Smrt číhá všude - 1. mise pro Gwydiona Lyra (Elinor)
Napsal: 27.5.2010 16:56:31
Duro, Pri-Andylanské loděnice
"Tak zas zítra, nashle!" zavolal z vrátnice zaměstnanec bezpečnostní služby na odcházející zaměstnance. Andreen Heug byl jedním z posledních, kdo opustil budovu společnosti CorDuro. Směna v docích skončila a konstruktéři, mechanici a inženýři se hrnuli na stanoviště místních linek nadzemní dráhy, sháněli si aerotaxi, nasedali do svých vznášedel anebo se jen spěšně vydali pěšky do svých domovů. I Andreen miloval konce pracovních směn, mohl si zas na pár desítek hodin udělat volný režim a odpočinout si.
Došel až na kraj ulice, podíval se vlevo i vpravo a přešel hlavní komunikaci. Na druhé straně se zařadil do davu, proudícího ulicemi, aby se v příhodný okamžik odpojil a zamířil ke svému bytu v několikasetpatrovému mrakodrapu z duraoceli a plexiskla, který se už z dáli tyčil a tak nebylo možné jej minout.
Tu však znejistěl a ohlédl se. Něco nebylo v pořádku a on to věděl. Potemnělé ulice kolem jeho domu byly vždy řádně osvětleny, avšak i zde se našlo mnoho tmavých koutů, ohybů uliček, zákoutí a nepřehledných míst, která mohla skrývat nejedno překvapení, či dokonce nebezpečí... Andreen se naposledy ohlédl, aby se ujistil, že jej nikdo nesleduje a poté zadal vstupní kód vchodu do budovy. A přesně v tu chvíli viděl, jak jej obklopil mohutný stín...
Yavin IV., orbita měsíce
Vaše loď vystoupala do věsmírného prostoru a ty a Walenn jste se mohli spokojeně oddat běžný činnostem cestujících na dopravní lince mezi Coruscantem a Durem. Den předtím jste přiletěli z Yavinu 4 a popravdě změnit poněkud těsný kokpit jednomístné stihačky za poměrně pohodlný luxus dopravního frachťáku byla úleva. I Walenn dávala najevo dobrou náladu tím, že s Tebou laškovala u oběda. Schválně Ti podržela židli, aby ji pak s rozpustilým smíchem na poslední chvíli posunula směrem dozadu. A těmito žertíky se bavila už od doby, co jste se vydali na svou první společnou misi. Popravdě řečeno to nevypadalo, že by si nějak podstatně uvědomovala vážnost vašeho úkolu, možná se ale jen snažila ulehčit napětí, které se dalo pociťovat kadžým okamžikem...
"Tak zas zítra, nashle!" zavolal z vrátnice zaměstnanec bezpečnostní služby na odcházející zaměstnance. Andreen Heug byl jedním z posledních, kdo opustil budovu společnosti CorDuro. Směna v docích skončila a konstruktéři, mechanici a inženýři se hrnuli na stanoviště místních linek nadzemní dráhy, sháněli si aerotaxi, nasedali do svých vznášedel anebo se jen spěšně vydali pěšky do svých domovů. I Andreen miloval konce pracovních směn, mohl si zas na pár desítek hodin udělat volný režim a odpočinout si.
Došel až na kraj ulice, podíval se vlevo i vpravo a přešel hlavní komunikaci. Na druhé straně se zařadil do davu, proudícího ulicemi, aby se v příhodný okamžik odpojil a zamířil ke svému bytu v několikasetpatrovému mrakodrapu z duraoceli a plexiskla, který se už z dáli tyčil a tak nebylo možné jej minout.
Tu však znejistěl a ohlédl se. Něco nebylo v pořádku a on to věděl. Potemnělé ulice kolem jeho domu byly vždy řádně osvětleny, avšak i zde se našlo mnoho tmavých koutů, ohybů uliček, zákoutí a nepřehledných míst, která mohla skrývat nejedno překvapení, či dokonce nebezpečí... Andreen se naposledy ohlédl, aby se ujistil, že jej nikdo nesleduje a poté zadal vstupní kód vchodu do budovy. A přesně v tu chvíli viděl, jak jej obklopil mohutný stín...
Yavin IV., orbita měsíce
Vaše loď vystoupala do věsmírného prostoru a ty a Walenn jste se mohli spokojeně oddat běžný činnostem cestujících na dopravní lince mezi Coruscantem a Durem. Den předtím jste přiletěli z Yavinu 4 a popravdě změnit poněkud těsný kokpit jednomístné stihačky za poměrně pohodlný luxus dopravního frachťáku byla úleva. I Walenn dávala najevo dobrou náladu tím, že s Tebou laškovala u oběda. Schválně Ti podržela židli, aby ji pak s rozpustilým smíchem na poslední chvíli posunula směrem dozadu. A těmito žertíky se bavila už od doby, co jste se vydali na svou první společnou misi. Popravdě řečeno to nevypadalo, že by si nějak podstatně uvědomovala vážnost vašeho úkolu, možná se ale jen snažila ulehčit napětí, které se dalo pociťovat kadžým okamžikem...