Jeray Raw - Světlo nebo Temnota (Levyn Abraham)

Mise v období od založení Nové Republiky až po její transformaci v Yuuzhan Vongské válce.

Moderátor: Moderátoři

Jeray Raw - Světlo nebo Temnota (Levyn Abraham)

Příspěvekod Atalon » 04.8.2014 16:17:02

Od obsazení Yavinu uběhly už měsíce a nedá se říct že by to byla doba štěstí ani míru, rozhodně ne pro Galaxii. Tou poslední ranou ale o to silnější byla ztráta Coruscantu před sotva několika týdny. Pravda, tento boj ukázal Galaxii i jejím obyvatelům sílu a čest Jediů, ale zároveň roztříštil Novou Republiku do chaosu a zoufalství a Řád Jediů na tom nebyl o moc lépe. Ztráty na životech, i ztráta dalšího útočiště přinášela stíny a neklid. Útočiště ve starých chrámech Ossusu ani snahy mistrů už s tím nedokázali moc udělat a na mnohých chodbách se člověk nesetkával než s pohledy zlomených a zdrcených duší. Ale byli tu i jiné pohledy, lačné. Pohledy těch kteří slyšeli o síle čehosi v tvém držení, čehosi kvůli čemu neváhal Řád obětovat další životy při evakuaci z Coruscantu, čehosi co snad mohlo tuhle válku otočit…
Bláhový a zoufalí nevěděli nic o strašné síle Květu, ani o tíze jejího střežení. Naštěstí tu byli ale i tací, kteří věděli. Pět takových, abych byl zcela přesný. Pět nyní již plnoprávných studentů (padawanů) i když bez mistra, potají se scházejících v jedné z bezpočtu kobek pod chrámy.


Ossus; Chrámy Massassi:

“Říkám že bychom měli vypadnout…“
Tala mluví jako vždy přímo a k jádru věci. Zvláště když teď pozoruje Jynnu a naslouchá její léčebné písni zatahující ti ránu na rtu. Dopoledne jsi se střetl s pěticí studentů a jako už tolikrát předtím to skončilo potyčkou na téma tvé sobeckosti, když si necháváš takovou sílu sám pro sebe. Tentokráte byl ale rozdíl v tom, že mistři okolo se nezapojili, prostě jen stáli a dívali se, teprve Tala s Jagou museli vyrovnat síly a poslat tři z nich na ošetřovnu.
“Nerada to říkám, ale souhlasím. Než Jeraye někdo fakt zraní.“
Přidá se Jaga zkroušeně a masíruje si pěst s ještě pořád zarudlými klouby.
“Uvědomujete si, že tu mluvíme o opuštění Řádu? Řádu Jedi?“
Ro’aren nebyl vývojem věcí o nic nadšenější než ostatní, ale myšlenka nechat za sebou Řád mu byla proti srsti ještě mnohem víc. Nebyla to ale ani tak nějaká loajalita, tu měl mnohem hlubší k vám. Byla to spíš beznaděj, neschopnost vidět za tohle rozhodnutí.
Kam jít? Jak žít? Co dělat?
Odejít znamenalo nejen nechat za sebou Řád, ale zároveň opustit bezpečnou náruč která vás doteď živila, šatila, a vlastně i chránila.
“Tak já nemyslím napořád. Jen než se to přežene…“
Namítne Tala, ale ani její hlas si není úplně jistý tím co říká…

Jako vždy mimo, bokem ve stinném koutě sedí na kamenném kvádru, nejspíš něčím oltáři, tichý jemný stín mlčící dívky. Už sis zvykl na pohled očí co nejsou a co se dívají někam hluboko, na rty říkající víc hádanek než odpovědí, zkrátka na Eilani. Tvůj věrný stín, který se od tebe málokdy hne na víc než pár kroků a který vždy přivolá pomoc když je potřeba, tak jako dnes. Tak jako před třemi dny, tak jako před týdnem.
“Co chceš dělat ty?“
Ozve se v tvé hlavě tiše, jako by snad mohli i ostatní zaslechnout struny myšlenek na které miralučina Síla drnká.
“Chceš odejít?“
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1219
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Jeray Raw - Světlo nebo Temnota (Levyn Abraham)

Příspěvekod Levyn Abraham » 08.8.2014 12:50:53

Ossus; Chrámy Massassi:

Mlčky jsem poslouchal rozmluvu ostatních. A také Jynnu, která mi po svém ošetřovala ret.
Tentokrát to nebyl jen můj pocit. Tentokrát to tak asi opravdu bylo, ale zdálo se mi, že od napadední Yavinu Vongy jde všechno od deseti k pěti. Když jsme přiletěli na Coruscant a vrátili se k řádu, všechno vypadalo docela růžově. Hrozba ohrožující galaxii byla daleko a my v bezpečí, zpět u ostatních. Jenže boje venku samozřejmě dál pokračovaly, a pak padl i samotný Coruscant. A my se ocitli tady. Většina příslušníků řádu Jediů už byla opravdu ztracená, jako kdyby jsme to mohli rovnou všechno zabalit. A pak tu byli takoví, kteří chtěli pravý opak, a to zaútočit. Bohužel velmi špatným způsobem. Pomocí Květu repranu.
Dneska došlo k další potyčce mezi mnou a takovými studenty, kteří přesně ten špatný názor zastávali. Bohužel, dnes jakoby mistři žádný konflikt neviděli. Asi bych na tom teď byl hůř, kdyby nezakročily Tala s Jagou.
Právě Jaga teď, byť neochotně, podpořila Talin návrh. Ale Ro´arenovi se to zřejmě jen tak nezdálo.
Mluvili o opuštění Řádu. Řádu, který nás živil a chránil a právě z toho pramenil ten největší problém.
Zase se na mě hrnul tlak a stres. Ano, v Řádu to zatím jenom bublalo, ale bylo asi jen otázkou času, než někdo opravdu vybouchne. A já to schytám. Ale zavázal jsem a musel jsem chránit, hlídat Květ, aby se znovu neotevřel nebo nepadl do špatných rukou. Právě to tady ovšem akutně hrozilo. Ten největší problém tu ale pořád byl.
Kam máme jít, když opustíme Řád?
Co budeme dělat, když je galaxie ve válce?
A jak se zatraceně uživíme?
Zdálo se, že ani Tala si není svým rozhodnutím tak docela jistá. Jak by taky mohla.
V mé hlavě se ozvala poslední členka naší pětice, ta, která zatím nepromluvila, ale seděla v koutě a tiše poslouchala. Věčně tajemná a vědoucí Eilani. Od našeho "dobrodružství" na Yavinu se ode mě miraluka prakticky nevzdalovala, a mě to popravdě dost uklidňovalo.
Chtěla vědět, co si myslím já.
Nerozhodně jsem zaváhal. Bylo by dobré, kdybych něco řekl, protože všichni čtyři v tom jeli se mnou dobrovolně. Oni mi vlastně nemuseli pomáhat, ale dělali to, a hodlali se kvůli tomu i vystavit nebezpečí.
"A kam myslíte, že bychom šli?"
Zeptal jsem se nejistě. Tajně jsem doufal, že Eilani opět přijde s nějakým řešením. Nebo Tala, nebo prostě někdo. Ve mě se totiž hádaly dvě naprosto vyrovnané strany.
Jedna chtěla odejít, druhá zůstat. A aspoň jedna potřebovala trochu posílit, jinak zřejmě nehrozilo, že se nějak rozhodnu.
Uživatelský avatar
Levyn Abraham
Učedník
Učedník
 
Příspěvky: 88
Registrován: 23.4.2014 20:01:05
Bydliště: Krabice od sušenek

Re: Jeray Raw - Světlo nebo Temnota (Levyn Abraham)

Příspěvekod Atalon » 10.8.2014 14:53:09

Ossus; Chrámy Massassi:

Tvá slova utiší veškerý hovor, dokonce i Jyniny tiché tóny utichnou a všechny pohledy se obrátí k tobě, je to jen na vteřinu, ale je v nich tolik emocí. Nakonec ale všichni jen skloní hlavy.
“Galaxie je velká…“
Řekne nakonec do prázdna Tala a hluboce se nadechne jako by chtěla pokračovat, ale nakonec jen znovu mlčky zavře pusu.

“Vážně chceš odejít?“
Tentokráte je to hlas, zvuk nesený vzduchem, kterým Eilani promlouvá a v jejím hlase je nejen naléhavost ale i možnost. Ano, určitě ví kam by se dalo jít, ale chce vědět jistě, že je to právě to co chceš. Koneckonců tohle celé opuštění řádu se snese nejspíš nejvíc na tvojí hlavu, ostatní nejsou tak důležití, nemají to co ty, jen tě následují. A navíc tu jsou i jiné možnosti, mohl bys o všem promluvit s mistrem Skywalkerem, on tě od vašeho návratu z Yavinu už několikrát chránil před ostatními, ale poslední dobou ho příliš zaměstnávala válka, neměl jsi příležitost s ním promluvit.
“Tohle rozhodnutí nebude snadné vzít zpět.“
Dodá jen tak pro ujištění a věnuje ti soustrastný pohled. Eilani dobře ví, jak nemáš rád takový tlak a taková rozhodnutí, ale pravdou je, že jsi jediný kdo jej teď může učinit. A je také pravdou, že i když nebude neodvolatelné, nebude to rozhodnutí které by si šlo za pár dní rozmyslet a vrátit se sklopenýma ušima zpět. Pokud se půjde vrátit, tak nejdřív až se situace v Galaxii uklidní, aspoň trochu.

“Má pravdu, rozhodnutí je na tobě. My půjdeme za tebou.“
Přikývne Tala a všichni se přidají. Všichni krom Eilani, která ti odpoví po svém, Silou.
“Pokud se rozhodneš odejít… vím o několika světech. Světech kde nás nebude nikdo hledat.“
I v myšlenkách je její hlas nejistý, zase našlapuje po skleněné podlaze toho co říct a co si nechat pro sebe, zase tě chce uchránit před tím co nemusíš vědět a pomoci jak může tam kde může.
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1219
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Jeray Raw - Světlo nebo Temnota (Levyn Abraham)

Příspěvekod Levyn Abraham » 12.8.2014 11:12:55

Ossus; Chrámy Massassi:

Jako kdyby můj hlas, můj názor, byl nějaký spínač. Jakmile jsem promluvil, všechno v místnosti utichlo, dokonce i Jynnina píseň, a najednou jsem cítil pohledy všech čtyř. Těch, za které jsem byl svým rozhodnutím zodpovědný. Oni nepůjdou, když nepůjdu já - a naopak. Záleželo jen na tom, jak se rozhodnu já, ale bylo to evidentní.
Nikdo si nebyl jistý tím, zda chce zůstat nebo odejít. Bylo to moc závažné rozhodnutí na to, aby se vyřešilo z minuty na minutu. Takové rozhodnutí, které když uskutečníte, bude ve vás hlodat to, jestli něco nešlo udělat jinak. Ale přitom je pravdou, že kdybyste to jinak udělali, bude to stejné.
Tala řekla, že galaxie je velká, jenže pak utichla uprostřed věty i ona. Taky nevěděla, co dělat, pokud bychom se rozhodli odejít.

Pak se Eilani ozvala nahlas. Potřebovala se opravdu ujistit, jestli jsem si jistý. Jistý tím, že chci odejít - to bylo to, co bych teď opravdu potřeboval. Mezi námi pěti nebylo tajemstvím, jak jsem na tom já s rozhodováním. Takže co udělat? Pokud jen tak opustíme řád, nebude se rovnat zběhnutí? Bude vůbec možnost se opět vrátit?
V mé hlavě panovala ultimátní nejistota ohledně mnoha faktorů, co by s takovým odchodem souvisely. Možná by bylo lepší si s někým promluvit, s někým, kdo pořád stál na mé straně a nechtěl Květ použít jako zbraň. Takových tu bylo málo, ale jeden zaručeně. Mistr Skywalker. Jenže ten byl kvůli válce stále zmítající galaxií dost zaneprázdněný a už dlouho jsem s ním o ničem nemluvil. Pokusil by se nás zastavit, nechal by nás jít nebo by poskytl jiné, lepší řešení? O tom jsem neměl ani ponětí.
"Já... Já vlastně nevím."
Ošil jsem se nejistě. Bylo to moc tlaku a naléhání, moc zodpovědnosti na mou hlavu. Nejen zodpovědnosti za Květ, ale i za ostatní. To, co posléze Eilani dodala mě nijak neuklidnilo - jistě, bylo to do očí bijící, že tohle nebude snadné, ale.. Ale prostě jsem byl naprosto v koncích.

