Star Wars - Sága Linxů, příběh dvanáctý

[Jordi Linx]

Epizoda dvanáctá - SVětlo v temné ulici
"Jůů. ty jsi hodně vyrostl."pronese nadšeně blonďatá dívka, když si prohlíží Jordiho, který stojí před ní.
"Dilirriel Taso, za to ty jsi skoro vůbec nevyrostla." opáčí ji popichovačně Jordi a mistr Tokare, který stál opodál s mistrem Siliinem se nahlas začali smát. Dilirriel věnovala Jordimu štiplavý pohled, ale nakonec ho chytla prudce za ruku a začala ho táhnout za sebou.
"Ukážu ti to tady. Bude se ti to hodně líbit. To není jako ta pustina na Dantooine, kde žiješ." pronese Dilirriel a Jordi stihne vrhnout jenom prosebný pohled k mistrovi Tokare, který se společně s mistrem Siliinem směje dál. Rezignovaně se tedy podvolí Dilirrielinině vůli, která se jeho příjezdu na Coruscant nemohla už několik posledních dní dočkat.

I přestože to bylo více jak dvanáct let, co zde byl Jordi naposledy, tak si pořád pamatoval některé ulice, kterými jej Dilirriel vedla až k tržišti ve vedlejší čtvrti od chrámu Jedi.
"Víš, tři roky jsem v téhle čtvrti žil, než jsem vstoupil do řádu. Tehdy mě mistr Tokare s sebou odvezl na Dantooine. Často jsem tu pobíhal jako malé dítě a hledal místo na hraní, ale nic jsem nenacházel." zavzpomínal Jordi, když vstupoval na široké náměstí, kde bylo vystaveno velké množství stánků prodávajících nesčetné množství různých předmětů.
"Opravdu ? Netipovala bych tě na měšťáka." pronese nevěřícně Dilirriel a znova si Jordiho prohlíží od hlavy k patě. Ten si jenom unaveně vydechne a pokrčí rameny nad jejím dívčím entusiasmem. Dilirriel stejně jako Jordimu bylo sedmnáct let, ale Jordi si vedle ní připadal o mnoho starší. Přemýšlel jestli to byla tíha vědomí konfliktu s mandaloriany, nebo rozdílný přístup jejich mistrů k jejich výcviku.
"A dva roky předtím jsem bydlel na Fyodosu, ale z toho si mnoho nepamatuju, přecejenom, když jsem s matkou odjížděl, tak mi byli dva roky." dodal ještě Jordi další střípek ze své minulosti mimo řád a Dilirriel to zajímalo.
"Fyodos ? O tom jsem neslyšela, kde leží ?" zeptá se se zájmem Dilirriel, zatímco dorazí ke stánku s cukrovinkami.
"Systém Tatrang, není příliš významný z obchodního hlediska." podotkne Jordi a Dilirriel mu přikývne, aby už začala smlouvat s prodejcem cukrovinek o ceně gumových nalezenalých bonbonů. Jordi se jenom pousměje a sám přemýšlí, jestli také něco neochutná.

Po tržnici se poyybovali už skoro tři hodiny, když Jordiho zaujal trochu ošumtěle oblečený muž, který tu neměl nikde postavený stánek. To by nebylo zas tak neobvyklé, kdyby si jako zákazníky vybíral jenom charaktery pochybného vzhledu a samotný obchod se odehrával mimo oči ostatní tím, že zamířil do některé z vedlejších uliček.
"Dilirriel ? Hned se vrátím." pronese Jordi, zatímco se Dilirriel přehrabovala v ozdobách do vlasů. Pokývla mu, že rozumí a pokračovala dál v hledání něčeho, co by ideálně vystihovalo její Jediský charakter, jak už měl Jordi možnost slyšet u tuctu podobných stánků. Jordi se od ní vzdálil a nenápadně sledoval podezřelého muže, který právě ulovil dalšího pochybného zákazníka. I když výraz ulovil nebyl úplně přesný, protože zákazník si ho našel sám a nyní společně kráčeli do temné uličky. Jordi je nenápadně následoval schovávajíc se v davu, který proudil tržničí sem a tam. Když dorazili jeho sledované objekty do uličky, tak se Jordi skryl za roh a napjal svoje smysly, aby zaslechnul nebo zjistil o jaký obchod se jedná. Po chvilce poslouchání si poskládal několik zaslechnutých slov a ke svému zděšení zjistil, že se jedná o překupníka drog. Rozhodl se nečekat již dále a vykročil do uličky, kde mezi dvěma muži právě probíhal obchod v plné síle.
"Promiňte, že vás ruším pánové, ale nejsem si jistý, jestli obchod, který provádíte se dá považovat za legální." pronese ostrým tónem Jordi a oba muži se k němu otočí. To co po něm však střelilo nebyli ostré pohledy, ale skrytý ruční blaster, který se objevil v ruce překupníka. Jordi rychle uhnul ke stěně a vyhnul se výstřelu z blasteru jen o malý chloupek.
"Takovej malej fracek mi nebude říkat, co je legální." sykne překupník a rozeběhne se dál do uličky, aby se vytratil. Jenže netušil, proti komu stojí.

Jordi zabočil do další uličky a znova uskočil před dalším výstřelem blasteru. Nedělal mu problém sledovat svůj cíl, ale přesto ho překvapila rychlost překupníka, protože se mu nemohl přiblížit na více než patnáct metrů. Jordi doposud netasil svůj světelný meč a Sílu si nepřivolával ke svojí pomoc příliš často, ale nyní se rozhodl, že se o něco pokusí. Soustředil se na mysl překupníka a nenápadně mu vsouval jednoduché myšlenky. Nebyli to vlastně ani myšlenky, jako spíš prostá jednoduchá slova, která nenápadně podsouval do překupníkova podvědomí. Jejich účinek se pomalu dostavoval, aniž by si to sám překupník uvědomoval a tak utíkal přesně tím směrem, kterým si ho Jordi pomocí Síly vedl. Svým úspěchem se však Jordi nenechal opít a pořád dával pozor na občasné zbloudilé výstřely, které k němu překupník vysílal. Celá honička skončila o další dvě minuty později, když se překupník zastavil ve slepé uličce a nevěřícně koukal, kam se to dostal.
"Tady pronásledování končí příteli a nyní ti doporučuji se vzdát." pronese pevným hlasem Jordi, jakoby za posledních patnáct minut neuběhl ani metr. Překupník proti němu namířil svou zbraň a sebevědomě se smál, protože v Jordiho rukou žádnou zbraň neviděl.
"To si nemyslím, spíš si myslím, že tohle je ideální místo pro tvůj hrob fracku." odsekne překupník a vystřelí. Jordi tentokrát neuhne, protože v jeho ruce vzplane stříbrná čepel jeho světelného meče a odrazí výstřel neškodně do zdi.
"A co nyní, už jste si to rozmyslel ?" udržoval Jordi slušný tón a udělal několik kroků kupředu, zatímco překupník zacouval až ke zdi.
"Myslím, že ty si to rozmyslíš, chlapče." sykne překupník a nečekaně sebevědomě se usměje, načež Jordi ucítí škubnutí v Síle. Vyskočí do vzduchu a před dopadem se protočí, aby už další výstřel odrazil k trojici útočníků, kteří přišli na pomoc svému kolegovi-překupníkovi. Ten taky začal střílet ze své zbraně, takže byl Jordi chycený v křížové palbě. Ale to už byl plně ponořený do Síly a po odražení střel překupníka, vyslal Sílu k trojici mužů, kterou na ně zatlačil a odhodil je o dva metry do zadu. Potom opět upřel svou pozornost na překupníka a čtyřmi rychlými skoky k němu přiskočil a jediným sekem světelného meče zničil jeho zbraň, aby jej poté jílcem omráčil ranou do hlavy. Jakmile vyřídil překupníka, tak jeho další kroky v Síle vedli k trojici mužů, ale ti už poslušně klečeli vedle sebe na zemi a za nimi stála se světelným mečem ruce Dilirriel. Jasně modrá čepel jejího světelného meče byla až nebezpečně blízko hlav tří mužů, kteří se strachy doslova klepali.
"Už jsi skončila s nákupem ?" pousmál se Jordi, uchopil Sílou všechny zbraně překupníkových kumpánů a přitáhl si je k sobě, aby je rozťal stříbrnou čepelí svého světlného meče, který poté vypnul a připevnil zpět na opasek.
"Ještě ne, ale můžu se tam vždycky vrátit ne ? Navíc jsem našla něco, co by se ti mohlo líbit." zazubí se Dilirriel a výraz na Jordiho tváři by se dal nyní přirovnat k výrazu mouchy lapené v pavučině.

