Vánoční tradice ne-lidských druhů

Příběhy a povídky uživatelů fóra zaměřené na tématiku Star Wars, předveďte svou fantazii i vy !

Moderátor: Moderátoři

Vánoční tradice ne-lidských druhů

Příspěvekod Jordi Linx » 24.12.2011 12:14:41

Vánoční přípravy ne-lidí
Převzato z deníku padawana Simuse Inary

Po loňském úspěchu mého pozorování a dohlížení nad přípravou svátků v Chrámu Jedi jsem byl Nejvyšší Radou na doporučení mé corellianské mistryně Lorio Maniwell vyslán do další dokumentační činnosti vztažené k této každoroční události. A protože se Republikou rozmáhaly jisté nepokoje a nálady o tom, že jsou lidé upřednostňováni před jinými druhy, tak bylo mým úkolem mapovat průběhy tyto svátky u ne-lidských druhů. Opět jsem si z počátku myslel, že by to mohl být dobrý nápad a obohacující zkušenost, byť jsem se loni zapřísahal, že se dobrovolně přihlásím na loupání brambor do kuchyně.
Vzhledem k nemožnosti obletět všechny planety a to ani při využití rozdílných časových pásem, která byla letos senátem zavedena, však nebylo možné stihnout obletět všechny planety galaxie. Proto mi mistryně Maniwell za pomoci senátora Organy a zkušeného Jediho-cestovatele Mikuse Do'wally sestavili seznam, jenž byl schválen jak Radou, tak i senátním výborem pro ne-lidské druhy. Zde jest:

    Kashyyyk
    Endor
    Mon Calamari
    Gamorr
    Tatooine
    Ryloth
    Barab-I

Byl to tedy velice pestrý seznam a já se opravdu těšil na střetávání se s novými kulturami.

Kashyyyk
Wookii jsem byl velice vřele přivítán a dorazil jsem zrovna v době, kdy začali zdobit stromečky. Tedy, spíš zdobit celé lesy – naskytl se mi unikátní pohled toho, jak organizované skupiny wookiů pod taktovkou wookijských žen poskakují po stromech wroshyr s kilometrovými řetězy napojenými sériově na jeden starý generátor pochybného původu. Vzhledem k velikosti wroshyrů jsem si spočítal, že zdobení musí probíhat nejméně dva týdny a ozdobování i o to déle. Byl jsem však vyveden z omylu – když chtějí wookieové odzdobit stromky, tak prostě počkají na nejbližší déšť, přetíží generátor, který zapálí většinu ozdob a ty stihnou shořet předtím, než výrazně chytne strom, ale také nic nezbude.
Když jsem poznamenal na jistou ne-ekonomičnost této stránky, tak jsem byl poučen o tom, že wookie baví dávat dohromady staré věci, byť většinou stejně nevydrží déle než jeden rok. Dospěl jsem k závěru, že bychom mohli pro příští rok udělat wookieům sbírku starých žárovek, vodičů apod. a to za přesvědčení, že takto bychom si získali jejich obdiv k naší úctě jejich vánočních tradic.

Pozn.: Ehm, sbírka se krutě nepovedla. Místo sbírky elektroniky na opravu se na Kashyyyk odvezlo několik set tun odpadu všeho druhu a wookieové to dali jasně najevo tím, že mezi vánoční ozdoby si přidali ruce těch, kteří jim tento odpad přivezli. Doufám, že se z trhání rukou nestane nový wookiejský zvyk.

Endor
Přivítání mezi ewoky na Endoru bylo poněkud zmatené a v jeden moment jsem se octl hlavou dolů na tyči. Váhal jsem, jestli je to forma jejich přivítání, protože jsem o nich moc nevěděl a tak jsem se nesnažil přílišně vzdorovat. Jejich vřelost dosáhla do bodu, kdy jsem byl namočen v horké lázni obohacené o lokální přírodní byliny a mohl klidně sledovat jejich přípravy.
Nejvíce mě zaskočilo, když místo běžných vánočních ozdob začali dávat na stromek helmy. Ale byly to různé helmy všeho druhu a velikosti, různého stáří a kvality. Takto nazdobený stromek vypadal značně komicky, zvlášť když další ozdoby byly původem z různých droidů, byť tyto ozdoby pro ně měly až posvátný význam. Co se týkalo dalších zvyků, tak tato až plyšová stvoření byla velice posedlá různým tancováním a skotačením, ať už se jednalo o uklízení, zdobení či jakékoliv běžné činnosti. V jednu chvíli jsem si připadal jako Jedi a sedm ewoků, což byl vlastně můj doprovod a nejspíše ochranka před místními predátory. Mé pozorování bylo přerušeno příjezdem protokolárního, jenž mi byl určen kvůli neznámým jazykům a který na sebe strhl veškerou pozornost.

Pozn.: Předložil jsem návrh na zaslání kompletní sady helem, aby jejich stromek získal jasnější kulturu. Kancléř Palpatine mě osobně ujistil o tom, že se o to postará.

Pozn. 2: Ty malé potvory mě chtěly sežrat! Okamžitě jsem stáhl veškeré návrhy na zřízení lázeňského střediska na Endoru stejně jako turistické kanceláře.

Mon Calamari
Další zastávkou na mé cestě byla tato mořská planeta. Zde mě u mon calů překvapilo, že místo běžného stromečku používají skládaný řasovník s živými ozdobami! Jsou to električtí úhoři vycvičení k tomu, aby žili v řasovníků a vždy stačí k řasovníku rozptýlit čerstvé krmení a stromeček začne hrát všemi barvami. Je jen trochu nebezpečné držet se v jeho blízkosti, pokud je zapnutý. Jistou potíž jsem zaznamenal při zpívání koled, které byly zpívány pomocí echolokace a já je vůbec neslyšel. Sundání skafandru by opravdu nepomohlo, o čemž se přesvědčili někteří turisté.
Značně vyděšen jsem byl při studia zvyků u quarrenské populace. Vždyť oni mají k slavnostní večeři rybu! Pro jejich druh to přeci musí být něco jako kanibalství a to přeci Republika netoleruje! Měl jsem co dělat, abych nezneuctil okolní vody obsahem svého žaludku a proto jsem se z desertu v podobě krabích klepítek či malých olihniček na špejli radši omluvil.

Pozn.: Obávám se, že tento zvyk quarrenů by mohl na jejich planetě zasít dost nepokojů a totéž jsem zmínil i ve svém hlášení senátu. Byl jsem ujištěn, že mon calové jsou s tímto zvykem sžiti a nehrozí tedy do budoucna žádný problém.

Gamorr
Ze sledování zvyků gamorreanů jsem měl trochu obavy, ale mně se naštěstí nic nestalo. Sice jsem musel absolvovat zablacovací rituál, kdy jsem byl kompletně vyválen v blátě, ale to se naštěstí dalo vyřešit sprchou. Poté jsem byl svědkem něčeho unikátního – gamorreané očividně neměli žádného ze známých nosičů dárků, ale uctívali tradici zlatého gamorreana. První činnosti, která toto připomínala byl tradiční hon na vybraného jedince, jenž byl oblečen do zlatého hávu a jeho nahánění. Tato činnost si vyžádala celé dopoledne a místní se u toho více než vřele bavili. Akorát jsem trochu obával o zdraví vybraného gamorreana, protože schytal opravdu dost ran od velkých palic.
Pak nastalo něco, co bych nazval zeleným svátkem, kdy všichni bez výjimky obědvali nějakou zeleninu a vůbec žádné maso! Takové uctění přírody jsem už dlouho neviděl. Následky však byly dost tragické – po celém městě se k večerním hodinám povalovali gamorreané sípající hlady a toužebně čekající na slavnostní večeři, až mi jich bylo skoro líto. Lítost opadla hned při večeři, která se zvrhla v neskutečnou žranici a jídlo doslova létalo všude okolo. Vše bylo ukončeno jakýmsi chrochtacím rituálem, kterému jsem plně neporozuměl.

Pozn.: Navrhnul jsem zřízení ekologické stanice na Gamorru, aby se jejich záliba a ctění ekologických principů mohlo i dále rozvíjet, ale doposud jsem nedostal žádnou odezvu a obávám se, že bychom tak mohli zanedbat potenciál pro další rozvoj tohoto druhu.

Tatooine
Při návštěvě Tatooine jsem měl zaměřit na některé zdejší druhy, ale protože tuskeni nejsou příliš vítáni nikde, tak jsem se musel omezit pouze na jawy a to k velké nespokojenosti mého droida. Byl jsem však mile překvapen jejich pohostinností podělit se o své zvyky. Stromeček byl stejně jako u mon calů skládaný, ale v tomto případě z různých součástek droidů. Byla zde vidět velká improvizace, přesto to vypadalo dost povedeně a především kopulka na vrcholu působila dobře, zvlášť když se začala otáčet a švitořit.
Co mě však nejvíce překvapilo, byla stavba pískuláků. S absencí sněhu pro budování různých forem sněhuláků si tito drobní jawové poradili opravdu šikovně a nestačil jsem se divit jejich zručnosti. A když přes pískuláka přehodili svůj plášť, tak byste nerozeznali skutečného jawu od toho pískového. Následná pískovaná sice byla také zábavná, ale sněhové koule jsou pro tento druh zábavy opravdu mnohem vhodnější.

Pozn.: Zdá se, že mému droidovi se na Tatooine nakonec zalíbilo. Tedy od odletu jsem ho neviděl, ale mimo Endor jsem ho snad ani nepotřeboval.

Ryloth
Z návštěvy Rylothu jsem měl trochu obavy vzhledem k přetrvávajícímu otroctví, ale mile mě překvapilo, že všechny nabízené dívky byly ve vánočním. Až mi z toho šla hlava kolem a za to, že jsem neutratil kredity Chrámu, jsem vděčil svému průvodci. Zdejší atmosféra byla především znatelná ze zdobení svého okolí a to počínaje sebou. Všichni nosili vánoční kulichy, ale se speciálním twi'leckým střihem. Dvoubambulový kulich byl pro mě opravdu novinka a jeden jsem taky dostal. Nakonec mi někteří místní ani už nechtěli věřit, že nejsem jeden z nich do té doby, než jsem si svou novou čepičku sundal.
Za úvahu by určitě stál nákup nebo vývoz spousty střihů vánočních oblečení i mimo Ryloth, jen si nejsem jistý, jak by se k tomu stavěla ženská populace Řádu. Ale ty kožíšky u většiny oblečení musí určitě dobře hřát, takže je to i prakticky myšleno a ne jenom na ozdobu.
Má návštěva byla zakončena velkou oslavou, kde se hodně tancovalo a pilo. Některé vzpomínky jsou již dále nejasné, ale jsem si jist, že jsem se dobře bavil.

Pozn.: Mistr Fisto byl ze svého dárku v podobě čepice sice nadšen, ale bylo nakonec potřeba více čepic, aby do nich mohl navléknout všechny své hlavové výrůstky.

Pozn. 2: Po několika měsících se mi během mé poslední mise snažila dovolat jedna twi'lečka s urgentní záležitostí, doufám, že to nebude nic vážného.

Barab-I
Mou poslední destinací za vánočními tradicemi galaxie a především ne-lidských druhů byl Barab-I. Planeta, která tradičně uctívá rytíře Jedie a jež mi vřele otevřela svou náruč. Okamžitě jsem byl nastrojen na tradiční vánoční lov a mohl sledovat i nastrojení našich cílů. Jeden by řekl, že by to nebylo nic neobvyklého, kdyby váš úbor nepůsobil ohromná překážka a princip lovení spočíval v chycení objektu holýma rukama. A když takhle skupina dvaceti jedinců nahání dvě drobná zvířata, tak je to opravdu nehorázná zábava. Musím připustit, že více jsem se bavil, když jsem pozoroval ostatní, než když jsem byl v lovném prostoru já.
Nejhezčím momentem však bylo závěrečné posezení v rodinném kruhu, který je mezi barabely velice uzavřeným a něčím hodně hlubokým. Byla to velká pocta být připuštěn do blízkého kruhu barabelů a hodně jsem tomu určitě vděčil i za jméno Jediů. Připojil jsem se i k závěrečnému blahopřání předkům, byť moje syčení muselo být opravdu hodně falešné.

Pozn.: Později jsem zjistil, že jsem byl adoptován do rodiny a dokonce jsem dostal vlastní rodové jméno! Zní to nějak jako Ssissismuss. Mí přátelé v Chrámu se jej okamžitě začali okamžitě učit a teď tam snad všechno syčí.

Kdybych to měl celé shrnout, tak jsem se určitě naučil mnoho nového a cestování bylo i zábavné. Bohužel jsem získal i několik nezáviděníhodných zkušeností a opravdu doporučím vyhýbání se Endoru a těm krvežíznivým plyšákům. I to mě nutí k tomu, abych se příští rok opravdu dostal do služby v kuchyni, kde je nehorším možným zraněním říznutí se od světelné škrabky nebo bramborová bitka padawanů. S tímto se loučím a přeji vám hezké svátky

Simus Inara

Závěrečné ponaučení: Droidy s sebou opravdu netahejte na Tatooine. Dva měsíce po návštěvě mi přišel dopis, kdy mi nabízí nejnovější droidy. V nabídce se nacházel i ten, který mě na tuto planetu doprovázel a byl nakonec přinucen tam zůstat. Dokumentaci jsem pro jistotu zničil a Radu informoval, že droid byl ztracen v písečné bouři, kam jsme se dostali po útoku tuskenů. Jistý padawan Skywalker se k tomu velice hlučně a agresivně vyjádřil. Obávám se, že by s tím mohl mít v budoucnosti problémy.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
 
Příspěvky: 6546
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos

Zpět na StarWars příběhy a povídky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron