Die Geschichte von Patricken

Ostatní uzavřené projekty, MPMka a podobné ...

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Die Geschichte von Patricken

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant, Skřetova základna

Chodba měla tvar písmene T a asi po pěti metrech se rozdělila. Vy jste se vydali doprava. Sešli po schodišti a ocitli se v jiné prostornější s množstvím dveří po obou stranách. Poprvé jste se také začali míjet se zaměstnanci základny. Lokimu občas někdo pokynul na pozdrav, ale jinak si vás nikdo nevšímal a tak jste si mohli nerušeně povídat.

Haha! Dobrý pokus, hochu.

Rozesměje se toydarian a předletí tě, jen aby se k tobě vzápětí otočil čelem.

Pochop, i kdybych to věděl, nebylo by vhodné ti to říct. V takovém případě bychom se nesešli zde, ale jako vždy v kantýně nad sklenkou něčeho silnějšího.
Opět se zařadí vedle tebe a pokračuje:

Jenže pan Fairley s tebou chce mluvit osobně. To znamená jediné, jde o něco významného. Pracuješ pro nás ani ne měsíc a už se s ním setkáš. Jiní pro mě dělají rok a tady ještě nikdy nebyli. Natož, aby mluvili s Calebem! Ale to jsou niemandi bez špetky talentu a potenciálu. To není tvůj případ.
V následujících minutách jste zdolali nespočet schodů, prošli bludištěm chodeb, načež jste se ocitli v luxusně zařízené čekací místnosti. Podlaha byla celá z černého mramoru, s kterým ostře kontrastovali bílé stěny. Po obvodu místnosti se nacházeli černé, kožené sedačky. O pohodlí hostů se starali droidé. Na stěnách viseli obrazy od světoznámých malířů a na sloupcích se nacházeli drobnější umělecké předměty - sošky, vázy. Celou místností se nesla příjemná exotická vůně. Nyní se zde nacházelo několik bytostí v bohatě zdobených rouchách a elegantních oblecích.

Klienti a obchodní partneři.
Vysvětlil ti Loki a zavedl tě k menším dveřím, vedoucím do úzké šedé chodby, která zde byla pro potřeby personálu. Zaměstnanci tudy mohli nerušeně procházet do Skřetovi kanceláře, aniž by popuzovali hosty svým "předbíháním". Toydarian stiskne tlačítko na stěně a o pět minut později se otevřou dveře pracovny. Kancelář připomínala archaickou knihovnu. Celou jednu stěnu tvořili police s papírovými svazky knih. Něco takového bylo k vidění ve starých holofilmech a muzeích. I zde byla podlaha z černého mramoru. Po tvé pravici se nacházel hlavní vchod vedoucí do čekací místnosti. Také tady se nacházela další umělecká díla, která měla návštěvníkům hlásit jediné a to, že jejich majitel je velmi zámožný muž. V křesle v rohu seděla Aola. Věnovala ti vřelý úsměv a pak se dál věnovala práci na datapadu, jenž třímala v ruce.

Vítejte pane Deewayi! Prosím, posaďte se.
Caleb Fairley seděl v křesle za masivním psacím stolem. Skoro za ním nebyl vidět, jelikož jak si rychle poznal trpěl vzácnou růstovou poruchou. Tváři s ostrými rysy dominovaly výrazné nadočnicové oblouky. Nad nosem připomínajícím zobák dravce se nacházeli drobné oči s rozdílnou barvou duhovek. Jedno oko bylo zelené, zatímco druhé hnědé. Na hlavě měl řídký a zplihlí chomáč světlých vlasů. Tento muž nepatřil mezi nejpohlednější lidi, spíše naopak. Až nyní ti naplno docházelo proč ho všichni označovali za skřeta. Napadala tě i další pojmenování jako trpaslík, liliput, poloviční člověk. Ale byl si dost chytrý, aby sis je nechal pro sebe. Posadíš se do křesla. Po celou dobu tě Caleb pozoruje.

Omlouvám se. Tolik jsem toho o Vás slyšel a představoval jsem si Vás víc...
Zarazí se při hledání správných slov. Nakonec to vzdá a mávne rukou.

No to je jedno. Jak vidíte, jsem ten poslední člověk, který by druhé soudil podle vzhledu.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Pear
Temný Jedi
Temný Jedi
Příspěvky: 2233
Registrován: 31.12.2007 18:03:02
Uruguay

Re: Die Geschichte von Patricken

Příspěvek od Pear »

Coruscant, Skřetova základna

Se svým průvodcem jsme bloudili základnou, která okázale ukazovala opravdovou moc a bohatství Skřeta. Loki mi samozřejmě nic neřekl a navíc mi efektně vysvětlí proč. Sakra, tohle chci umět taky, ono chodit pozadu není to stejné jako lítat. Ale vypadat jako oplzlej komár je vysoká cena za křídla. Pro jistotu jsem si rukou narychlo upravil vlasy, abych věděl, že sem o nespočet tříd atraktivnější a lepší než on.
"Chápu Loki, když sme u té sklenky něčeho tvrdšího, kdy zas skočíme na panáka?"
Byl jsem nedočkavý setkat se s bossem podsvětí osobně. Jak mi Loki řekl, někteří se s nim nesetkali nikdy, nekteří pro to museli dlouho dřív. Ale někteří neměli zkušenosti jako já. Republika by určitě využila mé schopnosti, ale nikdy by neměla prostředky na to je odměnit. Prodával jsem se, ale jen za nejvyšší cenu. Proto to bylo v pořádku. A mířil jsem vysoko. Že jsem se tam dostal bylo jasné už ze samotné čekací místnosti. Luxusní kontrast černé a bílé umocňovalo drahé umění a luxusní nábytek. Od první chvíle mi bylo jasné, že sem patřím a nechci jinam. Republika byla oproti základně podsvětí moc levná. Spokojila se s průměrem, pro mně byl průměr stále dno.
"Přesně tak Loki, to nikdy nebude můj případ."
Odpovím a podívám se na všechny čekající v místnosti. Všichni dávali okatě najevo, jak jsou na tom. Konečně společnost, kam člověk jako já patří. Nikdy nebudu pracovat za minimální mzdu. Ta je pro lidi bez cíle, já si určil svojí hodnotu a neustále jí zvedám. A teď předbíhám frontu, protože jsem první. Proto to dělám.
Postranním vchodem jsme obešli všechny, aniž by si někdo mohl začít stěžovat, že tu byl dřív. A pracovna šéfe podsvětí vypadala opravdu jako pracovna nejmocnějšího šéfa podsvětí. Člověk se tu cítil útulně, prakticky jako doma. Krásný úsměv Aoly jsem oplatil svým, ještě hezčím. Jak se vrátila ke své práci, bylo na čase přejít k té mé.
"Pane Fairleyi, je pro mně čest vás konečně poznat osobně."
Posadím se do nabídnutého křesla a chvilku si s šéfem vyměňujeme pohledy. Kdybych byl trochu větší narcista, tak bych za důvod pokládal, že tak pěkného člověka jako já ještě neviděl a ve společnosti obludek, tedy sebe a Lokiho, si musel připadat jak na přehlídce. Ještě to chtělo po boku Aolu a mohli jsme jít na billboard, pro ně by musela být největší čest možnost nás nalepit. Ale situace byla trochu jinačí, Skřet měl moc, ale to byla jediná věc, pro kterou jsem ho mohl obdivovat. V davu dětí by jsem si ho všiml jen protože vypadal jako ošklivý dědek. Vypadal prostě jako skřet. Nebo trpajzlík. Taky jsem ho mohl nazvat dědulík, špunt, prcek, nebo hnusnej malej ošklivej starej pidimužík. Paleček, ale i miminko, prostě chlapeček do kapsy. Ale nejspíše zůstanu u jeho skutečného jména, protože tyto přezdívky by mi moc nepomohli.
A pak opět promluvil. Představoval si mně víc...ˇsnažil jsem se doplňovat různé vlastnosti, ale nic mi tam nesedělo, co bych už neměl nebo nebyl. Nakonec to vzdá, takže nemusel myslet nic, jen to mohla být součást taktiky. Poslechl jsem ho, bylo to jedno.
"Máte pravdu, my se navzájem známe, aniž bychom se předtím viděli. Mluví za nás schopnosti a to je důležité. Ale abych k vám byl upřímný...z toho co jsem o Vás slyšel, pane Fairleyi...představoval jsem si Vás nižšího..."
Pokusím se začít opatrně, proto souhlasím a připomenu mu, že je známý jako mocný člověk. Přesto si neodpustím zakončit svojí větu přímo a upřímně, abych si vyzkoušel charakter svého zaměstnavatele. Nesnášel jsem, když se ostatní báli mluvit otevřeně před handicapovanými, asi aby jim neublížili. Opakovaně jsem slyšel "Chovejte se k nim normálně," přesto se hlídejte a mluvte jen o počasí. Blbost, buď se dokáží vyrovnat s tím, co mají, nebo jsou moc slabí. A já navíc využil obecně známého faktu, Skřet sám musel vědět, že o něm koluje taková přezdívka a můj obrat byl na jednu stranu i lichotkou.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka: :guard: :maul: :guard:
Darth Revan ♥

Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Die Geschichte von Patricken

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant, Skřetova základna

Během tvé řeči se Skřet mírně naklonil dopředu. své drobné prsty spojil do stříšky. Jakmile ses podělil o svou představu ztuhl. Stejně tak Loki, který okamžitě přistál. Jeho modrá pokožka nabrala nezdravý bledý odstín. Okrajově si mohl zaznamenat také překvapený až mírně vyděšený pohled. Aola nechala datapad datapadem a stejně jako ty nepřestávala sledovat Calebovu tvář. Místnost se propadla do ticha, ve kterém bys bez problému zaslechl cinkot špendlíku dopadajícího na zem. Hrobové ticho přeruší posléze mužův bujarý smích. Zakloní se v křesle a levou rukou si zakryje ústa. Nyní šéf zločinecké organizace nejvíce připomínal loutku kašpárka. Pohádkovou postavu, která svým chlapeckým smíchem rychle nakazila ostatní. Aola se decentně usmívala. Zato Loki opět vzlétl a prohýbal se v křečích. Brzy byl toydarian jediný, kdo svým chraplavým smíchem naplňoval celou pracovnu. Až Skřetovo odkašlání upozornilo hmyzáka, že jeho pobavení již není žádoucí.Teď ti usmívající se muž už nepřišel, tak "nelidský" a odporný jako na první pohled. Jak si správně odhadl netoužil po soucitu, právě naopak.

Je to příjemná změna narazit na někoho, kdo má páteř a odvahu. Muž v mém postavení je obklopen všelijakými patolízaly, kteří se při rozhovoru se mnou snaží vyhýbat slovům jako malý, titěrný a podobně. Vždycky zcepení, jako by jim tělem právě projelo tisíc voltů. Musím se přiznat, že si takové momenty užívám. Rád a záměrně je do takových situací dostávám a pak sleduji jejich reakci.
Usměje se, pravděpodobně při vzpomínce na jednu takovou příhodu.

Líbíte se mi pane Deewayi! Stejně jako Loki i já mám nos na lidi.
Významně si poklepá na špičku nosu. Následně se natáhne pro hranatou láhev se zlatavě hnědou tekutinou. Přisune si ji blíž, společně se dvěma skleničkami. Oběma rukama láhev uchopí a odlije část alkoholického nápoje. Jednu do třetiny zaplněnou sklenici ti podá, druhou pozvedne k přípitku.

Na naši úspěšnou spolupráci!
Labužnicky upije a spokojeně přikývne.

Všichni tvrdí, že jsem měl štěstí, protože jsem se narodil do bohaté a vlivné rodiny. A mají pravdu. Kdyby mými rodiči byli lidé balancující na pokraji chudoby stěží bych se dostal tam, kde jsem dnes. Síla ví, jestli bych se vůbec dožil dospělosti. Nejsem příliš silný, ani rychlý. Neudržím meč. Mám dokonce na zakázku vyrobený blaster, ale i s jeho používáním mám potíže. A právě proto se obklopuji schopnými a loajálními bytostmi. Z toho, kdo si získá mou důvěru se brzy stane bohatý muž. Může si kupovat luxusní zboží, večeřet v nejdražších restauracích. Ale hlavně spolehnout se na to, že ať se dostane do jakýchkoliv sraček. My ho z nich dostaneme. Od té doby, co jsem po otcově tragické nehodě převzal společnost, žádný z mých zaměstnancům neodešel tak říkajíc za lepším. Nemají kam. Jediné výpovědi, které dostávám jsou úmrtní oznámení.

Během řeči tě skřet nepřestával sledovat. Četl tvou řeč těla a zachytával sebe menší pohyb. Tento muž možná nepředstavoval fyzickou hrozbu. Nepochyboval si však, že svou inteligencí a intrikami by se dokázal vyrovnat i samotnému Darth Vaderovi. Stejně tak si neměl důvod nevěřit, že se zde jeho zaměstnanci mají jako Gamorreáni v žitě.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Pear
Temný Jedi
Temný Jedi
Příspěvky: 2233
Registrován: 31.12.2007 18:03:02
Uruguay

Re: Die Geschichte von Patricken

Příspěvek od Pear »

Coruscant, Skřetova základna

Celá místnost se ponořila do mučivého ticha. Skřet nevěděl, co si počít a Loki byl v koncích snad dřív než lídr podsvětí. Byl to vlastně můj kontakt a tak měl jistou zodpovědnost za to, co sem přivedl. Aola už vypadala o trochu lépe než ostatní, také ale nechala své práce a sledovala, co se bude dít. Avšak Skřet zareagoval přesně, jak se dalo čekat. Jeho směšný smích prořízl hutnou atmosféru místnosti a ticho bylo pryč. Loki zareagoval na novou situaci napodobením svého zaměstnavatele a smíchem se snažil dát najevo, jak je nad věcí. To už naznačil i svým vzletem, na první pohled si výrazně oddechl. Aola udržovala svojí reakci v rámci slušnosti pouhým úsměvem. Byl jsem to opět pouze já, kdo celou dobu seděl nehnutě na místě a s kamenným pohledem sledoval Skřeta. Bylo příjemné vidět, že to není jen zdegenerovaná stvůra. Měl to, co jsem měl podle něj i já. Charakter a páteř. Dokonale jsme se k sobě hodili. Na jeho slova byla má odpověď pouze souhlasný úsměv, chtěl mi toho tolik říct, že pokračoval ve své řeči i když otevíral lahev alkoholu. Vezmu si od něj sklenku a přičichni k ní, ještě než si ťuknu se Skřetem. Štiplavá vůně nedává žádné místo pochybám, že je to slabá šťáva. Naopak, můj nos přímo řve o síle a kvalitě moku. Pozvednu sklenku do Skřetovy úrovně a přikývnu.
"Na spolupráci, úspěch bude samozřejmý..."
Pomalu přiložím sklenku ke rtům a opatrným náklonem nechám pár kapek stéct do úst. Poté co ověřím pitelnost tekutiny, dám si normální douško. Podobné panáky jsem s pravidelností pil v clubech po celém Coruscantu i mimo něj a i doma jsem měl stále podobnou lahev připravenou. Člověk za den většinou zažil mnoho sraček a nic je nespláchnulo tak dobře jako lok něčeho opravdu silného. Nebo dva. Nebo celá lahev. Bylo tu pouze jediné pravidlo, nepřehánět to. A tak když jsem náhodou vypil celou flašku, další den bylo lepší strávit doma tréningem. Nebo v clubu, ale hlídat se. Bylo třeba mít línii, kterou člověk dodržoval. Protože jakmile začne porušovat svá pravidla, není tu opravdu nic, co by zadrželo nekontrolovatelný pád.
"Na tom něco bude. Víte, když jsem byl mladší, pomatuji jednoho člověka, měl růstový deficit a jeho rodina byla jedna z nejchudších v oblasti. Nemoc jejich syna to ještě zhoršila a chlapec měl opravdu těžké dětství, narozdíl odemne."
Vzpomněl jsem si na událost z mládí. Toho hocha postihla stejná nemoc jako Skřeta, ale mládí měl očividně úplně jinačí než šéf podsvětí.
"Nikdo se s ním nebavil, a jako hra s ostatními se dalo označit maximálně, když po něm ostatní házeli kameny. Já ho měl rád, jako jeden z mála byl opravdu osobnost a když ho člověk správně nasměroval, byla to nebezpečná zbraň, kterou nikdo nečekal. Pak jsem na chvilku zmizel, a když jsem se vrátil, byl pryč. Ta oblast nedávala prostor slabým. Ale taková je Galaxie. Brzo člověk zjistí, že jediná možnost jak se udržet naživu je skrze kredity. Řeknu vám to na rovinu. Vždy je kam jít za lepším. Nenechám se zlákat sebevětší částkou, jde mi o budoucnost. Jestli mně Vaše společnost dokáže zajistit dlouhodobě, já doážu zajistit Vaše zájmy. Kvůli tomu jsem koneckonců zde."
Pozvednu sklenku a opět se z ní napiji. Bylo důležité vymezit, co si oba myslíme. A opět jsme tu v místnosti byli jen já a Skřet, hledící na sebe s vypočítavostí a taktikou v očích. Loki už neexistoval, jeho přítomnost se dala opět přirovnat k hmyzu, byla to moucha, co ti litá doma, ale ty si jí nevšímáš, není totiž důležitá. A Aola? Pracovala. Naprosto žádná interakce s ní. Pouze Skřet. Dřív nebo později musel přijít úkol a já se ho nemohl dočkat.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka: :guard: :maul: :guard:
Darth Revan ♥

Zamčeno

Zpět na „Ostatní“