Star Wars - Sága Linxů, příběh dvacátýčtvrtý

Příběhy a povídky uživatelů fóra zaměřené na tématiku Star Wars, předveďte svou fantazii i vy !

Moderátor: Moderátoři

Odpovědět
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Star Wars - Sága Linxů, příběh dvacátýčtvrtý

Příspěvek od Jordi Linx »

Epizoda dvacátáčtvrtá - Záhadný poustevník
(součástí série Onderonský exil)
Trvalo to pouhé dva dny, než si Jordi vystavěl jednoduchý přístřešek z kamení a dřeva, který situoval na vršek jednoho nezalesněného kopce. Kopec se nacházel asi půl hodiny cesty od nejbližší vesnice, kam si bude muset nejspíš občas skočit pro zásoby. Jeho z počátku nevyžádaný společník, astromechanický droid T3-R4, mu při stavbě promítal různé nákresy a plány, které společně dali dohromady cestou sem. Kvůli droidovi musel Jordi počít i s nabíjením energie a proto měl v plánu sehnat někde solární články, které by mohli navíc vyztužit střechu. Jordi akorát dozavěsil dveře a vyzkoušel, jak dobře dovírají a hlavně, jak těsní poté, co jsou zavřené. Když je odzkoušel, tak k němu přijel blíže Teethree a něco zatrylkoval. Jordi se na něj poněkud zmateně podíval a chvilku přemýšlel nad tím, co mu droid řekl.
"Obávám se, že olejová lázeň je trochu nadstandard a o elektřinu se neboj, pořídím sem solární články, což jsem ti už ale říkal." odvětí nakonec Jordi a trochu se zájmem očekává reakci maličkého droida. Ten něco ztřeštěně zatrylkuje, což znamená, že mu Jordi zase vůbec neporozuměl.
"Když se budeš držet blízko domu nebo vevnitř, tak tě tady určitě nic velkého nesežere. Ale jo vyskytují se tu občas trochu větší příšery, i když jestli budeš trylkovat, jak máš ve zvyku, tak je určitě vyplašíš." zkusí Jordi svoje štěstí znova a Teethree se pokusí o něco, co připomíná gesto zmaru, tedy pokud něco podobného je u droida možné. Nakonec něco zuřivě zatrylkuje a dojede až těsně před Jordiho, ten se rozhodne přestat hádat význam droidových trylků.
"Víš co ? Já tě nenutil, aby jsi jezdil se mnou. Přehraj si svoji paměť a jasně tam najdeš, že jsem ti říkal, že mi astromechanický droid nebude příliš k užitku. Ty jsi se rozhodl mě následovat, tak si přestaň stěžovat, protože si stejnak nijak nepomůžeš." rozetne pokus o diskuzi Jordi a droid rezignovaně zamíří do nově postaveného domu, který v sobě skrýval značnou skromnost, přesto i jistou pohodlnost.

