Kachon Gazli: Soumrak nad Rhommamoolem

Příběhy a povídky uživatelů fóra zaměřené na tématiku Star Wars, předveďte svou fantazii i vy !

Moderátor: Moderátoři

Odpovědět
Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Kachon Gazli: Soumrak nad Rhommamoolem

Příspěvek od Shisco »

Část I.

(Časová osa: Rok 3958 před bitvou o Yavin IV)

Mrazivou temnotou vesmírného prostoru prosvištěla devítičlenná eskadra republikových stíhačů Aurek, které před několika okamžiky opustily teplo hangáru domovské bitevní lodi a vydaly se k orbitě pomalu, majestátně se otáčející hnědozelené koule.
„Takže tohle je Rhommamool,“ se zapraskáním promluvil do své náhlavní soupravy jeden z pilotů, zkušený Republikový veterán.
„A kde jsou ti Sithové? Já se na ně tolik těšil a oni se neukážou,“ dotázal se značně humorným tónem jiný voják.
„Vydrž, Lungdone, ukážou,“ odpověděl mu na to mladý, dlouhovlasý lidský rytíř Jedi letící v čele formace a svírajíc zpocenou rukou knipl se pousmál.
„Nedočkavý jako vždycky,“ dodal jeho prošedivělý zabrakský mistr a svým typicky zamyšleným pohledem přejel prostor před sebou, pátrajíc po jakýchkoliv známkách nepřátelské flotily.
„Skoro jako ty, že ano?“ popíchl mistr trochu svého bývalého padawana.
„Ale no tak…“ odvětil pobaveně.
„Stříbrná eskadro, senzory Silver Bride zachytily signál sithské flotily,“ vloží se do rozhovoru důstojník oné bitevní lodi, ze které před chvilkou eskadra společně s dalšími vyletěla.
„Každým okamžikem vyskočí z hyperprostoru,“ dodá důstojník a odmlčí se.
„Admirále, kolik jich je?“ zeptá se ho obratem mladý Jedi, který se taktéž z kokpitu rozhlíží po okolí, aby odhadnul, na kterém místě se nepřátelská letka vynoří.
„Dva bitevní křižníky třídy Centurion doprovázené jedním Derriphanem a stovkami stíhačů.“
„Derriphan,“ povzdechne si zabrakský mistr Jedi. „Tohle bude tuhá bitva.“
„A jsou tady,“ zkonstatuje Lungdon, když se na obzoru jedna po druhé vynoří sithské lodě.
„Říkal jsem, že si tenhle večírek nenechají ujít. Jdem na ně?“ provokativně navrhne mladý Jedi, aby ho v zápětí jeho mistr pokáral.
„Kachone, víš co jsem ti říkal o...“
„Ano, mistře. Ale když už jsme jednou ve válce, tak proč si neužít trochu legrace?“ přeruší mladík mistra, který jen uvnitř kokpitu zavrtí hlavou a přemýšlí, jestli jen vtipkoval, nebo to myslel vážně. Kachon sice věděl, že by se na nadcházející bitvu neměl těšit, ale vědomí, že Sithové musí pykat za všechno, co udělali, ho neúprosně hnalo kupředu. Ještě křečovitěji sevřel knipl a chvíli vyčkával.
„Jasně, jdem na ně!“ nadšeně zvolá do mikrofonu Lungdon a eskadra jako jeden muž vyletí vstříc dobrodružství, tedy pokud se dá scenérie dvou flotil, které do sebe střílí jako o život nazvat dobrodružstvím.
Mladý Jedi zamíří se svým blyštícím se strojem směrem ke shluku ostře tvarovaných sithských stíhaček, jež právě vyletěly z jednoho z Centurionů a jednu z nich třemi výstřely z laserového kanónu zneškodnil ještě předtím, než se její pilot stihnul rozkoukat. To se však nelíbilo jejím třem kamarádům, kteří se odhodlaní pomstít svého druha za Kachonův do strany se stáčející Aurek pověsili a vypálili štěkavé staccato výstřelů do jeho zádi, na což musel zareagovat hbitým obrácením čumáku vzhůru, aby se střelám vyhnul.
S tím, že to štíty vydrží, se Kachon jen pro sebe pousměje a hned poté, co loopingem nadletí ty tři sithské výtečníky, co ho začali pronásledovat, odpálí dvě řízené střely do zad pro změnu on jim. Vtom mu ve sluchátku opět zaprská statická elektřina a ozve se mistrův hlas.
„Nemyslíš si snad, že si necháš celou eskadru jenom pro sebe?“
„Celou ne,“ odvětí mu s překvapeným výrazem ve tváři, když mistrova stíhačka zespodu pokropí prostředního Sitha, který sebou cukne a tím způsobí, že ho Kachonovy rakety doženou, aby s ním mohly společně explodovat v romantickém záblesku.
„Pár jich možná nechám i ostatním,“ dodá s lišáckým, skoro až škodolibým úsměvem, který by nebýt toho, že ho v kokpitu stíhačky nikdo nevidí, byl naprosto nepřístojný Jediho.
„Vy jeden lakomče,“ promluví Lungdon do komlinku, načež se objeví i obrys jeho stroje přímo nad tím Kachonovým.
„Rozhlédněte se,“ pobídne ho Jedi po chvilce vyměňování střel a pronásledování dvou stíhaček, které se náhle připojily do roje asi patnácti dalších. „Máte jich tu snad málo? Řekl bych, že jich tu je pro vás všechny dostatek.“
„No zase tolik najednou jich být nemusí,“ obrátí Lungdon, když jeho Aurek mírně poposkočí po sérii zásahů z boku, která dá štítům výrazně zabrat, ale k jeho štěstí se do nich nakonec vsákne.
„Zníš, jako by ses přejedl,“ přeletí jeden z ostatních pilotů zbytek formace a na dorážející stíhač z boku vystřelí dlouhou salvu červených střel. Sith se sice snaží kličkovat a uhýbat, ale nejspíš už něco schytal předtím a jeho štíty pod sprškou palby slábnou a slábnou, až selžou a stíhač se rozpadne na několik částí.
„Díky, Ruthiasi,“ oddechne si Lungdon a směrem ke stíhačce, které se věnoval mistr Gatario, vypálí jednu raketu. Ta ji chvilku pronásleduje, kopíruje její trajektorii i všelijaké piruety, kterými se pilot snaží řízené střely zbavit, načež se i se svým cílem ztratí v hloučku ostatních stíhaček.
Ruthias mezitím kryt palbou tří ostatních odvážně naletěl na onen hlouček, to však neměl dělat. Zalíbil se tím totiž dělu už dost blízkého Centurionu, jež ho silným výbojem zasáhlo do levého křídla.
„Ruthiasi, je to příliš nebezpečné. Ruthiasi!“ okřikl Lungdon příliš pozdě mladíka, jenž měl nyní co dělat, aby svůj stroj, který se v mžiku roztočil do nebezpečně vypadající spirály aspoň v rámci možností uřídil. „Sakra!“ rozezní se éterem jeho varovným pípáním doprovázená poslední slova, když Ruthiasův stroj už kompletně vypoví poslušnost a za zuřivého otáčení kolem své osy se rozbije o stěnu nepřátelského křižníku.
„Není smrti, je jen Síla. Ale měl jsem toho kluka rád,“ pronese až dosud mlčenlivý mistr a uvnitř kabiny se zatváří smutně.
„Stříbrná a zelená letko, už jste si užili dost srandy. Pozemní týmy nás žádají o pomoc,“ zaprskal opět admirálův hlas a Lungdon ještě mezitím stihnul sundat poslední sithský letoun.
„Posílám vám souřadnice. Potvrďte rozkaz.“
„Potvrzuji rozkaz!“ jednohlasně zahřmí obě letky, stíhače jeden po druhém vymanévrují z roje a zamíří dolů k planetě, majestátně se klenoucí hnědozelené kouli. Jak se skupina přibližovala k povrchu Rhommamoolu, mohla ze svých lodí spatřit záblesky výbuchů ze zuřících bitev. Při sestupu atmosférou mistr Gatario polekaně nadskočí v sedadle, když se přístrojová deska jeho Aureku rozbliká červenými světly a začne se z ní ozývat podobné nic dobrého nevěstící pípání, jaké před chvílí slyšel při labutí písni stroje svého zesnulého bratra ve zbrani. Pohlédne skrz nepříjemně se zahřívající transpiraocelový plát na vlevo letícího Lungdona, jak se při svižném sestupu třese a ačkoliv je příliš daleko na to, aby viděl dovnitř do kokpitu, skoro až cítí nadávky sršící jeho myslí, když se snaží vypořádat se stejným problémem. Zrovna tak vpravo letící Kachon ve svém letounu, jehož nepřehlédnutelně nalakoval stříbrnočernými pruhy a pojmenoval honosným jménem Black Swan, měl plné ruce práce s přístrojovým panelem.
„Jsem sám, komu se rozeřvala palubní deska, nebo jsme vletěli do nějakého rušivého pole či co to je?“ zazní ve vysílačkách značně zkreslený Kachonův hlas.
„Nejsi sám, učedníku!“ procedí mezi zatnutými zuby mistr Gatario a otřes ho hned na to vymrští ze sedadla, načež se nepříjemně udeří růžky do přepážky a tlumeně zakleje.
„Všem stíhačům, tady Stříbrný Jedna. Zůstaňte na orbitě, je to past! Opakuji, volání o pomoc je past! Potvrďte rozkaz!“ přejde zaklení v rázné nařízení ostatním letkám, aby je nenásledovaly, o kterém však může jen zbožně doufat, že byl přijat.
„Sakra!“ neodpustil si nadávku, když nedorazí jediná odpověď. Zarmouceně pohlédnul vpřed na neúprosně se přibližující povrch planety a za stále naléhavějšího kvílení selhávajících systémů se chvílemi proklínal za to, že zradil své vlastní piloty a navedl je do pasti, když je až příliš pozdě varoval před tím rušícím polem a chvílemi sám sebe utěšoval, že to není jeho vina, že sám jen poslouchal rozkazy. Ale je přece Jedi a je jeho prací vycítit past dřív, než stihne kohokoliv ohrozit. Dokonce i jako zkušený mistr Jedi je čas od času náchylný k vnitřním rozporům a pocitu viny, že nesplnil svou misi nejlépe, jak mohl. Sám sebe přesvědčoval, že Síla je, a to nejen dnes, jejich spojencem a že tuhle bitvu vyhrají.
„Neříkal jsi, že si chceš užít trochu legrace?“ s novou vervou a posílen vírou v Sílu připomene učedníkovi jeho slova vyřčená na začátku bitvy.
„Jo, řítit se nadzvukovou rychlostí k zemi v téměř neovladatelné stíhačce je fakt bžunda,“ zalomcuje Kachon s kniplem, aby s politováním zjistil, že se nic nestalo. Vůbec nic. Aurek sebou ani neškubnul, ani neposkočil, ani o píď nezatočil. Zkrátka nadále svéhlavě pokračoval v pohybu na pomezí letu a pádu.
„Mistře, takhle pozemním jednotkám moc nepomůžeme, začíná přituhovat. Můj stroj je neovladatelný. Mistře!“ zařve do mikrofonu své náhlavní soupravy, načež si uvědomí, že se rádio už kompletně odporoučelo do křemíkového nebe a že už nemá možnost komunikovat ani se strojem letícím na dohled. A v tom okamžiku varovné pípání utichlo a všechny dosud naléhavě pulzující červené kontrolky pohasly. To by byla přímo skvělá zpráva, nebýt skutečnosti, že pohasl i taktický průhledový displej, stavové ikony a všechny ty věci, které by pohasnout určitě neměly. Což mohlo znamenat jen jedno - loď byla bez energie. Motory v okamžiku vzdaly svou práci a střemhlavý let se už zcela změnil v pád po balistické křivce.
„K Sithu!“ Kachon zaklel a začal se pokoušet ručně je nastartovat. Po chvíli marného snažení to vzdal a zatáhnul za páčku pod sedadlem, která ho bez váhání vystřelila z lodi do oblak. Smutně sledoval, jak jeho milovaná stíhačka nekompromisně padá k zemi, teď už viděl, že směrem do hlubin jakéhosi lesa. Trhnutím za provázek otevřel padákovou kouli. A to je poslední, na co si pamatoval.

* * *

„Seržante, myslím, že nabírá vědomí.“
„Rychle, dejte mu další infuzi, nebo nám tu vykrvácí!“
„Mistře Jedii, tohle nám nedělejte.“
„Já…nejs…Lyriel!“
„Nemluvte, mistře Jedii, zůstaňte v klidu.“
„Další vlna! Zaujměte pozice!“
„Rozkaz, seržante!“
„Damiene, postarej se o něj.“

* * *

Kachon otevřel oči. Pomalu, opatrně se posadil na lehátko, na kterém ležel kdo ví jak dlouho a do břicha mu vjela ostrá bolest. Pohlédnul na něj, bylo narychlo zašité zřejmě po nějaké operaci. Na stolku vedle lehátka byl položený jeho světelný meč i s úhledně složeným rouchem potřísněným zaschlou krví, zřejmě jeho, a několik prázdných nádržek na kolto.
„Vítejte zpět mezi živými, mistře Jedii.“ přitočil se postarší medik od jakéhosi přístrojového panelu a vrhl po Kachonovi veselým pohledem.
„Co se stalo? Kde to jsem a jak jsem se sem dostal?“
„Když jste seskakoval, z pláště jedné ze stíhaček odletěla střepina a protrhla padák. Našla vás hlídka a odnesla sem. Jste ve zdravotnickém stanu v táboře šestého pluku republikové armády na Rhomamoolu.“
„A co ostatní? Co se stalo se zbytkem letky?“ Kachon se pomalu pokusil postavit, ale ostrá bolest, jež mu náhle vystřelila do břicha, mu to nedovolila.
„Áu, k Sithu,“ zaskučel a svalil se zpět na lehátko.
„Zůstaňte ležet nebo maximálně sedět, mistře Jedii. A k Sithu, přesně. Poslední dobou nám Sithové dost zatápějí, působí nám velké ztráty a jim samotným se nijak umírat nechce. Posledně jsme je jen tak tak odrazili.“
Zdravotník přišel blíže s nějakým příručním lékařským přístrojem, který následně přiložil Kachonovi na krátký okamžik na krk. V očích se mu zračilo překvapení, jak se mohl jeho stav tak rychle zlepšit.
„Ale co s ostatními? Jsem jediný, koho jste zachránili? A neříkejte mi pořád mistře Jedii, jsem teprve rytíř, a to ještě docela čerstvě.“
„My jsme tam nikoho dalšího nenašli. Ale naši bratři ze čtvrtého pluku hlásili deset havarovaných republikových stíhačů, čtyři přeživší. Možná jsou to právě ti, které hledáte.“
„Co byli zač?“
„To nevím, ta zpráva přišla před čtyřmi dny. Kdo si to má pamatovat? Můžeme se podívat do počítače ve velitelském stanu a přehrát si ji.“
„Cože? Já jsem byl mimo čtyři dny?“ zvolal trochu vylekaně Kachon.
„Uklidněte se, mist… Jak se jmenujete, rytíři?“
„Kachon Gazli. A vy?“
„Já jsem Damien. Damien Vai’Ferto.“ Muž se pousmál a přístroj zastrčil do kovového kufru.
„Čtyři dny jsou na taková rozsáhlá zranění zázrak. Nerozumím tomu. Normálně by to trvalo tak dva týdny.“
Kachon najednou změnil ve tváři výraz negativního překvapení na výraz pozitivního překvapení. Zatím největší zranění, jaké si zahojil léčivým transem, byla zlomená noha. A o tu se navíc pokusil vědomě.
„Mysl Jediho je pozoruhodná. Moc Síly očividně pomáhala uzdravit mé tělo.“
Sotva to dořekl, zastihnul ho záchvat krvavého kašle a jakmile asi po dvaceti sekundách přešel, Kachon si lehnul a zavřel oči.
„A pokud je to možné, rád bych se ještě dal léčivým transem trochu dohromady,“ zachroptěl a začal zhluboka dýchat.
„To by ti prospělo. A mimochodem, tady v pluku si všichni tykáme. Mě vykání upřímně řečeno sere.“
Kachon se jen pousmál a po chvilce už se jeho tělo nacházelo ve stavu nádherného, uvolněného spánku.

* * *

Když procitnul ze svého hojivého spánku, všiml si Kachon, že stan je prázdný. Sáhnul na stolek pro svou Jedijskou tuniku a bez problémů se do ní nasoukal. Už se cítil mnohem lépe než posledně. Nic už ho nebolelo, jeho tělo i mysl byly svěží a připravené na cokoliv, co si pro něj okolnosti přichystají. Nebo si to aspoň myslel.
Sebral světelný meč, letmo ho prohlédnul, zda je v pořádku, zkusmo zažehnul a když se zahučením zaplála jeho modrá čepel, s uspokojeným výrazem ji deaktivoval a meč si pověsil na opasek.
Tak se tu pojďme trošku porozhlídnout, pomyslel si a tiše si broukaje melodii vylezl ven ze zdravotnického stanu.
Byl večer, dva Rhomamoolské měsíce majestátně svítily do družného hovoru vojáků posedávajících u ohně a leštících při tom své blasterové pušky, zbroje a ostatní vybavení.
„Takže je to pravda. Jedi, který spadl z oblohy,“ zdvihnul jeden z vojáků, malý zjizvený rodián, hlavu od svojí rozložené pulzní pušky.
„Chtěl jsem se jen trochu provětrat, znáte to…“ odvětí mu Kachon s širokým úsměvem.
„Neviděli jste tu náhodou někde Damiena?“
„Jasně, před chvílí šel spát k sobě do zdravotnického stanu. On tam není?“ podiví se statný aqualish a usrkne si z placatky doušek zřejmě nějaké pálenky.
„Ale to je jedno. Máme ti vyřídit od plukovníka, abys za ním přišel do velitelského stanu, až se probereš.“ dodá aqualish a předá placatku asi čtyřicetileté lidské ženě sedící po jeho levici.
„Co to chlastáte? Že mi dáte též loka?“ pohlédne Kachon na několik lahví poblíž ohniště a vzpomene si, že už je to od posledního chrámového večírku docela dlouhá doba a že má tak trochu absťák.
„A podívejme se. Jedi, který chlastá?“ ozve se překvapeně ona žena a podá jednu z lahví Kachonovi, který si ji dychtivě převezme.
„To je dobrý, co to je?“
„Strojní olej, používáme ho k promazávání pohyblivých částí blasterů,“ dodá aqualish, načež Kachon vyprskne.
„Ne, dělám si legraci. Je to pálenka z plodů Camba. Ale chutná dost podobně,“ dodá. Žena se na aqualishe podívá a otřese se hnusem.
„Kde jsme to skončili?“ přihne si Kachon naposledy a vrátí láhev zpět k ostatním.
„Plukovník s tebou chce mluvit.“
„Tak já jdu za ním. Zatím se tady mějte…“
Mávne jim na pozdrav a vykročí táborem, aby našel plukovníkův stan.

* * *

Velitelský stan byl celkem malý, kromě masivního psacího stolu a velkého holoprojektoru nezařízený. Což je dost pochopitelné, neboť by bylo značně nepraktické neustále stěhovat zbytečné vybavení, když se tábor může každým okamžikem přesunout na jiné místo. Kachon po chvilkovém prozkoumání tábora prošel kolem stráží dovnitř do stanu a zamířil k podsaditému bithovi, který něco prohlížel v datapadu. Měl na sobě upravenou zbroj republikového vojáka a přes ramena přehozený plášť s insigniemi.
„Vítejte, rytíři,“ pozvedne plukovník svou baňatou hlavu od psacího stolu a upře zrak na příchozího. „Uvažoval jsem, kdy se probudíte. Jste už zotavený“
„Víceméně ano. Chtěl jste se mnou mluvit?“
Kachonovi přišlo vcelku zvláštní potkat bitha v armádě, obzvlášť jako důstojníka. Bithové patří mezi excelentní vědce a umělce a většinou se do válčení moc nehrnou, tenhle však byl už na první pohled jiný. Plukovníkova tvář vypadala jako tvář stovkami bitev zoceleného válečníka, o čemž svědčil i mohutný vibromeč zdobený stříbřitými rytinami připnutý na jeho levém boku, který taktéž vypadal, že toho má hodně za sebou.
„Damien mi řekl, že hledáš své spolubojovníky. Čtvrtý pluk nám před pár dny hlásil nějaké katapultované republikové piloty včetně jednoho mistra Jedi. Staršího zabraka. Hned jakmile dopadnul na zem, s planoucím světelným mečem se připojil do bitvy.“
Ta zpráva vykouzlila Kachonovi na tváři úsměv.
„To je můj mistr!“ zvolal radostně. Chvílemi pochyboval, že zřícení přímo do houfu nepřátel přežil a až teď si uvědomil, jak byly vzhledem k mistrovým zkušenostem a schopnosti přežít jeho rase vlastní ty obavy nemístné. Bith se také usmál a přešel k holoprojektoru, nad kterým se zčista jasna objevila taktická mapa zobrazující okolní terén, kterému vévodily dvě tlusté červené šipky.
„Tady jsme my,“ poukázal žlutou rukou na jednu z šipek, „a tady je čtvrtý pluk.“
Z hologramu bylo zřetelně vidět široký, odpornou tekutinou zpola naplněný kaňon mezi šipkami a úsměv na Kachonově tváři zvolna přešel v zašklebení se. Podobnou látku už někde viděl, ale nemohl si vzpomenout kde a při jaké příležitosti.
„Co to je za sajrajt?“ šťouchnul do hologramu prstem a ten se v místě šťouchnutí přiblížil.
„Sithští vojáci vyhodili do vzduchu chemičku. Toxické odpady zamořily řeku a s ní i jezero, do kterého se vlévá,“ odpověděl plukovník. Přestože je pro člověka je velmi těžké rozpoznat podle výrazu v obličeji emoce příslušníků jiných ras, znechucení na plukovníkově tváři bylo více než zřetelné.
„Mohl bych si vzít landspeeder a vydat se ke čtvrtému pluku?“
„Není třeba se nikam vydávat na vlastní pěst. Zítra před svítáním vyrazíme bránit Batanai City, čtvrtý pluk a několik dalších už jsou na cestě jako posily vojsku, jež obléhané město brání.“ zabořil plukovník ještě několikrát prst do projekčního pole, načež šipky zmizely a nahradila je barevná kolečka. Zelená znázorňovala šestý pluk, ty modré okolo byly ostatní pluky republikové armády v oblasti. Mapa se oddálila a odhalila při tom žlutě ohraničené město, ve kterém svítila vedle modrých také červená kolečka znázorňující polohu některých sithských sil. Občas překryté a s ikonkou zkřížených mečů nad sebou na znamení toho, že se v onom místě bojuje. Stříbrně zvýrazněná trasa měřila okolo čtyřiceti kilometrů, které budou muset až na pár transportních vozidel převážejících vybavení, několik landspeederů a dva pozemní tanky ujít pěšky.
„V tom případě se s nimi setkám ve městě.“

* * *

Červený kotouč slunce pomalu, lenivě stoupal vzhůru a svou září prosvětloval krajinu kolem. Přesun už byl v plném proudu, vzduch prosycovaly výfukové plyny obrněných transportérů a rozléhal se jím hukot repulzorů kousíček nad zemí plujících tanků, jemně přebíjející dupání okovaných bot a tlumený hovor pochodujících vojáků.
Kachon se cítil nesvůj. Přestože se na vesmírnou bitvu před několika dny skoro až těšil, nemohl si stále zvyknout na skutečnost, že je nyní součástí pozemního oddílu. Jediové přece nejsou vojáci, ale ochránci míru. Jistě, bylo to omluvitelné okolnostmi a jako ochránce byl i povinen pomoci těmto statečným mužům v boji proti Sithům, navíc ho napadlo, že když už je tady, mohl by se pokusit přijít na kloub, co vlastně zapříčinilo pád jeho i jeho druhů z oblohy.
„Vypadáš ustaraně,“ vytrhnul Kachona z rozjímání Damienův hlas.
„No, jak se to vezme,“ zarazil se v odpovědi a tak trochu nevěděl, co má říct. „Pořádně ani nevíme, co nás tam čeká.“
„A víme snad někdy?“ pousměje se Damien a odhrne si rukou v obrněné rukavici pramen stříbřitých vlasů z očí.
Kachon se na zdravotníka jen pousmál a rozpačitě zavrtěl hlavou. Zdravotník odněkud vylovil placatku a vtisknul mu ji do ruky.
„Na, dej si radši lok.“
Nenechal se pobízet a přihnul si. Vzpomněl si při tom na mistra, se kterým byli v tomhle ohledu tak trochu spiklenci a měli domluvu na způsob „Neřeknu to na tebe, když to neřekneš ty na mě.“ Stejně bylo obdivuhodné, že mu i přes ten incident se sithskými spisy před lety tolik věřil a ještě přesvědčoval ostatní mistry na Dantooine, aby mu věřili také. A to ještě nikdo z nich nevěděl o tom posednutí, pomyslel si a dal si druhý lok, aby odkázal minulost tam, kam patří. Vrátil placatici zpět jejímu majiteli a přejel pohledem vojáky před sebou, jak ve vzorné formaci pochodují blátivým terénem. Byla to různorodá směsice bytostí z různých koutů galaxie, mezi těmi, kteří neměli nasazené helmy, viděl hlavy rodiánů, aqualishů, bothanů, durosů, twi’leků a samozřejmě lidí, někde v přednějších řadách zahlédl zrzavého wookiee s těžkým raketometem na zádech i po rukou jdoucího duga vybaveného ostřelovací puškou. Všichni ti vojáci se zdáli být na bitvu více než připravení, z prostřední formace se dokonce ozýval bezeslovný chorál, kterým si dodávali před akcí odvahu a který téměř navozoval atmosféru svaté války.



Další část přidám, až načerpám inspiraci a dopíšu pár dalších á čtverek
Naposledy upravil(a) Shisco dne 05.1.2012 12:36:04, celkem upraveno 4 x.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Část II.

Vzduch prořízl výbuch plazmového granátu. Bylo to blízko, Kachonovi z toho začalo pískat v uších. Nevěnoval tomu však přílišnou pozornost a rozmáchl se kolem sebe světelným mečem, čímž přeťal vedví dalšího sithského vojáka, který byl natolik neopatrný, aby se dostal do jeho blízkosti. Zavířil zářící modrou čepelí a odrazil několik blasterových střel zpět jejich původcům, ti však neváhali a hbitě uskočili za hromadu sutin, aby jim poskytla krytí. Kachon napřáhnul ruku ve snaze shodit jim tu hromadu na hlavy, ale v tom okamžiku se odtamtud ozvala série bolestných výkřiků a zpoza hromady vykoukla Damienova hlava. Jakmile hlava zpozorovala, že je vzduch čistý, vylezl celý medik a epicky odfouknul dým stoupající z hlavní dvou blasterových pistolí s tlumiči. Z dálky duněla děla. Kachon nevěděl, jestli to jsou jejich děla nebo nepřátelská. Město bylo poznamenané válkou; rozbořené domy, krátery v zemi, pach blasterových střel a hnijících mrtvol se nesl vzduchem a zvěstoval masakr, jenž se zde odehrával. Zpoza ruin jednoho z četných obytných věžáků šel slyšet zvuk přestřelky a tlumené výkřiky mužů, když byli zasaženi. Odněkud za Kachonovými zády duněly kroky okovaných bot vojáků. Otočil se na podpatku a napřáhnul se stále zažehnutým světelným mečem, ale nebyli to nepřátelé. Byla to jeho vlastní četa.
Kdyby to byli Sithové, už dávno by stříleli, řekl si v duchu pro sebe a gestem ruky pokynul četě, ať ho následuje. Damien se mezitím někam vypařil. Společně s jednotkou devíti mužů, kterou Kachon vedl, nyní běželi na pomoc jiné četě uprostřed přestřelky. V této části planety zrovna vládnul podzim a okolní sutiny byly pokryty hnědými a červenými listy, což naplňovalo bojiště zvláštní aurou krásy uprostřed destrukce.
„Granát!“ zařval zpod helmy rodiánský hlas, když se skupince přikutálel do cesty malý stříbrný váleček, na kterém střídavě blikaly dvě mdlé červené diody. Kachon hbitě mávnul rukou a váleček se začal kutálet směrem od nich, právě včas na to, aby následný výbuch plazmy nikoho z čety Šestého pluku nezabil nebo nezranil. Četa jako jeden muž oddechla úlevou. Doběhli na konec toho, co kdysi bývalo obytným věžákem a Jedi dal rukou skupině pokyn, ať vyčkává, zatímco se sám přitisknul zády na zeď a hbitě vykouknul zpoza rohu. Spatřil asi třicet Sithů bojujících s nyní už malým útvarem místní domobrany. Obránců už zbývalo málo, na udusané trávě se jich válely desítky padlých, zatímco oddíl Sithů vypadal kompletní.
Skoro jako by si vychutnávali zabíjení, napadlo Kachona. A právem, tohle nebyla bitva v pravém smyslu toho slova. Tahle situace připomínala spíše jatka. Ti lidé postrádali jakýkoliv hlubší výcvik, vypadalo to na civilní obyvatelstvo, jež popadnulo příruční blastery a vrhlo se na sithské agresory. Bez jakékoli výstroje, bez jakékoli složitější taktiky bojovali za své domovy.
„Jednotko Dryyyn,“ dotknul se Kachon komunikátoru na svém levém zápěstí, přičemž se na něm objevil rozmazaný hologram mohutného wookieeho.
„Narazili jsme na místní domobranu bojující proti přesile, žádám o posily na těchto souřadnicích,“ zašeptal do komunikátoru, Dryyyn přikývnul a zavrčel v odpověď, načež modravý hologram zablikal a zmizel.
Nato dal mladý Jedi pokyn četě, aby zaútočila. Měli dobrou pozici, sithské síly se snažily vyšťourat zbývající členy domobrany ze zákopu a vystavovaly se tak útoku zezadu. Přesila tři na jednoho, brzy by jim však měl přispěchat na pomoc Dryyyn se svou četou.
„Budu vás krýt,“ kývnul na rodiána, co před okamžikem upozornil na granát a když se rozštěkaly opakovací karabiny Republikových vojáků, Kachon se rozběhl, odrazil se od hromady suti, za letu aktivoval světelný meč a mohutným skokem přistál před prvním z nepřátel, jehož ještě ve vzduchu stihnul technikou padajícího listu rozpůlit podle osy souměrnosti. Druhý na něj skočil z boku a rozmáchl se po něm vibročepelí, Jedi světelným mečem ránu zablokoval a jejího původce tvrdým kopem do hlavy poslal k zemi a ještě než mu zářivou čepelí proseknul hrdlo, stihl pomocí Síly odhodil třetího Sitha, o kterého se pak už postaraly střely spolubojovníků.
Skvělé, už jich zbývá jen dvacet sedm, řekl si pro sebe ironicky a zavířil mečem, aby odrazil spršku modrých výbojů z opakovacích karabin nepřátel. Jeden z jeho mužů klesl mrtev k zemi po čistém průstřelu hlavy, už mu nebylo pomoci. Jeho smrt přiměla zbytek čety zintenzivnit palbu. Kachon sekal nalevo napravo a jeho světelný meč vrčel a syčel o stříbrné zbroje sithských vojáků. Kolem něj se válely usekané paže a kusy pancíře. Bylo zvláštní, že ačkoliv byli přečísleni, nepřátel ubývalo mnohem rychleji než přátel. Brzy padl poslední voják, Kachon deaktivoval svou zbraň a rozhlédnul se kolem sebe. Nikdo z domobrany nepřežil, zůstali tu jen oni. Takovou spoušť přece nemohli způsobit sami, přeci jen nezůstali pouze oni. Byl natolik ponořen do žáru bitvy, že si ani nevšimnul přicházejících posil v čele s Dryyynem. Zamával na něj onen dugský sniper, kterého zahlédl při pochodu do města a který nejspíš patřil k posilám. Krčil se na střeše jednoho menšího, asi osmipatrového domu naproti cesty, co nějakým zázrakem zůstal v celku. I samotný Dryyyn na Kachona zamával svou mohutnou, chlupatou rukou a zavrčel na pozdrav, třímajíc svůj raketomet, příliš těžký na to, aby ho leckterý člověk vůbec uzvednul, v druhé ruce.
„Kolik?“ otočil se Kachon na rodiánského seržanta a zatvářil se zasmušile. Rodián ustoupil stranou a odhalil tak těla těch, kteří to nezvládli.
„Dva. Cicebr a Qes. Dariana to koupila, ale přežije to,“ odpověděl.
Kachon si uvědomil, že vlastně vůbec nezná četu, po jejímž boku bojuje. Nezná dokonce ani rasu nebo obličeje těch statečných vojáků, rozeznává je jen podle trochu odlišných zbrojí a symbolů na nich, případně po hlase. Pravda, rodiánského seržanta kromě toho všeho pozná i po čichu.
Vojáci mezitím svým dvěma padlým druhům kopali polními lopatkami hrob. Už je zbavili zbrojí a vybavení, takže si je Kachon mohl prohlédnout. Jeden z nich byl člověk. Celkem mladý, odhadem asi tak kolem třicítky. Druhé tělo patřilo durosovi, u cizích ras je obtížné poznat věk, ale četné jizvy na obličeji vypovídaly, že prošel mnoha bitvami.
„Vznášedla!“ zvolal kdosi z vojáků, když zpoza obzoru vyletěly čtyři sithské landspeedery a okamžitě zahájily palbu. Dryyyn zacílil raketomet a vypálil, jedno vznášedlo dostalo zásah do podvozku a zanechávajíc za sebou čáru černého kouře se zřítilo. Kachon znovu zažehnul svůj meč a odrazil s ním spršku modrých střel ve snaze krýt četu za sebou, která potřebovala trochu času na zprovoznění těžkých protivozidlových zbraní. Zatímco mladý Jedi vířil mečem, až z něho byla vidět skoro jen zakřivená modrá šmouha, dva vojáci skládali dohromady těžké části plasmového děla a usazovali ho na do země zavrtanou trojnožku. Po chvíli bylo dělo připraveno. „Nažerte se,“ zvolal jeden z vojáků a dělo začalo dštít oheň tu na jedno vznášedlo, tu na druhé a tu na třetí, až se všechny zbývající stroje zřítily k zemi.
Najednou bylo všude okolo ticho, slyšet šlo jen praskání ohně z hořícího vznášedla. Vojáci si oddechli.
„Bastardi,“ ulevil si rodiánský seržant.
„Pozor, ta vznášedla jsou plná droidů!“ zařval někdo z plných plic, načež byl umlčen výstřelem do zad. Gazliho světelný meč opět zaplanul a hbitě odrážel střely ze dvou různých směrů, bzučíc při tom jako roj masožravých brouků. Roboti se sešikovali do dvou útvarů po osmi ve snaze pomalu republikové síly obklíčit. Zatímco Jedi vířil mečem, Dryyyn poslal robotům pod nohy termální detonátor, což z dálky trochu připomínalo hraní kuželek. Těžká zbraň na trojnožce štěkala a štěkala a v droidím šiku se začínaly objevovat mezery. Okolím se však znenadání rozezněl bručivý zvuk a vojákům zapraskalo ve sluchátkách.
„Vypadněte odtamtud!“ zaječel do vysílaček ženský hlas a shora bylo slyšet hučení motorů raketoplánu, které s podivným bručením vytvářelo zvláštní, strašidelný akord.
„Co se děje?“ štěkl Kachon v odpověď a oddělil čistým sekem jednomu droidovi hlavu od těla.
„Tohle!“ odvětila bleskurychle žena a raketoplán sestupoval hbitě k zemi, střílejíc při tom z palubních zbraní.
Bručení se ozvalo znovu, tentokrát jako by vycházelo z útrob zničeného nepřátelského landspeederu. Četa se podívala tím směrem a pohled, který se naskytl, mužům téměř vyrazil dech. To, co se na první pohled zdálo být vznášedlem, se přestavovalo na velkého droida, přibližně čtyřikrát vyššího než člověk a vybaveného raketometem místo jedné ruky a plazmovým dvojčetem místo druhé. A co bylo nejhorší, kolem droida se třpytila načervenalá bublina energetického štítu. Robot vydal onen bručivý zvuk a z dáli zazněla kaskáda podobných, které mu odpovídaly.
„Na co sakra čekáte?! Vlezte do toho zasraného raketoplánu!“ zařvala žena do náhlavní soupravy, zatímco palubní zbraně raketoplánu mezitím zlikvidovaly zbytek těch menších droidů.
„Zdržím ho,“ pokynul Kachon rukou vojákům, aby rychle naskakovali. Sám ovšem nevěděl, jak to vlastně udělá. Rozhlédnul se letmo kolem sebe a když jeho pozornost upoutal fakt, že kamínky kutálející se ve větru pod štítem prokluzují, napadla ho spásná myšlenka. Vzal do ruky kryobanový granát, který si pro strýčka příhodu strčil do kapsy pláště a stiskem tlačítka aktivoval časovou rozbušku. Jednotka už byla skoro naloděná v raketoplánu. Droidovo bručení umlklo a v jeho středu se rudě rozežhnula jakási poloprůhledná kopule, načež se kolos mladému Jediovi na svých těžkých duraocelových nohách rozeběhnul s dusotem a překvapivou rychlostí vstříc a začal po něm pálit z plazmového dvojčete. Kachon jen s velkými obtížemi dokázal jednoruč drženým mečem tak mohutné střely krýt. Pod vahou droida se otřásala země. Jakmile byl ve vhodné vzdálenosti, Gazli vrhnul granát před sebe a ten pod štítem ladně proklouznul, stejně jako předtím kamínky a štěrk. Poté parakotoulem uskočil do strany, aby se vyhnul srážce se štítem. Ladně se vymrštil na nohy a ohlédnul se za sebe, aby zhodnotil poškození. Droid vydal překvapeně znějící hluboký tón a jeho štít změnil barvu z červené na tmavě fialovou, to už však výbuch granátu odvrátit nedokázalo. Na vnitřní stranu štítu se nádherně rozprsknula mrazící směs, která v několika sekundách vlivem kontaktu s energetickým polem vysublimovala a zmatený droid dobíhal pomaleji a pomaleji, až se zastavil úplně, ztuhlý a kvůli hustému dýmu naplňujícímu štítovou bublinu i slepý.
Kachon deaktivoval světelný meč a vyskočil na rampu vzlétajícího raketoplánu, jež se za ním se zasyčením zavřela.
„Tak tomuhle říkám dobrodružství,“ výsknul mladý zelený twi’lek, který si právě sundával helmu.
„Spíš by mě zajímalo, co to sakra bylo za věci,“ odvětil na to Kachon.
„Říkáme jim Bručouni,“ ozval se napříč raketoplánem onen ženský hlas, co před okamžikem slyšeli řvát ve vysílačkách. Patřil otlučené černovlásce v letecké uniformě, odhadem též tak kolem třicítky, která právě vylezla z pilotní kabiny. „Nevíme o nich skoro nic. Víme jen, že jsou to zatraceně nebezpečný hajzlové a s tímhle… Dobrá práce, mistře Jedii.“
„Nejsem žádný mistr! A ze setkání s tímto kouskem jsem si odvodil, že mají několik druhů štítů, které přepínají nebo kombinují podle potřeby. Červený má asi proti energii, fialový… Nevím, možná to tak mají kvůli omezené baterii, přeci jen takové monstrum asi bude mít nějaký příkon. A čím to vlastně je, že raketoplán normálně letí? Má stíhačka byla v těchto místech dávno neovladatelná.“
„To pole začíná působit až ve větší výšce,“ odpověděla žena. „Pokud letíš dolů, je průser. Pokud letíš nahoru, do určité výšky Síla ví proč není průser.“
„A do prdele,“ ulevil si přes přepážku pilot raketoplánu, podle hlasu quarren. „Podívejte se na tohle…“
Veškeré osazenstvo lodi jako jeden muž otočilo hlavy. A vtom to spatřili. Za transpiraocelovým průzorem se v dáli šikovaly snad desetitisíce sithských vojáků, kteří pořadovým krokem vystupovali z transportních lodí a kteří pokrývali širokou planinu za městem, v jejímž středu narychlo vyrostl jakýsi zikkurat sestavený z obrovských durabetonových kvádrů. Na vrcholku toho zikkuratu se skvěl čirý jehlan, ve kterém blikaly jakési fialové výboje.

