Star Wars - Sága Linxů, Alex Linx - Příběh dvanáctý

Příběhy a povídky uživatelů fóra zaměřené na tématiku Star Wars, předveďte svou fantazii i vy !

Moderátor: Moderátoři

Star Wars - Sága Linxů, Alex Linx - Příběh dvanáctý

Příspěvekod Jordi Linx » 17.6.2011 14:09:09

Epizoda dvanáctá - Sportovní duch

Euceron neměl zrovna nejpopulárnější pověst v galaxii v oblasti Středového okraje, tedy pokud jste mezi to nepočítali pašerácké a jiné ilegální aktivity. Přesto byl vybrán jako místo konání dalších Galaktických her, události opakující se každých sedm let a propagující galaktický mír. A aby hry nebyly nijak narušeny těmi, kteří si mír nepřejí, tak nad jejich bezpečností dohlíželo několik rytířů Jedi. Pro tyto hry byly vyčleněny tři týmy, ale ani v jednom z nich nebyl členem Alex Linx. Mistr Yoda jej sem poslal neoficiálně, mimo záznam, aby měl volné pole působnosti, na rozdíl od mistrů Kenobiho, Tachi, Ry-Gaula a jejich padawanů Skywalkera, Olina a Velda. Nestál tedy poblíž nich, když byly hry právě zahajovány úvodním ceremoniálem. Netušil, zda o něm vědí ostatní Jediové dohlížející na hry, ale to jej netrápilo. Nyní seděl v davu diváků a pozorně sledoval úvodní ceremonii, stejně jako v Síle jasně vnímal vše okolo. Pokud totiž měl někdo zahájit nějaký útok a trojice Jediských týmů by měla největší potíže ho zastavit, tak by přišel právě odsud nebo přímo z řad sportovců. Ale ve druhém případě by měl útočník jen minimální šanci na únik a tak se Alex rozhodl pro tuhle variantu. Měl na sobě jasně bílou plátěnou košili, přes ní rozepnuté šedé sako a kalhoty stejné barvy. Světelný meč měl ukryt v náprsní kapse saka, odkud jej mohl také rychle vytasit. Na planetu vstoupil pod skrytou identitou, přesněji jako Andim La Rouye, sportem nadšený obchodník z Denonu, který má díky známému VIP lístek v průběhu her. Toho však využívá pouze pro přístup do sekcí mimo samotné závody, protože během závodů se nechává unést davovou euforií. Alex přikládal kvalitě své identity značný význam, a to i díky výuce mistra Yody a jeho rčení:
"Pokud mezi vlky zapadnout máš, vlkem stát se musíš,"
Šlo tady především o jeho vnitřní význam, který jasně popisoval, že pokud chce být jedinec nenápadný, tak musí vypadat a chovat se jako ti okolo. I proto se nyní Alex nadšeně díval na nastupující sportovce, i když zároveň nenápadně pozoroval veškeré dění okolo sebe.

