Pod povrchem I

Příběhy a povídky uživatelů fóra zaměřené na tématiku Star Wars, předveďte svou fantazii i vy !

Moderátor: Moderátoři

Pod povrchem I

Příspěvekod Jedi Pablo Hol » 25.5.2012 13:31:09

Prolog

Nilo, mladý a poraněný sotva třináctiletý Twi'lek se ocitl na jemu neznámé planetě. Stál na mýtině naproti pradávnému stromu, když v tom se ozval velký otřes a země pod jeho nohama se náhle otevřela. Měl hodně co dělat aby se udržel, ale přesto spadl a skutálel se do černé díry.
Dopadl na zem plnou písku a kamení. Slyšel jen zurčení vody, které probodávalo děsivé ticho. Strach z tohoto místa se brzy projevil a tělo se mu pomalu začalo třást. Nahoře na povrchu bylo příjemné teplo, ale daleko pod zemí je chlad, kde jeho modrá pleť rychle bledla. Měl na paměti jen to jak se dostat ven. Pohlédl vzhůru, ale žádné světlo zeshora neprosvitlo. Zde se nacházely rostliny, jejichž květy vydávaly slabá, místy žlutá, oranžová či modrá světélka. Konečně ho zavalilo krásné a příjemné teplo. Zůstal zde ale uvězněn.

I. Pomalým krokem

Nilo se po dlouhém spánku probudil na tvrdé zemi. Ve tmě nešlo rozeznat den od noci. Květiny rostoucí kolem stěn se opět rozzářily a chlapec pomalu začal chápat koloběh života zde v jeskyni. Rostliny se probouzí vždy časně ráno. Nilo vstával pravidelně ve stejnou dobu, ale v tu chvíli mu to nedocházelo. Ospalý a žíznivý oprášil svůj hnědozelený šat a vydal se za zdrojem ozvěny zurčící vody s nadějí, že také nalezne cestu ven.
Chodba vedoucí dál jej po chvíli zavedla až k místu, kde se větvila na tři, tentokrát o něco užší a zarostlejší než byla ta první. Aby zde v případě dalších takových chodeb nezabloudil, sebral kámen pod nohama a položil jej vedle druhého, který ležel při vchodu do levé z nich.
Označenou cestou vykročil. Byla tak dlouhá, až si Twi'lek pomalu začínal myslet, že by se měl vrátit. Třeba byla právě ta druhá chodba tou správnou variantou, kterou se měl vydat, ale ozvěna vody se šířila všemi možnými štěrbinami a to ho mátlo.
Tu najednou uviděl něco, co vypadalo jako malá místnost, což jej zprvu zarazilo. Popadl veškeré zbývající sily a rozběhl se s šírokým úsměvem kupředu.
Nadšení se ale rychle obrátilo ve zklamání, většina místnosti byla zasypána a vodu obsahovala jen špinavá kalužina, ze které se nedalo pít. Nalezl zde také něco jako zarezlou páku, nejspíš sloužila k otevření vyvalených dveří v blátě.
Bez vody se Nilo rychle unavil. Usedl tedy na opodál ležící balvan s myšlenkou na svůj život, který si díky ztracené paměti nemohl vybavit, snad jen Ryloth, domovskou planetu Twi'leků, nic víc. To ale neznamenalo, že pochází právě odsud. Věděl, že dřív nebo později nalezne odpověď, kterou hledá. Teď bylo nejdůležitější vrátit se prašnou a kamenitou cestou zpět na rozcestí.
Pomalu šel, když v tom zahlédl malého hlodavce běžícího podél stěny. Sebral poslední síly a rychle jej následoval. Ve spěchu si ani nevšiml, že seběhl do jiné chodby. Jakmile hlodavce dohnal, natáhl se po největším kameni a prudce jej mrštil po zvířeti. Zasáhl ho přímo do malé hlavičky. Nilo  tak ulovil svou první kořist. Potrava to byla v skutku malá, ale stačilo mu to. Chlapec sebral úlovek a za ocásek přivázal k pruhu látky, který měl uvázaný kolem pasu. 
Hned poté co se ohlédl, spatřil k jeho překvapení zcela jinou, svažující se chodbu a za ní jakýsi vchod, který s velkou dávkou nedůvěry po předchozím fiasku Twi'leka opět potěšil. Vypadalo to, že je za ním další místnost. Pomalými krůčky prošel chodbou.

Před ním se rozléhal velký chrám porostlý stejně barevnými a svítícími rostlinami jako tam, odkud přišel.
V přední části spatřil obrovskou obdélníkovou kašnu roztahující se po celé šířce. Na vysokém skalisku uprostřed se nacházel úchvatný, jako hrozivý vládce vyhlížející Hssisský drak. Z otevřené tlamy mu vytékal pramen, který pokračoval
z kašny do dvou širokých a dlouhých koryt vedoucích k Nilovi, na konci se rozdělený pramen pomalu ztrácel v malých odpadních rourách. V každém z koryt se tyčila trojice vysokých sloupů zdobených zářivě zlatými ornamenty a nápisy. Nahoře se na nich jakoby držely kamenné Kowakiánské opičí ještěrky hledící vždy na protější sloup.
Twi'lek vykročil s úsměvem na tváři po vyvýšené rampě sahající k okraji kašny. Čím více se blížil ke středu, nápisy a zdobení na sloupech čím dál více zářily. Uprostřed velké podlahy se zastavil. Pohlédl pod nohy na koláž, na niž bylo po obvodu zobrazeno šest planet, uprostřed pak ta samá bestie, která byla na skalisku kašny, ale její plocha vypadala měkká, nejspíš byla určena k sezení. Teď se ale musel chlapec rychle napít a zažehnat sucho v krku.
Krokem vpřed vstoupil na malou, měkkou plošinu. Najednou, ve dvou velikých mísách po stranách rampy v přední části, vzplály vysoké plameny a následně i z malých úst ještěrek. Chlad v podzemí se nyní začal měnit v příjemné teplo a Twi'lek tedy našel i způsob, jak si připravit jídlo visící na jeho boku.
Mladý vyčerpaný Nilo zamířil k jezírku. Jakmile polevil tlak na plošinu, plameny zhasly. Byl v tom nějaký mechanismus, díky kterému plameny hořely jen tehdy, když byla deska stlačena. Musel najít způsob jak ji udržet v tomto stavu, aspoň tak dlouho na to, aby byl schopen malého hlodavce upéct.
"Dejte si pozor, mistře Jedi, abyste pro vaši neopatrnost a lhostejnost nevypustili v galaxii příšeru..."
- Bodo Baas, mistr Jedi
Uživatelský avatar
Jedi Pablo Hol
Učedník
Učedník
 
Příspěvky: 172
Registrován: 13.3.2011 13:34:37
Bydliště: Jaroměřice n. Rok

Zpět na StarWars příběhy a povídky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Google [Bot] a 1 návštěvník