Star Wars - Sága Linxů, příběh třicátýprvní

Příběhy a povídky uživatelů fóra zaměřené na tématiku Star Wars, předveďte svou fantazii i vy !

Moderátor: Moderátoři

Odpovědět
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Star Wars - Sága Linxů, příběh třicátýprvní

Příspěvek od Jordi Linx »

Epizoda třicátáprvní - Obraz minulosti
(součástí série Onderonský exil)

V malé útulné místnosti, nyní potemnělé, stejně jako krajina venku, nepokojně spal muž, zatímco vedle jeho postele postával v režimu spánku droid. Muž se již poněkolikáté během chvíle převalil, což prozrazovalo nějaké nepříjemné sny - noční můry. Po dalších pěti minutách se zaktivuje droid a začne svého pána snímat pomocí svých senzorů, aby se pokusil zjistit, jestli je vše v pořádku. Údaje však nevypovídají nic neobvyklého, tedy alespoň droidovi. Nakonec se po dalších deseti minutách postava muže probudí a začne hluboce oddychovat v následku onoho snu. Zakrátko se ozve zatrylkování droida, který se táže svého pána, zda-li je něco v nepořádku.
"Všechno je v pořádku Teethree, jenom se mi něco nepříjemného zdálo." odvětí zamítavě Jordi a Silou se natáhne po lahvi s vodou, která stojí na stole. Lahev k němu dolevituje a o několik vteřin později skončí značná část jejího obsahu v Jordiho útrobách. Mezitím Teethree znova něco nespokojeně zatrylkuje a Jordi si povzdychne, zatímco lahev vrací pomocí Síly na její předchozí pozici.
"Dobře řeknu ti to, ale ty mi na oplátku povíš něco o svém prvním majiteli. To je férový obchod, ne ?" odvětí Jordi droidovi, který začne okamžitě odmítavě trylkovat, že s uvedenou dohodou nesouhlasí. Jordi se pro sebe usměje a ví, že svého mechanického přítele odradil od dalších pokusů vyzvídat na toto téma.
"Tak vidíš. Znám tě už dlouho a dost ti věřím a pořád mi nejsi schopný to prozradit, kdo byl tvůj první majitel ani nic o něm. Takže dokud se mnou o tom nebudeš chtít mluvit, tak s tebou budu jednat jako s nedůvěryhodným." pousměje se Jordi, aby hned zpřísnil výraz ke svému droidovi, který něco bezmocně zatrylkuje na znamení nesouhlasu. Nakonec sám radši přejde do pohotovostního režimu a ukončí tak diskuzi, zatímco Jordi si lehne a přemýšlí o svého noční můře.
"Katarr ..." povzdychne si nakonec, než znova usne a pokusí se dospat pokud možno v poklidu do rána.

Jordi sejme z věšáku, který je složen z jediného hřebíku ve zdi, svůj plášť a vykročí z chatrče ven, aby se za ním bez pobízení rozjel Teethree. Asi deset kroků od chatrče, poté co se přes sebe navlékne plášť, se otočí ke svému droidovi a zastaví se.
"Je mi líto Teethree, ale tentokrát nemůžeš jít se mnou." pronese přátelským tónem a Teehree začne něco rozezleným tónem trylkovat, ale Jordiho přátelský výraz jen tak nezmizí.
"Ne, tvoje naléhání opravdu nepomůže a nejdu vyřizovat nic důležitého. řekl bych ti víc, ale když ses pro mě stal nedůvěryhodným, tak prostě nemůžu. Znáš to, slovo Jediho je pevnější, jak Sithské hrobky na Korribanu." odpoví vřelým tónem Jordi a Teethree začne zmateně trylkovat a místy přechází až v urážlivý tón. Jordi ale rezolutně zavrtěl hlavou a jeho výraz zvážněl v ostřejších rysech.
"Vztahuje se to i na tohle. A žádné výjimky vzhledem k hezkému počasí, jež ti umožní mě následovat v plném tempu se neudělují. A tentokrát by jsi se mnou nešel, ani kdyby jsi byl důvěryhodný." odvětí Jordi a Teethreemu je jasné, že s tímhle nic nezmůže, přesto zkusí něco zatrylkovat ve snaze o poslední pokus o přesvědčení Jordiho. Ale výraz v jeho tváři byl jasný a vypovídající, tuhle snahu vytvářel Teethree marně.
"Bohužel ... jedná se o něco hodně osobního a to s tebou nechci nyní rozebírat. Navíc je to také vůle Síly a hodlám ji následovat. Teethree, tohle je má cesta po níž musím jít a nyní po ní musím jít sám. Ale neměj obavy, vrátím se a pak mi povíš o tvém prvním majiteli, abych ti zase mohl důvěřovat. Nyní hlídej náš domov a přestaň si pořád stěžovat." odpoví Jordi a vrátí se mu zase jeho veselý úsměv. Výraz, který se mu poslední dobou vkrádal do obličeje více a více, což by každý neutrální pozorovatel považoval za dobré znamení. Dál se už pak jenom otočí a vyrazí směrem k lesu, zatímco Teethree zahudruje něco jako přání bezproblémového návratu a chvilku svým senzorem svého pána sleduje, než mu zmizí z dosahu. Pak se za pobrukování, tedy jak jen je to pro astromecha možné, vrátí zpět do chatrče, aby se mohl dobít a brouzdat po HoloNetu přes satelit, který byl u chatrče zbudován.

Jordi tiše kráčel lesem a vnímal jeho jednotlivé zvuky a pachy, které v něm budily klidné pocity a jakou úlevu. Především v porovnání s tím, co si někdy mohl jako Jedi plnící úkoly rady zažít. Překročil napůl rozvrácený pařez a rozhlížel se mezi stovky stromů okolo, které nenaznačovaly, že se pomalu blížil k cíli své cesty. Ale Jordi si byl jistý, protože Síla ho doposud nikdy nezklamala a on neměl v plánu zklamat ji.
"Cestu svou ztratil jsi, hmm ?" ozve se zpoza něj povědomý hlas a Jordi se za ním otočí, aby nic neviděl.
"Zmatený jsi, hmm ?" znova tentýž hlas a znova se za ním Jordi otočil, aby nikoho neviděl. Zpozorní, natáhne se po Síle a otočí se tentokrát včas, aby předčil onen hlas, který si s ním hrál. Onen známý a povědomý hlas, který však nemohl být reálný, tedy neměl být.
"Zmást nenecháš se, nikdy nenechal ses," odvětil mu hlas, který opravdu patřil jeho dávnému mistrovi Vandarovi Tokaremu. Nebo spíše jeho průsvitné formě, která se nyní před Jordim vznášela a usmívala se. Ten se zhluboka nadechnul, zavřel a otevřel oči, aby stále viděl totéž, stále viděl tutéž průhlednou postavu.
"Mistře, dlouho jsem vás neviděl." odvětí nakonec, co nejpevněji dovede a mistr Vandar se vřele usměje.
"I já tebe, Jordi. Navštívit, přišel jsem tě. Pohovořit, chci s tebou." odvětí mistr Vandar a Jordi přikývne. Už to celé stihl vstřebat a bylo mu jasné, že to je možné především díky Síle.
"Jsem potěšen mistře. A také mé těší, že jsem vás neztratil navždy." pousměje se Jordi a vykročí, aby duch jeho mistra levitoval vedle něj.
"Jeden se Sílou nyní jsem, proto vidět mě můžeš. Ale sám později pochopíš více, důvod mé návštěvy to není." odvětí mistr Vandar a odpoví na nevyslovenou otázku, týkající se možnosti jeho přítomosti zde.
"Rozumím mistře. Domnívám se tedy, že se blíží konec mého exilu, že ?" podívá se Jordi na svého mistra a ten se na něj s úsměvem podívá.
"Možná chodit sem, nemusel jsem. Neb vše to není. Co z exilu svého naučil ses ? Co o své cestě dozvěděl ses ?" přitaká mistr Vandar a zeptá se na jednu otázku, položenou dvěma různými způsoby. Jordi se zastaví a zamyslí se, aby jejich rozhovor na chvíli narušilo ticho. V hlavě se mu míhají jeho zážitky od doby, co opustil Řád, jeho skutky a počínání, prostě vše. Nakonec znova vykročil kupředu, když si vše shrnul.
"Nikdy jsem ze své cesty nesešel, mistře Tokare. Naučil jsem se, že jsem byl vždy Jedi a stále jím sem. Rada se tehdy mýlila v tom, že jsem pochybil mistře, protože jsem i přes svůj vztah zůstal na světlé straně, na cestě Jediho." odvětí rozhodně Jordi a výraz v jeho tváři napovídá, že o svém rozhodnutí nepochybuje.
"Pravdu máš. I Tess nepochybila by, dokud v přítomnosti tvé zůstala by. Tehdy však vidět, nechtěli jsme to. Připustit, nemohli jsme. Příliš tradičními, stali jsme se, i proto k úpadku došlo." odsouhlasí mistr Vandar Jordiho odpověď, jak dále levituje po jeho boku.

Jordi seděl na velikém kameni v pokleku a sledoval ducha svého již nějakou dobu mrtvého mistra, jak taky sedí na kameni naproti. I když prohlásit o duchovi, že někde sedí je trochu rozporuplné.
"Takže, pokud končí můj exil mistře, kde mám tady začít ?" zeptá se Jordi a přeruší chvilku ticha, která mezi nimi vyvstala.
"Odpověď sama přijde. Exil tvůj jiným ukončen bude, trpělivý, jako vždy, buď." odvětí mistr Vandar a Jordi se pousměje. O trpělivosti slýchával od svého mistra opravdu často, i když věřil, že k tomu není důvod.
"Rozumím mistře. A budete chtít abych provedl něco na vaší památku ? Něco, jste třeba nestihl vykonat, ale chtěl ?" zeptá se se zájmem Jordi a je zvědavý, jaké odpovědi se od svého mistra dočká.
"Poslední přání, hmm ? Jedno opravdu měl bych. Mír v galaxii nastolit musíš, neb já včas nestihl jsem to." odpoví mistr Vandar a začne se pohihňávat, zatímco Jordi zakroutí nevěřícně hlavou.
"Mohl jsem si myslet, že jste nepřišel, aby jste mi dal jednou lehký úkol. No, ale asi začnu u senátu s tím, že je pošlu do exilu ... co si myslíte o Korribanu, mistře ?" pousměje se Jordi a jeho bývalý mistr se trochu zamračí, ale to netrvá dlouho. Poté se mu vrátí úsměv a chvilku se pohihňává.
"A za průvodce vojenské velitele dát mohl bys jim. Aspoň válčit nechtěli by." pokračuje v žertování na současné vedení galaxie mistr Vandar a Jordi se též usmívá.
"Ale myslel jsem to vážně mistře, jestli je něco, co by jste chtěl, abych udělal, tak se bez zeptejte." přejde k vážným tónu opět Jordi a i mistr Vandar se přestane pohihňávat a trochu zvážní.
"Dantooine znovu využij, na Coruscant nezapomeň. Historie v těchto místech je, Řádu mnoho ještě mohou dát." odpoví mistr Vandar vážným tónem a Jordi chápavě přikývne. I on sám nechtěl tyto místa opustit,vždyť Dantooine mu byl domovem a Chrám Jedi na Coruscantu byl obdivuhodnou stavbou sám o sobě.
"Využiju mistře, vaše rady mi byly vždy průvodci ve chvílích nejistoty." odvětí Jordi a skloní tak svému mistrovi poklonu. Ten vstane ze svého sedu a zatváří se znova usměvavě.
"To těší mě, hrdý rytíři Jedi. Ale můj čas již vypršel, a tedy i naše setkání u konce jest. Posledním, bohužel stane se." pronese mistr Vandar a jeho duch se přiblíží blíže k Jordimu.
"Víte, že bych vaše rady kdykoliv uvítal mistře." zkusí to ještě Jordi, ale svým úsměvem dá jasně najevo, že je mu jasné, jak marná jeho snaha je.
"Rozloučit s tebou chtěl jsem se a to učinil jsem. Na tebe hrdý jsem a že mnoho dobrého vykonáš, o tom přesvědčen jsem. Jednu věc, ti však ještě poradím. Linxové ochránci Řádu Jedi stát se mohou a ty prvním z nich jsi. Síla tě provázej drahý Jordi Linx." pronesl mistr Vandar svá poslední slova, než se otočil a začal kráčet pryč, aby každým krokem byl jeho duch stále více průhlednější.
"Vás také mistře. A děkuju." zvolal za duchem ještě Jordi, než seskočil z kamene a vydal se zpět do své chatrče.
---------------------
4000 :)
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Odpovědět

Zpět na „StarWars příběhy a povídky“