Volání minulosti

Ostatní uzavřené projekty, MPMka a podobné ...

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Volání minulosti

Příspěvek od Atalon »

Volání minulosti

Prolog:

Od konce Sithských válek uběhlo již dvaadvacet let a Galaxie si konečně užívala zaslouženého míru, jistě stále zde bylo dost konfliktů a problémů ale přesto to byla doba poklidu. Dokonce i řád Sithů zdecimovaný válkou si užíval doby klidu a nabíral zpět ztracené síly, jeden známý spisovatel o této době řekl že je jen hlubokým nádechem připravujícím plíce Galaxie na budoucí výdech války. Nikdo jistě nevěděl zda to tak skutečně je, nicméně všichni velcí hráči posledních válek dělali všechno proto aby získali co nejvíce síly. Velký zlom v této snaze představovala "Diamandra", průzkumná loď jejíhož návratu z neznámých oblastí nikdo moc nevěřil a nebylo divu, oblast jíž si statečná (většina říkala spíše šílená) kapitánka Liata Neff vybrala k průzkumu byla místem posledního odpočinku již dvanácti výprav, ovšem ne její. Když se zubožená, zkorodovaná, poničená a různě zdeformovaná vynořila z hyperprostoru nad Coruscantem, nevěřila většina posádky strážních satelitů svým očím, nemluvě o údivu nad zprávami a příběhy jež ta desetina posádky jež se vrátila přinášela. Většina z nich byla běžnou snůškou hlášení o anomáliích a dalších smrtelných překážkách vesmírné plavby, ale jedna byla jiná, jedna zaujala snad každého kdo ji slyšel. Byla to zpráva o světě, planetě s dýchatelnou atmosférou se známkami prastarého osídlení a co víc, coby důkaz svých slov přinášela kapitánka Neff i důkaz, sošku z electrumu jejíž stáří se datovalo do období před více než dvacetipěti tisíci lety a která představovala Rakatu v obřadním rouchu. O tomto objevu se rychle roznesly zprávy po celé Galaxii a možnost zisku rychle přilákala mnoho zájemců o průzkum, ale ani zdaleka ne tolik jako zjištění Řádu Jedi že soška vyzařuje stopy Síly a ne malé. Mnoho zástupců Síly (obou jejích stran) a mnoho zástupců světů Galaxie se tak začalo o tento svět a jeho tajemství zajímat a netrpělivě čekali na výsledky astronavigačního úřadu který analyzoval plavební záznam "Diamandry".

Coruscant – Astronaviční úřad; Tisková konference:

Dámy, pánové a všechny ostatní pohlavní formy,...
odkašlal si ředitel výzkumu Ti'look a pokračoval
...právě jsme dokončili analýzu záznamů astronavigačního modulu lodi Diamandra.
Ti'look se záměrně odmlčel a teprve po dramatické pauze pokračoval.
Dle naší analýzy leží ona neznámá soustava asi osmnáct parseků za vnější hranicí soustavy Ilum. Obsahuje tři planety obíhající kolem jedné hvězdy typu A, dvě neobyvatelné a jednu s atmosférou první třídy. I když není soustava nedosažitelná, nebyli jsme schopni nalézt bezpečnou plavební dráhu kvůli množství gravitačních anomálií v oblasti. Vzhledem k této skutečnosti nedoporučuje AUGR cesty do této soustavy ani její zařazení do hvězdných map a v souladu s republikovými stanovami uvolňuje získané informace širší veřejnosti. Děkuji.
Ti'look domluvil a pomalu se odebral do své kanceláře, nikomu to moc nevadilo protože otázky vůči němu nikdo neměl. Všichni byli totiž plně zabráni do pročítání záznamů z holonetu a z obrazovky tiskové konference, které obsahovali všechny dostupné informace o cestě.

Loď Aratran- Neznámé oblasti; Bezejmenná planeta

Kapitán Rasat v klidu seděl ve svém kapitánském křesle a nad hrnkem teplé kávy vzpomínal.

Je to už skoro měsíc co se mezi prvními dozvěděl o této soustavě a cestě k ní na tiskové konferenci AUGR, neváhal a s ještě teplými daty a naloženou obchodní lodí se vydal vstříc bohatství a slávě. Jeho sny o slávě zmizely ve chvíli kdy se pokusil proletět hyperprostorem jakousi Nebulou, která jak se ukázalo obsahovala trochu více energie než kdo čekal. Jen taktak udržel se svou posádkou loď pohromadě a jen zázrakem v hyperprostoru, trvalo dalších několik hodin práce nad udržením rozsypávajících se systémů v provozu aby se nakonec přeci jen vynořili do normálního prostoru. I přes zoufalost situace, podtrženou vyhořením hyperpohonu hned po zpomalení, to je jedna z nejkrásnějších vzpomínek jaké kapitán má. Před průzory lodi se rýsovala planeta zalitá bílou září hvězdy, povrch lemovaný jasným namodralým oparem atmosféry vypadal neuvěřitelně tajemně. I když více než dvě-třetiny povrchu zabírala skalnatá pustina byl to svět krásný, již z orbity byl vidět vytoužený cíl, ruiny o nichž si až do přistání myslel že patří městu, jaké jen bylo jeho překvapení když zjistil že jde o jediný chrám. Bohužel "Aratran"jeho nadšení nesdílel a se zaskřípěním linoucím se prostorami lodě od sebe odloupl jednu tryskovou jednotku, následný pád do atmosféry byl nevyhnutelný. To co dopadlo na povrch se už stěží dalo nazývat lodí, většina vnějších plátů zmizela kdesi v atmosféře, což samotné "přistání" dovršilo. Nikdo z posádky pak nedokázal pochopit jak se stalo že mimo několika lehkých zranění není po něčem takovém žádný mrtví. Následující týden strávili pokusy dát loď do kupy, ale vše marně. Posledním jejich počinem tedy bylo, jak už to tak bývá, vlastní přežití, jeho výsledkem bylo zbudování jakéhosi expedičního tábora a nekonečné dny čekání na další odvážlivce kteří snad budou mít více štěstí a stanou se tak záchranou.

Kapitán se pomalu s vrznutím na křesle otočil k několika kabely obklopeným a propleteným obrazovkám jež představovaly, skrze jedinou přeživší anténu , jediné spojení s vesmírem a pomalu se usmál. Na obrazovce ještě nic nebylo, ale on to věděl, cítil ty lodě, slyšel kdesi hluboko jejich motory deroucí se neprobádanou temnotou.
Už letí!


__________________
Děj se odehrává v roce 3974 BBY.
Počáteční svět a okolnosti vaší cesty nechť jsou součástí vašeho prvního příspěvku. (pozn. podle jeho kvalit bude určena vaše počáteční výhoda či nevýhoda)

Elinor Yall

Příspěvek od Elinor Yall »

V okolí neznámé planety

Měl jsem za sebou hodně cest, ale okamžik, kdy se loď vyhoupne z hyperprostoru zpět do obyčejného, všedního vesmíru, mne nikdy nepřestal fascinovat.
Jediný zlomek vteřiny, kdy se z bílých čar stanou zase hvězdy, daleké, vzdálené body uprostřed temnoty pustého prostoru.
S-1OO sice zrovna velké pohodlí pro sledování temné oblohy neskýtala a vyloženě jsem se těšil, až vypadnu z kokpitu ven, pod normální modrou oblohu, kde neplatí pravidla stísněného prostoru. Sice jsem si mohl zvyknout už dřív, vzhledem k tomu, že mi na individuální akce musela jednomístná stíhačka prostě stačit, nicméně mravenčení v nohách nebylo při procitání z meditace právě příjemné.

Škoda, že jsem se sebou nemohl vzít Linarta nebo Are. Nebo kohokoli z našeho oddělení.

Nejen, že by společnost dokázala zkrátit úmornou cestu, ale...
Ano, byla tady "ale". A bylo jich tolik a tak závažných, že bylo moudřejší od nich držet své kolegy a přátele radši stranou.
Z celé záležitosti jsem měl zvláštní pocit. Pocit, že se stane průšvih, řád se od něj bude distancovat a... a...
Tohle riziko zde bylo, vnímal jsem jeho možnost stejně jasně, jako když jsem uvažoval o organizaci výpravy na Irgal.
Potenciál pořádného maléru.
Moje volba zůstávala stejná. Mám své povinnosti. A jestli mi má něco, co během nich potkám, spadnout na hlavu, lépe, když se to nebude týkat nikoho dalšího.
Bylo tu totiž ještě naše "sithské oddělení".
Skupina víceméně nadšenců do starých špatných časů, jejíž neoficiální pojmenování jsme odvodili od varovací poznámky rady "Mládeži, uvědomujete si, že Exar Kun patřil též mezi členy archeologické divize řádu Jedi, nebo to o sobě alespoň tvrdil?"
Tedy, většina bezprostřednějších komunikací mezi námi a vedením řádu se dala zredukovat na "Nelezte na Dxun. Nelezte na Korriban. Nelezte na Yavin IV. Nelezte... nelezte NIKAM, kam kdy vstoupila sithská noha a kde hrozí, že onen sith i zemřel a může se tam potloukat jeho duch, který se vás bezpochyby bude snažit svést na temnou stranu!"
V praxi to dopadalo tak, že jsme prostě občas někam vlezli a nějak to dopadlo, a často jsme to všechno i nahlásili patřičným osobám, a jindy jim toho dost zamlčeli - pokud to bylo možné a následný průšvih nebyl příliš viditelný či velký - takže třeba o průzkumech toho, zda a jak bylo rozšířeno massasijské osídlení i na ostatních měsících Yavinu, znají mistři výsledky a vcelku dost detailů, ale už netuší, jak nás s Rillis Are, Dennym Weeronym a Linartem Gryssem málem sežraly na Yavinu 8 purelly.
Vlastně... jediný, komu se kdy podařilo potkat nějakého ducha, jsem byl já při své samostatné akci na Irgalu v traiském sektoru, ale to patřilo k věcem, co jsem si nechával pro sebe. Přece jen, v řádu vládnou na téma rozhovorů s duchem temného Jediho vypovězeného v době konce druhého velkého schizmatu určité předsudky. S nimiž by moc nenadělal ani detail, že dotyčný má silnou averzi vůči rozličnému sithskému potěru, co se mu snaží rozlézat po hrobce, a zoufale postrádá rozumnou konverzaci.

Můj boj. Moje odpovědnost.
Občas by mě zajímalo, čím jsou pro mě podobné projekty tolik přitažlivé.


V duchu jsem pokrčil rameny.
Nějaké nápady na odpovědi jsem samozřejmě v hlavě měl a víceméně vycházely z teorie o dědičnosti.

Že poletím, i kdybych si to měl na Radě vyvzdorovat, mi bylo jasné už ve chvíli, kdy mě mistři požádali o pomoc s výzkumem sošky.
Nebylo to nelogické; patřím k té části historiků a archeologů, co se cíleně zaměřovali na stará období, v nichž se formoval řád Jedi - a zároveň ne pouze na střípky toho, co se MĚLO vědět. Pokud jde o druhé schizma a období Stoleté temnoty, dokonce i přes svůj věk patřím k předním odborníkům na tuto dobu. A pokud jde o starší časy, má... nadání a schopnosti... zpravidla naleznou více než dostatečné uplatnění, hlavně v počáteční fázi výzkumu.
Později, když dochází na interpretace, je psychometrie, intenzivní vhled, bezprostřední vnímání, analytické myšlení a schopnost sestavovat skládanky, spíše na obtíž.
Svět je málokdy zcela černobílý - jaký by MĚL být, jaký jej druzí chtějí a potřebují.
Buď jak buď, v posledních třech letech nebylo mnoho výzkumných projektů pokud šlo o artefakty, na kterých jsem se v rámci řádu Jedi nepodílel.
Když jsem držel v ruce electrum, když jsem vnímal obrazy, jímž bylo nasáklé, když jsem přemýšlel a kombinoval, jak je vyložit a co mohou znamenat...
Samotná zpráva o její existenci musí vzbuzovat pozornost, vyvolávat stovky různých teorií a hypotéz... mnoho z nich bude určitě o jejím prokletí.
Pro mě však, ať už v sobě měla sebevíc fascinujících skutečností, neznamenala nic skutečně důležitého.
Jen strach a závrať.
JINÝ strach a závrať, než jsem kdy poznal na výpravách po vesmíru.
Ona sama za to však nijak nemohla.
Byla jako... tenká linka mezi dvěmi světy.
Něco, co bylo kdysi - a teď se přiblížilo na dotek.
Dveře do neznáma.
A za nimi...?
Mohlo tam být COKOLI.
Měl jsem své teorie, a ani jednu by Rada neviděla v praxi zrovna ráda.
Nejhorší... nejhorší na tom byla jediná věc. Při vší zoufalé snaze mne nenapadal vhodnější... průzkumník, než má maličkost.
Dostatečně vzdělaný a zároveň nezaujatý (možná na Jediho až příliš), se zkušenostmi, které pomohou vidět přesně to, co se k vidění naskytne.
Přesto mi nebylo jasné, co přesně udělám ve chvíli, kdy se některá z těch... horších... teorií, co jsem si stačil vytvořit, skutečně potvrdí.

Setřepal jsem pocity z vědomého uvažování.
Byl čas pro přistávací manévry, a těm patřila plná pozornost. Na to jsem měl s lítáním příliš zkušeností, než abych je hodlal nějak podcenit.
S touhle S-1OO jsem už absolvoval leccos a nerad bych ji pohřbil na planetě, co dnes už ani nemá jméno a není a nebude ani v oficiálních hvězdných mapách made by AUGR.

-----------------------------
pro bližší představu o tom, co je Joscelinem používaná S-1OO zač: pamatuje velké sithské války a aktivně se jich účastnila. Je to na ní znát.
Vzhledem k přezbrojování na Aureky a vzhledem k technickému stavu, který lze popsat jako "funkční... díky Síle", je tedy jednou z lodí, které jsou pro řád Jedi zcela postradatelné. Proto si ji taky mohl Joscelin vcelku rychle začít půjčovat pro samostatné výpravy.
Poté, co na ní byl nucen na planetě Corbos provést vcelku amatérskou opravu motorů, aby vůbec mohl z planety odletět, k ní nicméně má poněkud sentimentální vztah. (v současnosti jsou motory v pořádku a přeopravené, nicméně Joss je schopný si tu loď resuscitoval i v nouzových podmínkách :D - a vcelku si to i uvědomuje).
Poznámky k technickému stavu stíhačky i tak nicméně nese dosti nelibě.
Svou roli v tom hrají i vcelku logické teorie ohledně toho, že by nebyla až taková škoda, kdyby se takováhle loď řádu už nevrátila.
Naposledy upravil(a) Elinor Yall dne 10.8.2010 20:23:23, celkem upraveno 2 x.

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

V okolí neznámé planety

Tak tohle je ta jejich slavná planeta? Dost mne teda zklamala, ale aspoň je to změna oproti monotónímu pohledu do modravé změti hvězd při nekonečném letu hyperprostorem. Už mi to pěkně lezlo na nervy, navíc CX-133 Chaos Fighter nepatří k nejprostornějším lodím, ani když je v ní sám pilot. A já sebou musím tahat ještě svého polosenilního učitele. Měl jsem ho zabít už dávno.
podíval jsem se na mistra, jak v křesílku medituje a drze se rozvaluje na moji polovinu kokpitu.
Na druhou stranu je to však dobře. Teď mi pomůže najít sošku. A na tomhletom kusu šutráku nehrozí, že mu přispěchá na pomoc polovina mistrů z akademie, takže ho budu moct v klidu zabít, stejně jako před lety Anu Nobis. Čubku Anu Nobis! Byla jsi moje, jenom moje! Zapomněla jsi, jak jsi mi přísahala? Zřejmě ano, ale můj světelný meč ti to připomněl.
Vstávejte, mistře, jsme na místě.
zatřesu s ním, aby se probral z hlubin meditace.
Ano mistře, jistě mistře, můžu mistře? Abych nebyl jako ti prašíví Jediové. Nic nechápou, podle nich není emocí.
posměšně si odfrknu a chopím se řídící páky, aktivuji štíty a zahájím sestup lodi do atmosféry.
Pro Sílu, on snad spí! Kdybych ho nepotřeboval, propíchnul bych ho na místě mečem i se sedadlem jako ražničí. Tak kam to posadíme? Co třeba támhle do toho údolí mezi skalami? Vypadá dostatečně široká na přistávací manévr.
Mistře, přistáváme!
zařval mu do ucha, díky čemuž se konečně probral a jemně jsem provedl přistání. Ikdyž... Asi ne zas tak jemně, jak jsem zamýšlel, protože se při dosednutí lodi ozvalo žuchnutí.
Sakra, to jsem trochu neodhadl. Ale co, stejně už si chci koupit novou loď.
proletělo mi hlavou, když mistr prohodil poznámku něco na ten způsob, že s tím lítám jako opilý ronto. Což nebyla poznámka na místě, protože v případě tohohle dosluhujícího Chaos Fighteru může člověk být pilot jak dobrý chce, ale kocábka zkrátka už neposlouchá tak, jak by měla. Nejsme jako Jediové, jimž rozpočet Republiky dovolí osobní stíhačky, tak si zkrátka musíme vystačit jinak.
Jsme na místě. Pojďme prozkoumat oblast.
odpoutám se ze sedačky a vysunu dvířka, připraven na malý výlet po nehostinném povrchu.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Ki
Učedník
Učedník
Příspěvky: 136
Registrován: 27.8.2009 15:23:21
Bydliště: Malachor V,Trayus academy

Příspěvek od Ki »

raketoplán třídy Herald poblíž cílové planety

Seděl jsem ve společenské místnosti s nohama na stole.
Takže letíme v sithskym raketoplánuk neznámej planetě v neznámejch oblastech a to jen kvůli jednej mizernej sošce.Paráda.
Vystoupili jsme z hyperprostoru.Dlouhé čáry se změnily na hvězdy.
Jsme u cíle.Měl by jste se připravit, pane Dante.
Ozvalo se z kokpitu.Měl jsem sto chutí mu říct něco to dost ošklivého, ale raději jsem si to nechal pro sebe.
A ty by sis mohl příště sehnat jinou loď, když letíš přes Republiku.
Sundal jsem nohy ze stolu a po chvíli se zvedl z křesla.Ze zvědavosti jsem se podíval oknem ven.Kolem proletěla loď.A pípání z počítače dávalo vědět, že je tu nejméně ještě jedna.
To všichni sem letí jen kvůli tej sošce?Něco mi říká, že to nebude rodinej klenot toho Quarrena.
Odvrátil jsem pohled od okna a podíval se do rohu, kde jsem opřel meč.
Rebellion už připravil o život dost lidí.Snad si bude moct tentokrát odpočinout.
Vybavil jsem si poslední boje.
Mohl jich na mě poslat víc.Byli to jen amatéři.Ani jeden neuměl pořádně držet zbraň.
Dveře do místnosti se otevřely.Instiktivně jsem tasil pistoli.Věděl jsem, že nemusím.Na téhle lodi byli ještět tři.A ani jeden by se mně nepokusil zabít.Ve dveřích stála Lady.
Můžeš tu zbraň laskavě odložit, Dante?N´horn se chystá na přistání.Jen se snaží vyhlídnout nějaký vhodný místo.
Vrátil jsem zbraň do pouzdra.
Instinkt lovce.Nezdá se mi, žes za mnou přišla jen, abys mi řekla, že přistáváme.Dostala jsi strach?Teď už je pozdě.Mohli jsme z toho couvnout před odletem, nebo jsem mohl na tohle vzít Trish, nebo ještě líp, mohl jsem letět sám.
Lady došla ke stolu a posadila se do křesla, které jsem po dobu letu využíval já.
Jseš připravenej?Z lovu sošky se může vyklubat něco horšího.
Sáhla po světelném meči, který jsem nechal ležet na stole.
V každej z těch lodí můžou bejt HKáčka, sithti, jediové....A ty nejseš tak dobrej, aby zničil dvacet droidů-zabijáků najednou.
Sebral jsem vibromeč a připevnil si ho na záda.
Od začátku tohle vim a riziko je tu pořád.Vím, že se tu bez zbraní neobejdu.O tom, kdo dostane tuhle sošku rozhodne to, jak se kdo umí ohánět mečem.Slyšel jsem co je ta soška zač, četl jsem zprávy na HoloNetu.N´Horn ví, kdo po tej sošce zřejmě půjde.Proč by si mě jinak najímal.Potřebuje někoho špičkovýho.Jediové i sithové sem pošlou svý nejlepší lidi.
Lady mi hodila světelný meč a chystala se k odchodu.
Mlčenlivej Dante se nám konečně rozkecal.Tenhle úkol je nad tvý shopnosti.Zabal to dokud je čas.
S těmito slovy odešla.Loď se mírně zachvěla.Byli jsme u cíle.
I´m not an sith apprantace, I´m a marauder, sith marauder.
- "Deathrunner"

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Příspěvek od Gnost Kohn »

Kokpit XC-01,Neznámé oblasti, orbit cílové planety

Když jsem se konečně dostal k planetě, oddech jsem si, jelikož to byla poslední cesta hyperpohonem na nějakou dobu.
Jestli tady někdo bude a nebude se chtít dělit, nebo riskovat a bude mít strach, že bych ho mohl ohrozit a bude mít něco lepšího než já, tak jsem v háji, protože si nedokážu představit, jak bych přemanévroval třeba chaos, ale dost myšlení podíváme se ,jestli máme nějakou společnost.
Podívám se na senzory a na chvíli se mi zdá, že něco vidím, ale hned to zmizí.
Cože? Buďto tam něco bylo, nebo nebylo, musím se na to podívat.
Pečlivé se podívám na senzory, vykouknu ven do vesmíru a potom se kouknu zase na senzory. Rána pěstí jim pomohla, takže zase naskočily tak, jak mají, ale nic tam nebylo.
No, to něco už tady není, ale sám tady nejsem, nebudu, nejsem tu první ani poslední…. takže se na to podíváme.
Najednou si uvědomím, že jsem vlastně moc nepřemýšlel, proč se chci dostat na tuhle planetu.
Co udělám jestli najdu, nebo zcizím něco.. cenného, co znásobí moc držitele….. Co když toho bude víc.
Záleží taky na tom, co to udělá. Slabší věci lehce násobující Sílu jsou skoro k ničemu a mohl bych je prodat, nebo si jich pár nechat, ale pokud tam bude něco silnějšího… to už bude stát za to, na druhou stranu by možná bylo lepší zničit všechny mocnější artefakty … všechno co se dostane do rukou Jediům se dostane dříve nebo později i Sithům a naopak… Zničit to bude nejlepší řešení…. holt musím doufat, že alespoň někdo bude sdílet můj názor…
Většina z těch, co jsem přijdou, nebo přišli už má asi jasno co s tím udělá. Jediové to asi donesou Radě Jediů… ta to bude zkoumat, nebo to schová do archivu a bude mizivá šance, že to ještě někdo uvidí. S těmi by nemusel být problém v přesvědčování, protože by to mohli pochopit. Lovci, vědci, žoldáci…ti si to nechají prodají do muzea nebo vydraží za největší cenu, takže podplatit si je to vyřeší. Se Sithy bude asi největší problém, protože pracují jen pro sebe a nedělá jim problém se zabíjet mezi sebou. Doufám, že přesvědčím alespoň někoho…. a málo z nich bude věřit nebo vůbec poslouchat názor odpadlíka, zrádce, vraha a kdo ví co vlastně všechno jsem.

Trochu mě zarazí, když zjistím, že jsem přišel až teď na důvod mé cesty.. možná poprvé po dlouhé době udělám něco, co neprospěje jen mně.
Pak mě napadne, že bude možná nejlepší odstranit co nejvíc potencionálních nepřátel.
Nový plán mě doslova posedne. Těm, co budou se mnou, nebo já s nimi pomůžu… Pochybuju, že když snad všichni ví že tady budou mocné artefakty, nebo archívy, tak budou nějací Sithové spolupracovat, takže bude jednodužší je po jednom a tiše odstranit.
Když se už chystám k přistání najdu v plánu jednu skulinku. Moc mění lidi a ke změně názoru někdy stačí klidně i vidina moci. Pokud se mi poštěstí, všechny nepohodlné odstraním , ty ostatní něco sežere, já zůstanu na nějakou dobu sám a opravdu něco najdu, tak možná nebudu mít sílu na to abych to zničil, nechám si to a zase budu jako Sith.
Možná bude přece jenom nejlepší se vrátit ke starému životu na temné straně a nechat tohle NIC někde na rozcestí. Poznal jsem moc světlé strany , temné strany Síly a vybral jsem si NIC. Uvidíme... teprve jsem začal...
Zlomyslně se ušklíbnu, zapnu štíty, odjistím zbraně a začnu se svou starou rachotinou klesat do atmosféry.
Trochu se proletím dokola, abych našel nějaké skrytější místo k přistání.
Asi po dvou minutách se rozhodnu zaparkovat na malé mýtině mezi zbytkem lesa a větší skálou.
Chvíli posedávám ve stíhačce, potom povypínám všechny systémy,vezmu vibromeče, připnu si je hezky zkříženě na záda, medpack připnu kousek podně do oblasti ledvin, otevřu kokpit a vylezu na povrch neznámé planety.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
R.O.F.L
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 497
Registrován: 23.3.2008 18:50:45
Bydliště: Kdesi v předaleké galaxii, kde mozky v hlavě nenosili
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od R.O.F.L »

V okolí neznámé planety:

Kokpit Aureku nenabízel zrovna mnoho pohodlí, nemluvě o tom, co dělat během cesty (tedy pokud nechcete užít meditační trans). Pozorování barevného nebe hyperprostoru totiž omrzí člověka rychle. Ale zas tolik mi to nevadilo. Alespoň jsem mohl přemýšlet. A že jsem toho měl k přemýšlení dost. A ještě více toho bude, až dorazím do cíle.
Ovšem na tom teď vůbec nezáleželo. Nezáleželo mi na ničem. Ani na vlastním životě. Nebo by se tak alespoň někomu mohlo zdát. Ono taky lze očekávat absenci pudu sebezáchovy od někoho, kdo se jen tak z obyčejného nutkání zvedne a zamíří přes půl Galaxie na planetu, o které se neví zhola nic a cesta tam je stejně nebezpečná jako hra ,,Unikni z černé díry". Samozřejmě záleží na úhlu pohledu. Ovšem co si o mě myslí ostatní mi bylo jedno.
Je zvláštní hodit všechno za hlavu a jen z prostého nutkání vyrazit vstříc osudu. Ten pocit náhlé svobody a uvolnění od zodpovědnosti byl neopakovatelný.
Mé instinkty mě ještě nikdy nezradili a já neměl žádný důvod proč je neposlechnout. Vlastně jsem jim věřil skoro naivně. A možná se jednalo o poslední kus naivity, který ve mě zůstal. Ne že by to hrálo nějakou roli.

* * *

Blikající kontrolka mě upozornila na fakt, že se blížím k cíli. Zatáhl jsem za páku hyperdrajvu a s ,,vypůjčeným" Aurekem jsem se octl v normálním prostoru. Planeta přede mnou vypadala nevinně, nic nenasvědčovalo tomu, jak velký shon se po ní objevil. Dle odhadů sem zamířila spousta výprav ať už za ziskem nebo poznáním.
Všichni se sem sbíhají jak slepice po flusu. Hodně velkým flusu.
Můj ,,kolega" už zahájil sestup atmosférou, alespoň dle signálu sledovacího zařízení, jež jsem mu umístil na jeho S-100ku těsně před tím, než odstartoval. Počkal jsem něco přes čtvrt hodiny, abych mu dal trochu náskok a zahájil sestup následujíc jeho signál. Samozřejmě se zachováním velké opatrnosti vzhledem k neznámému prostředí planety.
,,Není záludnějšího nepřítele, než sebe sama."
Obrázek

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

Tábor Aratran- Neznámé oblasti; Bezejmenná planeta

Tvář kapitána Rasata se roztáhla v široký úsměv, obrazovky na něž právě zíral jasně zablikaly několika signály, podle všeho to bylo asi deset lodí, deset možností záchrany. Vzápětí se rozrazily dveře, jež už se dávno neotvíraly automaticky jak měly, do místnosti vletěl pan Rell zastávající v těchto dnech funkci prvního důstojníka.
Kapitáne jsou...
Jeho slova se ztratila v prázdnotě když pohlédl na monitor sdělující stejnou zvěst.
Konečně. Domov...
Oba muži se oddali snění o domově když náhle cosi zapípalo. Obrazovky již dávno neplnily funkce k nimž byly navrženy takže šlo jen stěží nalézt důvod onoho pípnutí pouhým sluchem. Zraky obou se tedy upřely k obrazovkám.
Teď ne, to ne, ne teď! Sakra Relle můžeme je nějak kontaktovat?!
Rell jen rezignovaně zakroutil hlavou.
Ne kapitáne, z rádia je už tejden trouba na paktáky.
Kapitán jen smutně sklonil hlavu.
Bůh, Síla, nebo cokoli v co věří jim pomáhej.
Pomalu zmáčkl rudé tlačítko vedle konzolí, následně se celým táborem rozezněl nepříjemný zvuk poplachu, zvuk všem dobře známí a nenáviděný.

Bezejmenná planeta – mýtina na západě

Před pár minutami dosedlá XC-01 ani její pilot zkoumající okolí netušili co se právě děje v táboře pár mil východně od nich ani v prostoru nad planetou. Popravdě aspoň jednomu znich to bylo jedno, Maima právě zcela uchvacovala planeta na níž přistál. Za svůj život už navštívil hodně světů včetně těch ponořených do Síly, ale žádný nebyl jako tento. To co cítil se nedalo skoro popsat, bylo to jako stát ve středu gyroskopu Síly.

Náhle se však nad jeho hlavou prohnala loď, jedna z těch popelnic obchodního konsorcia a podle všeho měla co dělat udržet se ve vzduchu. V tom momentě jsi pochopil proč, obloha kam až oko dohlédlo se pokryla temnotou hlubší než nejčernější noc na Korribanu, náhle se v oné temnotě zasvitlo nachovým nádechem oblaku a vzápětí z tohoto místa vystřelil blesk. Blesk rudo-žlutý širší než tvá loď a neomylně si našel cíl v jedné z vrchních antén lodi nad tebou. Ta pod náporem úderu jen skřípavě zasténala a na jejích stranách se začali objevovat mapy výbuchů, v letu se začala rozpadat a i Maim se jen taktak vyhnul jednomu z vnějších plátů zapíchnuvšího se do místa kde před momentem ještě stál. Loď začala ztrácet výšku, dá-li se těch padesát metrů jež měla teď brát za výšku, a přešla do pravotočivé rotace. Netrvalo dlouho a s ohlušující ránou se střetla se skálou vedle Miamovi lodě. Možnost že by něco podobného XC-01 přežila byla mizivá to už bylo jisté, co však teď (aspoň pro Miama) bylo důležitější byla velikost oné lodi. Ta totiž ve svém zaražení do skály trčela mnohem blíže než by si Miam přál, k vnějšímu okraji jejího přibližného dopadu mu totiž chybělo bezmála sedmdesát metrů a navíc se její stín začal nepříjemně zvětšovat jak se pomalu hroutila k zemi přímo na něj.

Bezejmenná planeta – kráter ve skalách na východě

Podobné divadlo se odehrávalo i na východě kde se ze skalami objatého kotle až neuvěřitelnou rychlostí vyhrabával starý mistr a jeho učedník Eresis Trocano. Nebylo to ani dvě minuty co jejich loď dosedla na povrch této planety a ani třicet vteřin co se obloha změnila v čistou temnotu. Bohužel pro ně dva měly skály asi dostatečný obsah kovu, protože se zalíbily jednomu zvlášť šťavnatému blesku jenž se do nich zahryzl a svým vlastním větvením poskytoval kaňonu zastřešení aniž by jej hodlal pustit. V takové chvíli ani jinak arogantní mistr neměl námitky k uplatnění nejstarších (dle jeho tvrzení) Jedijským technik jako útěku. Bylo až neuvěřitelné sledovat jak se tato postava, snad starší než tato planeta, bleskově dere k průsmyku mezi skalami představujícímu jediný východ z této elektrické klece, navíc bleskově se vyhýbající padajícím blesky odlámaným skalám. Mladý Eresis měl co dělat mistru vůbec stačit.

O co větší bylo jejich překvapení když zjistili že podobné vlastnosti má celé (podle obhledu při přistání) dost obrovské pohoří. Stojíc v asi pět metrů široké roklině se před jejich zraky odvíjelo neuvěřitelné divadlo. Celé pohoří složené z toho co Eresis považoval za údolí a co ve skutečnosti představovalo kráter, bylo zalito blesky rozvětvujícími se do pestrobarevných čepic.
Pěkně jsi zvolil místo pro přistání!
Ozval se mistr se zavrčením krátce poté co za vámi zazněla zdrcující rána oznamující zásah neznámého rozsahu vaší lodi nějakou skálou.

Bezejmenná planeta – údolí na jihu

Co to u svatý banthy je?
Ozvalo se náhlé zvolání Quarrena z kokpitu jež si získalo potřebnou pozornost. Ještě větší si však získalo jeho následující.
A kurva..
Neboť bylo tím posledním co si Dante pamatoval před oslepujícím zábleskem a jiskřením všude kolem.

Když se teď pomalu probíral, ležel na namodralé trávě planiny osvícené všudypřítomnými blesky. S pomalu se navracejícím vědomím a soustředěním se začal Dante rozhlížet. Brzy zjistil že leží asi dvacet metrů od toho co byla jejich loď, to co z ní teď zbylo bylo zaraženo hluboko v hlíně tohoto světa a zela v tom, alespoň s jemu viditelné strany, velká díra v místě kde byl kdysi turbolaser a zároveň bohužel v místě za nímž spolu s Lady před pár okamžiky stál. Bolest v pravé paži mu rychle vysvětlila že přesun na současné místo nebyl nijak milý, ač se podle všeho obešel bez následků. Z lodi nebo jejího zbytku se ještě kouřilo a všude kolem se válelo mnoho dílů a roztrhaných plátů, nemluvě o doposud hořících obvodech či kusech munice, jinak nebylo vidět nic.

Bezejmenná planeta – kdesi v atmosféře

Řekl bych že to co právě prožíval Joselin by se dalo shrnout jako jízda na zdivočelé banthtě nesené hurikánem skrz skály na Ilumu. Jeho S-100 se právě spouštěla z vrchní atmosféry do vzdušného obalu planety, když zjistil že ho odkudsi honí obří temnota. Jediný blesk (nutno dodat že širší než jeho loď) proříznuvší okolní atmosféru mu stačil k ujištění že ona temnota rozhodně není bezpečná. Když dostihla nějakou obchodní loď sestupující kousek za ním, jež se vteřinu po zmizení v mračnu změnila v kouli plamenů prosvítající mračným příkrovem, už neváhal ani okamžik a vrhl se prudce do atmosféry. Skoro si ani nevšiml poryvů Síly jež vířily kolem když se řítil k zemi. Jak se dalo očekávat, nebyla z podobného manévru jeho stíhačka nijak nadšená a když po ní vyžadoval ještě úhybné manévry před bombardováním blesky jež v momentě započalo, se zaskřípěním se z jejího čela odlouplo několik vnějších plátů. Následné rozsvícení kontrolky značící poruchu pravého motoru už bylo jen poslední ranou z milosti která změnila přistání v pád. Nějakým zázrakem se během tohoto zmítání při pádu vyhnula S-100 všem bleskům a dopravila tak Joselina na povrch kde dokonce s vypětím všech sil levého motoru přistála, tedy vyhrabala několik desítek metrů dlouhý kráter. Někde při tomto rodeu se Joselin odebral do říše snů "jemným" drcnutím hlavou o palubní desku.

Bezejmenná planeta – orbita

Jediným z nově příchozích kdo plně věděl co se vlastně stalo, nebo spíš to aspoň mohl popsat byl Ryen. Jeho Aurek byl asi jedinou lodí z nově příchozích která díky jeho čekání na svého "vodiče" v S-100 zůstávala vzdálena od planety. Ovšem jen do chvíle kdy se to objevilo na senzorech a nejen na senzorech. Ryen už viděl ve vesmíru hodně věcí, hodně mlhovin, hodně kosmických bouří, ale nic co by se podobalo tomu co vyplňovalo výhled kokpitu jeho stíhače. Ohromný prázdnotou se deroucí mrak rudé mlhoviny vykazující tolik energie že se zbláznily přístroje Aureku i ze vzdálenosti tisíce mil. Celou mlhovinou procházely energetické výboje a pulzy světel nasvědčující vnitřním reakcím. Jediný pohled Ryenovi stačil aby zapomněl na svůj plán tichého sledování a vrhl se plnou rychlostí k planetě, jak velké bylo jeho překvapení když však zjistil že tato bouře má gravitaci a navíc ne zrovna malou.

Jeho Aurek se sice začal hrdě prát s gravitačními vlnami mraku a dral se k planetě, ale ani ne polovinou plné rychlosti. Díky tomu se Ryen dotkl atmosféry až ve chvíli kdy mu mrak doslova dýchal na záda. V ten moment se mrak podle všeho střetl s atmosférou která ho zarazila v postupu, ovšem ani ta ti příliš nepomohla od statického výboje jenž se proběhl tvou stíhačkou a zkratoval většinu systémů. Takže Ryenovo následné přistání do jednoho z jezer planety bylo spíše zázrakem štěstěny než pilotní umem, bohužel se však ukázalo že Aureky jsou všechno možné ale dobří plavci jistojistě ne.

_________________________
Takže začínáme zlehka. Další kolo má volné pořadí.
Zprávy:
Darth Unar: Můžeš se přidat kdy chceš, ale skonči příspěvek výstupem z Hyperprostoru.
Elinor: Jsi na planině severně od tábora Aratran.
R.O.F.L: Jsi v jezeře na planinách asi půl míle od Elinor.

Uživatelský avatar
Darth Unar
Učedník
Učedník
Příspěvky: 124
Registrován: 30.6.2010 20:54:28

Příspěvek od Darth Unar »

Nar Shaddaa, několika patrový byt:

Nádherné ráno jako každé jiné vstanu z postele,umyji se a zasednu ke stolu. Během chvilky přijde služebná a na stůl položí snídani.
Zapomeň,je odpoledne okamžitě mi přines oběd a tohle vem pryč.
Ona okamžitě popadne podnos a odchází pryč a protože jsem neměl dobrou náladu tak jsem ji silou podrazil nohy. A ona se svalila na zem a celou snídani vysypala na sebe. Než to všechno uklidila tak jsem na ní seslal ještě pár nadávek které urychlily její práci.
.. Asi si jí budu muset nahradit nějakým droidem. Ten určitě nebude tak dementní. ..
Po půl hodině se opět objevila s obědem beze slova ho položila na stůl a rychle odešla jako by se mě bála. Sním tedy oběd který byl velice dobrý a spravil mi náladu.
V stanu od stolu a odejdu do své pracovny kde si pustím správy na Holonetu. Ve kterých zrovna začíná nějaká Tisková konference. Vyslechnu celou konferenci a začnu přecházet po místnosti balkonu na kterém se zastavím a dívám se dolů do hlubin Nar Shaddaaru.
.. Konečně nějaká příležitost,určitě se tam najde někdo kdo bude potřebovat moje služby. A když ne tak co už jsem dlouho nebyl na žádné výpravavě. Musím dojít za svým přítelem který bude mít určitě zájem o účast. ..
Bez dalšího uvažování se dojdu obléknout do svého roucha přes které dám plášť a kápí zakryji hlavu. Na opasek připnu svoje meče ….....
Dokončím svoji přípravu a vyrazím do hlubin Nar Shaddaaru.

Nar Shaddaa, podsvětí:

Landspeederem jsem doletěl až do hlubin Nar Saddaaru. Vystoupil jsem a sebejistým krokem jsem postupoval už známými ulicemi. Cestou jsem jen letmo koukal do různých uliček ve kterých se skrývaly různé bytosti které si mysleli že je nevidím. Ale očím Zabraka nic neunikne ani v šeru. Většina těch bytostí se bála,ale našla se jedna která ne. Prošel jsem kolem ní a pokračoval dál šerou ulicí,ale ta bytost se dala za mnou.
.. Už zase to se mi stává vždycky když sem vlezu. ..
Zastavím se a otočím se směrem k té bytosti a zjistím že je to člověk mohlo mu bít tak 20 let spíš méně a že má v ruce nůž.
Naval všechny prachy co u sebe máš hajzle řekne mi
.. Tak ty chceš moje peníze jo?? No aspoň se rozehřeju ..
Otočím proti němu svoje prázdné dlaně aby vyděl že nemám zbraň.
Tak si pro ně pojď jestli na to máš!!!
Beze slova se rozeběhne proti mně a zaútočí,ale celí souboj trvá jen pár sekund. Chytnu mu ruku s nožem a otočím ho zády ke mně. Okamžitě mu zlomím ruku v lokti a nůž mu zabodnu do ramene. Člověk spadne za zem a svíjí se v bolestech. Přidřepnu si k němu a potichu mu řeknu.
Tohle už neskoušej. Udělám lehké gesto rukou a řeknu.
Zapomeneš že jsi se mnou bojoval a půjdeš do nemocnice.
Zvednu se a pokračuju dál k jednomu nemravnému podniku. Před kterým stojí několik tvorů rozličných ras. A jeden člověk je to pašeřák jménem Arrik Truden a taky můj přítel a můj pilot.
Arriku Rád tě zase vidím jak se vede??
Podíval se na mě aby zjistil s kým mluví. A pak s úsměvem řekl
Ale podívejme se kdo přišel mezi nás,mezi chudinu. Samotný Rebirther,boháč co žije v luxusu. Co potřebuješ??
.. Tak boháč. Mohl jsi být taky,ale odmítl jsi poslední job. ..
Sehnal jsem nám práci. Tak připrav loď a večer vyrazíme. Ven standartní vybavení. A pokud chceš vědět vo co de tak si na Holonetu pust tu astronomickou konferenci. Jsem si naprosto jistej že se ti ti bude zamlouvat.
Dobře dám se hned do toho.
Otočil se a odešel a já vyrazil zpět do svého bytu. Kde jsem dal výpověď služce,řekl hlídačům že budu pryč a že jestli se něco ztratí tak to bude jejich konec. A očekával jsme přílet lodi ve které jsme měli vyrazit na tu neznámou planetu.

V okolí neznámé planety:


Loď velice podobná lodi Sentinel-class se pomalu a jistě blížila ke svému cíli. Právě jsem se děl v kajutě pro posádku a přemýšlel jak budeme postupovat až přistaneme na planetě. Podíval jsme se na hodiny abych se ujistil že je už čas jít se připravit na přistání. Zvednul jsem se z pohodlného křesla a přejdu do své kajuty kde si na svůj opasek připevním svoje dva meče,blaster,a lanko a do boty uložím nůž. Pak si na sebe obléknu svůj nádherný plášť a v tom ucítím jak se loď vynořila z hyperprostoru a okamžitě vyrazím do kokpitu.
Naposledy upravil(a) Darth Unar dne 15.8.2010 20:30:30, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bezejmenná planeta – kráter ve skalách na východě

Tak se tady trochu porozhlédneme. Je tu dost velká tma, všude kolem šutry, šutry a šutry. A ještě k tomu mokré.
Vtom jsem však uslyšel zahřmění a uviděl fialový záblesk. Hrom zazněl současně se zábleskem, což znamenalo, že blesk dopadnul blízko. Hodně blízko.
Pojďme. Ale musíme být opatrní, mistře, cítím nebezpečí.
zřejmě zbytečně jsem ho varoval, jelikož to jistě navzdory mírné senilitě cítil také. Když jsme společně vykročili kupředu, blesk praštil pár metrů od nás, až jsme skoro nadskočili. Ale nebyl to jen tak obyčejný blesk, byl to výboj, který pražil do dotyčného místa a ne a ne toho nechat.
A kurva!
zakřičel jsem a rozběhl jsem se vpřed, jak nejrychleji jsem uměl. Blesk se rozvětvil a výboje pražily všude okolo nás, až začaly tvořit jakousi mřížku kolem průsmyku tvořícího jediný východ z údolí, které se ukázalo být jedním velkým kráterem. Navzdory mistrově vetchosti mne překvapila jeho rychlost, tak tak jsem stačil jeho vyschlým, ale Silou posíleným svalům.
Pěkně jsi zvolil místo pro přistání.
Musel si rýpnout. Najednou se ozval zvuk deformování kovu, protože narozdíl od mistra se rozsypal kus skály a poškodil loď. Nevěděl jsem jak moc, protože výboje blesků nedokázaly loď osvětlit natolik, abych to mohl posoudit.
Do prdele, moje loď!
zařval jsem z plných plic, abych ze sebe vykřičel zlobu, zatímco mistr kolem nás vytvořil Silový štít, jenž nás chránil před hromobitím a všudypřítomnými létajícími kusy horniny.
Prašivá Jedijská technika. Ale když mi to má zachrnit zadek, proč ne? Alespoň nejsme natolik omezení jako Jediové a používáme schopnosti té druhé strany Síly.
Poběžme k tomu průsmyku!
zařvu na mistra a pomocí Síly zesílím svůj hlas, abych překřičel burácení blesků.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Ki
Učedník
Učedník
Příspěvky: 136
Registrován: 27.8.2009 15:23:21
Bydliště: Malachor V,Trayus academy

Příspěvek od Ki »

Neznámé místo na neznámé planetě v neznámý čas

Otevřel jsem oči a pomalu se mi navracelo vědomí.Pokusil jsem se posadit.V tom mě zadržela bolest pravé ruky.
Ten Quarren je šílenec.Najme si mě a pak se mě pokusí zabít.
Zvednul jsem se a pozorně si ruku prohlédl.Nic vážného.Jenom modřiny nejspíš.Přímo proti mě trčela ze země stěna raketoplánu.Šla tam jasně vidět díra po laserovém kanonu.O kus dál se opíral o vrak lodi Quarren.Podíval jsem se kolem sebe.Všude se válely ohořelé části raketoplánu.Poblíž N´Horna byla bedna se zásobami.Byla to nejspíš jediná bedna,kterou se Lady podařilo zachránit.Když jsem si všimnul kouře vycházejícího z lodi,začalo mě zajímat,jak se to Lady povedlo.Nedaleko mě se válely mé pistole.Vypadaly dobře a zkouška funkčnosti to jen potvrdila.Vstal jsem.Na půl cesty mezi mnou a vrakem lodi jsem našel Rebellion.Připnul jsem si ho na záda a pokračoval v cestě.Neboť nohy zatím službu nevypověděly a bolest jsem v nich necítil byla má chůze normální.Došel jsem k N´Hornovi.Obvazy ,jenž mu nejspíše poskytla Lady, ale i jeho modrá pilotní kombinéza se strácely pod nánosy hlíny a krve.
Příště si sežeňte pilota.
Quarren se na mě podíval a poté udělal něco, co by se dalo nazvat pokusem o smích.
Sláva, že se vám nic nestalo, slečinka si myslela, že jste mrtvej.to ty vaše temný schopnosti,co?No, to je jedno, hlavně, že mi můžete dojít pro tu sošku.
U bedny jsem našel Lady.Prohlížela stav zásob.Všimnul jsem si, že je o bedny opřený jeden batoh, který až moc připomínal batoh se základními potřebami pro přežití.
Tak ty ses o mě bála?To je milý.
Nejspíš až teď dívka zaregistrovala mou přítomnost.
Nefandi si.Nejseš až tak hezkej, abych se o tebe zajímala.Jen jsem se bála, že ten dluh u mě bude muset zaplatit někdo jinej.
Jasně.
Já si nefandim.V podstatě se nemám rád.Neboj se, Morrisson by se o to postaral.
Upravil jsem si opasek a sebral batoh.
Jdu na párty, ty se postarej o našeho zákazníka.
Lady nevypadala, že by se jí líbolo označení Quarrena za NAŠEHO zákazníka.zastavila mě však z jiného důvodu.
Na, kdyby vyhodily pojistky.
Vzal jsem si od ní nabízený světelný meč.Můj světelný meč.A chystal se k odchodu na slibovanou pařbu.
Doufám, že mi sem ten suvenýr přineseš.
Spravil jsem posazení batohu na ramenech.
Proto jste si mě najal, ne?
Vydal jsem se směrem, který jsem měl za sever.Na horizontu šel vidět jakýsi les.To byl můj prozatimní cíl.
____________________

Omlouvám se, že je to až dneska.Měl jsem to napsaný už včera,ale objevivší se errory byly proti tomu.
I´m not an sith apprantace, I´m a marauder, sith marauder.
- "Deathrunner"

Uživatelský avatar
R.O.F.L
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 497
Registrován: 23.3.2008 18:50:45
Bydliště: Kdesi v předaleké galaxii, kde mozky v hlavě nenosili
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od R.O.F.L »

Neznámá planeta - jezero:

Nouzové přistání na hladině jezera nepatřilo zrovna k těm nejlepším, ale alespoň zůstala loď celá. Ne že by na tom nějak záleželo, protože se Aurek začal potápět. Alespoň že dovnitř netekla voda.
Nesnáším vodu. A celosektorové kosmické bouře, samozřejmě.
Musel jsem jednat rychle - odepnul jsem si pásy, datapad, který byl připojen k lodi a přes který jsem sledoval Joscelina, spolu s komlikem a dalšími věcmi, kterým voda nedělá dobře, jsem zavřel do vzduchotěsného a vodotěsného kufru s nouzovými zásobami, který byl ukryt za sedadlem, takže jsem se musel otočit v malém prostoru kokpitu, abych se k němu dostal, a ten jsem pomocí tenkého ocelového lanka, jež jsem vytáhl z jedné přihrádky, přivázal ke své osobě. Pak jsem vytáhl zpod sedadla nouzový člun (přičemž jsem musel poděkovat faktu, že Aurek byl první lodí svého typu, která jej měla ve standardní výbavě) a nakonec ještě s mírným zamračením vytáhl blaster z přihrádky po pravé ruce, který jsem si dal do kapsy. Pak jsem provlékl ruku jedním z úchytů člunu lanko, kterým jsem uchytil kufřík se zásobami, a pevně se jej chytil, nadechl se a otevřel kokpit. Vyplaval jsem z kokpitu, zkontroloval, jestli se kufr se zásobami dostal úspěšně z lodi a zatáhl za šňůrku člunu. Pak už se jen stačilo nechat vytáhnout jím na hladinu, vydrápat se naň a dostat na něj i kufr se zásobami. Potom jsem ještě posbíral z hladiny několik věcí, jež dokázaly samy vyplavat a zamířil s člunem ke břehu.
Konečně zase zem.
Tam jsem si ze dvě minuty oddych, zkontroloval stav věcí v kufříku, jež se naštěstí ukázal být stejně vodotěsný jako vzduchotěsný. Vytáhl jsem z něj datapad a zkontroloval pozici mého kolegy. Místo, kde přistál, nebo se zřítil, bylo naštěstí nedaleko, jen půl míle ode mne. Věnoval jsem jezeru poslední pohled a s kufříkem se zásobami tam vyrazil. Pomocí Síly jsem cestou, vzhledem k neznámému prostředí planety, sledoval své okolí.
Nad tím, co jsem to vůbec vlastně viděl za bouři, která mě donutila skončit v jezeře, jsem zatím moc nepřemýšlel - nebyl důvod. Ne že bych si neudělal několik teorií, ale momentálně jsem se zaměřil na podstatnější věci, jako bylo například dostat se k nic o mé přítomnosti netušícímu Joscelinovi.
,,Není záludnějšího nepřítele, než sebe sama."
Obrázek

Uživatelský avatar
Lan Mandragoran
Učedník
Učedník
Příspěvky: 260
Registrován: 22.9.2009 12:45:08
Bydliště: Střední čechy

Příspěvek od Lan Mandragoran »

Vnější okraj

Mandoriané se roztahují jako vši. Jen přilétnou, bleskově dobijí planetu a táhnou na další. Tímhle tempem tu brzy budeme mít vnější okraj sjednocený pod jedním vládcem a budeme mít problém. Republika proti Mandorianské říši. Budeme muset vyslat nějaké diplomaty abychom zabránili konfliktu. Vnější okraj sice nikoho v republice nezajímá, ale už brzy to nebude JEN vnější okraj.
Pohladím rukou přístrojovou desku taktického stíhače Aurek který mi zapůjčili speciálně pro tuto misi. Ještě že mám tuhle rychlou potvůrku. Nebýt jeho vlastností možná by jsem ani neuspěl ve svém průzkumu.
Poslechnu si novinky a poletím domů
. Tvář se mi rozjasnila při pomyšlení na krásný chrám na Corushantu. Můj úsměv však rychle zmizel při poslouchání zpráv. Diamandra je zpět? A objevila nový systém? Co to znamená? Chvíli se zamyslím a poté jsem nastavím nové souřadnice.
Jak znám ty archeologické blázny z řádu tak se tam jistě někteří vypraví. Zcela určitě ta planeta přiláká různé odpady galaxie, a ti archeologové budou v riziku. Nějak to snad radě vysvětlím. Obzvláště pokud se mi povede udržet archeology naživu. Potom už bude jejich problém jak své akce vysvětlí
.
Sáhnu po nahrávacím zařízení a připravím svou zprávu z průzkumu pro radu. Odešlu jí až před přistáním. Jinak by mě chtěli zastavit. Nastartuju hyperpohon a připoutám se. Tak letíme. Hvězdy se rozplynou a vesmír zmizí v záplavě bílých čar.


V okolí neznámé planety

Rozmázlé čáry se slili znovu do zářících bodů hvězd.



Zajímavé, ale mám dvě připomínky: 1. Rád bych viděl Aureka co by se dovolal z neprozkoumaných oblastí na Coruscant. 2. Myslím že už jsem tu všem psal, aby končili příspěvky výstupem z hyper.
Naposledy upravil(a) Lan Mandragoran dne 26.8.2010 10:00:58, celkem upraveno 2 x.

Elinor Yall

Příspěvek od Elinor Yall »

Bezejmenná planeta

Probouzení se nebylo zrovna z nejjednodušších.

Když jsem otevřel oči poprvé, uvědomil jsem si, že asi žiju, nejsem schopný se pohnout a palubní deska vypadá... hezky zaneřáděně. Což bylo pro tu chvíli asi vše.

Podruhé to už bylo o něco málo lepší. Hlava bolela příšerně, ale pocit strnulosti zmizel a dokázal jsem se i pořádně posadit. Chvíli jsem nevěřícně koukal na tu spoušť kolem a jaksi mimoděk si uvědomil, že z pořádného škrábance na čele ještě stéká krev, což právě nesouzní s výhledem. Po protření očí pohled sklouzl na kontrolky, stále ještě blikající.
Sice jsem si nedokázal uvědomit, co to, co značí, přesně znamená, ale bylo mi jasné, že jsem v pořádném maléru.

Napotřetí všeho dobrého a zlého. Dokázal jsem se přimět vnímat Sílu a s její pomocí začít nějak normálně fungovat. Nějak je důležité slovo, protože se pod ním skrývá strašná migréna, pocit, jako by se země kolem měla sklon v nestřeženém okamžiku začít pohybovat, opakovaná zatmívání za očima... přinutil jsem se zintenzivnit pouto se Silou a zatlačit tohle vše do pozadí.

S-1OO vypadala, jako by právě absolvovala svůj poslední let.
Bylo mi jasné, že tohle zdání klame a že by jí stačila důkladná oprava – ale také jsem si uvědomil, že kdybych se do ní pustil v tomhle stavu, tak loď definitivně odrovnám.
A navíc... byla tu bouře.
Bouře, z které jsem měl velmi, velmi špatný pocit.
Rychle jsem zkontroloval svoje nejdůležitější průzkumnické vybavení, nejvíc mi pochopitelně záleželo na datapadu. Dle očekávání dopadl mnohem lépe než já. To mě uklidnilo - a nepřekvapilo, vzhledem k tomu, že šlo o vyřazený typ používaný za války s Exarem v průběhu polních operací. Tenhle konkrétně válečnému nasazení unikl, slavně se dočkal vyřazení a přechodu takovéhoto materiálu na řád Jedi, a teď si nedostatek adrenalinu z časů, v nichž patřil ke špičkovému vybavení, užíval se mnou.
...zábavné. Normální Jedi si nejvíc ze všeho cení svého života nebo světelného meče.
A já datapadu, sice datapadu s ohromným kvantem souborů, z toho mnoho z nich bylo i výsledkem mé práce , ale přece jen datapadu.
Když jsem se ujistil, že i ostatní věci, zejména tak důležité jako zásoby, jsou v pořádku, vydal jsem se – tak trochu kam mě Síla vedla a zároveň směrem, kam jsem si v průběhu krkolomného přistávání podle paměti uložil polohu ruin.

-------------------------------
pozn:
ano, Joscelin se nijak zvlášť do pořádku nedával :D co chcete po někom, kdo má tak středně těžký otřes mozku, svůj úkol a je navíc v šoku toho typu, co u otřesu mozku často bývá :D :D :D

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Příspěvek od Gnost Kohn »

Bezejmenná planeta – mýtina na západě

Chvíli sleduju padající loď, několikrát se vyhnu odpadávajícím kusům, a říkám si: „Štěstí že to nepotkalo mě a mám loď v celku.“.
Asi jsem to zakřikl, jelikož ta loď v tu chvíli spadla přímo na moji XC-01ku a zaryla se do skály.
No, aspoň že jsem zdravej, sice jsem tam měl skoro všechny zásoby ale v medpacku bych měl mít nějakou tekutou stravu.
V tu chvíli to zakřiknu znova, protože se ta loď začne hroutit přímo na mně. Neváhám a s pomocí Síly začnu utíkat, abych se hroutící-se lodi vyhnul.
Možná bych až spadne a pokud nevybouchne, podívat do té lodi co tam bude a něco si ukrást, mohlo by tam být něco užitečného, hlavně nějaké zásoby.
Když začnu přemýšlet, začnu trochu zpomalovat, nakonec se stejně asi 300 metrů od dopadu zastavím a tasím zároveň vibromeč i světelný meč, který neaktivuji.
Zatím to nebouchlo... no, půjdu pomalu zpátky.
Výjdu středním krokem zpátky k havarované lodi.
Během cesty zpátky k lodi si dávám pozor a pozoruji okolí. Dojde mi, že pokud tady je někdo už déle, tak se určitě půjde podívat co to bylo. A kdo ví, co tady žije za zvířata, takže opatrnost především.
Horší bude hledat jak se tam leze, ale pár plátů odpadlo, takže to nebude tak hrozný a vždycky si můžu vyříznout svůj vlastní vchod. Drsný by bylo, kdyby tam byla banda profi zabijáků..
Má poslední myšlenka mi nahodí veselou náladu tak, že se jí musím po celých dalších 250 metrů smát.
Až dojdu k lodi, tak tam buďto vlezu nějakou dírou, vchodem, nebo si vyříznu vlastní vchod. Uvnitř lodi vezmu do levé ruky blaster a do pravé meč.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

Tábor Aratran- Neznámé oblasti; Bezejmenná planeta

Bouře nabírala na síle a všichni přeživší, skrčení a poschovávaní v tom co zbylo a bylo přebudováno z kdysi krásné a majestátní lodi "Aratran" na základní tábor, potichu sledovali postavu kapitána Rasata zoufale pomalu sestupující ze schodů svých kajut.
Tak co kapitáne?
Zeptal se nakonec potichu jeden z mužů.
Přilétají! Stále přilétají. Ale bouří neproletěl zatím nikdo. Nevím jestli to někdo přežil, ale odvoz z toho nekouká.
V jeho hlase znělo jasně zoufalství a smutek i přesto že si udržoval kamenně klidnou tvář.
Až se bouře uklidní, tak se podíváme jak dopadli. Třeba půjde něco zachránit.
Dodal nakonec aby dodal trochu naděje mužstvu a vlastně i sám sobě. Pomalu přešel k do zdi vpálenému průzoru strojovny, nyní sloužícímu za okno a zahleděl se jím na oblohu zuřící soubojem temnoty a neuvěřitelné energie, po níž se právě šinulo k povrchu několik linek kouře patřící dalším návštěvníkům.

Bezejmenná planeta – kdesi v atmosféře

Vilce právě proklínal svůj skvělý nápad letět na tohle zapomenuté místo, neboť on, tedy přesněji jeho loď, byla právě jednou z oněch kouřících meteoritů řítících se k povrchu. Sám ani pořádně nevěděl jak se v takovém průšvihu ocitl, jediné co věděl bylo že loď sebou okamžik po výstupu z hyperprostoru začala zběsile házet, to díky bouli na hlavě od přepážky dveří věděl velmi dobře. Když dorazil do kokpitu byl už jejich transportér obklopen rudou bouří a všude kolem probleskovaly výboje energie jež se sem tam otřely o její trup. Podle Arrika se do této bouře již vynořily a podle všeho zbláznila okamžitě všechny přístroje, proto byl malý zázrak, že se octli tam kde byli teď. Kdesi v hlubinách rudých mraků totiž Vilce ucítil něco známého a silného, ano byla to Síla a stala se tak majákem v temnotě. Brzy oba poznali že jejím zdrojem je planeta a to nejspíše právě ta, jíž hledali. Bohužel také brzy zjistili že dostat se k ní nebude z úkolů nejlehčích, obzvláště pak ve chvíli kdy jeden z výbojů olízl jeden z motorů trochu hlouběji a ten se s ohromnou tlakovou vlnou výbuchu oddělil od lodě. Arrik předvedl neuvěřitelný výkon, když poté dokázal let stabilizovat natolik aby stále mířil na planetu, ovšem jak se loď dotkla atmosféry, stal se let opět neřiditelným a loď se s kouřovou stopou řítila atmosférou, ještě navíc v dost nepříjemné rotaci a posádce nezbývalo než proklínat tuto cestu.

Ani probrání nebylo zrovna z nejlepších, Vilce si ani pořádně nedokázal uvědomit kdy vědomí ztratil, natož si uvědomit jak dlouho v něm byl. Jedno však bylo jasné okamžitě, loď již nepadá, ono toho vlastně bylo jasného víc, například Vilceho umístění na zadní straně nákladového prostoru za kokpitem napovídalo, že přistání nebylo zrovna z nejměkčích, což potvrzoval i stav nákladního prostoru. Chvíli trvalo než se Vilce plně probral, ale mezi prvními informacemi jež se mu podařilo získat, byla i ta že se nachází na oné planetě, planetě vyzařující ohromné vlny Síly. Druhou bylo že Arrik je stále v kokpitu, nebo tom co z něj zbylo, to alespoň tvrdila jeho ruka koukající tím co zbylo z průchodu kokpitu. Asi tím posledním co se Vilceovi podařilo zjistit, mimo toho že jeho migréna a bolest zad hop chvíli neopustí, bylo že loď přistála na úpatí jakéhosi pohoří zaštítěného blesky z bouře jež pořád trvá a na něž se naskytoval "krásný" výhled polopohřbeným čelním průzorem.

Bezejmenná planeta – kdesi v atmosféře

Podobně zajímavě jako Vilce na tom byl, k velké nelibosti i Roger Snipe. I jeho loď se vynořila uvnitř bouře a ta se mu velmi rychle představila v plné kráse a zuřivosti. Výsledkem tohoto seznámení a jejich prvního tance se stal poškozený kloub křídla, několik menších popálenin rytíře od zkratů řízení a, ve chvíli kdy se konečně před jeho zraky začala rýsovat planeta ve vší své kolosnosti, proražená nádrž recyklace vzduchu. Loď se tak stejně jako několik dalších do atmosféry spíše vpálila, ve Snipeově případě je to přiléhavé o to více, že kyslík unikající ze systému podpory života se teplotou vstupu vznítil a vyrobil tak jeho lodi ohnivý chvost. Situaci možného přistání navíc totálně zkomplikovalo poškozené křídlo které tlak nevydrželo a rozhodlo se zkusit své štěstí samo, nemluvě o kyslíku jenž došel asi v pěti tisících metrech a donutil tak Snipee k odpojení horního krytu. Ironicky právě to mu nejspíše zachránilo život, protože i když mu tlak při pádu bez krytí kokpitu trochu pocuchal účes a možná trochu vytáhl kůži na tvářích, nebylo to nic v porovnání s přistáním které proměnilo stíhač v mžiku v kouli ohně a poletujících součástek a jež právě díky absenci horního krytu Snipee katapultovalo dobrých patnáct metrů daleko od tohoto ohnivého pekla.

Po "přistání" si mohl Snipe konečně prohlédnout, kde že se to ocitl. I když rozhlédnutí mu toho příliš neřeklo. Jistě mohl říct že je kdesi na kamenné plošině a v dohledu má hory, pláně, lesy, ale o jeho pozici vůči komukoli mu to neprozrazovalo zhola nic, tedy až do okamžiku, kdy jeden z blesků osvítil kamennou strukturu jasně umělého původu. Nebylo pochyb že jde právě o ony ruiny za nimiž sem všichni míří a podle všeho byly poměrně blízko (tedy míle to bude, ale víc ne).

Bezejmenná planeta – kráter ve skalách na východě

Na planetě se mezitím, nevědomi si, nebo alespoň ne přímo, událostí odehrávajícími se nad jejich hlavami, sbírali první průzkumníci snažící se zhodnotit své situace.
Jedním z nich byl i Eresis Trocano, ten spolu se svým mistrem právě měl plno práce aby se vyškrábal do průsmyku představujícímu asi jedinou cestu z bleskového kotle kam zaparkoval. Starý Mistr i přes udržování Silového štítu neměl problém udržet tempo svého učedníka a oba byli jistě velmi rádi, že je v této chvíli nikdo nevidí, jistě způsoby jejich přesunu byly zcela omluvitelné okolnostmi, to však nic neměnilo na komickosti pohledu na dva mocné sithy deroucí se mnohdy po čtyřech přes hromady suti a štěrku k díře mezi skalami.

Jaká byla úleva obou když konečně dosáhly průsmyku a bezprostřední nebezpečí tak pominulo.
Měl bys jít zjistit jak je na tom loď.
Pronesl uštěpačně Mistr při pohledu nazpět na bortící se stěny. Sám se vydal soutěskou, aby se o pár metrů dál, na vrcholu jejího stoupání a zároveň v jejím ústí zastavil.
No to vyšlo opravdu skvěle učedníku! Opravdu skvěle!
Dodal při pohledu na okolí. Pohled to byl vskutku zajímavý, neboť skýtal výhled na bezpočet stejných kotlů jako ten z nějž jste se právě vyhrabali tvořících majestátné pohoří a samozřejmě tím naznačoval že ony louky a bohužel i ruiny jsou právě na opačném konci toho kotle z nějž jste se právě vyhrabali. Navíc, aby dobrých zpráv nebylo málo, ústil průsmyk, v němž jste stáli, ve stěně kráteru asi deset metrů nad dnem rokle do níž ústil. Vypadalo to že se nabízí jen dvě možnosti, buď počkat až se bouře uklidní a pak se vydat správným směrem zpět skrz rokli, nebo zkusit své štěstí a ještě za bouře slézt po stěně dolů do rokle a jí horu obejít.
Opravdu skvělá práce učedníku!
Rýpl si ještě naposledy mistr.

Bezejmenná planeta – les na jihu

To Dante, pár desítek mil jihozápadně od Eresise, se raději věnoval svému úkolu nehledě na okolnosti, ale ani to nešlo podle plánu a jeho mise za soškou či jinými cennými artefakty se změnila v průzkum zdejší flory ve chvíli kdy vstoupil do lesa. Cestou, ještě než dorazil k prvním stromům se Dante přesvědčil že se jeho tělo již plně vzpamatovalo a snad bez následků, ale ani to mu nijak nezabránilo v tom aby se během prvních pěti minut v lese totálně ztratil. Ale nikdo by se mu v tom nemohl ani moc divit, podle zdejšího porostu byl Endor holou pustinou s pár rostlinkami. Většina stromů dosahovala výšky v řádech několika desítek metrů, o průměru jejich kmenů ani nemluvě a ani při zemi to nebylo nejlepší kam jen člověk šlápl rostla nějaká houština, křoví, nebo skála bránící v průchodu většina jich naprosto neznámých, i když to mohlo být dáno stejně tak díky úrovni znalostí Danteho. Dokonce ani Síla pohyb nikterak výrazně neurychlila, právě naopak výrazně napomohla Danteho ztracení. Nakonec se rozhodl uchýlit k poněkud sithskému způsobu průchodu a to pomocí Rebellionu, ten chvíli svou práci skutečně odváděl, ale jen do chvíle kdy se Dantemu náhle podlomily nohy. Nával oné slabosti nedokázal vysvětlit a jen díky spojení se Sílou která mu včas napověděla nebezpečí, se odplazil o kus dál kde opřený o strom pocítil ústup slabosti. Než ustoupila natolik aby se byl schopen znovu postavit, mohl si Dante (chtě nechtě) prohlédnout pořádně okolí, tedy okolí, spíše těch pár dohledných metrů. Bouře kdesi na obloze poskytovala vskutku krásný stín rovnající se hlubšímu zešeření, ale zde v lese byla tma, nefalšovaná neprostupná tma bez téměř jakýkoli náznaků světla. Jediným zdrojem světla tu tak bylo právě několik rostlin, jež se svou vlastní luminiscencí stavěly temnotě na odpor. Navíc to vypadalo, že mimo nich zde není nic, jen rostliny, žádná zvěř, žádní ptáci, dokonce ani žádný hmyz, nebo aspoň nebyl vidět.

Bezejmenná planeta – severní planiny

Zato Ryenovi právě před chvílí ukončivšímu svou koupel v jezeře se naskytla příležitost k seznámení s místní faunou, ač trochu neočekávaná. Při svém hbitém vyražení za, nějakým zázrakem stále pracujícím, sledovacím zařízením v Joselinově stroji se totiž náhle propadl pod zem. Jeho překvapení bylo vcelku na místě, protože v širokém okolí nebylo nic než planiny a v žádném případě nenaznačovali něčí přítomnost. O to větší však toto překvapení bylo, když z temnoty jakéhosi tunelu v němž během okamžiku seděl, na něj z temnoty zablikaly hned tři páry rudočerných očí bezpochyby patřící jedinému tvoru přibližně velikosti banthy. Bližší podobu tvora Ryen neviděl a než mohl udělat cokoli aby ji spatřil, zjistil že zde tento tvor není sám. V tunelu okolo zvířete se začaly objevovat další oči a během momentu bylo jasné že jde o celé stádo, stádo chystající se k úprku před neznámým vetřelcem, ovšem přes tohoto neznámého vetřelce. Jen taktak se Ryen sebral k Silou podpořenému skoku, jímž dosáhl okraje díry nad svou hlavou, než se pod ním prohnalo stádo asi třiceti bzučících a pískajících stínů.

Bezejmenná planeta – severní planiny

Podobného setkání se dostalo i Joselinovi, s tím rozdílem že tohle ho mohlo stát život mnohem více. Pořád dost omámený se potácel kamsi, snad k ruinám, veden pouze svým vnitřním smyslem a Sílou.

Když se tak probral dostatečně nato aby byl schopen s jistotou rozhodovat o tom kde je, zjistil že sedí v jakési jeskyni, nejspíše podzemní a zjistil že zde není sám. První pohled patřící jeskyni byl sám o sobě zajímavý, jeskyni tvořil strop z něčeho co připomínalo sklo a na čem bylo vidět spirálu coby jasný podpis blesku jenž útvar vytvořil. Stěny a podlahu pak tvořila pevně uplácaná velice kompaktní hlína, jak se Joselin přesvědčil dotykem na zeď o níž se opíral. Ovšem co dost upoutalo Joselinovu pozornost, jak se mozek a s ním i ostražitost probírali, byla podlaha, podlaha jeskyně jež byla posázena kostmi. Většinu kostí Joselin nedokázal přiřadit a když zabrousil do rohu jeskyně, už se o to ani nesnažil. V temnotě jeskyně osvícené pouze strmím vchodem přicházejícím světlem občasnými záblesky dopadajících blesků se totiž objevil opar teplého právě vydechlého vzduchu. Další rudý blesk zaříznuvší se někde do povrchu planety, osvítil i "tvář" toho čemu opar patřil a donutil i Joselina trochu zamrznout. V rohu jeskyně, jen asi pět metrů od Joselina seděl tvor dobře mu známí, tvor s ním si mnoho lidí takto blízké setkání nepřálo. Byl to Rancor, podle všeho asi sedm metrů vysoký a dospělí. Zatím neprojevoval známky nepřátelství, ale nespouštěl Joselina z očí.

Bezejmenná planeta – mýtina na západě

Kdesi míle a míle od planin řešil Maim také dilema, ale ve srovnání s ostatními zanedbatelné a to jak nejlépe vlézt do toho co zbylo z lodi Obchodního konsorcia a trochu si tak přilepšit. Ne že by loď prošpikovaná dírami po vnitřních explozích a doražená sérií tvrdých nárazů při havarování představovala možnost nějak šťavnaté kořisti, ale to Maima zrovna moc nezajímalo, koneckonců byly to necky co mu zničily loď. Po krátké obhlídce se rozhodl coby vchod použít jednu z děr blízko u země, ovšem jak se ukázalo lodní obrané mechanizmy nejspíše stále fungovaly, ve chvíli kdy se totiž dotkl lodní konstrukce aby si pomohl dovnitř, uvolnil se plát nad jeho hlavou a odpravil Maima do říše snů na dobrých deset minut. Poté co se ze své jistě zajímavé cesty konečně vrátil a dokonce si z ní přinesl suvenýr v podobě opravdu velké modré podlitiny na čele s dost citlivým rohem uprostřed, se rozhodl přeci jen k průzkumu rozpadající se lodi. Nyní se již další "past" neozvala a po chvilce se, ještě trochu omámený ze setkání s naštěstí jedním z malých plátů, ocitl uvnitř. Na první pohled bylo jasné, že z lodi jež kdysi nesla nejméně tři paluby je loď s jedinou a to ještě hodně zničenou, přesto se zde válelo několik beden, většinu z nich pád již otevřel a jejich obsah buď spálil nebo rozdrtil, přesto se Miamovi podařilo najít několik balíčků potravin, pravda trochu tvarově upravených nějakým, nejspíše stolem a dokonce i jeden neporušený medpack i když trochu očouzený. Většina ostatního vybavení krabic představovala archeologické vybavení a záznamová zařízení a většina ho byla napadrť.

Bezejmenná planeta

Nehledě na okolnosti v jakých se průzkumníci zrovna nacházeli, pociťovali všichni velké poryvy v Síle jež tvořily jakési vlny obklopující a obíhající celou planetu. Byly to právě ty vlny jež bránily bouři plně se dotknout povrchu tohoto světa, vlny jež však nikdo nedokázal přiřadit neboť v nich byly obě strany Síly vyrovnávající se sobě navzájem, udržující sami sebe v neustálém zápolení a přitom v dokonalé harmonii.

_________________________
I tohle kolo má volné pořadí.
Zprávy:
Darth Unar: Jestli to Arrik přežil a je z něj NPC, nechám na tobě.
Lan Mandragoran: Prosím uprav dodatečně tvůj první příspěvek. Meč máš u sebe.
Pro případné nově příchozí: Stále platí abyste první příspěvky končili výstupem z Hyperprostoru.

Zamčeno

Zpět na „Ostatní“