* * *

„Kurva,“ zasténal čísi hlas. Kachonovi hučelo v hlavě jako v úlu, bolela ho pravá ruka a nic neviděl. Jen slyšel syčení unikajícího vzduchu a jiskření elektřiny.
„Do hajzlu,“ ozval se ten hlas znovu, sípavě, jakoby přidušeně. Kachon mrkal očima a snažil se je přinutit ke správnému fungování. Po chvilce konečně vyhnal z hlavy hvězdičky a alespoň trochu byl schopný rozeznávat zrakem obrysy okolí. Vypomohl si Sílou a najednou se cítil, jako kdyby uprostřed vší té tmy rozsvítil světlo. Síla mu říkala, že zdrojem sípání, chroptění i nadávek je ten mladý zelený twi’lek, který na něho výskal po zhlédnutí jeho působivého čísla s robotem „bručounem“ a který právě ležel asi metr od něj, přimáčknutý za nohy k podlaze kusem duraocelové přepážky. Sundal z opasku světelný meč a už ho chtěl zažehnout, aby kus odříznul, když voják zachroptěl:
„Ne, je tady plyn! Vybuchne!“ Vrátil tedy světelný meč zpět a natáhnul se po přepážce v Síle, aby ji zkroutil nahoru a uvolnil tak vojákovy nohy.
„Co se stalo?“ zeptal se vojáka.
„Pomoz ostatním,“ zasípal v odpověď, když se stěna se skřípotem začala ohýbat. „Nech mě tady a pomoz ostatním!“
Kachon se v Síle porozhlédnul kolem sebe, jenže žádní ostatní už tu nebyli. Cítil jen hromadu mrtvých těl, ve kterých už jiskřičky života nadobro vyhasly.
„Ten zikkurat, vyšlehnul z něj výboj a sežehl raketoplán,“ přecedil twi’lek mezi zatnuté zuby a bolestně zaskučel. „Říkám vykašli se na mě a pomoz ostatním!“
„Nikdo jiný to nezvládnul.“
„To ne! Pro Sílu,“ rozhlédnul se kolem sebe voják a zavyl jako zvíře, když se pokusil pohnout nohama.
„Pojď, vytáhnu tě ven.“
„Všichni jsou mrtví!“ zařval jako šílenec, když ho Jedi táhnul vzhůru směrem k otvoru po rampě, neboť raketoplán byl otočený na bok a k jedinému výlezu se muselo šplhat po tom, co zbylo ze sedadel. Když se se značnou námahou vydrápali nahoru, hned, jak vystrčili hlavy z průlezu ven, spatřili sithské komando, jak na ně míří zbraněmi.
„Jak dojemné,“ posměšně utrousil muž, zřejmě jejich seržant.
„Toho Jedie chci živého!“ nařídil vzápětí svým mužům. „A toho druhého zastřelte,“ dodal jen tak mimochodem, načež vyštěklo staccato blasterové palby. Kachon však na nic nečekal, bleskově vytasil světelný meč a držíc ho v levé, zdravé ruce svého druha kryl. Jako pravák však neměl v levačce dostatečný cvik na to, aby střely odrážel zpět na útočníky, takže se jen neškodně zakusovaly do země. Ani jeho twi’lekský spolubojovník nelenil a vleže navzdory zranění opětoval palbu svými dvěma blasterovými pistolemi. Kachon posilnil svaly Sílou a vyskočil vpřed, ve vzduchu odrazil několik střel a hlavou mu proletěla myšlenka, jaké měl štěstí, že zažehnutím světelného meče nezapálil onen unikající plyn. Potlačil bolest, jež mu drásala pravou ruku a znovu do sebe vsál energii Síly, aby ji při dopadu uvolnil a telekinetickou vlnou odmrštil nepřátelské vojáky od sebe.
Šly tak odhazovat židle, půjde to i s vámi, pousmál se v okamžiku přistání, rozpažil ruce a skutečně – vytvořil se kolem něj kruh volného místa, lemovaný po obvodu stříbrnými zbrojemi se zaskočenými Sithy uvnitř. Zaradoval se, jak se mu technika povedla, když vtom mu někdo zezadu podrazil nohy. Skácel se na záda a stihl při tom ještě reflexivně seknout mečem. Z hlavy toho vojáka, co na něj takhle zákeřně zaútočil, byla nyní půlka, jenže Kachon teď ležel na zemi v nedůstojné pozici na zádech, světelný meč mu sice stále planul v ruce, ale na hlavu mu mířilo deset hlavní. Ohlédnul se směrem k raketoplánu, twi’lek tam nebyl.
„Tak, Džedájíčku,“ řekl chrochtavým hlasem seržant. „Můžeme tě buď na místě zastřelit, nebo to zkusit po dobrém.“
Kachon deaktivoval světelný meč, protože situace už pro něj byla bezvýchodná. „Chytrá vol- “
Seržantova slova přerušilo zabzučení rudé čepele skrz jeho hruď a když padl mrtev k zemi, zjevila se postava v kápi a černém plášti. Zbylí vojáci oněměli strachem.
„Říkal jsem, že je chci všechny!“ zahřměla ona postava husí kůži nahánějícím hlasem. „Jste banda neschopných idiotů, odvedu ho radši sám! A teď vypadněte, než vás pošlu za vaším seržantem,“ otočil Sith svou kápí zahalenou hlavu k mužům, kteří ti uposlechli rozkazu a rychle se vzdálili. Kachon pohlédnul na bradu vyčnívající z kápě a připravil palec levé ruky na aktivační tlačítko světelného meče. Postava, která nyní připomínala jakýsi přízrak, k němu natáhla ruku. Mladý Jedi se vymrštil ze země a jeho zbraň se se zabzučením probrala k životu.
„Nedočkavý jako vždycky,“ ozval se v odpověď známý hlas. Kachon vypnul meč, zavěsil si ho na opasek a podal ruku svému mistrovi, který se pod černou kápí ušklíbnul.
„Pro Sílu, proč jste tak vymóděný?“
„Třeba proto, abych tě mohl zachránit,“ sundal si z hlavy kápi a pousmál se.
„A co ten sithský světelný meč?“ nedal Kachon pokoj s otázkami a očima přejížděl zdobenou stříbrnočernou rukojeť zbraně.
„Pojď,“ pokynul mu mistr rukou. „Vypadněme odsud.“
„S těmi vojáky to bylo působivé. Použil jste na ně Sílu?“
„Ani to nebylo potřeba, jen jsem se snažil působit zle,“ odpověděl mu mistr a letmo se ohlédnul za sebe.
„A jak jsem se dostal k tomu světelnému meči? No, řekněme, že zítra ráno najdou ve skříňce jednoho hodně nepozorného a hodně mrtvého temného Jedie,“ vysvětloval mistr Gatario. „Oni mě totiž tak trošku zajali,“ ukončil výklad triumfálním zachechtáním.
„Když už jsme u toho – vezmi si na sebe zbroj toho vojáka, co jsem zabil.“
„Ale vždyť je propíchnutá a seškvařená,“ zapřemýšlel Kachon nahlas.
„To máš pravdu, blbý nápad. Naší výhodou ovšem je, že temných Jediů tady pobíhá spousta a nemají šanci se mezi sebou všichni znát. A za svůj krátký pobyt na sithské základně jsem získal důležité informace o tom rušivém poli, kvůli kterému se naše stíhačky zřítily a které nám znemožňuje jakoukoliv komunikaci se zbytkem galaxie, stejně jako s naší flotilou nad našimi hlavami. A řekl bych, že si teď zahraju na Sitha znovu a vypůjčím si nějakou sithskou loď.“
„Mistře, vy jste blázen,“ zakroutil Kachon hlavou a pousmál se.
„Ne o moc větší než ty,“ opětoval zabrak pousmání a vykročil směrem k zikkuratu. „Tvař se jako Jedi, který opustil světlou stranu Síly,“ dodal a jeho tvář se protáhnula do zákeřného úšklebku, jaký je Sithům vlastní. „Vzpomeň si na všechno, co tě kdy trápilo, vybav si zoufalství, agresi, bolest.“
‘Zvláštní,‘ pomyslel si Kachon. Ten samý mistr, který ho už jako malé dítě učil tyto emoce překonávat, po něm nyní žádal pravý opak.
„Neměj obavy, budu mezi námi udržovat pouto v Síle, pomocí kterého tě budu podporovat a zabraňovat těm emocím, aby tě strávily.“
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Část III.


‘Tohle je naprosté šílenství,‘ pomyslel si Kachon, když kráčeli vzhůru ke vchodu po dlouhém schodišti z lesklého černého kamene. Jeho mistrovi takovýto husarský kousek jednou vyšel, pochyboval však, že by byli Sithové na základně natolik tupí, aby na stejný podfuk skočili podruhé.
Gatario mu chtěl říct „Uklidni se,“ ale rozmyslel si to. Kachonova nervozita se jim protentokrát mohla i hodit, zapadala do jejich plánu. Gatario měl štěstí, že temný Jedi, kterého se mu předtím podařilo přemoci, byl taktéž zabrak a pokud se obklopil aurou kontrolovaného hněvu, nikdo ze sithských bojovníků citlivých k Síle by ho tak neměl podezírat, pokud se bude chovat obezřetně. Tato technika maskování ho však stála mnoho soustředění a do jisté míry lomcovala jeho vnitřní disciplínou.
Po chvilce vystoupali ke vchodu do zikkuratu. Jak procházeli kolem stráže hlídající vchod – dvou vojáků a čtyř droidů – Kachon z vojáků cítil nervozitu. Mistr Gatario měl přes hlavu přetaženou kápi a naštvaně se díval do země a když kolem nich prošel, oba vojáci mu uctivě zasalutovali.
„Odpusťte, lorde,“ odvážil se ho jeden z vojáků oslovit. „Smím-li být tak smělý, kdo je tento muž, kterého s sebou vedete?“
„Co je ti do toho, červe?!“ rozezněl se průchodem mistrův nenávistný výkřik.
„O… Omlouvám se, lorde, račte dál,“ zakoktal voják.
„Ty jeden idiote, za takovou nedbalost bych tě mohl na místě popravit! Omlouvám se, lorde, račte dál,“ napodobil jízlivě vojákův tón a hněv, který ho obklopoval, ještě vzrostl. „Jde vedle mne muž v jedijském rouchu a vy netrváte na tom, abyste se dozvěděl jeho totožnost?! Nechali byste Jediho jen tak vejít do základny? Jediho?!“
Voják se chvěl strachem, už se chtěl nadechnout, aby něco řekl, ale Gatario ho předešel.
„Ne, už není nutné ptát se, kdo to je! Je to můj nový učedník. A zapamatujte si, že předpisy jsou na prvním místě! Dnes jsem vás nezabil, ačkoliv jsem k tomu měl plné právo, příště už nemusím být tak shovívavý…“ ušklíbnul se zákeřně a vešel společně s Kachonem dovnitř do zikkuratu.


* * *

Uplynulo asi půl hodiny od chvíle, kdy vešli do nitra základny, když se tvář Sase Gataria skrytá pod černou kápí protáhla do širokého úsměvu.
„Mistře, čím to, že droidi nepoznali, že nepatříte k osobám oprávněným ke vstupu?“ dotázal se Kachon.
„To je velice prosté, učedníku. Když jsem zpacifikoval toho Sitha, prohlásil jsem v databázi svůj obličej a otisky prstů za jeho,“ odvětil Sas a zamával Kachonovi před obličejem malým ukořistěným datovým čipem.
„To ale bude fungovat jen do té doby, než najdou tělo.“
„Až k tomu dojde, budeme dávno pryč. Ale podívej se na tohle,“ ukázal Sas prstem na holoobrazovku. Byla na ní mapa, která znázorňovala síť zikkuratů, jako byl tento, rozestavěných v pravidelných vzdálenostech jeden od druhého a všechny byly jakýmisi čarami propojeny s něčím na pólu.
„Co je to?“ zeptal se Kachon.
„Podle počítače je to prastarý komplex postavený před ještě předtím, než na tuto planetu dorazili první Republikoví kolonisté. Ležel pohřbený pod ledem mnoho tisíc let, než ho objevili Sithové a použili ho proti nám.“
„Musíme to zničit. Ale jak? Jsme odříznutí a pozemní oddíly nemají jak se na pól dostat, aby zařízení rychle zničily, navíc bude jistě dobře chráněné. A hrát si na polární expedici -“
„Není potřeba,“ skočil mu Sas do řeči. „Vezmeme si zdejší loď.“
„To chcete ten komplex zničit ve dvou? A světelnými meči?“
Mistr vypadal, jako že neposlouchá a dál cosi prsty vyťukával do holografické klávesnice. Po chvilce se zjevil model polárního komplexu včetně map jednotlivých podlaží informací o veškerých obranných prvcích.
„Ještě že tě máme,“ pohladil Sas rukou drobný datový čip v kapse svého černého pláště.
„Nic se ničit nebude. Taková technologie musí být prozkoumána Republikovými vědci, ne bezhlavě zlikvidována. Bude naprosto stačit, když stanici zbavíme sithské kontroly a zařízení deaktivujeme. Nahrál jsem mapy do datapadu, loď už na nás čeká připravená v hangáru.“
Kachonův mistr se postavil a přitočil se k nenápadné plastocelové skříňce, ze které vytáhnul černé roucho ne nepodobné tomu, co měl na sobě sám, a hodil ho Kachonovi.
„Pro lepší estetický dojem.“
„Myslíte, že mi to bude slušet?“
„To nepochybně,“ ušklíbnul se Sas.

* * *


Uplynulo asi půl hodiny od chvíle, kdy vešli do nitra základny, když se tvář Sase Gataria skrytá pod černou kápí protáhla do širokého úsměvu.
„Mistře, čím to, že droidi nepoznali, že nepatříte k osobám oprávněným ke vstupu?“ dotázal se Kachon.
„To je velice prosté, učedníku. Když jsem zpacifikoval toho Sitha, prohlásil jsem v databázi svůj obličej a otisky prstů za jeho,“ odvětil Sas a zamával Kachonovi před obličejem malým ukořistěným datovým čipem.
„To ale bude fungovat jen do té doby, než najdou tělo.“
„Až k tomu dojde, budeme dávno pryč. Ale podívej se na tohle,“ ukázal Sas prstem na holoobrazovku. Byla na ní mapa, která znázorňovala síť zikkuratů, jako byl tento, rozestavěných v pravidelných vzdálenostech jeden od druhého a všechny byly jakýmisi čarami propojeny s něčím na pólu.
„Co je to?“ zeptal se Kachon.
„Podle počítače je to prastarý komplex postavený před ještě předtím, než na tuto planetu dorazili první Republikoví kolonisté. Ležel pohřbený pod ledem mnoho tisíc let, než ho objevili Sithové a použili ho proti nám.“
„Musíme to zničit. Ale jak? Jsme odříznutí a pozemní oddíly nemají jak se na pól dostat, aby zařízení rychle zničily, navíc bude jistě dobře chráněné. A hrát si na polární expedici -“
„Není potřeba,“ skočil mu Sas do řeči. „Vezmeme si zdejší loď.“
„To chcete ten komplex zničit ve dvou? A světelnými meči?“
Mistr vypadal, jako že neposlouchá a dál cosi prsty vyťukával do holografické klávesnice. Po chvilce se zjevil model polárního komplexu včetně map jednotlivých podlaží informací o veškerých obranných prvcích.
„Ještě že tě máme,“ pohladil Sas rukou drobný datový čip v kapse svého černého pláště.
„Nic se ničit nebude. Taková technologie musí být prozkoumána Republikovými vědci, ne bezhlavě zlikvidována. Bude naprosto stačit, když stanici zbavíme sithské kontroly a zařízení deaktivujeme. Nahrál jsem mapy do datapadu, loď už na nás čeká připravená v hangáru.“
Kachonův mistr se postavil a přitočil se k nenápadné plastocelové skříňce, ze které vytáhnul černé roucho ne nepodobné tomu, co měl na sobě sám, a hodil ho Kachonovi.
„Pro lepší estetický dojem.“
„Myslíte, že mi to bude slušet?“
„To nepochybně,“ ušklíbnul se Sas.


* * *

Když procházeli chodbami, Sas za sebou čas od času musel Kachona doslova táhnout. Na rozdíl od něj už totiž měl v hlavě mapu základny a věděl, jak se bez bloudění dostat k hangárům. Došli k jednomu z výtahů, přivolali ho a nastoupili do něj.
„Měl jste pravdu, mistře,“ přikývnul Kachon, když se uviděl v zrcadlové stěně výtahu, načež se kabina s temným zahučením dala do pohybu. „Sekne mi to.“
„Uvažoval jsem, co dělá ve výtahu sithské základny zrcadlo,“ pokrčil Sas rameny a pohlédnul na svého učedníka.
„Proč by Sith nemohl být marnivý?“
Kachonova otázka zůstala bez odpovědi, neboť kabina výtahu dorazila do požadované stanice a dveře se otevřely.
Rázně vykročili, Sas si nasadil přes hlavu kápi, zatímco Kachon očima prohledával jedna duraocelová vrata za druhými.
„Besh-7, tenhle je náš,“ kývnul na mistra, když našel ty správné. Otevřel je a skutečně – už tam na ně čekala loď s vysunutou rampou a připravena k okamžitému startu.
„A tady ji máme,“ zaradoval se Sas a vyběhnul po rampě dovnitř do lodi. Kachon ho následoval a posadil se ke kniplu, zatímco mistr si udělal pohodlí v sedačce kopilota a už se pustil do žhavení systémů.
„Co myslíte, mistře?“ ohlédnul se Kachon po mistrovi, načež uhodil do tlačítka a zavřel rampu. „Na jak dlouho nám to projde?“
„Na tak dlouho, jak budeme potřebovat. Důvěřuj Síle, děláme to přece pro její věc,“ pousmál se Zabrak.
„Váš optimismus bych chtěl mít, mistře,“ odvětil Kachon, zatímco lodní počítač prováděl předletovou kontrolu systémů a zahajoval zahřívací fázi motorů, které začaly vydávat tlumené skučení.
„Už jsem se v průběhu této mise zřítil z oblohy dvakrát a potřetí už by se mi to opravdu nelíbilo.“
Za malou chvíli na ně jeden z displejů zablikal, že kontrola je dokončena a můžou vzlétnout. Kachon si otřel spocené ruce o černé roucho, které měl na sobě, a chopil se kniplu.
„Žere tě Swan?“ podíval se na něj Sas.
„O Swan mi nejde,“ řekl Kachon a sešlápnul pedál, načež se sithská loď ladně odlepila od země. „Tedy samozřejmě, že mě to žere, ale co je jeden pitomý Aurek ve srovnání se všemi těmi životy, které byly zmařeny díky tomu energetickému poli?“
„To mně vykládat nemusíš.“
Mladý Jedi zatlačil na páku a loď ladným pohybem vyplula vpřed skrz narůžovělé silové pole hangáru.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Část IV.