Jordi stál před dveřma a zkoumal svoje emoce a pocity, které se k místu za nimi vztahovalo. Položil ruku na dveře a zaposlouchal se do Síly, která je všudypřítomná a snažil se vnímat její jedotlivé nuance a nalézt odpověď. Ale Síla byla klidná a neposkytla mu žádnou odpověď. Ta však přišla sama, protože se dveře otevřeli a v nich se objevila dospělá žena, která se trochu lekla, když si všimla, jak se ji neznámý mladík opírá o dveře. Chtělo už něco říci, když se zarazila a pozorně si Jordiho prohlížela. Její výraz v očích se náhle změnil z zaraženého do šokujícího až nevěřícného.
" ... Jordi ?" vydechla překvapeně Millene Linxová, která v tomto apartmánu bydlí již posledních patnáct let. I po dvanácti letech Millene svého syna poznala a ten už byl nyní v jejím objetí.
"Já ... já ... " zakoktá se Jordi, která netuší, co by měl své matce říct, ale ta zakroutí hlavou a vtáhne ho dovnitř.

Vybavení apartmánu se od Jordiho pěti let prakticky vůbec nezměnilo a připadalo mu stejné, jako když tu byl naposledy, před dlouhými dvanácti lety.
"Vypadáš báječně ... a tak vznešeně." vydechne Millene, zatímco nalévá horký šálek čaje a podává ho na stůl, zatímco jen s obtížemi strhává pohled ze svého již skoro dospělého syna.
"Děkuji ti. I ty vypadáš dobře. Jsem rád, že nijak nestrádáš ... mami." odpoví s úctou Jordi a u posledního slova se trochu zadrhne. Dle regulí řádu by si němel vázat citové vazby, ale tato regule mu přišla proněkud rozporuplná.
"Občas jsem o tobě dostávala zprávy od mistra Vandara. Slíbil mi to a dodržoval své slovo. Jenom jsem se s tebou nesměla spojit, abych nenarušovala tvůj výcvik." pokračovala dál nadšeně a Jordi se musel pousmát nad faktem, který mu jeho mistr celou dobu tak úspěšně tajil.
"To mě těší ... víš, váhal jsem, jestli mám přijít. Mistr Tokare o tom neví a netuším, co mi na to řekne. Jenom, jsem měl pocit, že to musím udělat. Že ti to dlužím ... " pronesl Jordi, který si zase v hlavě srovnal své myšlenky a Millene nyní připadal neuvěřitelně podobný Jarrovi, jeho otci.
"Nic mi nedlužíš ... doufám, že vůči mě nechováš zášť. Za to, že jsem tě nechala Jediům." položila Millene otázku jejíž odpověďi se bála více než čehokoliv jiného. Jordi se však usmál a zakroutil nesouhlasně hlavou.
"Ne, tyhle temné pocity v sobě nechovám vůči nikomu. Jsem rád, že se ti daří dobře, ale nebudu tě moct navštěvovat často či udržovat nějaké vztahy. Mohu ti slíbit, to co slíbil mistr Tokare a to, že ti dám občas vědět. A taky ti můžu slíbit, že tě navštívím, až ze me bude rytíř Jedi. Ale více ti slíbit nemohu, protože nyní patřím k řádu a jeho zásadám." pronese Jordi a Millene jeho slova i tak trochu zasáhnou i přesto, že jsou myšleně mírně. Přesto se cítila příjemně proto, že ji její jediný syn nechová v nelibosti a vlastně je naopak rád.
"Rozumím ti. Pokud mě budeš chtít navštívit, tak tu budeš vždy vítaný Jordi. Možná jsem nebyla moc dobrou matkou a za to se ti omlouvám, ale pokud budeš potřebovat pomoci, tak se neboj na mě obrátit. Přecejenom jsi pořád Linx." pronesla s bolavým srdcem, protože věděla, že Jordi už nikdy nebude jejím mlakým klukem, ale přesto na něj byla hrdá. Jordi se mu naopak vpálila do jeho mysli její poslední věta, věta která bude jeho myšlenky zatěžovat ještě hodně dlouho.