Dantooine, enkláva
Ačkoli se řád Jedi rozhodl zachovávat neutralitu a nevstoupit do konfliktu mezi Republikou a Mandaloriany, nestáhl se ze světa úplně. Pořád tu přece byly úkoly, kvůli nimž vznikl, byť v poněkud omezené a pozměněné podobě, než si mnozí – zvláště mezi mladšími mistry a Revanovými sympatizanty – přáli.
Kupříkladu… diplomacie.
A tak byl mistr Riam Elegin vyslán i se svým padawanem (totiž tvou maličkostí) na naprosto tuctovou planetu jménem Amael s naprosto tuctovým úkolem, totiž fungovat jako prostředník pro jednání hlavního planetárního státu s poněkud problematickou autonomní oblastí.
Nezbylo ti tedy, než si jít nachystat věci a vůbec se řádně připravit k odletu.
Neznámo kdy, neznámo kde
Najednou se ti trochu zatmělo před očima.
Cítíš se vyčerpaný a opravdu, opravdu unavený. Oblečení, ruce a tvář od narezlého bláta, o botách lépe nemluvit. Všechno kolem vypadá rozbombardovaně a jako by se tudy několikrát přelila fronta. K dovršení všeho začíná pršet.
Arane.
Ten hlas ti zní povědomě, ale tomu Aranovi ve scéně je ještě povědomější. Rozhodně vyvolává pestrou směsku emocí, pestrý koktejl strachu, obav, pocitu zklamání, zlosti, bezmoci – a jistoty, že je něco strašně moc špatně.
Arane, tohle není čas se jakkoli hroutit.
Potřebuju tvou pomoc!
Nezní to vůbec jako prosba, spíš jako příkaz. Nezbývá ti moc prostoru nad tím vším ale uvažovat, protože Aran se zvedl.
Co…
Před tebou stojí středně vysoký muž v jedijském plášti; všiml sis, že jeho ruka pořádně krvácí – moc si toho nevšímá. Asi má důležitější starosti.
Mistr Arethin.
Je na tom špatně.
Nechci, aby umřel.
Otázkou zůstává, jestli ty tři věty něco vysvětlují.
Mistr Arethin… jednoho takového znáš, a tak tě překvapeně napadne, jestli by ten, co na tebe mluví, nemohl být jeho padawan (v současnosti bývalý padawan, protože jej před nějakou dobou povýšili na rytíře). Nejsi si tím ale moc jistý; ano, určitá podoba by byla – ale zrovna k tomuhle člověku ti to nijak zvlášť nesedne. Jenže válka může změnit leccos, a nikdo nemůže popřít, že venku zrovna jedna obzvlášť ošklivá zuří.
Souběžně s těmito úvahami se nicméně Aran následuje poraněného Jediho.
Co… co s tvojí rukou? zeptá (či spíš zeptáš) se.
Coby. Bolí. To je v pořádku.
Na tuhle odpověď už radši nedodá nic.
Mistr Arethin je na tom doopravdy špatně; není při vědomí a na první pohled můžeš rozpoznat ošklivá zranění a spáleniny.
Musíme ho dostat do lodi. Vrátíš se s ním do enklávy. Rada s tebou bude chtít asi mluvit jako se svědkem toho, co se stalo na Amael… na Darghu… a tady.
Zhluboka se nadechl, jako by nad něčím vážně přemýšlel.
Prostě jim řekni pravdu. Všechno, co budou chtít vědět.
Proč… začne Aran a máš pocit, že by nejlepší otázkou asi bylo, proč jim to dotyčný neřekne sám. Jestli si to myslí i tvé já ve vizi, toť otázkou.
Jedi ho totiž vzápětí přerušil: Protože se někdo musí o Arethina postarat a protože já… já se na Dantooine nevracím. A o ničem z toho nehodlám diskutovat. Jasné?
Dantooine, enkláva, Aranův pokoj
Vize zmizela, stejně nečekaně, jako přišla.
Byl jsi zase zpátky na Dantooine, mezi svými věcmi, uprostřed příprav na diplomatickou misi s Riamem Eleginem – a hodiny blikající na stěně ti připomněly, že by sis měl pospíšit, jinak tě čeká pokárání za nedochvilnost.