Tala nahlas vyslovila důvěru v mé rozhodnutí, a ostatní se k ní pochopitelně přidali. Bylo to tak, jak jsem si myslel - ač podniknu cokoli, oni mě budou následovat, takže jsem zodpovědný za to, jestli odejdou z řádu. Jen Eilani přispěla zase jinými slovy, pronesenými v tichosti, Silou.
Věděla, kam jít. Sice jako obvykle neřekla víc, ale byla to Eilani. A byl jsem toho mínění, že nám její tajemnost v minulosti spíš pomohla než uškodila. Protože ona tu byla ta odvážná a kdybych na Yavinu věděl to co ona, skončil bych hůř než s rozklepanými koleny. Která jsem stejně měl.
Nadechl jsem se, pěkně zhluboka. Musel jsem si myšlenky utřídit hned teď.
Co teda opravdu chci udělat?
"No... asi ano. Ale jakmile to bude možné, chci se vrátit."
Řekl jsem potichu. Oni vlastně taky chtěli odejít, navrhli to. A já musel jednat v zájmu Květu - bude určitě lepší uchýlit se někam, kde nebude nikdo, kdo by ho chtěl probudit nebo zneužít ke svým vlastním záměrům.
Musel jsem se prostě utěšovat faktory, které odchodu napomáhaly a zdůvodňovaly ho, abych se uklidnil a trochu věřil tomu, co jsem vypustil z úst, což se mi ostatně příliš nedařilo. Své naděje jsem tedy upíral k ostatním, jestli oni nepřispějí s plánem, s nápadem, s názorem, s čímkoli.
Uživatelský avatar
Levyn Abraham
Učedník
Učedník
 
Příspěvky: 88
Registrován: 23.4.2014 20:01:05
Bydliště: Krabice od sušenek

Re: Jeray Raw - Světlo nebo Temnota (Levyn Abraham)

Příspěvekod Atalon » 12.8.2014 17:00:13

Ossus; Chrámy Massassi:

“Vrátit…“
Trpká slova hořce pronesená s takovou nedůvěrou jako by šlo o dětskou pohádku, Tala se zhluboka nadechla a věnovala trpký pohled oltáři i strohé výzdobě komnaty.
“Otázkou je, jestli bude ještě k čemu…“
Tohle tnulo, hluboko a tvrdě až se Ro’aren oklepal a ostatní ztuhli. Nebylo to poprvé kdy někoho napadlo co se asi stane, když tuhle válku Republika nevyhraje, co se stane když padne řád, koneckonců Vongové ho už stáli nejedno útočiště. Ale stejně jako vždy, vyslovení této myšlenky nahlas bolelo.

“Dokud bude žít jen jeden Jedi, tak řád nezemře. Možná se změní, upraví, obrodí, ale nezemře.“
Odpověděla tiše Eilani a seskočila na nohy.
“Na nás je přežít a žít. Ochránit Jeraye a najít si cestu. Víc udělat nesmíme.“
Do poslední věty dá tolik důrazu, že vzduchem prolétne chlad vzpomínky na vizi destrukce a smrti kterou vám ukázala v džungli Yavinu. Vize kterou už jsi navštívil ve snách snad stokrát, jako by ti ani na moment nechtěla dát zapomenout na strašnou moc v tvém držení.

“Tak kam půjdeme?“
Ozve se najednou Jaga tiše, než se osmělí k pevnějšímu hlasu.
“Navrhla bych k nám domů, ale slyšela jsem že ty příšery poletují i tam a na druhý kolo s nima chuť nemám.“
V hlase má strach, ne z Vongů, strach z toho co nechala doma, ať je to kdekoli, strach z toho že už nic z toho nemusí existovat. Pak se ale podívá na tebe a Jynnu a do očí se jí vrátí jistota.
“Chtělo by to něco mimo radary, ale…“

“O něčem bych věděla, ale bude to chtít loď, dobrou loď se zásobami na dlouhou cestu.“
Eilani si sice hraje s pavučinou, ale její nervozita je cítit tak, až se stahuje žaludek.
“O to se postarám já.“
Tohle bylo něco očekávaného, Ro’aren se od vašeho návratu věnoval tréninku pilotování a technických dovedností, vlastně to byl nejčastější zdroj jeho posledních patálií, protože ne vždy se obtěžoval sháněním povolení. Teď už z něj byl celkem slušný pilot a hlavně někdo kdo se vyznal v nabídce místních lodí snad víc než údržba hangárů.
“Jak daleko to má doletět?“
“Na druhý konec Galaxie.“
Tohle nebyla odpověď kterou čekal a jeho zalapání po dechu bylo dost na místě.

“Existuje soustava…“
Započala Eilani s vysvětlováním, než jí stihne Tala donutit.
“…stará, prastará. Zapomenutá mapami, lidmi, i samým vesmírem. Opuštěná, přesto přející životu, minimálně většinou. Soustava o takřka desítce světů, ležící v prázdnotě za okrajem, v neprozkoumaných oblastech. Soustava jejíž čtvrtá planeta se jmenovala Repran.“
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1219
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Jeray Raw - Světlo nebo Temnota (Levyn Abraham)

Příspěvekod Levyn Abraham » 13.8.2014 13:53:19

Ossus; Chrámy Massassi

Tala mě překvapila svou reakcí. Zopakovala slovo vrátit takovým tónem, jakoby nechtěla. Jakoby tomu, že se budeme moci vrátit, vůbec nevěřila. A zdálo se, že to tak i cítí. Její další slova zasáhla všechny v místnosti.
Všichni věřili, že Republika nakonec vyhraje a všechno se vrátí do starých kolejí... nebo alespoň já ano. Samozřejmě jsem věděl, že je tu možnost, a s každým dnem větší, že to bude naopak a Vongové Republiku rozdrtí. A nechtěl jsem myslet na to, co by se pak stalo s Řádem Jediů, který proti nim tak úporně bojoval.
Každopádně Tala nevěřila, že se bude mít kam vrátit. To atmosféře v dané situaci velmi pomohlo.