* * *

Sněžilo tak hustě, že bylo vidět jen na několik metrů. Desetitisíce, statisíce sněhových vloček se snášely na plošinu, jež stála u na pohled nepříliš zajímavé budovy opuštěného vědeckého střediska. Neprostupnou clonu padající zmrzlé vody, která vířila všemi směry, jak si s ní nelítostný mrazivý polární vítr pohrával, náhle prořízla záře reflektoru a za malý okamžik stěnu protrhnul hranatý čumák sithského frachťáku. Chvíli jen tak visel ve vzduchu, jako by váhal, zda neletět dál, pak se začal nejistě snášet k plošině pokryté vrstvou sněhu. Loď vysunula přistávací podpěry a zlehka dosedla k zemi, načež kvílení motorů zesláblo, když turbíny dobíhaly naprázdno, načež se se zasyčením vysunula rampa a po ní sestoupily dvě postavy v černých pláštích a kápích, které jim zakrývaly obličeje.
„Mistře, jste si jistý, že je to ono?“
„Nepochybně,“ odvětila druhá postava a sestoupila na sněhem pokrytou plošinu.
„Podívej se na tu vrstvu sněhu,“ pokynula vzápětí rukou kolem sebe.
„Ano. Vzhledem k tomu, jak hustě sněží, tu plošinu někdo odhrnul maximálně jeden standardní den zpátky,“ pokýval Kachon hlavou a zadíval se do dálky, přes hustou sněhovou clonu však nemohl nic zahlédnout. Jeho mistr sáhnul do kapsy svého černého pláště a stiskem tlačítka na maličkém dálkovém ovladači zasunul rampu.
„Ale je to zvláštní. Podle senzorů tady nejsou žádné jiné lodě.“
„To může znamenat, že je ta stanice ovládaná droidy,“ svěřil se Kachon se svými myšlenkami.
„Droidi jsou nespolehliví,“ odvětil Sas a stáhnul si kápi hlouběji přes obličej, aby mu do ní nenasněžilo. „Můžou být infikováni virem nebo se porouchat, a navíc jsou tupí jak bantha.“
„Možná je loď někde mimo dosah senzorů té naší, navíc i senzory se dají oklamat.“ Kachon si zamyšleně poškrábal bradu, na níž mu rašilo týdenní strniště, a vykročil směrem, kterým podle mapy v mistrově datapadu ležela stanice. S každým krokem se propadali hlouběji do sněhu a než došli ke stanici, brodili se jím téměř až po kolena. Vzhledem k tomu, že v okolí přistávací plochy se výška sněhové pokrývky počítala na desítky metrů, to ale byla vzorně upravená pěšinka.
„Stejně je to zvláštní,“ pronesl Sas, když dorazili ke vstupní bráně zařízení a vybředli ze sněhu opět na kamenný podklad, který byl před sněhem chráněn převislou střechou. „Takhle daleko za polárním kruhem už by nemělo sněžit vůbec. Co může mít na svědomí takovouhle změnu klimatu?“
„Pokud je máte pravdu, mistře, a tahle… budova… je opravdu zdrojem rušivého pole,“ řekl Kachon a pozvednul zrak ke kovové, ale velmi starobyle vypadající přední stěně, která čouhala ze sněhu jako zakulacený nos jakéhosi obra a nesla na sobě znaky, které Kachonovi při pohledu na ně přivodily ještě větší mrazení v zádech, než dokázal polární vítr pohrávající si s jeho rouchem.
„Tak je možné, že působení toho pole má vedlejší účinky na zdejší podnebí,“ dodal a přišel ke stěně na dosah ruky, aby rukou v černé kožené rukavici odhrnul vrstvu sněhu z místa, kde tušil vchod. Sníh nalepený na stěnu byl v tom místě viditelně tenčí a nebyl zmrzlý na led tak jako všechny ostatní viditelné části nosovitého kopečku. Jeho ruka postupně odkrývala něco na způsob vstupních dveří, o čemž svědčila drobná škvíra, která se táhla od země vzhůru a pak se zalomila jako velký obdélník pokrytý dalšími z těchto run, které jak na Kachona, tak na Sase působily téměř až strašidelným dojmem.
„Mistře, viděl jste už někdy něco podobného?“
„Ano,“ pronesl po krátkém zamyšlení Sas, poté co se i on přiblížil ke dveřím a chvíli na ně zíral. „Tohle jsou rakatanské runy.“
Chvilku desku z materiálu podobného duraoceli prohmatával pravou rukou a pak v místě, kde tušil odemykací mechanismus, do škvíry strčil prsty kybernetické levačky, kterou si nesl jako suvenýr z války proti Exaru Kunovi. Zapáčil prsty prostetické ruky a vypomohl si i Sílou, deska se nepohnula ani o milimetr.
„Tohle je velmi vzácná archeologická památka,“ podotknul Sas, přičemž si odepnul z opasku ukořistěný světelný meč a stisknutím aktivačního tlačítka zažehnul jeho červenou čepel, kterou až po rukojeť zabodnul do škvíry a jel po obvodu obdélníku. Pod žárem červeného paprsku se runy, které by vyrazily dech nejednomu archeologovi, roztékaly, jako by byly z másla, a zanedlouho z nich nezůstalo nic než chladnoucí rozžhavená brázda.
„Ustup,“ pokynul Sas Kachonovi a vzápětí se vyříznuté dveře s žuchnutím sesunuly na kamennou zem. S pro něj tak typickým rošťáckým úsměvem deaktivoval světelný meč a opět si ho pověsil k pasu.
Dvojici Jediů se naskytnul pohled na dlouhou chodbu, která byla spoře osvětlena několika malými světýlky v dáli.
„Takže světla svítí. Otázkou zůstává, je-li někdo doma,“ poznamenal Kachon a přešel přes na zemi ležící vrata, aby vešel do budovy.
Ve vzduchu visela zatuchlost několika tisíců let a chodba ze studených kamenných bloků byla zvrásněná jako jeskynní stěna. Také strop byl poznamenán vlhkostí, vlnil se v bizarních tvarech a trčely z něho krápníky, z jejichž vrcholků odkapávala studená voda. Zpomalili, když se kluzká podlaha začala svažovat dolů, a když procházeli kolem jednoho z těch světel, která předtím viděli svítit z dálky. Sas pokynul rukou Kachonovi, aby na chvilku zastavili, a prohlížel si svítidlo zblízka. Vypadalo jako malý neopracovaný kus krystalu, který vydával teplé oranžové světlo.
„Pokračujme,“ řekl, když si ho prohlédnul, a kdoví jak dlouhá chodba dodala jeho hlasu strašidelných rozměrů. Pak vylovil ze záhybů černého pláště, který měl na sobě, datapad a vyvolal na něm mapu.
„Budeme se muset rozdělit.“ Ukázal Kachonovi obrazovku a zabořil do ní prst v místě, kde se na mapě nacházelo rozcestí.
„Já půjdu doprava a postarám se o to, abychom mohli znovu navázat kontakt se zbytkem galaxie. Ty půjdeš doleva a vypneš samotné pole, jasné?“
„Jo,“ přikývnul Kachon a vytáhnul svůj vlastní datapad, o poznání menší, tenčí a daleko méně omlácený, aby si nechal mapu od mistra poslat. Jakmile se na jeho dotykovém displeji rozsvítila zpráva, že data byla přijata, zastrčil ho nacvičeným pohybem zpátky do pláště.
Chodba se svažovala hlouběji a hlouběji a oba Jediové měli co dělat, aby na kluzké podlaze nespadnuli. Kachon si pomyslel, že utíkat tudy zpátky nahoru bude opravdu pořádná legrace.
Chodbu naplňovaly zvuky jejich kročejí a pomalu odkapávající vody ze zvrásněného stropu, jejíž bubnování Kachona nějakým způsobem znervózňovalo. Odepnul od opasku světelný meč a sevřel ho v prstech, říkajíc si v duchu, proč to neudělal už dávno. Světelný meč je symbol Jedie. Symbol spravedlnosti a moci, která musí být v leckterých případech použita k jejímu vynucení. Když ho měl v ruce, cítil se Kachon daleko vyrovnaněji a klidněji. Snad to bylo díky adeganskému krystalu, který dlel v jeho nitru a který na něj byl naladěn, možná spíše tím, že mít v ruce zbraň nikdy neuškodí. A možná…
„Tady je to rozcestí,“ vytrhnul Kachona z proudu jeho myšlenkových pochodů mistr, který též vypadal poněkud znervózněně, ačkoliv to u něj byl řídký jev. I v jeho pravici se zalesknula černá siluleta světelného meče, když se Jediové přitisknuli ke stěně u rohu zvrásněné chodby, která se v těchto místech větvila na dvě. A uprostřed chodby stál v těch místech kuželovitý obrys se čtyřma pavoučíma nohama.
„Co je to?“ zašeptal Sas ke Kachonovi.
„Já nevím. Vypadá to jako… Droid.“
Z tmavého kouta na ně zasvítilo žlutavé světlo senzoru, takže o identitě toho obrysu již nemohlo být pochyb. Vzápětí se ozvalo několik zvláštních, nesrozumitelných zvuků.
„Budeme ho muset vyřídit?“
„Nepochybně,“ odvětil mistr polohlasně. „Ta věc určitě ví, že tady nemáme co pohledávat.“
„Vypadá… Prastaře.“
„Jo. Ale radši ho budu studovat, až bude po něm.“
Droid opět vydal sérii nesrozumitelných zvuků, tentokrát hlasitějších. A zněly jinak, ostřeji než předtím. A tentokrát se droidovi také dostalo okamžité odpovědi. Tou odpovědí bylo zažehnutí dvou světelných mečů, jejichž červená a modrá záře za vydatného zabzučení proříznula tmu, načež obě čepele zavířily vzduchem a odrazily spršku červených záblesků, když se droidovy zbraně probudily k životu. Sas škubnul rudým mečem proti blasterové střele, která prudce změnila svůj kurs a vrátila se droidovi zpět, ovšem Sas si teprve teď všimnul, že se kolem něj tetelí nafialovělá štítová bublina, do které se blasterový paprsek vsáknul jako voda do žíznivé banthy. To Kachon se zase pokusil na droida zaútočit nablízko. Rozběhnul se k droidovi a za běhu odrazil světelným mečem několik střel, které se něškodně zavrtaly do stropu mezi krápníky. Pak seknul modrým paprskem svého meče, ten ale znenadání odskočil od droidovy štítové bubliny a droid k němu s překvapivou rychlostí obrátil další ze zbraní – plamenomet. A zatímco vytrvale pálil svou blasterovou zbraní po Sasovi, proti Kachonovi vyšlehnul spalující ohnivý jazyk. Přivolal si na pomoc Sílu a s její pomocí jej odvrátil do stran ještě předtím, než stihl žár ohně napáchat víc škody než očoudit mu tuniku. Chodbou se rozezněl bojovný výkřik, když se Sas skrčil před plamenem, který mu Kachon málem neúmyslně strčil do cesty, a napřáhnul ruku ve snaze droida telekineticky poškodit. Ozvalo se zasténání kovu a následná dávka z robotovy zbraně směřovala tak mimo, že nemělo cenu ji srážet světelným mečem.
Kachon už byl tentokrát ve svém přístupu k droidovi opatrnější, neboť předchozí seznámení s plamenometem bylo bližší, než se mu zamlouvalo. Teď, když droida zaměstnával mistr, měl příležitost znovu zaútočit, opatrněji, ale daleko ničivěji. Útok musel být dostatečně rychlý, aby proti němu droid nestihnul obrátit svůj plamenomet, a zároveň dostatečně účinný k tomu, aby droida vyřadil. Navíc co když tenhle robotický strážce jeskyně nebyl jediný a měl někde poblíž kolegy, kteří už mu spěchají na pomoc?
Rozhlédnul se kolem sebe, když vtom ho napadla spásná myšlenka. Pousmál se koutkem rtů, sevřel pevně světelný meč v pravici a vyběhnul jako šipka zpoza kusu na zem spadlého kamene, možná snad kusu stropu, který mu doposud sloužil jako zákryt. V trysku zakroužil bzučící čepelí před tělem odhodlán ke smělému plánu, vtom ale ucítil varovný záchvěv Síly a v několika desetinách sekundy proti němu vytrysknul proud čehosi bílého. V posledním okamžiku, podpořen Sílou, uskočil doleva a ucítil na kůži mrazivý dotek onoho bílého proudu, který – jak mu došlo – byl karbonitový projektor. Pokud by byl nestihnul včas uhnout, paprsek by kolem něho vytvořil pevnou krustu ze zmrzlého karbonitu, která by mu znemožnila pohyb.
„Mistře, pozor!“ zakřičel na Sase, když zaregistroval, že droid obrací mrazící paprsek proti němu.
Pokračoval ve svém smělém plánu, znovu se rozběhnul a přivolal si na pomoc Sílu, aby se odrazil až ke stropu. Pak seknul světelným mečem vzhůru a přeťal jeden obzvlášť velký krápník, který se následně za vydatného žuchnutí zřítil přímo na droida.
Když Kachon dopadnul na zem a pohlédnul na něj, vida, že fialová štítová bublina, která se kolem droida tetelila, zmizela a droid samotný se marně snaží vyhrabat zpod kusu krápníku, který ho povalil na bok a přimáčknul mu tři z jeho čtyř pavoučích noh, zaplavil ho pocit triumfu a radosti z dobře odvedené práce. Se stále planoucím světelným mečem přišel ke droidovi blíže a jedním čistým švihem udělal napříč droidovým tělem ve tvaru komolého kuželu kuželosečku. Ozvalo se zaprskání jisker v dohasínajících obvodech a Kachon si povolil jedno menší úlevné oddechnutí.
„Čas se rozejít. Provázej tě Síla, příteli.“
„I vás, mistře.“
Kývnuli si na pozdrav a Sas se rozběhnul chodbou vpravo, zatímco Kachon se vydal doleva. Běžel potemnělou vlhkou chodbou a světelný meč mu hučel v ruce, když se jeho čepel za běhu pohybovala, rozrážela vzduch a vrhala tlumené modré světlo na vlhké, krápníky poseté stěny jeskynní pevnosti.

* * *
Kachon běžel dál a dál, louže jeskynní vody mu čvachtaly pod botami a na cestu mu svítila jenom modrá záře jeho vrčícího světelného meče a luminescenční mech řídce rostoucí po stěnách spolu se skomírajícím nouzovým osvětlením, jež působilo skoro až předrepublikovým dojmem.
„Tady by to už mělo být,“ řekl si tiše pro sebe, zatímco zhluboka dýchal, aby zásoboval své tělo při běhu dostatečným množstvím kyslíku.
Vběhnul na jeskynní útvar připomínající přírodně vytvořený kamenný můstek přes propast, v níž Kachon díky žbluňkání kapek dopadajících na dno tušil vodu. Zpomalil a přešel z běhu do opatrné chůze, neboť nehořel touhou zklouznout a jít si svou domněnku ověřit.
Najednou ale vycítil v Síle zvláštní dojem, jakoby mikronarušení Síly. Něco bylo špatně. Něco nešlo podle plánu.
Mistr? napadlo Kachona, když opatrně postupoval vpřed po úzké a kluzké kamenné lávce. Za okamžik stanul na druhém břehu a opět se dal do běhu. Na konci jeskynního tunelu spatřil jakési světlo, které zcela určitě nepocházelo od mechu ani nouzových světel. Na to bylo příliš silné. Ne, tohle vypadalo jako světlo z počítačových terminálů.
Kachon se na několik úderů srdce zaradoval, že dosáhnul svého cíle, a ještě přidal na rychlosti. Čím více se přibližoval řídící místnosti, tím bylo na stěnách méně mechu, méně vody na podlaze a v chodbičce více světla.
Voda, přišlo mu na mysl. Voda. Tekutá. Ale přitom je okolní teplota zcela jistě pod bodem mrazu. Jak je to možné? Co to znamená?
Obtěžkán těmito myšlenkami doběhl na konec chodby. Nebo tedy spíše na místo, kde chodba ústila do širokého jeskynního sálu, v němž spočíval zdroj onoho světla na konci tunelu. Tímto světlem byla ale ozářena pouze malá část sálu, jeho většina zůstávala zahalena temnotou.
Popošel k terminálům blíže, aby je prozkoumal a našel způsob, jak je vypnout a s nimi i rušivé pole. Kachon se nahnul nad jednu z obrazovek, po níž tančily znaky, jaké ještě jakživ neviděl.
Sevřel rukojeť planoucího světelného meče a napřáhnul se k vertikálnímu seku, aby to, co se zdálo být řídícím terminálem, rozseknul vedví.
„To ti nemohu dovolit,“ ozval se odněkud ze vší té černoty hluboký hlas. Kachon se ohlédnul přes rameno a spatřil nějaký v temnotě se pohybující obrys, jak se proti němu vyřítil. Bleskově uskočil a právě včas nastavil modrou čepel do cesty krvavě rudé, která by ho jinak shora rozsekla podle osy souměrnosti.
Skrze tunelové viděné boje Kachon zahlédnul postavu vysokého červeného humanoida v těžkém černém plášti s kápí přehozenou přes obličej. Vidět šly jenom dvě svítivě žluté, plazím dojmem působící oči a vystupující červená brada s masitými výrůstky, na nichž se houpalo pár malých ozdobných kroužků ze zlatavého kovu.
Čistokrevný Sith, proletělo Kachonovi hlavou. O čistokrevných Sithech od mistrů na Enklávě, v Chrámu i od mistra Gataria slyšel leccos, ovšem měl je za vyhynulou rasu nebo za rasu, která zmizela.
Až doteď.
Kachon se stáhnul dozadu do výchozího postoje Ataru a podle toho, co udělá, se snažil svého soupeře analyzovat. Zaujal postoj s mečem drženým jednoruč, červenou čepelí horizontálně nad hlavou a její špičkou namířenou do strany.
Sith sevřel rty v zamračení a vyrazil vpřed bodnutím Shiak. Kachon jeho techniku srazil vlastní čepelí, Sith poté pokračoval sekem zprava na hlavu a technikou tekoucí vody, kdy namísto stáhnutí po úderu sjel svou čepelí po Kachonově. Kachon se skrčil v kolenou a zapřel se proti shora tlačící čepeli, aby se vzápětí vymrštil zpět a odstrčil nepřítelovu čepel vzhůru.
Juyo, napadlo Kachona.
Přešel na okamžik do protiútoku, zasypal Sitha přívalem pěti prudkých úderů a poté provedl manévr sai – nadskočil rudou čepel, jež mu měla v kontraakci podseknout nohy nad kotníky.
Čistokrevný Sith opět převzal iniciativu a začal do Kachona bušit silnými juyovými údery čepelí, které pro něho bylo s jeho lehkým a hbitým Ataru obtížné krýt. V minulosti strávil spoustu vlahých večerů na Iridonii cvičením Juya, neboť jeho zabrakský mistr ho perfektně ovládal. Zatím ale spíše zapojoval juyové silové prvky do svého Ataru, aby tak vyvážil jeho slabiny, spíše než by ho bral jako samostatnou formu boje se světelným mečem.
Nyní přišel čas zúročit všechny ty probdělé noci. Kachon pevně sevřel rukojeť světelného meče v rukou a změnil styl svých útoků na pomalejší, do kterých však dával o poznání větší fyzickou sílu.
Prudce sekl po protivníkových nohách, na druhé straně úder zalomil vzhůru a technikou tekoucí vody zaútočil na ruku držící světelný meč.
Sith, nebo snad temný Jedi, sek srazil na stranu a pak Kachona Sílou odhodil vzad. Narazil zády do ostré kamenné stěny, světelný meč mu vypadl z ruky a deaktivoval se.
Ano. Uživatel Juya si musel dávat pozor na útoky Sílou. Obzvláště ten nezkušený.
Postava v černém plášti ke Kachonovi přikráčela se bzučící rudou čepelí připravenou k zasazení posledního úderu. Rány z milosti. Kachon se vymrštil saltem do vzduchu, za letu mu jeho zbraň skočila do nastavené dlaně a její modrá čepel se opět probudila k životu.
Dopadnul na nohy, otočkou Jung se obrátil o 180 stupňů a obloukovým krytem Su zachytil čepel nepřítele. Ten se opět pokusil o Tekoucí vodu, neúspěšně. Kachon mu nehodlal zavdat příležitost opět převzít iniciativu a nechat si vnutit styl boje, který mu nesedí. Zasadil svému protivníkovi devět seků na úroveň hlavy a hrudníku. Všechny je vykryl, Kachon ale právě dostal nápad. Několik dalších klamných úderů a pak použil techniku trakáta – seknul zespoda na hlavu, ale v okamžiku, kdy se měla modrá čepel srazit s červenou, světelný meč deaktivoval a ve zlomku sekundy opět aktivoval.
Sith uskočil dozadu, ale byl příliš pomalý. Kachonova čepel mu sundala kápi z hlavy a vyrobila mu na plešaté červené hlavě pořádně dlouhou rýhu.
Pouhý Shiim. Ale bylo to těsně.
Pak už Jedi neztrácel čas přemýšlením. Přivolal si na pomoc Sílu a saltem přeskočil Sitha. Vymrštil se směrem k řídícímu terminálu a technikou padajícího listu ho přepůlil. Z rozdělených okruhů zasršely jiskry a okolní terminály pohasnuly, takže se jeskynní sál nořil opět do tmy narušované jen zbytky nouzového osvětlení a záře dvou planoucích energetických čepelí. Kachon se otočil ke svému protivníkovi.
„Prohrál jsi. Rušivé pole je pryč.“
Sith pomalu zakroužil rudou čepelí před tělem a zaujmul juyový vyčkávací postoj.
„Nemá cenu dále bojovat. Nechci tvou smrt, vzdej se a ušetřím tvůj život,“ pokračoval Kachon.
„Jsi pošetilý až nad mraky, Jedii. A to bude tvůj pád!“
Sith se s pomocí Síly odrazil a vystřelil se proti Kachonovi jako šipka, přičemž se za letu otočil o 360 stupňů a bodnul. Kachon juyovým krytem jeho bodnutí odrazil na stranu a kopnul jej do obličeje. Ozvalo se zapraskání zlomeného nosu a vzteklé neartikulované zařvání, které se v jeskyni hrozivě rozléhalo.
„Tohle bude tvůj konec!“ křiknul Sith a počastoval Kachona několika rychlými a chaoticky po sobě jdoucími technikami. Kachon srazil jednu, druhou, třetí, čtvrtou, pátou…
A pak rudá čepel ušmikla emitor jeho světelného meče přímo nad jeho rukou. Modrá čepel s rezignovaným zajiskřením zmizela a on po kratičký okamžik nevěřícně zíral na zničený jílec ve svých rukou.
A potom ucítil, jak mu horký energetický paprsek probodnul břicho a druhou stranou vyjel zády ven.
Neměl ani sílu zakřičet, jen vypoulil oči a v němém výkřiku jako ryba otevřel ústa. Sith z něho vytrhnul svůj světelný meč, jejž pak obratem deaktivoval, zavěsil na opasek a odkráčel, zatímco Kachon bezvládně klesnul k zemi.
„Sylkano,“ vydal ze sebe stěží slyšitelné zašeptání, načež jej pohltila prázdnota.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Část V.

Kachon otevřel oči. Ležel na bílé zemi, která nebyla tvrdá. Nebyla ale ani měkká. Skoro jako by vůbec nebyla. Posadil se a podíval se dolů na své břicho. Shledal, že je oblečený v čerstvě vyprané a nažehlené béžové tunice, pískově hnědém jediském plášti a na nohou má vysoké kožené cestovní boty. A po díře, jíž mu do útrob vypálil sithský světelný meč, nebylo ani památky.
Postavil se na nohy a rozhlédnul se okolo. Všude byla jen bílá nicota. Otočil se dozadu a spatřil něco jako nějaký chrám, bílý chrám ve tvaru zikkuratu. Nevedla k němu žádná cesta, vlastně při bližším ohledání nebyla ani zem, na které Kachon stál, tak úplně zemí.
Doslova jako by se vznášel v nicotě.
A pak se ozval něžný, uhlazený dívčí hlas. Odevšad a zároveň odnikud, jako tomu bylo onehdy, když k němu Aerys promlouval do transu, co mu on sám způsobil.
„Kachone. Vítej doma.“
Zvednul zrak a spatřil překrásnou dívčinu v bělostné róbě a s dlouhými černými vlasy do půl zad, lesknoucími se jako hedvábí.
„Kdo jsi? A kde to jsem? Jsem mrtvý?“
„Kdo jsem já?“
Dívka se na Kachona mile usmála.
„Jmenuji se Ana. Síla mne zvolila jako tvoji průvodkyni.“
„Jsem mrtvý, že ano?“
Ana nastavila ruku, jako by vybízela Kachona, ať do ní vloží tu svou.
„Půjdeš se mnou?“
Hluboce se mu zadívala do očí. Její temně hnědé, skoro až černé oči byly skoro až magicky krásné, on však od nich odtrhnul zrak.
„Ne. Ne… Všechno je špatně. Nepůjdu s tebou, nechci s tebou jít.“
Dívčina zůstala překvapeně stát.
„Ti, kdož splynou se Sílou, se dostanou tam, kde není žádná bolest. Žádné utrpení, smutek ani hoře. Vezmi mne za ruku a pojď se mnou, prosím…“
„Já ještě nechci umřít, odmítám umřít! Ještě nepřišel můj čas!“ vychrlil ze sebe Kachon.
„Síla respektuje tvoji vůli, nebude tě do ničeho nutit. Ale než se vrátíš, řekni mi… Proč?“
Kachon natáhnul ruku a vnější stranou prstů pohladil dívku po její andělské tváři.
„Protože tam nemůžu nechat Sylkanu samotnou.“
„Rozumím ti,“ řekla Ana a usmála se. Trochu šťastně a trochu smutně, jako se usmívá platonicky zamilovaná dívka, jež vidí svého milého šťastného s jinou.
„Nos ve svém srdci světlo. Jdi, buďte spolu šťastní. A provázej vás Síla.“
„Děkuji. Děkuji za všechno…“

* * *

„Generále Gatario, ztrácíme ho!“
„Cuasin, tři miligramy! A přines defibrilátor!“
„Notak, Kachone, bojuj!“
„Děkuji…“
„Bojuj, nemůžeš mi tady umřít! Ne po tom všem!“
„Děkuji… Za všechno.“
„Do prdele! Mysli na Sylkanu!“
„Na tři. Jedna, dva, tři!“
„Tady je další kolto.“
„Teď ne. Znovu! Nabít!“
„Jedna, dva, tři!“
„Máme ho. Chytnul se!“
„Teď. Kde jseš s tím koltem? Rychle!“
Když se vesmír změnil z neurčité změti zvuků a pocitů v konkrétní vjemy, Kachon otevřel oči.
„Mistře…“ promluvil ztěžka, když si jeho zorničky zvykly na prudkou záři výbojek, jež osvětlovaly operační sál.
„Rád… vás zase vidím.“
Zabrak ho chytil za ruku a Kachon ji sevřel.
„Co… štít?“
„Všechno už je v pořádku. Bitvu jsme vyhráli a Rhommamool byl osvobozen.“
Sál naplňovalo pípání lékařských přístrojů, nyní nezvykle pravidelné.
Kachon nahmatal levou rukou na straně lůžka čtveřici tlačítek. Jedno z nich stisknul a operační stůl se sklopil do svislé polohy, takže se mu naskytnul pohled na majestátně se otáčející hnědozelenou kouli pod nimi, prozářenou červení právě zapadajícího slunce, když se právě v úrovni lodí na orbitě měnil den v noc.
Kachon se pousmál a promluvil, tentokrát už téměř bez obtíží.
„Slunce zapadá za Rhommamool. Za svobodný Rhommamool…“
„Svobodný naší zásluhou. Tvojí zásluhou,“ usmál se na něj zabrakský mistr. „Podám hlášení Radě a odletíme. Domů na Iridonii.“
„Za Sylkanou,“ zasnil se Kachon, zatímco kolem něho proletěl na repulzoru se vznášející stříbrný lékařský droid.
„Za Sylkanou,“ přikývnul Sas.
„Mistře? Možná mi to nebudete věřit, ale měl jsem vizi. Vizi zjevení samotné Síly. Popřála mi štěstí. Nám. Chtěl bych požádat Sylkanu o ruku. Vezmeme se na Iridonii podle zabrakských tradic. A vy nás oddáte.“
„Cože, já?“ zasmál se Sas. „Co tě to napadá?“
„Coby, mistře? Jakožto watchman jste nejvyšší Republiková, jediská i zabrakská autorita na planetě zároveň. Navíc vás oba dva dobře známe a –“
Sas se široce usmál.
„Tak jo. Půjdu podat hlášení Radě. Ty odpočívej.“
„Budu ještě muset strávit nějakou dobu v hojivém transu. A budu si muset sestrojit nový světelný meč.“
„Já taky,“ přikývnul mistr a významně pohlédnul na opasek, kde mu visela rukojeť ukořistěné sithské zbraně.
„Už zase?“ zakroutil jeho bývalý Padawan hlavou. Šedivějící Zabrak přikývnul.
„Jen spinkej, kámo. Já se jdu pozdravit s Kavarem, buldočí tlamou Vrookem a peroxidovou lady Atris.“
„Užijte si to,“ ušklíbnul se Kachon.
„Pokusím se to přežít,“ pronesl mistr Gatario, načež se naposledy ohlédnul přes rameno a dveře ošetřovny se za ním se zasyčením zavřely.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Část VI. - Epilog


