Šestero zahřmění

Ostatní uzavřené projekty, MPMka a podobné ...

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Needay
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 308
Registrován: 11.6.2011 17:07:28
Bydliště: In my own little hell

Šestero zahřmění

Příspěvek od Needay »

Šestero zahřmění

Prolog

19BBY, hyper prostor, hangár útočné lodě třídy Acclamator
Zbývá přibližně sedm minut, nežli se zalomení časoprostoru vyruší a vzniklá červí díra doslova vyplivne Republikovou flotilu před cíl operace krycím názvem označovanou jakožto Perleť. Jedná se o několika fázovou akci. První je samotný přílet do mlhoviny Whoros, k planetě Clodos, tedy k cíli celé mise. Republiková flotila zaútočí na, dle zpráv rozvědky úměrnou obranu ku strategické funkci planety, Jeden křižník se ovšem oddělí a zamíří si to do atmosféry věčně zataženého světa. Úlohou klínovitého plavidla je na své palubě relativně bezpečně propašovat skrz obří mrak, který planetu obklopuje, stovku transportérů LAAT/i. Pokud by pěchotní dělové čluny, měly podniknout průnik bouřlivým objektem sólo, většině letecké síly by hrozilo zasažení bleskem nebo pravděpodobnější selhání přístrojů. Poté už přichází na řadu ta jednodušší poslední část první fáze. Seskok mužů, nad nepřáteli ovládané území.

Na palubě vykonavatele hlavní úlohy první fáze, je opravdu rušno. Hangár se stal centrem všeho dění. Klonovaní jedinci, jež tvoří páteř Velké Armády Republiky, pobíhají z místa na místo, nosí bedny, nádoby a mnoho dalších, buď je nakládají do připravených LAAT/i, nebo naopak odklízejí, pro uvolnění, alespoň trochy místa. Celkový hluk a šramot tvořený technikou a hlasivkami vojáků, se snaží přehlušit vybraní jedinci, většinou členové stálé posádky Acclamatoru, stojící na vyvýšených místech, tvořených několika nahromaděnými bednami. Máchají ve vzduchu rukama, ukazují tak kam co naskládat, nebo co je třeba ještě přemístit.

Merthor- CL 4529 (Swift)

U jednoho z připravených železných ořů postává menší skupinka, přibližně dvaceti mužů. Mechanik provádějící poslední kontrolu transportéru se snaží důstojníkům nepřekážet a hledí do svého datapadu pročítaje blíže neurčité záznamy.
Dle hodnostních čtverečků na hrudním plátu major, k vám promlouvající ukazoval na místa načítaná holo projektorem v druhé ruce. Pleš i tvář, jako vy obličeje měl osvícené modrým světlem.
Muži z druhé čety poručíka CL-7022, se po seskoku seskupí v tomto bodě.
Ukáže na palouk, kam má druhá četa do které patříš, zamířit.
Odtud se přesunete lesem podél cesty k větrným mlýnům a pomocí náloží je strhnete.
Na každé třetí slovo dává velitel rázný důraz a vyslovuje jej hlasitěji. V tom do tebe drkne někdo, jež se dle bílé lesklé zbroje žádné bitvy ještě nezúčastnil. Člen lodní ochranky pronese jedno ne příliš zdvořilé slovo, nejspíš sloužící k omluvě.

Waylin- Alia Strix
Kdyby nebyli kloni tak zaměstnáni, dozajista by se tě někdo zeptal na tvé pocity. Přeci jen účastnila jsi se již podobně velké operace? Tři tisíce mužů půjde dolů a ty s nimi… Seskok, posbírat síly a zaútočit na první linii nepřítele.

Všichni:
Brzy se zuřivě rozblikaly majáčky umístěná podél ocelově šedých zdí. Mechanický hlas upozorňoval na výstup z hyper prostoru. Křižník sebou lehce trhnul. Práce se konečně chýlily ke konci. Většina účastnících se vojáků již byla na svých stanovištích a kontrolovala vybavení. S leteckou a vlastně ani jinou podporou se rozhodně nepočítá. Po tom co se konečně do každého LAAT/i naskládala daná jednotka. Mohutné dveře každého stroje se uzavřely a následně uzamknuly. Každý voják stál napjatě osvětlován červenou zářivkou, až se křižník dostane skrz blokádu a pustí piloty provést dopravení pěších sil nad místa shození.

