci; pozornost se obrátila z části ke mně a v řadě za sebou čeká otázka a dalších několik věcí, ke kterých bych se měl vyjádřit.
Banán už jsem dojedl a slupku hodil před dveře. Potom, zatímco ještě dokousávám poslední sousto sprásknu ruce a střídavě se podívám na Garrana a na Aeryse.
“Ano, jdu na tuhle misi. Jednak, kdybych na ní nešel, bylo by to naprosto nelogický a celkově pěkná hovadina, a druhak, nenechal jsem se zatáhnout do války kvůli tomu, abych se poflakoval po lodi a masturrrboval na hajzlu.“ jako tečku za větou se zvednutým obočím a širokým úsměvem podívám oběma do tváře.
“Jedna ku tisíci... To zní jako nuda. Asi bych ti měl bodnout kudlu do zad, abych to udělal zajímavější.“ řeknu a vrhnu po Garranovi sarkastický úšklebek. Cítím ale, že ho ani v hloubi duše nepovažuji za osobního nepřítele nebo že bych ho snad neměl rád. Na takový zbytečnosti tady nemám čas.
“Takže, kdy se vydáme na cestu?“ zní moje poslední slova a já si poškrábu lehké strniště.

[Gnost Kohn]

Erebus, hyperprostor

Aerys s Garranem na tebe chvíli zírají, jako by čekali, že ještě něco řekneš.
Myslím, že jsem vyhrál, takže si rubat i nextor nechávám.
Řekne po chvíli Aerys.
Nebyla to fér sázka. Tomu by bylo jedno i kdybych mu chtěl bičem ostříhat vlasy.
Aerys mezitím začal střídavě prohlížet holoprojektor a datapad, který zvedl ze země, zřejmě udiven, že nefunguje holoprojektor.
Radši zůstaň u použití světelného biče v boji, jiná profese by ti neseděla. HA!
Holoprojektor se najednou zapne a zečne kousek nad stůl promítat obraz planety, na první pohled pouštní.
Ohledně vašeho úkolu, dal jsem si záležet. Poletíte, jestli se to tak dá nazvat na planetu Caroma. Pouštní planeta, moc osídlení tam není. Většina je ho na severní polokouli. Pořádají se tady gladiátorské zápasy, ale vzhledem k tomu, že planeta není v republice, nemá oficiální vládu a leží na kraji galaxie, moc lidí se o to nezajímá.
Garran si mezitím lehl na svoji postel a Aerys něco naťukal na datapadu, takže se na holoprojektoru objevila podobizna muže v mandalorianské zbroji bez helmy.
Váš cíl. Mandalorisnký velitel Korynn Barak. Je hodně těžké ho najít a jen zřídka se objeví na bitevním poli. Ale! Pravidelně létá na tuto planetu kvůli zápasům, kde si vybírá vítěze a dělá z nich... dobře placenou bojovou jednotku.
O to vlastně půjde, jeden náš.. známý vás prodá na planetu jako otroky, snad si vás koupí někdo ze.. tři.. konkurenčních škol gladiátorů, přežijete trénink, všechny boje v aréně a on si vás vezme do své jednotky. Potom mu urazíte hlavu, když vám to bude slavnostně v soukromí oznamovat. Aidan se se svou skupinou přesunou na planetu a zajistí vám odvoz. Zbytek je na vás.Co a jak, znáte to, já tam nemůžu, mám jinou práci, jinak bych šel s váma.
A věř mi Reine, s tím hajzlem si nezahrávej, tohle není poprvé, co se ho snažíme zabít. Naposledy jsem táhl Aidana přez minový pole, zatímco Garran se tam snažil přistát.
Při posledních slovech se z Garranovy postele ozval smích.
Hadry máte tady v té bedně.
Aerys ukáže na bednu u skříně a vypne holoprojektor.
Budete záviset jeden na druhým, žádný věci si vzít nemůžete, prodávat po zuby ozbrojený otroky by bylo divný, takže všechno nechat tady. A bez prdele Garrane, hlavně ty.. by sis měl dávat bacha, tentokrát to bude Aidan, kdo bude kdo jí to půjde říct.
Garranův smích nyní zmizel úplně.
Letíš přez Alderaan?
Aerys vstal z židle a přešel ke své posteli.
Jo, budu pozdravovat, a vzkážu, že se ukážeš hned jak to půjde.
Po hlasitém úderu velkého tělesa do postele se rozhostilo chvilkové ticho.
Jo Reine, hlavně všechny věci nech tady v pokoji, jinak za to kapitán neručí, nebudu tady ani já. A do dvou hodin máte být připravení v hangáru k předání svých osob.
Garran nyní sedící se díval upřeně na zem s téměř ustaraným výrazem a Aerys se protahoval na své posteli, nejspíše se připravoval na spánek.
V krabici s "hardama" případně najdeš civilní oblečení boty, kalhoty a košili různých střihů modré a červené barvy.


________________________________________
Na wooki tu planetu nehledej Info u Aeryse. A je mi jedno, jestli skočíš až k hangáru, nebo si ještě pokecáš.

[Rein Steep]

Erebus, hyperprostor

Po mých slovech následuje chvíle ticha a upřených pohledů. Ticho je brzy prolomeno Aerysem.
No vy hajzlíci... S pohrdavým výrazem zakroutím hlavou a dojdu ke své posteli. Hned na to je ale moje hrdost dotčena slovy Garrana. Otočím se a zaraženě se na něj podívám.
“Kdybys mi bičem ostříhal vlasy, urval bych ti koule nechal tě je sežrat. Jen čistě z principu, protože se nechat přistřihnout zrovna i chci.“ A to je pravda. Ne na ježka, ne ten klasickej vojenskej sestřih, ale jenom se zbavit pramenů, co padaj do obličeje. Na stranách hlavy zkrátit úplně a na vrchu nechat stát dva cenťáky. Bude to takovej můj válečnej účes. Vlasy dorostou...
Sednu si na postel, opřu se o zeď a sleduji Aerysovo počínání, které v tuto chvíli neobejde bez komplikací, jelikož holoprojektor, jestli to holoprojektor je, nedělá to, co by dělat měl. Napadne mě, že jak Aerys, tak i jeho brácha Aidan mají na tu techniku trochu smůlu. Aidanovi blbne meč, Aerysovi zlobí obrázková skříňka. Nebo je to všechno jenom blbá shoda náhod. Asi jo. Moc nad tím přemýšlím.
Všechno konečně funguje jak má a já s rukama v kapsách dávám pozor na briefing. V hlavě přepnu spínač a snažím se zapamatovat si všechny důležité informace, nebo alespoň ty, co se jako důležité tváří.
Název planety – Caroma. Ne, v životě jsem o ní neslyšel, asi jsem ve škole nedával pozor. Pořádají se na ní gladiátorské zápasy – wow, to zní zajímavě...
Další obrázek stejně jako info k němu už jsem o něco zajímavější.
Korynn Barak... Barak Korynn. Korynn... Barak... Ok, mám to. Mandalorianský velitel. trochu si opětovně zvýším mínění o sobě sama, když si vzpomenu, že za jednoho mandalorianského velitele už mám čárku. Teda... Takovou odfláklou čárku, kterou když jsem kreslil, tak mi do ruky drknul Aerys...
Z dalšího výkladu si beru do paměti všechny souvislosti a... vůbec všechno co jsem slyšel. Pěkně jsem si srovnal v hlavě provedl rekapitulaci. Takže, necháme se zrekrutovat jako gladiátorský adepti, vyhrajeme všechny zápasy a potom, když se tak dostanem k tomu veliteli, sejmem ho. Hm. Supr. Chvíli se zamyslím nad tím, jakou spojitost má tažení přes minové pole a Garranovou zkoušení přistání s pokusem zabít mandaloriánského velitele. Při tom přemýšlení začínám mít pocit, že mi něco uniklo a tak si opětovně začnu přehrávat Aerysova slova. Než na to ale stihnu přijít sám, jsou vyslovena nahlas.
Shit. Jo, můj novej meč si bude muset na křest ještě chvíli počkat a ani pistole a blaster se nepůjdou vyvětrat... Vlastně všechno svoje vybavení a oblečení budu muset nechat tady. To mi trochu srazí morálku. Docela jsem k těm věcem přirostl a abych se přiznal, jako svou první akci jsem si představoval bitvu. Ale... Po překonání počáteční naprdlosti přichází nadšení pro věc, zvědavost a vzrušení. Zní to všechno moc nebezpečně, ale kurevsky zajímavě a jako kurevsky dobrá nová zkušenost.
“No, to zní skvěle... Dokonce se na to těšim... Pravda je, že mě dost sere že je to akce, kde musim jít od nuly, tím myslím, že tady budu muset všechno nechat, ale na druhou stranu to zní fakt zajímavě...“
Rozhovor Aeryse a Garrana s Alderaanem a vším možným jsem zaznamenal, ale nepřikládám mu nějakou pozornost. Přejdu k bedně s oblečením.
Tak copak tady máme... Nic extra, samozřejmě... chvíli se tím přehrabuju a nakonec vytáhnu modrý ryfle, červenou košili s dlouhým rukávem a širokým límcem a několik páru bot.
“Heleďte, nemáte tady někde strojek? Na vlasy myslim...“ vznesu ke dvojici dotaz, když si zkouším boty. Když najdu vhodný pár, který mi jakštakš sedí, projdu se s ním po místnosti.
“Jo a, co to bylo za debilní sázku tam na začátku?“ zeptám se konverzačním tónem.

[Gnost Kohn]

Erebus, hyperprostor

Garran se na tebe dívá ještě chvíli co položíš poslední otázku a Aerys si začal hrál na posteli s datapadem.
No.. víš my se sázíme docela často, tentokrát ohledně tebe. Já říkal, že i misi s takovou vysokou pravděpodobností smrti uvítáš a Garran akorát zopakoval to co mi už říkal chvíli před tím, než jsi přišel, akorát o tobě jsme nemluvili. Jeden krystal ohledně toho že uvídtáš misi a druhý za to že zůstaneš v klidu když Garran zpochybní tvoji.. důvěryhodnost? Asi. No, minimální reakce, vyhrál jsem.
Druhý jedi mezitím vytáhl zpod postele kufr a začal se v něm přehrabovat a vytahovat oblečení, zřejmě mu nevyhovovalo to, které přichystal Aerys. V momentě na tebe letěl strojek na vlasy, který tě málem trefil do hlavy.
Zrcadlo jsi našel v rohu místnosti, muselo se tam oběvit nedávno, protože ještě před minimálně třemi dny tam nebylo.
Garran nakonec přitáhne Silou z Aerysovy bedny rifle a začne s převlékáním. Když ze sebe, možná až nelidsky rychle shodí róbu, uvidíš na jeho zádech a v podstatě na stejných místech ze předu kruhovité jizvy, nejspíše po projektilových zbraních.
Jo vymyslel jsem vám jména. Ty Reine budeš pro tuto misi Renus a ty Garrane, Gerus.
Druhý jedi zabrblal něco ve stylu narážky na inteligenci vašich nových jmen.
Očekávávej že to nebude výlet tam a zase zpátky, můžeme tam být i měsíc, než se dostaneme příležitost.
Řekne Garran a Aerys, ikdyž to nebylo směřováno na něj souhlasně přikývne.

[Rein Steep]

Erebus, hyperprostor

Sundám si kabát a hodím ho na postel. Bez očního kontaktu poslouchám Aeryse zatímco se svlíkám. Začnou cvakat přezky a chrániče postupně opadávají. Následuje černý rolák s rukávy delšími, než by být musely. Potom už jenom bílé tílko na tělo, které se, když ze sebe stáhnu, smrskne do velikosti dětského nátělníčku. Jak házím tílko na postel, trhnu reflexně i když trochu křečovitě hlavou a rukou čapnu po strojku.
“Díkec.“ řeknu krátce ke Garranovi a se strojkem se odebéřu k nově objevenému zrcadlu.
“'Mi přijde, že byl v tý sázce Garran dost znevýhodněnej ne? Vzhledem k tomu, že mě vůbec nezná. Pokud jsi mu teda něco nepovyprávěl, nebo si nepřečetl záznamy z Akademie... Pár jich tam mám. Pamatuju si jich dost... pronesu nezabarveným konverzačním tónem, když pózuju v zrcadle a prohlížím si svaly. Jó vole, to sou bicáky... hruď jak dva polštáře, dole pekáč buchet není, břicháče jsou trochu nakřivo no, genetiku nezměnim, ale jinak jsou jako oblázky z potoka... Jsem na tom dost dobře, co se týče postavy i když člověk se v zrcadle vidí vždycky líp. Horší je to tehdy, když někde na ulici vidim dvakrát tak širokýho chlápka s rukama jak moje stehna. No co! Tělesná stavba no! Co mám s těma šlachama dělat? Jet na stimulantech? Nasrat... Stimulanty mi vždycky přišly jako podvádění. Zvykat si na něco dočasnýho je taky podle mě dost nebezpečný a nepraktický.
Konečně aktivuji strojek, pečlivě si naplánuju následující střihání a dám se do práce. Nejdřív sundat ty boky a na vrchu nechat dvě čísla stojící čupřiny. Vyklepu vlasy jak ze strojku, tak i z hlavy a hodím jediovi strojek zpátky. Koutkem oka si všimnu, že Garran má dost zřízený záda. Po projektilech. To poznám docela snadno, jelikož používám stejnou zbraň.
Šouravým krokem dojdu k posteli a sundám si pás ověšený jak blasterem, pistolí a mečem, tak všelijakými dalšími všemožnými nemožnostmi. Sednu si na postel a sundám si kalhoty. Když nám Aerys oznámí naše nová jména, moje reakce je pro změnu podobná té Garranově.
“Byl bych radši Kazuki, jestli to nevadí.“ přispěju svou troškou do konverzace, zatímco na sebe nevlíkám kalhoty. Potom už přes sebe jenom hodím košili a postavím se.
“Připravenej.“ odmlčím se. “Si říkal do dvou hodin co? Tak to abych si zašel na druhou snídani...“

