YMPM - Epizoda II

[East.Wood]

Skupina rytířky Avalin, místo havárie (Naen Sakki)

Cesta byla dlouhá, začínal jsem se nudit.

To se změnilo ve chvíli, kdy naše loď po problémech skončila kdesi na povrchu planetu.
Nastal chaos a zmatek. Křik se mísil se zvukem deformovaného trupu lodi a já jsem nějakou dobu nevěděl, co se děje.

Když jsem přišel trochu k sobě, nejdříve jsem ucítil menší bolest v koleni, ale více jsem se polekal krve. Nebyla moje, crčela z ranky vedle sedící dívky. Odhadl jsem, že to byla firrerreanka a myslím, že se jmenovala Shayna nebo tak nějak...

"Auu... jseš v pořádku? Shayno? Shenyo? Nebo jak se jmenuješ? Ukaž pomůžu ti..." hlesl jsem a instinktivně přiložil ruku na její ránu. Matně jsem zahlédl, že i její hlava utrpěla nějaké zranění. Ale prozatím byla stejně připoutaná jako já a zatím nemluvila. Ani jsem nevěděl, zda byla při vědomí. Mlhavě jsem si vzpomínal, že téhle rase se dobře hojí rány, ale to teď nebylo důležité.

Zaslechl jsem nějaké hlasy a uviděl obrysy postav, jak se k nám blíží.
Snad někdo z dětí přežil a jdou nám na pomoc... svitla mi v hlavě naděje.
"Haló, tady jsme!" zavolal jsem do útrob lodi a zakuckal se, jak mi vniklo do pusy trochu zvířeného prachu a kouře.

[Hayasan]

Sám, sám o samotě... někde v lesíku, skupina mistra Atamy Moník, Jordi a její budoucí ženich

Ze všeho nejdříve jsem se velmi opatrně (a hlavně pomalu) posadil, abych budoucího ženicha své maličkaté, roztomiloučké a jasňoučké Jordi, nevylekal. Sice se mi moc nelíbilo, že to není žádný sprinter, protože moje Jordi by zcela jistě mohla závodit i s kluzáky a bezpochyby by vyhrála, ale na druhou stranu, třeba rychlost podědí po Jordi a sílu po…
Jak mu budu říkat? Marconius, ano… bude Marconius.
Trochu vypočítavě jsem zvolil toto jméno, abych svého ušatého přítele alespoň trochu uchlácholil, až se dozví, že si pořizuju malou krysí farmu.
V momentě, kdy jsem seděl na zemi, jsem se znovu pokusil vyslat signál „přijď“. A tentokrát jsem zase velmi pomalu, vytáhl z jedné kapsy nějaké drobky, které obvykle mívám pro Jordi. Položil jsem je vedle sebe, aby tvoreček, teda Marconius, byl lákán i na žrádlo, které jinak určitě musí shánět celý den, což je značně vyčerpávající, takže kaloriemi navíc a zadarmo snad nepohrdne.

[Elinor Rahl]

Skupina mistry Atamy, tůň v lese: (Elinor)

"No..."
Tohle byla ta náročnější část, připadala jsem si poněkud provinile, že jsem vůbec nechala Mona zmizet a přidělala tím Tarnemovi starosti navíc.
"Prakticky hned, co jsme se tu utábořili, říkal, že si musí... ehm... odskočit."
Mimoděk zrudnu, doufám, že samo slovo "odskočit" je dostatečné zdůvodnění, proč jsem nešla s Monem a nedávala víc pozor.
Zároveň kývnutím hlavy, tak, aby to bylo co nejnenápadnější, ukážu Tarnemovi směr, kterým toulavý padaw... youngling... odešel.
"Nemohlo se mu stát nic? Ani té jeho kryse, že ne?"
Pravděpodobně to vyzní tak, že o krysu mám přece jen o poznání větší starost než o Mona samotného, který by si nějakou nepříjemnost za své nezodpovědné chování zasloužil. Ale Jordi v tom všem byla nevinná a za jeho zbytečné riskování nemohla. Přesto jsem se obávala, že jestli někomu skutečně hrozí úhona, tak to bude právě ona.

[Shisco]

Edia, skupina mistra Atamy (Marconius)

Vedle!
Zamračil jsem se a napřáhnul uši dozadu, načež jsem sáhnul rukou do vody pro klacek a vytáhl ho nad hladinu.
Přesvědčit, aby mi... Zvířecí trik? Určitě to není neproveditelné, bylo by to trochu jako lovení ryb baterkou, ale někdo by to musel dělat se mnou, když jsem sám nezvládl ani tohle... I když ne, ne, já ji cítil, cítil jsem ji, akorát jsem se prostě jenom nestrefil.
Notak, ještě jednou, jak se můžu považovat za dospělejšího než oni, když ani neumím chytit rybu?
Ne, dost těchhle myšlenek, všechno králíkovi nemůže vyjít na první pokus, pokud není superkrálík.
Quarrenka měla na svojem klacku napíchnutou rybu, kterou když si upeče, nají se z ní.
Možná ani nemusí, nejí Quarreni ryby syrové? To se dozvím za chvíli, teď pokus číslo dvě...
"Dobře ty! Proti proudu, říkáš..."
Předvídání... Co udělá ryba v ohrožení? Poplave po proudu, protože proud ji nese a je tak rychlejší, a to chceme, protože když proti tomu směru hodím oštěp, vletí mu do dráhy. To by mohlo vyjít, ale žádné ryby teď nejsou poblíž... Tak si tedy počkáme... Čekání, nemám ho rád, notak, pojď, pojď...
Otočil jsem se patřičným směrem a opět jsem se ze všech sil snažil nehýbat, ač se mi to tentokrát už dařilo hůře. Zatímco jsem rozprostřel svou mysl skrz vodu několik metrů okolo mě, přistihl jsem se, jak si pod vodou poklepávám nohou, čímž dělám rázy, které ryby plaší.
Uvolni se...
Nervózně jsem zastříhal vztyčenýma ušima, ty byly nad hladinou, tady to nevadilo, a potom jsem je soustředěně nechal strnout, stejně jako zbytek těla.
A tady máme první odvážlivce... Ty jsou maličké, ale tahle... Není to ta stejná? Ne, to nebude ona. Tady, v tomhletom místě... Proti proudu, trošku před...
A švác ho!
Oštěp se žbluňknutím rozrazil vodní hladinu a sjel do vody.

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie Skupina rytířky Avalin, Místo havárie (Gliben Beltens)

Stále ještě jsem se trochu rozhlížel po okolí, ale teď už jsem se zaměřoval spíše na tu trosku přede mnou. Dostal jsem se skoro až k ní a právě v tom okamžiku jsem to ucítil. To, že se ozvala Síla, mohlo znamenat s velkou pravděpodobností právě jedno. Uvnitř té trosky někdo byl a byl naživu. Znovu se ozvaly ty smíšené pocity. Přesně kvůli tomu jsem se k oné trosce vydal.
Ještě jednou jsem se ohlédl za sebe k místu, kde jsem zanechal Nallin a pak jsem stejně jako v předchozím případě vyrazil rychleji v před. Až k trosce jsem doběhl snadno. Tam bylo potřeba vyřešit, jak se co nejrychleji dostat dovnitř.
Pláty trupu byly v těchhle místech hodně pomačkané a potrhané. Rozhodně víc, než ten z kterého jsem se vyprostil já, takže se mi na jednu stranu mohlo podařit najít větší škvíru, kterou bych se mohl protáhnout, na druhou stranu to znamenalo i to, že jsem se musel do kabiny prodírat dalším úsekem v němž na každém kroku někde číhaly ostré hrany potrhaných plátů.
Musel jsem si dávat pozor a tak to chvíli trvalo, pak jsem se konečně dostal dovnitř do pozůstatku části kabiny.
Tam jsem se zastavil a nemusel se v tom malém prostoru ani moc rozhlížet, abych uviděl další dva spolužáky i to ostatní, tedy hlavně zranění na hlavě firrereanky jménem Shay. To okamžitě upoutalo veškerou mou pozornost. To co se stalo Shay se mi přirozeně nelíbilo a nikomu ze svých spolužádků jsem nic takového nepřál. Cítil jsem s ní i s tím Vurkem. Rychle jsem začal přemýšlet, co by se dalo dělat tady. Za hlavní jsem bral zranění hlavy, i když i Shay bych se měl pokusit prohlédnout.
"Jak dlouho to ještě vydržíš?" zeptal jsem se Naena, Vurka, který se snažil Shay pomoci s přispěním Síly
"Musíme najít něco, čím bychom Shay mohli ošetřili, ale myslím si, že v tomhle případě by to možná chtělo nějaké prostředky. Kdyby jeden z nás mohl zkusit najít něco v zavazadlovém prostoru..." Rukou jsem při tom ukázal na dveře na druhé straně. Alespoň pro sebe. Věděl jsem, že tam někde by měl být zavazadlový prostor, ale můžná byl úplně rozbitý a to by ztěžovalo hledání. Ale snad by se tam našlo i něco na vážnější zranění, jako měla Shay na hlavě. Pak bychom ji mohli vyprostit a použít třeba bactový obvaz, pokud by se tedy nějaký našel.
Ideálně by to samozřejmě i v téhle situaci chtělo rychlé řešení, protože Naen musel určitě vynakládat docela dost energie na to, aby Shay dokázal pomoci a nemohl jsem si být jistý jak to zabírá, nebo bude zabírat. Jenže já sám už jsem tuniku prakticky neměl a svého oblečení by se musel vzdát i Naen, což by mu ale stejně nebylo vhodné navrhovat moc přímo a pak kus látky by v některých případech nemusel pomoct.

[Jordi Linx]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Gliben se rychle optal Naena, jestli to v současné situaci vydrží, byť si nemohl přesně jistý, jak a jestli jeho snahy na dívku zabírají jiným způsobem, než že vyvíjí tlak na otevřenou ránu a tak nemůže krvácet. Naen dobře věděl, že ruce na ráně udrží ještě nějakou dobu, byť je cítil poněkud otupěle. Tak se však nicméně cítil celý, což mohlo být ještě díky následku havárie, kterou před nějakou chvílí absolvoval.
Co se možnosti nějakých pohotovostních zásob týkalo, tak chybějící zavazadlový prostor nemohl Glibenovi nijak pomoci, nicméně tu ještě stále byl přepravní box, jenž mohl něco užitečného obsahovat. Naneštěstí však byl zavřený elektronickým zámkem a Gliben rozhodně neznal kód pro jeho možné otevření. Naen si však vzpomněl, že pod každou druhou sedačkou by se měl nacházet nouzový vibronůž pro rychlé odříznutí pásů právě pro případ havárie a i jiné použití, nicméně bylo ještě zapotřebí to kolegovi sdělit.

Když Ircos vystřelil kupředu, tak dívky v podstatě neměly na vybranou a vyrazili během za ním. Soustředění se na něco před nimi, než to, co doposud absolvovaly, je navíc trochu odtrhlo od vlastních zranění a starostí, které mohly mít.
Na místě nalezly berchestianskou dívku v bezvědomí, každopádně však vše naznačovalo, že již byla do jisté míry ošetřena a žádné zdravotní nebezpečí ji dle všeho nehrozilo.
Po chvilce se však pohnula, jak začala přicházet k vědomí - což nemuselo být zrovna příjemné a rozhodně nešlo vyloučit zmatení, nebo snad dokonce i šok.

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Marconius si vzal radu Quarrenky k srdci a přiměl se tentokrát soustředit úplně odlišným způsobem. Obojživelná dívka se mezitím posunula ještě o kus dál, aby byla dvojice více rozprostřena a měli tak více k prostoru pro svůj lov. Chvilku trvalo, než se Marconius natolik zklidnil, aby ho ryby opět vnímaly jako nehybný předmět, ale konečně se mu to povedlo a ony se pozvolně vracely k jeho pozici. Mezitím Qisha ulovila druhý kousek k nemalému nadšení spolužáků na břehu, kteří dvojici věnovali, až na několik výjimek, stále více pozornosti.
Pak konečně přišla chvíle, kdy Marconius zaútočil, držel se plánů a ... a mohl slavit úspěch. Nebyl to sice žádný veliký kousek, ale malá rybka to rozhodně nebyla a při dobré přípravě by se z ní mohli skromně najíst hned dva členové výpravy, nebo jeden dospělý.

Elinor odpověděla Tarnemovi na vše, nač se ptal, co nejlépe mohla a s obavami čekala, jak se mladý padawan zachová. Nedalo se pochybovat, i dle jeho výrazu, že ze situace rozhodně neměl radost, ale i tak dovedl zachovat klid a nad vším se zamyslel. Nutkání vydat se za ztraceným younglingem bylo nepopsatelné, ale stále měl zodpovědnost za zbytek skupiny.
... krysa?
zarazil se zničehonic Tarnem, ale hned mávl rukou, aby Elinor neodpovídala, protože to teď stejně nemohlo již nic změnit.
Vyrazím za ním, ale nikomu nic neříkej. Dávám ti do péče svůj meč, kdyby došlo k nejhoršímu. Myslím, že třeba Marconius by si s ním poradil dost dobře, ale hlavně se držte ve skupině, ideálně kruh. Můžete se schovat i do vody, tam většina dravců nevleze,
rozhodl se nakonec padawan a podal dívce svůj světelný meč, tak aby to nikdo neviděl. Nechtěl vyvolávat paniku a zbytečně strašit ostatní děti.
Věnujte mi chvilinku - protože někteří z vás jsou ještě docela unavení a počítám, že byste si ty ryby případně chtěli sníst, tak tu ještě chvilku pobudeme. Nicméně, protože v okolí není nic nebezpečného ani velkého, tak se vydám na rychlý průzkum, abychom věděli něco o cestě, kterou poté půjdeme, ano? Nikam se sami nevydávejte a zůstaňte všichni tady pohromadě, než se vrátím. Nebude to trvat dlouho,
přednesl skupině naprosto klidným hlasem a připojil k tomu i sebejistý úsměv, aby nevzbudil podezření. Když si byl jistý, že ho děti slyšely, tak mávnul na pozdrav a vykročil nevzrušeně k lesu. Že zrychlil do běhu, jakmile byl z očí, si už nikdo všimnout nedovedl.

Proces sbližování byl velice důležitým prvkem a Mon to nechtěl nijak uspěchat, proto se snažil působit co nejméně nápadně a přátelsky, jak jen dovedl. Rozhodl se také přistoupit k univerzálnímu sbližovacímu prostředku - jídlu, které nasypal vedle sebe a čekal, co se bude dít.
Tvor opět chvilku nereagoval, než se nakonec přeci jen rozhodl opatrně vydat kupředu zjistit, cože mu to bylo nabízeno za dobrotu. Mon navíc mohl vycítit, jak se jeho Jordi začala probouzet, nejspíš i v reakci na jiného tvora, který se právě chystal obědvat hned vedle.
--------------------------------------------
Další kolo uzavírám 8.6. a opět ponechávám možnost vzájemné interakce(max však dva příspěvky na jedince za kolo) mezi účastníky. Také jste si jistě všimli, že se mezi aktivní navrátil East a to do své postavy, která se ocitla v nepříliš záviděníhodné situaci.

[East.Wood]

Skupina rytířky Avalin, místo havárie (Naen Sakki)

Nějak jsem doufal, že se objeví někdo z mých spolužáků, aby mi ulehčil situaci.
Kadžopádně firrerreanská dívka byla stále při vědomí, což bylo dobré.

Snažil jsem se nepouštět ruku z její rány a zabránit tak ztrátě větší části krve.
"Bude to dobré, uvidíš. Hele, už jsou tady..." vydechl jsem, když jsem spatřil Glibena. Nevěděl jsem proč, ale jeho jméno jsem si nějak pamatoval.