---
První příspěvek je úvodním do situace. Hrajte, maximálně do chvíle, kdy se loď na které se nacházíte, ocitne pod palbou nepřátelských lodí na Orbitu (Ihned po výstupu z hyperp.). Každý hráč je členek posádky jiného LAAT/i !!! Je tu prostor pro myšlenky, úvahy atd. Pear může popsat přípravy pilota před takovouto akcí. Pořadí je libovolné, max. jeden příspěvek!
Obrázek


Uživatelský avatar
Pear
Temný Jedi
Temný Jedi
Příspěvky: 2233
Registrován: 31.12.2007 18:03:02
Uruguay

Re: Šestero zahřmění

Příspěvek od Pear »

Hangár útočné lodě třídy Acclamator

"Připravte se, volno za čtyři..."

Byl jsem zvyklý na pohledy klonů, kdykoliv se můj stroj objevil na scéně. Občas se v letce vystytla vlastní barevná schémata, můj stroj to však posunul na jinouí úroveň. Nešlo o to, že byl černý s výrazným fialovým designem. Byla to mimojiné i dravá čelist na čumáku a začerněná skla kokpitu, dvě temné perly nad sebou. A černé zbroje a oranžová helma nás odlišovali, i když jsme neletěli. Oranžové bylo i ústé každé zbraně, co měl můj stroj k dispozici. Když jsem se poprvé nalodil na acclamator, společně s výsadkáři, všichni na chvilku přerušili svojí činnost. Do práce se vrátili hned, jak můj stroj usedl na palubu a moje posádka vystoupila. Byl jsem hrdý, že velím právě těmto třem vojákům. Každý, od mého kopilota, ke dvoum bočním střelcům, byl ten nejlepší. Stejně jako já. Našim úkolem nebývalo nic menšího, než blízká podpora speciálních jednotek a komand. Jednoduše tam, kde existovalo riziko velkých ztrát na LaaTkách, povolali naší jednotku a my se už o vše postarali. Vedli jsme válku jinak, než normální piloti. Terén byl náš největší spojenec a kde ostatní piloti lítali bezpečně vysoko nad nerovnostmi, my jich využívali a já ukážkové kopíroval každý hrbol nebo kopeček, co předemnou byl. Po výsadku vojáků jsem většinou rychle vyrazil dopředu a v roli uvítacího výboru jsem s odjištěnými zbraněmi, palícími na všechny cíle, prolétl nad hlavami nepřátel a pročistil jejich řady a stáhli se zpět. Nebo jsem se vznášel za překážkou, kde nás nemohlo nic zaměřit, dokuď mi nedal pozemní cíl znamení a já jen vyletěl vysoko vzhůru. Kopilot uzamkl cíl, já vypálil naváděnou střelu na označený cíl a opět se stáhl. O tom to celé bylo. Zaútočit, zničit, stáhnout se a opakovat. V mém repertoáru byla hromada zajímavých historek, ale každý člen mého stroje si je musel nechat pro sebe. Většina operací, kterých jsme se účastnili byla označena jako přísně tajné a nikdo se o nich nemohl dozvědět.

"...tři..."

Po příletu na acclamator se každý pustil do klasických přípravných akcí. Technici začali nosit munici, pomáhala nám s kontrolou všech prvků a přístrojů, postarali se o čerpání paliva. Boční střelci kontrolovali zbraně i nákladní prostor a můj kopilot spustil několikrát diagnostiku systémů. Já seděl na vrcholu LaaT, přesně mezi kokpity a staral se o kontrolu přiřazených techniků a posádky. Nesnášel jsem cestu hyperprostorem, byla to neuvěřitelná nuda. Náhlý příval adrenalínu mi pak při výsadku trhal žíly. Z výšky jsem sledoval posádku acclamatoru a pobavilo mně každé zakopnutí nebo náraz do kolegy. Přesto patřilo tomuto chaosu mé uznání, neboť každý znal svůj úkol a fungoval tu jasný řád. Když bylo vše hotovo, čtyři piloti v černé zbroji se posadili na prázdné bedny od munice a začala nezávazná diskuze bez tématu. U toho jsem stihl podepsat každý dokument, který mi byl přinesen a v podstatě jsem jen stvrzoval svým podpisem, že vše proběhlo podle předpisů, každý náboj byl zkontrolován a ze skladu ubylo přesně toto množství materiálu. Několik metrů od každého LaaT se pomalu začali shromažďovat výsadkáři a můj stroj nebyl vyjímkou.