Onderonské lesy byli tiché a klidné, takže by nikdo nepochyboval o tom, že zde bude probíhat další mírumilovný den. Alespoň takhle by se to jevilo každému turistovi, nebo člověku, který na Onderonu nežije delší dobu. Místní obyvatelé však moc dobře vědí, jaká nebezpečí zde mohou číhat a proto do lesa nikdy nechodí sami, většinou skládají větší skupiny. Právě jedna takováto skupina kráčela lesem a blížila se své vesnici s nákladem zásob, které ve své vesnici a jejím okolí nejsou schopni sami vypěstovat. Čtrnáctičlená kolona byla dost početná na to, aby se nemusela obávat žádného z mnohých predátorů číhajících v těchto lesích. Všichni to byli občané vesnice Anot, která ležela při kraji lesa skryta v bezpečích silných a tlustých zdí. Dnes to byla první cesta pro malou Allu, které bylo nedávno sedm let, a nyní nadšeně kráčela v závěru kolony a rozhlížela se všude okolo.
"Allo, nezdržuj se a drž s náma krok. Víš, že kdyby jsi se ztratila, tak by jsi mohla potkat nějaké velké zvíře. " popostrčí do sedmileté Ally její otec, jenž nese velký balík na zádech a už na první pohled je jasné, že to není nic lehkého. Alla jenom přikývne a na chvilku zrychlí, aby však o něco později znova zvolnila a kochala se nádhernými rostlinami všude okolo.
"Kalleme, pojď mi sem prosím pomoct." ozve se hlas jednoho z mužů v čele kolony a otec Ally se po ní starostlivě ohlédne, než vyrazí vyslyšet žádost svého přítele, který má očividně nějaký problém s károu na níž měl naloženou slušnou porci zásob. Vyřešení onoho problému nakonec netrvalo příliš dlouho, pouhých deset minut a Kallem se mohl vrátit do zadní části kolony, aby zde dohlížel na Allu.
"Allo ? Allo, kde jsi ?" zvolal, jakmile se dostal na konec a nemohl svou dceru spatřit.
"Neviděli jste někdo Allu ?" zeptal se okolo jdoucích známých, ale nikdo mu neposkytnul pozitivní odpověď. Mezitím se už kolona stačila zastavit a starosta vesnice, který kráčel v čele už rychle přispěchal.
"Co se stalo ?" zeptal se starosta Kallema, aby prošetřil zastavení kolony.
"Alla, ztratila se Alla." pronesl s těžkým hlasem Kallem a starosta se zachmuřil.
"Utvořte dvojice, každá bude ozbrojená, čtyři lidi zůstanou tady - když vyrazíme hned, tak ji snad najdeme, než se něco stane ... " rozhodne bez váhání starosta a všichni se okamžitě řídí jeho rozkazem.

Alla se s obavami rozhlížela vedle sebe a přemýšlela kudy vede správná cesta, ta cesta, jež jí zavede nazpět ke karavaně a k bezpečí jejího otce. Jenomže ať se snažila, jak se snažila, tak cestu zpět nemohla nalézt a křičet nahlas nemohla, protože si moc dobře pamatovala otcovo rady. Jednou z nich bylo, chovat se v lese tiše, aby na sebe zbytečně neupozorňovala zdejší predátory. Přesto měla divný pocit, jakoby jí někdo sledoval, nebo spíše již nějakou chvíli pozoroval, ale ať se natáčela na jakou stranu chtěla, tak nemohla přijít na zdroj. V tom napravo od ní něco zašustilo a když se tím směrem podívala, tak před ní stála jedna ze zdejších nebezpečných šelem - onderonský vlk. Pečlivě si ji prohlížel a Alla si snažila vybavit, co jí o tomhle zvířeti říkal její otec. Odpověď však přišla sama, když se zpoza ní ozvalo zavrčení, a hned na to další. Než se nadála zjistila, že je obklíčena celou smečkou onderonských vlků, kteří nikdy neloví v jednotlivcích. Alla na sucho polkla a snažně si začala přát, aby tu s ní byl její tatínek. V ten moment se první vlk odrazil a skočil přímo proti ní.

Kallem se zděšeně podíval na stopy před sebou, protože kromě lidských rozpoznal ještě jeden druh, ten který si nepřál během téhle cesty potkat.
"Sledují ji vlci, musíme si pospíšit." vydechl zděšeně ke starostovi, který s blasterem kráčel vedle něco a moc dobře věděl, v jaké nebezpečí se Alla ocitla. Když našli její stopy, tak se jejich pátrání značně urychlilo, přesto měla dívenka před nimi značný náskok, stejně jako smečka vlků.
"Kalleme, nevím jestli to ještě stihneme včas." pronese starosta zatímco spěšně kráčí ve stopách dívenky a stopy vlka, ke kterým se velice brzo přidá další pár.
"Chcete říct, že to mám vzdát ?!" pronese ostře a hlasitě Kallem, takže ho určitě slyšeli i ostatní, kteří běželi nyní za nimi.
"Ne, to jsem neřekl Kalleme, jen ... jen tě chci připravit, že můžeme čekat nejhorší. Víš, co jsou onderonští vlci zač, proto ... nevím, jaké si dělat naděje." odpoví smířlivým tónem starosta a Kallem zatne pěsti, protože moc dobře ví, kam starosta směřuje.
"Vím, že smečka vlků už přemohla několik karavan starosto, ale já ji tam prostě nemůžu nechat, ne bez boje." odpoví jenom Kallem a starosta už neodporuje, i když má strach i život ostatních členů karavany, je rozhodnutý to riziko podstoupit, udělal by to pro každého z vesnice, i když to může znamenat jistou smrt.

To co dívka před sebou spatřila bylo skoro jako zázrak náhlý záblesk stříbrného světla se objevil tak nečekaně, stejně jako osoba v šedé kápi, která onu zbraň z tohoto světla držela. Vlk, který po Alle skočil byl přeťat ve dví a nestihnul k ní dolétnout, ale to už z druhé strany skákal další. Ten se však jakoby zastavil ve vzduchu a poté odlétl zpátky až k nejbližšímu stromu, který jeho zpáteční let zastavil. To už osoba přeskočila Allu, aby onou svítící rozetla vlka útočícího na druhé straně a v jednom pohybu zasáhla i další vlka, jenž našel odvahu zaútočit. Ale to už muž v plášti odhodil svou zbraň, jen aby nějakou záhadou obkroužila okolo nich a zasáhla další tři vlky, zatímco další dva odletěli vzduchem k nejbližším stromům. Svou zbraň poté zachytil zpět do pravé ruky, ale s obrácenou rukojetí, což mu i pomohlo v tom, aby Allu znova přeskočil a plochou celé rukojeti rozťal dalšího vlka, který se vyhnul okolo letící zbrani. Poslední vlk, největší ze všech a s jizvou na čumáku se nyní postavil před onu osobu, která vypnula svou zbraň, jejíž stříbrná čepel zmizela a natáhl proti vůdci smečky svou ruku. Vlk nejprve zavrčel, ale poté začal ustupovat, než se nakonec otočil a utekl pryč, stejně jako další vlci, kteří doposud přežili tento střet.
"Allo, jsi v pořádku !" vykřikl radostně Kallem, který právě dorazil, aby viděl závěr souboje a nyní už nadšeně objímal svou dceru v náručí, zatímco osoba v kápi se rozhodla pomalým krokem odejít.
"Počkej ... něco podobného jsem už jednou viděl a ten muž, který to tehdy udělal byl Jedi. Takže jím musíš být i ty, ale to je mi jedno ... zachránil jsi mou dceru a za to ti něco dlužím, řekni si o cokoliv a já se pokusím to splnit." pronesl Kallem, zatímco všemu už přihlíželi i ostatní členové z karavany, kteří se vydali pomoci Alle.
"Ničeho si nežádám, jenom ... pomlčte, že tu nedaleko žiju. Občas přijdu do vaší vesnice pro zásoby, které mi mohou chybět, ale to nějak směním. Jenom si nepřeji, aby o mě někdo věděl, nepřišel jsem proto, aby mě tu někdo hledal." odpoví muž, zády k osadníkům a znovu vykročí zpět do lesa, když jej však ještě něco zastaví.
"Kdo jsi ?" zeptá se ho dívka, která se vymanila z otcova sevření a udělala několik kroků naproti muži.
"Linx, Jordi Linx, Jedi hledající svoji cestu." odpoví Jordi, než opět vyrazí a tentokráte se už nezastaví. Sotva se po něm znova členové karavany ohlédnou, tak nemůžou spatřit ani jeho stín, nebo cokoliv, co by jej připomínalo.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Odpovědět

Zpět na „StarWars příběhy a povídky“