Proti tomu Eilani překvapivě energicky vystoupila.
Seskočila ze svého bidla s dalším moudrem, které by u dívky jejího věku nikdo nečekal. Ale byla to pravda - ještě než jsme se narodili tu bylo Impérium, a díky mistrovi Skywalkerovi Řád taky přežil ze Staré republiky, i když byl sám. A teď už bylo Jediů zase o něco víc.
Každopádně Eilani tímto výrokem neskončila. Řekla něco, co mělo na všechny v místnosti o nic menší dopad než předchozí Talino vyjádření. Polkl jsem. Ano, víc ne. Dokázal jsem si dobře představit, čeho by byl Květ schopný, kdyby se probudil. A to by se stalo jen kdybych selhal - já nebo ostatní, samozřejmě, ale záleželo to hlavně na mě.
A vize toho, že k tomu dojde, mě strašila už pár měsíců. Možná to přeci jen bylo správné rozhodnutí, odklidit se do ústraní.

Právě k odchodu se zase vrátila Jaga. Ano, kam bychom tedy mohli jít?
Blýsknul jsem pohledem k Eilani. Ona věděla, tušila, kam bychom se mohli uchýlit. O tom já neměl ani ponětí.
Jaga rozvíjela teorii o našem útočišti. Já celou tu dobu zůstával zticha jen je poslouchal. To byla docela zvláštní změna od našich zážitků na Yavinu. Předtím jsem mluvil víc, ale co mě tížil Květ, byl ze mě spíš poslouchací typ. Ten, co naslouchá a sleduje, aby mu něco zásadního neuniklo. I když jsem se spíš snažil chovat nenápadně, jako bych se před tím vším mohl schovat.
Ozvala se.

Otočil jsem se k Eilani. Takže se rozhodla to říct - že ví, kam bychom mohli jít.
Ale chtělo to loď. To byl samozřejmě do očí bijící fakt, ale tušil jsem, že nic na přepravu nám nikdo nedá. Budeme si to prostě asi muset vzít bez svolení.
Tohoto úkolu se chopil Ro´aren. Vždycky to byl technicky zdatný student, a od zničení praxea se tomu věnoval ještě víc. Hlavně, uměl pilotovat, a nemusel jsem se tedy bát, jestli nám ta loď vůbec k něčemu bude. Měli jsme i někoho, kdo s ní odletí. A snad i doletí. Přesto ještě miraluka nerozkryla, kam vlastně se poletí.
Když to však řekla, Ro z toho byl překvapený. Stejně asi jako ostatní.
Na druhý konec galaxie.
Ještě než začal Eilani kdokoli pobízet, protože si myslel, že si zbytek nechá pro sebe, začala sama. Chtěla nás zavést do staré soustavy, o jejíž exstenci už dnes patrně nikdo neměl tušení. Otázkou bylo, jak o ní věděla ona.
V té soustavě se dřív nacházel i Repran.
Květ se vrátí domů...

"Kdy myslíte, že by bylo dobré vyrazit?"
Ozval jsem se konečně. Odpověď jistě bude prostá, a to co nejdřív, ale nemohl jsem to vědět. Bylo zvláštní, že ačkoli se všichni tihle padawani sdružovali kolem mě, náš vůdce byla Eilani. Nebo Tala. Záleželo prostě na situaci. A já jsem tu byl jako nějaký zlatý poklad, který nic nedělá a ostatní ho chrání.
Tedy, nedělal jsem nic.. praktického, a chtěl jsem se do příprav odchodu nějak zapojit. Problém byl, že jsem nevěděl, jak. Asi bylo lepší rozhodování nechat na těch, co věděli, co je potřeba.
Uživatelský avatar
Levyn Abraham
Učedník
Učedník
 
Příspěvky: 88
Registrován: 23.4.2014 20:01:05
Bydliště: Krabice od sušenek

Re: Jeray Raw - Světlo nebo Temnota (Levyn Abraham)

Příspěvekod Atalon » 17.8.2014 15:11:22

Ossus; Chrámy Massassi:

Ostatním Repran neříkal zdaleka tolik co tobě, jen jméno jež si bystřejší spojí s těmi několika vzácnými chvílemi kdy jsi artefakt, převážně zející v tvé kapse, pojmenoval jeho plným jménem. Takže Eilanin nápad byl pro ně jen odpovědí, dalším jejím malým tajemstvím co přijde vhod. Místem pro zmizení o němž vědí jen vyvolení, ale…

“Tak za týden…“
Odpoví zamyšleně Tala a vyžádá si tím patřičnou pozornost.
“Chce to nepodcenit přípravy.“
Dodá s přikývnutím ujišťujícím jí samotnou.
“Ano, jestli to jsou divoké světy, tak potřebujeme aspoň minimální vybavení.“
Vmísí se Jaga a její kmitavý pohled prozrazuje formující se seznam.

“Hm, dá to práci, aby si nás nikdo nevšiml…“
Jagin seznam nejspíš získal pevné kontury a to v oblasti dost nápadného vybavení. Tala přikývne na souhlas a zbytek jim věnuje jen nechápavé pohledy.
“Mistři to pochopí.“
Řekne tiše Eilani.
“Mají dost problémů i bez nás, když zmizíme nebudou se muset starat.“
To byla asi pravda, ale ani tak se to neposlouchalo dobře, ať už to bylo míněno jakkoli. Tak či tak se kolem tebe formoval plán. Velký plán odjezdu.

“Tak co potřebujem?“
Ro’aren právě vzdal své snahy pochopit a vysvětlit věci kolem sebe a prostě se srovnal s proudem připraven pomoci, jak jen to bude možné.
“Ty se postarej o loď. Něco pevnýho a odolnýho, co nás doveze v celku.“
Zadá, nebo spíše mu zopakuje úkol Tala. Bez námitek přikývne.

“Ty by ses mohl postarat o oblečení?“
Obrátí se na tebe Jaga s vřelým úsměvem, takovým zakrývajícím pokus o uklizení tě k něčemu bezpečnému zatímco ostatní se postarají o to složitější.
“Nevíme jaké podmínky budou na těch světech, budem potřebovat kompletní šatník a… no vždyť víš.“
Ano, víš. S každým dalším neplánovaným přesunem se zásoby vašich osobních věcí zmenšovali. S každou další evakuací přicházelo jen fasování toho nejnutnějšího a to tak často, že už člověk skoro ztrácel chuť si to nějak zosobnit. Na to co všechno jste nechali za sebou, opuštěné a ztracené, už nikdo radši ani nemyslel. Většina z vás, tak prostě zmenšila své osobní vlastnictví na věci nošené u sebe.
Koneckonců i tvá skříň v pokoji obsahovala jen dvě další kopie šatů co máš na sobě na výměnu a jinak skoro nic.
“Něco do chladna, něco do vedra, pláštěnky, brýle a ochranné prvky, boty…“
Začne Jaga vyjmenovávat svou představu. Je toho dost, většina opodstatněná, většina ze skladů…
Sklady, zásobovací místnosti rozmístěné všude možně po chrámech, de facto tam kde zrovna bylo místo, většinou nehlídané, okolo je mnohem víc důležitějších věcí ke hlídání, a většinou dost neuspořádané.
To opravdu nevypadá na složitý úkol, snad jen jak pronést hromady oblečení pro celou skupinu skrz chrámy někam…
“Použijeme věž. Tam můžeme všechno připravit.“
Eilani jako by zase četla tvoje myšlenky, i když odpověď hází mezi ostatní. Stará věž chrámů stojí nedaleko hangárů a nemá žádné využití, ne ve svém polorozpadlém stavu. V něm je, jako mnoho dalšího, prostě jen dalším pozůstatkem.
“To je dobrý nápad.“
Potvrdí jí Tala.
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1219
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Jeray Raw - Světlo nebo Temnota (Levyn Abraham)

Příspěvekod Levyn Abraham » 22.8.2014 09:44:47

Ossus; Chrámy Massassi:

Možná bylo dobře, že jsem svou myšlenku o domově Květu nevyslovil nahlas. Květu jsem prostě říkal jenom Květ, tedy většinou, stejně tak Eilani, která jako jediná z ostatních věděla jak se věc opravdu má. Každopádně asi bylo lepší to nechat být, teda, prozatím. Protože jsem se dozvěděl, kdy vyletíme.
"Dobře,"
Souhlasil jsem tiše s Talou. Přesto.. Jakási komůrka v mé hlavě se ozvala s patřičným: Už za týden?
Ale ne, už jsem se rozhodl. A konec.
K Tale se připojila Jaga a začaly dohromady sestavovat seznam z položek, bez kterých nebude možné odletět. Do toho jsem neměl moc co říct, takže jsem se následující okamžiky opět nijak aktivně nevyjadřoval. Nevěděl jsem ani, co mám vlastně čekat od místa zaškatulkovaného jako "divoký svět." Yavin, kde stávalo Praxeum, mi připadal divoký tak nějak.. dostatečně.

Jaga vyjádřila obavy ohledně našeho prozrazení. Já jsem pořád nechápal, jak vůbec může Ro´aren nenápadně sehnat loď, a vůbec, i když budeme střádat zásoby během celého týdne, někdo si jistě musí všimnout. A mě pozornost, které se mi dostávalo od zbytku Řádu nyní, bohatě stačila.
Do toho opět zasáhla Eilani - jako by korigovala každou debatu tím správným směrem, o kterém nikdo jiný nevěděl. Ale.. asi měla zase pravdu, jako ostatně vlastně pořád. Mistři budou mít po problému, pokud bych se tak měl nazvat. A mě jich taky pár ubude.
Na druhou stranu ale také nové vyvstanou. A ostatním také, protože už formovaly plán odjezdu do finální podoby a nejpřesnějších detailů.

Ro přišel jako vždy s jednoduše pragmatickou otázkou. Bylo možná dobře, že bez dalších teoretických debat, které ve mě akorát vyvolávaly smíšené pocity, se jde rovnou k věci. On měl tedy zařídit loď - a ruku na srdce, s tím bych mu příliš nepomohl. Nebyl jsem v technice ani v příbuzných oblastech moc zdatný a spíš bych mu tam překážel. Takže to ne.
Tala a Jaga se, jak se zdálo, zhostily rozdávání úkolů. Ro´aren měl sehnat nějakou slušnou loď, které po cestě pokud možno nic neupadne, a přišla řada na ostatní.
Na mě.

Mě Jaga s milým, tišícím úsměvem přiřadila oblečení. Něco takového jsem čekal. V prvním okamžiku se přese mě přelilo jisté zklamání, ale přešlo to, alespoň tedy částečně. Alespoň mě totiž nechali vyřádit něco, nenechali mě stranou pro vlastní bezpečí. A, no.. oblečení je taky docela důležité, ne?
Neměl by být zase takový problém sehnat oblečení. Samozřejmě Jaga můj vznešený úkol upřesnila - oblečení do každého terénu, takže zkrátka asi všechno, co seženu. Největší problém na tom všem představovala asi přeprava, protože toho oblečení asi nebude zase tak málo. Ale nacházelo se v jednom ze skladů, které byly rozmístěné po chrámech, stačilo najít ten pravý. Protože zrovna sklad s oděvy nebylo to, co se v dané situaci Řádu muselo hlídat.
"Dobře,"
Odpověděl jsem. Nedostal jsem na starost nic složitého a těžkého (jak jsem ostatně čekal), ale zbýval tu jediný problém - kam ty věci všechny dáme, aby nikdo, pokud možno, neodhalil předčasně náš odchod? Zrovna když jsem se chtěl zeptat, promluvila Eilani, jako by byla nějak napojená na mé myšlenky. A to se mi nestalo poprvé.
Věž byla opravdu vhodné místo. Nebyla nijak využívaná, nikdo do ní nechodil a nikdo by tam asi nehledal zásoby pěti padawanů, co se chystají uletět mimo Galaxii. Tahle situace byla vážně podivná. Ale byl jsem rád, na druhou stranu, že se nemusím kvůli svému úkolu nijak stresovat. Kdybych měl zajišťovat něco tak nápadného jako loď, nebyl bych nadšením bez sebe.
Teď stačilo jen počkat, co budou dělat ostatní a jak rozhodně naše "vedení", co dál. Během týdne každopádně musíme sehnat všechno potřebné - mimo oblečení a prostředku i jídlo a další potřeby.
Uživatelský avatar
Levyn Abraham
Učedník
Učedník
 
Příspěvky: 88
Registrován: 23.4.2014 20:01:05
Bydliště: Krabice od sušenek

Re: Jeray Raw - Světlo nebo Temnota (Levyn Abraham)

Příspěvekod Atalon » 02.9.2014 14:36:01

Ossus; Chrámy Massassi:

Rozdávání úkolů šlo nakonec bleskem a když se na ně člověk díval zpětně, mohl se týden nakonec zdát snad i nadbytečný. Každý dostal svůj díl a to bylo vše, jen ty díly byli občas trochu větší než se z jejich popisů zdálo. Ro’aren a ty jste nakonec skončili dost možná s těmi lehčími úkoly. Jynna totiž dostala za úkol obstarat jídlo a léky, a právě ty mohli být celkem problém, za dané situace to bylo pro Řád dost prioritní vybavení a podle toho se s nimi i zacházelo, ale Jynna se tím nezdála být ani překvapená, ani zaskočená, celou věc prostě s klidem odkývla. Tala si vzala na starost zbraně a techniku, to také jen stěží překvapilo. Když ale začali s Jagou probírat co všechno se pod těmi dvěma slovy skrývá, byl to seznam úctyhodný. Kromě mečů a jejich náhradních dílů, mělo přibýt i několik loveckých blasterů a pár primitivnějších chladných zbraní jako pojistku, přirozeně i se zajištěním munice. Technika pak zaštiťovala věci jako stany, lumy, vybavení pro stavbu tábora a mnoho, mnoho dalšího. Seznam byl tak dlouhý, že si ho šlo stěží zapamatovat. Jaga se pak přihlásila k opatření věcí k průzkumu a, jak říkala, zabydlení. To podle všeho zahrnovalo nářadí a vybavení na zpracování přírodních zdrojů. Také nijak malý seznam, zvláště když k tomu přidáme, že nejde v některých případech o zrovna malá zařízení i když se řadí pořád ještě mezi přenosná. “Půjčit“ si něco takového, nepozorovaně…
Trochu mimo jako vždy stála Eilani. Popravdě to vypadalo, že si vaše “vedení“ tak nějak nevědělo rady co přesně s ní. Eilani byla důležitá, to tak nějak chápali všichni, podobně jako to chápali u tebe. Byla tím kdo vždycky ví něco navíc, kdo vždycky přijde s… no většinou včasným, varováním. Ale v praktických věcech? V těch působila asi podobně jako ty. Takže když se nakonec sama přihlásila o obstarání dat a informací nutných k cestě, byli všichni vlastně rádi. No všichni…
Celou věc zakončila s tím, že si beztak musí ještě něco zařídit, což od Eilani působilo kapku zlověstně. Podobná prohlášení většinou zaváděla skupinky padawanů do džunglí kvůli starodávným artefaktům. Ale to sis v tuhle chvíli připouštěl nejspíš jen ty, protože ostatní byli příliš zaměstnaní plánováním.

Vaše “schůze“ skončila až hluboko po půlnoci a když jste se rozcházeli různými směry, zářili vám na cestu oba měsíce. Noc byla teplá, dokonce i vítr honící mezi starými stavbami obláčky prachu byl příjemný a nasáklý vlhkostí, blížila se bouřka. Po starém a stojatém, studeném vzduchu chrámové kobky to bylo osvěžující.
“Cítíš se dobře?“
Eilani se za tebou vynořila jako duch z temného stínu jednoho v velkých pilířů kamenného ochozu. Mluvila tiše, ale její hlas se nesl i ozvěnou myšlenek, takže mu nešlo nerozumět a tvářila se… Ustaraně?
“Všechno se to nějak komplikuje, že?“
Řekne klidně a obrátí svou tvář vysoko k měsícům, jako by je snad mohla, nebo chtěla vidět skutečnýma očima.
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1219
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Jeray Raw - Světlo nebo Temnota (Levyn Abraham)

Příspěvekod Levyn Abraham » 03.9.2014 14:52:17

Ossus; Chrámy Massassi:

Čím déle se plán našeho odchodu (tak nějak jsem si tiše zakázal tomu říkat prostě "útěk", protože to prostě útěk nemohl být) rozebíral, rostl o podrobnosti a další položky, bylo mi čím dál jasnější, že toho opravdu zařizuju málo. A to vlastně něco, co nějak výrazně nikdo postrádat nebude. Co bylo sehnat oblečení ve srovnání s tím sehnat, možná ukrást, jídlo, které bylo potřebné a hlídané. Nebo sehnat loď, "technické vybavení", jak to nazvala Tala. Došlo mi, že toho zkrátka potřebujeme hrozně moc, protože letíme prakticky do neznáma. Vlastně jediný, kdo nám mohl říct víc o cíli, byla Eilani - protentokrát jsem měl na druhou stranu ale i pochyby, že ví, jak to tam bude vypadat.
A došla mi i jiná věc, která se mi nelíbila. I když, došla - byla to myšlenka, která se živila někde na pomezí vědomí a podvědomí, obava a tušení, které bylo reálné, řekl bych. Prostě, moji přátelé opouštěli bezpečí řádu kvůli mě, dokonce i během příprav se vydávali v nebezpečí, že je při tom někdo přistihne. Zřejmě by odhalení našeho odchodu nasadilo pomyslnou korunku celé situaci kolem Květu. Květ - to byl důvod, proč jsme se rozhodli odjet, přitom jsem k němu přišel tak nějak.. Nevědomě. Nevěděl jsem, co čeká dole ve starém chrámu pod džunglí Yavinu, ale pak už jsem to tam nemohl nechat.
Přesto jsem Eilani nic nevyčítal. Možná to bylo na mě to pitomé, ale když jsem střežil Květ, konečně jsem se cítil.. důležitě. Aspoň část mého ega, které moc velké nebylo. Možná to prostě bylo něco, v čem se vynikal já, jinak naprosto průměrný. Na druhou stranu bych se asi té tíhy velmi rád zbavil...
Myšlenky se mi v hlavě přelévaly jako řeka, točící se v pomyslném kruhu, ale přesto se žádná z nich neopakovala. Částečně se tak zřejmě můj mozek zaměstnával mezi tím, co ostatní domlouvali zbytek příprav. Každý dostal svůj úkol, zejména holkám jsem přál hodně štěstí, ale Eilani si ten svůj přidělila sama. Nikdo nic nenamítal.