[Gnost Kohn]

Erebus, hyperprostor

Garran se podívá na strojek a prohrábne si vlasy. Nejspíše se zamyslel nad tím, že by si také zkrátil účes, ale nakonec hodil strojek na postel a přešel k Aerysovi, který vypadal že spí v sedě na posteli.
Jedi se na tebe podíval a pak do Aeryse sťouchl prstem, což zapříčinilo to, že si druhý jedi lehl a pokračoval ve spánku.
Jednou špatně dopadneš.
Rěkne Garran a posadí se nažidli.
Klidně se běž najíst, on tě při nejhorším někdo najde až bude čas.
To ti dávalo opět spoustu volného času.

[Rein Steep]

Erebus, hyperprostor

Chápajícně trochu pozvednu obočí, když se Aerys spíce skácí na postel. Je zřejmé, že ty dny, co jsem ho skoro neviděl, moc nespal.
Pokývám hlavou a vykročím ke dveřím. Na poslední chvíli dám našlapávající nohu stranou, abych nešlápl na mnou odhozenou šlupku od banánu. Široce ji obkročím, otevřu dveře a vyjdu na chodbu. Dveře za sebou zase zavřu. Během pár chvil jsem se rozhodl, že druhou snídani radši nechám druhou snídaní. Nerad bych byl před začátkem akce moc nacpanej, takže se hodlám uvolnit ještě takovou ranní povinností, která se mi zatím nějak záhadně vyhnula. Rázným a docela rychlým krokem si to zamířím rovnou na záchod. Kde se vyseru jak pes. Potom si asi půjdu dát šlofíka.
Nenapadá mě moc věcí, které bych mohl dělat. Žádnou počítačovou hru jsem si nerozehrál a abych tak udělal chvilu před odjezdem na dlouhou misi je blbost; byl bych na tu hru až nezdravě natěšenej, znám se.

[Gnost Kohn]

Erebus

Doslova božsky se vysereš a pak také ulehneš.
Byla by to krása, do doby než tě přišel vzbudit Garran.
Vstávej! A asi za pět minut buď v hangáru!
Protřepal tě, zařval na tebe a odebral se ke dveřim.
Jo Aeryse nech spát, budil jsem ho před hodinou. Ale jestli chceš vidět jeho reakci na další probuzení.. tak ho můžeš probudit.
Garran ze sebe vydal ještě zákeřný úšklebek, než zmizel ve dveřích a nechal tě v místnosti se značně hlasitě chrápajícím Aerysem.

[Rein Steep]

Erebus

Po dokončení mojí práce na hajzlu se cítím tak o patnáct kilo lehčí a zpátky do pokoje skoro poskakuju. Otevřu dveře, nepozdravim, na nikoho se nepodivám a rovnou sebou hodim do postele. Usnu.
Po nějaké době mě ne zrovna šetrně probudí Garran. Na obranu před tím nepříjemným třepáním jenom nesystematicky zamávám rukama kolem sebe a potom znovu zabořím hlavu do polštáře. Jestli se mi něco zdálo, tak si to nepamatuju.
Pět minut... to je ještě hafec času...
Po dvou minutách mě to ale přestane bavit, jednak kvůli tomu, že nejsem nijak unavený a záhadným způsobem se mi nechce válet – snad za to může ono strašně protivný Aerysovo chrápání.
Chudák... jako malej jsem měl ten samej problém a tak jsem šel na odebrání nosních mandlí. Nepomohlo to. Konečný řešení přišlo až za nějaký čas, kdy to začlo dělat intimní problémy. Konkrétně jde o to, že holky se mnou po akci v posteli nerady zůstávali, pokud tedy neusnuly dřív a nevzbudili později jak já. V opačným případě mělo moje ranní dřevo smůlu.
Zvednu se rychle, až se mi zamotá hlava. Ještě trochu rozespale mrknu po Aerysovi a potom vykráčím z místnosti. Dveře zavřu hezky galantně potichu. Jsem možná trochu zvědavej na Aerysovu reakci na probuzení, ale přece jenom ho tady nějaký čas nechám s mýma věcma...
Protřu si oči, protáhnu se a rychlým krokem si to zamířím rovnou k hangáru. Já vlastně vždycky chodím rychle. Radši bývám na místech dříve než na čas...