"Tady, Glibene... jo, myslím, že to ještě chvíli zvládneme. Viď, Shay?" promluvil jsem povzbudivě k holce a očima pomáhal Glibenovi dostat se k nám v co možná nejkratším čase. On se ale jal hledat nějaké prostředky k ošetření. Nevěděl jsem jak mu pomoct, proto jsem doufal, že něco najde.
A stále jsem dával pozor na Shay. Bedlivý pozor...

[Elinor Rahl]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor)

Ups!
Tohle mi uteklo. Celou dobu je Monova krysa takovým tím veřejným tajemstvím, o kterém se možná tak docela nahlas nemluví, ale ví o něm zcela bezpečně všichni. Že by mohl Tarnem slyšet o Jordi opravdu poprvé, mi přišlo neuvěřitelné... přesto tomu tak zjevně bylo.
Každopádně to nevypadalo, že by ho to nějak víc vyvedlo z míry, nezbývalo tedy než doufat, že ho to z míry skutečně nijak nevyvedlo a že si krysu oblíbí, až ji potká.

...k nejhoršímu?
Opatrně přeberu od Tarnema světelný meč a vynechám poznámku, že jsem už OPRAVDOVEJ světelňák jednou v ruce měla, a to na lodi plné sithů. Jednak by to bylo zdržování, jednak by to působilo, že se cítím ukřivděně, a navíc by to vyznívalo jako naprosto běžná younglingovská chvástací poznámka. Bez ohledu na to, že to byla pravda.
Zároveň jsem v téhle skupince byla jeden z mála zodpovědných lidí, takže mi bylo jasné, že je potřeba udržet děti pohromadě, bez zbytečného panikaření a bez hloupých poznámek. A najít Mona, dřív, než ublíží sobě a svému mazlíkovi nemístnou průzkumnickou zvědavostí.

[Xavier]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese

Zvýšený hlas padawana mne probudil.
To co jsem slyšel mne nepotěšilo.
To tady jako zůstaneme sami? Parta dětí bez dozoru? Beze zbraně, a někoho kdo by s ní uměl zacházet?
Zaváhal jsem, jestli se nemám zeptat, zda to opravdu považuje za dobrý nápad, ale raději jsem si to rozmyslel.
O jakejch rybách to vlastně mluví.
Otočil jsem se k jezírku. Tam zrovna několik mých kolegů lovilo ryby. Při pohledů jak jedna ryba, ještě živá je nabodnutá na klacku a kroutí se a po klacku stéká její krev se mi udělalo špatně a tak jsem se raději otočil.
Začal jsem mít pocit, že nás sem mistr Linx poslal jen abychom tu umřeli. Naši dozorové nás oba opustili a teď nás zde může cokoliv sežrat.
Nebo by se mohli vrátit sithové a dokončit co začali.
Blesklo mi hlavou.

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie:

Byla to jedním slovem katastrofa. Něco takového si neumíte představit ani v nejdivočejších snech. Dokonce ani holofilmy nevystihují dostatečně ten děs a tíživou atmosféru, jaká se vás zmocní, když procházíte troskami transportu. Nejednou mi v hlavě vyvstane myšlenka:

Proč právě já? Jakto že já jsem přežila, zatímco moji přátelé jsou Síla ví kde! Možná dokonce… Proč právě já?!
Zoufalství a lítost se prohlubují. Snažím se být silná. Kvůli Tzadi, kvůli Ircosovi, kvůli Shay a Naenovi, kvůli všem ostatním… kvůli sobě. Je to ale neskutečně těžké. Dosavadní výcvik mě na nic podobného nepřipravil. Tuším, jak by se měl Jedi v podobné situaci zachovat, ale… ALE JÁ NEJSEM JEDI!

NEJSEM JEDI, ALE OBYČEJNÝ YOUNGLING! Mistři, kde jste?! Potřebujeme pomoc!
Bezhlasé volání vychází z hlouby mého srdce. Za pomoci Síly se rozletí do širokého okolí, jako hejno pěvců.
Bojím se. Vím, že strach vede k temné straně, ale nedokážu ho nyní zahnat. Moji spolužáci jsou v nebezpečí a já si připadám naprosto bezmocná!
Jako tělo bez duše následuji své společníky. Bojuji s touhou posadit se a plakat. Plakat tak dlouho, až by v mých očích nezůstala jediná kapička slz. Obraz zkázy mě naprosto pohltil. Vysává mi sílu a šálí můj zrak. Nebo ne? Zamžourám očima do míst, kde jsem zaznamenala pohyb. Dříve než však stačím ostatní upozornit, ticho prořízne chlapcův hlas. Všechny negativní myšlenky a pocity házím za hlavu.

Teď je čas činu! Teď se musím soustředit!
Opakuji si v mysli, zatímco se blížíme k ležící dětské postavě.

Sílo!.. Pramatko!... Dej ať je na živu! Prosím!
Modlím se. Konečně doběhneme k berchestianské dívce. Znám ji. Avšak ať se snažím, jak chci, její jméno si nedokážu vybavit. To je nyní druhořadé. Pokleknu vedle ní a pečlivě zkoumám její zranění. Vše nasvědčuje tomu, že již byla ošetřena.

Někdo tu byl před námi a ošetřil ji! Někdo z lodi! Možná Shay nebo Naen!
Vzhlédnu s nadějí k Tzadi a zastříhám ušima. V jejích očích se zrcadlí nově nalezená víra. S úsměvem pohlédnu opět na dívku, která pomalu přichází k sobě.

V klidu lež, si v bezpečí… Slyšíš mě? To jsem já, Zíza! Nic ti nehrozí! Všechno je v pořádku. Zůstaň ležet.
Promluvím konejšivě, připravená dívce, jakkoliv pomoci. Případně jí zabránit, aby vstala a neublížila si tak.

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie Skupina rytířky Avalin, Místo havárie (Gliben Beltens)

Velice brzy jsem si sám uvědomil, jak snadno se má mysl znova a znova obrací k řešení, které by se nabízelo jako nejlepší. Nikdo mi to nemusel připomínat. Uvědomil jsem si i to, že tahle myšlenka nikam nevede a je to vlastně jen jakási slepá ulička. Není možné se pořád upínat k myšlence zázraku. Snad právě v něco takového, co by mohlo změnit naši situaci jsem doufal.
Jenže tady a teď bylo potřeba víc než doufat a spoléhat se že se něco stane. Čím delší dobu to trvalo, čím víc jsem toho viděl a měl možnost nad tím trochu přemýšlet, bylo mi čím dál tím víc jasné, že je potřeba jediné. Snažit se sám něco dělat.
Pustit pro podobné účely zavazadlový prostor z hlavy a další prohlídku lodi opět odložit až budu hotov tady, s ošetřením Shay.

Na místo dalších myšlenek o tom, co všechno by nám mohlo pomoct jsem se jal přemýšlet. Doufal jsem, že mě ještě něco dalšího napadne. Něco, by mělo větší smysl a co by v dané situaci mohlo být proveditelné. Přitom jsem pohledem ještě trochu zkoumal vnitřek části kabiny, v němž jsme se nacházeli. Potom jsem si všiml přepravního boxu, přirozeně mě to zaujalo.
Svou pozornost jsem tedy přesměroval k onomu boxu. Musel jsem najít způsob, jak ho otevřít. Jeho elektronický zámek mi dělal starosti. Otevřít ho způsobem, jakým by se správně otevřít měl bylo nemožné. To bych musel znát správné heslo.
"Jak se do toho boxu dostat?!" promluvil jsem sice nahlas, ale ta slova jsem adresoval spíš sám sobě, než ostatním.
Pustit se do toho jen tak rukama bez ničeho by nedopadlo o moc lépe. Takže jsem se potřeboval porozhlédnout ještě po něčem, co by mi pomohlo dostat se dovnitř. Možná že by pomohlo něco tenkého a ostrého. Něco jako byl kus plastoceli.
Box by buď mohl mít dost tenkou stěnu na to, aby se dalo prořezat dovnitř, nebo by se mít něco v ruce dalo možná mluvit i o vypáčení toho zámku. Otázka byla jak získat to něco ostrého. Kde to najít, ale i jestli by to bylo opravdu použitelné.
Pustil jsem se do třetí části obhlídky a přitom přemýšlel, jestli by v případě, že bych tentokrát už nic nenašel stačilo nějak si opatřit kus ostrého plátu. Ale i ten bych musel nějak získat. Nejspíš mezi zprohýbanými pláty trupu hledat vhodný úlomek. Získat ho s pomocí Síly už by mohlo být o něco těžší. Pláty byly přeci jen docela pevné a když jsem jeden před tím chtěl jen posunout, trvalo to relativně dlouho a stálo mě to docela dost úsilí.

To ostatní, tedy dál pomáhat Shay jsem zatím nechával na Naenovi, ale snažil jsem se něčeho dosáhnout rychle.
Naen mě sice ujistil, že to se svými silami ještě chvíli vydrží a já věřil, že to zvládne, ale ošetření by se stejně mělo odkládat co možná nejmíň.

[Jordi Linx]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Trojice younglingů se rozmístila okolo Nallin, zraněné dívky, která právě přicházela k sobě. Než mohl promluvit kdokoliv z jejích kolegů, tak se jako první slova chopila Azíza, která to možná potřebovala i pro sebe, aby nepropadla chmurnému vlivu svého současného prostředí. Berchestrianská dívka s sebou nejdříve trochu zavrtěla, aby pak pomalu otočila oči a natočila se směrem k Azíze, jež na ní promluvila jako první. Než promluvila, tak se stihla podívat na zbylé dva další spolužáky, kteří klečeli u ní a čekali na to, až něco pronese.
Co ... co se ... stalo?
zeptala se jednoduše a prostě, aby ke svým pohybovým činnostem pomalu začala přidávat i své končetiny. Bylo vidět, že se musela hodně přemáhat, aby byť jen trošku zvedla ruku, což bylo snad jen následkem otřesení z havárie.

V trosce se mezitím dvojice younglingů snažila nějakým způsobem stabilizovat Shay natolik, aby nedošlo k nejhoršímu. A zatímco Naen mohl v podstatě jenom setrvávat na svém místě, tlačit na zraněné místo a maximálně tak komunikovat s Glibenem. Zároveň mohl tedy něco málo zkoušet pomocí Síly, tedy alespoň do míry, jaké byl schopen.
Naproti tomu Gliben se dostal do svízelné situace, kdy nejspíš našel bednu, jenž by mohla obsahovat něco užitečného, ale nemohl se dostat dovnitř. Rychle se rozhlížel, zda-li nenalezne nějakou trosku, nebo cokoliv, co by mu mohlo pomoci v dostání se do bedny, ale aniž by opustil tento prostor, tak nic užitečného po ruce nebylo. Tedy, ostrých hran tu bylo všemožně dost a do prostoru pod sedadly příliš dobře neviděl, aniž by to tam musel osobně procházet a přehrabovat, každopádně všechny ostré hrany spíše vyčnívaly a znamenalo by to bednu skoro až metr dlouhou a čtyřicet centimetrů vysokou i širokou zvednout a "nějak" ji otevřít o ony hrany.

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Zatímco Tarnem kvapně vyrazil pryč, ostatní younglingové se vypořádávali s nově vzniklou situací bez většího náznaku jakéhokoliv podezření. Tedy s výjimkou Elinor, na níž byla přenesena značná odpovědnost a Dlla, který byl nevěřící v klidné prostředí již od počátku. A zatímco Elinor stála nyní trochu stranou a mohla sledovat, jak se většina vrací k pozorování a povzbuzování lovců ryb, k nimž se dokonce jeden další youngling přidal, Dll byl na úplně opačné straně současného rozložení obyvatel tábora. K Dllovi přitom přišel jiný youngling ze skupiny - pokud by zapátral v paměti, tak si zeloského chlapce mohl vybavit jako Dariuse Banoa Kola. Oproti ostatním younglingům byl výškově menší, tedy o něco blíže Dllovi a také si mohl vzpomenout, že tento klučina nemohl jíst sladké.
Taky máš problém se dívat na ulovenou rybu? Jako mám ryby na talíři rád, ale tu přípravu rád nemám,
oslovil Dlla, když si byl jistý, že mu sullustan mohl věnovat pozornost. Ten se navíc nemusel obávat, že by mu nerozuměl, protože lekce o obecném porozumění patřily k základům studií na Vlně Fyodosu a Darius byl v první skupině, která se na Vlnu přidala po onom incidentu, který se Dllovi tak nesmazatelně vryl do paměti.
--------------------------------------
Další kolo uzavírám 22.6. a jako obvykle poskytuji možnost pro až dva příspěvky na hráče v rámci nějaké konverzace. U NPC provedu kontrolu příští neděli, jestli bych případně dodal mezikolo pro aktivní hráče.

[Hayasan]

Skupina mistra Atamy, les Monítko
Jordi se začínala probouzet, což jsem nepovažoval za dobré, neboť by mi mohla utéct. Nechtěl jsem, aby budoucí hrdá matka mého krysího rodu zpanikařila, a ihned jsem ji začal uklidňovat. Dokonce jsem strčil do kapsy jednu ruku, neboť díky doteku by mohla Síla k ní proudit snáz a ona by třeba ještě mohla dál spinkat.
Přehled o čase jsem tak nějak ztratil, ostatně jako vždycky, když jsem se svými milovanými zvířátky, která jsou tak hodná a bezelstná, že je třeba je chránit a starat se o ně. Rád se o ně starám a strašně rád se s nimi mazlím.
Jestliže se mi podařilo uklidnit Jordi, budoucí matku opravdu geniálních hlodavců, teprve poté jsem se pokusil znovu začít uklidňovat svého nového přítele. Opatrně bych vztáhl ruku, ale nedotkl bych se ho. Pomocí Síly bych se ho pokoušel volat, aby sám přišel.
Občas bych ještě zkontroloval svou malinkatou princezničku s lysým ocasem v kapse.

[Xavier]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese (Ten malej ušatej)

Hmm.
Odpověděl jsem sému kolegovi.
Ryby jsem celkově moc nemusel. Byly celé slizké plné kostí.
Zase jsem si lehl, ale již se mi nepodařilo usnout, padawan, co se staral o naši bezpečnost, odešel.
Otáčel jsem se za každým zašustěním v křoví i za každým hlasitějším zvukem.
Inu mít vynikající sluch je občas těžké.

[Shisco]

Edia, skupina mistra Atamy (Ten velkej ušatej)

Otevřel jsem oči a natáhl se pro oštěp. Okamžik jsem jej očima hledal pod vodou, jež se zbarvovala tmavě červenou, skoro až fialovou krví.
Zásah...
Popadnul jsem klacek za okraj a vytáhnul ho z vody, na jeho konci sebou stále ještě házela ryba. Nebyl to sice žádný obr, ale malá také nebyla a jedno nebo dvě jídla se z ní udělat dala.
"Mně už to bude stačit," obrátil jsem se ke své kolegyni lovkyni. "Přece jen jídla máme dost a nebudu lovit víc ryb než kolik sním."
Vzal jsem kámen, přidržel si rybu na konci oštěpu u země a praštil ji s tím kamenem několikrát do hlavy, až se cukat přestala.
Je to lepší než pomalu vykrvácet a do té doby všechno cítit... Jedi má úctu k životu ve všech jeho formách.
Můj pohled zabloudil k Dllovi, který seděl na trávě a snažil se na nás nedívat.
Ani na umírající rybu se nemůže dívat... Zažít takhle z první ruky sithský útok a dívat se, jak vraždí vaše kamarády, a nemoct s tím nic udělat, nic, co by udělalo rozdíl a dokázalo zlepšit situaci... O psychologii nevím skoro nic, ale tomu sullustanskému chlapíkovi by se někdo, kdo ví, šiknul...
"Nebo bude ještě někdo chtít, mám chytit ještě jednu?"
Zapíchnul jsem klacek do země a došel si do batohu pro multifunkční nožík, abych rybu vykuchal.