Když naše rokování skončilo, dlouho v noci, zamířili jsme všichni zpátky do "života" v řádu. I když teď patrně většina jeho členů spala. Všichni jsme vyšli na čerstvý vzduch z naší, dalo by se říct že tajné, schůzky. Bylo na čase se rozejít jako jsme to dělali i před dnešním plánováním a dělat, že se rozhodně nechystáme odejít. A do týdne zajistit potřebné věci.
Zrovna když jsem myslel na to, kdy začnu schraňovat oblečení do věže, vynořila se za mnou Eilani. Vypadala zvláštně.. snad jakoby jí dělalo starosti jak tohle všechno dopadne. Možná.
"Docela."
Odpověděl jsem ji zcela upřímně. Žaludek se mi při pomyšlení na odchod stále trochu kroutil a byl jsem nervózní z toho, že se může během týdne čekání cokoli přihodit. Třeba s Květem. Ale to ona stejně věděla.
"No... Já myslím, že se ani nečekalo, že to bude probíhat nějak hladce.. nebo..."
Pokrčil jsem nerozhodně rameny. Záleží na tom, co myslela. Věci se skutečně komplikovaly, ale jen některé - myslela náš odchod, situaci v Řádu nebo v celé galaxii? Bylo těžké odhadovat to, co si tahle miraluka myslí. Právě měla obličej namířený k měsíčnímu světlu, jako by ho viděla, nebo jako by odvracela obličej.
Ale bylo to těžké, protože Eilani zřejmě nikdy nikdo zcela nepochopí.
Uživatelský avatar
Levyn Abraham
Učedník
Učedník
 
Příspěvky: 88
Registrován: 23.4.2014 20:01:05
Bydliště: Krabice od sušenek

Re: Jeray Raw - Světlo nebo Temnota (Levyn Abraham)

Příspěvekod Atalon » 04.9.2014 16:49:46

Ossus; Chrámy Massassi:

“Já…“
Začne opatrně, jako by hledala tu správnou nit, ta správná slova, ale ta nepřicházela.
“…ráda bych tě o něco poprosila.“
Špitl nakonec její hlas v tvé hlavě a jako vždy to nebyla jen slova ale i pocit. Pocit naléhavosti, strach z odmítnutí a snad i nějaké obavy nad tím oč chce požádat. Ale už předem se odhodlala tě požádat, takže na tvou odpověď ani moc nečekala.
“Myslíš… že bychom mohli vzít někoho sebou? Myslím někoho dalšího?“
Přecházet mezi konverzací rty a myšlenkami bylo jako vždy zvláštní a jako vždy v tom Eilani excelovala. Dobře věděla, kdy by sdílet své myšlenky a pocity nebylo dobré, kdy by to odhalilo víc než mělo. Teď to mělo ochránit toho někoho dalšího před odhalením když by se jí dostalo odmítnutí. Teď se to mělo ujistit, že zůstanete jen u nevinné přátelské žádosti, i když muselo být jasné že jde o víc, mnohem víc. Proč jinak by něco neřekla už přede všemi…

“Mohli by nám pomoci… ale…“
Eilanino ale, slovo s mocí převrátit život. Zvláště pak když jí zůstane viset na rtech tak dlouho jako teď.
“…ale bude to trochu komplikovanější.“
Řekne nakonec a tohle jen těžko překvapí, ale i tak je pod tím něco hlubšího…
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1219
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Jeray Raw - Světlo nebo Temnota (Levyn Abraham)

Příspěvekod Levyn Abraham » 08.9.2014 17:19:15

Ossus; Chrámy Massassi:

Možná mi mohlo být jasné, nebo jsem alespoň mohl tušit to, že Eilani zřejmě o něco jde. I když se mohla ptát jen na můj názor na situaci, tentokrát to tak nebylo, opravdu jí o něco šlo. Na mou odpověď totiž reagovala a pokračovala. Začala ale nejistě. Od měsíců nahoře jsem se k ní vrátil pohledem. Měla cosi na srdci, ale nějak to z ní nemohlo vyklouznout.
Alespoň ne slovně. V hlavě jsem slyšel její hlas.
"Ráda bych tě o něco poprosila."
Nedá se říct, že by mě její slova nepřekvapila. Znervózněla mě. V naší situaci, kdy jsme se chystali na odchod, za mnou přišla s prosbou. Ještě jsem sice nevěděl o co, ale.. O něčem svědčilo i to, že přišla nejdříve za mnou - i když se možná její přání týkalo jen mě, a ne celé skupiny, jinak by to jistě přednesla nahlas před chvílí, když jsme byli pohromadě. I když.. sice jsem nebyl vůbce nás šestí, co o něčem rozhoduje, ale byl jsem ten, podle koho se zbytek řídí. Pak se s tím ovšem vytasila.
Ona chtěla.. vzít někoho dalšího s sebou? Její slova doplnilo sdílených některých jejích pocitů. Přesto mi teď dělali starost spíš vlastní myšlenky - bylo to něco.. velmi nepředpokladatelného, že s námi poletí někdo navíc. Někoho jiného, někoho mimo naši "partu". Eilani navíc neřekla.. koho. Nejdřív mě trochu nasupeně napadlo, jak mám vědět, jestli můžeme někoho dalšího vzít, když ani nemám tušení, o koho vlastně jde, ale... Eilani zřejmě neskončila.
Jakmile řekla mohli, a potom řekla ale. Ale bylo slovo, které nějakým způsobem vyvracelo předešlou větu, nebo měnilo její význam.
Podle miraluky by se to trochu zkomplikovalo. S odpovědí jsem raději trochu počkal. Chtěla k nám nabrat ještě někoho, a mohl jsem jen soudit, že jich bude víc než jen jeden. Jenže jsem neměl tušení, o koho jde, jestli jim mohu věřit.. A byly tu i ty zásoby, které ostatní měli shánět. Sháněli pro nás - o ostatních nevědí.
"A.. o koho jde?"
Zeptal jsem se nejdřív a kousl se do rtu. Možná ale bylo příliš doufat, že mi to Eilani jen tak řekne.
"Jak by nám mohli pomoci? A.. museli bychom sehnat věci i pro ně.. Kolik by jich vlastně bylo? A kdo.. A jak konkrétně myslíš, že by se to zkomplikovalo?"
Bylo by asi troufalé si myslet, že zrovna Eilani mi poskytne odpověď na všechny otázky. Jenže tohle podle mě nebylo jen tak. Sice.. když si zrovna myslela, že bychom je vzít mohli...
Uživatelský avatar
Levyn Abraham
Učedník
Učedník
 
Příspěvky: 88
Registrován: 23.4.2014 20:01:05
Bydliště: Krabice od sušenek

Re: Jeray Raw - Světlo nebo Temnota (Levyn Abraham)

Příspěvekod Atalon » 15.9.2014 14:21:09

Ossus; Chrámy Massassi:

Eilani se tvé otázky nelíbili, na to jsi nemusel být ani napojený na její myšlenky, ale i to že se rozhodla přes to všechno odpovědět něco vypovídalo.
“Jde…“
Slova jí vázla na jazyku a sama v sobě hledala sílu je použít.
“Jde o mojí sestru…“
Bylo to tiché špitnutí, snad jen do slov formovaný výdech, ale dával smysl. Eilani spolu s vámi právě hodlala odejít, opustit všechno a všechny a možná na hodně dlouho… možná už napořád. I když to nikdo nechtěl vyslovit nahlas, i tahle možnost se tu vznášela, stačilo aby Republika nebyla dost silná. Stačilo aby řád nebyl dost silný, stačilo… a někde v tom byla její sestra, rodina…
Přesto s Eilani nikdy nic nebylo tak prosté. Ani rodina ne, nemohla být, protože její myšlenky se toulali někde dál než jen ve starosti o blízké.
“Byli by dva, víc ne. O věci bych se postarala… nějak… nějak bych…“
Topila se. Její vlastní myšlenky jí stahovali jak se snažila zformovat plán s příliš velkými nedostatky a věděla to.
“Já jen nechci aby umřela… ne ona.“
Zašeptá nakonec tiše a ty ucítíš jak ti tíživý pocit nesoucí se vzduchem žene slzy do očí, Eilani pláče.
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1219
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Jeray Raw - Světlo nebo Temnota (Levyn Abraham)

Příspěvekod Levyn Abraham » 23.9.2014 19:43:42

Ossus; Chrám Massassi:

Nebylo moc obvyklé vidět Eilani nervózní. Nervózní tím určitým způsobem, jakým byla nervózní právě v ten okamžik. Teď byla nervózní, protože nevěděla, co bude. Nevěděla, jak na její otázku budu reagovat, i když myslím, že na to mě znala až moc dobře. Nelíbily se jí mé otázky, ale byl jsem si docela jistý, že se ptám na správné věci. Ale rozhodla se odpovědět, za což jsem byl rád. Koneckonců, ona mohla toho někoho vzít s sebou a ani nám to neříkat. Jak bychom protestovali potom?
Eilani se vymáčkla.
Tvou sestru?
Možná se nebylo čemu divit. Já jsem po těch letech bral jako samozřejmost, že rodina není. Není tu ta náruč, ke které se chodíte vyplakat a která vás podrží, nikdo, s kým bych se mimo Řád stýkal. Jenže všichni to tak neměli - měli příbuzné tam, odkud pocházeli. Sice se s nimi nestýkali, byli s Řádem tam, kde zrovna sídlil, ale měli je. A Eilani o tu svou jistě měla strach. Měl bych ho taky, kdybych věděl, že mí rodiče jsou tam někde venku ohrožení Vongy? A měli by oni strach o mě, kdyby věděli, co právě teď hlídám a utíkám kvůli tomu?
Neodcházím moc.. lehce na to, že Jediové jsou má rodina?
Eilani se to zřejmě snažila ještě nějak upřesnit. Odpovědět mi na další otázky. A skrze Sílu začala plakat.
Nějak jsem cítil, že potřebuje utěšit. Opravdu se musela bát, když je chtěla vzít s sebou. A nemohly by nastat nějaké větší komplikace...
Spíš bych jí to nemohl udělat.
Bylo mi jasné, že kdybych teď řekl, že to nepůjde, nepůjde to a nepojedou. Jenže když souhlasím, ostatní s tím patrně nic neudělají. Zvláštní. Ale letěli jsme do neznáma, na vlastní pěst, a já nevěděl...
"Ale musíš to ještě říct ostatním, Eilani."
Řekl jsem a snažil se, aby to znělo chlácholivě. Natáhl jsem se k ní a chytil ji za ruku. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna tahle dívka bude potřebovat utěšit. Byla to Eilani, vždycky věděla, co a jak...
Uživatelský avatar
Levyn Abraham
Učedník
Učedník
 
Příspěvky: 88
Registrován: 23.4.2014 20:01:05
Bydliště: Krabice od sušenek

Re: Jeray Raw - Světlo nebo Temnota (Levyn Abraham)

Příspěvekod Atalon » 09.3.2016 21:29:49

Ossus; Chrámy Massassi:

Jen jsi se zlehka dotkl jejích prstů jen co se vaše prsty propletli dost pevně aby se o vaše spojení dokázala opřít, jsi ucítil trhnutí. Než jsi pochopil jak, opřela se o tvou hruď teplá kůže třesoucího se těla. Pořád ještě plakala, tišící se vzlyky utichali v prosté…
“Děkuju.“
Sálalo z ní teplo, z jejího těla, z její mysli. Takhle byla cítit naděje.

Chvíli trvalo než se od tebe vzdálila a opět svinula do své tajemné pózy.
“S ostatními to zařídím, slibuju.“
Špitla a snažila se dělat jako by se nic nestalo.
“Už jen musím…“
Najednou se zarazila. Přeci jen jí její pohnutí zradilo, tohle jsi neměl slyšet a rozhodně jsi to neměl cítit. Ale cítil, tak hluboko že se ti sevřel žaludek. Eilani se chystá na něco… něco nebezpečného, šíleného, ohrožujícího, něco o čem si není sama jistá že dokáže, protože její úzkost a nejistota prolétli tvou páteří.
“Promiň, já… já… nechtěla.“
Vydechne nakonec a odvrátí se.
Ať je to cokoli, týká se to její sestry a není to dobré. Ale Eilani věří, že je to jen její problém, že ty už jich máš dost, že už tě dostala do dost z nich, do příliš z nich a tenhle musí prostě zvládnout sama, nějak, jakkoli. I když její zoufalství v tvých kostech ještě pořád křičí POMOC!

S květem Reprasu, šíleným artefaktem síla-ví odkud, schopným napáchat děsivé věci, v kapse. Se skupinou věrných přátel připravující odchod, opuštění všeho co jste zatím znali. S mistry a padawany hledícím na tebe úkosem. S Galaxií plnou války se stvořeními doslova z nočních můr. S tím vším tu tak stojíš jen pár metrů od Eilani, jen pár kroků od dalšího rozhodnutí co může měnit vše.


------------
Ok, dle dohody se pokouším navazovat a pro ulehčení (nijak výrazné, protože tenhle příběh je zatracený labyrint) obsahuje jakési shrnutí nejpodstatnějšího, snad pomůže.
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1219
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný


Zpět na Mise NR

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron