Mise pro Iradese - vstříc osudí ( Caeder)

[Garth Devilman]

U Xantenů - večeře

Co si dáš příteli? Nemáme tu toho moc. Pokud nemáš chuť na otrávené šipky, či nejnovější střelivo. Zavtipkoval Sam.
Nakonec se přeci jen ukázalo, že na Xantenckém stole se najde věru o mnoho více, než Derenin otec původně avizoval. Před vašimi zraky v malém jídelním koutku se objevil podnos s lahodně vypadajícím kusem masa, pečivem k tomu a dokonce láhví červeného vína.
Po servírování byl však pan majitel až nečekaně skromný.
Derena se ráda pižlá s listováním v kuchařkách. Vysvětloval svou nadálou zdrženlivost.

Ucítil jsi lehké rýpnutí do zad.
Lže. Kouká se mi přes rameno a přeškrtává mi moje poznámky… Usmála se Derena sedící napravo od tebe u kulatého stolu, zatímco Sam seděl po tvé levé. Oba byli milí a zjevně byli rádi, že konečně mají někoho s kým se mohou podělit o rodinné štěstí. Což byl pro tebe pocit přinejmenším na míle vzdálený…

[Caeder]

U Xantenů - večeře

Chvíli se trošku zmateně rozhlížím,to co pociťuji je neznámé a neobvyklé.
Ti lidé mi nabízejí své jídlo a svůj prostor,baví se se mnou.Zvláštní,jako bych byl souč...Zastavím myšlenku,zadusím jediný naznak pokračování onoho nového,neobvyklého,nebezpečného pocitu.

Když dovolíte pan Xantere,dal bych si trochu té voňavé polévky s kouskem pečiva.Jsem opravdu hladový.

Téměř ani nečekám na souhlas od toho šlechetného muže a už si odebírám z misky křupavé pečivo podobné jakémusi preclíku.Přičichnu k němu a neskrývám výraz naprostého očarování.Nehltám,pouze jemně koušu do křupavého kousku pečiva a vychutnávám si lahodu.

Po několika soustech a s prázdnou pusou se ptám svého hostitele...Už si ani nepamatuji,kdy jsem měl takovou možnost se normálně najíst. Jste velmi laskavý pane a vaše dcera také.Avšak nevím jak vám mám poděkovat.Vždy když jsem něco potřeboval,musel jsem si to vzít.Ale myslím že to vám říkat nemusím.
Namoment se odmlčím a pak pokračuji...Tím se dostávám k věci,proč mi natolik důvěřujete,že mě nejen vezmete jako pomocníka do obchodu,ale dokonce se mnou sdílíte své soukromí?
Hledím muži přímo do očí,jako bych chtěl číst myšlenky...

[Garth Devilman]

U Xantenů

Sam se mírně pousmál:
Řekl bych to takhle... Dcera se konečně našla. Našla člověka, který s ní vydržel v místnosti déle, než půl minuty. To už samo o sobě je pro mne svátek.
Tvůj pohled přestál ukrojením slaniny.
Tati, prosím nepřeháněj. Nejsem žádná časovaná bomba. Zvedla Derena mírně hlas v náznaku obrany.
Totéž říkala i tvá matka... Prohodil otec bezelstně.
Dcerka sklopila oči a věnovala se dál své porci.

Zbytek večeře proběhl v relativním klidu, i když na Dereně bylo jasně vidět, že klid v jejím podání rozhodně vypadá jinak. Několikrát se jí povedlo téměř převrhnout sklenici šťávy. Když bylo jídlu učiněno za dost, byla také první z vás, kdo se zvedl od stolu.
Chutnalo mi tati... Pochválila rádoby povinně pokrm a zmizela z místnosti.
Zahleděl ses na majitele obchodu a přemýšlel nad scénou, která se zde před chvilkou odehrála...

[Caeder]

U Xantenů

Hleděl jsem přímo na muže a on věděl že tak činím.Jakoby očekával otázku...
Je asi těžké vychovávat dívku,není-li pravda?!...Vypustím spíše jen tak do větru...
Ale co já o tom mohu vědět.Nevím co znamená výchova dítěte a starání se o něj.Já o matku přišel ještě když jsem byl malý hošík.Pracovala jako barmanka v podniku jakehosi čehosi,jistě víte co tím myslím.Vyrůstal jsem vůbec ve společnosti vrahů,pašeráků a lovců odměn.Není divu že jsem vraha mé matky pak zabil a tím si vysloužil život jaký vedu....Dodám v domění že se Xanten rozpovídá sám a já uslyším víc z jeho příběhu.
Derena je obdivuhodné děvče a zvláštní.Myslím že jste dobrým otcem a vaše dcera ví že to máte těžké....Když zjistím že vlastně vedu monolog,zamlčím další větu a dojídám poslední zbytky večeře.
Odkládám příbor a ubrouskem si utírám ústa...Nejsem přeci nějaký Gamoreanec.
Vracím použitý a složený ubrousek na stůl,beru do ruky číši s vínem a hledím zamyšleným pohledem přímo skrze ni...

[Garth Devilman]

U Xantenů

Samův příbor se s pořádným zazvoněním octl na talíři. Jejich majitel však pronikavého zvuku nedbal a raději si pořádně přihnul.
Víš, že jsem tě hned tipoval na samorosta? Vyhrkl a jak zjistil, že má prázdno nelenil a dolil si.
Je to zajímavý, že jo? Podíval se na tebe skrz již poloprázdnou láhev.
Je vskutku skvělý mít za dcerku obojetníka a vidět, že její vesmír je úplně jiný... Láhev byla mávnutím ruky převržena.
Ach ty geny... Láhev dopadla s třeskotem na zem.
Zjevně se od vás přiučí a možná i vy od ní. Sam se zvedl ze židle.
Otcovská láska zjevně neporučí rozjívené dceři. Neohrabaně si sedl a složil hlavu do dlaní.

Copak jsem to všecko zpackal? Přišel jsem o ženu a teď přijdu díky stejné chybě i o dceru. Sam se téměř roz štkal. Zdálo se jakoby veškeré jeho problémy najednou vyplavilo vínové řečiště.
Běž za ní. Se mnou se asi nebude chtít bavit. Byla to prosba téměř plačtivá.

[Caeder]

U Xantenů

Ztrápený muž sedí dál s hlavou ve dlaních,jeho znenadání vystřelené emoce mne zaskočily.Tvářil jsem se jako bych hleděl na herce,který předvádí představení.Po chvilkách se mi pohled změní na jakýsi soucit.Aniž bych cokoli řekl,vstávám ze židle a odcházím ven z jídelny.
Proč se tolik trápí,proč tvrdí že přijde i o dceru?! Mám s tím něco společného?...Pak sám sobě odpovím...Ano ty hlupáku,máš. Oni oba na tebe čekali! Nebyli by tak vstřícní a důvěřivý....Myšlenky si se mnou hráli,nevěděl jsem které z nich mám věřit.

Zahloubaný ve svých pocitech a myšlenkách docházím až do obchodu,rozhlížím se po Dereně.
Dokážeš se dobře schovávat děvče,ale ne přede mnou.
Avšak svým tvrzením si nejsem stoprocentně jistý...

[Garth Devilman]

U Xantenů

Ačkoli sis v tuto chvíli nebyl jistý jakým stádiem vývoje a předělu se vlastně nacházíš jedno bylo jisté. Něco podstatného se změnilo jenomže co? Prohlédl jsi snad skrz hedvábný závěs až do šedivé reality? Opilci, intelektuálové, sarkastikové a možná i blázni by v tomto případě asi jen změnili polaritu. Irades „Vilegnaw“ Articus byl nyní vystaven pocitům, které ani nedokázal popsat. Pocit viny, soucit, sebelítost? Tyto aspekty tvé životní dráhy tě nyní zasypávaly jako hromady a hromady kamení. Už samotné seznámení s Derenou bylo pro tebe určitým mezníkem a teď jako by se velká část skládanky složila sama bez tvého dovolení, ba dokonce vědomí. Otázkou však bylo, zda s ohledem na vizi kterou ti tvá malá přítelkyně poskytla, bylo toto složení jednotlivých kousků správné…

Vydal ses z jídelny a bloumal po obchodě v naději, že na dívku narazíš někde schovanou za nějakou bednou, či regálem. V návalu určité dávky beznaděje se s Derenou pokoušíš telepaticky spojit a ke svému překvapení zjišťuješ, že to lze.
Lepšíš se… Její hlas byl tak podivně neutrálně posazený, až byl mrazivý.
Díky spojení jsi jen matně hledal její přesnou pozici a měl jsi rozhodně pádné důvody přemýšlet. Pocity, které tě zaplavily jako lítost smutek a hněv byly najednou tvojí součástí. Byly a přesto nebyly. Když si doklopítal do Derenina pokoje (aniž bys tušil jak si se tam dostal) seděla na posteli zády k tobě s rukama v dlaních...

[Caeder]

U Xantenů - Derenin pokoj

Přistoupím k děvčeti a posadím se vedle ni.Nedívám se na ni,jen tak sedím a koukám do země.Po několika okamžicích mi ticho začalo vadit...

Na mou matku si téměř nepamatuji,těch pár obrázků v mysli co mi zůstalo mi však připomínají,jak moc jsem ji miloval.Byla jedinou duší ve vesmíru co mi projevovala lásku...Začnu vyprávět v domění že navodím konverzaci.
Otce jsem v životě nepotkal.Vidíš,tobě alespoň on zůstal.Matka ho však milovala,neboť i když s nami nebyl,nenašla si jiného partnera.Nikdy jsem vlastně neměl důvod po něm pátrat,ani nevím proč.Možná proto,že o něm mluvila jen velmi málo a většinou v dobrém.

Proč ji to vlastně říkám,nebo to říkám sobě? Co se to se mnou děje?Napadne mě znenadání a tím se i zarazím.
Opět jen tak koukám po pokoji a sem tam zabrousím zrakem na Derenu.
Vstávám z postele a procházím se místností...

Tohle já neumím děvče,nevím co tě bolí.Zda to že ti otec cosi vyčítá,nebo to že ti připomíná matku.Ani sám v sobě se nevyznám,pocity co mi ukazuješ,a já nevím proč,jsou nové a silné...
Odmlčím se...
Prostě ti neumím pomoci. Otáčím se k odchodu z pokojíku...

[Garth Devilman]

U Xantenů - Derenin pokoj

Iradesi... Derena se otočila. Bylo to snad poprvé co tě oslovila jménem. Zřejmě procházela nějakými problémy, což bylo přinejmenším zajímavé.
Zítra chce otec převést nějaké zboží. Nevím přesně kam, ale určitě to bude zajímavé...
Nebylo to možná to, co bys čekal, ale bylo to aspoň něco.
Prostě občas mám jako kniha potrhané stránky... Znělo to sice poněkud násilně, ale nějaký způsob komunikace se odvíjel.
Dívka si setřela pěstičkami slzičky.

Chceš doprovodit domů? Přece jen je pozdě a já chci být s tátou doma co nejmíň...
S pružností laňky seskočila z postele a než ses nadál, již na tebe čekala oblečená v dlouhých kalhotách a zašedlé bundě.

[Caeder]

U Xantenů

Neřeším její touhu mě doprovodit a to i když,jak sama řekla,je již dost pozdě.V hlavě se mi stále nedaří spořádat si myšlenky a obrazy událostí,jež dnes velmi pravděpodobně změnily celý základ mého vědomí.
Nikdy jsem nic nemusel řešit a teď jako by se roztrhnul s myšlenkama backpack...pomyslím si...Mám pocity,které jsem nemýval.To jestli v onu chvíli Derena čte mé vědomí mi bylo jedno,prostě jsem si to chtěl v hlavě nějak srovnat.
Kývnu na děvče,aby chvíli počkalo.
Dobrou noc pane Xantene!...ani nečekám na odpověď.

Otevírám dveře a zatarasím rukou Dereně cestu ven,mrknu na ni.Opatrně zkušeným pohybem jen nakouknu do ulice abych se ujistil,že je venku bezpečno alespoň na první pohled.Pak se otočím k ní a...Nechceš alespoň otci říct že jdeš se mnou?Ať už mezi vámi došlo k čemukoli,myslím že by jsi měla.
Co to děláš,kdyby mu to chtěla říct,udělala by to sama... okřiknu v myšlenkách sám sebe.
Otevírám dveře a ještě opatrným krokem vycházím ven...

[Garth Devilman]

Cesta zpátky a zase tam

Výčitky strasti a obviňování...
Prohodila v odpověď. Zdálo se však, že tentokráte spíš pro sebe.
Nestojím o vysvětlování svých tajemství někomu, kdo zbytek svého života tráví tím, že svůj čas zabíjí prací nebo pitím.
Vyšli jste do ulice. Derena vypadala více než spokojeně. Chvíli to dokonce vypadalo jakoby se tě chtěla chytnout za ruku. Na tu malou chvíli jsi mohl spatřit tu dívku s blonďatými vlásky, která se na tebe smála. To však trvalo jen pouhý okamžik. Ale i to stačilo k tomu, aby stihla zašeptat:
Jsem ráda, že jsi tu...
Dostali jste se k oné křižovatce, díky které sis teprve před nějakou dobou našel práci. Při cestě jste minuli něco si šuškající mladý pár a zahnuli za roh k ubytovně.

...

Opuštěná ulice – u křižovatky

Nech toho nemám ráda, když na mě saháš těma svýma prackama! Durdila se žena se zrzavými vlasy, když již bylo bezpečné nechat kamufláže. Mohlo jí tak být dvaadvacet, nanejvýš pětadvacet. Její zelené oči právě provrtávaly jejího kumpána a dokonale tak ladily s přiléhavou tmavě zelenou róbou.
A já myslel, že se ti to líbilo... Bránil se mladík s černými nakrátko střiženými vlasy v šedém saku.
Žena vypadala, že by mu v tu chvíli snad nejraději dala facku, ale nakonec se ovládla: Víš jaký to má smysl ne?
Jo... Dělat svoji práci. Vypálil její společník.
Ne... Vrátila mu to slastně. Máme působit přesvědčivě.
Aniž by čekala na odpověď vytáhla z kabelky komunikační zařízení a vyťukala smluvenou frekvenci.
Měli jsme pravdu...

[Caeder]

Coruscant - opuštěná ulice u křižovatky

Zpomalím krok,vnímám jejich konverzaci a nejspíše hlášení třetí osobě.Čím dál víc si uvědomuji,že to bude ještě zajímavý večer.

Drž se u mě děvče,tyhle typy já znám.Nejspíše jdou přímo po mě.Dávej dobrý pozor a kdyby něco,utíkej.
Pokračujeme dál směrem k ubytovně,pocit ostržitosti se stupňuje a připravuji ruku k rychlé reakci.Nenápadně,aniž by si Derena všimla přizpůsobuji naše postavení tak,aby mi co nejméně v případném napadení překážela a zároveň byla dobře kryta.

Člověk nikdy neví,kdy se mu hodí co se naučil.
Zastavím se jen několik metrů a poohlédnu se...No ták,chcete jen zjistit kde bydlím,nebo rovnou přepadnout?!
Chvíli ještě čekám,adrenalin už působí...

[Garth Devilman]

Coruscant - opuštěná ulice u křižovatky

Víš jaká je výhoda člověka nad věcí? Derena lehce odhrnula tvoji ruku.
Možná tě život lecčemu naučil, ale jedno jsi dosud nepochopil. Nepanikař.
Bylo to snad poprvé, (a nikoli naposled ) kdy dívka svým způsobem převzala iniciativu. Což se zprvu jevilo jako značně nelogické.
Výhoda telepata... Okomentovala to.
Zastavili jste se v uličce.

Irades Articus řečený „Vilegnaw.“ Věru už i jméno samotné vykazuje pozitivní hodnocení. Ozval se líný hlas ze stínu v momentě, kdy jsi byl otočen na druhou stranu.
Z dosud temného stínu vykročila postava muže ve středních letech. Tmavě hnědé vlasy byly již v některých místech mírně prošedivělé, ale stále udržované.
Mé jméno Arlen Walt. Republiková, tajná služba. Je mi skutečně velkou ctí.
Ucítil jsi jemný dotek ve své mysli: Klid, zatím nic nehrozí.

[Caeder]

Coruscant - opuštěná ulice u křižovatky

Je to Irades Atricus....prohodím jen tak ledabile. Prohlížím si muže,nevypadá zrovna jako nějaký mazánek.Podívám se na Derenu a ušklíbnu se v náznaku nepatrného úsměvu.

Důmám a přemýšlím co mi asi chce tajná služba republiky?! Nemáte spíše hledat členy Imperiálního Remnantu?Není obvyklé někoho takto zastavovat navečer v opuštěných uličkách.Po těchto slovech si upevňuji postavení a nastavuji zasunutý meč do pohodlné pozice,ani se tím vším netajím a svým výrazem ve tváři dávám najevo,že mi je toto setkání podezřelé. Vlastně jako vždy vše neobvyklé...

Jak to že jsi tak v klidu?Nepřipadá ti toto vše nějak divné,podezřelé?!Já jsem prostě asi až příliš opatrný,nevěřím nikomu.Život mě naučil dost.

Čekám co dalšího chlapík poví,nespouštím ho z očí.
Určitě není sám,tihle rádi chodí ve skupinách.

[Garth Devilman]

Coruscant - opuštěná ulice u křižovatky


Život tě naučil jednat instinktivně, nikoli racionálně.... Derena měla ve tváři vypsaný nevinný výraz, který jasně říkal:
Tohle je na tobě příteli...
Walt se ušklíbl: Jak se to říká? Když chceš chytit velkou rybu, použij chutnou návnadu.
Opřel se o zeď nepříliš vábně vypadajícího domu a pokračoval: Co víte o Nymovi?
Derena mírně nadzvedla obočí, ale neřekla nic.
Tiňk, ťoňk. Agent se zjevně bavil. To mi neříkejte, že vám to jméno nic neříká!

Je to relativně nedávno, co jste spolu táhly za jeden provaz... Ozval se hlas z protějšího stínu, čili teď za tebou. Spatřil jsi zrzku, která ještě před chvílí užívala kamufláže na rohu ulice.
Sám bych to lépe neřekl Marlon děkuji.
Bylo mi potěšením šéfe...