Boj o přežití

Ostatní uzavřené projekty, MPMka a podobné ...

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2585
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz
Czech Republic

Příspěvek od MrTukan »

Dathomir, Kraj lesa:

Z tazlových posunků a pohybů jsem usoudil, že má možná pravdu a opravdu není moc chytré čekat na otevřeném prostranství, a tak jsem se spolu s ním taktéž rychle přesunul za bedny, abych byl krytý ze směru od lesa. Opět jsem zaujal palebnou pozici tím směrem a znovu jsem se zaposlouchal připraven to napálit do čehokoli, co se jenom pohne. Talzově snaze zachraňovat člověka jsem vůbec nevěnoval pozornost, rozhodně jsem nemínil obětovat své zdraví nebo život pro někoho jiného. Nejradši bych odsud rychle zmizel.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

Dathomir, Kraj lesa:

Situace se rychle vymykala a na obou vězních se výrazně projevovala nervozita. Talz stále ještě se zajímající ochranou svého nového "kmene" se vrhl vstříc možnému nebezpečí aby se dostal ke stále ještě v bezvědomí se nacházejícímu Jadeovi. Zato bothan se staral jen o sebe a mířil rozhodnutě směrem odkud slyšel chroustavý zvuk i když ten ustal. Ani jeden z nich si ovšem nevšímal faktu, že jejich pozornost upoutávají dva různé zdroje. Zatímco bothan tak mířil kamsi, řekněme severně kolem vašeho zajatce, talz byl plně zaměstnán stínem na jihozápadě.

Díky Talzově prudké reakci se mu také dostalo první odpovědi. Zpoza stromů se ozval tichý výkřik tlumeného vyššího hlasu basikem.
A sakra!
Vzápětí se stín předtím schovaný za jeden z nedalekých stromů dal na útěk. Bezděky tak umožnil Talzovi si jej o něco lépe prohlédnout tedy aspoň zezadu. Byl to skutečně člověk, nebo něco mu dost podobného, navíc byl dost malý a hubený, měl na krátko sesekané hnědé vlasy a na sobě potrhanou šedobílou kombinézu, možná imperiálního technika, nebo tak něčeho. Utíkal hodně rychle, ale dost neopatrně, neohlížel se, ale ani příliš nedával pozor na cestu, takže často klopýtal a zpomaloval aby se udržel na nohou. Pro na divočinu a lov zvyklého Talze by asi nebyl velký problém ho dohnat, navíc vypadal neozbrojený, tedy aspoň z toho co bylo vidět.

_______________________
První odpovídá Borsk.

Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2585
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz
Czech Republic

Příspěvek od MrTukan »

Dathomir, Kraj lesa:

Slyšel jsem a dokonce jsem i viděl, že se v lese nedaleko Talze něco děje, ale bohužel jsem nebyl z mé pozice moc schopný určit, oč vlastně jde. Na druhou stranu mě to vlastně vůbec nezajímalo. Byl jsem rád, že jsem sám v bezpečí a rozhodně jsem neměl v plánu vrhat se do lesa, abych někoho hledal nebo pronásledoval. Dost dobře jsem si po celý život vystačil sám, tak radši taky zůstanu sám a v relativním bezpečí.

Jen doufám, že ta koule brzo přestane blbnout a spolu se mnou se vydá na tu imperiální základnu. Přeci jenom by mohl zvýšit moje šance na přežití.

Pomyslel jsem si a následně jsem se ze svého stanoviště pořádně rozhlédl všema směry, jestli někde není nějaký další problém, který by mě měl zajímat. Po obhlédnutí perimetru mi nezbylo než čekat v bezpečí beden, až si chlupáč dohraje.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Příspěvek od Jordi Linx »

Dathomir, Kraj lesa:
Když jsem se dostal blíže, tak se zdroj možného nebezpečí vydal na útěk. Ukázalo se, že jedná o někoho podobného člověku, nejspíše v imperiálním oblečení a relativně bezbraném.
Imperiální ... ? U zmrzlého torska !
problesklo mi hlavou a moje priority se rychle změnily. Z ochrany člověka na dopadnutí tohoto muže, protože jestli je opravdu z řad impů, tak by nás mohl prozradit a ztratili bychom vydobytou výhodu lovců. A pozice lovce je vždy mnohem výhodnější, než pozice kořisti. I proto jsem musel vyrazit vpřed plným tempem lovce.
Vzpomněl jsem si na dlouhé běhy po sněžných pláních, nahánění se s mladými členy kmene v řídkých lesích, nebo i na svůj první lov torska. A jak jsem si vzpomínal, tak jsem si vybavoval všechny poučky, všechny rady a všechny moudra, která mi tehdy pomáhala k úspěšnému lovu.
Dělej kratší a vyšší kroky. Koukej na třikrát - na sebe, na svůj cíl a na cestu mezi váma. Předvídej kudy cíl poběží. Prostředí je tvůj přítel i nepřítel ...
vše se mi vybavovalo v mé hlavě, když jsem vyrazil přeskakujíc spadlé větve, odrážejíc se od nejpevnějších místech v zemi a pokračujíc vpřed loveckým během. Během, který není nejrychlejší, ale je přesný, rychlý a vytrvalý. Chvilku jsem si připadal, jako bych znova lovil na své rodné planetě, ale nenechal jsem se pocitem unést.
Potěšení z lovu musíte cítit, ale vést vás musí smysly lovce.
vybavil jsem si poučení svého mistra lovu a soustředil jsem na svůj cíl, na cestu před námi s tím, že jej musím zajmout, než uteče. Sledoval jsem kudy poběží, abych si nadbíhal lepší cestou. Byl jsem připraven využít každého jeho, byť i drobného zaváhání či škobrtnutí, abych se přiblížil a lapil jej.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Boj o přežití

Příspěvek od Atalon »

Dathomir, Kraj lesa:

Pro obřího lovce nebylo skutečně nijak obtížné dohnat svou, dost neohrabaně prchající, kořist. Během pár sekund byl neznámému doslova v patách a ten už stačil jen vydat vyděšený výkřik když po něm chňaply obří tlapy. Pro zkušeného lovce to byla snad až příliš snadná kořist, proto nebylo divu, že Talz svou sílu trochu neodhadl, očekávajíc větší odpor. V kořisti to trochu zakřupalo, tedy v jejím rameni na něž dopadla jedna z tlap. Altin si to okamžitě uvědomil a stisk povolil, ale na tom nezáleželo. Možná bolestí, možná zraněním, či pouhým strachem se neznámí zhroutil a nedržet ho obří koule chlupů, válel by se nyní bezvládně po zemi. Teprve nyní si jej mohl Talz pořádně prohlédnout a co viděl rozhodně nečekal.

Bezvládné tělo patřilo totiž lidské ženě, no možná spíše dívce, protože jí nemohlo být moc přes dvacet. Oblečená byla skutečně v technické kombinéze Impéria, ale přesnější by bylo říct, že v tom co z ní zbývalo. Na mnoha místech byla potrhaná, zašpiněná a odřená, většina z toho určitě nepocházela z tohoto zběsilého úprku, skoro určitě žila dívka v místní divočině už nějakou dobu. Byla naživu, tedy dýchala, ale vědomí se jí zatím nijak nevracelo a v prodraných dírách kombinézy na rameni se jí začala rýsovat nemalá tmavofialová podlitina.

Trochu hůře na tom byl Borsk. Bothan totiž dost nerozumně podcenil varování jež mu poskytl jeho instinkt a sluch, a právě proto se teď musel potýkat s dalším problémem. Tím nebyl nikdo jiný než opět vědomí nabyvší stormtrooper, váš milý zajatec do teď cíleně pracující na svém osvobození z provazů ostrým zbytkem lodi. To se mu skutečně podařilo a nejen to, díky Bothanově rozptýlení „hrami“ jeho „společníka“, se mu dokonce podařilo se k němu nepozorovaně přiblížit.

O chvíli později už měl Borsk plné ruce práce. Stormtrooper se na něj znenadání vrhl, ozbrojen oním kusem lodi coby dýkou. Jen díky svým dobrým bojovým reflexům Bothan odvrátil první výpad, než ale stačil přejít k protiútoku blasterem, chytil jej stormtrooper za ozbrojenou paži. Takto do sebe zaklíněni se oba protivníci dali do vzájemného přetlačování, v němž prozatím získával převahu stormtrooper, na celou situaci mnohem lépe připravený, pevněji a stabilněji stojící a tlačící svou dýku i poloklečícího Bothana k zemi, mezi bedny.

_______________________
První odpovídá Borsk.

Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2585
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz
Czech Republic

Re: Boj o přežití

Příspěvek od MrTukan »

Dathomir, Kraj lesa:

Na útok stormtroopera, který evidentně nebyl až zas tak nadobro vyřazen z boje, jsem vůbec nebyl připraven a po jeho prvním útoku jsem si trochu oddechl, že jsem vůbec ještě tady. Teď však situace nebyla nijak zvlášť růžová a já musel jednat, abych se z téhle šlamastiky dostal. Při vymýšlení plánu přetlačujíc se s vojákem, který měl silově navrch, jsem na něj potřeboval něco zařvat jednat abych ze sebe dostal vztek, který jsem cítil, dále také proto, že můj společník mohl být nedaleko a případně mi mohl přispěchat na pomoc a nakonec také k lehkému rozptýlení pozornosti protivníka, abych mohl nějak pohnout se svým postavením.

Chcípni ty imperiální svíně!

Zařval jsem z plných plic a při dalším nádechu jsem se vrhnul do akce. Najednou jsem přestal tlačit rukama proti vojákovi a zariskoval jsem tím, že jsem se nechal srazit na zem na záda. Hlídal jsem si vojákovu ruku s ostrým kusem a současně když jsem padal jsem vymrštil uvolněnou nohu vzhůru a pokusil jsem se ji strčit až na hruď muži, kterého bych tak díky tomu mohl přehodit za sebe. Další plán byl co nejrychleji se zvednout ze země a pokud možno i s blasterem kousek odstoupit, abych do vojáka mohl z bezpečné vzdálenosti vysypat pěkných pár ran.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Boj o přežití

Příspěvek od Jordi Linx »

Dathomir, Kraj lesa:
Když se jedinec naplno oddá lovu a svěří svůj osud svým loveckým instinktům, tak ho ani nenapadne brát ohledy na svůj cíl. A když se z onoho cíle vyklubá dospívající lidská dívka, tak už je většinou pozdě utlumit veškerou sílu, aby se jí nic nestalo. Křupnutí v jejích kostech bylo proto velice rychlou reakcí na mé dopadení a její ztráta vědomí jen následnou reakcí. Od té doby jsem s ní zacházel už více v rukavičkách, protože jsem si dost rychle domyslel, vzhledem k jejímu úboru, co je asi zač.
Prostě sem přišla zjistit, co se tu dělo. Ale zajímalo by mě, jak tu sama takhle dlouho přežívala. Na to jsem ji chytil až moc jednoduše ...
pronesl jsem si spíše pro sebe a jal se co nejopatrněji prozkoumat ono zraněné rameno. V ideálním případě jej nějak narovnat, dokud byla v bezvědomí, kdyby to bylo zapotřebí a poté jej zafixovat s pomocí klacků a kusů jejího oděvu. Netušil jsem, které části jsou pro tento druh nezbytné a ani jsem se nad tím nechtěl pozastavovat. Po návratu k místu havárie se už tohle mohlo vyřešit tím, že bych připravil o kus oblečení některého z našich zajatců. Hlavní prioritou tak mělo zafixování onoho místa tak, aby to přežilo transport na mém rameni.
V ten moment jsem zaslechl nadávání mého bothanského "přítele" odkudsi z dálky.
Pan chytrý má problém? Však si ten slabosrsťák poradí, když je tak chytrej. Stejně s ní nemůžu jít moc rychle,
rozhodl jsem se ignorovat bothanův řev, protože si stejně nejspíš vymýšlel zase nějakou hovadinu. Víc jsem se chtěl radši věnovat okolnímu prostředí, které mohlo skrývat ještě mnohá nebezpečná tajemství a to byla ta poslední věc, na kterou jsem měl nyní pomyšlení. Navíc mi zdejší teplota nebyla až tolik příjemná, tak jsem si chtěl trochu vydechnout a přemýšlet nad tím, co je tahle dívka zač.
Z imperiální základny není ... ledaže by uprchla. Ale prchat by mohla, jen kdyby byla vězeň, jinak by se nikdo prchnout nepokoušel. A co by mohla udělat, aby ji tak mladou poslali už sem? Něco tu nehraje ...
rozmýšlel jsem, jak jsem se střídmým krokem vracel zpět k místu havárie a jakémusi provizornímu táboru.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Boj o přežití

Příspěvek od Atalon »

Dathomir, Kraj lesa:

Talz se odnikud neozval a už vůbec se neobjevil a Borsk na něj ani nečekal. Jeho výkřik sice stormtroopera příliš nerozhodil, vlastně ještě míň než Bothanovo prskání, ale jeho následné polevení v obraně už ano. Stormtrooper nečekajíc podobnou akci na moment ztratil rovnováhu a polevil tak v útoku, dokonce se málem na Borska svalil. Ale ani pro něj nešlo vše podle plánu, neodhadl totiž prostor mezi bednami kam padal a ne zrovna jemně se praštil do hlavy o jednu z nich. To situaci v podstatě vrátilo tam kde byla, jen Borsk měl nyní pevnější opěrný bod k obraně v podobě země. Stormtrooper na druhou stranu zase získal možnost vložit plnou svou sílu i váhu do nátlaku na improvizovanou čepel, která se začala pomalu blížit bothanské srsti. Naštěstí stormtrooper díky svému předchozímu zaváhání nezaujal úplně optimální polohu k nátlaku a umožnil tak Bothanovi pokračovat v jeho plánu neblokovanou nohou. Ten možnosti okamžitě využil a prosmýkl své koleno přímo na hruď stormtroopera. Ve chvíli kdy ten pochopil co se děje, už se situací mnoho udělat nemohl. Bohužel pro Bothana udělal přesně to minimum co mohl a přenesl všechnu svou sílu i váhu jen na svou ozbrojenou paži. Když se pak Borsk pokusil jej odhodit a polevil tak v síle věnované pažím, sklouzla útočníkova čepel do Bothanova ramene, kde po sobě zanechala nepěkný šrám. Rána to nebyla hluboká ani vážná, ale bolela a na zem vedle Borska dopadlo několik kapek bothanské krve. Náplastí se mu však stal stormtrooper, který díky svému přenesení váhy neměl po přehozu zrovna předpokládanou trajektorii do mezery mezi bednami nebo přes ně, ale naopak přímo na jednu z nich o níž se vzápětí zády dost nepříjemně a tvrdě zlomil za doprovodu bolestivého zaúpění. Naneštěstí ani jeden z bojovníků neztratil vědomí, ani odhodlání, což zcela dokazoval stormtrooper. Během okamžiku se vzpamatoval a začal otáčet, nepochybně k dalšímu pokusu o útok.

Mnohem lépe na tom byl opodál v lese Talz. Altin totiž i přes svou neznalost lidské anatomie provedl rychlé ohledání ramene neznámé a porovnáním s jejím druhým ramenem našel onu nesrovnalost. Ta ležela v horním kloubu paže který byl rozhodně mimo svou přirozenou polohu. To se Altin rozhodl napravit, opatrně uchopil rameno svou tlapou a zatlačil opačně než předtím. Účinek to bez pochyb mělo, rameno opět zakřupalo a všechny ohmatatelné kosti se zdály být na podobném místě jako na druhém rameni. Pro jistotu se Altin rozhodl vše ještě zafixovat dlahou k níž našel dvě delší větve a rukávy dívčiny kombinézy, nebo to co z nich ještě zbývalo. Bylo pro něj ale dost těžké odhadnout sílu jakou dlahu stáhnout a k dalšímu poškození jeho pacientky tak nedošlo spíše díky opotřebovanosti „obvazů“ které se při větším tahu trhaly. Nicméně se mu přeci po chvíli podařilo dlahu stáhnout alespoň natolik, aby držela na svém místě.
Dívka se ukázala být překvapivě lehkým zavazadlem, vlastně nevážila o moc víc než Talzí mládě a zatím se neměla ke znovunabytí vědomí, takže se Altin mohl zcela soustředit na pozorování okolí. To bylo, až na zvuky z „tábora“ klidné a bez známek po dalších hostech. Právě díky těmto zvukům nebyla pro Altina situace v táboře tak překvapivá i když vystoupil z lesa právě ve chvíli, kdy se stormtrooper připravoval k opětovnému útoku na Borska u beden na druhé straně tábora.

_______________________
Pořadí volné.

Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2585
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz
Czech Republic

Re: Boj o přežití

Příspěvek od MrTukan »

Dathomir, Kraj lesa:

Hlava, ale hlavně rameno pekelně bolelo, avšak vzhledem k tomu, že ještě nebylo po boji, nebyl žádný čas to řešit. Nával adrenalinu a pudů volajících po přežití byl obrovský, a tak jsem se nesoustředil na nic jiného než na to porazit a nejlépe zabít svého protivníka. Během souboje jsem udržel svůj blaster a vzhledem k tomu, že se mi teď podařilo uvolnit ze sevření vojáka, byl čas ho použít. Přetočil jsem se na břicho a ještě vleže, dřív než se stačil opět na mě vrhnout, jsem vypálil dávku a po ní hned druhou. Hned na to přišel čas se zvednout do lepší pozice a připadně ve stoje vojáka "pojistit" ještě další ranou.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Boj o přežití

Příspěvek od Jordi Linx »

Dathomir, Kraj lesa:
Byl jsem spokojen, že ošetření dívky proběhlo bez výraznějších potíží, a tudíž jsem mohl spokojeně kráčet zpět k táboru. hluk od něho byl konstantní a já mohl přemýšlet, co tam ten bothan vyváděl.
Určitě buší do krabic vztekem, že si někde zapomněl fotku svojí holky,
pomyslel jsem si a pobavil se nad obrazem bothana, jak vztekle kope do beden. Myšlenka to byla velice zábavná, ale to bylo si tak jediné, co jsem nyní mohl s bothanem dělat. Rozhodně to nebyl společník, o kterého bych stál, a netušil jsem, proč byl vlastně v imperiálním vězení. Ale to bylo nyní jedno, protože ve spolupráci jsme měli větší šanci, jak se odsud dostat a museli jsme tedy držet pohromadě.

Kdy jsem konečně mohl spatřit bothana, tak jsem ztuhnul překvapením. Nedělal totiž bordel sám o sobě, ale rval se z jedním ze stormtrooperů a souboj vypadal docela vyrovnaně. Napadlo mě několik rychlých řešení, kdy to první bylo odložit zajatkyni a vydat se na pomoc bothanovi.
Taky bych se mohl bavit nad tím, jak se rvou,
pomyslel jsem nad druhou variantou, abych nakonec přistoupil k té třetí. Vystoupil jsem z lesa a udělal co nejhlasitější zvuk, čímž jsem chtěl upoutat pozornost stormtroopera a tedy dát bothanovi prostor k rozhodujícímu útoku. Zároveň bych mířil rychlým krokem směrem k nim, abych vyvíjel psychický tlak na stormtroopera, či případně dorazil včas, kdyby měl bothan vážnější problémy. Hlavně jsem ale nechtěl odkládat svou zajatkyni, která by se mohla třeba probudit a zkusit znova utéci. Ne, že bych ji nedovedl znova dohonit, ale ztrácel bych tím jenom čas.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Boj o přežití

Příspěvek od Atalon »

Dathomir, Kraj lesa:

Stormtrooper byl rychlý, ale ve snad té nejhorší pozici jakou jen mohl mít, rozpláclý na bednách nad bothanovou hlavou s hlavou trčící přímo ve výhledu Borska. Dost naštvaného a stále dost překvapeného Borska. Ten dříve než vůbec stihl svému tělu poručit jakýkoli pohyb vypálil z blasteru. Byla to reakce čistě reflexivní, hnaná pudem přežití a možná i trochu strachem s pískavého řevu zpoza beden a právě proto byla tak smrtící. Palba si našla stormtrooperovu hlavu naprosto přesně a vyprázdnila do ní celou dávku plazmové komory. Nebylo proto divu, že se stormtrooperova hlava skoro celá rozprskla a většina z ní skončila přímo na otáčejícím se bothanovi, který si tak pořídil nový červený make-up. Další Borskovo chování tak bylo dost zbytečným, ale pochopitelným projevem opatrnosti hnané obavou. Stormtrooper už byl jistě mrtvý, když ho zasáhly další spršky střel, které tuto skutečnost už jen podtrhly. Když tak o chvilku později dorazil k tělu i Altin se svou, stále do bezvědomí ponořenou kořistí, udělalo už několik dávek z blasteru z bezprostřední vzdálenosti své a ze stormtroopera mnoho nezbývalo.

_______________________
První odpovídá Altin.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Boj o přežití

Příspěvek od Jordi Linx »

Dathomir, Kraj lesa:
Když bothan stormtroopera rozstřílel na cucky, tak jsem mohl svého tempa upustit a dokráčet zbytek cesty beze spěchu. Při pohledu na jeho šílenou střelbu do bezvládné mrtvoly jsem toho nakonec ani nelitoval, protože to rozhodně nebylo nic příjemného. Tedy, pokud jsem nemohl počítat pohled na bothana zacákaného krví, jakoby ho někdo vymáchal v červené barvě.
Heh, rudý hafánek,
neodpustil jsem si komentář ve své mateřštině, čemuž bothan stejně nemůže rozumět a pobaveně jsem se zasmál při pohledu na něj. Když mě pobavení z jeho červeného make-upu přestalo bavit, tak jsem mu naznačil, aby se mnou došel do míst, kde se válel náš lidský 'přítel' a kde jsem také chtěl položit naši zajatkyni. Váhal jsem, jestli se ji nemám pokusit něčím svázat, ale rozhodl jsem se od podobných opatření upustit, protože by stejně musela vědět, že nemá cenu utíkat.
A taky ji nechci příliš vyděsit, i když pohled na mě a toho vola tomu moc nepomůže ..
pomyslel jsem si a sledoval, jestli bothan hodlá něco udělat se svou novou vizáží. Případně bych se podíval po nějakém hadru na utření a mrštil ho s ním do obličeje, protože v takovémhle stavu náš nový přírůstek jenom poplašil.
Ne, že by to nedělal běžně svým vzhledem ...
neodpustil jsem si další vtípek na bothanův účet a následovalo zcela automatické zahihňání. Když byla situace snad už na chvilku klidnější, tak jsem si nějaký ten vtípek na odlehčení situace i mohl dovolit. Navíc mě i zajímalo, s čímž Málosrstej zase přijde a jakou ukázku geniality se rozhodne předvést.
--------------------
Příspěvek 4114

Pozn.: Je to Altim - s M na konci :D
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2585
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz
Czech Republic

Re: Boj o přežití

Příspěvek od MrTukan »

Dathomir, Kraj lesa:

Když už jsem si byl absolutně jistý, že ten mizera je po smrti, sesunul jsem se podél jedné z beden a vyčerpaně jsem se o ní opřel zády, abych chytil dech, zklidil se a přišel na to, že jsem naštěstí pořád naživu. To že jsem byl celý zacákaný od krve a dalších věcí, co ze stormtroopera lítaly jsem si všímal jenom pomalu a postupně. Krev z obličeje jsem si otřel do rukávu a dál jsem to zatím neřešil. Neměl jsem na to sílu.
To už se však přihrnul můj obrovitý společník a ve své řeči zřejmě pronesl něco velice chytrého. Podle výrazu jeho chlupaté tváře a zvuků, které vydával, jsem si domyslel, že se mi směje, což mi v tuto chvíli bylo tak nějak fuk. Odbyl jsem ho nevrlým zavrčením.

Jdi do háje chlupáči, já to teď málem zařval.

To už jsem si však všimnul, že táhne něco sebou. Nedalo mi to a pomalu jsem začal vstával od bedny, přičemž mě zabolela pořezaný ruka, když jsem se o ní zapřel a vzpomněl jsem si tak, že bych si jí měl asi nějakým způsobem obvázat. Přidal jsem to na seznam vedle utření se od krve a převléknutí. To už jsem však stál na nohách a svého nechtěného přítele jsem se zeptal.

Krucinál co to táhneš za štěně? To máš k obědu nebo co?!

Sledoval jsem ho jak jde odložit svůj "úlovek", ale sám jsem se začal následně přehrabovat v bednách hledaje nějakou lékárničku, něco čím bych se mohl utřít nebo umýt a nejlépe i nějaké náhradní oblečení, i když jsem si nedělal iluze, že něco takového najdu. Navíc mi začalo kručet v břiše, a tak jsem se rozhodl vyhledat i nějaké jídlo. Ještě předtím jsem však překontroloval svůj blaster, znovu ho nabil a měl ho stále u sebe, kdyby bylo třeba z někoho znovu udělat fašírku. Občas jsem zaslechl pohihňávání Altima, na které jsem vždy reagoval nějakým tím nevrlým zavrčením, které mohl, ale také nemusel slyšet.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Boj o přežití

Příspěvek od Atalon »

Dathomir, Kraj lesa:

Nad planetou se už hodnou chvíli rozprostírala noční temnota, když se zajatkyni konečně vrátilo vědomí. To ale nebylo vůbec na škodu, rozhodně ne přeživším. Borsk využil získané půlhodiny k setření větší části své nové barvy, i když se mu to nepodařilo úplně a na mnoha místech byla jeho srst stále ještě zarudlá. Navíc se mu i přes všechnu snahu nepodařilo najít v zabavených bednách nic k jídlu a k jeho smůle ani ve věcech teď už zcela vyřízené hlídky.

O něco produktivněji na tom byl Altim, který s ještě místy doutnajícího zbytku lodi a okolního lesa mezitím přinesl vše potřebné a založil kousek od “ošetřovny“ ohniště. Byl to úkol vedený instinkty a bylo hotovo dřív, než mohl začít uvažovat o důvodu. Ten se mu ale nabídl hned. Byl jím pocit, pocit strachu ježící mu srst na hřbetě, pocit že zde na této planetě, v tomhle lese není on, tím největším lovcem. Pocit, od nějž ani ohniště příliš nepomáhalo a to ani když už snad posté prohledal celé okolí.

Au… Co to…?
Pro neznámou dívku to nebylo nejlepší probuzení. Ještě než poprvé otevřela oči jí bodavá bolest ramene upozornila, že vše není jak by mělo být. Okamžitě otevřela oči. A stejně rychle zjistila, že to nebyl dobrý nápad. Celý svět se s ní točil a motal. Automaticky se chytla za čelo a lehce promnula oči. Teprve když její ruka sklouzla na bolavé rameno, zaostřila svůj pohled na siluetu vedle sebe. V ten moment nadskočil Borsk i Altim dobré dva metry, jelikož dívka ze sebe vydrala uši, slechy i tykadla deroucí výkřik. Nebylo se co divit, už nějakou chvíli seděla vedle mrtvoly, jíž se teď jen asi z metru dívala přímo do očí. Dívka okamžitě vyletěla na nohy, i když si nechtě málem sedla nazpátek když se jí opět zatočila hlava. Jen silou vůle se udržela na nohou, tedy aspoň do chvíle, než se podívala před sebe. Pohled na bothana mířícího na ní blasterem jí sice překvapil dost, až ucouvla o krok vzad a narazila na bedny o které byla předtím opřená, ale ani zdaleka jí nepřekvapil a nevyděsil tak, jako pohled na kouli chlupů a drápů. Okamžitě se jí vrátilo vše až do chvíle, kdy upadla do bezvědomí a zcela instinktivně udělala dva rychlé úkroky směrem od Talze. V tu chvíli jí ale zradily stále dost zesláblé a malátné nohy a dívka sebou praštila na zem.
Nezabíjejte mě.
Zakníkala potichu.

____________________________
Zaprvé, pardon za toho Atina. Chybička v poznámkách.
Zadruhé, pořadí volné.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Boj o přežití

Příspěvek od Jordi Linx »

Dathomir, Kraj lesa:
Zatímco se bothan pokoušel očistit, tak mně nedělalo žádný problém připravit oheň a zajistit okolí tábora. Napadalo mě během toho, jestli by to malosrstého taky napadlo a takhle to zvládl připravit. Ale ohniště a jeho příprava přeci jen patří mezi ty základní znalosti, takže by si s tím snad také poradil. Hlavně jsem doufal, že mu mezitím neunese nalezená dívka, když jsem nosil další zásoby dřeva, aby vydržely na celou noc. A to vše ještě předtím, než padne úplná tma, kdy bych se do toho lesa radši moc neodvažoval. Zároveň mi přišlo jako vhodný nápad rozestavět bedny okolo tábořiště tak, aby nám mohly poskytnout drobné krytí, kdyby se na nás něco rozhodlo přijít.
Stejně z tohohle místa nemám dobrý pocit,
poznamenal jsem si pro sebe, když jsem se vracel k zajatkyni a člověku, kteří byli vedle sebe. S ním to nebylo příliš slavné, ale doufal jsem, že klidná poloha mu umožní se dávat pomalu dohromady.
Bylo to akorát včas, když se dívka probrala a děsivě zaječela. Nebylo mi to vůbec příjemné, ale dalo se to očekávat, naštěstí se nepokoušela nijak uniknout nebo něco podobného. Doufal jsem, že bothanovi dojde její možný význam a poklepal jsem mu rozumnou silou na rameno a pokusil se o mírný výraz. Poté jsem naznačil rukou k dívce.
Tohle bude ... nepřínosné,
nevěřil jsem příliš v úspěchu a zahleděl se na Jadea ležícího vedle ní. V nepříliš obvyklé poloze, abych si až nyní uvědomil, že to nevydržel. Někdy během mé přípravy tábora svůj souboj se zraněními vzdal a vytratil se za svými předky. Okamžitě mi bylo jasné, že jej budu muset pohřbít, ale nejprve bylo zapotřebí uklidnit dívku. Nedělal jsem proto žádné prudké pohyby a jenom se smírně posadil čekajíc, jestli to bothan nějak rozumně vysvětlí.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Zamčeno

Zpět na „Ostatní“