Pavor Nocturnus

Ostatní uzavřené projekty, MPMka a podobné ...

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Pavor Nocturnus

Příspěvek od Gnost Kohn »

1. kolo
Prolog:

Smrt

Smrt... takto tuto planetu nazvali všichni, kteří sem zavítali. Nikdo z nich se nevrátil.
Planeta plná temných lesů, jezer, nekonečných pouští a hor zahalených mlhou.
Za dne bylo to vše krásné, plné barev a života, dny zde však byly krátké.
Nekonečné bouře dokázaly zahalit slunce na celé dny, noci se tedy znádly nekonečné, tehdy vycházelo na povrch to pravé zlo. To, co bylo zapečetěné ve svých hrobkách, jejichž pečetě byly zlomeny.
Mlha se stáhla z hor do lesů, na pouštích se objevila tornáda. Celá planeta potemněla.

Pomalu procházel lesem. Jeho stříbrná zbroj byla na několika místech osmahlá od blasterových střel.
Zastavil se ve stínu. U mýtiny, která vznikla po pádu lodě, nebo spíše jejího zbytku.
Ve světle ohňů se hýbaly postavy. Jak vojáci Revanova sithského impéria, tak i vojáci Republiky. Ale ani toto křehké spojenectví je neubrání před nepřízní nemilosrdného a spravedlivého osudu.
Po jeho pravé ruce se něco pohnulo. Nevěnoval tomu pozornost.
Budeme si s nimi ještě dlouho hrát? Je ještě dlouho trápit?
Promluvil šeptavým, syčivým hlasem s několika desítkami ozvěn.
Postava se zastavila vedle něho a zahleděla se do světla ohně.
Ukončíme to. Příjdou další, nesmějí to najít.
Odpověděla postava chraplavým, mrazivým hlasem.
Tak dobrá..
Ozvěna jeho hlastu byla nyní slabší. Celým lesem projel mrazivý vítr a ozvalo se vytí.

Skupinka dvaceti přeživších se schovala za bedny, které jim měly poskytnout aspoň částečné krytí, nebo v to aspoň věřili.
Vytí se stalo intenzivnějším, zem se jim třepala pod nohama, už bylo jasné, že jsou ty stvůry blízko.
Pořád to vidíš tak optimisticky?
Řekl velitel sithů a odjistil svoji karabinu.
Jednou jsme to přežili, můžeme mít štěstí.
Odvětil velitel republiky, zatímco jednou rukou odjistil granát a v druhé třímal vibromeč.
Náš štěstí opustilo... rád jsem vás poznal kapitáne.
Řekl Sith a namířil karabinu mezi dva stromy.
Já vás taky... kapitáne.
Už byli blízko, bylo otázkou sekund, než se na ně bestie vrhnou a ukončí jejich životy. Všechno se ale zastavilo. Les utichl. Všude se objevily zářící žlutozelené oči
Nervozita, strach skupiny přeživších byl cítit. Jeden z nich ten tlak nevydržel. Vypadalo to, jako by přišel o rozum. S křikem zahodil zbraň a zamířil do jediného místa, kde nebylo viděl zářící oči.

Běžel jak nejrychleji mohl. Ani jeden pár očí se nepohnul, ani jediné oko. Všechny hleděly do středu tábora.
Voják se dostal na hranici světla a tmy. Po několik krocích se zastavil. Uviděl přímo před sebou dvě postavy. Jako by mu někdo vyrazil dech, jakoby viděl duchy.
Questusi ty...
Jedna z postav ho uděřila do hlavy a ta, jakoby ji nic nedrželo upadla a odkutálela se někam pryč.

Řev vojáka ustal, nidko neviděl, co se s ním stalo, všichni byli zaměstnání sledováním očí, který pár vyběhne jako první a kdy.
V tom se něco pohnulo. Dva páry očí. Daleko výše, než všechny ostatní. Přímo uprostřed té tmy.
Vyšlo to ze stínu, přípomínalo to vlka, akorát téměř tři metry vysokého s dvěma hlavamy.
Všichni byli jako zmražení, nikdo se nedokázal ani pohnout, ikdyž se všichni snažili ze všech sil, nedokázali to.
Vlk zavyl. Všechny páry se naráz pohnuly. Desítky podobných stvoření se vyrojily ze všech stran na přeživší .
Několik z nich dokázalo vystřelit. Vybouchl granát a pak opět vše utichlo.

O několik chvil později byla celá mýtina bez života. Nic tam nebylo, ani přeživší, ani vlci, krev, dokonce ani světlo.
Začalo se rozednívat.
Myslíš... že opravdu příjdou další?
Promluvil syčivý hlas.
Určitě. Vždycky se někdo najde. Někdo. Někdo, kdo si myslí, že nemá strach. Někdo, chce odhalovat záhady, které mají být utajeny. Určitě příjdou další.
Postava vybouchla v krvavém oparu, který se rozplynul a nezůstalo po něm nic.
Sssss budiž...
Zasyčel muž ve stříbrné zbroji. Otevřel pusu a vydechl. Vyšel z něj černý kouř, který se po chvíli rozfoukal slabý vánek. Ve stejnou chvíli zavřel oči a spadl na zem bez známek života.


__________________________________________
To, jak jste se dali do skupinek jsem nechal na vás. Svět, kde začínáte taky. Nejblíž co můžete začít je okolí planety/přistávání, jak někdo napíše kde a jak přistál, tak něco uvidí, třeba i časem, ale trestu neujde.
Moje poznámky pro vás:
Kazma a Marinho, vy dva jste na to sami, Revan ani Malak s vámi další tým nepošle, ale budete technicky závislí na aktivitě a chování toho druhého.
Shisco, my dva jsme se domlouvali Kachon na tom bude ze začátku sám.
Alyature, ty jsi na to také sám ze začátku.
Lanci, jsi mistr, dokonce jsi se rozhodl jít sám, budiž.
Garthe, neohrožený samotářský sith.
Xave, jednoduchá, přesto zajímavá přihláška, kde zmiňuješ tým... povoluji si vzít jednotku vojáků... vím že to nepřeženeš.
Trivi, Arthas i Kayle jsou v tvých rukách.

Je možnost, že 30.9 bude konec 1. kola, kdo to nestihne, přidá se v kole druhém, pokud to nestihnu já, kolo bude ukončeno až později a to v rozmezí 8.14-.10 , po tom co se vracím ze střelečáku.

Na konec... no.. popřál bych vám štěstí, ale ani to nebude dost.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Xavier
Sith
Sith
Příspěvky: 2584
Registrován: 18.11.2008 11:55:38
Bohemia

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Xavier »

Smrt, orbita

Můj transport se pomalu ale jistě blížil k planetě.
Zmizelo zde několik týmů. Byl jsem tedy vybrán, abych je zde našel. Nabídli mi tým. Dobrý. Zkušený. Odmítl jsem ho. Raději pracuji sám. Díky své fyziologii a Síle jsem mnohem rychlejší než lidé. zdržovali mne. Tak jsme jim to řekl. Ale hlavně jsme nechtěl aby zde zemřelo víc lidí než bylo nutné. Proto na palubě, kromě mě nikdo nebyl.
Již jsem byl dost blízko planety, zapnul jsem přistávací počítač a nechal ho najít vhodnou přistávací plochu.
Srst se mi zježila neblahou předtuchou.
Není emocí, jen mír...
Začal jsem si předříkávat kodex abych se uklidnil.
Počítač našel slušný plácek na přistání, navedl jsem tedy loď k němu.
Fortune favors the bold, and there ain't none so bold as people with nothin' to lose.
Jury had decided, and you may as well, that fella like me should be roasted in hell.
Gentleman, welcome to Dubai.

Uživatelský avatar
Lance Skywalker
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 510
Registrován: 08.9.2012 16:59:10
Bydliště: Zlín, Czech Republic

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Lance Skywalker »

Arca Jeth Praxeum, Arkania

Stál som pred bránou do tréningového centra a rozmýšlal som o minulosti. Napadlo ma, či sa tak ako teraz ja cítil aj majster Arca keď odchádzal na Onderon... tak dávno. Sledoval som padajúci sneh, ktorý ma upokojoval a čakal som na Girana. Za mnou sa ozvalo tiché otváranie automatizovaných ocelových dverí. Nepotreboval som sa ani otočiť, aby som vedel kto vyšiel von. Cítil som to. Nikto iný zo všetkých mojich študentov nenechával takú stopu v Sile ako Giran Spince.
"Sú všetky prípravy hotové, Giran?" spýtal som sa ho potichu a pritom som sa ani neotočil a ďalej sledoval padajúci sneh ktorý pomaly prikrýval môj pripravený speeder.
"Hovoril som s kapitánom. Vaša loď je pripravená v medziplanetárnom hangári v meste Calle. Kapitán Cyrus vás počká v doku číslo 7," povedal Giran rýchlo a nadšene, štýlom nováčika v armáde akoby čakal len na pochvalu za dobre odvedenú prácu.
"Dobre. Teraz..." začal som, no Giran mi skočil do reči.
"Majster Karth naozaj je to nutné? Akadémie začala pracovať dobre a čoskoro zrejme vychová ďalších Jediov. Nemusíte odchádzať."
"Ach... Giran. Kým neprežiješ aspoň polovicu z toho čo ja, nikdy nepochopíš prečo musím odísť. Čoskoro odídeš na Coruscant a rada Jedi ťa prehlási za Majstra. Potom budeš ty viesť túto akadémiu a pokračovať v práci majstra Arcy," povedal som mu, no Giran nevyzeral o nič kľudnejšie. Na chlapčenskej tvári sa mu javili rysy ostrého znepokojenia starého a skúseného muža. Vždy bol najinteligentnejší, na svoj vek bol vždy príliš vyvinutý.
"Nech vás sprevádza Sila, Majster"
"Nech sprevádza teba, môj mladý padawan," povedal som mu a otočil sa k pripravenému speederu. Mávol som rukou a všetok sneh z neho sám od seba zletel na zem. Dal som si na hlavu kapucňu, vysadol na speeder a bleskovou rýchlosťou smo vyrazil zamrznutou krajinou. Giran ešte chvíľu stál na mieste a potom sa vrátil dovnútra.

Mesto Calle, Arkania

Dorazil som na speederi do mesta okolo obeda. Nemusel som doky rýchlo hľadať, bola to obrovská budova situovaná na kraji mesta hneď pri obrovskom zráze, ktorý sa zvažoval do veľkej rokliny, v ktorej sa nachádzali jedny z najväčších diamantových baní na planéte. Odstavil som speeder na okraji mesta a rýchlou chôdzou som došiel až do hangáru. Vnútri som sa trochu oprášil od snehu a zamieril som k doku číslo 7.
Kapitán Cyrus Kassal bol bývalý republikový pilot, momentálne si zarábajúci na svojej vlastnej lodi ako kuriér a transportér. Posádku tvoril on sám, jeho brat a jeho dvaja synovia. Na prvý pohľad vyzeral ako pirát, značne zanedbaný, v starej leteckej kombinéze, s veľkou bradou a plešinou na čele. Nič zlé som však z neho necítil a tak som ho pozdravil a nastúpili sme do lode. Vnútri kokpitu sa kapitán spýtal, kam vlastne ideme.
"Je to planéta vo vonkajšom okruhu. Bola objavená len nedávno. Tu sú hyperpriestorové súradnice," povedal som a podal Cyrusovi disk s informáciami. Keď som dohovoril, dal som si dole kapucňu a nechal som svoje biele vlasy voľne spustené. Cyrus vložil informácie do palubného počítača a potom sa znepokojene pozrel na svojho brata.
"Majster jedi... vaša planéta je... je v zakázanom sektore... naša dohoda.." začal zo seba tlačiť kapitán Cyrus, no nenechal som ho dohovoriť. Sústredil som sa na jeho myseľ a mávol som rukou pred jeho očami.
"Moja planéta nie je v zakázanom sektore. Naša dohoda platí," povedal som s očami priamo uprenými do tých Cyrusových.
"Vaša planéta nie je v zakázanom sektore. Naša dohoda platí," poslušne po mne zopakoval kapitán a začal zadávať súradnice do počítača.
"Budem vo svojej kajute. Neprajem si byť vyrušovaný až kým nedoletíme do systému Death" povedal som pri odchode z kokpitu a zamieril som cez loď až do kajuty, ktorý som mal pridelenú. Bola to malá miestnosť, s jedným stolom a miestom na sedenie, skriňou zabudovanou v stene a spacím priestorom napravo od dverí. Stlačil som tlačítko vedľa dverí a zavrel som ich. Vyzliekol som si plášť a zložil brnenie a všetko toto som položil na poličky do skrine, ktorú som stlačením ďalšieho tlačítka zavrel. Sadol som na zem uprostred kajuty a upadol som do hlbokej meditácie. Ešte predtým pocítil ako loď vzlietla a vošla do hyperpriestoru.

Smrť, orbit planéty

Loď ostro vyšla z hyperpriestoru a pred nami sa zjavila ona nehostinná zákerná planéta. Vycítil som že je čas a tak som sa začal vo svojej kajute obliekať a pripravovať. Vtom mi niekto zaklopal na dvere. Keď som bol hotový, otvoril som ich. Bol to jeden z Cyrusových synov.
"Práve sme vstúpili do atmosféry planéty, pane" oznámil mi a ustrašene čakal na moju reakciu.
"Výborne. Povedz kapitánovi nech nájde akékoľvek vhodné miesto na pristátie a nech čo najskôr pristane. Skontrolujte čo ukazuje detektor života v okolí," pokynul som mu a on len kývol a odbehol kamsi preč. Vzal som si všetky svoje veci a vyšiel som z kajuty. Prešiel som až k miestu kde sa loď otvárala pri pristátí a čakal som kým loď pristane. Opäť som si nasadil kapucňu a bol som pripravený na všetko.

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Iridonia, Wortan, sídlo watchmana planety a místo, které se nejvíce blíží slovu "domov" (Kachon Gazli)

Byl to ten den, na který jsem se tolik netěšil a na který jsem se snažil nemyslet. Byl to den, kdy mi definitivně skončí líbánky a budu muset Sylkanu opustit, abych se vydal na další misi, na další úkol, který mi přidělila Rada.
Nikdy jsem neměl rád válku. A nyní jsem do ní měl opět odejít s tím, že už se možná nikdy nevrátím.
Otevřel jsem oči a pod peřinou se přitulil k Sylkaně, spokojeně podřimující vedle mě. Pohlédnul jsem na chronometr visící na zdi, ještě mi zbývalo do plánovaného odletu pár hodin. Věci už jsem měl přichystané a v hangáru na mě čekal můj zbrusu nový Aurek, Black Swan II, poté, co jsem u Rhommamoolu sešrotoval Swan I.
Miláčku, neodcházej... zavrněla Sylkana a pevně mě k sobě přitáhla za krk, takže jsem zabořil obličej do jejích hustých zlatých vlasů.
Ještě máme pár hodin... Ale odletět musím. Je to moje povinnost vůči Síle, srdíčko.
Sylkana povolila sevření a zahleděla se mi do očí.
Ale já vím, lásko, já bych jen chtěla, aby už tahle zatracená válka skončila. Už mám dost Revana, Malaka, Temné strany Síly a všech těch bojů a zranění, která potom musím léčit... Chci, aby už bylo po všem. Abych mohla odejít ze Sborů a vychovat dítě. Naše dítě...
Vtisknul jsem Sylkaně dlouhý polibek.
Kašli na Sbory, můžeš klidně vystoupit hned, však zázemí máme a Sas se o tebe postará.
Sas určitě... povzdechla si Sylkana. Vždyť je Watchman, má svých starostí dost na to, aby obskakoval těhuli...
Pohladil jsem ji po vlasech, které jí splývaly po ramenou a vlnily se ve zlatých prstýncích.
Ale Triz určitě ano. Vždycky chtěla mít dítě a sama nemůže...
Ve Zdravotnických sborech mě potřebujou, Kachone.
Přitisknul jsem své čelo na její a objal ji kolem pasu.
Máš pravdu, lásko. Máš pravdu...
Samozřejmě že mám, usmála se po chvilce a za řetízek oddanosti - symbol zabrackého manželského svazku - si mne přitáhla k sobě.

Iridonia, kosmoport ve Wortanu, o několik hodin později...

Byli jsme na místě. Wortanský kosmoport byl hora skla a oceli ostře kontrastující s podzemním městem, ze kterého jsme před malou chvílí vyletěli vznášedlem na povrch. Stáli jsme a objímali se v hangáru, kde parkovala Swan, krásně nová, neotřískaná, zářily z ní stříbrné pruhy na černém pozadí, jejichž barva sotva stihla zaschnout.
Dej na sebe pozor, jo? Měla jsem zlou předtuchu...
Vrátím se ti, to slibuji. A budu na tebe myslet, pohladil jsem Sylkanu po tváři a zastrčil jí neposlušný pramen vlasů za ucho.
Miluji tě. Vždycky a navždycky, zašeptala.
Trochu smutně se usmála a pevně mě objala.
Vždycky a navždycky, přikývnul jsem a políbil ji.
Počkej, zašeptala, když se naše rty po nekonečně dlouhé chvíli oddělily. Sundala si řetízek oddanosti a vtisknula mi ho do ruky. Chviličku jsem na něho koukal, pak mi to došlo. Sundal jsem svůj a přetáhnul jí ho přes hlavu, načež jsem si ten její pověsil kolem krku já.
Mi-Lu-Ji-Tě, odslabikoval jsem a naposledy ji políbil. Pak jsem se otočil, otevřel kokpit Aureku a vyškrábal se do sedadla.
Přiložil jsem ruku na úroveň svého srdce a věnoval Sylkaně poslední úsměv, než se za mnou kokpit zaklopil a stíhačka vystoupala k nebi, abych po chvilce stiskem tlačítka rozmáznul hvězdy do modravého tunelu hyperprostoru...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Trivi
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 328
Registrován: 08.4.2011 18:27:36
Bydliště: Košice
Kontaktovat uživatele:

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Trivi »

Orbita planéty "Smrť" (Arthas Nagus)

Sedel som vo svojej kajute. Sedel som na zemi a meditoval som. Cítil som ako ma objíma temná strana Síly a ako mi dáva energiu. No aj napriek temnému objatiu, som mal z planéty Smrť trochu strach. Predsa len, nikto sa z tamaď ešte nevrátil živý a teraz idem ja čeliť jej volaniu.
V mojej kajute sa otvorili dvere a prešiel cez nich Kayle, môj majster. Bol v čiernom rúchu a na hlave mal kapucňu. Do tváre mu nebolo vidno, no ja som aj tak presne videl jeho tvár.
Vyholená hlava, jemné strnisko, jazva na pravom obočí, mohutná postava a to najdôležitejšie, môj duševný kľud. Moje stelesnenie temnej strany. Áno je to on. Kayle.
Len čo sa za nim dvere zatvorili, tak som sa postavil a mierne som sa predklonil.
Môj pane.
Kayle toto gesto zopakoval.
Môj mladý učedník. Cítim jemné ochvevy v Síle. Našepkala mi že máš isté obavy.
Povedal Kayle jemným tónom.
Áno môj pane. Mám istý strach z planéty Smrť.
Chyba! Hlboká chyba!
Môj majster rapidné zvýšil tón.
Strach Ťa nesmie sprevádzať. Je to znak slabosti. Ty musíš byť odhodlaný na toľko aby mal tvoj súper strach z teba nie TY z neho!
Povedal Kayle. Skoro až kričal. Ja som mu nijako neodpovedal, ale len som sa mu poklonil. Ten sa potom upokojil a dodal.
Ochvíľu pristávame. Síla s tebou.
Potom sa stočil na päte a odišiel naspäť ku riadiacemu panelu. Syčavý zvuk sprevýdzal zatvorenie dverí. Ja som si sadol naspäť a opäť som sa nechal zaplaviť Sílou. Ponoril som v nej všetok strach a začal som sa pripravovať.
Ja niesom ten kto sa bojí. Ja som ten, ktorý strach prináša. Ja bolesť necítim. Ja som ten, ktorý ju zo sebou prináša.

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Alyatur »

Nar Shaddaa

Vezmi si loď poletíš na vzdálenou planetu.
Ozval se hlas v mé hlavě a já se začal nechápavě vyptávat.
Proč, co tam mám udělat?
Řekl jsem podrážděně a pár kolem jdoucích se začalo otáčet s divnými výrazi ve tvářích.
Prostě to udělej! Na otázky bude dost času Doriane.
Zatnul jsem zuby a odporem jsem se belhal k nejbližší ranveji. U středně velké lodi stáli dva piloti a zrovna o něčem vedli diskuzi.
Pomalu jsem šel k nim a přemýšlel, co s nimi udělám.
S tou loďí dokáže letět i jeden, toho druhého zabij pro výstrahu.
Poradil mi hlas a já se rozhodl ho poslechnout. Přidal jsem do kroku a za chvíli jsem již stál před dvěma piloty s nechápajícím
pohledem.
Přejete si něco eh.. pane?
Místo odpovědi jsem jen zvedl levou ruku, ze které mi vyšlehnul silný proud blesků přímo do pilotova břicha. Pilot chvíli řval a poté spadl bezvládně na zem. Kolemjdoucí se jen otočili, ale asi na podobné věci byli zvyklí. Otočil jsem se na druhého pilota a podíval se mu zpříma do očí.
Pokud nechceš, aby se ti stalo něco podobného, tak mě dopravíš kam ti řeknu!
Řekl jsem důrazně a čekal na reakci. Vyděšený pilot se pokusil sáhnout po blasteru. Zaměřil jsem se na blaster a pravou rukou ho přitáhl k sobě.
Vážně tě budu muset zabít?
Pronesu hlasem šílence a oblíznu si rty, tak aby to udělalo hlasitý zvuk. Zděšený pilot zavrtěl hlavou a ukázal mi cestu do lodi. Uvnitř loď nevypadala o nic lépe, než sliboval pohled z venku. Následoval jsem ho až do řídící místnosti a poté si udělal pohodlí, zatímco on připravoval loď na start.
Kam tedy poletíme?
Zeptal se opatrně pilot, aniž by se otočil. Pravdou je, že já jsem se ptal svého průvodce, stejně jako pilot mě.
Je to lesnatá planeta, zvaná Smrt (souřadnice). Skrývá se tam velmi mnoho síly Doriane, jen tam získáš potřebnou moc na dovršení tvého osudu.
Uslyším v hlavě hlas mého mistra a otřepu se, ostatně tak jako vždy.
Je to planeta nazvaná Smrt
Řeknu pilotovi a nadiktuji mu souřadnice.
Jaký je můj osud, chci to už konečně vědět!
Řeknu podrážděně a nahlas. Pilot sebou trhne a otočí se na mě.
Je vše v pořádku?
Zeptá se tiše pilot, ale když mu naznačím, aby byl s ticha tak se otočí zpátky k pultu.
Brzy to poznáš, velmi brzy Doriane. Jen trpělivost.
Sevřu obě ruce v pěst a snažím se nemyslet na hlas v mé hlavě a radši se soustředit na cestu a na to, že pilot udělá co má.

Smrt někde na orbitě

Po dlouhé a úmorně nudné cestě vidím konečně před sebou přibližující se planetu.
Nevypadá nijak zvláštně.
Pomyslím a cítím jak ve mě roste touha vzít si tu moc, která tam lpí a konečně naplnit osud, který jistě bude nemalý.
Připrav se, nebude to nic lehkého. Odvážím si tvrdit, že i to nejtěžší čím jsi prošel.
Znovu mi připomene svou existenci mistr a já se úplně proberu s polospánku a postavím na nohy.
Zvládnu cokoliv!
Skoro zařvu. Pilot už se snaží mě nevnímat a zaměřovat se na přibližující planetu.
Jsme tu pane, mám přistát?
Řekne pilot a otočí se ke mě v očekávání rozkazů. Vzhlédnu k němu a poté k řídícímu pultu. Rychle sáhnu po světelném meči a zapnu mu ho u jeho hlavy, tak aby prošel skrz.
To bude vše.
Sarkasticky poznamenám a prohlížím si přibližující se osud...
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Marinho »

Korriban, akademie, osobní místnost

Probudil jsem se ve své kobce. Ne v posteli, jak by mnozí mohli očekávat, ale na velkém sedacím polštáři uprostřed místnosti. Kolem tří stěn byl stůl, u čtvrté byly dveře a po stranách skříně. Na stole byla celá řada nejrůznějších věcí. Od knih, přes velké množství baněk a chemických sestav různých tvarů až po zbytky jídla. Všechno to osvětlovalo červené světlo, které sice nebylo ideální, ale neunavovalo oči. Vzal jsem talíře a vyhodil je na chodbu. Rámus, který dopad nádobí vyvolal, přivolal pozornost všech na chodbě. Nováčci na akademii zůstali nechápavě hledět, ostatní se opět otočili a pokračovali za vlastním cílem. Opět jsem zavřel dveře. Na stole, naproti dveřím, stála na stojanu rukojeť mého nového meče. V krabičce vedle byly všechny potřebné součástky, krom krystalu. Krystal byl umístěn v rohu a kolem něj byl velký volný prostor. Krystal je jeden z mých prvních úspěšných pokusů s artefakty. A taky důvod, proč můj nový meč nebyl ještě připevněn k opasku. Včera se mi meč již téměř podařilo dokončit, ale nedokázal jsem se dostatečně soustředit. Temná Síla, sálající z krystalu mě znervózňovala, proto jsem montáž meče raději přerušil. Tedy "včera" je spíše moje vnitřní představa o čase. Netuším, jak dlouho jsem odpočíval meditací. Mohly to být hodiny, ale klidně i dny. Opatrně jsem přenesl krystal k ostatním součástem meče. Posadil jsem se na zem a zavřel oči. Pomocí Síly jsem bral jednu součástku po druhé a skládal je dohromady. Při manipulaci s krystalem jsem byl maximálně opatrný a soustředil jsem se natolik, že mi po tváři stékaly kapky potu. Nakonec se mi podařilo vše poskládat a vložit do černé rukojeti meče. Vstal jsem, vzal meč do ruky a po chvilce zaváhání jej aktivoval. Pravidelný zvuk mi dával najevo, že vše funguje jak má. Přejel jsem čepelí meče po stěně, abych vyzkoušel stabilitu zdroje proti tvrdému materiálu a i zde obstál na výbornou. Rukojeť byla ohnutá tak, aby dobře seděla v jedné ruce, ale zároveň byla dost dlouhá pro obouruční držení. Spíše než meč připomínala sošku drexla. Mezi složenými křídly bylo pohodlné místo pro palec, tlapy trčely mezi prostředníkem a prsteníkem. Z široce otevřené tlamy byla emitována červená čepel meče. Spokojeně jsem pověsil meč za opasek, svůj starý meč z dob působení v Řádu jsem připevnil vodorovně na zadní část opasku (myšleno na zádech). Spíš než pro použití obou mečů současně jsem jej měl jako záložní, kdyby náhodou můj nový meč vypověděl poslušnost ve špatnou chvíli nebo na špatném místě. Ze skříně jsem vytáhl tmavý plášť a oblékl si ho přes černošedou róbu. Namířil jsem si to ze své ložnice/laboratoře přímo do hangáru, kde jistě již několik hodin čeká náklad připravený k naložení.

Korriban, akademie, hangár

V hangáru na mě čekal zbrusu nový frachťák, vedle něj několik připravených beden zásob a dalšího vybavení, které nám dodal Lord Salamander. Zastavil jsem se až před jedním z pracovníků, jehož uniforma dávala najevo, že má na starosti celou směnu zde v hangáru. To znamená, že pro mě je to stejná nula jako ostatní, kteří stáli kolem něj.

