Mise pro Gwendolin Wanderer (Gwendolin)

[Gwendolin]

Corellia, Coronet City.

Zpátky do chrámu? Ale já se přeci nemohu vrátit. Už nejsem jedi!
Snad obavy z dalších otázek způsobí, že na hlas nic neřeknu a následuji skupinku jediů k jejich lodi. Ze všech rázem zmizí napětí. Po dlouhé době zažil řád velké vítězství. Patrick a jemu podobní je nezastavili. A já jsem toho důkaz. Jejich trofej. Zdají se být mnohem klidnější. Naopak já se cítím strašně. Blíží se chvíle, kdy budu muset vše vysvětlovat. Čelit své vině, kterou jsem celé ty čtyři roky ukrývala hluboko uvnitř. Tento pocit ještě zesílí, když dorazíme k lodi. Velká stará kocábka. Takových bylo v hangáru na Yavinu 4 spousta.
Nic se nezměnilo.
Republika se jen nerada zbavovala funkčních nových lodích. Ty se vždy hodili. Stále existovali konflikty, které bylo třeba řešit. Nikdo nechtěl darovat řádu nové lodě. To by bylo plýtvání. A řád neměl dostatek kreditů, aby obměnil svůj vozový park. Na lodi mám spoustu času přemýšlet nad tolika věcmi. Nikdo se nepouští do žádných diskuzí. Všichni mlčí a já jsem za to ráda. Na Yavinu mě čeká až příliš vysvětlování. Teď bych na to nejraději nemyslela, ale nejde to. Drobné odreagování přinese trénink několika jediů. Ticho prolomí zvuk světelných mečů.
Je to tak dlouho co jsem ho slyšela naposledy.
Pomyslím si. Na okamžik zatoužím po svém starém meči. Nevím co se s ním stalo. Patrick si ho vzal a já ho už nikdy neviděla. Místo něho jsem se učili používat, jak sám říkával, opravdové zbraně.
Čas se táhne jako med, který pomalinku skapává ze lžičky na namazaný krajíc chleba. Mám pocit, že se z téhle strašné lodi, kde je atmosféra, tak hustá, že by se dala krájet, nikdy nedostanu. Vysvobozením se mi zdá být hlas muže, který mi oznamuje přistání v akademii. Jsme doma. Poté co vystoupíme z lodi kývnu na souhlas a následuji jedie do komnat mistra Skywalkera. Staré známé šedé chodby a tváře. Míjím lidi, které čtyři roky více či méně poznamenali. S nemalým zaujetím prohlížejí oni mě. Někteří se za mnou i otáčí. Já jim tolik pozornosti nevěnuji. Mou mysl naplno zaměstnává to co mě čeká. Netrvá to dlouho a dorazíme do cíle. Dveře se otevřou a ve vnitř stojí nejvyšší mistr osobně.
Mistře.
Pronesu uctivě a mírně se ukloním. Staré návyky se vracejí, těžce ale přece. Mistr Skywalker se snaží něco říct, ale jeho snaha vyjde vniveč, když do místnosti vstoupí mistr Skytarn. Nevím co mám dělat, vidím ho ráda, ale... Stojím, jediné k čemu se zmůžu je chabí úsměv. Trhnu sebou, když zazní ta nepříjemná a mě dobře známá otázka.
Já, cítím se... zmatená.
Povzdechnu si. Nevím čím to je, ale tahle místnost, lidé co zde byli na mě vždy působili, tak že jsem se neodvážila lhát. Ani teď k tomu nemám sílu. Zavřu oči, nadechnu se a sbírám odvahu k dalšímu kroku. Napřímím se a letmo pohlédnu do obličeje všem, kteří zde jsou.
Nemá cenu to protahovat. Začnu pěkně od začátku...
Utříbím si myšlenky a vyprávím. Jak jsem se ztratila na Talusu, narazila na ty muže co mě unesli a pokusila se je přelstít za pomoci komlinku. První dny v tajném areálu. Setkání s Patrickem, jeho zkoušky. Velkou pozornost věnuji hře při které jsem se pokusila utéct. Podrobně líčím každý detail. Dokonce i popravu úředníka a následné souboje. Prohru s Patrickem. Probuzení zpět v areálu a zjištění, že je tam i mistr. Rozhovor s ním zmíním jen okrajově...
Jak jste řekl mistře, neexistovala naděje, že se odtamtud někdy dostaneme. Věděla jsem o co Patrickovi jde, a tak jsem mu navrhla, že s ním zůstanu a udělám co bude chtít. Výměnnou za vaši svobodu. Ale on byl ochotný pustit jen jednoho. Zvolila jsem Vás. Věřila jsem, že přivedete pomoc a zachráníte nás. Ale...
Na okamžik se zarazím. Pokračuji své vyprávění cestou na Coruscant. Souboj na lodi, přistání, nový domov v tajném areálu. Pak to přijde. Nejtěžší část. Trissina smrt. Působí mi hrozné utrpení o tom mluvit, jinak to ale nejde.
Já... zabila jsem jí. Nechtěla jsem aby trpěla a Patrick mi nedal jinou možnost. Ale tu dýku jsem držela já...
Snažím se plakat, ale mám pocit jako bych již dávno o tuto schopnost přišla. Bolest je hluboko uvnitř a já ji nedokážu dostat ven. To co se stalo poté už není nijak zajímavé. Výcvik, to jak jsem se změnila a setkání s jedii na lodi. Skončím a čekám na reakce přítomných. Znovu se "ozve" to známé nepříjemné ticho.

[Pear]

Corellia, Coronet City.

To je složitý příběh Gwen, musíš z toho všeho být zmatená. A hlavně nic nedržet uvnitř sebe. Neboť potlačování myšlenek, k temné straně vede.
Promluvil Luke a doplnil ho tvůj mistr.
Vyrovnat se s vlastními pocity, to je často to nejtěžší, ale pomůže ti to vyrovnat se se sebou vlastním.
Poté opět zavládne ticho. Taková chvilka napětí, čas na promyšlení dalších slov.
Za čtyři léta, co jsi zde nebyla se změnilo mnohé. Řád se potýká s čím dál tím většími neúspěchy, naopak úspěchy by se daly spočítat na prstech jedné ruky pyrotechnika. A naše řady se tenčí. Potřebujem hmatatelný úspěch, který by lidi přesvědčil, že stále ještě máme jistou moc.
Luke započal mluvit z úplně jiného konce vaší diskuze.
Proto...když jsi tady, určitě o našem novém nepříteli víš pár věcí. Třeba kde má základnu. Tu na Talusu jsme objevily. Sice tam na nás čekalo pár zabijáků...ale že si pro ně přijdem na Coruscant asi čekat nebude. A když udeříme v čas, můžem tuto neštastnou situaci obrátit. Vím že jsi právě přijela a jsi zmatená...proto si odpočin, jak dlouho budeš chtít, pokud si budeš myslet, že nám dokážeš říct podrobnosti a umístění jejich základny, nečekej, pomohlo by nám to.
Obrátil se k tobě opět mistr.
Nejdůležitější ale v tuto dobu je, aby jsi se opět sebrala, uspořádala myšlenky a odpočinula. Nechceme na tebe nijak tlačit. Můžeš si vzít svůj starý pokoj, je prázdný...
...

[Gwendolin]

Yavin 4, Chrám rytířů Jedi.

Zmatená? To ano. S Patrickem jsem strávila čtyři roky. Ani zde v chrámu jsem nebyla, tak dlouho. Mé schopnosti v Síle už nejsou co bývali a při zacházení se světelným mečem to nebude o nic lepší. Nevím jestli se ještě můžu považovat za člena řádu.
Čtyři roky uštědřili všem mnoho jizev na těle i na duši. Obzvlášť řád Jedi už není co býval. Oba mistři ke mě promlouvají uklidňujícím, ale zároveň naléhavým tónem.
Možná chtějí, abych se vrátila, možná mi i má selhání odpustí, ale nyní to vypadá jen, že mě potřebují k tomu, aby upevnili své postavení. Co chci já? Chci se do řádu vrátit? Je to ještě možné, po tom všem.
Někde hluboko uvnitř cítím, že ano. Ale není to jednoduché. Síla mi něco šeptá, ale já jsem se jí odnaučila naslouchat. Pokud chci zůstat musím se všechno učit od začátku.
Pomohu vám. Nevím přesně, kde to bylo, ale pokusím se vzpomenout si na něco co by pomohlo určit přibližnou lokaci. Jen bych si ráda odpočinula... Děkuju, myslím, že můj pokoj mi bude vyhovovat.
Povzbudivě se usměji a odejdu z místnosti pryč. Čtyři roky jsem zde nebyla. Nic se však nezměnilo. Chrám je stále stejný. Jen lidé jsou starší. Otevřu dveře svého starého pokoje. Je prázdný. Skřínky, poličky, postele. Všechno je připravené pro nové padawany. Lehnu si na svou postel, zavřu oči a přemýšlím. Netrvá to dlouho a usnu. Spánek není dlouhý, ale je vydatný a vrátí mi všechnu ztracenou energii. Probudím se ještě před svítáním. Na chodbách a vůbec v celém chrámu je ticho. Každý ještě spí. Potichoučku se procházím. Zastavím se před dveřmi do výcvikové místnosti.
Touhle dobou jsem s Patrickem většinou už cvičila. Nevím, proč bych s tím teď měla přestat.
Promluvím k sobě. Vstoupím do místnosti a prohlédnu si nástroje okolo. Stranou si odložím pár věcí, které by mi překáželi. Mezi nimi i svou dýku. Začnu s během. Čtyřicet koleček uteče jako voda. Místnost není tak velká, jako ta na Coruscantu. Poté se přesunu k hologramu. Objeví se nepřítel a já začnu procvičovat naučené údery. Cítím teplo, které se mi rozlévá po celém těle, každým svalem. Nakonec protáhnu napjaté svaly několika cviky. Čas pokročil. Slunce už před hodnou chvílí vyšlo a chodby jsou plné života. Vrátím se do pokoje, osprchuji a vydám se za mistrem Skywalkerem. Zaklepu na dveře. Ozve se Lukův hlas a já vstoupím. Překvapí mě, když zjistím, že je zde mimo nejvyššího mistra i několik dalších mistrů včetně Eldera Skytarna.
Dobré ráno mistři.
Promluvím zdvořile a ukloním.
Mistře, přemýšlela jsem nad lokací té základny. Myslím, že mě něco napadlo.
Otočím se k Lukovi. Na jeho pokyn pokračuji.
Bylo to někde v dolních patrech Coruscantu. Nepamatuji se, že by tam byla nějaká významnější budova nebo nějaký orientační bod. Snad, jen že tam vedlo obrovské potrubí. Ale když jsme to ráno odjížděli k transportu, tak nám cesta speederem trvala asi půl hodiny. Slunce jsme měli celou dobu v zádech, takže jsme museli letět směrem na západ. Nevím, kde přesně byl ten transport, to Vám spíše řeknou ti jediové, které jsem tam potkala. Asi Vám to moc nepomůže, ale aspoň se trochu zúží okruh hledání. Nabízím Vám svou pomoc, možná bych na místě poznala více.
Ještě zmíním nějaké podrobnosti k samotnému areálu. Obrana, to jak vypadal uvnitř. Až nyní si uvědomím, jak málo toho vlastně vím.

[Pear]

Yavin 4, Chrám rytířů Jedi.

Výborně Gwen, oceňujeme, že jsi nám takto pomohla, a nebude ti to zapomenuto. Dlouho jsme nad tebou nicméně přemýšleli. Nehledě na to, co řád potřebuje, v průběhu času jsi ukázala, že opravdu něco dokážeš. Jak tě vidíme, tak jsi zesílila, máš nyní více energie. Snad pouze Sílu vnímáš slaběji, to ovšem nic nemění na tom, že toto si zasloužíš. A je to též jeden z dalších důvodů, proč jsme se tu sešli všichni. Zasloužíš si to.
Místnost se najednou ponoří do temnoty. Nic neslyšíš, ani nevidíš.
My všichni jsme Jedi. Skrz nás mluví Síla. Dnes jsme zde proto, abychom potvrdili, co Síla prokázala.
Ozve se tobě známý hlas, který jistě patřil někomu z rady. Jako další osvětlí místnost šest světelných mečů většinou modré a zelené barvy, kdy je pět zdviženo kolmo k zemi a pouze mistr Skywalker, jej udržuje skloněný. Letmo přehlídneš tváře za meči a postřehneš obličeje členů rady Jedi.
Přistup blíže, Gwen.
Pronese mistr Skywalker, aby zvedl svůj meč do kolmé polohy, zatímco ostatní jej skloní čepelí k zemi, zatímco ty přistoupíš blíž a poklekneš před mistrem Skywalkerem, jako by ti to našeptávala sama Síla.
Gwendolin Wanderer, jménem Vrchní Rady řádu, z vůle Síly, tě tímto prohlašuji, Jediem...
Začne mistr Skywalker odříkávat formuli, která ti tak krásně zní v uších, zatímco téměř přiloží svůj světelný meč na tvé levé rameno, poté na pravé a zpět na levé.
..Rytířkou republiky.
Dokončí svou frázi Skywalker, aby poté ovládlo místnost na chvíli ticho.
Pozvedni svůj meč Gwendolin Wanderer, rytířko Jedi. Nechť tě provází Síla.
Dokončí oficiální obřad slovy mistr Skytarn, zatímco ty aktivuješ svůj meč a zvedneš jej kolmo, jako nyní všichni přítomní.
Chvíli nastane ticho. Poté zhasnou meče. Rozsvítí se silné světlo, které se po chvilce stáhne do snesitelného osvětlení. V místnosti ale už nepočítaje tebe, Skywalkera a Skytarna, nikdo není.
Zítra se vydáme na cestu. Pokud byyl tvé informace přesně, budem potřebovat i pomoc Republiky. Ještě dnes jim přednesu návrh. Nyní můžeš jít, užívej si svojí novou hodnost. Je to privilégium. Až nastane čas, tak za tebou přijdem, takže si v klidu udělej co potřebuješ. Gratuluji...
Ukloní se mistr Skytarn. Ja se vydá na odchod, ukloní se před tebou mistr Skywalker. A nakonec zůstaneš v místnosti sama.

[Gwendolin]

Yavin 4, Chrám rytířů Jedi.

Na okamžik mám strach co bude následovat. Skywalkerova první slova zní tak, jakoby měl přijít trest. Nestane se. Naopak, celá místnost potemní a zavládne slavnostnější atmosféra. To když se ozve hlas jednoho z členů rady. Vzápětí se zažehnou světelné meče. Převládají modré a zelené a vzájemně vytvářejí jedinečnou hru světel. Na mistrův pokyn přistoupím a pokleknu na pravé koleno. Všechno se děje, tak rychle. Snažím se co nejvíce zaznamenat z tohoto důležitého momentu v životě každého jediho. Na mistrova slova reaguji, jako bych to několikrát před tím nacvičovala. Mé pohyby jsou přesné a plynulé. Síla mě vede. Jinak si to nedovedu vysvětlit.
Já, rytířka Jedi?
Nevěřícně hledím před sebe. Aktivuji svůj meč a zvednu jej kolmo, podle příkladu ostatních. Chvíli je ticho. Jediné co ho narušuje je zvuk zažehnutých zbraní. Nedokážu přesně popsat, jak výjimečně se cítím. Na ten pocit do konce života nezapomenu.
Jak rychle to přišlo, tak rychle to i odešlo. Meče zhasli a vzápětí se rozsvítí světlo. Stojím v místnosti a spolu se mnou je tu už jen mistr Skywalker a Skytarn. Ostatní jakoby zmizeli stejně jako temnota, která tu na několik minut zavládla.
Děkuji. Je to pro mě čest.
Odpovím. Najednou stojím v místnosti sama a snažím se pobrat to co se stalo.
Jsem Jedi.
Pronesu potichu. Jako pod vlivem nějaké drogy procházím nepřítomně chodbami. Okrajově zaznamenávám pozdravy některých lidí a většinou odpovím až dlouho poté co mi zmizí z dohledu. Napadne mě vrátit se do pokoje, ale prázdná místnost na mě působí depresivně. Svou pouť skončím v meditačních zahradách pod svým stromem. Posadím se do stínu jeho koruny a odpočívám. Po dlouhé době cítím klid a stále se zvětšující přítomnost Síly.

[Pear]

Yavin 4, Chrám rytířů Jedi.

Pomalu upadáš do meditací čím dál tím silněji. Je ti větší a větší zima. Oči ale otevřít nedokážeš, stejně jako nedokážeš přerušit celou meditaci.
Takže jsi Jediem? Jsi na sebe pyšná?
Ozve se za tebou. Hlas Patricka. Otevřeš oči. I když nechceš. I když se snažíš probudit. Vše vypadá jako realita. Jsi v lese. Všude kolem mlha. Padá na tebe listí a jehličí. Stále sedíš, jediné co dokážeš je otáčet hlavou. Očima se vrátíš zpět před tebe. A ve stejné poloze jako ty, před tebou sedí Patrick. Vše je uplně jinak. Všude kolem tebe je tma. Černo. Ty sama jsi oděná v černém rouchu. A zdá se ti, jako kdyby jsi i vlasy měla černé. Narozdíl od Patricka. Ten je celý v bílém. Na hlavě kápuci, přesto mu vidíš do obličeje. Prapodivně se usmívá. A všude kolem vás je ticho. Čas od času se ozve výkřik, nebo zařinčení dvou setkajících se mečů. Bzučení mečů. To je zvuk, který jsi před tím neslyšela, ale nyní je pro tvé uši velice nepříjemný. Jako kdyby by byl snad stokrát zesílený a zdroj byl přímo u tvých uší.
Věříš že to udělali protože jsi tak dobrá? Protože dobrá jsi. Nebo protože tě chtějí přesvědčit, aby jsi u nich zůstala? Protože sama váháš. Nikdy nebudeš právoplatný Jedi. Nikdy ani nebudeš dobrým lovcem. Proč se teda snažíš? Chceš změnit budoucnost? Někomu Síla nadělí sílu, jinému inteligenci. Tobě síla nenadělila nic, a ty by jsi ráda spasila či zničila svět? Ani o sebe se nepostaráš, takže, čemu vlastně věříš?
Možná jsi se chtěl zvednout, možná jsi chtěl zaujmout jinou polohu či utéct. Ani jedno ovšem nešlo. Byla jsi naprosto nehybná. A hlavu jsi nemohla spustit z Patrickových očí, které tě furt propalovali skrz naskrz...

[Gwendolin]

Yavin 4, Chrám rytířů Jedi.

Už je to dávno, kdy jsem měla čas na opravdovou meditaci. Všechno se děje, tak rychle. Zavřu oči a soustředím se na proudění Síly. To co se děje okolo mě nechávám zmizet. Zvuky, vůně, teplý vánek. Zůstane jen prázdná mysl. Pak to pokračuje a mé tělo začíná ovládat čím dál tím větší chlad. Do mých pocitů se vkrádá temnota. Snažím se tomu utéct, probudit se, ale nejde to. Nedokážu otevřít oči. Ozve se hlas. Patrick je blízko mě. Konečně se mi povede otevřít oči. Jsem v lese. Vysoké stromy, padající listí, vůně smůly, jehličí bodající do mé kůže. Pokouším se zvednout, ale nejde to. Mohu pouze otáčet hlavou. A taky to hned udělám. Nikde nikdo. Otočím se zpět a z ničeho nic se přede mnou objeví Patrick. Ve stejné poloze jako já. V krásném bílém rouchu vypadá jako jedi. Podívám se na sebe. Mé roucho je černé, něco mi říká, že i mé vlasy mají takovou barvu. A teprve teď si uvědomím, že vše okolo je zahaleno do temné mlhy. Jsem zmatená, probouzí se ve mě strach. Znovu pohlédnu na Patricka. Usmívá se. Ten úsměv a jeho oči mě propalují až do morku kostí. Jen vzdáleně vnímám nové zvuky. Zvuky boje. Postupně přidávají na intenzitě až se nedají vydržet. Zavřu oči a stisknu zuby.
Ať to přestane!
Modlím se. Mám pocit, že ohluchnu. A najednou je to pryč. Místo toho je slyšet pouze Patrickův hlas.
Jak si tohle všechno udělal?... Já nevím jestli mám být ráda, že jsem Jedi. Myslím, že jsem přestala věřit v ideály řádu. Nevím jestli je jsem schopna znovu nalézt. Během té doby co jsem s tebou byla jsem začala všechno kolem sebe nenávidět. Dokonce i staré přátele. Dávala jsem jim za vinu všechno co se stalo. Ale nejvíc jsem nenáviděla sebe. V Síle už jsem neviděla spojence, ale nástroj. Možná proto jsem ji postupně ztrácela. Nevím... Víš, že jsem s tebou strávila víc času než na akademii? Přesto o tobě skoro nic nevím. Jednou mi někdo řekl, že člověka utváří lidé s kterými se setkal. Přátelé i nepřátelé. Jaká jsem já? Jsem jako ty? A kdo vlastně jsi ty? Někdy mám pocit, že máš s Jedii tolik společného.
Dokončím proslov. Je to zvláštní, ale jemu se vždy se svými pocity a myšlenkami odevzdaně otevřu. Jakoby proti mě používal nějaké kouzlo, které mě zbavilo vůle. Při tom pomyšlení mi naskočí husí kůže. Opětuji Patrickovi pohled a snažím se proniknout do jeho duše.

[Pear]

Yavin 4, Chrám rytířů Jedi.

Seš si tak jistá mojí přítomností? Nebo jsem pouze ve tvých představách? Je pro tebe pohodlnější meditovat sama, nebo s člověkem, ke kterému jsi přilnula? Je lepší říct si pravdu sama, nebo to nechat udělat někoho jiného?
Promluví k tobě. Jeho hlas je melodický a má neuvěřitelnou ozvěnu.
Prot nezapomeň, že rozhodnout se musíš teď, Gwen...Gwen...Gwen, Gwen? Gwen?
Otevřeš oči. Jsi opět v teplých meditačních zahradách. Před tebou je mistr.
Gwen? Gwen, jsi v pořádku? Musela to být hluboká meditace. Ale už to je pře dvacet hodin co tady sedíš, tak jsme si mysleli že bude dobré tě probudit.
Byl to mistr Skytarn. Nikdy tě neprobouzel z meditací, jen když měl důvod. Dnešním důvodem nebyla jent vá dlouhá meditace, ale i příprava na odjezd.
Připrav se na odjezd, vyrážíme. Sraz u lodi v hangárech. Vem si vše co uznáš za vhodné. Nejlepší bude když vyrazíme co nejdříve. Všichni už jsou připraveni, a máme přislíbeny i posily od Republiky.
Poví ti, a pošle tě dveřmi na chodbu, odkud se pak odebereš do svého pokoje se zbalit. Nicméně nemáš prakticky nic svého, až na dýku...V pokoji tě ale čeká překvapení, v podobě meče...

[Gwendolin]

Yavin 4, Chrám rytířů Jedi.

Stejně jako skutečný Patrick, tak i tahle "představa" dokonale čte mé pocity. Přesně ví co říct, aby mě to vyvedlo z rovnováhy. Dostávám se do úzkých a nevím jak z toho ven.
Je skutečný nebo si se mnou má mysl jen nehezky pohrává? A má pravdu, skutečně jsem k němu tolik přilnula? Potřebuji aby mi řekl pravdu právě on? Toužím snad tolik po jeho uznání?
Neodpovídám. Mlčím a pokouším se utříbit si myšlenky. Mužův hlas mi proniká do hlavy, nic mu nebrání. Je tak podmanivý a melodický. I kdybych nechtěla, nejde ho nevnímat. Najednou se vše začne ztrácet. Je to jako kdyby někdo do vody hodil kámen a obraz se rozplynul. Voda vystříkne a vlny zčeří vodu. Jediné co zůstává je ozvěna, která mě pronásleduje až do naprostého probuzení.
Musím se rozhodnout!
Vykřiknu, když se probudím. Jsem zpět. Pod stromem v meditačních zahradách. Přede mnou stojí mistr a starostlivě se na mě dívá.
Promiňte. Bylo to zvláštní, nikdy jsem nedosáhla tak hluboké meditace. Děkuju, že jste mě probudil.
Usměji se. Mistr mi dá několik informací o naší misi, zatímco procházíme chodbou. Pak se zastaví a oba se vydáme jinou cestou. Dorazím do svého pokoje. Pátravě přejedu všechny předměty. Až na dýku tu není nic co bych si mohla sbalit... Zaraženě hledím na kovový váleček.
Světelný meč?
Pronesu překvapeně. Uchopím dárek do ruky. Je mnohem lehčí než běžné zbraně. Kdybych se na něj nedívala, tak bych asi ani nevěřila, že ho mám. Už je to dlouhá doba co jsem tuto zbraň používala naposledy. Zapomněla jsem, jak je krásná, hladká a chladná. Zmáčknu tlačítko. Rázem z rukojeti vyroste laserová čepel tyrkysové barvy. Teprve teď si uvědomím jak moc mi světlo, jiskření a tolik známé hučení chybělo. Několik minut bez hnutí stojím. Poté zbraň vypnu a zavěsím na své místo k pravému boku. Vedle dýky.
Doufám, že se na mě nebudou dívat divně až uvidí tuhle kombinaci.
Povzdechnu si a vyrazím do hangáru. Procházím známou cestou a zdravím známé tváře.
Uvidím je ještě? Při své smůle se sem vrátím až za další čtyři roky nebo vůbec.
Pomyslím si smutně. Od té chvíle si každého prohlížím, jako by to mělo být naposledy. V hangáru se mi naskytne nevídaný obraz. Všude vládne chaos, jako kdyby se schylovalo k nějaké bitvě. A já musím vstoupit do středu tohoto lidského mraveniště. Pomalu se snažím probojovat si cestu k lodi. Když už jsem jen pár metrů od lodi, všimnu si mistra Skytarna a přistoupím k němu.
Mistře? Vím, že už je vše připraveno k odletu, ale potřebovala bych s Vámi mluvit. Slíbila jsem Vám pomoc při hledání té laboratoře a udělám to. Ale mám pochybnosti o... o své... loajálnosti k řádu. Já, přemýšlela jsem o svém "vztahu" k Patrickovi a těm z té organizace... Myslím, že už nejsem stejná jako dřív. Něco se změnilo a já nevím kam patřím. Nevím kdo jsem. Při té meditaci se stalo něco divného...
Povím mu o vizi, ve které se mi zjevil Patrick. O našem rozhovoru a o tom, jak na mě působil.
Čemu mám věřit? Mám pocit, že si se mnou Síla zahrává už od narození. Neznám své rodiče. Možná jsem míšenka. Víte co znamená mé jméno? Wanderer? Znamená poutník. Někdo, kdo je na dlouhé cestě, putuje a hledá. Co, když to je můj osud. Nikam nepatřit... Bojím se, že... zradím řád. Že nebudu schopna Patrickovi čelit. On je, tak... nevím.
Nešťastně na muže pohlédnu. Toužím po radě, po slovech útěchy, ale bojím se, že mi je dát nemůže.

[Pear]

Yavin 4, Chrám rytířů Jedi.

Gwen.
Klekne si před tebe na jedno koleno mistr, jak to obvykle dělává. A jak to dělal i Patrick...
Vždy jsi dovedla udělat vynikající volbu. Nehledě na to, jak byla složitá. A až na to přijde čas, Síla ti poradí rozhodnout se správně, ty budeš nicméně muset udělat volbu a vyslovit to. A věřím, že tvoje volba bude ta správná. Pouze, moc nad určitými věcmi přemýšlíš, a poté přehlížíš důležité detaily.
Mistr nevypadá zamyšleně, vypadá rozhodně a jistě. Proto mluví naprosto klidně, někdy se ze jeho hlasu dá i vyčíst, že už nad Patrickem zvítězil, neboť věři že napraví chybu, kterou udělal na Nubii a Talusu.
A Gwen, sama se musíš rozhodnout čemu věřit, vize jsou ale často matoucí, a ještě častěji je vyvoláváme vlstními vzpomínkami, ne Silou. Často to není nic víc než jenom divoké sny, které ovšem dokážou i ty nejschopnější mistry zmást.
Zvedne se, a položí ruku na rameno, rozejde se, s tebou, do lodi.
Každý má nějáké místo. Každý někam patří. Ale pouze ty si musíš najít své místo ve společnosti. Až přijde čas, poznáš to sama. Není špatné rozhodnutí. Pouze rozhodnutí, které se nedají napravit.
Dokončí, a posadí se, společně s mnoha dalšími mistry do lodi. V tomto transportu jsi pouze jediná jedijka, jinak jsou kolem tebe samí mistři...
Celou cestu vládlo ticho, a všichni se připravovali, ať meditací či odpočinkem, na nadcházející akci. Cesta vám netrvala dlouho, zdálo se to jako pár sekund, když jsi mohla opět vystoupit s mistry na Coruscant. Nejvyšší patro, a před váma čekalo pár vojáků. Podle hodnosti vysocí důstojníci.
Řekni jim co a jak, my se zatím připravíme Gwen.
Poradi ti Skywalker a sebere mistry, aby s nima odešel tobě neznámo kam.

[Gwendolin]

Yavin 4, Chrám rytířů Jedi.

Když skončím mistr zaujme obvyklou polohu, pokleknutí na jedno koleno. Dříve tímto způsobem smazal naše výškové rozdíly a já mu mohla hledět přímo do očí. Dnes musím hlavu mírně sklonit. Neposlušné pramínky bílých vlasů sklouznou po rameni a zarazí se až o můj nos. Krátký pohyb ruky je uvězní za levým uchem. Teď už mi nic nepřekáží. Mistr ke mě promlouvá pevným, příjemným hlasem. Narozdíl ode mě, on už své duchy porazil a pohřbil. Ze všech sil se pokouší pomoct stejným způsobem mě. Nevím jestli to dokážu, ale po našem rozhovoru se cítím mnohem lépe.
Bylo správné si s ním promluvit.
Pomyslím si. Sedím na sedačce v transportu a jsem uvolněná. V celé lodi mám nejnižší hodnost. Ostatní jsou již mistři. Čas zabíjím čištěním dýky a prohlížením nového meče. Je klid. Nikdo nemluví. Každý se věnuje něčemu jinému, ve směs přípravám na nadcházející střet. Cesta uteče jako voda. Objeví se známé škubnutí a vystoupíme z hyperprostoru. V nejvyšších patrech Coruscantu nás již očekává několik důstojníků. Mistr Skywalker mě za nimi pošle s úkolem podělit se o informace. Bez odmlouvání, tak učiním. Podrobně popíši laboratoř, obranu v podobě věže u vchodu a přibližnou lokaci.

[Pear]

Yavin 4, Chrám rytířů Jedi.

Pane, jsme připraveni.
Postaví se do pozoru důstojník, když za tebou zahlédne mistra Skywalkera.
My také, můžeme vyrazit. Gwen, ty jsi s náma. Nejdříve se vojáci postarají o vstup, my se postaráme o zbytek. Drž se zpět a moc se nehrň dopředu, popsala jsi nám sice zabijáky přesně, ale nevíme, kolik jich tam bude.
Podělí se s váma Luke o úkoly, a poté se naskládáte do několika speederů. Ve vozidle panuje větší napětí než na lodi. A opět si nikdo nedovolí promluvit, pouze čas od času něco pošeptá svému kolegovy. Většinou na téma designu základny, strategie nebo předpokládané síly. Spíš je to ale dohadování, které se po chvilce cesty zesílí v nepříjemný šum, který ukončí Luke svým varováním.
Tady to vypadá tak jak jsi říkala Gwen.
Všichni na jednoho vystoupí ze speederu a pokračujou pěšky. Na druhé straně vidíš plížící se vojáky, kteří se pohybují těsně u zdi, tak jako vy. Poté od nich vyletí granát, modrý záblesk, a vojáci se, jako jeden muž, nahrnou dovnitř, pár výstřelů zničí věžičku, která byla zničena EMP granátem, a před váma se rozprostřou velké dveře.
Tady na straně je nějáká konzole, Gwen, podívej se, nedali ti nějáký přístupový kody, když jsi tady byla?
Otočí se opět na tebe.

[Gwendolin]

Coruscant, Nejvyšší patra.

Otočím se, když důstojník promluví. Mistr Skywalker se neslyšně dostal až za mně. Všichni jsou připraveni vyrazit, a tak se i do několika vteřin stane. Nasedáme do několika speederů a rozjedeme se. Stejně jako na lodi, panuje i zde naprosté ticho. Nevěnuji tomu pozornost, prohlížím si město a hledám známé orientační body. Nakonec má snaha přinese ovoce. Zahneme dolu. Míříme do spodních pater. Sluneční světlo mizí, místo něho zde panuje šero, které jen na několika místech narušuje veřejné osvětlení.
Tady to někde je... Tudy!
Promluvím nadšeně k řidiči. Dorazíme na místo. Rozdělíme se na dvě skupiny, jediové na jedné straně a vojáci na druhé. Zastavíme se. Pokračují pouze vojáci. Nakonec i oni zpomalí a vypukne to. Zahlédnu letící předmět. Následuje záblesk a výbuch. Není pochyb o jaký předmět se jednalo. Vojáci okamžitě vyrazí. Zaslechnu výstřely. Oblast je zabezpečena. Jediné co nám brání ve vstupu jsou obrovské, pevně uzavřené dveře. Přistoupím ke konzoli.
Nevím jestli bude fungovat. Patrick je mohl varovat. Ale za zkoušku nic nedám.
Prohlédnu si znaky na tlačítkách a zavzpomínám na svůj kód. Prsty zatančí na malé klávesnici a ozve se zvuk zámku...

[Pear]

Coruscant, Nejnižší patra.

Zámek cvakne, a dveře se rozletí do strany. Luke tě uznale poplácá po zádech. A beze slov všichni sborově vejdete dovnitř. Po tobě známé cestě se dostanete do laboratoří. Všichni jsou maximálně opatrní. Pomalu před sebe našlapujete a kontrolujete každý svůj krok. Teda pouze co se "cizinců" týká, ty se zde citíš jako doma. Nic se nezměnilo, od doby co jsi byla "unesena" jedii. Jak kdyby se zde zastavil čas. Možná by se tady dalo už orientovat i po slepu. Bylo krásné poledně, a snad celý personál se v laboratořích něčemu věnoval. Vás si jakoby nevšimli, a rutině obcházeli stoly, a stále něco připravovali, zkoumali, nebo se jinak věnovali své práci. Na první pohled by do tohoto areálu nikdo neřekl, co se zde ve skutečnosti děje, nebo kdo jí obývá.
Stát, ani hnout!
Zařve jeden z vojáků, co vás doprovázeli. Doktoři ihned pustí vše co mají v rukách, a snad instinktivně dají ruce za hlavu. Vojáci vběhnou dovnitř a "zpacifikují" doktory, spoutají je, a pomalu je odvádí ven.
Dobře Gwen, předpokládám, že to tady znáš. A pomatuješ jak jsi m iřekla o Patrickovy? Třeba by jsi ho mohla najít, a vyjednávat s ním. My to tu zatím prozkoumáme a můžem ho dostat nepřipraveného. A při jeho hledání to tady můžeš prozkoumat, my ti budemh lídat záda a vyšetřovat, co se tady děje.
Pár vojáků a mistrů se vrhne po stolích, a pečlivě prohlíží každý koutek, v celém zařízení nyní vládne naprosté ticho.

[Gwendolin]

Coruscant, Nejnižší patra.

Nemohu uvěřit tomu, že zámek povolil. A ještě více neuvěřitelná je skutečnost, že si nás do teď nikdo nevšiml. Chod v areálu jakoby nebyl ničím narušen. Procházíme prázdnými chodbami. Všichni jsou jako na trní. Opatrně postupujeme vpřed. Zastavíme se u jedné z místností. Ozve se jeden z vojáků a pak už jde všechno strašně rychle. Celá jednotka vběhne do vnitř a během chvilky spoutá doktory. Z dokumentací se rázem stane nedostatkové zboží, to když se o ně začnou jediové zajímat.
Ano, mistře. Podívám se po něm.
Promluvím k mistru Skywalkerovi a vyjdu z místnosti. Po schodech se dostanu k tělocvičně a pokojům. Nejprve se podívám do Patrickova pokoje, ale je prázdný. Mé další kroky vedou do tělocvičny. Přejdu na druhý konec tělocvičny k několika nástrojům. Vybavují se mi vzpomínky na dobu zde strávenou. Chvilku nostalgie naruší něčí přítomnost. Přes záda mi přejede vlna mrazu. Otočím se.