od Gnost Kohn » 10.11.2016 14:27:12
Vesmír, XG-1:
Identita mého cíle mi moc nepomohla. Vyrojila se mi spousta otázek. Pokud mě k tomu dožene nebudu mít problém s ním objovat, jako s někým jiným, ale je potřeba znát odpovědi, které asi stejně nedostanu.
Ne příliš důležitá věc je, jestli ví, že jsem Mortarionův syn, nebo věří že je můj strýc, jako tomu věřila většina. Pochybuji, že by mu to otec řekl, nevěděli to ani ti jeho dva... poskoci, kteří byli sami o sobě velké tajemství. Celkově na tomto moc nezáleží, jen by to mohlo hrát v můj propěch. Celkově toho o mě nemusel vědět moc víc, většinou se mi všechno podařilo tajit, takže snad...
Fyzicky na tom budeme podobně, zkušenější je bezpochyby on, je mu dvojnásobek co mě, takže bych mohl mít fyzicky výhodu. Ale zná mého otce, až moc dobře, ví jak bojuje, taktiku. Otec používal Ataru a Soresu, já Djem So a Shien, ale otec mě učil Juyo a Jar`kai, pochytil jsem dost triků, které věděl i Fen Terrek, když se mnou bojoval. Triky mi v tomto boji nepomůžou. Budu muset spoléhat na svoji výdrž a možná to, že mě nebude chtít zabít.
"To jako vážně hned ze začátku uvažuješ, jak ho zabiješ? Nemyslíš to vážně."
Je mi to jedno, jde mi o přežití. Jediové, co stále bojují jsou omezení, bojují za mrtvou věc. Galaxie potřebuje Řád, Republika byla jenom schránka korupce a hnisu galaxie, konec války by znamenal jen problémy, nebyly plány co udělat s klonovou armádou, nic... Děly se zvěrstva, ano... to nepopírám, ale někdo musí položit oběť za mír. Nebyli jsme ochránci míru, ale vojáci... začali jsme válku. Možná by stejně vypukla, ale později, my jsme na Geonosis rozhodli o osudu galaxie.
Po jednom si pustím všechny videa z bitev, všechny materiály, co mi byly poskytnuty, je mi jedno kolikrát to musím pustit. Musím si zapamatovat kažždý je ho pohyb. Musím o něm vědět všechno, jeho styl, lokomoční pohyby, taktiku, naladění mysli při bitvě. Znát soupeře je důležitá věc. Hlavně v této situaci, může to rozhodnout o mém vítězství, či prohře. Sice jsme jen poskoci Temné strany, jenom postradatelné položky, ale já měl přístup k rodinému holocronu. Otec mě učil dost, kodex sithů i jediů, mohl jsem porovnávat, ale nikdy dříve mě to neoslovilo. Teď vidím víc, vidím pravdu, která vede ke stagnaci jediů, rovnováha, která neexistuje, kodex sithů, celá jejích filosofie je o zdokonalování se, celý vesmír je založen na konfliktu. Už sakotný akt splození je konflikt, učení, cvičení, trénink, přežití... konflikt člověka s přírodou. Zpětně chápu, že skrze vše, co jsem zažil válku, rozkaz 66, čistku... Elizu...jsem pochopil, že mír je lež.
Musím ho zajmout. Bylo to jediné, co mi dlouho viselo v hlavě. Jsem na stopě nejen Volkrota, ale může to mýt moje vodítko ke všem ostatním.
"Stále sobec, ale vidíš teď jinak. Nenech se tím zaslepit. Aspoň to kontroluj."
Je mi jedno, o co se ten hlas snaží, svědomí, "lepší" a otravnější stránka mé osobnosti, jenom mě to znervózňuje. Musím ho zajmout, ale inkvizice ho dostane až poté, co s ním skončím a je mi jedno v jakém stavu poté bude. Chci odpovědi, odpovědi na své otázky a je mi jedno skrz co budu muset projít. Pokud inkvizice dostane ztracené káčátko, vyšvihnu se na výsluní, dostanu své odpovědi a možnost s nimi pracovat, zvládnu to. Ale dát Volkrota inkvizici, pokud z něj dostanu co chci bude znamenat to, že to dostanou i oni. A inkvizice má jiné plány než já. Můžou poslat někoho jiného. Ne, budu ho potom muset zabít. Pokud nějaké informace má, jsem jediný, kdo je může získat. Tady nesmím věřit nikomu.
"A jsme zase tady, opravdu jsi v téhle smyčce nedůvěry a nenávisti tak hluboko?"
Prostě je mi to jedno, budu mít ještě nějaký čas, než dorazím na Bogden, přece jen to není zrovna nejkratší cesta. Vstanu z pilotního sedadla a kleknu si za něj tak, abych měl prostor a případně viděl na kontrolky. Z batohu vytáhnu krabičku s mečem. Potřebuji všechny prostředky. Umím bojovat s jedním i se dvěma meči, ale abych to dokázal, potřebuji je mít dva hotové, ne jen kovovou hůlku, kterou bych mohl soupeři hodit do obličeje. Musím si také vyčistit hlavu od tohohle všeho, vyrušování. Jen se soustředit na cíl. Odklopím kryt komory krystalu a začnu již po několikáté usazovat modrý krystal, který jsem vybral. Není to první, ani druhý, možná ani pátý meč, který jsem stavěl, ale pořád mi to úplně nejde, pořád nedokážu najít správnou pozici, ale teď musím. Tentokrát netoleruji selhání, teď nemůžu selhat ani v tomto úkonu. Možná mi ale dochází, že doteď jsem stavěl zbraň na zabíjení. Zbraň k vítězství, ale musím stavět zbraň k dosažení toho co potřebuji. Potřebuji vědět, že těch pár lidí, na kterých mi záleží je v pořádku. Dostat se k nim. Zase je vidět. Ale zároveň je to stále zbraň k zabíjení. Je mi jedno, skrz co musím projít, aby se k nim dostal.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160