Zkontrolujte loď, jestli je vše v pořádku.
Přikázal jsem, aniž bych mu dal prostor k vydání jakéhokoliv zvuku.
Je zkontrolována třikrát, z toho dvakrát jsem ji kontroloval osobně.
Odpověděl mi a tvářil se, jakoby mě přechytračil.

Měl byste ji zkontrolovat, hrozí vám totiž smrtelné nebezpečí.
Pokračoval jsem stále klidným hlasem, ačkoliv mnou začaly cloumat emoce. Jedním z důvodů, proč jsem ho na místě nezabil je ten, že bych stejně musel mluvit s dalším, jemu podobným.
Nerozumím, ... pane
Odpověděl aj v jeho výrazu šlo vyčíst, že neví, jestli si dělám srandu nebo to myslím vážně.
Jestli ji okamžitě nezkontrolujete, tak vás zabiju.
Řekl jsem, aniž bych se na něj podíval a věnoval jsem se zjišťování obsahu nákladu. Po mých slovech se všichni okolo stojící poskoci rozprchli po celé lodi a začali ji zkoumat. Když skončili, vešel jsem dovnitř a řídil jsem, jaký náklad mají naložit do které místnosti. Po naložení jsem je nechal odejít. Neměl jsem náladu se koukat na jejich nevědomé ksichty. Vyskočil jsem na loď a čelem otočený k pustinám Korribanu jsem se věnoval meditaci, dokud nepřišel můj velký spolucestovatel.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Garth Devilman »

Cesta na pllanetu (Quane)

Síla tě zavede na místa, která jsi dosud nepoznal. Není důležité nechat se vést. Vedení vede k polevení ostražitosti, slabosti a smrti. Dnes ses naučil cenou lekci chlapče, pamatuj si to!

Ze spánku mě vytrhl pískot palubního počítače. Chvíli mi trvalo, než jsem ze sebe smyl počáteční mlhu, již jsem se cítil obalený. Byla to slova mého mistra, co mě nutila dívat se na věci z jiného úhlu pohledu. Po jeho smrti jsem se mohl ucházet o místo mezi lordy a neudělal jsem to.

Proč?

Strávil jsem příliš času ležením v knihách, čtením svitků a procvičováním bojových technik. Mnoho jiných by to označilo za stagnaci.

Proč?

Sen se stále vracel, obrazy zpustlé planety mě volaly a já nechápal souvislosti.

Jestliže jsem tak mocný jak vím, že jsem, nemá se mi Síla spíš podřizovat?

Bláhoví jedinci zaslepení mocí by tvrdili, že jim Síla poskytla uznání skrze jejich moc. Věděl jsem kdo jsem i to, že zde je něco velmi důležitého. Otázka však nyní byla komu toto zjištění prospěje. Stíhačka vystoupila z hyperprostoru. Měl jsem v plánu zakotvit na odlehlém místě. Cítil jsem jakýsi vnitřní neklid, který jsem si nedovedl vysvětlit.
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Kazma »

Korriban, osobní knihovna lorda Salamandera (Achran)

Temnota za svitu hvězd. Zima. Sucho. Agonie mnoha dní strávených v hladu. Probereme slabé od silných. Ty co slouží, od těch, co budou mít možnost dokázat něco víc. Cizí strádání, ten pocit v Síle naplňuje. Temná strana pak promlouvá mnohem hlasitěji.
Zvedl jsem hlavu od svitku, uvědomující se, že si nepamatuji, co tam bylo. Podíval jsem se tedy znova, pak projistotu ještě jednou, nakonec jsem to nechal plavat. Měl jsem spoustu důležitější práce, než se zabývat nečitelnými poznámkami nějakého šílence. Na mysli mi vytanula vzpomínka na včerejší večer.

Včera

Tří metrový stín, osvětlen pouze holoprojektorovými obrázky rozvážně rázoval po temné místnosti.
Tvá odpověď mě nepotěšila. Vůbec nepotěšila, ale je-li to tvé přání, tak dobrá.
Stín udělal v přecházení pauzu. Ozývalo se pravidelné vrzání kovu o kov.
Poletíš prozkoumat jednu zvláštní anomálii. Vem si k tomu Marise. Jedná se o planetu na níž se nám ztratilo již několik expedic. Ignoroval bych to, ale byli to jednotky mistra Salamandera. Podle zpráv …
Jednoduchý obsážný výklad od někoho, kdo ví, že může diktovat. Opravdu Lord Mňau, mohl diktovat komukoliv.
… Pokud nenajdete nic hodnotného, nevracejte se.

Korriban, hangár

Nechal jsem nejdříve poslat do hangáru svoje věci. Přesto, že nám můj mistr, i jeho mistr dali jasné rozkazy ohledně toho, co musíme najít, neodmítli nám poskytnout určité vybavení.
Jako ostatně obvykle mi všichni uhýbali z cesty. Slabí vždycky podléhají silným a na téhle Akademiii bylo jen málo tvorů silnějších než já, ale přijde doba, kdy mi uhnou i Mňau ze Salamanderem.
Přejel jsem pohledem hangár. Skoro nikdo tu raděj nebyl. Jistě, už tu byl spolucestující, … spoluzavazadlo.
Seděl na střeše upraveného heralda. Stačil jediný pohyb a zemřel by, tak zranitelný všem na očích. Ale nikdo na to neměl odvahu a mně chyběla chuť.
Jemně jsem do něj skrz Sílu šťouchnul. Pravděpodobně by se měl praštit hlavou o kolena. Zlomyslnost? Malá.
Načase odletět.
Prohlásím, když si uvědomí mou přítomnost.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Gnost Kohn »

2. kolo
Smrt

Bouře v určitých částech atmosféry nabírala na obrátkách. Pohybovala se nepřirozeně rychle.
Trajektorie, která se dala považovat za bezpečnou se mohla stát cestou přímo do středu bouře.
Na povrchu byl klid.
Mlha nyní zakrývala jen ty nejvyšší hory.
Denní zvířata vylezla ze svých úkrytů, než zase příjde noc. Noc, jenž bude trvat dny.



Smrt (Dakker)

Dakkerovo místo přistání bylo uprostřed mýtiny.
V momentě, kdy prolétal atmosférou se objevila nová bouře.
Blesk zasáhl, který se třefil pokryl štít a chvíli se zdálo že je Dakkerova stíhačka v bezpečí.
Pár sekund na to ale všechny systémy vyply. Malé ťuk a nic nefungovalo.
Všechny systémy najednou blikly. Zase naběhly.
Původní místo pro přistání bylo v nedohlednu.
Dakkerovi se ale podařilo přistát na novém místě.
Stolová hora obklopená ze severu a západu lesem. Na východě nekonečná zelená pláň a na jihu obrovské jezero.
Všechny systémy blikaly. Všechno bylo přehřáté. Počítač nereagoval a u kazoval jen sken hory.
Počítač vyznačil schůdnou cestu, která vedla do lesa. Cesta byla vyznačena i na pláně, ale ta by byla bez lana kvůli strmosti nejspíše sebevražda.



Smrt (Karth Narc)

Probudil ses u východu z lodě.
Všechno tě bolelo. Brnění tě zachránilo od vnějších poranění, ale možná sis při nárazu zlomil pár žeber na pravé straně.
Podlaha byla šikmá, takže jste nepřistáli na rovině. Nebo jste spíše vůbec nepřistáli.
Když jsi se podíval na dveře, které vedly do kokpitu, viděl jsi jen pokroucené panty a skálu.
Projdeš zbytek lodě, ale nikdo kromě tebe zásah nepřežil.
Těla jsi nenašel. Nejspíše byli v kokpitu, který byl teď jako harmonika.
Jediné tělo, které jsi našel patřilo jednomu ze Cyrusových synů.

Když jsi vylezl z lodě, zjistil jsi co se zhruba stalo.
Ve vysokých vrstvách atmosféry jsi viděl obrovskou bouři, která vás musela zasáhnout, když jste přistávali.
Loď byla zapíchlá čumákem ve skále, která. Zbylá třičtvrtina lodě byla pokroucená a polámaná.
Když jsi se podíval za loď, viděl jsi něco jako brzdnou dráhu. Tedy téměř kilometr polámaných stromů, jak vaše loď klouzala, než se zastavila.
Všude kolem tebe se rozprostíral les a hrobové ticho.



Orbita Smrti (Kachon Gazli)

Vystoupil jsi z hyperprostoru.
Hleděl jsi na ni. Na planetu, které se říkalo Smrt. Převážně zelená planeta s dvěma měsíci.
Velké části planety nyní zahalovala obrovská černá mračna, kterými křižovaly modré blesky.
Něco se mihlo v rohu, tvého zorného pole.
Pak se před tebou objevil aurek. Vypadal podobně jako tvůj. Akorát místo stříbrných měl rudé pruhy na černém pozadí.
V kokpitu jsi zprvu neviděl nic. Pak jsi ale začal rozeznávat obrys. Černá postava.
Byla ve zbroji. Černá zbroj s rudými pruhy, vzor byl téměř identický s tím co jsi viděl na aureku.
Helma byla však zvláštní. Byla ve tvaru lebky, černá lebka s rudýma očima. Zuby byly stříbrné tesáky.
Otevřek komunikační kanál.
Kachone.
Začal ledovým chraplavým hlasem, který byl záměrně zkreslen helmou.
Ty a tvoji kamarádi jste nám naposled pěkně znepříjemnili práci. Arthos byl debil vždycky, to ti musíme pogratulovat, že jste ho dokázali odstranit. Ale co chudák Aerys. Mohlo ti být jasné, že jde na smrt. A i tak jsi se vesele vrhnul do akce.
V podstatě jsi ho zabil. Rishovi jsi zabil přítele, byl pro něj spíše jako mladší bratr, on i Aidan. No... Aidanovi jsi zabil bratra. Možná ti to neřekl, ale viní tě z toho. On není ten hodnej. Jen čeká na vhodnou příležitost, aby ti to mohl oplatit. Oplatit něčím podobným... nebo možná horším... hm... koho jsi to nechal doma samotného? Aaah.. už vím. Tvoje nová ženuška... jakpak se jí asi bez tebe povede. No abych nezdržoval. Koho tam máme dál. Ooo. Liri... zabil jsi jí lásku. Proč asi nepřišla na svatbu. Žeby proto, že se ti nedokáže podívat do očí, aniž by ti neusekla hlavu? Kdo ví. Nakonec to dítě. Slyšel jsem že je strašné přijít o rodiče, ikdyž ještě není na světě. Je smutné, že nikdy nepotká svého otce.
Všichni ti to dávají za vinu Kachone. Někde hluboko v sobě víš, že smrt Aeryse Dorna je tvoje vina. Mohl jsi říct radě, co se chystá udělat, poslali by tam tým. Gatario by žil. Aerys by žil, Aidan možná taky. Všichni by byli šťastní.
Nestůj nám v cestě. Jinak tě zabijeme. A... málem bych zapomněl. Rada do budoucna. Nikomu nevěř, ikdyž se zdá být na první pohled tvým přítelem.

Zatímco mluvil, objevovali se další aureky, nakonec jich před tebou bylo asi dvacet, nepočítaje ten, který s tebou komunikuje. Bylo ti jasné, že jsou to sithové, ale dělat jsi nemohl nic.
Jestli se odtud dostaneš, možná se uvidíme... hodně štěstí v blízkých dnech života.
Všechny aureky se jako jeden otočily a ve formaci začaly sestupovat do atmosféry Smrti.
Tobě nezbývalo nic jiného, než udělat to stejné, pokud tedy chceš opravdu vyplnit úkol rady.



Smrt (Arthas Nagus)

Sestup na planetu proběhl bez větších komplikací, bouři jste se vyhnuli a dosedli na povrch planety známe jako Smrt.
V blízkosti přistávací plochy jste nezaznamenali žádné další lodě.
Přistáli jste na malém ostrůvku uprostřed jezera.
Mezi ostrovem a břehem byl jakýsi most, jestli se to tak dalo nazvat. V podstatě to byly kameny, spousta kamenů tak blízko u sebe, že přes ně dokázali projít dva lidé vedle sebe.
Na tomto zvláštním místě jste přistáli ze zvláštního důvodu.
Síla. Temná strana vás sem táhla. Táhla vás sem, přímo na toto místo tak silně, že se vám oběma neználo moudré přistát jinde.
Uprostřed lesa, tam jste byli. Byli jste obklopeni stromy a hvíznádím ptáků.



Smrt (Dorian Frei)

Přistál jsi na kraji lesa. Pokud někdo nepřišel na padesát metrů, nebylo poznat, že by tam něco kromě stromů bylo.
Na jedné straně les, na druhé zelené pláně. Také pohoří. Kdyby jsi šel několik kilometrů, mohl jsi se vydat do hor, jejichž vrcholky zakrývala mlha a zdálo se že klesá dolů.
Kousek od tvého místa přistání jsi viděl vyšlapanou cestu, která vedla hluboko do lesa.
Vysoko nad tebou proletělo pět aureků černých jako noc. Letěli směrem do hor, než zmizely v mlze.



Smrt (Quane)

Zaparkoval jsi ve stínu hory.
Byl jsi zde vcelku dobře schovaný a zdálo se, že tvého přistávání nevěnovali obyvatelé lesa přílišnou pozornost.
Díval jsi se do zalesněného údolí. Uprostřed vedla cesta, která mohla vést až na vrcholek hory.
Zatímco sis lépe prohlížel okolí, kde jsi přistál, se obloha zamračila.
Všechno potemnělo a když ses podíval na vrcholek hory, mlha začala pomalu klesat dolů.
V dáli, daleko za údolím jsi spatřil několik stíhaček, spíše podle chování, než tvaru, protože byly celkem daleko.
Vzhledem k tomu, jak byly ale daleko nebyly jejich piloti prozatím hrozba.



_______________________________________________________________
Vzhledem k tomu že většina z vás odpodívá celkem rychle kolo uzavřu 14.10, či dříve, ale ne dříve než 8.10 kdy se vracím ze střelečáku a ten den nebudu mít chuť cokoli dělat.
Infor pro Marinha a Kazmu, nemusíte čekat na moji odpověď, ale nepřehánějte to. Co nejdřív se snažte dostat do doby, kdy budete přistávat na Smrti, do té doby můžete jet sami.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Lance Skywalker
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 510
Registrován: 08.9.2012 16:59:10
Bydliště: Zlín, Czech Republic

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Lance Skywalker »

Smrť, niekde v lese

Loď spadla. Najprv som si nedokázal predstaviť ako sa to stalo. Cyrus Kassal bol predsa skvelý pilot. Niečo na tomto mieste mi nesedelo a ja som chcem čo najrýchlejšie zistiť čo sa tu deje. Keď som sa dostal von z lode, začal som si uvedomovať škody. Keď som sa nadýchol, pocítil som prudkú bolesť v pravom boku kúsok pod rebrami. Keďže som mal určitú prax čo sa týka liečenia, zistil som že ide o zlomené posledné a predposledné rebro a našťastie bez vnútorného krvácania a iných závažnejších poranení. Škrabance a modriny som sa rozhodol neliečiť a nechať to na prírodu, ale zlomené rebrá boli bolestivé a nebezpečné, keďže som sa bál že mi prepichnú pľúca. Zavrel som oči a plne som sa koncentroval do poranenej oblasti. Povolal som Silu aby mi pomohla zbaviť sa zranenia. Keď som cítil ako sa rebrá za prítomnosti palčivej bolesti zocelujú, vydýchol som si a počkal kým sa proces ukončí. Keď som sa potom skúsil nadýchnuť, bolesť sa už nedostavila ani pri fyzickom kontakte. Skontroloval som či mám všetky veci. Našťastie mi nič nechýbalo, tak som len vzal svoj plášť, obliekol si ho a nasadil som si kapucňu. Uvidel som búrku vysoko v atmosfére. Vedel som že nemôžem len tak vojsť do lesa. Vzal som svoje zásoby a vydal som sa po okraji skalísk do ktorých naša loď narazila, pokúšajúc sa hľadať akúkoľvek skrýšu pred búrkou či bezpečnú jaskyňu. Pri tom som bol celý čas ostražitý a dával som si pozor aby som nerobil priveľa hluku, aj keď po havárií lode to bolo asi zbytočné. Ak nič nenájdem, vrátim sa späť do lode a pokúsim sa prečkať búrku v nejakej jej bezpečnej časti, ale pokoj mi to asi neprinesie, pomyslel som si, keď som obchádzal ostrú skalu týčiacu sa nad hustým porastom v zalesnenej krajine. Aj keď mám ešte zásob dosť, budem musieť nájsť zdroj vody preskúmať vegetáciu kvôli prípadným jedlým plodom, rozmýšlal som ďalej, ako som tak hľadal svoj úkryt.

Po istom čase som našiel malú jaskynku, ktorá pôsobila skôr ako skalný prístrešok. Bola trochu vyššie akoby nad lesom, čiže bez Jedijskeho skoku by sa tam asi nikto nedostal. Dôkladne som skontroloval vnútro jaskyne a vyšiel som zase von. Teraz som si to namieril k lesu. Prišiel som pri okraj lesa a nastavil ruku. Meč sa mi sám od seba strčil do ruky a v tom momente sa zablysla krásna fialová čepeľ. Dvoma rezmi som sťal dva najbližšie rastúce mohutné stromy a skokmi som sa vyhol ich pádu. Z jedného z nich som si pomocou meča nasekal menšie kúsky ktoré som pomaly vynosil na skalný výbežok nad lesom. Veľa síl ma to nestálo ale musel som byť pripravený stále na boj, čiže som pracoval pomaly a pokojne. Druhý strom som pomocou sily zdvihol do vzduchu a trpezlivo ho umiestnil na skalný výbežok tak, aby zakrýval vchod do jaskyne a ponechával len malý priestor na priechod pre maximálne jedného človeka. Konáre a listy dokonale maskovali moju malú skrýšu. Rozhodol som sa že prečkám na tomto mieste búrku a vydám sa ďalej. O planéte som toho mnoho nevedel a nebol som tu dlho, čiže som nedokázal odhadnúť koľko trvá jedna rotácia. Naukladal som menšie konáre do improvizovaného ohniska na okraji jaskyne a namieril som oproti nim ruku. Koncentroval som Silu a do kúskov dreva udreli malé zelené blesky, od ktorých sa suchú drevo chytilo a vytvorilo plamienok. Postupne som pridával väčšie a väčšie kusy dreva až mal nakoniec oheň určitú výhrevnú hodnotu. Rozprestrel som vedľa neho deku, ktorú som si priniesol a usadil som sa na ňu, pretože som bol unavený z cesty a nehody ktorá sa stala. Zo svojich vecí som vybral kúsok sušeného mäsa. Zjedol som a zapil dúškom vody, na doplnenie energie. Nedokázal som však zaspať a ani som to neplánoval. Bdel som a pozorne som sústredil svoje Silové zmysly na okolie jaskyne ale žiadna hrozba neprichádzala. Bol som presvedčený že moje zmysly by ma dokázali upozorniť aj v spánku, ale natoľko unavený som zatiaľ nebol, tak som si len chcel odpočinúť. Meditoval som o tom čo sa stalo a čakal som, čo bude ďalej.

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Marinho »

Korriban - hangár (Maris Sor, Achran)

Během meditace mi před očima probleskovaly obrazy z minulosti. Doba na akademii. Mandalorianské války. Cesta na Korriban. Setkání se zabračkou jménem ...

Nevzpomenu si na její jméno.
Uvědomil jsem si. Pak následovalo setkání se strážci Korribanské akademie.
Vrať se tam, odkud jsi ...
Z dalšího meditování mě vyrušil náraz, který mě posunul o hezkých pár centimetrů dopředu. Nebýt toho, že sedím v meditačním sedu, tak bych pravděpodobně spadl dolů. Když místo dalšího útoku zazněl jen hlas Achrana, sundal jsem ruku z rukojeti svého meče. Achran, jeden z mála, kteří jsou stále silnější než já. Všiml jsem si, že když meč držím v ruce,

Loď je připravena.
Ohlásil jsem, když jsem seskočil vedle Achrana a vešel jsem dovnitř. Zadal jsem do navigačního počítače souřadnice a vydal se na oběžnou dráhu planety. Když jsme skočili do hyperprostoru, měl jsem příležitost si promluvit o misi na neznámou planetu.

Achrane, nechtěl jsi vzít jeden exemplář s sebou na loď? Já jen že ho tu nikde nevidím.
Zeptal jsem se. V Síle jsem necítil žádnou živou bytost, ale to mohlo být způsobeno artefakty, které jsme vezli s sebou.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Black Swan, okamžiky před výstupem z hyperprostoru (Kachon Gazli)

Spocený jsem se probudil v kokpitu Aureku. Průhledný hologram nad přístrojovou deskou mi napovídal, že do výstupu z hyperprostoru zbývá ještě několik minut.
To byl jen sen...
Utřel jsem si rukávem pláště pot z čela a tiše se rozesmál.
Pro Sílu, on to byl jenom sen... Děkuju.
Můj mozek pozapomněl jeho děj, musel jsem si tedy vybavit, co se v tom snu dělo a hlavně co mě tak příšerně vyděsilo.
Ach Sylkano... Byli jsme s mistrem na nějaké planetě. Najednou se nebe zatáhlo a my věděli, že musíme utíkat. Těžko říct před čím, ale bylo to něco neskutečně strašného. Oba jsme křičeli, abychom varovali ostatní... Ostatní? Koho? Už nevím... Byl jsem už ve stíhačce, už jsem nouzově startoval motory, když vtom...
Ach Sylkano, povzdechnul jsem si nahlas.
Z přístrojové desky se ozvalo pípání, které mě mělo původně probrat.
Byl to jen sen...
O několik okamžiků později sebou Aurek trhnul a modravý tunel hyperprostoru se scvrknul do stříbřitých teček hvězd.
Takže tohle je Smrt, řekl jsem si pro sebe. Vydejme se jí ochotně vstříc.
Jméno bylo příhodné. Už jenom svým zjevem ten malý zelený svět vzbuzoval posvátnou bázeň.
Počítač mne upozornil poloprůhledným holografickým obrázkem, že senzory zachytily několik gravitačních anomálií - kontaktů na výstupním hyperprostorovém vektoru.
A po několika sekundách puf - objevil se Aurek. Černo-červený s naprosto stejným tribalovým vzorem, jaký lemoval Swan.
Ale tenhleten tribal mám přece jenom já, Sas a Labutě, proletělo mi hlavou. Navrhli jsme ho se Sylkanou a droidi ho potom nastříkali na stroje.
Transpondér stíhače mlčel, pilot ke mně ale otevřel komunikační kanál. Jakmile začal mluvit, aktivoval jsem zbraňové systémy. Holografické ovládací prvky změnily barvu z modré na červenou a přes průzor se rozsvítil krásný velký zaměřovací kříž.
Velká pýcha, velký pád.
Ať už byl tím pilotem kdokoliv, při jeho zmínce o Sylkaně jsem ladným přejetím ruky po holografickém symbolu vysunul raketnice. Dvě protonová torpéda byla připravená k okamžitému vystřelení.
Sylkana je v bezpečí na Iridonii. Navíc ta se o sebe rozhodně postarat dokáže. Právě ona ode mě dostala Aerysův světelný meč, a že se s ním sakra rychle naučila ohánět.
Tímhle mě nerozhodíš, odpověděl jsem do komunikátoru. A to tě maminka neučila, že je slušné se představit?
To už na mě přístrojová deska opět vybafla s informací, že z hyperprostoru vyskakují další stíhačky, okolo dvaceti. Jakmile zamířily k orbitě planety, rozhodl jsem se, že chvilku počkám a podívám se, co se s nimi stane, neboť atmosféra planety nevypadala zrovna moc klidně a příjemně na sestup. Sledoval jsem stíhače senzory Swan.
Opravdu by mě zajímalo, kam máte namířeno. Vrhnout se za vámi by byla sebevražda, takže si hezky počkám, kde a v jakém stavu skončíte. Ale na druhou stranu určitě po něčem pasou, a to něco může být to samé, co já hledám. Takže se za vámi podívám...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Xavier
Sith
Sith
Příspěvky: 2584
Registrován: 18.11.2008 11:55:38
Bohemia

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Xavier »

Smrt (Dakker)

Blesk mé plány na přistání poněkud pozměnil.
Himl hergot kur..... kupředu Sílo!/
Zarazil jsem se včas a dal přístrojové desce výchovný políček. Nenaskočila. Dostala druhou ránu.
Zablikala a systémy naskočili alespoň natolik, že jsem byl schopen relativně v pohodě přistát.
To byla jízda.
Zkonstatoval jsem.
Zkontroloval jsem svou pozici, navigační počítač ale byl ve stávkové pohotovosti a ukazoval jen sken hory, kde jsem byl. Veškeré mé snahy o zjištění, kde se tato hora nachází vyšli vniveč.
Nezbývalo, než prosit sílu, aby les, u kterého jsem přistál, byl tím lesem, odkud jsme měli poslední zprávu od předchozích průzkumníků.
Stáhl jsem mapu okolí do svého datapadu. Vypl počítače a zajistil loď.
Poté jsem pln sebedůvěry vešel do lesa. dobrá. Zas tak pln jsem sebedůvěry nebyl, ale stále jsem se tak tvářil.
Naladil jsem se na Sílu, aby mi pomohla hledat předchozí týmy, sem vyslané a i své ostatní smysly a reflexy tomu přizpůsobil.
Srst na zádech se mi zježila, jak jsem byl napnutý procházet tímto, pravděpodobně, nepřátelským lesem.
Kde to šlo, pohyboval jsem se spíše korunami stromů, praxi jsem v tom měl, tím jsem se mohl vyhnout spoustě pastí a hrozeb na zemi, navíc mi to dávalo dobrý rozhled.
Fortune favors the bold, and there ain't none so bold as people with nothin' to lose.
Jury had decided, and you may as well, that fella like me should be roasted in hell.
Gentleman, welcome to Dubai.

Uživatelský avatar
Trivi
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 328
Registrován: 08.4.2011 18:27:36
Bydliště: Košice
Kontaktovat uživatele:

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Trivi »

Planéta Smrť (Arthas Nagus)

Len čo sme pristáli na planéte Smrť a spolu s mojim majstrom sme vystúpili z lode a prvý krát sme sa dotkli tej strašidelnej zeme, pocítil som obrovský nával Síly. Cítil som ako na nás z niekade, veľmi ďaleka niekto sleduje. Necítil som v tom potencionálne nebezpečie, pretože kódex mi hovorí, že to ja som ten kto má šíriť strach, nie ten kto sa má báť. V tom sa ku mne ozval môj majster.
Arthas. Cítiš to? Cítiš to ako náš Síla nežne objíma.
Ja som neváhal a v eufórií som odpovedal.
Áno môj pane. Cítim to a každou sekundou sa toto chvenie násobí. Cítim sa tak skvele. Akoby som sa konečne mohol zhlboka nadýchnuř.
A tak aj bolo. Niekde hlboko vomne som cítil že toto je to miesto, kde si konečne dokážem aký silný a mocný v skutočnosti som.
Tade! Odtamaď nás volá tichý hlas temnoty. Ideme k tomu mostu.
Ja som majstrovi len prikývol. Dal som si na hlavu čiernu kapucňu môjho rúcha a vydali sme sa priamo smerom na most, ktorý viedol cez akúsi bažinu. Jemne som pohladil svoju rukoväť svetelného meča. Bola chladná tak isto ako moje srdce. Srdce bez akéhokoľvek zľutovania, strachu či výčitiek.

Zamčeno

Zpět na „Ostatní“