Star Wars - Sága Linxů, příběh třetí

Příběhy a povídky uživatelů fóra zaměřené na tématiku Star Wars, předveďte svou fantazii i vy !

Moderátor: Moderátoři

Odpovědět
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Star Wars - Sága Linxů, příběh třetí

Příspěvek od Jordi Linx »

Epizoda třetí - Slabá záře ve vesmíru, jasná záře v srdci
Mladý Jordi s úctou pohlédnul na otvor jeskyně, kam společně s mistrem Tokare došli a už se nemohl dočkat až vstoupí dovnitř. Uplynulo už šest let, co dorazil společně s mistrem Tokare na Dantooine a nedávno oslavil, spíše si připomenul, své jedenácté narozeniny. Mistr Tokare vykročil kupředu a Jordi jej poslušně sledoval, o tomto momentu snil od doby, kdy poprvé zažehl tréninkový světelný meč. Udělali několik kroků dovnitř, aby se před nimi objevili kinrathi, místní pavoukovitá stvoření, která ve zdejších jeskyňích pobývají. Jordi chtěl něco podotknout, ale jasné gesto mistra Tokareho ho zastavilo, takže jenom přihlížel. Malý mistr zvedl ruku a Jordi pocítil záchvěv v Síle. Jeho následkem se kinrathi rozutekli a Jordi s mistrem tak měli před sebou volnou cestu až dovnitř jeskyně. Vždy, když mistr Tokare použil Sílu, tak vůči němu cítil Jordi veliký respekt a doufal, že jednou bude tak schopný jako jeho mistr. Následoval jej úzkým tunelem až do větší a širší jeskyně, kde zářilo velké množství krystalů. Jordi očima těkal z jednoho krystalu na druhý a byl doslova ochromený, cítil že ho lákají a přál si mít všechny, ale pak ho zastavil přísný pohled mistra Tokareho.
"Jen jeden dnes si vybereš, mladý padawane. Nezapomeň, že jediným Jedi, kdo kdy krystal do meče potřebovat bude, nejsi. Nyní zavři oči a Sílou nech se vést. Jejímu šeptu naslouchej, jejím proudem vést se nech, tak krystalu svého dosáhneš." pronese mistr Tokare a Jordi se uklidní cvikem, který ho mistr už dávno naučil. Zavře oči a začne naslouchat, zprvu nic nepocítí, ale pak jakoby v temnotě okolo něj, zazářilo jasné světlo. Neváhal a vydal se přímo k němu, rukou okolo sebe opatrně hmatal, aby do ničeho nenarazil a snažil se soustředit o to více. Nakonec přestal hmatat, Síla ho nejenomže vedla k jeho krystalu, ale také mu ukazovala cestu, kterou se má vydat, bezpečně ho vedla k jeho cíli. Konečně stanul před zdrojem a natáhl ruku, aby se jej dotkl, v ten moment otevřel oči. A přesně v ten moment spatřil krystal, který ho bude už navždy provázet, když uvažoval jakou bude mít barvu, tak váhal, jestli by chtěl modrý, zelený či snad žlutý. Napadl ho i fialový nebo oranžový, který už taky mohl zahlédnout u jednoho z rytířů v enklávě, ale ten který držel byl úplně jiný. Upřeně hleděl na jasně stříbrný krystal, který byl jinak běžně skrytý v koutě a nebyla šance jej zahlédnout z jakékoliv jiné pozice, ale Jordi jej našel a cítil z něj příjemně hřejivý pocit. Otočil se po mistru Tokarem, který už k němu došel.
"Zajímavá volba, můj mladý padawane, ne nepřekvapující ale. Málo rytířů stříbrný meč mělo, málo takový krystal získalo. Je čistý, jasný, přesto svou čistotu a jasnost skrýt dovede. Naději v sobě skrývá, tajemnem oplývá. Krystal tento souzen ti byl. Nyní opatrně odřízni jej, jak předtím ukázal jsem ti." pronese mistr Tokare a Jordi hltá každé jeho slovo, aby od mistra převzal nástroj na odřezávání krystalů. Pořádně si krystal prohlédnul a naleznul ideální pozici, soustředil se na Sílu a provedl řez. Jako vždy jej Síla nezklamala, řez byl perfektně hladký, takže zůstala možnost, že by zde mohl někdy v budoucnu vyrůst další stříbrný krystal. Mistr Tokare si krystal prohlédnul a poté souhlasně pokynul, protože i on shledal řez za výtečně provedený a převzal si od Jordiho zpět řezací nástroj. Jordi dostal krystal nazpět a naděeně si jej prohlížel, jakoby to byla jedna z nejúžasnější věcí, které kdy viděl.
"Nevěděl jsem, že jsou i takovéhle." podotkne pouze stroze a nemůže z něj spustit oči, jak ho jeho jasná stříbrná záře přitahuje.
"Mnoho druhů je, některé však vzácně vyskytnou se. Nyní však pojďme, neb mnoho práce ještě čeká nás." podotkne mistr Tokare a vybídne Jordiho, aby ho následoval ven z jeskyně. Ten si schova krystal do brašny, kterou si s sebou přinesl a vyrazím za mistrem, přesto však občas pohledem zavadí směrem k brašně, jejíž obsah ho magicky přitahuje. Myšlenkami ponořený u svého krystalu Jordi přiliš nevnímal cestu do enklávy, takže jej trochu překvapilo, když si uvědomil, že už k ní dorazili. Horší však byl vytýkavý pohled jeho mistra, před kterým mohl jenom nevinně sklopit oči, protože se nechal příliš unést, což by jako Jedi neměl. Mistr však nic dalšího neřekl a začal sestupovat více do enklávy. Společně došli až do speciální místnosti, která byla vybavena vším potřebným, veškerým technickým zařízením pro úpravu krystalu na požadovanou formu, sestavení rukojeťi, ale také meditačním koutkem, v němž se Jedi se svým krystalem propojí a prováže si jej k sobě Silou pomocí speciální formy meditace. Nejprve zamířili ke stanovišti, kde se krystaly opracovávali a mistr si vyskočil na stůl, aby byl trochu nad Jordim, který jej už výškou přerostl.
"Úpravou krystalu začni, jemně obrousit jej do požadovaného tvaru musíš. Špatný vryp, špatný meč. Sílou nech se vést, ta ke krystalu dovedla tě, ta zformovat pomůže ti jej, jak vybroušením, tak později v Síle." pronese mistr Tokare pro zopakování a pokyne, aby se Jordi pustil do práce a pečlivě na něj dohlíží připraven mu pomoci. Jordi zavřel oči a položil svou ruku na krystal, aby cítil Sílu v něm a okolo něho. Poté druhou rukou uchopil nástroj na broušení krystalů, nechal se prostoupit Sílou a vyčkal, až pocítí její jednotlivé nuance, které jej povedou k perfektnímu dílu. Ty přišli vzápětí, pro necvičené oko by se procedura broušení mohla jevit jako nahodná přikládání brusného nástroje na různé plošky krystalů, ale každý Jedi a dokonce i někteří zkušení klenotníci by pochopili každý jednotlivý tah, jež Jordi prováděl a dával tak svému krystalu potřebný tvar. Celá práce trvala asi půl hodiny, ale Jordi takto čas nevnímal, byl hluboce soustředěný a jediné, co pociťoval byli slabounké, ale jasné linky Síly, které obklopovali ideální tvar jeho krystalů, slabé linky, jež mu ukazovali řezy, které je potřeba ještě provést, než bude hotovo. Když otevřel oči a odložil řezací nástroj, tak jeho pohled spočinul na díle, jež vytvořil. Ani si pořádné neprohlédl svůj krystal a poskočil pohledem na mistra Tokareho, ten však jenom ukázal, aby si Jordi nejdříve prohlédl krystal. Uchopil jej do pravé ruky a zvedl před sebe, takže na něj mohl výtečně vidět. Několikrát jej v různých směrech otočil a přejížděl jeho povrch rukou, aby zkoumal jeho povrch, protože se mu nechtělo věřit, že všechno bylo tak povedené.
"Výtečné dílo, předvedl jsi. Mnoho zkušených Jediů tvou práci ocenilo by. Hrdý právem na ní být můžeš." pronese se značnou pýchou mistr Tokare, ale jeho pyšný výraz na tváři se rychle vytratí, protože práce ještě není dokončená. Hbitě seskočí ze stolu a pomalým loudavým krokem zamíří do meditačního koutku a naznačí Jordimu, aby tam i on zamířil a zasedl na místo vyhrazené pro toho, který upravuje krystal.