Zatímco oficiální Jediské týmy se staraly především o závody swoopů a ty nejpopulárnější sporty, tak Alex si vybral úplně jinou disciplínu. Původně uvažoval o stadiónu bojových sportů, ale při projíždění programu se nakonec rozhodl pro stadión póla v nulové gravitaci. Tato aréna byla specifická tím, že nebyla přímo na povrchu, ale na orbitě planety, kde bylo mnohem jednodušší vyvolat nulovou gravitaci. To proto, že zde nulová gravitace už byla. Stadión byl ve skutečnosti komplex se čtyřmi arénami, kdy v každé mohlo zápas přímo sledovat deset tisíc diváků a v centrální hale komplexu mohlo dalších padesát tisíc diváků sledovat virtuální projekci ze všech čtyř arén. To vše doplněno o stánky s občerstvením, přestupních stanic na jiné orbitální komplexy nebo zpět na povrch, osmero tréninkových hal, jeden hlavní přístav určený pro vesmírný přístav. Pak zde bylo ještě několik dalších místností a sekcí, včetně té, která se týkala údržby komplexu. Vše čistě nové, čerstvě postavené za obrovská množství kreditů.
"Dámy a pánové, příslušníci všech druhů, přivítejte nastupující družstva. Z červeného vstupu se vznáší tým Corellie a z levého vstupu je tu tým Caridy ! Potlesk pro naše pólisty. A připomínám, že vítěz tohoto duelu si již zajistí postup do další fáze turnaje !" ozval se hromový hlas hlasatel zesílený reproduktory v prostoru. Alex se rozhlížel všude okolo sebe a vnímal v Síle možnost nějakého nebezpečí. Pocit, že je zde něco špatně jej neustále svíral, ale nemohl vytušit co přesně, kdo přesně nebo odkud. Nadechl se a podíval se na oba týmy, které se stavěly do startovních pozic. Pozoroval zahájení hry, první přihrávky, to vše doprovázeno ladnými pohyby pólistů, které nesvazovalo nic, kromě stěn arény. V ten moment to Alexovi konečně došlo, uvědomil si, odkud přicházel ten tíživý pocit. Bylo to od samotné gravitační tíže, která zde byla větší než je obvyklé, ty unavené pocity bytostí celé galaxie zvyklých na běžnou gravitaci. Jednotlivé díly skládanky se mu začaly spojovat dohromady, vyšší koncentrace kyslíku, neustále svítící světla, v jednom kuse zapnutá klimatizace a mnoho dalšího. Alex nyní už věděl, o co se tu jedná a začal se s omluvami prodírat publikem, aby zamířil do technické sekce, do míst, kde se někdo nenápadně snažil přetížit energetické jádro stanice zvýšením výkonu všech zařízení, takže si toho nikdo nevšimne dříve, než bude zapotřebí. Netušil kolik u zbývá času, než vše překročí kritickou mez, ale do začátku dalšího zápasu, s nímž bude spojena vyšší zátěž komplexu kvůli přijíždějícím a odjíždějícím fanouškům musel tuhle nenápadnou sabotáž zastavit.

Alex potichu kráčel chodbami komplexu, které spadaly pod technický sektor a blížil se k ovládání konzole, která měla na starosti řízení repulzorů komplexu. Alex předpokládal, že jejich přetížení do všech směrů bude odsávat nejvíce energie z celé stanice, aniž by to bylo nějak viditelně znát. Zastavil se na rohu a opatrně za něj nahlédl, aby spatřil osobu, která si hraje s ovládáním. Chvilku ji pozoroval, aby si povšiml podezřelého chování, co mu stačilo pro to, aby se odhodlal k akci.
"Ani hnout, jménem Euceronské bezpečnosti jste zadržen !" křikl Alex k muži lidského původu, který se bleskově otočil, vystřelil Alexovým směrem dvě rány z blasterové pistole a prudce udeřil do konzole před sebou, než se vydal na útěk.
"Mohli by se pro jednou vzdát a ulehčit mi to," povzdechl si Alex, když se skryl před výstřely, aby posléze vyrazil směrem ke konzoli, kde měl v plánu zastavit to, co bylo spuštěno. S pomocí Síly byl u konzole do tří vteřin a okamžitě začal zjišťovat, co tam dotyčný upravil nebo nastavil. Vše prozrazovalo přesně to, co se Alex domníval - byla upravena distribuce energie do repulzorů a to vše skryt pod heslo, aby to nešlo zpětně změnit. Alex se pousmál, otevřel jiné přístupové menu a vyhledal si manuální přístupové konzole k jednotlivým repulzorům, které bude muset oběhnout. Rychle si vše vryl do paměti a vydal se za sabotérem, aby jej zastavil Dle všeho měl totiž ještě více než dost času, aby vše dal do pořádku a proto byl sabotér na první pozici v žebříčku aktuálních priorit.

I přestože měl sabotér značný náskok, tak měl Alex spojence, který to vše bez potíží eliminoval. Sabotéra dohnal v momentě, kdy se sabotér dostával z technické sekce a chtěl se ztratit v davu. Alex si jej pečlivě zafixoval a rozhodl se jej sledovat, protože za tímhle vším nebyl pouze jeden jedinej člověk a pokud měl odhalit všechny, kteří za tím stojí, tak musel být rozvážný. Prodírat se davem sice nebylo nikterak příjemné, obzvlášť proto, že zrovna byla zápasová přestávka, ale přesto se Alex držel svého cíle. Dokud ten cíl nedorazil k jednomu stánku s občerstvením, kde něco předal jinému muži a rozešli se.
«Za kým teď ?» zarazil se Alex a na vteřinku se zamyslel, aby se vydal za svým novým cílem. Periferně si hlídal sabotéra, aby se jej náhodou nepokusil sledovat, ale tato předtucha se ukázala jako planá. Sledovat tento cíl bylo již mnohem jednodušší, protože ten už nebyl tak opatrný a především se svým oděvem značně lišil. Proto ani Alexe nepřekvapilo, když mířil do sekce VIP hostů, kam se díky své legitimaci bez potíží dostal. Kýžená osoba nakonec zabočila do lóže, která dle všeho patřila zástupcům z planety středního pásu, Druckenwell. Alex se opřel o zeď a chvilku přemýšlel, co všechno by za tím mohlo být, aby po chvilce vytáhl svůj datapad a chvilku brouzdal informacemi, než přišel na to, co hledal. Druckenwell byl hlavním konkurentem Euceronu při kandidatuře na Galaktické hry a vzhledem k současnému působišti to prohrál. Alexovi netrvalo dlouho si domyslet, že člověk ve VIP místnosti dle všeho patřil k zástupcům některého z hlavních sponzorů. Bylo v tom více než by se mohlo zdát a Alex vytušil i souvislost s lákáním sponzorů Corellianský běh místo Perlemianské obchodní cesty. Zhluboka se nadechl a začal uvažovat nad tím, jak celou věc rozřeší.

Alex, převlečený za obsluhu zaklepal na dveře salónku Druckenwellského významného zástupce a po vyzvání vstoupil dovnitř. Před sebou tlačil vozík s obsluhou na kterém bylo připraveno luxusní jídlo a dotlačil ho až ke stolku, kde si všiml dálkového ovládání. Jeho domněnka o tom, co si ti dva muži předali se tak potvrdila a bylo potřeba začít jednat. Nejprve věci na stole shrnul do sebe, ovládání viditelně složil pod několik flimsiplastových deníků a začal servírovat jídlo. Poté se ohnul níže do vozíku, aby vytáhnul lahev a duraplastovou kostku o velikosti zařízení. Když byl připravený na záměnu, tak Sílou mírně šťouchnul do průzoru skla, aby se zraky všech upřely tím směrem a on rychlým hmatem zaměnil nástrahu za skutečné zařízení, které rychle zmizelo v jeho kapse. Poté už jenom dopřipravil lahev vína, rozlil všem přítomným a s úklonou odjel i se svým vozíkem ven.
"Takže ?" zeptal se ho bezpečnostní důstojník, který s trojicí mužů čekal venku. Alex se usmál a vytáhl z kapsy ovládání s jehož pomocí, šel proces zatěžování stanice ovládat. Nakonec se totiž ukázalo, že sabotér pouze přesměroval ovládání kompletního rozdělování energie do tohoto ovladače.
"Mají tam atrapu, komplex je zpět pod naší kontrolou. Nyní už je vše pouze na vás kapitáne," odpověděl mu Alex a předal mu ovládání, které ihned putovalo do rukou bezpečnostního technika.
"Jsme vám velice vděční, agente La Rouye, opravdu nechcete být uveden v hlášení ?" zeptal se velitel bezpečnosti, ale Alex vystupující zde pod jménem Andim La Rouye jenom skromně zakroutil hlavou.
"Moje přítomnost zde musí zůstat utajená, stejně jako intervence mojí agentury. Jde o prospěch všech, to jistě chápete," pousmál se Alex a velitel mu souhlasně přikývnul, aby naznačil svým mužům přípravu k akci.
"A veliteli, kdo vlastně vyhrál ten zápas ?" zeptal se ještě Alex, než se hodlal vydat zpět do šatny personálu.
"Corellia, o gól," usmál se spokojeně velitel a Alex mu úsměv ještě oplatil. Výsledku se nedivil, když si byl jistý tím, že jeden z hráčů Corellie byl mírně citlivý na Sílu. Nebyl to žádný velký rozdíl, ale i ten mohl hrát v rámci celé hry rozdíl, třeba právě toho jednoho gólu.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
 
Příspěvky: 6606
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos

Zpět na StarWars příběhy a povídky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron