vesmír, Hvězda Smrti, 701. patro
Kapitán Katarn sebral svůj oddíl a zrovna vystupoval z turbozdviže, když zahlédl myš.
Sviňo-myš! Za mnou!
zařval mocným hlasem a jeho oddíl jej okamžitě následoval a naháněl hlodavce pár minut ve snaze získat zajatce, aby jej předali ISB a kapitán za to dostal vyznamenání. Bohužel hlodavec měl víc štěstí než rozumu, či víc rozumu než kapitán a po menším kličkování zavedl své pronásledovatele na místo setkání, kde stále setrvávala turbozdviž s otevřenými dveřmi. Myš na nic nečekala a vběhla dovnitř. Palubní počítač zaregistroval vstup osoby a rozjel se zpátky nahoru, do 715. patra.
Kapitán Katarn se zastavil před zavřenými dveřmi turbozdviže a civěl na ně s otevřenými ústy. Jeho mozek se zdráhal uvěřit tomu, že byl převezen tvorem o stejné hmotnosti co jeho poboční DL-44.
Pane?
zeptal se ho jeho zástupce. Kapitán se vztekle otočil, zabodl svůj prst do jeho hrudního pancíře a zařval
Vidíte jak jste neschopný? I blbá myš vám uteče! Za své jednání si ponesete následky! A nečumte tak a přivolejte další turbozdviž! Musíme ji chytit!
zástupce zasalutoval
Ano, pane
a zmáčkl přivolavači knoflík na vedlejší turbozdviži.
vesmír, Hvězda Smrti, 715. patro
Turbozdviž se zastavila, dveře se otevřely ale nikdo nevycházel.
To je zas nějaký blbý error
pomyslel si vojín TK-(-1) a nahlédl dovnitř. Podíval se napravo, nalevo a když tam nikoho nenašel podíval se nahoru a vyjekl. Pod stropem visela zaháknutá myš a cenila na něj zuby
Do prd…
zaklel a zvedal svoji E-11, že udělá s myšou krátký proces. Myš se pokusila zasyčet a pokusila se probodnout nebohého vojína svým chlupatým ocasem. Bohužel nevzala v potaz přítomnost krytu v průzorech helmy, zlomila si o něj svůj ocas a mocně zařvala. Následně začal řvát i vojín, který tak tak unikl vypíchnutí oka myším ocasem a myslel si, že myš teď řve, aby sebrala více síly a dokončila to co začala a rozhodl se, že by bylo lepší kdyby byl někde jiné. Na patě se otočil a řvoucí a s rukama nad hlavou utekl z turbozdviže. Myš zapomněla na bolest ve svém ocase a s pobavením sledovala utíkajícího vojína a rozhodla se jej pronásledovat. Než však slezla na podlahu byl vojín v trapu a ona se vydala prozkoumat 715. patro.
Když zmizela v chodbě vedoucí k hangárům, dorazil na patro naštvaný kapitán Katarn se svým týmem a provedl pokus o výsadek v palebné zóně. Bohužel pro své muže kapitán nevzal v potaz stísněné prostory turbozdviže a výsledkem bylo něco co by se dalo označit jako komické varieté a jedna zlomená E-11. Kapitán si ji se zájmem prohlédl, zakroutil hlavou a řekl
Tak to jsem teda ještě neviděl.
Chtěl dodat i něco jiného, ale jeho pozornost upoutal prchající myšbot z chodby k hangáru, dal si dvě a dvě dohromady a rozběhl se tam i se svým oddílem, pln touhy pomstít svoji urážku a dokázat sám sobě, stejně jako i svým mužům, že jej nepředčí blbá myš.
***
Do hangáru plného TIE Fighterů dorazil zhruba o minutu později než myš, ale na rozdíl od myšího příchodu ten jejich nebyl tak nenápadný. Patnáct ozbrojenců řvoucí bojový pokřik je přece jen trošku hlasitější než jedna malá myš.
Osazenstvo hangáru na ně šokovaně a nechápavě hledělo a kapitán si až teď uvědomil, že 715. patro je už plně dokončené patro a on se zesměšnil před piloty a to ještě před námořními piloty, kteří stormtroopery vždy viděli jako pomalé až blbé jedince. A hledat myš před nimi by pěchotu v očích pilotů ještě více shodilo. Potřeboval proto vyklidit hangár a proto se rozběl k velitelovi hangáru, který něco rešil s techniky u rozebrané TIE.
Pane, co tu ještě děláte?
zeptal se jej, aniž by se představil a tato skutečnost velitele pobouřila
Jak jako co tu dělám? Já tu velím!
seřval kapitána a zeptal se ho
A co tu děláte vy?
velitel oddílu stormtrooperů klidně řekl
„Kontroluju evakuaci při požárním poplachu“
„Aha, tak vy teda … moment, řekl jste požární poplach?“
vysoukal ze sebe kapitán, vědom si toho, že palivo pro TIE a oheň je dost nebezpečná kombinace
Ano, vždyť na chodbě je vyhlášen
zalhal velitelovi Katarn
Tak to máte asi porouchaný požární systém. Radši jej půjdu zkontrolovat.
dodal a přiběhl k nejbližší stěně a praštil pažbou své DL-44 do požárního hlásiče. Okamžitě se rozblikali světla a rozhoukali sirény. Katarn se vrátil k velitelovi a zahlásil mu zcela evidentní skutečnost
Ne, nemáte. Systém funguje bezchybně
Velitel však měl na práci jiné věci a společně s mechaniky opouštěl prostor, zatímco co piloti startovali své TIE a připravovaly je k doletu, aby opustili ohroženou oblast.
Přesně podle předpisů a tak to má bejt
říkal si Katarn a měl v plánu hangár po jeho evakuaci prohledat se svým týmem.
***
Myš všechno dění v hangáru sledovala z nástupní rampy pro TIE, až do doby co kapitán zmáčknul alarm. Všechen ten rámus myš vyplašilo a ta se schovala do kokpitu nejbližší TIE.
Pár sekund po ní, tam skočil i pilot, nastartoval motor, zapnul repulsory a opustil stojánku a odletěl z hangáru.
vesmír, Hvězda Smrti, patro 701
Oba týmy se k sobě blížili víc a víc, až nakonec se oba týmy zastavili u jedněch dveří a cvičení se dostalo do patového bodu. Oba velitelé správně tušili na druhé straně své nepřátele a ani jeden z nich nechtěl udělat první krok. Nicméně podporučík Willard měl už plán jak překvapit nepřítele.
Dveře se otevřely a proti týmu nadporučíka Debbeta se vyřítil myšbot
A kruci …
zaklek Debbet a jeho oddíl spustil na myšbota palbu. Přesnou, ale omračovací střely nemají na droidy žádný vliv. Teda neměla by, ale tento myšbot byl takříkajíc jedinečný a obrátil se o 180 stupňů zpátky k podporučíkově týmu. TK-326 viděl myšbota ženoucího se na něj nelenil, odhodil zbraň a začal utíkat. Pak se přidalo pár výstřelů z obou stran a bylo to zmatek nad zmatek.
vesmír, Hvězda Smrti, 715. patro
Pane, myš tu není
hlásil zástupce kapitánovi výsledek hledání. Už potřetí prohledávali hangár, ale myš nikde.
Někde tady být musí! Prostě musí!
procedil mezi zuby kapitán
Nemusí pane, pokud by se tak malý tvor přiblížil k atmosférickým štítům, mohl by být vysát když TIE opouštěly hangár.
opravil kapitána jeho zástupce už unaveně, protože prohledávat hangár počtvrté se mu zž vůbec nechtělo
Asi máte pravdu. Zavelte nástup a mizíme odsud.
uznal kapitán jeho pravdu a odvedl svůj oddíl pryč na ubikace s vědomím, že jeho mise byla úspěšná.
vesmír, orbita Hvězda Smrti, TIE
Pilot TIE DS-8-11 byl rád, že se mu podařilo opustit hangár tak rychle a samou radostí provedl pár lopingů a dalších zběsilých manévrů. Tyto manévry na připoutaného pilota neměly žádný větší vliv, to však neplatilo pro nepřipoutanou myš vyplašenou klesajícím tlakem v netěsnícím kokpitu. To mělo za následek rozzuřenou myš vztekle se vrhající na pilota a úlek na straně pilota. Kokpit TIE je totiž dosti malý a skutečnost, že se v něm veze ještě někdo navíc dokáže vyděsit každého. Na Carridské akademii se ještě pořád vypravuje o Solovi, nadějném pilotovi, kterého vyděsila jeho řádně nepřipoutaná zbraň poletující v kokpitu.
Pilot se ohnal a ve stísněném kokpitu začal boj na život a na smrt, který vyhrála myš. Dokázala totiž rozkousat pilotovu dýchací hadici, nasoukat se do ní a dostat se až na obličej, kde začal škrábat a kousat, až se jí nakonec podařilo prokousnout pilotovu tepnu. Pilot vědom si toho, že následující okamžiky jsou jeho poslední pohodil hlavou dozadu a dostal tak myš mezi svých čelistí a vší silou skousnul.
Myš zaryčela a umřela, pilot si odechl a umřel. Byl to boj bez vítěze a poraženého. na orbitě Hvězdy Smrti nicméně zůstala neovladatelná TIE, kterou pilot ve smrtelné křeči poslal na kolizní kurz s Hvězdou Smrti.
vesmír, Hvězda Smrti, patro 701, hagár
Boj mezi týmy Jeniček a Mařenka se změnil v naprostý chaos, který se le vyjíjel lépe pro Mařenku, která donutila Jeníčka k ústupu do prázdného hangáru. Mařenčin postup byl však zaplacen omráčením TK-159, která to schytala při svém heroickém pokusu o přeběhnutí palebné zóny od TK-212.
Situace teď byla doslova zběsilá. Omračující výboj lítaly ze strany na stranu a doslova přilepily vojáky k zemi a velitelé se mohli strhat, jak jim spílali do komlinků aby je donutili provést nějaký ten taktický manévr.
vesmír, Hvězda Smrti, monitorovací centrum cvičení v patře 701.
Tarkin zavrtěl bezmocně hlavou, zatímco letargicky zíral na bitvu mezi Jeníčkem a Mařenkou.
Proč? Proč takoví břídilové musí končit u mě? Armáda jepřece veliká!
posteskl si a složil hlavu do dlaní
Ee, pane? Mám na senzorech nekontrolovatelnou TIE, která se řítí na povrch stanice.
vyrušil jeden z operačních důstojníků Tarkina z jeho bědování
Cože, nějaké TIE to chce napálit do mé stanice? Okamžitě sestřelit, pilota zabít a pak umučit!
přikázal Tarkin
“Ano pane, ale turbolasery nejsou při likvidaci stíhaček moc úspěšné, takže možná pronikne obranou palbou.“
“Hmm, a kam to napalí“
zeptal se Tarkin důstojníka
Pane, přesně do hangáru k Jeníčkovi a Mařence
Tarkin se odmlčel a začal se usmívat
Nestřílet,opakuji nestřílet. Nechte ho tam napálit!
přikázal Tarkin a jeho rozkaz vyloval udivené výrazy na osazenstvu monitorovacího centra
Pane, jste si, ehm … jistý?
zeptal se jeden z důstojníků a dostalo se mu odpovědi
Tak jako nikdy v životě!
vesmír, Hvězda Smrti, patro 701
TK-326 zahnal myšbot až k turbolaserovým baterím, kde jej na senzorech zaujal pohyb osamocené TIE, která se přibližovala nebezpečnou rychlostí. A když se status TIE změnil z nepřátelské na přátelskou rozsvítil se mu v hlavě varovný maják a vydal se nazpět ke svému veliteli, ale v cstě mu stál vražedný myšbot.
Táhni do pekel ty hromado kraťasů!
zařval na myšbota rozběhl se proti němu. Myšbot nezaváhal a rozjel se proti němu. Oba se řítili proti sobě a bylo jasné, že nikdo z nich nechce uhnout a taky neuhne. Myšbot se řítil na vojákovy nohy a TK-326 se jej snažil rozdupnout. Výsledkem byla plichta, kdy sice myšbot narazil do vojákovy nohy, ale místo aby způsobil jeho pád, jej noha vykopla jako fotbalový míč a poslala přímo do drtiče odpadků, kde skončil myšbotův život. TK-326 se však nad osudem myšbota nepozastavoval a běžel co nejrychleji za svým velitelem.
Vpadl do hangáru přímo při pokusu týmu Jeníček o ofenzívu a nenapadl ho lepší způsob jak upoutat velitelovu pozornost než skočit doprostřed bitevního pole a začít řvát
TIE! TIE! TIE!
a ukazoval ke vratům hangáru. Že by bylo lepší použít komlink pochopil, až když ho střela TK-6074, který nepochopil o co se to tady TK-326 snaží poslala do oblasti snů. Když se TK-326 svalil k zemi, dostal TK-6074 pohlavek od svého velitele, načež velitel opustil svůj kryt a vyřvával
TIME OUT! TIME OUT!
Podporučík potlačil touhu vystřelit po svém velitelovi a vyšel mu naproti, ale až poté co svým přikázal aby nestříleli. Oba velitel se setkali nad omráčeným TK-326 a snažili se rozhodnout, zda má býti TK-326 vyloučen ze cvičení, či nikoliv. Debatovali nejprve logicky, ale postupem času se debata stávala více osobnější a oba velitelé se začali hádat jak ženský. Než se však hádka mohla zvrtnout v pěstní souboj, vyrušilo je mnohačetné volání
Bacha vole, TIE!
TIE!
Letí na nás!
Zachraň se kdo můžeš!
Že sem nešel k rebelům!
Utečte
a jejich vojáci proběhli okolo nich. Velitelé se nechápavě rozhlíželi až nakonec uviděli TIE rotující kolem své osy a řítící se velkou rychlostí do hangáru. Nečekali na nic a následovali příkladu svých vojáku a nechaly TK-326 napospas osudu. Nedostali však moc daleko, než TIE vlétlo do hangáru.
Rotující TIE bylo lehce zpomaleno atmosférickým štítem a ten navíc zastavil jeho rotaci. Avšak udělat z neřízeného sestupu sestup řízený nedokázal a TIE ztěžka dopadlo na podlahu hangáru. Ozvalo se skřípení kov o kov a pravý panel nevydržel namáhání, ulomil se a odlétl jako neřízená střela. TIE se bez opory pravého panelu povážlivě naklonilo a začalo klesat až začalo dřít kokpitem o podlahu. Bohužel pro TK-326 kokpit se dotkl podlahy zrovna v místech kde ležel a kokpit jej rozválel po celém hangáru jako váleček těsto.
Odlétnuvšímu panelu se dostali cesty TK-212 a TK-6074, což pro ně mělo fatální následky. Panel urazil TK-212 hlavu a jeho tělo uběhlo ještě pár kroků než se kvůli ztrátě rovnováhy sesunulo k zemi, kde sebou zmítalo ve smrtelných, err posmrtných křečích. K TK-6074 nebyl osud tak milostivý a panel jej přeťal vejpůl v úrovni pasu. TK-6074, když viděl že jej panel přeťal však nenapadlo nic lepšího než se panelu chytit a tak jeho horní půlka odlétla na rotujicím panelu a vlála na něm jako nějaký prapor. Jako řvoucí prapor ze kterého teče krev a obsah střev. Po několika sekundách se TK-6074 vysílený ztrátou krve pustil a odlétl z panelu.
Osamoceného TK-0457 předletěla hlava TK-212, které řekl
Hele, nepředbíhej!
a zasmál se svému vtipu. Smát se vydržel do doby, než do něj vrazila horní půlka TK-6074 a srazila ho na zem. Pád na zem byl nečekaný a TK-0457 se nezmohl ani na zmírnění pádu pomocí rukou i když to nebyla potřeba, protože se svalil na TK-159. Bohužel, když vstával podařilo se mu nešťastně zavadit o spoušť zbraně TK-159, dostal omračujícím výbojem a svalil se bezvládně na TK-159.
Oba velitelé se při svém ústupu zastavili ve dveřích a otočili se obhlédnou dílo zkázy. Celá jednotka byla zabita nebo zneschopněna během několika sekund.
Takové fiasko a to jsme se nedostali ani do boje!
zhodnotil výsledek cvičení nadporučík Debbet
Pravda, ale mohlo to dopadnou hůře!
dodal podporučík Willard. Bohužel pro ně to nebyl konec. Sotva nadporučík Debet přikývl na Willardovu připomínku, došlo ke vznícení paliva v TIE a poslední co oba viděli byl oslnivý záblesk, jasnější než tisíc sluncí.
vesmír, Hvězda Smrti, nemocniční blok na patře 608
První co podporučík Willard uviděl byla hlava medicínského droida, jak kontroluje jeho životí funkce. Droid ovšem přestal, když si všiml že je Willard vzhůru.
Je vzhůru kapitáne
řekl někomu mimo Willardovo zorné pole a stáhl se z dohledu.
Ehm podporučíku, jak se cítíte? Musím poznamenat, že vypadáte mnohem lépe než po té explozi. Inu pět dní v bactě člověku prospěje. Vím, že by vám prospěl ještě několik dnů klidu na nemocničním lůžku, ale mám pro vás několik zpráv.
řekl Willardovi ten neznámý hlas odnikud
Krucinál, mohl byste se na mě alespoň dívat, když s vámi mluvím!
zaklel hlas bez těla a podporučíka Willarda někdo chytnul za hlavu a natočil mu ji doleva, aby se mohl podívat na majitele hlasu. Frčky na jeho uniformě ukazovaly, že je to major.
Tak je to lepší.
dodal si major pro sebe
Mám pro vás dvě zprávy, dobrou a špatnou. Ta špatná je, že nikdo z vašich mužů nepřežil. Všichni zahynuli v hangáru při té havárii TIE. Strašlivé neštěstí jen co je pravda. Avšak nebojte, váš velitel nadporučík Debbet to přežil a teší se na váš návrat do služby. Ta dobrá je, že už víme co za touto tragedií stálo a známe i viníky. A vy jste i s nadporučíkem převelen pod mé velení, pod velení majora Katarna a konečně zatočíme s těmito podřadnými živly! Nástup do služby je zítra v 9:15 ráno v mé kanceláři na 39 patře. A pamatujte si jedno, tahle válka jen tak neskončí!
Služba vlasti
Moderátor: Moderátoři
-
Mandalorian
- Pilot Impéria
- Příspěvky: 643
- Registrován: 20.4.2009 20:29:23
-
Mandalorian
- Pilot Impéria
- Příspěvky: 643
- Registrován: 20.4.2009 20:29:23
Hvězda smrti, 680. patro, hangár
Hangár číslo 4 byl dnes vyjímečně obsazen. Na hvězdě smrti ještě nebyl plný počet posádky a ani strojů a pro potřeby stanice zatím bohatě stačilo využívat jen zlomek dosud postavených hangárů. Avšak počet vojáků v hangáru byl směšně nízký. Pouhých 153 členů vojenského personálu se sešlo v tomto hangáru, kde by se bezproblému vešlo i deset krát více vojáků, než tam nyní bylo. Ze 154 osob, tam 138 patřilo k jedné rotě. K rotě kapitána Katarna. Pět mužů patřilo k vojenským technikům, kteří kontrolovali sedm speedrových 74-Z, které stáli uprostřed hangáru, okolo kterých stála Katarnova rota, jak na přehlídce a na něco čekala.
Póózor!
zařval na vojáky jeden z nadporučíků a všichni vojáci se vypjali jako jeden muž, zrovna když do hangáru vlétla stormtrooperský transport třídy Delta, ze série DX-9. Pilot DX-9 vysunul podvozek a bezchybně přistál před 74-Z a dal vědět kopilotovi v přepravním prostoru. Když DX-9 přistála, otevřel kopilot dveře a se slovy
Tak jste na místě šlápoty, tak ať už jste venku!
je vyhnal ze stoje ven. Vojáci, znavení z dlouhé cesty popadli své věci a vypotáceli se ven očekávaje nějakého důstojnika a vůbec standartní postup. Avšak rotu v slavnostním nastoupením vůbec nečekali a zůstali bezděčně stát u DX-9, jakoby přemýšleli, zda vlezli do správného transportu.
Objednávka dodána, padáme vocaď!
zařval za nimi kopilot na pilota a zavřel dveře, načež se DX-9 vznesla do vzduchu a odletěla z hangáru. Šestice nováčků si až teď všimla osmice speedrů a začali se sami sebe ptát, co to všechno znamená. Celá nastoupena četa, již měli doplnit a přítomnost speedrů na vesmírné stanici přibližně odpovídající jejich počtu vzbuzovali zavažné otázky. K přiletivším nováčkům jednotky se vydali tři lidé. Jeden v důstojnícké uniformě a další dva taktéž. Důstojník s kapitánskými frčkami si vykračoval lehce, až skoro vesele, stejně jako jeden z těch za ním, podle insígnií se jednalo o podporučíka. Nadporučík co šel vedle něj vypadal stejně starý, ale byl trošku více domlácený než jeho zástupce. Vypadalo, to že ať se s ním stalo cokoliv, strávil na ošetřovně až moc málo času, než si jej vyžádali služební povinosti. Oba důstojnici vypadali, že je události poslední doby zmohli trošku více, i když podporučík vypadal odpočatěji, a podporučíkovi se u pasu houpal plamenomet, který na něm vypdal dosti nepatřičně, avšak náhradní náplně na opasku neměl.Došlím rozdílem ve výbavě nadporučíka a podporučíka byla dvojice sonických granátů u boku nadporučíka, anachronický benzínový zapalovač a patřičně vyleštěná, vysoká těžká obuv.
Kapitán se zastavil před speedry a otočil se čelem k většině svým vojákům a začal mluvit hodně nahlas.
Vojáci, dnešní den si vryjte do paměti! Dnešní den započne velké tažení za vyčištění této stanice od nelidské nákazy! Jelikož jsme nejlepší jednotka, byla nám dána čest býti na hrotu útoku a tady nadporučík Debbet se se svojí jednotkou sám přihlásil na průzkumnou misi. Vydají se tedy sami do nebezpečných útrob stanice a pro mír a Nový řád se pokusí zjistit co nejvíce, aby naše ofenzíva byla co nejdrtivější.Popřejme jim tedy hodně štěstí za nás za všechny!
a když skončil kapitán se svým proslovem zařvalo 135 hrdel ze všech sil
Sempfer fi!
Rámus to byl doslova ohlušující, až některým zalehlo v uších a ještě vyvolal slušnou ozvěnu. Kapitán nemeškal a odebral se k nováčkům následovaný jejich veliteli.
Takže je vám to jasné? Tahle mise je velmi důležitá a nechci abyste ji zvorali. Pro jistotu vám to podruhé zopakuju. Letecky se přepravíte do 18. patra a vydáte se na průzkum oblasti a sběr vzorků. Jde nám zejména o centrální část stanice, o kterých máme jen velmi kusé údaje. Avšak ty nasvědčují, že nepřátelé se soustřeďují především poblíž reaktoru. Proto je váš druhý úkol zjistit, co je na tom pravdy. Pro úspěch mise udělejte vše a lidské ztráty nemusíte řešit.
kývl kapitán na nadporučíka a přivolal si velitele inženýrů, ktery ihned přiklusal.
Pane, z osmi zkontrolovaných speedrů jsou všechny v dobrém zdravotním, err technickém stavu, jen jednomu probíjí sedlo a u druhého lehce zlobí plynový pedál. Probijející speedr je označen číslem 6 a problémy s plynem má číslo 8. Jestli si přejete, můžeme to do půl hodiny odstranit, jen čekáme na náhradní součástky.
podal velitel inženýrů hlášení
Ne, to nebude nutné. Oni to vydrží.
opovědel mu kapitán a lehce se přitom usmíval. Usmíval se i když se otočil k nadporučíkovi.
Aby vám to netrvalo dlouho, tady máte speery, co by vám měli alespoň ze začátku urychlit cestu. A ne, abyste se vrátil bez nich!
Zamračil se kapitán na oba jemu podřízené důstojníky a pohrozil prstem. Přítrž jeho hrození učinil přítž přílet zbrojeného transportu ETR-3 třídy Beta, nástupce DX-9, který má dosti místa i pro přepravu speedrů. Sice ne osmi, takže to bude zajímavá cesta, ale mnohem příjemnější než letět v o více než polovinu kratší DX-9.
Nenechte pilota čekat! A abych nezapomněl, máte tam nějakou speciální výbavu, jako extra munici, lékařské zásoby a senzory životních forem. Výbušniny však žádné, každý má jen to co zrovna má!
přikázal ještě kapitán nadporučíkovi a stejně jako inženýři se vzdálil a zanechal nadporučíka, podporučíka a šest nováčků před úkolem dostat osm speedrů do transportéru.
odpovídaní dle hodností
Hangár číslo 4 byl dnes vyjímečně obsazen. Na hvězdě smrti ještě nebyl plný počet posádky a ani strojů a pro potřeby stanice zatím bohatě stačilo využívat jen zlomek dosud postavených hangárů. Avšak počet vojáků v hangáru byl směšně nízký. Pouhých 153 členů vojenského personálu se sešlo v tomto hangáru, kde by se bezproblému vešlo i deset krát více vojáků, než tam nyní bylo. Ze 154 osob, tam 138 patřilo k jedné rotě. K rotě kapitána Katarna. Pět mužů patřilo k vojenským technikům, kteří kontrolovali sedm speedrových 74-Z, které stáli uprostřed hangáru, okolo kterých stála Katarnova rota, jak na přehlídce a na něco čekala.
Póózor!
zařval na vojáky jeden z nadporučíků a všichni vojáci se vypjali jako jeden muž, zrovna když do hangáru vlétla stormtrooperský transport třídy Delta, ze série DX-9. Pilot DX-9 vysunul podvozek a bezchybně přistál před 74-Z a dal vědět kopilotovi v přepravním prostoru. Když DX-9 přistála, otevřel kopilot dveře a se slovy
Tak jste na místě šlápoty, tak ať už jste venku!
je vyhnal ze stoje ven. Vojáci, znavení z dlouhé cesty popadli své věci a vypotáceli se ven očekávaje nějakého důstojnika a vůbec standartní postup. Avšak rotu v slavnostním nastoupením vůbec nečekali a zůstali bezděčně stát u DX-9, jakoby přemýšleli, zda vlezli do správného transportu.
Objednávka dodána, padáme vocaď!
zařval za nimi kopilot na pilota a zavřel dveře, načež se DX-9 vznesla do vzduchu a odletěla z hangáru. Šestice nováčků si až teď všimla osmice speedrů a začali se sami sebe ptát, co to všechno znamená. Celá nastoupena četa, již měli doplnit a přítomnost speedrů na vesmírné stanici přibližně odpovídající jejich počtu vzbuzovali zavažné otázky. K přiletivším nováčkům jednotky se vydali tři lidé. Jeden v důstojnícké uniformě a další dva taktéž. Důstojník s kapitánskými frčkami si vykračoval lehce, až skoro vesele, stejně jako jeden z těch za ním, podle insígnií se jednalo o podporučíka. Nadporučík co šel vedle něj vypadal stejně starý, ale byl trošku více domlácený než jeho zástupce. Vypadalo, to že ať se s ním stalo cokoliv, strávil na ošetřovně až moc málo času, než si jej vyžádali služební povinosti. Oba důstojnici vypadali, že je události poslední doby zmohli trošku více, i když podporučík vypadal odpočatěji, a podporučíkovi se u pasu houpal plamenomet, který na něm vypdal dosti nepatřičně, avšak náhradní náplně na opasku neměl.Došlím rozdílem ve výbavě nadporučíka a podporučíka byla dvojice sonických granátů u boku nadporučíka, anachronický benzínový zapalovač a patřičně vyleštěná, vysoká těžká obuv.
Kapitán se zastavil před speedry a otočil se čelem k většině svým vojákům a začal mluvit hodně nahlas.
Vojáci, dnešní den si vryjte do paměti! Dnešní den započne velké tažení za vyčištění této stanice od nelidské nákazy! Jelikož jsme nejlepší jednotka, byla nám dána čest býti na hrotu útoku a tady nadporučík Debbet se se svojí jednotkou sám přihlásil na průzkumnou misi. Vydají se tedy sami do nebezpečných útrob stanice a pro mír a Nový řád se pokusí zjistit co nejvíce, aby naše ofenzíva byla co nejdrtivější.Popřejme jim tedy hodně štěstí za nás za všechny!
a když skončil kapitán se svým proslovem zařvalo 135 hrdel ze všech sil
Sempfer fi!
Rámus to byl doslova ohlušující, až některým zalehlo v uších a ještě vyvolal slušnou ozvěnu. Kapitán nemeškal a odebral se k nováčkům následovaný jejich veliteli.
Takže je vám to jasné? Tahle mise je velmi důležitá a nechci abyste ji zvorali. Pro jistotu vám to podruhé zopakuju. Letecky se přepravíte do 18. patra a vydáte se na průzkum oblasti a sběr vzorků. Jde nám zejména o centrální část stanice, o kterých máme jen velmi kusé údaje. Avšak ty nasvědčují, že nepřátelé se soustřeďují především poblíž reaktoru. Proto je váš druhý úkol zjistit, co je na tom pravdy. Pro úspěch mise udělejte vše a lidské ztráty nemusíte řešit.
kývl kapitán na nadporučíka a přivolal si velitele inženýrů, ktery ihned přiklusal.
Pane, z osmi zkontrolovaných speedrů jsou všechny v dobrém zdravotním, err technickém stavu, jen jednomu probíjí sedlo a u druhého lehce zlobí plynový pedál. Probijející speedr je označen číslem 6 a problémy s plynem má číslo 8. Jestli si přejete, můžeme to do půl hodiny odstranit, jen čekáme na náhradní součástky.
podal velitel inženýrů hlášení
Ne, to nebude nutné. Oni to vydrží.
opovědel mu kapitán a lehce se přitom usmíval. Usmíval se i když se otočil k nadporučíkovi.
Aby vám to netrvalo dlouho, tady máte speery, co by vám měli alespoň ze začátku urychlit cestu. A ne, abyste se vrátil bez nich!
Zamračil se kapitán na oba jemu podřízené důstojníky a pohrozil prstem. Přítrž jeho hrození učinil přítž přílet zbrojeného transportu ETR-3 třídy Beta, nástupce DX-9, který má dosti místa i pro přepravu speedrů. Sice ne osmi, takže to bude zajímavá cesta, ale mnohem příjemnější než letět v o více než polovinu kratší DX-9.
Nenechte pilota čekat! A abych nezapomněl, máte tam nějakou speciální výbavu, jako extra munici, lékařské zásoby a senzory životních forem. Výbušniny však žádné, každý má jen to co zrovna má!
přikázal ještě kapitán nadporučíkovi a stejně jako inženýři se vzdálil a zanechal nadporučíka, podporučíka a šest nováčků před úkolem dostat osm speedrů do transportéru.
odpovídaní dle hodností
6 A4, 2 969 slov, 17 919 znaku s mezerami, 79 odstavcu, 252 radku
6 A4, 2 511 slov, 15 152 znaku s mezerami, 119 odstavcu, 254 radku
4 A4, 3 036 slov, 18 502 znaku s mezerami, 47 odstavcu, 209 radku
6 A4, 2 511 slov, 15 152 znaku s mezerami, 119 odstavcu, 254 radku
4 A4, 3 036 slov, 18 502 znaku s mezerami, 47 odstavcu, 209 radku
-
keny
- Sith
- Příspěvky: 286
- Registrován: 14.10.2008 00:03:34
- Bydliště: South Park
- Kontaktovat uživatele:
Hvězda smrti, 680. patro, hangár
Po neodmyslitelném ceremoniálu se šlo konečně na věc. Trojice přešla k nováčkům, kde major připomenul plány akce.
Jasně Pane, jsem si naprosto vědom...
Seženu vám jakýkoliv informace, počty, přesuny, hlavní spojovací uzly, i co měli k snídani.., Pane... pověděl Debbet skálopevně.
Poté přiklusal technik, jenž velitele seznámil s nedostatky, které se vyskytly na dvou z osmi speedrů.
Takže 6 ani 8 si neberu... napadlo hned Debeta.
Major závěrem prohodil ještě pár hrozeb na uklidněnou, ale Debbet mu to jen chladně odkývnul, na znamení souhlasu. V tu chvíli však opodál přistála nevelká transportní loď, Debbet zasalutoval a otočil se ke svým mužům.
Pánové.., přijeli jste právě včas.., jde se rovnou do akce...
Vemte si veškerou výstroj i výzbroj, nejnutnější osobní věci a hlavně hajzpapír.., bo až vás seznámím s plánem, tak se z toho všichni poděláte...
Pokud jste si cestou neodpočinuli.., tak ted už si neodpočinete vůbec.., naše vyhlídky jsou naprosto skvělé a není víc co dodat...
Ted si poberte svý saky paky a hybaj do mašiny !!!
Tk - 185 osledlá stroj číslo 4.., TK - 666 osledlá speedr 3 a dopravíte je do transportéru...
Jedničku si beru já a dvojku podporučík.., zbytek poklusem nástup...
V mašině se dozvíte zbytek...
Nadporučík poté osedlal speedr číslo jedna a vyrazil svižnou rychlostí do mašiny, aby za koordinace s kopilotem zajel bezpečně do hangáru a zajistil ji pro přepravu.
Po neodmyslitelném ceremoniálu se šlo konečně na věc. Trojice přešla k nováčkům, kde major připomenul plány akce.
Jasně Pane, jsem si naprosto vědom...
Seženu vám jakýkoliv informace, počty, přesuny, hlavní spojovací uzly, i co měli k snídani.., Pane... pověděl Debbet skálopevně.
Poté přiklusal technik, jenž velitele seznámil s nedostatky, které se vyskytly na dvou z osmi speedrů.
Takže 6 ani 8 si neberu... napadlo hned Debeta.
Major závěrem prohodil ještě pár hrozeb na uklidněnou, ale Debbet mu to jen chladně odkývnul, na znamení souhlasu. V tu chvíli však opodál přistála nevelká transportní loď, Debbet zasalutoval a otočil se ke svým mužům.
Pánové.., přijeli jste právě včas.., jde se rovnou do akce...
Vemte si veškerou výstroj i výzbroj, nejnutnější osobní věci a hlavně hajzpapír.., bo až vás seznámím s plánem, tak se z toho všichni poděláte...
Pokud jste si cestou neodpočinuli.., tak ted už si neodpočinete vůbec.., naše vyhlídky jsou naprosto skvělé a není víc co dodat...
Ted si poberte svý saky paky a hybaj do mašiny !!!
Tk - 185 osledlá stroj číslo 4.., TK - 666 osledlá speedr 3 a dopravíte je do transportéru...
Jedničku si beru já a dvojku podporučík.., zbytek poklusem nástup...
V mašině se dozvíte zbytek...
Nadporučík poté osedlal speedr číslo jedna a vyrazil svižnou rychlostí do mašiny, aby za koordinace s kopilotem zajel bezpečně do hangáru a zajistil ji pro přepravu.
Jsem svatý, skze své propojení s temnotou.
Následovati ty mne budeš, osvícení dosáhneš; skrze cestu svou, tvořící temnotou.
Výňatek z 1. knihy - Kázání Sorbonnovo - kapitola 21., verš 2.
Následovati ty mne budeš, osvícení dosáhneš; skrze cestu svou, tvořící temnotou.
Výňatek z 1. knihy - Kázání Sorbonnovo - kapitola 21., verš 2.
-
Elinor Yall
Hvězda smrti, 680. patro, hangár
Neblahé tušení, které jsem pojal už krátce po svém probrání se na marodce, totiž že kapitán - pardon, čerstvý MAJOR - Katarn je magor hodný zaměstnání v nějakém ideologičtějším oddělení ISB, se pomalu měnilo v jistotu.
S kamenným výrazem jsem si vyslechl jeho motivační proslov následovaný Debbetovým motivačním proslovem, spojeným s rozkazy ohledně dalšího postupu.
Vypadal opravdu utahaně, a tak tak jsem z toho neměl škodolibou radost. Tentokrát zbylo veškeré papírování a oficiální formality nutné k vyřízení na nadporučíkovi - a vzhledem k úmrtnosti v jednotce tentokrát vskutku neměl na koho hodit.
Prohlížel jsem si naše nejnovější přírůstky.
Tentokrát sem snad poslali něco jiného než byla ta předchozí várka, vzpomněl jsem si na již zesnulé kolegy a na jimi předvedenou show na cvičení, která celému oddílu vyzískala Tarkinovu averzi.
Vojáci působili vcelku vyděšeně, ale to bylo dílem z nového prostředí, skutečnosti, že necelých deset minut po doražení na své působiště půjdou do akce - a samozřejmě z neznalosti totožnosti našich protivníků.
Bude zajímavé, až zjistí, že proti sobě máme krysénky.
Nadporučík zatím zredukoval počet speederů na polovinu.
Taky možnost.
Cestu to trochu zkomplikovalo.
Zachovával jsem chování klasického imperiálního poddůstojníka, pozoroval mužstvo a Debbeta, a čekal, co se z nově nastálé situace vyvrbí.
Neblahé tušení, které jsem pojal už krátce po svém probrání se na marodce, totiž že kapitán - pardon, čerstvý MAJOR - Katarn je magor hodný zaměstnání v nějakém ideologičtějším oddělení ISB, se pomalu měnilo v jistotu.
S kamenným výrazem jsem si vyslechl jeho motivační proslov následovaný Debbetovým motivačním proslovem, spojeným s rozkazy ohledně dalšího postupu.
Vypadal opravdu utahaně, a tak tak jsem z toho neměl škodolibou radost. Tentokrát zbylo veškeré papírování a oficiální formality nutné k vyřízení na nadporučíkovi - a vzhledem k úmrtnosti v jednotce tentokrát vskutku neměl na koho hodit.
Prohlížel jsem si naše nejnovější přírůstky.
Tentokrát sem snad poslali něco jiného než byla ta předchozí várka, vzpomněl jsem si na již zesnulé kolegy a na jimi předvedenou show na cvičení, která celému oddílu vyzískala Tarkinovu averzi.
Vojáci působili vcelku vyděšeně, ale to bylo dílem z nového prostředí, skutečnosti, že necelých deset minut po doražení na své působiště půjdou do akce - a samozřejmě z neznalosti totožnosti našich protivníků.
Bude zajímavé, až zjistí, že proti sobě máme krysénky.
Nadporučík zatím zredukoval počet speederů na polovinu.
Taky možnost.
Cestu to trochu zkomplikovalo.
Zachovával jsem chování klasického imperiálního poddůstojníka, pozoroval mužstvo a Debbeta, a čekal, co se z nově nastálé situace vyvrbí.
-
East.Wood
- Mistr Jedi
- Příspěvky: 1622
- Registrován: 01.10.2009 15:13:20
- Bydliště: Ostrava
- Kontaktovat uživatele:
Transport DX-9
Všude kolem mně bylo cítit to nehorázné napětí, atmosféra uvnitř lodě by se dala krájet, jak by také ne - jdeme poprvé do akce! Sundal jsem si helmu, abych se mohl naposledy volně nadechnout a voják vedle mě jen zamrkal a potichu se uchechtl. Koutkem oka jsem jen zahlédl jeho označení na hrudi brnění, TK - 666. Jen to číslo o něm leccos vypovídalo! Chtěl jsem mu něco říct, když "dé iks - devítka" hladce dosedala v hangáru číslo 74-Z na přistávací prostor...
Hvězda smrti, 680. patro, hangár
Ihned po nastoupení jednotky jsem se připojil k pětici mužů, kteří stáli jaksi odděleni od všech ostatních a když jsem mrknul na osm speedrů, nějak se mi udělalo těsno v krku, jako bych snědl třešinku velikosti dýně...
Velitel musel bejt drsnej chlápek, umí řvát na vojáky, to se mu musí nechat. No, chci vidět, jestli ti ten elán zůstane i v terénu, pár nás půjde do věčných lovišť a pak zůstaneš v poli akorát tak se svým kvérem... "Poberte svý saky paky a hurá do mašiny!" bylo to první a zároveň tak poslední, co jsem vnímal, ale hned na to zaznělo moje číslo a zároveň označení speedru, který měl na nějakou dobu nést můj drahocennej zadek. Nezbývalo, než se s ním nalodit a doufat, že to půjde hladce... Bohužel nás bylo šest na tři kraksny, z čehož vyplývalo, že nebudu na stroji sedět sám... Taky dobrý!
Všude kolem mně bylo cítit to nehorázné napětí, atmosféra uvnitř lodě by se dala krájet, jak by také ne - jdeme poprvé do akce! Sundal jsem si helmu, abych se mohl naposledy volně nadechnout a voják vedle mě jen zamrkal a potichu se uchechtl. Koutkem oka jsem jen zahlédl jeho označení na hrudi brnění, TK - 666. Jen to číslo o něm leccos vypovídalo! Chtěl jsem mu něco říct, když "dé iks - devítka" hladce dosedala v hangáru číslo 74-Z na přistávací prostor...
Hvězda smrti, 680. patro, hangár
Ihned po nastoupení jednotky jsem se připojil k pětici mužů, kteří stáli jaksi odděleni od všech ostatních a když jsem mrknul na osm speedrů, nějak se mi udělalo těsno v krku, jako bych snědl třešinku velikosti dýně...
Velitel musel bejt drsnej chlápek, umí řvát na vojáky, to se mu musí nechat. No, chci vidět, jestli ti ten elán zůstane i v terénu, pár nás půjde do věčných lovišť a pak zůstaneš v poli akorát tak se svým kvérem... "Poberte svý saky paky a hurá do mašiny!" bylo to první a zároveň tak poslední, co jsem vnímal, ale hned na to zaznělo moje číslo a zároveň označení speedru, který měl na nějakou dobu nést můj drahocennej zadek. Nezbývalo, než se s ním nalodit a doufat, že to půjde hladce... Bohužel nás bylo šest na tři kraksny, z čehož vyplývalo, že nebudu na stroji sedět sám... Taky dobrý!
"V hloubi duše jsem rebel. Kdykoli mi někdo řekne, že trend je takový a takový, hned se vydávám opačným směrem."
Clint Eastwood
Clint Eastwood
Hvězda smrti, 680. patro, hangár
Něco mi říkalo, že vedle stojícího TK-185 se jen tak nezbavím. Hodil na mně tak milý pohled, že jsem se neudržel, a musel sem na něj flirtovně zamrkat. Ne, to sem neměl dělat, bylo to zaprvé homosexuální, a taky nemístné. Ale pobavilo mně to natolik, že sem se musel lechce uchechtnout. Takže prakticky vůbec, ale přeci. Naštěstí sebou naše loď třískla o hangár romanticky očíslen číslem 4 včas, což znamená před tím, než stihl promluvit.
Tal jsme tady, hangár číslo 680. Asi si všimli mého talentu, tak mi nechali nastoupit jednotku. Paráda, ale tihle amatéři kolem mně kazí výhled na mojí vyjímečnou osobnost.
Nastoupím s celou jednotkou, myšlenky že bych se podíval o 14 pater níže nechám v DX-9tce, a zaposlouchám se do projevu velitele tak pozorně, že si zapomatuju jenom tu část "Rovnou do akce", "Podělání se z jeho plánu" a "TK-666 (což jsem já) speeder 3".
Jako správný voják, vědom si své důležitosti pro tým (teda jako medik prakticky k ničemu) jsem pohotově nasedl na speeder, z nudy jsem motor trochu "potůroval", a poté se rozjel. Proti svým "bratrům ve zbrani", nicméně jen proto abych hned zastavil, obrátil stroj a zamířil si to transportéru, kde sem jí zaparkoval. Za tuhle malou chvilku jsem si mohl připomenout své mládí, kdy sem se jako mladý student proháněl na speederu a terorizoval občany, nebo jako malý chlapeček odstrkával na mininemotorce, a terorizoval rodiče. Zamáčknout slzičku v oku, srovnat si vercajk (tedy své vybavení - hlavně svojě dělo - pokud se tak dá označit ta příruční pistolka, s kterou jsem se tak sblížil na akademii) a zkontrolovat jestli mám v brašně všechno, a počkat na zbytek vojáků, kteří sem musí došlapat po svých. A hele, čirou náhodou sem má dovézt jeden speeder i můj kamarád z DX-9ky. Né že bych nevěřil v jeho skill v řízení speederů, ale jistota je jistota, a já bezpečně ustoupím do míst, kam by speeder nenavedl ani úmyslně.
Něco mi říkalo, že vedle stojícího TK-185 se jen tak nezbavím. Hodil na mně tak milý pohled, že jsem se neudržel, a musel sem na něj flirtovně zamrkat. Ne, to sem neměl dělat, bylo to zaprvé homosexuální, a taky nemístné. Ale pobavilo mně to natolik, že sem se musel lechce uchechtnout. Takže prakticky vůbec, ale přeci. Naštěstí sebou naše loď třískla o hangár romanticky očíslen číslem 4 včas, což znamená před tím, než stihl promluvit.
Tal jsme tady, hangár číslo 680. Asi si všimli mého talentu, tak mi nechali nastoupit jednotku. Paráda, ale tihle amatéři kolem mně kazí výhled na mojí vyjímečnou osobnost.
Nastoupím s celou jednotkou, myšlenky že bych se podíval o 14 pater níže nechám v DX-9tce, a zaposlouchám se do projevu velitele tak pozorně, že si zapomatuju jenom tu část "Rovnou do akce", "Podělání se z jeho plánu" a "TK-666 (což jsem já) speeder 3".
Jako správný voják, vědom si své důležitosti pro tým (teda jako medik prakticky k ničemu) jsem pohotově nasedl na speeder, z nudy jsem motor trochu "potůroval", a poté se rozjel. Proti svým "bratrům ve zbrani", nicméně jen proto abych hned zastavil, obrátil stroj a zamířil si to transportéru, kde sem jí zaparkoval. Za tuhle malou chvilku jsem si mohl připomenout své mládí, kdy sem se jako mladý student proháněl na speederu a terorizoval občany, nebo jako malý chlapeček odstrkával na mininemotorce, a terorizoval rodiče. Zamáčknout slzičku v oku, srovnat si vercajk (tedy své vybavení - hlavně svojě dělo - pokud se tak dá označit ta příruční pistolka, s kterou jsem se tak sblížil na akademii) a zkontrolovat jestli mám v brašně všechno, a počkat na zbytek vojáků, kteří sem musí došlapat po svých. A hele, čirou náhodou sem má dovézt jeden speeder i můj kamarád z DX-9ky. Né že bych nevěřil v jeho skill v řízení speederů, ale jistota je jistota, a já bezpečně ustoupím do míst, kam by speeder nenavedl ani úmyslně.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
-
Dash Spience
- Seržant
- Příspěvky: 985
- Registrován: 09.9.2007 09:11:25
- Bydliště: Nar Shaddaa
- Kontaktovat uživatele:
Transport DX-9
***
Rebelská základna, Bakura
Proběhli jsme chodbou a otevřeli dveře, za kterými byla slyšet střelba. Rozvalili jsme dveře a vpadli do zad Rebelům, kteří se bránili náporu další naší skupiny, které se povedlo utéct. Do řady nepřátel se zahryzly naše omračující výboje a po chvíli se nebylo o čem bavit. Spoutali jsme Rebely a všechny neozbrojené a nevybavené naše jsme poslali do zbrojnice. Běželi jsme chodbou co nejrychleji, aby jsme stihli unikající velitelku. Hangár, do kterého jsme běželi už zněl zvukem motoru. Rebelové nás poměrně účině zastavili, ale podařilo se nám je zatlačit. Poslední transportér už pomalu zavíral rampu, když do něj přiletěla raketa z jednoho z našich raketometů a zabránila mu odstartovat. Tlaková vlna semnou hodila tak ,že jsem se tvrdě fláknul o zem.
***
Transportér cuknul a mě helma zazvonila o stěnu transportéru. UVědomil jsem si kde jsem a že jsem pravděpodobně usnul. Bylo to už nějakých pár týdnů, odmé poslední mise, která zapříčinala můj strmý pád. Poslouchal jsem jednotvárné vrčení motorů a sledoval mé spolusedící. Nevěděl jsem, co je to za lidi, ani kde je sebrali. Bylo mi to jedno. Já sám jsem byl vzteklý nad svým osudem. Pilně jsem dělal co jsem mohl celou svou dosavadní kariéru a díky cizí chybě jsem málem skončil rukou císaře nebo jeho pochopů. Z mého zamyšlení mě vytrhnul přistávací manévr našeho transportéru. Postupně se všichni nějak zpacifikovali a připravili na výstup.
Hvězda smrti, 680. patro, hangár
Z transportéru jsem vypochodoval jako poslední. Čekal jsem jako uvítání nějakého starého seschlého důstojníka, ale tohle mi trochu vyrazilo dech. Byl jsem rád, že můj obličej není pod helmou vidět. Nastoupená jednotka stormtrooperů a několik speedrů byla něco co jsem opravdu nečekal. Čekal jsem popravčí četu, ale tohle fakt ne. Vyrovanli jsme se do nějakého tvaru a jakýsi major spustil motivační proslov. Poslouchal jsem ho sice, ale pouštěl to jedním uchem dovnitř a druhým ven. Oznámil taky, že ty speedry budou naše. Trochu jsem se zaradoval, ale mé nadšení zchaldil naporučík, který přidělil jen dva muže ke speederům. No podle toho co jsem pochopil bude chůze možná bezpečnější než jízda. Nadporučík mluvil jako jeden z mých seržantů na Bakuře. Tyhle řečičky jsem občas sám používal proto jsem vyslechl jen to hlavní a to bylo vemte si vše potřebné. To jsem ve své podstatě měl u sebe při přesunu sem, takže jsem byl sbalený. Podporučík, který stál v pozadí nemluvil jen nás tiše sledoval. Když naporučík vydal konečné rozkazi a příslušní vojáci se vydali ke speederům, já ještě chvilku počkal. Chtěl jsem počkat až v klidu zaparkují v přelétavším transportéru, abych zbytečně nepřekážel. Jeden z vojáků předvedl podle mě nekázen když se na speederu rozjel proti nastoupené jednotce. Sice zastavil a obrátil, ale kdyby stroj měl nějakou nenalezenou poruchu, mohl skončit mezi nastoupenými vojáky. Cuknul jsem zbraní, protože jsem měl tendenci ho z toho speederu sestřelit. Toto bych ve své staré jednotce netoleroval, ale tady jsem byl už pouhý vojín co nic nenadělá. Proot jsem počkal až se všechno uklidní a vydal se poklusem k transportu abych si našel nějaké místo.
***
Rebelská základna, Bakura
Proběhli jsme chodbou a otevřeli dveře, za kterými byla slyšet střelba. Rozvalili jsme dveře a vpadli do zad Rebelům, kteří se bránili náporu další naší skupiny, které se povedlo utéct. Do řady nepřátel se zahryzly naše omračující výboje a po chvíli se nebylo o čem bavit. Spoutali jsme Rebely a všechny neozbrojené a nevybavené naše jsme poslali do zbrojnice. Běželi jsme chodbou co nejrychleji, aby jsme stihli unikající velitelku. Hangár, do kterého jsme běželi už zněl zvukem motoru. Rebelové nás poměrně účině zastavili, ale podařilo se nám je zatlačit. Poslední transportér už pomalu zavíral rampu, když do něj přiletěla raketa z jednoho z našich raketometů a zabránila mu odstartovat. Tlaková vlna semnou hodila tak ,že jsem se tvrdě fláknul o zem.
***
Transportér cuknul a mě helma zazvonila o stěnu transportéru. UVědomil jsem si kde jsem a že jsem pravděpodobně usnul. Bylo to už nějakých pár týdnů, odmé poslední mise, která zapříčinala můj strmý pád. Poslouchal jsem jednotvárné vrčení motorů a sledoval mé spolusedící. Nevěděl jsem, co je to za lidi, ani kde je sebrali. Bylo mi to jedno. Já sám jsem byl vzteklý nad svým osudem. Pilně jsem dělal co jsem mohl celou svou dosavadní kariéru a díky cizí chybě jsem málem skončil rukou císaře nebo jeho pochopů. Z mého zamyšlení mě vytrhnul přistávací manévr našeho transportéru. Postupně se všichni nějak zpacifikovali a připravili na výstup.
Hvězda smrti, 680. patro, hangár
Z transportéru jsem vypochodoval jako poslední. Čekal jsem jako uvítání nějakého starého seschlého důstojníka, ale tohle mi trochu vyrazilo dech. Byl jsem rád, že můj obličej není pod helmou vidět. Nastoupená jednotka stormtrooperů a několik speedrů byla něco co jsem opravdu nečekal. Čekal jsem popravčí četu, ale tohle fakt ne. Vyrovanli jsme se do nějakého tvaru a jakýsi major spustil motivační proslov. Poslouchal jsem ho sice, ale pouštěl to jedním uchem dovnitř a druhým ven. Oznámil taky, že ty speedry budou naše. Trochu jsem se zaradoval, ale mé nadšení zchaldil naporučík, který přidělil jen dva muže ke speederům. No podle toho co jsem pochopil bude chůze možná bezpečnější než jízda. Nadporučík mluvil jako jeden z mých seržantů na Bakuře. Tyhle řečičky jsem občas sám používal proto jsem vyslechl jen to hlavní a to bylo vemte si vše potřebné. To jsem ve své podstatě měl u sebe při přesunu sem, takže jsem byl sbalený. Podporučík, který stál v pozadí nemluvil jen nás tiše sledoval. Když naporučík vydal konečné rozkazi a příslušní vojáci se vydali ke speederům, já ještě chvilku počkal. Chtěl jsem počkat až v klidu zaparkují v přelétavším transportéru, abych zbytečně nepřekážel. Jeden z vojáků předvedl podle mě nekázen když se na speederu rozjel proti nastoupené jednotce. Sice zastavil a obrátil, ale kdyby stroj měl nějakou nenalezenou poruchu, mohl skončit mezi nastoupenými vojáky. Cuknul jsem zbraní, protože jsem měl tendenci ho z toho speederu sestřelit. Toto bych ve své staré jednotce netoleroval, ale tady jsem byl už pouhý vojín co nic nenadělá. Proot jsem počkal až se všechno uklidní a vydal se poklusem k transportu abych si našel nějaké místo.
,,Nepřítel mého nepřítele je stále ještě i můj nepřítel."
Alpha-63 Dash
Alpha-63 Dash
-
Dufek56
Hvězda smrti,680.patro,hangár
Táta měl pravdu,největší chybou člověka je,že se vůbec narodil.I přes roky strávené na Imperiální akademii,nezbavilo mě to nenávisti vůči tomuhle ... Impériu.Pomalu jsem se přišou ral k čemusi,co se dalo nazvat transportem.Kéž by nás rebelové sestřelili!Našel jsem si své místo a upravil blaster.
Táta měl pravdu,největší chybou člověka je,že se vůbec narodil.I přes roky strávené na Imperiální akademii,nezbavilo mě to nenávisti vůči tomuhle ... Impériu.Pomalu jsem se přišou ral k čemusi,co se dalo nazvat transportem.Kéž by nás rebelové sestřelili!Našel jsem si své místo a upravil blaster.
-
Darth Revan
Hvězda smrti, 680. patro, hangár
Vystoupím z DX-9 spolu se svým bratrem, která nás dovezla k transporteru, kde stáli řady vojáků které tam stáli na naší počest.. Můj bratr byl předemnou, ale poté se někam vypařil a už jsem ho neviděl. Popojud pár kroků a porozhlédnu se kolem. Nikde neni nic zajímavýho až na ty řady vojáků.
Tak, teď jdeme o párset metrů hlouběji. Doufám, že to tam bude hezčí než tady. I když mi to všude přijde téměř stejný. Stěny, droidi, vojáci. To je všechno co na tomhle kusu plechu je. Ale rozhodně je to nejmocnější zbraň v Galaxii.
Povím si a kráčím přímo do transportu, který je ještě slušně daleko. Po cestě také spatřím skupinku droidů jak si to válí směrem k transportu. A také 3 vysoké důstojníky, kteří stáli v pozoru a vypadalo to, že se smějí. Pohlédnu na ně, a kráčím dál.
Uff už abych tam byl, ta cesta je moc dlouhá. Zajímalo by mě, kam se vypařil bratr. Vždyť byl předemnou a najednou byl fuč.
Opět si řeknu a jdu dál a po chvilce spatřím bratra, jak si to krásně válí na speedru. Po chvíli už konečně dorazím k lodi kam vidím že nastupují vojáci. Najednou v davu předemnou spatřím bratra. Ihned se protrhnu davem a jdu rychlou chůzí dopředu. Dojdu k němu a chytím ho za brnění a otočím ho směrem ke mě. Ale není to můj bratr, ale vypadá pohobně.
Je promiň, myslel jsem si, že seš někdo jiný.
Pustím ho a nastupuji do lodi, která se začala plnit. Začínám si hledat místo které bylo vcelku těžké najít. A uvidím sedícího bratra. Dojdu k němu a naštěstí je tam volné místo.
Ehm, frajere.. Kam jsi zdrhl? Válíš si to na speedru a já jdu pešky. Mohl jsi mě svést. Jedno místo by se tam určitě našlo.
A dívám se na něho.
Vystoupím z DX-9 spolu se svým bratrem, která nás dovezla k transporteru, kde stáli řady vojáků které tam stáli na naší počest.. Můj bratr byl předemnou, ale poté se někam vypařil a už jsem ho neviděl. Popojud pár kroků a porozhlédnu se kolem. Nikde neni nic zajímavýho až na ty řady vojáků.
Tak, teď jdeme o párset metrů hlouběji. Doufám, že to tam bude hezčí než tady. I když mi to všude přijde téměř stejný. Stěny, droidi, vojáci. To je všechno co na tomhle kusu plechu je. Ale rozhodně je to nejmocnější zbraň v Galaxii.
Povím si a kráčím přímo do transportu, který je ještě slušně daleko. Po cestě také spatřím skupinku droidů jak si to válí směrem k transportu. A také 3 vysoké důstojníky, kteří stáli v pozoru a vypadalo to, že se smějí. Pohlédnu na ně, a kráčím dál.
Uff už abych tam byl, ta cesta je moc dlouhá. Zajímalo by mě, kam se vypařil bratr. Vždyť byl předemnou a najednou byl fuč.
Opět si řeknu a jdu dál a po chvilce spatřím bratra, jak si to krásně válí na speedru. Po chvíli už konečně dorazím k lodi kam vidím že nastupují vojáci. Najednou v davu předemnou spatřím bratra. Ihned se protrhnu davem a jdu rychlou chůzí dopředu. Dojdu k němu a chytím ho za brnění a otočím ho směrem ke mě. Ale není to můj bratr, ale vypadá pohobně.
Je promiň, myslel jsem si, že seš někdo jiný.
Pustím ho a nastupuji do lodi, která se začala plnit. Začínám si hledat místo které bylo vcelku těžké najít. A uvidím sedícího bratra. Dojdu k němu a naštěstí je tam volné místo.
Ehm, frajere.. Kam jsi zdrhl? Válíš si to na speedru a já jdu pešky. Mohl jsi mě svést. Jedno místo by se tam určitě našlo.
A dívám se na něho.
Transport DX-9
TK-321 sedí na svém místě v transportu a hraje si se zásobníkem jeho DLT-19. Ostatních si nevšímá, a je jen rád že si oni nevšímají jeho. Jakmile DX-9 dosedne popadne svou výstroj a vydá se s ostatními ven.
Hvězda smrti,680.patro,hangár
Nastoupená jednotka mu poněkud vezme dech. Tohle nečekal.
Pozorně poslouchá Majorovo kázání, rád by si na něj udělal názor rovnou. Nadporučík se s námi již tak nemaže.
Po jeho, poněkud pragmatičtějším proslovu chytne co potřebuje a vyrazí s ostatními.
TK-321 sedí na svém místě v transportu a hraje si se zásobníkem jeho DLT-19. Ostatních si nevšímá, a je jen rád že si oni nevšímají jeho. Jakmile DX-9 dosedne popadne svou výstroj a vydá se s ostatními ven.
Hvězda smrti,680.patro,hangár
Nastoupená jednotka mu poněkud vezme dech. Tohle nečekal.
Pozorně poslouchá Majorovo kázání, rád by si na něj udělal názor rovnou. Nadporučík se s námi již tak nemaže.
Po jeho, poněkud pragmatičtějším proslovu chytne co potřebuje a vyrazí s ostatními.
Fortune favors the bold, and there ain't none so bold as people with nothin' to lose.
Jury had decided, and you may as well, that fella like me should be roasted in hell.
Gentleman, welcome to Dubai.
Jury had decided, and you may as well, that fella like me should be roasted in hell.
Gentleman, welcome to Dubai.
-
Mandalorian
- Pilot Impéria
- Příspěvky: 643
- Registrován: 20.4.2009 20:29:23
Hvězda Smrti, 680. patro, hangár
Vojínům Debbetovi jednotky nebylo z jeho polopatického přístupu jasné nic, ale pochopili co se od nich požaduje a přesun začal. Nejprve bylo potřeba převézt speedry do transportéru. Nasoukat čtveřici speedrů do ETR-3 nebylo nic moc obtížného a celá čtveřice byla uskladněna a zabezpečena proti nežádoucím pohybům v nákladovém prostoru uvnitř transportéru. Nyní se dovnitř začali přesouvat zbytek vojáků, kteří vyčkávali venku, než skončí nakládání 74ek.
Zbylí vojáci vstupovali do raketoplánu po jednom, prošli nákladovým prostorem, kde podporučík kontroloval popruhy 74ek do přepravního prostoru, kde se posadili, připoutali a čekali na start. Přepravní prostor pro čtyřicet vojáků byl pro jednotku nadporučíka Debbeta příliš velký a vojáci si ještě posedali co nejblíž sobě a tak byl dojem z prázdného prostoru o to větší, i když v přepravním prostoru nebyli sami. Byla v něm čtveřice dalších Stormtrooperů u konzolí střeleckých stanovišť s vražednými pohledy pod hledím jejich masek a s prsty na citlivých spouštích. Jejich obezřetnost dávala tušit, že ani výsadek nebude tak snadný a bezpečný. TK-327, jehož mysl se zaobírala jeho emočním rozpoložením vrazil při procházení nákladovým prostorem do jednoho nosníku. Ozvala se dutá rána, TK-327 udělal krok vzad, a další až nakonec zakopl o třetí speeder a přepadl přes něj. Při pádu na sebe vylil nějakou chemikálii, jenž zde piloti přepravovali a měli k bůhvíjakým účelům. Naštěstí pro něj nesmrděla, ale po bělostném lesku jeho zbroje byla veta. Vojín dělal co mohl, ale lesk své zbroji už nenavrátil a tak si v přepravním prostoru zkroušeně sedl stranou od ostatních z jeho jednotky.
Z kokpitu vyšel kopilot, zastavil se před nadporučíkem, ukázal na čtveřici speedrů v nákladním prostoru a pak ukázal rukou ven, kde čekala další čtveřice s nevyřčenou otázkou, kdo se bude tahat s další čtveřicí. Když se nedočkal žádné reakce, jen pokrčil rameny a řekl pilotovi, že může zahájit startovní sekvenci. Pilot přikývl, zvýšil tah motorům, zvedl stroj od podlahy hangáru a vaše cesta začala.
Hvězda Smrti, orbita
Cesta byla klidná a zhruba do poloviny tichá. Potom si začali střelci vykládat mezi sebou.
Hej, Bretacu, myslíš že na něj narazíme?
zeptal se střelec ze třetího, TK-3003 stanoviště kolegy vedle
Na koho myslíš, že bychom měli narazit, Juste?
znuděně odpověděl TK-0609
Ty nevíš!? Na draka přeci! Na kraythského draka!
vyjel po něm TK-3003
A co by dělal kraythský drak na imperiální vojenské stanici? Vždyť impérium nelidi nebere, teda až na tebe Ghente.
klidně dodal TK-0609 a střelec z prvního stanoviště tak zanadával, až mladším nováčkům přejel z těch jeho kleteb mráz po zádech. Ovšem na jeho společníky to mělo efekt přesně opačný.
No, někdo prej spláchl malé dráče do záchodu a to rostlo, rostlo a rostlo a teď běhá ve spodních patrech stanice a sežere všechno na co nebo koho narazí!
řekl TK-3003, když se všeci dostatečně nasmáli
Blbost, malé dráče je sice malé, ale je větší než jsou předepsané rozměry našich výtvorů. A to sakra o hodně a i když tam je jistá bezpečnostní mezera, mládě kraythského draka by těmito trubkami nemohlo projít vcelku, natož přežít.
zapojil se do debaty TK-9032 a TK-0609 jej doplnil
Nehledě na protirebelské pasti, co tam jsou. No nekoukejte tak, na križníku Windows, kde jsem nedávno sloužil, byly ve všech rourách jakési pasti, aby se jimi nemohli plížit rebelové a zaminovávat naše záchody!
TK-9032 pohled ze své konzole na TK-0609
"A není dráče menší, než člověk? Protože jestli ano, tak těmi rourami zcela jistě neprojde žádný člověk."
"Ghente, čum do konzole! A řekl to někdo týpkům ze zpravodajské služby? Toto nařízení odpovídá jejich paranoie."
uchechtl se TK-3003 a do debaty se poprvé zapojil střelec z druhého stanoviště.
"A ty zase zapomínáš, že u rebelů jsou i menší rasy než lidi."
jeho tvrzení vyvolalo mumlání, až nakonec Just zařval
Ale ne! To zas bude TK-0609 běhat s puškou okolo záchodu a strkat do nich bajonet, aby zabil každého rebela, co by se dovážil jimi plížit!
což zase vyvolalo bouři smíchu o všech střelců a TK-0609 chtěl něco odpovědět, ale zastavil jej hlas z pilotní kabiny, které utnulo další hovor
Držte tlamy, sakra!
Hvězda Smrti, 18. patro, výsadková zóna
ETR-3 znatelně zpomalilo a střelci začali vypadat nervózně. Jasná známka toho, že budete brzy na místě. Stroj zpomaloval více a více, až se zastavil a začal stoupat kolmo vzhůru. Po pár sekundách se zastavil a začal se otáčet kolem své vlastní osy. Nakonec se stroj otřásl a venku se ozvala rána a stoj se potom otřásl o něco více než předtím.
Cesta volná!
ozvalo se z pilotní kabiny a ETR-3 se dala opět do pohybu nízkou rychlostí a začala neznatelně klesat. Když se ETR-3 příště zastavilo, rozblikalo se v přepravním a nákladovém prostoru zelené světlo a kopilot na vás vzadu zařval
Tak jsme na místě!
a spustil zadní rampu. Rampa s žuchnutím dopadla na podlahu a ozval se zvuk drcení, jak při dopadu na podlahu rozdrtila nějaké pevné materiály. Dveřmi už bylo vidět ven a to co jste viděli nebyl pěkný pohled. Věděli jste, že jste na Hvězdě Smrti, největší vesmírné stanici která kdy byla postavena, ale venku to nevypadalo jako na hvězdě smrti. Tam tam byly bohatě osvětleny chodby a stěny, tady panovalo šero až tma, bordel a chaos. Ve vzduchu se tetelila nějaké mlha a vzduch příšerně páchnul, což oba důstojnici pocítili na vlastní čichové receptory. Stěny, původně natřené krásnou imperiální šedí získaly v nedostatku osvětlení barvu tmavé krve, na které se tu a tam objevil nějaká nevzhledná šmouha neznámého a velmi pravděpodobně hrůzu nahánějícího a nepříjemného původu. Vzduch byl, krom příšerného pachu, pln také různých zvuků, pazvuků a skřeků z nichž některé byly přinejmenším strach nahánějící. A ač venku bylo zvuků plno, vevnitř ETR-3 panovalo děsivé a tísnivé ticho.
Krycí palba!
zařval kopilot a čtveřice střelců, která doteď jen blbě kecala se dala do práce. Každý z nich měl na starost jeden turbolaser, kterým teď čistili nejbližší okolí ETR-3. Po několika salvách, kdy hlasité exploze trýznili vaše uši a tlakové vlvny otřásali vaším transportem jako sbíječka přestali střílet a až na plápolající oheň z míst explozí bylo ticho všude.
Někdo mohl, alespoň zavřít rampu!
řekl TK-0609, když se mů vrátil sluch a začal střílet svým turbolaserem někam dovnitř stanice. Střílel někam mimo jeho dohled, ale né moc daleko, protože střely při dopadu osvítili jakousi stěnu.
Co střílíš? Ať je tu cokoliv, vylákáš to ven!
otázal se TK-0609 jeho kolega TK-9032
Ale až se to sem přivalí, my už budeme pryč!Ať tady maj nějaký dárek od nás!
Při této odpovědi se TK-9032 zasmál a připojil se ke kratochvíli. Později se přidali i oba zbývající střelci a záblesky vzdálených explozí mihotavě osvětlovali přistávací zónu a vzdálené výbuchy zněly jako hlasitější hřmění. zatímco se střelci náramně bavili, poctil kopilot nadporučíka Debbeta svojí návštěvou a nesl v rukou jakousi krabici.
Na co čekáte? Vystupovat, seberte si své saky paky, speedry a ať už jste pryč! Nechceme tu být déle, než je nezbytně nutné.
A pustil na zem onu krabici, která se při dopadu otevřela a ofalila tak svůj obsah. Byly tam dvě polní lékarničky, sada pro telekomunikačního technika, šestnáct zásobníků do pušek, čtyři do pistolí a dva do opakovaček, nějaká lana a trojice senzorů životních forem.
To si vemte! Nám je to tu na nic!
zpražil Debbeta pohledem, postavil se ke dveřím a s vytaženou SE-14R se tvářil jako velký drsňák co má bránit vstup do lodě.
odpovědi dle hodností
Vojínům Debbetovi jednotky nebylo z jeho polopatického přístupu jasné nic, ale pochopili co se od nich požaduje a přesun začal. Nejprve bylo potřeba převézt speedry do transportéru. Nasoukat čtveřici speedrů do ETR-3 nebylo nic moc obtížného a celá čtveřice byla uskladněna a zabezpečena proti nežádoucím pohybům v nákladovém prostoru uvnitř transportéru. Nyní se dovnitř začali přesouvat zbytek vojáků, kteří vyčkávali venku, než skončí nakládání 74ek.
Zbylí vojáci vstupovali do raketoplánu po jednom, prošli nákladovým prostorem, kde podporučík kontroloval popruhy 74ek do přepravního prostoru, kde se posadili, připoutali a čekali na start. Přepravní prostor pro čtyřicet vojáků byl pro jednotku nadporučíka Debbeta příliš velký a vojáci si ještě posedali co nejblíž sobě a tak byl dojem z prázdného prostoru o to větší, i když v přepravním prostoru nebyli sami. Byla v něm čtveřice dalších Stormtrooperů u konzolí střeleckých stanovišť s vražednými pohledy pod hledím jejich masek a s prsty na citlivých spouštích. Jejich obezřetnost dávala tušit, že ani výsadek nebude tak snadný a bezpečný. TK-327, jehož mysl se zaobírala jeho emočním rozpoložením vrazil při procházení nákladovým prostorem do jednoho nosníku. Ozvala se dutá rána, TK-327 udělal krok vzad, a další až nakonec zakopl o třetí speeder a přepadl přes něj. Při pádu na sebe vylil nějakou chemikálii, jenž zde piloti přepravovali a měli k bůhvíjakým účelům. Naštěstí pro něj nesmrděla, ale po bělostném lesku jeho zbroje byla veta. Vojín dělal co mohl, ale lesk své zbroji už nenavrátil a tak si v přepravním prostoru zkroušeně sedl stranou od ostatních z jeho jednotky.
Z kokpitu vyšel kopilot, zastavil se před nadporučíkem, ukázal na čtveřici speedrů v nákladním prostoru a pak ukázal rukou ven, kde čekala další čtveřice s nevyřčenou otázkou, kdo se bude tahat s další čtveřicí. Když se nedočkal žádné reakce, jen pokrčil rameny a řekl pilotovi, že může zahájit startovní sekvenci. Pilot přikývl, zvýšil tah motorům, zvedl stroj od podlahy hangáru a vaše cesta začala.
Hvězda Smrti, orbita
Cesta byla klidná a zhruba do poloviny tichá. Potom si začali střelci vykládat mezi sebou.
Hej, Bretacu, myslíš že na něj narazíme?
zeptal se střelec ze třetího, TK-3003 stanoviště kolegy vedle
Na koho myslíš, že bychom měli narazit, Juste?
znuděně odpověděl TK-0609
Ty nevíš!? Na draka přeci! Na kraythského draka!
vyjel po něm TK-3003
A co by dělal kraythský drak na imperiální vojenské stanici? Vždyť impérium nelidi nebere, teda až na tebe Ghente.
klidně dodal TK-0609 a střelec z prvního stanoviště tak zanadával, až mladším nováčkům přejel z těch jeho kleteb mráz po zádech. Ovšem na jeho společníky to mělo efekt přesně opačný.
No, někdo prej spláchl malé dráče do záchodu a to rostlo, rostlo a rostlo a teď běhá ve spodních patrech stanice a sežere všechno na co nebo koho narazí!
řekl TK-3003, když se všeci dostatečně nasmáli
Blbost, malé dráče je sice malé, ale je větší než jsou předepsané rozměry našich výtvorů. A to sakra o hodně a i když tam je jistá bezpečnostní mezera, mládě kraythského draka by těmito trubkami nemohlo projít vcelku, natož přežít.
zapojil se do debaty TK-9032 a TK-0609 jej doplnil
Nehledě na protirebelské pasti, co tam jsou. No nekoukejte tak, na križníku Windows, kde jsem nedávno sloužil, byly ve všech rourách jakési pasti, aby se jimi nemohli plížit rebelové a zaminovávat naše záchody!
TK-9032 pohled ze své konzole na TK-0609
"A není dráče menší, než člověk? Protože jestli ano, tak těmi rourami zcela jistě neprojde žádný člověk."
"Ghente, čum do konzole! A řekl to někdo týpkům ze zpravodajské služby? Toto nařízení odpovídá jejich paranoie."
uchechtl se TK-3003 a do debaty se poprvé zapojil střelec z druhého stanoviště.
"A ty zase zapomínáš, že u rebelů jsou i menší rasy než lidi."
jeho tvrzení vyvolalo mumlání, až nakonec Just zařval
Ale ne! To zas bude TK-0609 běhat s puškou okolo záchodu a strkat do nich bajonet, aby zabil každého rebela, co by se dovážil jimi plížit!
což zase vyvolalo bouři smíchu o všech střelců a TK-0609 chtěl něco odpovědět, ale zastavil jej hlas z pilotní kabiny, které utnulo další hovor
Držte tlamy, sakra!
Hvězda Smrti, 18. patro, výsadková zóna
ETR-3 znatelně zpomalilo a střelci začali vypadat nervózně. Jasná známka toho, že budete brzy na místě. Stroj zpomaloval více a více, až se zastavil a začal stoupat kolmo vzhůru. Po pár sekundách se zastavil a začal se otáčet kolem své vlastní osy. Nakonec se stroj otřásl a venku se ozvala rána a stoj se potom otřásl o něco více než předtím.
Cesta volná!
ozvalo se z pilotní kabiny a ETR-3 se dala opět do pohybu nízkou rychlostí a začala neznatelně klesat. Když se ETR-3 příště zastavilo, rozblikalo se v přepravním a nákladovém prostoru zelené světlo a kopilot na vás vzadu zařval
Tak jsme na místě!
a spustil zadní rampu. Rampa s žuchnutím dopadla na podlahu a ozval se zvuk drcení, jak při dopadu na podlahu rozdrtila nějaké pevné materiály. Dveřmi už bylo vidět ven a to co jste viděli nebyl pěkný pohled. Věděli jste, že jste na Hvězdě Smrti, největší vesmírné stanici která kdy byla postavena, ale venku to nevypadalo jako na hvězdě smrti. Tam tam byly bohatě osvětleny chodby a stěny, tady panovalo šero až tma, bordel a chaos. Ve vzduchu se tetelila nějaké mlha a vzduch příšerně páchnul, což oba důstojnici pocítili na vlastní čichové receptory. Stěny, původně natřené krásnou imperiální šedí získaly v nedostatku osvětlení barvu tmavé krve, na které se tu a tam objevil nějaká nevzhledná šmouha neznámého a velmi pravděpodobně hrůzu nahánějícího a nepříjemného původu. Vzduch byl, krom příšerného pachu, pln také různých zvuků, pazvuků a skřeků z nichž některé byly přinejmenším strach nahánějící. A ač venku bylo zvuků plno, vevnitř ETR-3 panovalo děsivé a tísnivé ticho.
Krycí palba!
zařval kopilot a čtveřice střelců, která doteď jen blbě kecala se dala do práce. Každý z nich měl na starost jeden turbolaser, kterým teď čistili nejbližší okolí ETR-3. Po několika salvách, kdy hlasité exploze trýznili vaše uši a tlakové vlvny otřásali vaším transportem jako sbíječka přestali střílet a až na plápolající oheň z míst explozí bylo ticho všude.
Někdo mohl, alespoň zavřít rampu!
řekl TK-0609, když se mů vrátil sluch a začal střílet svým turbolaserem někam dovnitř stanice. Střílel někam mimo jeho dohled, ale né moc daleko, protože střely při dopadu osvítili jakousi stěnu.
Co střílíš? Ať je tu cokoliv, vylákáš to ven!
otázal se TK-0609 jeho kolega TK-9032
Ale až se to sem přivalí, my už budeme pryč!Ať tady maj nějaký dárek od nás!
Při této odpovědi se TK-9032 zasmál a připojil se ke kratochvíli. Později se přidali i oba zbývající střelci a záblesky vzdálených explozí mihotavě osvětlovali přistávací zónu a vzdálené výbuchy zněly jako hlasitější hřmění. zatímco se střelci náramně bavili, poctil kopilot nadporučíka Debbeta svojí návštěvou a nesl v rukou jakousi krabici.
Na co čekáte? Vystupovat, seberte si své saky paky, speedry a ať už jste pryč! Nechceme tu být déle, než je nezbytně nutné.
A pustil na zem onu krabici, která se při dopadu otevřela a ofalila tak svůj obsah. Byly tam dvě polní lékarničky, sada pro telekomunikačního technika, šestnáct zásobníků do pušek, čtyři do pistolí a dva do opakovaček, nějaká lana a trojice senzorů životních forem.
To si vemte! Nám je to tu na nic!
zpražil Debbeta pohledem, postavil se ke dveřím a s vytaženou SE-14R se tvářil jako velký drsňák co má bránit vstup do lodě.
odpovědi dle hodností
6 A4, 2 969 slov, 17 919 znaku s mezerami, 79 odstavcu, 252 radku
6 A4, 2 511 slov, 15 152 znaku s mezerami, 119 odstavcu, 254 radku
4 A4, 3 036 slov, 18 502 znaku s mezerami, 47 odstavcu, 209 radku
6 A4, 2 511 slov, 15 152 znaku s mezerami, 119 odstavcu, 254 radku
4 A4, 3 036 slov, 18 502 znaku s mezerami, 47 odstavcu, 209 radku
-
keny
- Sith
- Příspěvky: 286
- Registrován: 14.10.2008 00:03:34
- Bydliště: South Park
- Kontaktovat uživatele:
Hvězda Smrti, 680. patro, hangár
Hned poté, jak Debbet zajistil speedr, jal se ke dveřím pozorovati svoji jednotku, jak moc horlivě postupuje do transportu na smrt.
Hm, tohle bude opět ztrátovej bussines... napadlo Debbeta.
To ovšem nebylo vše. TK - 327 se ukazálo hned na začátku a bylo nad slunce jasnější, že s tímto členem v týmu, budou dozajista velké trable. Kopilot vyšel z kabiny, zastavil se u Debbeta a tupě zíral střídavě na něj a pak na zbylé čtyři speedry.
Nečum na mě jak dement, zavři ty vrata a padáme... říkal mu Debbet jakoby telepaticky, což kopilot jakoby pochopil a vrata nákladového prostoru zavřel, naledujíc přitom stratovací sekvence a opuštění hangáru.
Hvězda Smrti, orbita
Debbet, asi jako každý z jeho skupiny, poslouchal dialog těch čtyřech střelců a vduchu si říkal.
Vy jste ale uplně všichni.., naprosto vylízaní...
Jeden větší tupec.., jak druhej... valilo Debbetovi v hlavě.
Pak kdosi zahlásil "Držte tlamy" a nadporučíka hned napadlo.
Přesně...
V tu chvíli vstal, aby mohl vidět na svoje muže a pověděl.
Takže.., věci se mají takto. Až tady ti...
Debbet mírným záklonem nahlédl do kabiny pilota, přitom si myslíc.
Zoufalci... a pokračoval dále.
... odletí.., nasedneme na speedry a vyrazíme hlavní chodbou do komunikačního centra...
Zde musíme zprovoznit hlavní počítač.., navázat spojení s velením.., vyhledat mapy a cestu k reaktoru...
Poté se tam vydáme a obhlédneme v jakém je to všechno stavu...
Mám kusé informace o případném odporu.., a bude se případně jednat o přerostlé a prapodivně zmutované krysy.., tak bacha na co šlapete.., na co saháte a čím se případně nakazíte...
Mutanty domů nevezu.., ty střílím hned za dezerci.., je vám to jasný...
a podíval se na každého zvlášť.
Máme omezenej počet munice a není jistý.., že najdem nějakej sklad munice.., čili žádná střelba po dávkách.., je to jasný !!!
Navíc u reaktoru dávejte bacha.., kam střílíte !!! Nechci vidět žádnou nechtěnou palbu mimo cíl.., je vám to jasný..?
ETR - 3 začlo zpomalovat, s Debetem to mírně cuklo a tak zahlásil.
To bude tak asi vše.., co se teď dozvíte... a zapadl zpátky do sedačky.
Hvězda Smrti, 18. patro, výsadková zóna
Transport se chvíli třásl a zmítal, jakoby byl zcela nespokojen se svojí minimální rychlostí, až pak se zcela uklidníc při dosedu na plochu hangáru. Následovala velká rána, to jak vrata dopadla na podlahu hangáru, drtíc přitom vše, co se na tom místě nacházelo.
Panorama a prazvláštní ticho, jenž se venku nacházelo, netrvalo dlouho a ozval se rozkaz o krycí palbě a pak nesnesitelný rámus střelby.
Vy ste hovada.., prasatá... hulákal Debbet z plných plic, avšak slyšet ho nebylo.
Jak palba utichla, oběvil se kopilot a práskl s krabicí o zem, přitom měl blbých hlášek.
No tak tady s vama nezůstanu a běda vám.., přijet pro nás ještě zpátky...
Vás pak všechny zřežu a ještě vás dám do hlášení.., co ste za hovada... šrotovalo Debbetovi hlavou.
Debbet uchopil krabici, přešel k východu z transportu a rozhlédl se.
Vypadá to tu líp.., než jsem čekal... řekl ironicky.
Poslal krabici po pravé straně nástupní rampy, otočil se a začal vydávat rozkazy.
Řidiči na speedry.., čtverka jde ven první.., po ní trojka.., a tak dál...
Zbytek zajistí přistávací plochu a chci vidět předpisový výsadek...
Sme mariňáci a ne žádný sračky.., jak někdo... a seknul pohledem po kopilotovy.
Takže padáme vodsaď... zavelel naposled a vojáci se dali do pohybu.
Hned poté, jak Debbet zajistil speedr, jal se ke dveřím pozorovati svoji jednotku, jak moc horlivě postupuje do transportu na smrt.
Hm, tohle bude opět ztrátovej bussines... napadlo Debbeta.
To ovšem nebylo vše. TK - 327 se ukazálo hned na začátku a bylo nad slunce jasnější, že s tímto členem v týmu, budou dozajista velké trable. Kopilot vyšel z kabiny, zastavil se u Debbeta a tupě zíral střídavě na něj a pak na zbylé čtyři speedry.
Nečum na mě jak dement, zavři ty vrata a padáme... říkal mu Debbet jakoby telepaticky, což kopilot jakoby pochopil a vrata nákladového prostoru zavřel, naledujíc přitom stratovací sekvence a opuštění hangáru.
Hvězda Smrti, orbita
Debbet, asi jako každý z jeho skupiny, poslouchal dialog těch čtyřech střelců a vduchu si říkal.
Vy jste ale uplně všichni.., naprosto vylízaní...
Jeden větší tupec.., jak druhej... valilo Debbetovi v hlavě.
Pak kdosi zahlásil "Držte tlamy" a nadporučíka hned napadlo.
Přesně...
V tu chvíli vstal, aby mohl vidět na svoje muže a pověděl.
Takže.., věci se mají takto. Až tady ti...
Debbet mírným záklonem nahlédl do kabiny pilota, přitom si myslíc.
Zoufalci... a pokračoval dále.
... odletí.., nasedneme na speedry a vyrazíme hlavní chodbou do komunikačního centra...
Zde musíme zprovoznit hlavní počítač.., navázat spojení s velením.., vyhledat mapy a cestu k reaktoru...
Poté se tam vydáme a obhlédneme v jakém je to všechno stavu...
Mám kusé informace o případném odporu.., a bude se případně jednat o přerostlé a prapodivně zmutované krysy.., tak bacha na co šlapete.., na co saháte a čím se případně nakazíte...
Mutanty domů nevezu.., ty střílím hned za dezerci.., je vám to jasný...
a podíval se na každého zvlášť.
Máme omezenej počet munice a není jistý.., že najdem nějakej sklad munice.., čili žádná střelba po dávkách.., je to jasný !!!
Navíc u reaktoru dávejte bacha.., kam střílíte !!! Nechci vidět žádnou nechtěnou palbu mimo cíl.., je vám to jasný..?
ETR - 3 začlo zpomalovat, s Debetem to mírně cuklo a tak zahlásil.
To bude tak asi vše.., co se teď dozvíte... a zapadl zpátky do sedačky.
Hvězda Smrti, 18. patro, výsadková zóna
Transport se chvíli třásl a zmítal, jakoby byl zcela nespokojen se svojí minimální rychlostí, až pak se zcela uklidníc při dosedu na plochu hangáru. Následovala velká rána, to jak vrata dopadla na podlahu hangáru, drtíc přitom vše, co se na tom místě nacházelo.
Panorama a prazvláštní ticho, jenž se venku nacházelo, netrvalo dlouho a ozval se rozkaz o krycí palbě a pak nesnesitelný rámus střelby.
Vy ste hovada.., prasatá... hulákal Debbet z plných plic, avšak slyšet ho nebylo.
Jak palba utichla, oběvil se kopilot a práskl s krabicí o zem, přitom měl blbých hlášek.
No tak tady s vama nezůstanu a běda vám.., přijet pro nás ještě zpátky...
Vás pak všechny zřežu a ještě vás dám do hlášení.., co ste za hovada... šrotovalo Debbetovi hlavou.
Debbet uchopil krabici, přešel k východu z transportu a rozhlédl se.
Vypadá to tu líp.., než jsem čekal... řekl ironicky.
Poslal krabici po pravé straně nástupní rampy, otočil se a začal vydávat rozkazy.
Řidiči na speedry.., čtverka jde ven první.., po ní trojka.., a tak dál...
Zbytek zajistí přistávací plochu a chci vidět předpisový výsadek...
Sme mariňáci a ne žádný sračky.., jak někdo... a seknul pohledem po kopilotovy.
Takže padáme vodsaď... zavelel naposled a vojáci se dali do pohybu.
Jsem svatý, skze své propojení s temnotou.
Následovati ty mne budeš, osvícení dosáhneš; skrze cestu svou, tvořící temnotou.
Výňatek z 1. knihy - Kázání Sorbonnovo - kapitola 21., verš 2.
Následovati ty mne budeš, osvícení dosáhneš; skrze cestu svou, tvořící temnotou.
Výňatek z 1. knihy - Kázání Sorbonnovo - kapitola 21., verš 2.
-
Elinor Yall
Hvězda Smrti, cestou na výsadek
Zdálo se, že úroveň nového Debbetova oddílu by mohla býti i o něco vyšší než úroveň toho minulého - ale nadporučík si za těch pár dní patrně tak zvykl na postavení velitele oddílu s téměř stoprocentními ztrátami a podle všeho uvažoval, jak si je udržet i do budoucna.
To vskutku nepotěší.
Stejně jako vyslechnutí stormího dialogu hodného absurdního dramatu.
Kraytský drak v záchodě... tak tomu říkám představivost.
Pomalu jsem se začínal bavit, zejména pokud šlo o hlášky na účet "týpků ze zpravodajské služby" a TK-0609 střežící toalety před nečekanou invazí rebelů.
Pořád to bylo... společensky víc na výši... než Debbetova "motivační řeč".
Zajímalo by mě, co si ta paka zapamatují z užitečných informací - a co si z toho vydedukují za banthoviny.
Hvězda Smrti, 18. patro, výsadková zóna
A tak jsme byli vykopnuti co nejblíž k první linii chlápkem s SE-14R.
Nadporučík v duchu běsnil.
Zajímalo by mě, zda štěňata pochopí, že by neměla ani naznačit možnou provokaci.
V každém případě nezbylo než se zařídit podle rozkazů a připravit se na výsadek. V rámci "jití příkladem" jsem se tedy ujal funkce řidiče čtverky (netuším, jak jsou na tom s řízením nováčci a lépe je podcenit než zbytečně přecenit) a pustil se s ostatními do realizace Debbetem odstartované akce.
Zdálo se, že úroveň nového Debbetova oddílu by mohla býti i o něco vyšší než úroveň toho minulého - ale nadporučík si za těch pár dní patrně tak zvykl na postavení velitele oddílu s téměř stoprocentními ztrátami a podle všeho uvažoval, jak si je udržet i do budoucna.
To vskutku nepotěší.
Stejně jako vyslechnutí stormího dialogu hodného absurdního dramatu.
Kraytský drak v záchodě... tak tomu říkám představivost.
Pomalu jsem se začínal bavit, zejména pokud šlo o hlášky na účet "týpků ze zpravodajské služby" a TK-0609 střežící toalety před nečekanou invazí rebelů.
Pořád to bylo... společensky víc na výši... než Debbetova "motivační řeč".
Zajímalo by mě, co si ta paka zapamatují z užitečných informací - a co si z toho vydedukují za banthoviny.
Hvězda Smrti, 18. patro, výsadková zóna
A tak jsme byli vykopnuti co nejblíž k první linii chlápkem s SE-14R.
Nadporučík v duchu běsnil.
Zajímalo by mě, zda štěňata pochopí, že by neměla ani naznačit možnou provokaci.
V každém případě nezbylo než se zařídit podle rozkazů a připravit se na výsadek. V rámci "jití příkladem" jsem se tedy ujal funkce řidiče čtverky (netuším, jak jsou na tom s řízením nováčci a lépe je podcenit než zbytečně přecenit) a pustil se s ostatními do realizace Debbetem odstartované akce.
-
East.Wood
- Mistr Jedi
- Příspěvky: 1622
- Registrován: 01.10.2009 15:13:20
- Bydliště: Ostrava
- Kontaktovat uživatele:
Hvězda Smrti, 18. patro, výsadková zóna
Po hladkém přistání a neméně "příjemném" poslechu rozhovoru posádky jsme se konečně dostali na místo určení. Pravdou bylo, že moji první akci jsem si zprvu představoval trochu jinak, ale to snad ještě přijde...
Na povel velitele jednotky jsem s malým přískokem dosedl na speedr číslo 4, zažehl repulsory a čekal na otevření nákladových vrat. Zkusmo jsem zatůroval a když se mi dostalo přívětivé odezvy v podobě zavrnění motoru, byl jsem spokojen. No, alespoň to snad rozjedu... Za sebou jsem již slyšel nasedat další mé spolubojovníky a tak jsem neváhal a nakopnul svou mašinu ven z lodi. Jen, co jsem doskočil na podlahu ve výsadkové zóně, udělal jsem otočku a zavolal na ty vzadu: "Tak chlapi, kde to vázne? Nemám si tu udělat piknik?" pobaveně jsem vyzýval ostatní.
Mezitím se kdesi v koutě něco mihlo a to "něco" u toho vydalo i nějaký skřípavý zvuk, protože mě to donutilo se ohlédnout i v řevu startujících speedrů. Zadíval jsem se tím směrem, ale nic tam nebylo, jen tma... I v té tmě by ale člověk mohl čekat všechno od zmutované wompské krysy, přes zombie až po Rancora, který se sem přiletěl nasnídat... Spěšně jsem se otočil zpět ke svým druhům a taktně jim naznačil, aby nelenili a spěchali z výsadkem: "Tak vemte ty svoje tlustý zadky a ať už jste tady..." řekl jsem co možná nejpřesvědčivěji a bez známek strachu v hlase.
Po hladkém přistání a neméně "příjemném" poslechu rozhovoru posádky jsme se konečně dostali na místo určení. Pravdou bylo, že moji první akci jsem si zprvu představoval trochu jinak, ale to snad ještě přijde...
Na povel velitele jednotky jsem s malým přískokem dosedl na speedr číslo 4, zažehl repulsory a čekal na otevření nákladových vrat. Zkusmo jsem zatůroval a když se mi dostalo přívětivé odezvy v podobě zavrnění motoru, byl jsem spokojen. No, alespoň to snad rozjedu... Za sebou jsem již slyšel nasedat další mé spolubojovníky a tak jsem neváhal a nakopnul svou mašinu ven z lodi. Jen, co jsem doskočil na podlahu ve výsadkové zóně, udělal jsem otočku a zavolal na ty vzadu: "Tak chlapi, kde to vázne? Nemám si tu udělat piknik?" pobaveně jsem vyzýval ostatní.
Mezitím se kdesi v koutě něco mihlo a to "něco" u toho vydalo i nějaký skřípavý zvuk, protože mě to donutilo se ohlédnout i v řevu startujících speedrů. Zadíval jsem se tím směrem, ale nic tam nebylo, jen tma... I v té tmě by ale člověk mohl čekat všechno od zmutované wompské krysy, přes zombie až po Rancora, který se sem přiletěl nasnídat... Spěšně jsem se otočil zpět ke svým druhům a taktně jim naznačil, aby nelenili a spěchali z výsadkem: "Tak vemte ty svoje tlustý zadky a ať už jste tady..." řekl jsem co možná nejpřesvědčivěji a bez známek strachu v hlase.
"V hloubi duše jsem rebel. Kdykoli mi někdo řekne, že trend je takový a takový, hned se vydávám opačným směrem."
Clint Eastwood
Clint Eastwood
-
Dash Spience
- Seržant
- Příspěvky: 985
- Registrován: 09.9.2007 09:11:25
- Bydliště: Nar Shaddaa
- Kontaktovat uživatele:
Hvězda Smrti, cestou na výsadek
Došel jsem k transportu a počkal, až zbytek naloží speedery. Když byli všechny naložený tak jsem nastoupil taky. Prostor by koncipován pro trochu jinou jednotku než byla ta naše. Jak jsem zjsitil 327čka se neuměl asi koukat pod nohy a proto se vykoupal v nějaký letecký sra*ce co tu tady měli...Konečně jsme vyletěli z hangáru a začal ise přibližovat na naší ,,startovní" pozici. Po chvíli jednotvárného mlčení se začali bavit ty pitomci u střeleckých konzol. Takový blbosti co říkali se nedali poslouchat. Přemýšlel jsme jak můžou vzít takový idioty do armády.
Kde sakra nabrali ty idioty?
Pošlu do svého nejbližšího okolí. Naštěstí to někdo z pilotní kabiny utnul a měli jsme klid. Začali jsme přistávat.
Hvězda Smrti, 18. patro, výsadková zóna
Dosedli jsme a padla rampa, která si poradila s něčím co jí stál ov cestě. První pohled z lodi moc pěkný nebyl. Bylo vidět, že tady asi moc často úklidoví droidi nechodí-nejezdí. Byl jsem rád, že mám helmu, protože tady to muselo i pořádně smrdět. Nic pěknýho nás tu asi nečekalo. V tom okamžiku někdo ,,chytrej" zařval krycí palbu a ti pitomci u konzol to splnili do puntíku. Ještě, že jsem měl helmu , která mi kryla uši, ale stejně to byl záhul. Litoval jsme důstojníky, kteří nic takového neměli.
Nesnáším námořníky! Takový pitomci!
Zařvu vztekem do toho hluku. Když to konečně přestalo byl jsme vzteky bruátný v obličeji a měl chut to tady vystřílet domrtě, ale ovládl jsem se a nechal spoušt klidnou. Z krabice, kterou donesl kopilot jsme si vzal dva další zásobníky a jeden z těch senzorů životních forem. Pak jsem vyběhl z transportéru a zaujal pozici pro krytí. Cestou jsem vzal ,,omylem" loktem toho chlapíka co si hrál na tvrdáka u vstupu do lodi.
Došel jsem k transportu a počkal, až zbytek naloží speedery. Když byli všechny naložený tak jsem nastoupil taky. Prostor by koncipován pro trochu jinou jednotku než byla ta naše. Jak jsem zjsitil 327čka se neuměl asi koukat pod nohy a proto se vykoupal v nějaký letecký sra*ce co tu tady měli...Konečně jsme vyletěli z hangáru a začal ise přibližovat na naší ,,startovní" pozici. Po chvíli jednotvárného mlčení se začali bavit ty pitomci u střeleckých konzol. Takový blbosti co říkali se nedali poslouchat. Přemýšlel jsme jak můžou vzít takový idioty do armády.
Kde sakra nabrali ty idioty?
Pošlu do svého nejbližšího okolí. Naštěstí to někdo z pilotní kabiny utnul a měli jsme klid. Začali jsme přistávat.
Hvězda Smrti, 18. patro, výsadková zóna
Dosedli jsme a padla rampa, která si poradila s něčím co jí stál ov cestě. První pohled z lodi moc pěkný nebyl. Bylo vidět, že tady asi moc často úklidoví droidi nechodí-nejezdí. Byl jsem rád, že mám helmu, protože tady to muselo i pořádně smrdět. Nic pěknýho nás tu asi nečekalo. V tom okamžiku někdo ,,chytrej" zařval krycí palbu a ti pitomci u konzol to splnili do puntíku. Ještě, že jsem měl helmu , která mi kryla uši, ale stejně to byl záhul. Litoval jsme důstojníky, kteří nic takového neměli.
Nesnáším námořníky! Takový pitomci!
Zařvu vztekem do toho hluku. Když to konečně přestalo byl jsme vzteky bruátný v obličeji a měl chut to tady vystřílet domrtě, ale ovládl jsem se a nechal spoušt klidnou. Z krabice, kterou donesl kopilot jsme si vzal dva další zásobníky a jeden z těch senzorů životních forem. Pak jsem vyběhl z transportéru a zaujal pozici pro krytí. Cestou jsem vzal ,,omylem" loktem toho chlapíka co si hrál na tvrdáka u vstupu do lodi.
,,Nepřítel mého nepřítele je stále ještě i můj nepřítel."
Alpha-63 Dash
Alpha-63 Dash