"Část nejtěžší nyní tě čeká. Pohodlně usaď se a do obou ruk krystal uchop. Sílou prostoupit se nech a veškeré její proudy pocítit musíš. Na střed krystalu zaměř se a tok Síly okolo sebe jemně uchop a do středu jej směruj. Jak s tebou krystal provazuje se, pocítíš. Až dostatečně provázaný bude, tak pocítíš to a tehdy s meditací svou ustaň. Do té doby soustředění však být musíš a jen na úkol tento své myšlenky upírat musíš." pronese mistr Tokare a Jordi naslouchá každému jeho slovu, protože nadcházející chvíle považoval za jedny z nejdůležitějších v životě každého Jedi a tedy i ve svém životě, protože pochybnosti o tom, že by nikdy nedosáhl titulu rytíře řádu si ani nepřipouštěl. Zavřel své oči, pomocí Síly uvolnil každý sval ve svém těle, zpomalil svůj tep a dech a ponořil se hluboce do Síly, hlouběji než kdy předtím. Začal vnímat její proudění okolo sebe a skrze sebe a pomalu a jemně tyto proudy začal směřovat do středu krystalu. I když měl oči zavřené, připadal si jakoby viděl sebe v místnosti a okolo něj propolouvali různé částečky, jež znázorňovali Sílu. Pouhou myšlenkou lehce pošťuchoval do krajních částeček a ty změnili svůj směr, až nakonec všechny částečky procházející okolo něho mířili přímo do středu krystalu a ten jakoby s každou částečkou vstupujícího do něco zářil více a více. Veškeré vnímání času, minut, hodin, dnů, to vše bylo pryč, byl tu jenom Jordi, jeho krystal a Síla. Trpělivě usměrňoval každou částečku Síly do krystalu a sledoval, jak jeho záře narůstá. Až nakonec dospěl do stavu, kdy krystal už nemohl zářit více, kdy byl cítit v Síle způsobem jakým byl cítit v Síle Jordi. Pochopil, že je u konce a odvážil se pohlédnouna svou ruku, aby zjistil, že také září, že září úplně stejně jako jeho krystal a nyní konečně pochopil důvod celé této procedury. Nyní naprosto přesně věděl, že tento krystal je jeho a pouze v jeho rukách dosáhne své plné Síly a nikdy tomu nebude jinak. Pousmál se a zlehounka se oprošťoval od Síly a probouzel se z meditace, když konečně otevřel oči. Všechna záře a okolo proudící Síla byla pryč, tedy alespoň ji nemohl vidět. Ale Jordi a jeho krystal tu zůstali a byli navždy propojeni poutem, které nikdo nenaruší. Před ním se objevil mistr Tokare a podal mu rukojeť, kterou si Jordi připravil před samotným hledáním krystalu. Nečekal na další rady, protože přesně věděl, jak postupovat dál. Roztáhl ruce lehce od sebe a rozpojil rukojeť, zatímco krystal nechal levitovat před sebou. Poté jej elegantně vmanévroval dovnitř a vše složil do jediného celku, který dalším letmým pohybem na pevno uzavřel a nakonec uchopil do své pravé ruky.
"Dílo dokonáno jest, můj mladý padawane. Meč svůj nyní zapnout můžeš." pobídne jej nakonec mistr Tokare, jež tu po celou dobu byl a dohlížel na Jordiho, kdyby potřeboval pomoc. Jordi to věděl a v pozadí jej cítil i během meditace, ale tehdy se soustředil na jednu jedinou věc. Nyní povstal a kolmo držíce svou rukojeť stiskl aktivační tlačítko. Prostor před ním v mžiku ozářila jasná stříbrná záře, doprovázená lehkým bzučivým zvukem a lehkým odérem ozónu, to vše následkem jeho světelného meče. Jordi lehce mávnul stříbrnou čepelí vycházející z jeho pohodlně rukojeťi a fascinovaně ji pozoroval a zároveň pocítil jakýsi nával euforie z toho, že udělal další výrazný krok na cestě stát se Jedim, sice mu ještě zbývalo mnoho dalších a náročných kroků, ale byl si jistý, že díky učení svého mistra a jasně stříbrné záři svého světelného meče je všechny nakonec udělá.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Odpovědět

Zpět na „StarWars příběhy a povídky“