Šance na novou smrt ... (Kazma)

Ostatní uzavřené projekty, MPMka a podobné ...

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Šance na novou smrt ... (Kazma)

Příspěvek od Marinho »

Poblíž chudáka, který potřebuje odlehčit o pár kreditů

Ty a tvoje banda čórek se rozmísťuje v poměrně úzké uličce. Dáváš signál a celé divadlo se dává do pohybu. Tři nejmenší z party se prohání uličkou a vráží do chlápka v tmavém plášti. Ten ale náraz bez problémů ustojí. Z druhé strany, než stojíš přibíhá podsaditý kluk s kusem dřeva v ruce snažící se praštit člověka pod koleno, aby se nemohl dobře bránit. Chlap ho chytá za krk a zvedá do výšky. To už přibíháš ty ze slepého úhlu a snažíš se mu sebrat cokoliv, co má u pásku. Odhrnuješ plášť, ignoruješ podivné prasknutí. Pak letíš vzduchem. Necítíš náraz, který by tě vymrštil, prostě jen letíš a narážíš zády do zdi. Když přicházíš k vědomí, na zemi leží celá tvá parta. Přichází k tobě postava v kápi a vidíš jen přibližující se pěst. V občasných záblescích vidíš černé vlasy s bílým pramenem, vyčnívající nos. Pak lidi okolo, jak se podívají na tebe, pak na postavu, která tě vleče uličkami a poté odvrací pohled na druhou stranu. Nohama nestíháš rychlost chůze a spíš šoupáš špičkama po zemi. Snažíš se postavit na nohy a získat tak základnu pro únik, ale tvé nohy tě dostatečně neposlouchají. Opět upadáš do spánku a slyšíš jen šššš .... ššššš .... šššš ....
BUM BUM BUM

Tvá kobka

Probouzíš se v temné místnosti. Nemáš představu, jak dlouho tu jsi. Sice se tu mění umělé osvětlení připomínající denní cyklus, ale máš podezření, že není pravidelné a spíše se přizpůsobuje potřebám Neznámého. Ozve se zasyčení dveří, pár paprsků světla obklopující dvě postavy. Jedna vysoká, stojící blíž, druhá malá, pokroucená stojící za Neznámým. Položí malou stoličku dovnitř a odbelhá se pryč. Dveře se opět zavírají a v místnosti se opět mírně rozjasní světlo. Sice Neznámému nevidíš do tváře, ale bílý pramen vlasů napovídá tomu, že je to ten, který tě odvedl odtamtud ... sem. Za několik týdnů, jak lze odhadovat podle zápachu, který se z tebe line jsi se toho moc nedozvěděla. Na většinu otázek, jako například co je zač, kde jsi, proč tu jsi, jak dlouho tu budeš ... odpovídá

To není důležité
Neznámý se posadí na židličku a cítíš, jak si tě prohlíží.

Jak se vyspinkalo moje malé koťátko?
Pozdraví tě tak příjemným hlasem, že by jsi tomu mohla i uvěřit.

Mám pro tebe opět tu stejnou otázku. Co jsi udělala špatně, když jsme se poprvé potkali?
Zeptal se. Na tuto otázku se ptal téměř pokaždé a doteď nebyl spokojen s odpovědí. Někdy ti dal nějaký úkol, například udržet misku přitisknutou ke stropu, na který jsi ovšem nemohla dosáhnout. Nebo přečíst ve tmě text, jehož jazyku jsi nerozuměla. Když jsi úkol nedokázala udělat napoprvé, rozkopl ti misky s jídlem a musela jsi to sníst ze země. Pak odešel a situace se opakovala.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Šance na novou smrt ... (Kazma)

Příspěvek od Kazma »

Mělo to přece vyjít. Mělo. Ne, fakt to nechápu a opakujte mi to kolikrát chcete. Prostě se to pokazilo. Prostě. Jenom tak jednoduše. Kdyby šlo vše tak jak mělo. Nešlo. Zkazilo se to. Jak to? Nemohlo. Všechno bylo perfektně načasované. Jako obvykle. Mělo to vyjít. Nevyšlo. Zabil je. Všechny je zabil. Simmeho. Ninunu. Botíka. Kunga. Všechny.
Když žijete jako já, nesmíte si dovolit před nikým plakat. To vás odnaučej. Žádná slabost. Nic. Zaměstnavatel se spoléhá na to, že buď zadanej úkol splníté, nebo se nevracíte, pak umřete, protože na vlastní pěst? Ne. To nejde. Už sem asi mrtvá. Úplně. Celá kompanie mrtvá. Jediná rodina. On mi ji zabil!


Byl to pěknej den. Ještě pěknější, když vezmu v potaz tu plánovanou krádež. Stopovali jsme ho už nějakou dobu. Podle toho, jak se pohyboval nebyl místní a ani nijka zvlášť opatrný. Ten běžný typ, co se snadno ztratí. Načasování sem dělala zase já. Když se první část zkazila, šla sem do toho osobně, tehdy se zkazila i ta druhá, ale bylo už pozdě. Jakmile na to dojde, tak nemyslíte, konáte. A pak pozorujete, co z toho máte. Třeba nekontrolovatelnej let směr zeď.
Tak sem se rozloučila se životem, pokavaď ztratíte vědomí na ulici, není šance, že se proberete. Není. Nebo by být alespoň neměla.

Moje kobka

Tma. Chladno. Prázdnota.
Je tohle konec?
Hlad.
Není.
Rozhlížela jsem se kolem sebe. Nepotřebovali ste být nijak zvlášť chytří, aby vám došlo, že je to s váma špatný.
Kde jsou všichni? Proč?
Schoulila sem se do co nejtěsnějšího klubíčka.
Zima. Hlad.
Nevím, jak dlouho sem tam ležela. Jídávala sem tehdy, když bylo. Vždycky jsem to stihla tak nějak alespoň dvakrát, třikrát do týdně, jenže teď to bylo jiný. Můj hlad už bezpečně spadal do pravomoci kalendáře. A nikdo nešel.
Mrrow

Dlouho, moc dlouho. Smysli vyostřené. Nervy nabroušené. Nějakou dobu to vždycky vydržíte, to sem měla odzkoušený, ale pak nastane chvíle kdy ne. Kdy se snažíte si ublížit a skončit to. Pak přichází on.
Kdo jste?
Odpor je zbytečný, zůstává podřízenost. A zoufalství. Slunce jsem viděla jednou v životě. Nikdy se mi po něm pozděj nijak výrazně nestýskalo. Teď ano. Bylo kulaté a žluté. Někteří říkají, že dává teplo. Chtěla bych to vyzkoušet. Chtěla bych zase vidět slunce. Nebo kohokoliv jiného, než Jeho.

Už je zase tady.
Jako obvykle.
Mňouknu polohlasně. Už dřív jsem zjistila, že na Jeho otázky se zpravidla odpovídá.
Co pro mě máte dneska?
Hlavně sedět a moc se nehýbat, to bylo důležité. Jednou si to vyložil jako přebytek energie. Nikdy víc.
Nepochopila sem, že ste silnější a nevykašlala se na to.
Zatraceně, co chcete slyšet?! A co tím zatraceně sledujete?
Proč nemůžu jít pryč?
Zatraceně nekňourej. Bude to jenom horší.
Trochu mě oslepovala světlo. Dívala sem se na Něj a dávala dohromady další plán útěku. Všechny byly na nic, ale jeden se aspoň nenudil. Zalezla bych si někam do rohu a poslala ho k ďasu, aby už neotravoval, jenž bych pak byla o hladu. Hlad.
Vyšplhat po největším mrakodrapu a vidět slunce.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Šance na novou smrt ... (Kazma)

Příspěvek od Marinho »

Kobka

Neznámý se pousmál. Díval se ti zpříma do očí, ačkoliv jsi jeho oči vidět nemohla, cítila jsi, jak tě jeho zrak probodává. Tvoje odpověď ho příliš neuspokojila.

Já myslel, že tu máš dost prostoru nad tím, přemýšlet a zamyslet se nad tím, co jsi ve svém životě udělala špatně a co vlastně chceš.
Povzdechl si a přehodil si jednu nohu přes druhou, loktem se opřel o vyšší koleno a podepřel si bradu rukou.

Správná odpověď je, že jsi byla slabá. Ve skutečnosti jsi slabší než kterýkoliv z těch tvých poskoků. Možná bys kohokoliv z nich přechytračila či přeprala, ale zatímco oni jsou na vrcholu svých schopností, ty se vezeš na tom, že máš dar být silnou bez jakékoliv snahy. Víš, že máš talent, ale necvičila ses. Byla jsi a stále jsi spokojená jako nula, nic, hromádka sraček.
Neznámý stále přiostřoval svůj projev, ale najednou se zastavil a pokračoval mnohem milejším hlasem, než přestal před chvilkou.

Chceš jít pryč. Kam? Zpátky do ulic? Spát na zemi, neustále se strachovat, kdy ti někdo ukradne boty nebo podřízne krk? Nebo ... no nic. Já ti nabízím mnohem lepší budoucnost. SIce se to nemusí na první pohled zdát a teď si určitě myslíš, že tady to není o nic lepší než tam. Ale dnes už budeš spát a jíst tak, jak sis nemohla ani představit před pár lety nebo měsíci.

Zvedl se ze židle a šel ke dveřím, které se samy otevřely. Za nimi stálo pokroucené stvoření, které před chvílí přineslo židli. Neznámý se ke stvoření naklonil a něco mu říkal. Tvůj sluch zachytil jen několik slov.
... sprchu ... čisté oblečení .... jídlo ...
Pak odešel pryč. Stvoření strčilo hlavu do kobky a mávlo na tebe, ať jdeš za ním.
Ty. Jít. Já.
Řekl a ukazoval na tebe a pak na sebe. Byl asi o dvě hlavy nižší, pokroucené postavy, podivné zeleno žluté barvy pleti a plný různých boulí, na levém rameni tvořící hrb. Vždy po pár krocích se otočil, jestli ho sleduješ a všimla sis, že každé jeho oko je jiné. Šli jste napřed chodbou, po stranách byly stejné dveře jako ty od tvé kobky, zpoza jedněch se ozývalo vzlykání. Poté jste vyšli po schodech o patro výš. Vypadalo to tam jak v jiném světě. Po chodbách se trousily dvojice nebo skupinky postav v pláštích téměř neslyšně, podlaha a stěny byly čisté a také tam bylo tepleji a příjemnější osvětlení. Tvůj průvodce se zastavil před jedněmi ze dveří a tlačítkem vedle rámu je otevřel. Naskytl se ti pohled na malý pokoj. Byl sice o něco užší než tvá kobka, ale byla tam postel, malý stolek se stoličkou bez opěradla a věšák na stěně vedle stolku. Na věšáku byl plášť a nějaké podivné oblečení, které jsi nikdy neviděla.
To. Vzít.
Ukázal průvodce na oblečení a pokračoval chodbou dál. Opět se zastavil u jiných dveří, které se ovšem lišily od ostatních. Tyto vedly ke sprchám.
Umýt. Ty.
Ukázal dovnitř a odešel pryč. Uvnitř nebyly žádné přepážky mezi sprchami, jen trčící hlavy od sprch a kohoutky. Uvnitř nikdo nebyl.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Šance na novou smrt ... (Kazma)

Příspěvek od Kazma »

Kobka

Podvědomě sem se přikrčila. Tohle zase nezačínalo být dobrý. Jako by to byl všecko jeden velkej omyl, nebo něco horšího. Mlčky sem ho pozorovala a zmocňoval se mě hněv.
Přemejšlet o životě? Cože?
Tuhle otázku sem fakt nechápala. Nikdy sem si ji nemusela pokládat. Kdo si ji pokládal, nepřežil. Byla to vopravdu ztráta času, nic víc. Nebo ne?
Slabá? Jakže? První věc, na kerou se mi rozhodl odpovědět a takhle?
Zatla jsem tlapy. Už toho bylo fakt moc.
Nula?
Já byla …
Skočila sem mu do řeči, ale pak sem si uvědomila, že už to bylo. Že všechno, co sem byla, už bylo.
Nic nebude jako před tím. Nebude sem v hajzlu. Dycky sem se rvala, tak aj teď.
Chtěla sem mu skočit po krku. Jo, chcípnu, ale nebudu už muset poslouchat ty jeho chytrý keci. Takovej ten chladnej uspokojivej… Já to nikdy nenazvala, On to jednouc nazval, asi Síla, jestli sem to dobře pochopila, ať už mi tělem začalo týct cokoliv, byl to super pocit. A se super pocitem se chcípá dycky dobře.
Takže sem se začala zvedat. Najednou sem se sekla.
Cože?
Docela slušně dlouho mi trvalo než sem přišla na to, o čem to zatraceně mluví.
Jíst? Spát? Kdy? Kde?
Bylo to součástí mě. Jíst a spát. A zbytek není potřeba. Nebylo tohle vždycky to, co mě dostalo do všech těch? Jít s každým kdo nabídne tyhle dvě věci? Kam mě to dostalo?
Do slepýho kruhu.
Myšlenka pro mě dosud neznáma a .. sakra že mě vyděsila. Podívala sem se za Ním, šel pryč.
Co bude teď?
Nechal otevřený dveře.
Mám jít?
Pohled na toho divného tvora. Dost sem jich vídávala, většinou byli nemocný. Smrděli hnilobou a smrtí. Všichni je nechávali chcípnout. Začenichala sem, jediný co tady páchlo sem byla enom já.

Nechte se od narození zavřít do malý bedny. Takový, co se v ní přepravuje menší množství zbraní. Zpravidla ilegálně a tak, že se tváří jako potraviny. Došli jste k názoru, že nic mimo vaši bednu neexistuje? A najednou vám ji někdo otevře a vy zjišťujete, o co jste přišli.
Možná to přirovnání pomůže přiblížit, jak se cítím.
Celý můj život byl o Nar-Shaada a přežívání. Jakýkoliv další den byl prostě luxus, který si každý nemohl dovolit. Nikdy jsem nehrála sama za sebe. Při tom množství zlodějských kartelů si to nemůžete dovolit, ne s moji postavou a věkem.
Být užitečný a nenechat se chytit. Mám takovej dojem, že toho budu muset asik hodně přehodnotit.
Už abych začla.
Tak sem se zvedla a šla sem.

To co sem viděla se mnou hodně zamávalo. Měla sem strach, strach z těch všech bytostí vokolo. Něco na nich bylo hrozně divnýho, na všem bylo něco divnýho.
Nejdřív ten pocit z otevřenýho prostory, světla, ale hlavně že bylo ticho. Ticho, ti pláštěnci nevěděli jak se chodit tiše, ale věděli, jak se mlčí.
A todle je jako co?
Dívala sem se do pokojíku menšího, než moje dosavadní ubytování.
Vzít? Co? Kdo by věšel haldu hadrů na věšák? A na tomhle by se vyspali minimálně dva lidi.
Začla sem se smiřovat s tím, že se asi budu hodně divit. Další dveře.
Čemu se můžu divit teď?
Čekala sem dost, tohle ne. Zůstala sem nechápavě zírat ve futrech.
Co to je?
Ta věc, za mnou přirazila dveře a asik i odkráčel pryč. Pustila sem tmavý kusy čehosi tam kde sem stála a šla si ty zajímavý věci prohlídnout zblízka. Fakt sem na to zůstala zírat, po několika minutovým zkoumání sem došla k názoru že z toho teče teplá voda.
Poprvý sem se umývala v teplý vodě a musím říct, že to bylo nádherný. Jenže chvíle kdy sem zjistila, že podstatná část mejch chlupů není šedavá, ale bílá. Zažíte si to někdy.
Uběhlo celkem dlouho, než sem toho máčení nechala. Bylo načase něco dělat. Mý starý hadry to už měli za sebou, tak sem je odkopla do rohu a začla se věnovat té haldě tmavejch kusů.
Jak-se-do-toho-leze?
Zbytečně moc látky, zbytečně složitě ušitý.
Stejně mi nic jiného nezbývá.
Basic není určenej k urážkám a proklínání, ale ta běsnost, co používaj huttové jo. Dvakrát sem vyplýtvala svoji slovní zásobu, než sem se do toho jakž takž dostala. Asi sem v tom vypadala nebezpečně, ale jak blbě se v tom pohybovalo. Děs.
Jestli tam to byl můj novej pokoj …
V místnosti kde sem teď byla bylo dusno a vlhko. Jít pryč? Dobrej nápad.
Chodby se sice šklebily stejně, ale někdo jako já si všimne jakýhokoliv detailu, takže sem se ne za tak dlouho dostala na dosah k něčemu, co mohlo být postelí. Alespoň to odpovídalo všem popisům, co sem za tím slyšela.
Bylo to úžasně měkký. Umytá, čistě oblečená a ... na postely. Asi mě ten pohled do stropu ukolíbal.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Šance na novou smrt ... (Kazma)

Příspěvek od Marinho »

Tvá nová kobka

Po osvěžující koupeli ses vrátila ke svému pokoji a namířila si to rovnou do postele. Byla pohodlnější než jakákoliv hromada odpadků či hader, na které jsi za svůj život spala, brzo sis na ten pocit zvykla a usnula. Ze spánku tě vyrušilo zasyčení dveří. Nijak se nelišilo od toho, který jsi snad stokrát slyšela o patro níž, tentokrát se v nich objevila jen zrůda, která doprovázela Neznámého a která ti ukázala tvůj pokoj a místnost s teplou vodou. V rukách nesl tác s dvěma talíři a sklenicí. Z talířů se zvedaly proužky páry, značící teplé jídlo. Tác položil na stůl, podíval se na tvé ustrojení, s povzdechem zakroutil hlavou a odešel.

Ty.Jídlo.Konec.Já.Čekat.Venku.
Řekl služeník a zmizel za zavírajícími se dveřmi. Když dojíš a vyjdeš ven, mávnutím ti naznačí, ať ho následuješ. Sejdete o patro níž, než byla tvá předchozí kobka. Není tu žádné osvětlení a je tu velmi chladno, ale tvůj průvodcce bez váhání prochází chodbou. Po několika odbočkách, se zastavil před jedněmi z dveří a stiskl tlačítko. Nestalo se vůbec nic, ale po chvíli se dveře otevřely a světlo z místnosti tě na chvíli oslnilo. Stěny místnosti, sloužící jako pracovna Neznámého měla stěny z černého kamene, po stranách byly na podstavcích starodávné zbraně, brnění či předměty, o jejichž účelu nemáš potuchy. Za stolem seděl neznámý. Kápi měl staženou z hlavy, ale jeho tvář zakrývaly vlasy, jak měl hlavu skloněnou nad knihou.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Šance na novou smrt ... (Kazma)

Příspěvek od Kazma »

Moje nová, ….

Berte ji! Musí umřít! Daleko nám neuteče. Pozdě. Musíte to najít za každou cenu dřív, než se dostane ke svojim!

Sny asik ke spaní patří. Zejména pokavaď se cítíte bezpečně. Je vám teplo a neprojevujou se vokolo vás žádný vlivy počasí. Prostě veget.
Pohyb dveří mě vytrhnul ze spánku, kerej doprovázela dost chutná můra o útěku z někam někam. O nevydařeným útěku. Na cizý přítomnost sem byla vytrénovaná až moc podle mýho, takže když ta zrůda otevřela dveře, byla sem připravena po ní skočit.
Jenže ani já nejsem tak blbá, abych skákala po někom, kdo mi nese kus teplýho žvance. Možná nejsem na dlouhý keci, ale na teplý jídlo určitě.
Jak sem asi mohla vědět, jak se do toho leze?
Odpovím na jeho kroucení hlavou.
To bych to před tím někdy musela vidět.
Jo čekej, dobrej nápad.
Provázím to pohledem než za tím zapadnou dveře. Pak moji pozornost zabralo celou jídlo.
To že sem nikdy nepoznala teplou vodu, eště neznamená, že sem nikdy nepotkala teplý jídlo, potkala, ale ne tak často, abych ho nemohla vobdivovat. A sežrat dřív, než vychladne jak mrtvola.
Měla sem takovej divnje pocit. Takovej, jak bych to jenom, … spokojenej. Jo, cítila sem se spokojeně. Druhej pocit byl bezpečně. A to nebylo dobrý. To vůbec nebylo dobrý. Něco mně na tom nehrálo.
Seděla sem eště chvíli bez hnutí na židli, než sem si vzpomněla, že bych měla něco dělat.
Tak sem se hodně neochotně zvedla a vyrazila.

Nevím estli si To nějak vůbec uvědomovalo čas, nebo estli …
Neříkám, že vokolí bylo nějaký děsivý, to ne, ale něco mi na něm chybělo, tak třebas otevřenost ulic, nebo ten strach, že ti někdo dá za chvilu do zubu.
Možná to vlastně nebude tak zlý, a tu díru, kam mě hodil mu taky zapomenu.
Rozhodla sem se zhruba kolem doby, kdy se citelně vochaldilo a ztmavlo.
Super. Ještě do něčeho narvu.
Nakonec ne.
Pokavaď má temno v hlavě aj vokolo, tak to se tady musí cítit naprosto úžasně.
Pozorovala sem svýho průvodce.
A když sme u toho, já taky. Nakrmil mě, vokoupal, voblíkl, sakra, co po mně asik može chtít?
Dostala sem se snad k té nejdůležitější věci, bo každý věděl, že nic není zadara, takže,
co to bude?

Z mého úhlu pohledu byla ta místnost fakt pokladnice. Tolik věcí, keré by se daly použít, vyměnit, prodat, roztavit, a pak prodat. Možná sem ani o polovině nevěděla, vodkaď sou a k čemu, ale cenu poznám.
Zaregistrovala sem svého „chlebodárce“. Zastavila sem se v rozumné vzdálenosti vod něj a stála sem tam. Si mě časem všimne.
Co asik bude chtít? Poučovat? Učit? Ne! I když, bude za to teplý jídlo?
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Šance na novou smrt ... (Kazma)

Příspěvek od Marinho »

Pracovna Neznámého

Mistr tě až přehnaně dlouho ignoroval a několikrát sis mohla všimnout, že se na tebe přes vlasy podíval. Pak se narovnal, pohozením hlavou se zbavil vlasů v obličeji a spokojeně se na tebe podíval.

Pěkně se nám kočička vybarvila.
Uvítal tě Neznámý, prohlédl si tě několikrát od hlavy k patě a Zrůda se odbelhala pryč.

Vypadá to, že máš více trpělivosti či slušného chování než talentu na oblékání, ale to je nedostatek, který jsem ochoten krátkou dobu přehlížet. Teď bych ti měl říct, proč jsi tady.
Pokračoval a rukama naznačil celé sklepení, budovu nebo kde to vlastně jsi.

Říkal jsem ti o Síle, o tom, že máš dar ji používat pro svou potřebu. To, co ses dokázala naučit sama je nic oproti tomu, co tě mohu naučit já.
Vyprávěl Neznámý a mezitím k tobě přišel. Jeho oči měly nezvyklou nažloutlou barvu a u opasku se mu houpala podivná krátká hůlka. Zbytek postavy byl zahalen do pláště, sahající až těsně nad zem.

Dnes se zapojíš do výuky spolu s ostatními, uvidíme, jak si povedeš.Ale pamatuj si. Tady můžeš zmizet ještě rychleji než v té díře, kde jsem tě našel.
Jeho milý výraz se změnil v podivný úšklebek. Pak tě mávnutím naznačil, že můžeš opustit jeho pracovnu a vrátil se ke své práci u stolu. Zrůda, která na tebe opět čekala venku tě chytla za rukáv a odvedla zpět ke schodišti. Když už jsi viděla, kam šlapeš, pustil tvůj rukáv a dál šel před tebou. Vyšli jste zpět do patra, kde jsi dostala nové oblečení a svůj pokoj a šli jste na opačnou stranu než je místnost s teplou vodou. Zrůda otevřela dveře a vešli jste do poměrně velké místnosti, kde již byla asi dvacítka dětí či mladých tvorů. Většina byla starší než ty, ti ostatní jsou přibližně ve tvém věku, ale těžko hodnotit, protože je zde zastoupena asi desítka různých ras.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Šance na novou smrt ... (Kazma)

Příspěvek od Kazma »

Pracovna Neznámého

Si tady tak stojím, tady před váma.
Začla sem tápat ve svejch myšlenkách. Pokud ste někde stáli jako blbci dlouhou dobu, museli ste se umět něčím zabavit. Doteď to byla starost o jídlo a spaní, najednou sem měla úplně jiný starosti a co hůř, zjistila sem, že moje vědomí je, vobrovský a prázdný. Co teď?
Co máme? Máme několikapatrovou budovu. Co v ní?
Napínala sem svoji paměť, von už mi to jendouc totiž říkal, asik bych si měla začít pamatovat.
Jo! Sithy. Co to je?
Další chvila usilovnýho přemýšlení.
Něco v černým tvářící se jak na poslednim tažení?
Nebo tak mi to aspoň připadalo podle Neznámého, těžko se to určuje, o moc víc sem jich neviděla, ale podle velikosti těch prostor.
Potrpí si na soukromí. Sou potichu. Maj strach? Z čeho? Mám mít taky?
Pozorovala sem Neznámého.
Co si zač? Nějakej místní šéf? Kolik je nad tebou mocnějších? Sem asi na koncu potravního řetězca, že?
Snažila sem si urovnat součastný stav v hlavě. Dělala sem už aj lehčí věci. Asik za -minimálně- půl hodiny sem se dopracovala k další otázce.
Proč tu sem?
Za zavařování mozku mě vyrušil Neznámý.
Taky že mě ta barva pořádně vyděsila.
Mlčky sem ho poslouchala a moc se nehejbala.
Krátkou dobu. Fajn. Jak krátkou? Jo, chápu, zejtra bude pozdě. Kdy bude zejtra?
A pak sem si konečně vzpomněla, proč tady vlastně sem.
Budu se učit Síle, budu se učit. Budu se muset učit. Celej život se učíš. Tohle bude novinka.
Byla sem donucena mírně zaklonit hlavu, abych mu viděla do vočí, tož to byla barva.
To asi nebude hračka ta tyčka, že?
Čekala sem, že dojde na podmínky. Došlo na společnost.
Super. Možu je všecky zabít? Pak bych vtom byla sama.
Přemýšlela sem, co mu na to říct. Tak sem se rozhodla pro obyčejnou ztrátu řeči, když to už vopravdu vypadalo, že mám vypadnout, tak sem tiše zmizla dveřma.
A zase se šlo, tentokrát hore.
Společný trénink. Společný trénink. Společný trénink.
Motalo se mi neustále hlavou.
Vždyť nic neumím. Skoro. Dycky je eště možu praštit.
Uspokojena tímto pocitem sem se začla zabývat dalším problémem, jak bych mohla …
Tož to si snad …
Zavrčel sem. Ani nevim jak sem se octla v místnosti plný něčeho divnýho, bylo to malý a většina se po mně ohlídla, když sem tam vlezla. Jediný rozumný, co se v týhle situaci dalo dělat bylo sednout si ke zdi a pozorovat je.
Poznala sem twi’leka, leky měl tak akorát na uzel kolem krku. Asik ho nepotěšil můj upřenej zálibnej výraz. Víte vůbec kolik srandy se dá užít s takovejma lekama? A co teprve zebráci. Ten tam byl taky. Bude se mi tu líbit.
…můžeš zmizet ještě rychleji…
Připomněly se mi slova Neznámého.
Taky zkazí celej den.
Ve vzdálenějším rohu místnosti stálo něco. Mělo to malý výrustky na obličeji a kůži červenou, ale zebrák to nebyl. A tvářilo se to jako velkej místní šéf, podle toho jak se tvářili ostatní to tak asik i být mohlo, ale taky nemuselo.
Několik dalších ras sem ještě zvládla pojmenovat, pár sem znala jen přezdívkami a zbytek sem nikdy neviděla.
Zaútočíte někdo, nebo mě necháte tak?
Napadlo mě, vono jeden nikdy neví, co se može pokazit, navíc, přece je vobyčejný vybojovat si ve společnosti svý místo.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Šance na novou smrt ... (Kazma)

Příspěvek od Marinho »

Tréninková místnost

Tvůj příchod upoutal pozornost většiny přítomných. Když se ten červenej s výrustky spolu s ostatními začali smát, došlo ti, že je to kvůli tvému oblečení. Ostatní občas mrkli pohledem na červeného, jakoby kontrolovali, jestli se nesmějí moc dlouho nebo moc hlasitě. Smála se i modrá twi'lečka, která rudému ležela u nohou jak nějaký poslušný pes. Veselí přerušil Neznámý v doprovodu s dalším zabrakem, kterému mohlo být něco přes dvacet let. Zabrak nesl v ruce krabici, kterou položil poblíž místa, kde se Neznámý zastavil. Viděla jsi, jak jakoby mávnutím kouzelného proutku se v rozesmátých tváří objevila úcta, přecházející až v hrůzu.

Rozdělte se do dvojic, každý si vezme tréninkový meč. Až budete mít meč, můžete začít.
Řekl Zabrak a špičkou boty otevřel bednu. K ní se nahrnuli ostatní studenti a postupně z houfu odcházeli, držící v rukou podobnou hůlku, kterou měl Neznámý u pasu. Než ses stačila protlačit k bedně, zatáhnutím tebe za rameno na sebe upozornil zabrak a do ruky ti podával onu hůlku, které říkali tréninkový meč.

Ahoj, jsem Sul a dneska budeme trénovat spolu.
Řekl a na tváři měl pobavený až zlomyslný výraz.

Už jsi toto měla někdy v rukou?
Zeptal se a stiskem výstupku z jeho hůlky vyšlehla červená záře. Víc než meč to spíše připomínalo hůl. Dřív, než sis stačila poradit s vlastní hůlkou, už na tvé rameno dopadl první úder. Pulsující bolest ti částečně omezila pohyblivost levé ruky a viděla jsi, že se Sul chystá k dalšímu výpadu.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Šance na novou smrt ... (Kazma)

Příspěvek od Kazma »

Tréninková místnost

Twiľečky sou dycky dobrý. Hubený s nevinným pohledem, ... a ty leky. Můžou si bejt jistý, že něco teplýho dostanou dycky. A ceny se nijak výrazně nehejbou, jsou furt docela vysoko.
Ujistila sem se o svým správným názoru. Musela bych bejt slepá, abych to přehlídla.
Červenej je vopravdu nejvýš.
Nebylo to tak těžký určit, stačilo se jen dobře dívat. Dycky když přišel novej člen, musel si vydobýt svý místo, pokavaď to platilo na Nar Shaddaa, tady taky, ať už sem kde sem. Napadlo mě jediný, konkurence bude sakra vysoká.
Jo, ty pohledy. Co je jinak?
Pozorovala sem jakým způsobem se voblíkali vostatní a koukala na chyby. Výraz Jeho mluvil fakt o hodně věcech a nic hezkýho mezi tím nebylo. Sou věci, kerý chápu vopravdu rychle.
Z úvah na téma potravní řetězec mě vyrušilo až zježení chlupů. Přicházel On s dalším zebrákem.
Začíná to ...
Pomalu sem se zvedla a ještě pomalej šla k bedně. Času dost. Mačkat sem se nechtěla.
Ten zebrák byl vo půlku větší než já a určo i o půlku starší než já. Mluvčí Jeho, silnější než ten červenej, takže se pořešilo čím zabiju čas, nebo s kým.
No do prdele. Já dostanu.
Byla moje jediná myšlenka, jako bych nedokázala pochopit, ke komu mám mejt úctu, si myslí co, že sem z ňákejch vyších pater, nebo co?
Jak se do tý věci sakra leze?
Před oči se mi dostala vzpomínka, jen tak proletěla a táhla pryč, než sem ji stihla chytit už sem jednu chytla. Bolelo to dost. Než sem stačila pohnout s ramenem, už se na mě chystal znova. Nějak sem tu hůlku chňapla a asik i dobře zmáčkla. Fakt je, že mi to přípomínalo nohu vod barový židle, tak sem se rozhodla s tím i zacházet, akorát nechytat do dvou tlap, ale do jedný.
Ne nikdy.
Vodpověděla sem.
Ňák nebyl čas.
Čekala sem než zasejc zaútočí, pro změnu připravená se bránit. Chtěla sem se bránit co nejdýl, abych přišla na to, jak bojuje, kudy možu projít a taky, jestli se s tou tyčkou zachází aj jinak, než stylem mlátit, mlátit a mlátit.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Šance na novou smrt ... (Kazma)

Příspěvek od Marinho »

Tréninková místnost

Hůlku držíš od těla a když najdeš výstupek, podobný tlačítku, z jednoho konce vyjede stejný světlo jako tvému soupeři. Meč držíš v jedné ruce a snažíš se vykrýt úder, na který se protivník chystá. Než ovšem stačí zaútočit, přijde k vám velký zabrak, ten, který přinesl bednu s hůlkami.

Ty, chlupáči, jsi mrtvá.
Nic víc ti neřekne. Pak se otočí k tvému soupeři. Když stojí vedle sebe, vypadají jako své kopie, jen Nosič je mnohem mohutnější postavy.

Ty máš úplně špatně nohy. Musíš je mít takto.
Stoupne si vedle něj a druhý zabrak se ho pokouší napodobit. Veškerou pozornost věnuje trenérovi, který mu ukazuje, jak správně umisťovat nohy při výpadu, který na tebe použil před chvílí.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Šance na novou smrt ... (Kazma)

Příspěvek od Kazma »

Tréninková místnost

Tak moment, mrtvá?
Něco se mi na tom fakticky nezdálo.
Jak mrtvá? Dyť eště žiju.
Zaprotestuju. Živá si připadám dost, živá a …
Takhle teda ne, jen počkej.
Čekám a koukám na ně. Jedním okem. Víc pozoruju okolí. Postoje, útoky. Snažím se v tom najít nějakej smysl.
K tomu se zabývám eštěj myšlenkou na to, že se na toho menšího zebráka vrhnu, kdybych ho s tím švihla dobře, tak by to asi nerozdýchal.
Stačí se jenom hodně rychle pohnout.
Byla to chvilka.
Voni umí zacházet s tímhle, já umím jiný věci.
Dělala sem to už hodněkrát před tim. Hněv a pomsta, ... a rychlost. Asi to byla ta Síla, vo který On mluvil. Rychle sem se k němu přesunula a nakopla toho zebráka tam, kde se mu to určo nemohlo líbit.

--------------
Tak nějak do koulí. Ponesu všecky následky, vymýšleli jsme tu reakci s kámošama
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Šance na novou smrt ... (Kazma)

Příspěvek od Marinho »

Tréninková místnost

Přestože učitel i zabrak zpozorovali tvůj pohyb, tak nikdo nezabránil tomu, co jsi se chystala udělat. Učitel možná proto, protože i toto je způsob, jak donutit protivníka, aby hrál podle tvého tempa. Zabrak si možná myslel, že v diskuzi s učitelem je v bezpečí. Každopádně tvůj úder dopadl velmi dobře a nebýt jiných orgánů, tak by se mu jeho nádobíčko zastavilo až v krku. To ovšem nebylo tvým cílem ani to nebylo potřeba. Zabrak, válející se s kňučením na zemi již nebyl schopen odporu.

Použij Sílu a potlač bolest, když tě ochromuje. Dělej, zvedej se!
Řval učitel na zabraka, zatímco poražený se na něj díval, ale nezdálo se, že by se snažil udělat, co mu učitel říká. Když se na chvilku vaše pohledy střetly, viděla jsi hněv v očích, který ale rychle ustoupil zkroucené grimase.

Vypadni. Dnes už tě nechci vidět. Slyšíš? Seber se a zmiz mi z očí.
Vyhnal odzbrojeného chudáka ze cvičistě. To už se na tebe zaměřily pohledy všech přítomných. V některých jsi viděla obdiv či uznání, v některých zvědavost, co s tebou bude v příštích dnech. Rudoch se usmíval a párkrát tleskl rukama, Twilečka, před začátkem tréninku ležící u nohou rudocha, ti ale věnovala pohled, který jasně naznačil, že vy dvě kamarádky nebudete. Pak učitel věnoval pozornost tobě, zatímco ostatní se opět začali věnovat tréninku.

Zajímavá technika. Já tě jen naučím, jak ji doplnit o práci se světelným mečem.
Řekl učitel. Zvedl ze země meč, který předtím držel zabrak.

Teď budu tvým protivníkem já. Po každém tvém útoku budu útočit já. Podívám se, jaký styl se k tobě hodí nejlépe. Pro začátek drž meč obouma rukama, ikdyž ti možná bude lépe vyhovovat Makashi. Já jsem připraven.
Vyzval tě a meč držel oběma rukama nad hlavou, zatímco čepel směřovala dozadu.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Šance na novou smrt ... (Kazma)

Příspěvek od Kazma »

Tréninková místnost

Pomsta? Určitě.
Do mě si prostě jen tak někdo mlátit nebude. Prostě ne.
Přemejšlela sem, že mu eště přidám.
A máš to, zkoušet mi tvrdit, že sem mrtvá, si příště rozmysli.
Spokojeně sem se na něj šklebila.
Tam sme si rozdali karty.
Každá situace se zhoršuje, když si nedáte pozor. Prát se s někým, vo kom víte, že to nedá, je jedna věc, prát se s někým, vo kom víte, že je silnější než vy, je problém. A stejnej trik dvakrát použít nejde.
Snažila sem se tlapy nacpat na rukojeť meče, tak nějak pod sebe a vyrazila dopředu. Pevně rozhodnuta ho bodnout do břicha. Při moji vejšce, skoro žádnej problém.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Šance na novou smrt ... (Kazma)

Příspěvek od Marinho »

Tréninková místnost

Chytla jsi meč tak, jak jsi nejlépe mohla a snažila ses hrot bodnout do břicha svého protivníka. Zabrak, aniž by na sobě nechal znát jediný náznak námahy meč odklonil mimo svůj trup do strany. Ty, vykloněná ze svého původního směru a očekávající odpor, který nepřišel, jsi ztratila rovnováhu a dopadla na kolena a ruce. V jedné z nich jsi pevně držela meč, kterým sis skřípla prsty o podlahu. Když se otočíš, zabrak stojí ve stejném postoji jako před chvílí a čeká, až se připravíš na jeho útok. Jeho útok vedl kolmo přes tvou hlavu. Pokusila ses o podobný obraný úder, ale na správném místě jsi měla meč jen o chvilku později a meč ti přejel po levé paži. Cvičný souboj probíhal ještě několik dalších minut a ve chvíli, když jsi meč nedokázala již déle udržet v rukách byl konec. Studenti se nakupili kolem bedny a vraceli tréninkové meče zpět do bedny. Když jsi vrátila svůj meč, otočila se a chtěla jsi spolu s ostatními odejít, zabrak-cvičitel tě chytil za rameno a otočil tě zpět k Neznámému. Mlčky jsi tam stála, dokud jste v místnosti nezůstali jen vy tři.

Dnes sis vybojovala místo v této skupině. A tím sis vytvořila pár nepřátel. Neptej se proč, ale chci, aby jsi zůstala naživu, alespoň prozatím. Možná se ti bude hodit toto.
Promluvil Neznámý a podal zabrakovi dýku, který ji předal tobě. Byla z tmavého, matného kovu, bez jakýchkoliv ozdob či vyrytých znaků či symbolů.

Můžeš mě oslovovat mistře Aokie. A toto je Carr. Jak mám říkat tobě?
Zeptal se Mistr Aokie.

Teď by jsi měla dohnat ostatní, je čas obědu.
Řekl Carr a naznačil ti, že máš vypadnout. Když jsi vyšla, viděla jsi skupinky, jak se šinou uličkami všichni jedním směrem ke schodům a poté nahoru. Došla jsi do prostorné jídelny. Když jsi vešla dovnitř a vzala si svůj tác s jídlem mával na tebe twi'lek, který byl spolu s ostatními a tebou na cvičení. Seděl tam i rudoch a další. Jen nakopnutý zabrak chyběl. Bylo volné místo i u jiných stolů.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Zamčeno

Zpět na „Ostatní“