Mise pro Arana
Moderátor: Moderátoři
Dantooine, enkláva
Po výcviku jsem se cítil trochu provinile, neboť mě stále ještě pálila oprávněná mistrova výčitka, kterou jsem si vysloužil, když jsem se při cvičení v Síle nechal unést vztekem.
Od té chvíle jsem častěji meditoval, soustředěn na světlo, protože jsem se chtěl zbavit vzpomínky na to, že lehké dosažení úspěchu pomocí hněvu mě vlastně tehdy naplnilo radostí.
Z nepříliš radostných myšlenek mě vytrhlo přidělení mise, ovšen jen do té doby, než jsem se dozvěděl, že má jít o pouhá jednání...
Skvěle, mistr tam bude vyjednávat na vysoké úrovni, a já sedět někde v rohu a nudit se, pomyslel jsem si, a pocítil náhlé sympatie k Revanovi.
Ale nic jiného se dělat nedalo, a v hloubi duše jsem si říkal, že by to třeba nemuselo být tak nudné, i když to bylo spíše utěšování.
Neznámo kdy, neznámo kde
První, co ucítím, je kapka deště, dopadající mi za krk, skvěle...
Teprve pak mi začíná docházet, kde se nacházím, ačkoliv ne proč.
Neměl bych tu být, pomyslím si, a cítím svíravý strach. Jako když ve snu utíkáte před obludou, a víte, že neutečete.
Teprve úsečná slova zraněného jediho mne trochu proberou a můj chabý pokus o otázku je udušen v zárodku. Chystám se vyděšeně kývnout na jeho rozkaz, když vtom se proberu.
Dantooine, enkláva, můj pokoj
Chvilku jsem jen ležel na posteli a lapal po dechu. Srdce mi bušilo až v krku a dostal mě z toho až pohled na hodiny. Popadl jsem svůj batoh, naházel do něj zbývající věci, přičemž jsem jich nejspíš polovinu zapomněl, divže jsem tam nenechal i svůj meč.
Vyběhl jsem na chodbu a nedivil bych se, kdybych do někoho vrazil, protože jsem nedával pozor na cestu, a myslel jsem jen na svou vizi.
Rada s tebou bude chtít mluvit... řekni jim pravdu... Co se stalo na Amael a Darghu...
Amael.
Planeta, kam míříme.
Po výcviku jsem se cítil trochu provinile, neboť mě stále ještě pálila oprávněná mistrova výčitka, kterou jsem si vysloužil, když jsem se při cvičení v Síle nechal unést vztekem.
Od té chvíle jsem častěji meditoval, soustředěn na světlo, protože jsem se chtěl zbavit vzpomínky na to, že lehké dosažení úspěchu pomocí hněvu mě vlastně tehdy naplnilo radostí.
Z nepříliš radostných myšlenek mě vytrhlo přidělení mise, ovšen jen do té doby, než jsem se dozvěděl, že má jít o pouhá jednání...
Skvěle, mistr tam bude vyjednávat na vysoké úrovni, a já sedět někde v rohu a nudit se, pomyslel jsem si, a pocítil náhlé sympatie k Revanovi.
Ale nic jiného se dělat nedalo, a v hloubi duše jsem si říkal, že by to třeba nemuselo být tak nudné, i když to bylo spíše utěšování.
Neznámo kdy, neznámo kde
První, co ucítím, je kapka deště, dopadající mi za krk, skvěle...
Teprve pak mi začíná docházet, kde se nacházím, ačkoliv ne proč.
Neměl bych tu být, pomyslím si, a cítím svíravý strach. Jako když ve snu utíkáte před obludou, a víte, že neutečete.
Teprve úsečná slova zraněného jediho mne trochu proberou a můj chabý pokus o otázku je udušen v zárodku. Chystám se vyděšeně kývnout na jeho rozkaz, když vtom se proberu.
Dantooine, enkláva, můj pokoj
Chvilku jsem jen ležel na posteli a lapal po dechu. Srdce mi bušilo až v krku a dostal mě z toho až pohled na hodiny. Popadl jsem svůj batoh, naházel do něj zbývající věci, přičemž jsem jich nejspíš polovinu zapomněl, divže jsem tam nenechal i svůj meč.
Vyběhl jsem na chodbu a nedivil bych se, kdybych do někoho vrazil, protože jsem nedával pozor na cestu, a myslel jsem jen na svou vizi.
Rada s tebou bude chtít mluvit... řekni jim pravdu... Co se stalo na Amael a Darghu...
Amael.
Planeta, kam míříme.
-
Elinor Yall
Dantooine, enkláva, hangár
Cestou jsi k svému údivu do nikoho nevrazil; jednak tě tak trochu vedla Síla, jednak ostatní na cestu pozor dávali a tak ti kdyžtak vykličkovali z cesty.
V hangáru tě čekalo menší překvapení - mistr na tebe ještě nečekal u lodi, kterou jste měli letět na Amael. Rychle ses rozhlédl kolem, co se děje, a zahlédl jsi jej postávat asi na půl cesty mezi druhým vstupem do hangáru a lodí. Zdál se být - alespoň soudě podle jeho gestikulace - zcela ponořen do rozhovoru s jiným rytířem Jedim. Hned, jak postřehl tvou přítomnost, něco svému kolegovi naznačil, takže se oba vydali za tebou. Aniž by ovšem přestali v hovoru.
...obávám se, mistře Elegine, že si Rada neuvědomuje podstatu situace. Vrátil jsem se z mise na vnějím okraji. Opravdu to nevypadá, že by Mandaloriané byli schopni či dokonce ochotni akceptovat neutralitu jakéhokoli světa, o organizaci nemluvě. Pokud by Republika padla - za stávající situace to považuji za velmi pravděpodobné - bude řád Jedi ve válce. Ať chce, či nechce.
Riam Elegin si o tom všem patrně myslel svoje, a mínění vyjádřil dostatečně jasně: A já zas nevidím jediný důvod, proč by se do toho řád měl plést. Nejsme vázáni na politiku; řád Jedi stojí mimo všechny strany a tábory, z toho plyne jeho autorita. Navíc Republika je pro válku mnohem lépe připravená než Jediové.
Souběžně s koncem věty došli oba mistři k tobě.
Ostatně, co si o tom myslíš ty, padawane? obrátil se na tebe Riam Elegin a jako by si uvědomil, že ses neúčastnil předchozího rozhovoru, dodal Totiž o nevyhnutelnosti vstupu řádu Jedi do války.
Těžko říct, jestli od tebe očekával podporu, nebo jej doopravdy zajímal tvůj soukromý názor.
Připadalo ti, jako by jeho společník obrátil oči v sloup a čekal, co se asi tak může dozvědět od někoho z vás dospívajících, rozhodnutím Rady pečlivě izolovaných od skutečných problémů.
Stál proti tobě člověk, kterého jsi viděl ve své vizi.
Cestou jsi k svému údivu do nikoho nevrazil; jednak tě tak trochu vedla Síla, jednak ostatní na cestu pozor dávali a tak ti kdyžtak vykličkovali z cesty.
V hangáru tě čekalo menší překvapení - mistr na tebe ještě nečekal u lodi, kterou jste měli letět na Amael. Rychle ses rozhlédl kolem, co se děje, a zahlédl jsi jej postávat asi na půl cesty mezi druhým vstupem do hangáru a lodí. Zdál se být - alespoň soudě podle jeho gestikulace - zcela ponořen do rozhovoru s jiným rytířem Jedim. Hned, jak postřehl tvou přítomnost, něco svému kolegovi naznačil, takže se oba vydali za tebou. Aniž by ovšem přestali v hovoru.
...obávám se, mistře Elegine, že si Rada neuvědomuje podstatu situace. Vrátil jsem se z mise na vnějím okraji. Opravdu to nevypadá, že by Mandaloriané byli schopni či dokonce ochotni akceptovat neutralitu jakéhokoli světa, o organizaci nemluvě. Pokud by Republika padla - za stávající situace to považuji za velmi pravděpodobné - bude řád Jedi ve válce. Ať chce, či nechce.
Riam Elegin si o tom všem patrně myslel svoje, a mínění vyjádřil dostatečně jasně: A já zas nevidím jediný důvod, proč by se do toho řád měl plést. Nejsme vázáni na politiku; řád Jedi stojí mimo všechny strany a tábory, z toho plyne jeho autorita. Navíc Republika je pro válku mnohem lépe připravená než Jediové.
Souběžně s koncem věty došli oba mistři k tobě.
Ostatně, co si o tom myslíš ty, padawane? obrátil se na tebe Riam Elegin a jako by si uvědomil, že ses neúčastnil předchozího rozhovoru, dodal Totiž o nevyhnutelnosti vstupu řádu Jedi do války.
Těžko říct, jestli od tebe očekával podporu, nebo jej doopravdy zajímal tvůj soukromý názor.
Připadalo ti, jako by jeho společník obrátil oči v sloup a čekal, co se asi tak může dozvědět od někoho z vás dospívajících, rozhodnutím Rady pečlivě izolovaných od skutečných problémů.
Stál proti tobě člověk, kterého jsi viděl ve své vizi.
Dantooine, enkláva, hangár
Dobíhal jsem do hangáru, a rychle jsem se rozhlédl. Napřed mně popudilo, že mistr, který mne tak často káral za nedochvilnost, tu ještě není, ale pak jsem ho zahlédl na druhé straně. Nevěděl jsem toho o válce sice moc, ale mluva neznámého mě v tuto chvíli zaujala víc.
Současně jsem ale nechtěl shodit svého mistra, takže jsem se pokusil svoje myšlenky zformulovat co nejvíc diplomaticky...
Myslím si, že když řád bude moc dlouho zůstávat neutrální, možná přijde den, kdy nebude mít koho chránit. Na druhou stranu...
Chtěl jsem dodat něco, co by stranilo míru... ale před očima se mi znovu objevila scéna z mé vize. Nebyl jsem si ale jistý, jestli o ní mám mluvit před neznámým...
Radši se poradím s mistrem, až budeme sami...
Otočil jsem se k neznámému a podíval se na něj pohledem, ve kterém se mísily obavy a strach s úctou a zvědavostí.
A kdo jste vy, pane?
-----------------------------------------------------------------------------------
Zítra odjíždím, a vracím se až 1. srpna... K netu se nedostanu, takže se zatím měj...
Dobíhal jsem do hangáru, a rychle jsem se rozhlédl. Napřed mně popudilo, že mistr, který mne tak často káral za nedochvilnost, tu ještě není, ale pak jsem ho zahlédl na druhé straně. Nevěděl jsem toho o válce sice moc, ale mluva neznámého mě v tuto chvíli zaujala víc.
Současně jsem ale nechtěl shodit svého mistra, takže jsem se pokusil svoje myšlenky zformulovat co nejvíc diplomaticky...
Myslím si, že když řád bude moc dlouho zůstávat neutrální, možná přijde den, kdy nebude mít koho chránit. Na druhou stranu...
Chtěl jsem dodat něco, co by stranilo míru... ale před očima se mi znovu objevila scéna z mé vize. Nebyl jsem si ale jistý, jestli o ní mám mluvit před neznámým...
Radši se poradím s mistrem, až budeme sami...
Otočil jsem se k neznámému a podíval se na něj pohledem, ve kterém se mísily obavy a strach s úctou a zvědavostí.
A kdo jste vy, pane?
-----------------------------------------------------------------------------------
Zítra odjíždím, a vracím se až 1. srpna... K netu se nedostanu, takže se zatím měj...
-
Elinor Yall
Dantooine, enkláva, hangár
Tvůj mistr kupodivu nedodal nic; při tvé nedokončené větě mu v očích prolétl zákmit starosti, ale prakticky okamžitě ho zamaskoval svým tradičním, zdánlivě ničím nenarušitelným klidem.
Neznámému při nedokončené druhé straně trochu cuklo v koutcích.
Arithon Willard, představil se. Myslím, že jsi o mě neslyšel, jsem mistrem jen krátce a většinu té doby jsem strávil na... na diplomatických misích na vnějším okraji.
Riam Elegin přikývl. Godefroi s tebou chtěl probrat, co jsi to měl za neshody s piráty, obrátil se vzápětí na Arithona.
Už jste se zmiňoval, vyjádřil se k tomu mistr Willard a nad vcelku taktním upozorněním, že spěcháte na misi, se musel usmát. Vnímal jsi, že má skvělou náladu. Takovou, jako když člověk po dlouhé době dorazí někam, kde se cítí doma a v bezpečí. Tak vás tedy nebudu zdržovat. Síla s vámi, mistře Elegine. I s tebou, padawane.
A s tebou taky, Arithone, poznamenal mistr. A nezdržel jsi nás; prostě jsem se zeptal na pár otázek a dostal odpovědi.
To, že jiné, než v jaké doufal, bylo zbytečné naznačit byť jen zvoleným tónem. Oběma jim to bylo jasné - a tobě vlastně také.
diplomatická loď Erligran
A tak jste se nalodili a bez všech komplikací se nastěhovali do svých kajut s vyhlídkou třiceti dvou hodin v hyperprostoru. K dispozici jste měli každý svou malou kajutu a cosi jako společenskou místnost, dost velkou, aby se do ní vešel i trojnásobný počet Jediů než vy dva.
Loď se zatím poklidně vydala na cestu k planetě Amael.
Mistr ti velkoryse přenechal ten větší z pokojů a sám hodlal zamířit do toho menšího, když se najednou ve dveřích zastavil a obrátil se směrem k tobě.
Měl by sis pořádně odpočinout, Arane, vypadáš nějak přepadle. Pokud se potřebuješ vyspat, tak sraz a domluvení případného tréninku pro zkrácení cesty bude za deset hodin v společenské místnosti. A pokud by v tom bylo něco jiného - zkusím dostat z toho kuchyňského automatu dostat nějakou horkou čokoládu a můžeme to spolu probrat. Teď, nebo až bys na to měl náladu.
Tvůj mistr kupodivu nedodal nic; při tvé nedokončené větě mu v očích prolétl zákmit starosti, ale prakticky okamžitě ho zamaskoval svým tradičním, zdánlivě ničím nenarušitelným klidem.
Neznámému při nedokončené druhé straně trochu cuklo v koutcích.
Arithon Willard, představil se. Myslím, že jsi o mě neslyšel, jsem mistrem jen krátce a většinu té doby jsem strávil na... na diplomatických misích na vnějším okraji.
Riam Elegin přikývl. Godefroi s tebou chtěl probrat, co jsi to měl za neshody s piráty, obrátil se vzápětí na Arithona.
Už jste se zmiňoval, vyjádřil se k tomu mistr Willard a nad vcelku taktním upozorněním, že spěcháte na misi, se musel usmát. Vnímal jsi, že má skvělou náladu. Takovou, jako když člověk po dlouhé době dorazí někam, kde se cítí doma a v bezpečí. Tak vás tedy nebudu zdržovat. Síla s vámi, mistře Elegine. I s tebou, padawane.
A s tebou taky, Arithone, poznamenal mistr. A nezdržel jsi nás; prostě jsem se zeptal na pár otázek a dostal odpovědi.
To, že jiné, než v jaké doufal, bylo zbytečné naznačit byť jen zvoleným tónem. Oběma jim to bylo jasné - a tobě vlastně také.
diplomatická loď Erligran
A tak jste se nalodili a bez všech komplikací se nastěhovali do svých kajut s vyhlídkou třiceti dvou hodin v hyperprostoru. K dispozici jste měli každý svou malou kajutu a cosi jako společenskou místnost, dost velkou, aby se do ní vešel i trojnásobný počet Jediů než vy dva.
Loď se zatím poklidně vydala na cestu k planetě Amael.
Mistr ti velkoryse přenechal ten větší z pokojů a sám hodlal zamířit do toho menšího, když se najednou ve dveřích zastavil a obrátil se směrem k tobě.
Měl by sis pořádně odpočinout, Arane, vypadáš nějak přepadle. Pokud se potřebuješ vyspat, tak sraz a domluvení případného tréninku pro zkrácení cesty bude za deset hodin v společenské místnosti. A pokud by v tom bylo něco jiného - zkusím dostat z toho kuchyňského automatu dostat nějakou horkou čokoládu a můžeme to spolu probrat. Teď, nebo až bys na to měl náladu.
Diplomatická loď Erligan
Ještě se mi trochu motala hlava, když jsem vcházel do lodi, ale klidný vzlet mě ukolébal a když mě mistr zastavil, odhodlal jsem se.
Máte pravdu, mistře, řekl jsem pomalu. Je v tom něco jiného. Myslel jsem, že tohle bude nudná mise... Ale těsně před odletem jsem měl vidění, které mě vyděsilo.
A s vizí stále před očima mu popíšu události v ní.
Mám strach, mistře, i když vím, že je to špatně, přiznal jsem zahanbeně a pohlédl na něj s nadějí.
Ještě se mi trochu motala hlava, když jsem vcházel do lodi, ale klidný vzlet mě ukolébal a když mě mistr zastavil, odhodlal jsem se.
Máte pravdu, mistře, řekl jsem pomalu. Je v tom něco jiného. Myslel jsem, že tohle bude nudná mise... Ale těsně před odletem jsem měl vidění, které mě vyděsilo.
A s vizí stále před očima mu popíšu události v ní.
Mám strach, mistře, i když vím, že je to špatně, přiznal jsem zahanbeně a pohlédl na něj s nadějí.
-
Elinor Yall
Diplomatická loď Erligan
Mistrova tvář vcelku rychle vystřídala několik výrazů, až se ustálila na takovém mírně rozladěném, jaký nasadil, když jste při společném pátrání po skupince čtyř younglingů, kteří se bez dovolení vydali na procházku z enklávy zjistili, že provinilci zamířili směrem ke kinrathímu brlohu.
Pokud jde o strach... je spíš projevem nezralosti než toho, že něco děláš špatně. Obavy z neznámého a hrozivého jsou vrozeny všem živým tvorům, stejně jako pud sebezáchovy, potřeba dýchat a tak dále. Oprostit se od něj je náročné, a samo o sobě je to spíš záležitostí mnoha let vcelku obtížných vnitřních bojů. Hlavní je se mu dokázat postavit a nenechat se jím svázat - a jak tě znám, Arane, tohle u tebe moc nehrozí, povzbudivě se na tebe usmál a zdálo se, že se rozhovořil tak dlouho, aby si dal pauzu na promyšlení své další reakce, té, která se bude týkat vize.
Pokud jde o to ostatní... existují různé názory na to, co může vize být. Podle některých je to záblesk budoucnosti, podle jiných varování... osobně si myslím, že je to především vzkaz od Síly. Ovšem co ti chce říct, to je jiná otázka. Netuším, ale myslím, že s naším úkolem to nemá moc společného; Arithon se o té planetě jen zmínil v rozhovoru a tak, že se tam prostě něco stalo. MOHLO to být pochopitelně v průběhu téhle mise. Ale také to může být jinak. Tamní problémy jsou poněkud dlouhodobějšího rázu.
Pokud jde o Dargh...
mistr Riam Elegin se hluboce nadechl a přimhouřil oči, jako by o něčem intenzivně zauvažoval.
Dargh je jeden ze světů na vnějším okraji, a Arithon Willard tam plnil větší část té mise, ze které se vrátil. Rozhodně byl z tamního vývoje poněkud znepokojený, i když mi nic konkrétního neříkal. Asi si vyžádám od Rady jeho hlášení a podrobně je projdu; pokud existuje nějaká spojnice mezi Amael a Darghem, ze které by mohly v budoucnu vyvstat problémy, stálo by za to na to přijít co nejdříve.
Mluvil pořád stejně vyrovnaně, ale zdálo se, jako by kombinoval všechny možné výsledné kombinace a to, co mu vycházelo, se mu vůbec nelíbilo.
Hm... pokud je v tom nějaká záhada a my jí máme přijít na kloub... asi si z té mise nevybavíš, co to bylo za místo? Jaký svět? Případně nějakou časovou informaci?
Nezdálo se, že by to považoval za pravděpodobné.
Po chvíli dodal:
Nu, to je vpodstatě jedno. Je totiž dost možné, že celá ta vize se týkala výhradně tvé osoby a Arithona Willarda; třeba se vaše cesty mají nějak prolnout, a Síla se ti snaží poskytnout nějaké řešení či snad navigaci... což nepovažuji za nemožné.
Mistrova tvář vcelku rychle vystřídala několik výrazů, až se ustálila na takovém mírně rozladěném, jaký nasadil, když jste při společném pátrání po skupince čtyř younglingů, kteří se bez dovolení vydali na procházku z enklávy zjistili, že provinilci zamířili směrem ke kinrathímu brlohu.
Pokud jde o strach... je spíš projevem nezralosti než toho, že něco děláš špatně. Obavy z neznámého a hrozivého jsou vrozeny všem živým tvorům, stejně jako pud sebezáchovy, potřeba dýchat a tak dále. Oprostit se od něj je náročné, a samo o sobě je to spíš záležitostí mnoha let vcelku obtížných vnitřních bojů. Hlavní je se mu dokázat postavit a nenechat se jím svázat - a jak tě znám, Arane, tohle u tebe moc nehrozí, povzbudivě se na tebe usmál a zdálo se, že se rozhovořil tak dlouho, aby si dal pauzu na promyšlení své další reakce, té, která se bude týkat vize.
Pokud jde o to ostatní... existují různé názory na to, co může vize být. Podle některých je to záblesk budoucnosti, podle jiných varování... osobně si myslím, že je to především vzkaz od Síly. Ovšem co ti chce říct, to je jiná otázka. Netuším, ale myslím, že s naším úkolem to nemá moc společného; Arithon se o té planetě jen zmínil v rozhovoru a tak, že se tam prostě něco stalo. MOHLO to být pochopitelně v průběhu téhle mise. Ale také to může být jinak. Tamní problémy jsou poněkud dlouhodobějšího rázu.
Pokud jde o Dargh...
mistr Riam Elegin se hluboce nadechl a přimhouřil oči, jako by o něčem intenzivně zauvažoval.
Dargh je jeden ze světů na vnějším okraji, a Arithon Willard tam plnil větší část té mise, ze které se vrátil. Rozhodně byl z tamního vývoje poněkud znepokojený, i když mi nic konkrétního neříkal. Asi si vyžádám od Rady jeho hlášení a podrobně je projdu; pokud existuje nějaká spojnice mezi Amael a Darghem, ze které by mohly v budoucnu vyvstat problémy, stálo by za to na to přijít co nejdříve.
Mluvil pořád stejně vyrovnaně, ale zdálo se, jako by kombinoval všechny možné výsledné kombinace a to, co mu vycházelo, se mu vůbec nelíbilo.
Hm... pokud je v tom nějaká záhada a my jí máme přijít na kloub... asi si z té mise nevybavíš, co to bylo za místo? Jaký svět? Případně nějakou časovou informaci?
Nezdálo se, že by to považoval za pravděpodobné.
Po chvíli dodal:
Nu, to je vpodstatě jedno. Je totiž dost možné, že celá ta vize se týkala výhradně tvé osoby a Arithona Willarda; třeba se vaše cesty mají nějak prolnout, a Síla se ti snaží poskytnout nějaké řešení či snad navigaci... což nepovažuji za nemožné.
Diplomatická loď Erligan
Při pohledu na mistrovu tvář jsem si vzpomněl na onu událost, a pousmál jsem se. Nevypadalo to zas tak zle, v dením světle a v přítomnosti mého mentora. Ne že by mne jeho vysvětlení podstaty vizí úplně stačilo, nicméně strach mě opustil.
To ne, zavrtěl jsem hlavou v odpověď na jeho otázku ohledně času a místa. Je mi to líto...
Na konci jeho proslovu mě napadly dvě otázky.
Zajímaly by mne dvě věci, mistře, začal jsem pomalu. Zaprvé, netuším, jak by mi ta vize mohla pomoct, nebyla v ní žádná rada, nebo jsem si alespoň žádné nevšiml... Zadruhé, co se děje na Darghu?
Podíval jsem se s napětím na Riama.
Při pohledu na mistrovu tvář jsem si vzpomněl na onu událost, a pousmál jsem se. Nevypadalo to zas tak zle, v dením světle a v přítomnosti mého mentora. Ne že by mne jeho vysvětlení podstaty vizí úplně stačilo, nicméně strach mě opustil.
To ne, zavrtěl jsem hlavou v odpověď na jeho otázku ohledně času a místa. Je mi to líto...
Na konci jeho proslovu mě napadly dvě otázky.
Zajímaly by mne dvě věci, mistře, začal jsem pomalu. Zaprvé, netuším, jak by mi ta vize mohla pomoct, nebyla v ní žádná rada, nebo jsem si alespoň žádné nevšiml... Zadruhé, co se děje na Darghu?
Podíval jsem se s napětím na Riama.
-
Elinor Yall
Diplomatická loď Erligan
Vize tě může upozornit na zlomový okamžik. Bod rozhodnutí, kdy se cesty od sebe oddělí... a něco zásadního se stane buď tak, nebo zase úplně jinak, pousmál se Riam a vzápětí zase zvážněl.
Je také víc než možné, že až to nastane, vyzní ti to úplně jinak než teď... protože prostě budeš mít prožitou cestu, která k tomu bodu vedla. Nemohu se zbavit dojmu, že něco důležitého nevidím... ale za Sílu si nemohu vybavit, co by to tak mohlo být.
A pokud jde o to, co se děje na Darghu - teď se tam hlavně čeká, jestli dojde k podpisu několika smluv, či nedojde. Tamní domorodci totiž omylem odprodali své vládě těžební práva na posvátný háj, a vláda je zase odprodala společnosti Czerka. A celé je to součástí dlouhodobé problematické národnostní politiky tamních, nutno dodat, že Republice nakloněných, elit.
Pokud se ty smlouvy podepíšou, bude klid.
Pokud ne, tak bude mít rytíř Willard další práci na vnějším okraji, protože na Darghu by mohla vypuknout i občanská válka, a pak by bylo třeba se ji pokusit zastavit v co nejranější fázi.
Při téhle alternativě Eleginovy oči vyjadřovaly smutek a soucit; a to jak s obyvateli oné planety, tak s Arithonem Willardem, který by se musel ujmout diplomaticko-mírotvorné činnosti.
Popravdě nevím, jestli by to zvládl. Přece jenom, tohle je jeden z nejobtížnějších úkolů, jemuž můžou Jediové čelit, a i když Arithonovi nechyb schopnosti, tohle je do značné míry i o zkušenostech. A těch nemá zas až tolik, dodal mistr jen tak pro sebe.
Pak se zadíval na tebe.
Hm... ale tohle tě asi nudí.
Měl bych vymyslet nějaké hezké tréninkové cvičení - ale otázkou je, co by se dalo trénovat v téhle kocábce...
Zdánlivě roztržitě zamířil ke stolu ve společenské místnosti a začal se prohrabovat jeho zásuvkou, až posléze vylovil balíček karet a vítězně ho hodil na stůl.
Myslím, že mám nápad.
Vize tě může upozornit na zlomový okamžik. Bod rozhodnutí, kdy se cesty od sebe oddělí... a něco zásadního se stane buď tak, nebo zase úplně jinak, pousmál se Riam a vzápětí zase zvážněl.
Je také víc než možné, že až to nastane, vyzní ti to úplně jinak než teď... protože prostě budeš mít prožitou cestu, která k tomu bodu vedla. Nemohu se zbavit dojmu, že něco důležitého nevidím... ale za Sílu si nemohu vybavit, co by to tak mohlo být.
A pokud jde o to, co se děje na Darghu - teď se tam hlavně čeká, jestli dojde k podpisu několika smluv, či nedojde. Tamní domorodci totiž omylem odprodali své vládě těžební práva na posvátný háj, a vláda je zase odprodala společnosti Czerka. A celé je to součástí dlouhodobé problematické národnostní politiky tamních, nutno dodat, že Republice nakloněných, elit.
Pokud se ty smlouvy podepíšou, bude klid.
Pokud ne, tak bude mít rytíř Willard další práci na vnějším okraji, protože na Darghu by mohla vypuknout i občanská válka, a pak by bylo třeba se ji pokusit zastavit v co nejranější fázi.
Při téhle alternativě Eleginovy oči vyjadřovaly smutek a soucit; a to jak s obyvateli oné planety, tak s Arithonem Willardem, který by se musel ujmout diplomaticko-mírotvorné činnosti.
Popravdě nevím, jestli by to zvládl. Přece jenom, tohle je jeden z nejobtížnějších úkolů, jemuž můžou Jediové čelit, a i když Arithonovi nechyb schopnosti, tohle je do značné míry i o zkušenostech. A těch nemá zas až tolik, dodal mistr jen tak pro sebe.
Pak se zadíval na tebe.
Hm... ale tohle tě asi nudí.
Měl bych vymyslet nějaké hezké tréninkové cvičení - ale otázkou je, co by se dalo trénovat v téhle kocábce...
Zdánlivě roztržitě zamířil ke stolu ve společenské místnosti a začal se prohrabovat jeho zásuvkou, až posléze vylovil balíček karet a vítězně ho hodil na stůl.
Myslím, že mám nápad.