[Gnost Kohn]

Erebus

Dojdeš do hangáru, kde už na vás čekal transport v podobě lodě, která vypadala jako hromada plechu se dvěma motory.
Najednou se vedle tebe objeví Garran.
Jo, v tomhle poletíme, jdeme.. ať už je tohle za náma.
Hned jak nastoupíte do lodě, vzlétnete a opustíte relativní bezpečí hammerheadu.

Transport

Vaše sezení se nacházelo uprostřed plavidla. Na první pohled bylo poznat že je určeno k přepravě vězňů
Interiér lodě připomínal vězeňský autobus, akorát bez stráží a dalších vězňů.
Vůbec se mi nelíbí, že naše přežití závisí víceméně na Aidanovi. Naposled si naplánoval místo přistání tak, že jsem musel běžet čtyři kilometry lesem s dvacetičlenou hlídkou v závěsu.
Najednou sebou loď trne a chvíli se třese, což nejspíše naznačovalo vstup do hyperprostoru.
Lepší než kdyby se rozpadla, ale kvůli tomuhle nerad lítám.

[Rein Steep]

Erebus

Když dorazím do hangáru, nikde nevidím loď, která by nás měla převést. Jen kus šrotu na kterej někdo přimontoval repliky motorů. Když už už chci otevřít pusu a zeptat se kde je ten náš transport, Garran, který mezitím přišel, poukázal na ty kusy plechu.
“Och... pffff...“ vypadne ze mě jenom.
Opravdu by bylo skvělé, kdybych teď mohl říct něco jako 'No jo, letěl jsem už v horším...', ale nic takového neřeknu. Neřeknu to proto, že když jsem v minulosti cestoval a objevilo se přede mnou něco takového, radši jsem si počkal či připlatil za něco aspoň trochu míň podprůměrného.
“No... tak jó no...“ usměji se na konec a zamnu si ruce.
“Všechno je jednou poprvý ne?“

Transport

Uvnitř jsem se rozvalil na zem a opřel o zeď. Loď se vznesla a letí, takže už jsem se trochu uklidnil a teď se zvědavě dívám po okolí. Nic moc zajímavého tu ke koukání není. Ani tady není nic ke čtení. Nuda.
Když se Garran zmíní o svém minulém vysazení, nervózně se ošiju. Představa běhu čtyři kilometry se mi ani trochu nelíbí. Jo, zvládnul bych to, dokonce jsem jednou zvládnul i o dost víc, ale nebylo mi potom zrovna moc dobře. Vyblil jsem co šlo a než jsem se vrátil do normálu, trvalo to strašně dlouho.
“No, víš co si myslim já? O lítání? Že je to buď a nebo. Buď se něco nic neposere a seš v cajku nebo se něco posere a seš v prdeli. Jednoduchý ne? A vzhledem k tomu, že to lítání je zatím jedinej prostředek cestování mezi planetama, tak si nemůžem moc vybírat... Pokud to teda nechceš přeplavat... To teda ale hodně štěstí...“ zamyšleně zahleděn na zeď místnosti se odmlčím.
“Nebo taky, kdyby už konečně přišli na tu mýtnou teleportaci, tak se ti objeví další možnost. Ale pořád bych radši lítal, zdá se mi to jaksi bezpečnější, víš co... Máš nad tím pořád kontrolu, když nejsi debil nebo neletíš takovouhle sračkou... Ta myšlenka teleportace je strašně divná... Nedivil bych se, kdyby ses na druhý straně objevil bez nohy nebo bez pravý koule...“

[Gnost Kohn]

Transport

Garran se dívá vytřeštěně před sebe a chvíli se ani nepohle.
Nepříjemná představa. Ale.. koule bych už nějak oplakal, ty už svoji práci udělaly... horší by bylo přijít při teleportaci o ptáka.
Nějakou dobu pak mlčí a najednou vytáhne z kapsy dvoje pouta a jedny ti podá.
Až přistaneme tak si je musíme nasadit... no.. dá se říct, že si na ně máme zvyknout.
Zároveň se ozve hlas z kokpitu.
Budeme opouštět hyperprostor.
Garran zároveň vstane a protáhne se.
Nechápu proč nás Erebus nemohl zavést až do sektoru, tenhle mini skok hyperprostorem... ale Aerys se občas nudí při vymýlšení plánu, tak vymýšlí blbosti...stejně je to bezpečnější, ikdyž je tam minimální šance že by si Erebu všimli, furt tam je.
Pak sebou loď cukne a vy opustíte hyperprostor.