"...dva..."

Poslední minuty před vystoupením z hyperprostoru jsou vždy nejhektičtější. Všichni najednou začnou zběsile uklízet, kontrolovat, jestli je vše v pořádku a obecně se míra zmatku lehce zvýší.
"Dobře chlapi, všichni na svý pozice, předletová kontrola."
Všichni nacvičeně naskákali do LaaT a začala vizuální i systémová kontrola. Vykloněný z kokpitu jsem sledoval jak boční střelci otáčí věží, i jak můj kopilot otáčí věžemi na křídlech. Zvednutým palcem jsem poslal pryč technika, který kontroloval zadní kanón, i toho co kontroloval přední kanóny. Imaginární raketa nabyla odpalovač a systém jí vyslal na LaaT stojící předemnou. Podle systémů vše fungovalo. Vzal jsem pevně do rukou řízení a ujistil se, že je můj výsadek na palubě.
"Všichni uvnitř, kopilote, zavři je."
Hlasitý náraz uzamkl vojáky uvnitř a já čekal jen na povolení vyrazit do akce.

"...jedna. Jdeme nahoru pánové."
Lehkým potažením se vznesl stroj asi o třicet centimetrů. Provedl jsem kontrolu spojení a přepl se na frekvenci velící věže. Ostatní LaaT se hlásili a já čekal, až na mně přijde řada.
"Scraphunter Jedna. Připravení a nedočkaví!"
Zatímco vojáci uvnitř se museli spolehnout na světla, já mohl volně kontrolovat co se děje kolem. Přesto jsem hypnotizoval vrata hangáru a čekal na okamžik, kdy křižník vstoupí do atmosféry.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka: :guard: :maul: :guard:
Darth Revan ♥

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Šestero zahřmění

Příspěvek od Merthor »

19BBY, hyper prostor, hangár útočné lodě třídy Acclamator (CL 4529 (Swift))

Lomoz, křik a zmatek provázejí poslední přípravy, před další akcí. Teď už jde opravdu do tuhého a končí veškerá legrace, všechno, co se dělo jen tak, aby se uvedly věci do cajku. Takové ty běžné úkoly, jako připravit si zbraně, zkontrolovat výstroj, co chybí si doplnit a mít všechno vycíděné a v bezvadném stavu, které se plní v mezičase už jsme měli dávno za sebou, stejně jako kousek rozhovoru, při němž většinou, tak nějak na přilepšenou zazní pár vtípků a nějaká ta historka z dění na lodi, nebo z bitvy.
Mysl nás všech, posádky lodi, mechaniků a zejména mých bratrů, ať už patřili do stejné jednotky jako části našeho 816tého regimentu, nebo ne, byla obrácená do předu, k tomu co bude následovat. Ve vzduchu vyselo určité napětí, jak tomu ostatně bylo vždycky, před bitvou. Byla to jakási poslední křečovitá chvilka klidu před tím, než se vynoříme z hyperprostoru a všechno vypukne, ale ne každý si to zcela připouštěl. Byla to přeci jen pouze další bitva. Možná důležitá, ale byla to prostě jenom další z řady bitev, kterou jsme museli vybojovat a které zřejmě ještě vybojovat budeme muset. To jsme všichni taky moc dobře věděli. I v jasně ztraceném střetnutí platilo, že každý šrám je třeba u nepřátel dostatečně zaplatit. Zkrátka a dobře, končily osobní úkoly a povinnosti. V této chvíli musel každý zaujmou své přesně stanovené místo, v tom davu čítajícím několik tišíc mužů, co nejlépe splnit svou povinnost a převzít patřičnou míru zodpovědnosti za pokud možno co nejhladší a nejzdařilejší průběh operace. Každý věděl, kde je jeho místo, jaké jsou jeho povinnosti. Co je přesně našim cílem a jaký je úkol, to se každý měl postupně dozvědět v zápětí a to taky bylo to o co tu teď doopravdy běželo.
Stál jsem vedle poručíka CL 7022, velitele naší druhé čety a pozorně poslouchal, co major říká a co vysvětluje. Každý bod jsem se pečlivě snažil uložit do paměti, stejně jako podrobnosti plánku který major promítal holoprojektorem. Podobně, jako všichni ostatní jsem si byl moc dobře vědom své pozice a úloze a spoluodpovědnosti na velení druhé čety. Četa sice nebyla nikterak velká jednotka, ale velká, nebo malá jednotka, ke zdárnému splnění operace je vždy potřeba vydat správný pokyn ve správný čas. Takže to máme nalodění při vstupu do atmosféry, potom seskok ve vyznačeném bodě, což je ten palouk. Potom zaujmout výchozí pozice, zjistit, kde je nepřítel a postupovat k vytčeným cílům, kterými jsou nejdřív ty větrné mlýny. Zabezpečit oblast, položit nálože a mlýny vyhodit do vzduchu. Pak se zřejmě stáhnout, přesunout do dalšího bodu, protože výbuch těch větrných mlýnů určitě neunikne pozornosti. Záleží na tom, nakolik jsou ty mlýny důležitým opěrným bodem. V případě rozkazu se pokoušet držet danou oblast. Opakoval jsem si v duchu všechno, co jsem věděl a snažil se o to, abych si udělal co nejlepší představu, co to pro nás bude znamenat. Nahlas jsem v podstatě neměl co dodat. Plán byl jako obvykle stručný a jasný a podle všeho měl ještě nějaké další pokračování. Jen kvůli větrným mlýnům jsme tam zřejmě nebyli. Čekal jsem tedy, na další rozkazy, nebo na cokoliv, co nám major ještě hodlá sdělit.
Za pospíchajícím členem lodní ochranky jsem se letmo ohlédl, ale cokoliv, co bych mu mohl říct, něco jako, dávej přece pozor, jsem spolknul, neboť jinak bych ve zmatku, který v tuhle chvíli na lodi hartusil v jednom kuse. Raděj jsem se otočil zpět a soustředil svou pozornost na majorův výklad.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Elinor Rahl
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 366
Registrován: 10.12.2012 17:24:17
Bydliště: Arca Company Barrack, Coruscant

Re: Šestero zahřmění

Příspěvek od Elinor Rahl »

Hangár útočné lodě třídy Acclamator (Alia)

Mám z toho špatný pocit.

Tohle není místo pro padawana s minimálními zkušenostmi s klasickými válečnými operacemi – a jen s nepatrně většími zkušenostmi s bezprostředním nasazením v bojových situacích. Na druhou stranu, tohle jsou klonové války. Děti velí armádám v hodnosti jedijského komandéra a nikomu na tom nepřijde nic zvláštního, jak by poznamenal Irvin. Chybí mi. Ale to mi chybí příliš mnoho lidí na to, abych se nějak víc zaobírala podobnými pocity.

Základní zdroj úlevy: nemám ten létající cirkus na povel. Nikdo po mě nechce takové věci jako vydávání rozkazů, kompletování strategie. Prostě seskok, dodržení cizího kompetentního plánu, útok na první linii. V zásadě nejde o nic většího než o přežití. A koordinaci, ale s tím by nikdo, kdo zažil pár společných terénních akcí s komandy, nemusel mít problém.

Ale stejně z toho mám špatný pocit.

Nádech. Výdech.
Cirkus začíná.
Samozřejmě, že jsou Mandaloriané mírumilovnými pacifisty. Nemají problém kohokoli kdykoli mírumilovně zpacifikovat.

Pokud máte pocit, že bych měla na něco reagovat a nereaguju, asi jsem se zapomněla odhlásit (resp. si kvůli reálnému životu neuvědomuji tok času)...na ostatní věci nezapomínám.

Zamčeno

Zpět na „Ostatní“