Tmu v místnosti prozařovalo jen slabounké, skoro až intimní světýlko vycházející z krystalu podobného zářiči, jenž koukal z hladké dřevěné podlahy. Poskytoval kruh světla sotva dost úzký na to, aby teplým naoranžovělým světlem zalil nevelkou hromádku polštářků, na níž seděla postava s dlouhými hnědými vlasy splývajícími přes obličej tak, že zakrývaly oči. Ústa měla pootevřená, mělce dýchala a šeptem odříkávala mantru, zatímco ve výšce její tváře se vznášelo několik různě velkých předmětů, z nichž největší měl podobu dlouhého černého válečku.
„Krystal je srdce meče. Srdce je krystal Jedie. Jedi je krystal Síly. Síla je meč srdce. Vše je propleteno. Krystal, meč i Jedi jsou jedno.“
Z klína zakrytého černým pláštěm, do kterého se Jedi zahalil, aby mu nebyla zima, se ladně zvednuly do vzduchu dva naprosto stejné kusy modrého krystalu a elegantním houpavým pohybem se připojily ke vzdušnému tanci objektů.
Ty se okamžitě zastavily a zůstaly viset ve vzduchu tam, kde jsou. Pak se válec natočil oválnou dírou směrem ke krystalům a z díry vypluly dva malé kroužky, společně s jedním válečkem o přibližné šířce tří k sobě daných prstů.
Oba krystaly se pomaličku, s neochvějnou pečlivostí nasouvaly na upevňovací kroužky, aby se poté mohly kroužky nasunout každý z jedné strany na energetický článek. Takhle vzniklý útvar následně zajel oválnou dírou zpátky do rukojeti, na kterou se vzápětí našrouboval další válec, který díru zakryl. Na každý konec rukojeti se ještě nasadila krytka emitoru.
Jedi otevřel oči, odhrnul si z obličeje vlasy, protože přes ně neviděl, a napřáhnul ruku ke svému zbrusu novému světelnému meči. Postavil se na nohy a trochu si je protáhl, protože v nich měl od dlouhého sezení mravenčení.
Stisknul aktivační tlačítko a místnost naplnilo lahodné klap-bzzzzz, doprovázené září dvou vrčících tmavě modrých čepelí.
Na mladíkově tváři se rozzářil šťastný úsměv. Zaujal bojové postavení Ataru a několikrát zavířil oboustranným světelným mečem kolem svého těla. Protáčel ho jako mažoretka, čepele dvojhlasně bzučely a protahovaly se v jednolitou, zářivě modrou šmouhu ve tmě.
„Opatrně, Kachone. Neměl by ses přemáhat.“
Ten hlas přišel odněkud z těch míst, kde byly dveře. Kachon dokončil piruetu, na okamžik ztuhnul ve výchozím postoji a stiskem aktivačního tlačítka obě čepele zhasil.
„Mistře, je to už týden. Jsem už uzdravený, nemějte o mě takové starosti.“
„Je těžké o tebe nemít starosti po tom, cos málem umřel,“ odvětil mistr Gatario a postoupil vpřed do svitu zářiče na zemi.
„Vidím, že tentokrát se ti to už podařilo. Gratuluji. Můžu?“
Natáhnul ruku a Kachon mu svůj nový oboustranný meč podal. Mistr si se zájmem prohlížel rukojeť, obracel ji a znalecky ji zkoumal. Pak stisknul jedno z aktivačních tlačítek, to nejvíc na kraji, a jedna z čepelí ožila. Gatario s ní zkusmo máchnul a následně provedl několik technik, aby vzápětí uchopil meč obouruč a zažehnul i druhou polovinu.
„Musím tě pochválit, vytvořil jsi stabilní a vyváženou zbraň. Není příliš těžký, ale ani příliš lehký.“
„Děkuji, mistře.“
Gatario nato deaktivoval zároveň obě čepele a vypnutou rukojeť mu podal zpátky.
„Jsem tak rád, že jsem zpátky doma na Iridonii. Tak zkurveně rád…“
„Já taky, mistře, já taky…“ povzdechnul si Kachon.
„Kdy ti přiletí Sylkana?“ zeptal se Sas. Pak vytáhnul ze záhybů svého pláště polní láhev. „Na. Musíš mít žízeň.“
„Jako bantha,“ přitakal mladík a přebral láhev, načež se z ní hltavě napil, až ji celou vyprázdnil.
„Sylkana přiletí asi za dvacet hodin na hlavní kosmoport ve Wortanu.“
Zabrak se poškrábal mechanickou rukou na bradě a prázdnou nádobu si zastrčil zpátky do kapsy v plášti, aby z něho vzápětí vytáhnul drobný sáček s něčím sypkým, jakoby drobnými lístky.
„Co to je?“ zeptal se Kachon a skepticky sáček přejel pohledem.
„Tohle je čmoudová tráva Yarrock. Říkals, že se chceš seznamovat se zabrakskými tradicemi. Tohle je jedna z nich.“
Mistr rozevřel dlaň a odhalil malou skleněnou trubičku v ní. Otevřel sáček a mechanickými prsty levé ruky nabral špetku trávy, aby ji naládoval do ústí trubičky a zapálil příručním zapalovačem.
Přivřel oči, řádně potáhnul a zabafal, načež podal trubičku Kachonovi.
„Tak jo. Ale co to se mnou udělá?“
„Nic zlého, jinak bych ti to přece nedával,“ na to mistr.
Kachon tedy trubičku přebral a potáhnul, načež se mohutně rozkašlal. Mistr ji mezitím opět přebral a potáhnul další dávku čmoudové trávy do plic.
„Ta píše,“ pronesl labužnicky a rty se mu protáhly do širokého úsměvu. „Řádně nasaj, Padawane.“
Kachon opět přebral skleněnou trubičku, ze které stoupal tmavý kouř, a následoval mistrova přikladu.
„Ale mistře, já už jsem přece… Rytíř Jedi,“ pokoušel se oponovat, zatímco se mu břicho stahovalo křečemi.
„Vždycky budeš můj Padawan,“ odvětil mistr zpoza clony hustého dýmu, aby se místnost po chvilce začla plnit nekontrolovatelnými salvami smíchu.

* * *

Tmou podzemních tunelů iridonianského hlavního města Wortan prosvištělo sportovní vznášedlo. Jeho halogenové reflektory trhaly tmu před sebou a zalévaly rychle ubíhající tunel studeným namodralým světlem, zatímco vítr fičící kokpitem se staženou střechou čechral dlouhé zlaté vlasy půvabné řidičky v hnědé róbě. Svírala rukama v rukavicích ze syntetické kůže řízení a užívala si jízdu.
„Srdíčko, zpomal, prosím tě,“ řekl jí na sedadle spolujezdce sedící Kachon a položil jí ruku na stehno.
Sylkana uvolnila plynový pedál a nechala stroj, ať letí chvíli setrvačností.
„Kam teď?“ zeptala se svého milého, když se blížili k uzlu křižovatek.
„Doleva a nahoru,“ odvětil Kachon. Sylkana stočila hranatý volant do strany a přitáhla ho k sobě, vznášedlo zavrnělo a vyrazilo příslušnou cestou vpřed.
„Moc jsi mi chyběla.“
„Myslíš, že ty mně ne?“ opáčila Sylkana. „Málem jsem steskem umřela.“
„Myslíš, že já ne?“ usmál se Kachon. „Řekl bych, že jsme si kvit.“
„A ještě si z toho dělá prdel,“ zakroutila Sylkana nevěřícně hlavou.
„Což je známka toho, že jsem v pořádku,“ odvětil Jedi a pohladil Sylkanu hřbetem ruky po tváři. Pak se nahnul k protějšímu sedadlu a políbil ji na tvář.
„Miluju tě,“ zašeptal.
„Já tebe taky,“ zarděla se Sylkana a zastavila vznášedlo, aby s ním zacouvala do otevřivších se vrat hangáru.
Jakmile zajelo celé do hangáru, vrata se za kapotou opět zasunula. Sylkana zhasla světla, dosedla spodkem vznášedla na zem a vypnula motor. Pak se otočila ke Kachonovi, přitiskla ho k sobě a zuřivě ho políbila.
„Mám pro tebe překvapení,“ zašeptal, když se jejich rty oddělily.
Vystoupil ze vznášedla a obešel ho, z druhé strany otevřel Sylkaně dveře a podal jí ruku. Propletla své prsty s jeho.
„Už se těším,“ řekla Sylkana a přitulila se k němu. „Nebo se mám radši bát?“
„Můžeš si vybrat,“ odvětil.
Otevřel dveře a vedl si ji chodbou mistrova sídla. S jiskřičkami v očích vnímal její napětí a radost, že jsou opět spolu. Šli ruku v ruce chodbami až do komnaty osvětlené mihotavými plamínky desítek, možná i stovek červených svíček rozestavěných kolem velkého dřevěného stolu, na kterém stálo několik váz plných růží. Kachon přišel ke stolu blíže a vedle přikryté mísy se slavnostním pokrmem z něj vzal kožený váček.
Otevřel jej a skoro s náboženskou posvátností z něj vyňal přívěšek ze zlatavého kovu electrumu.
„Sylkano, krvi mé touhy a majáku mého srdce. Tímto se ti odevzdávám na věky věkův, své tělo, mysl i svou duši. Jedině tobě patří má věrnost a oddanost.“
Rozvinul řetízek a přetáhnul ho Sylkaně přes hlavu.
„Má paní, tímto tě žádám o ruku a dávám ti svou. Vezmeš si mě?“
Sylkana zůstala zaskočená stát s otevřenou pusou, přistihnula se, jak jí po tváři stéká slza štěstí.
„Kachone, já… Nevím, co mám říct. Já… Ráda.“
„Neříkej nic,“ řekl tiše Kachon a dlouze, něžně Sylkanu políbil. Přitiskla se k němu těsněji, zajela mu rukou do vlasů a líbala ho, divoce a hladově.
„Víno… Si nedáš?“ zeptal se jí v kratičkých pauzách mezi polibky.
„Dám si tebe,“ zašeptala a vtiskla mu další dlouhatánský polibek. Při tom z Kachona strhla tuniku a povalila ho na velkou postel s nebesy a nadýchanými peřinami. Zavřel oči a nechal se líbat, zatímco i on začal Sylkanu svlékat. Ucítil její ruku šmátrající na opasku. Sjel po ní vlastní dlaní, aby si vychutnal Sylkanin dotek, když vtom vzduch proříznulo zabzučení světelného meče. Leknutím odtrhnul svá ústa od jejích.
„Co to děláš?“ vyjeknul.
Sylkana se svůdně usmála, jednu ruku v Kachonových vlasech a druhou svírajíc jeho světelný meč s jednou aktivovanou polovinou. Přiblížila mu vrčící modrou čepel k rameni.
„Lásko, dal jsi mi svoji ruku. A teď mi to pořádně udělej, nebo si ji vezmu.“
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Odpovědět

Zpět na „StarWars příběhy a povídky“