Boj o přežití

[Jordi Linx]

Dathomir, Kraj lesa:
K bothanovi prohodím několik urážek ve svém jazyce, než se ujmu svázání stormtroopera sám, což mi zabere jenom chvilku, zatímco bothan se vesele stará o svoje zbraně, jakoby ho nic jiného nezajímalo. Sotva skončím se svazováním, tak zaslechnu hluk směřující od motorek, kterými přijeli stormtroopeři.
Posily ? Ale to bych slyšel další landspeedery ...
pomyslím si, ohlédnu se po nejbližší zbrani a najdu si kryt za první bednou od níž je dobrý výhled směrem k motorkám. Tentokrát nechci nic uspěchat, protože drobná popálenina na mém kožichu mi prozatím stačí a hlavně zatím nevím, o koho se doopravdy jedná. Hodím též letmým pohledem k člověkovi, který se už nějakou dobu nijak neozval.
Snad nezdechnul ... ve více jedincích máme větší šanci se odtud dostat ...
podotknu si pro sebe a vyhlížím zdroj hluku, snad i s nějakou zbraní schopnou dostřelit na onu vzdálenost. Prioritou je však zatím pozorovat a získávat informace.

[MrTukan]

Dathomir, Kraj lesa:

Ověnčil jsem sem se municí a granáty, jak jen to šlo a záhadný váleček jsem zatím strčil do kapsy, abych ho později prozkoumal. Zahlédl jsem totiž talze, jak nepochopitelně blbne a došlo mi, že asi něco slyšel nebo viděl. Nechtěl jsem tedy riskovat a také jsem si připravil svou zbraň abych sebou následně seknul do krytu za nějaké bedny a přitom se podíval na talze, co se jako děje. Byl jsem zticha, protože bylo možné, že nám hrozí nebezpečí, čemuž bych se ani nedivil.

[Funny]

Dathomir, Kraj lesa:
Oba uprchlíci se ukryli za bedny a zatím vyčkávali. Talz věnoval pohled člověkovi, který spolu s ním a Bothanem jako jediný dokázal uprchnout z vězeňské lodi; bohužel člověk ležel za bednami nehnutě v bezvědomí. Poté se jako první odvážil vykouknout k spíder motorkám, ale nikoho v tak nápadné bílé zbroji nikde neviděl. Hluk však přetrvával, proto nastražil uši, jestli nerozpozná, co to je.
„...te se! Opa...i..vě.. .e“
zaslechl Talz od motorek lidský hlas dožadující se hlášení od mrtvé, nebo brzy mrtvé hlídky.

[Jordi Linx]

Dathomir, Kraj lesa:
Při snaze zjistit, jestli nedorazila nějaká další hlídka stormtrooperů si uvědomím, že zvuk pochází z jiného zdroje. Vlastně jsem to mohl čekat mnohem dřív, protože hlášení je jedna z věcí, kterými jsou vojáci Impéria proslulí.
Musíme něco udělat a rychle !
pomyslím si pro sebe a vyrazím z úkrytu k speederovým motorkám,když se na půl cesty zarazím a otočím k místu, kde by měl být bothan.
Mi asi tak budou rozumět !
napomenu se a pokud bothan ještě nevyrazil za mnou, tak zamířím k němu s cílem popadnout ho a dotlačit, donést, nebo jakýmkoliv způsobem dostat k motorkám, aby zkusil něco nahlásit. Přecejenom umí mluvit v basicu a přes vysílačku nebude moc dobře znát, jestli je jeden z nich nebo ne. Snažím se ho taky nijak neomráčit a doufám, že bude ochotný nějak inteligentně spolupracovat, protože tohle nám může dost pomoci, nebo právě naopak uškodit.

[MrTukan]

Dathomir, Kraj lesa:

Když talz najednou rychle vyrazí k speedermotorkám, tak moc nechápu, oč mu vlastně jde, ale ve chvíli, kdy se zastaví a začne se vracet mým směrem, tak mi dojde, že zvuk, jak talz zřejmě poznal, nevydává žádný člověk ale přístroj, a tak dřív, než se ke mě dostane, vylezu ze svého úkrytu a skloním zbraň, abych se společně s mým chlupatým přítele vydal k motorkám a zjistil, oč se jedná. Aby na mě talz nešmatlal a nechtěl mě tam odnést, tak radši, i když už mu dělám společnost na ceste ke speedermotorkám, ho ještě napomenu.

Umím chodit, tak ať tě ani nenapadne mě někam zveda ty obří chloupku!

Svoji poslední narážce se zase uchechtnu, ale to už se blížíme k motorkám a bylo by dobré zaslechnout, oč tomu hlasu jde a co bych s tím mohl dělat.

[Funny]

Dathomir, Kraj lesa:
Když dvojice uprchlých vězňů dorazila ke speeder motorkám, tak už zcela zřetelně slyšela lidský hlas vycházející z reproduktoru vysílačky:
„...hlídko 9, podejte hlášení. Přežil někdo? Opakuji, podejte hlášení.“
Pro dvojici nelidských bytostí, Talze a Bothana, bylo takřka nemožné napodobit věrohodně lidský hlas, aby jim ostatní Imperiálové uvěřili, pokud by však nebyl nějak změněn či upraven... Druhou možností bylo hlášení ignorovat, pak ale existovala reálná šance, že sem Imperiálové pošlou další hlídku. Poslední nadějí byl člověk, třetí přeživší vězeň, který se však během bitvy náhle odmlčel a zbývající dva uprchlíci na něj úplně zapomněli a nevěděli, co s ním je.

[MrTukan]

Dathomir, Kraj lesa:

Sakra, to mě mohlo napadnout, že budou chtít podat hlášení!

Zaklel jsem a upřeně jsem se podíval na vysílačku, ze které vycházel hlas, který znamenal problémy. Ani mě nenapadlo, že bychom byli schopni podat hlášení tak, aby tomu někdo uvěřil a navíc stejně by to odhalení oddálilo jenom o nějakou chvíli. Proto jsem se dál nezatěžoval přemýšlením a otočil jsem se ke svému chlupatému společníkovi, abych mu řekl, co si myslím.

Měli bychom nabrat nějaký zbraně a munici a vypadnout odsud dřív, než se to tady začne hemžit dalšíma imperiálama, co ty na to?

To už jsem se poohlížel po bednách s municí, abych si narval kapsy zásobníky do zbraně, kterou jsem měl u sebe a dalšími granáty, které se můžou vždycky hodit.

[Jordi Linx]

Dathomir, Kraj lesa:
Že se jedná o hlášení mi bylo jasné už během cesty k motorkám, argument bothana však nebyl příliš věrohodný a rozhodně jsem nestál o to, aby po nás šli další imperiálové.
Musí existovat způsob ...
zauvažuju rychle a poněkud zběsile se porozhlížím po okolí, než si konečně uvědomím, co potřebujeme. Najdu nejbližšího imperiála a zamířím si to tryskem k jeho mrtvole a co nejrychleji to jde mu servávám helmu z hlavy, abych s ní, helmou, pádil zpátky k motorkám. Tam do ní zepředu praštím tak, aby bothan dost dobře viděl, že jsem udeřil do průzoru skrze který lze mluvit. To, včetně helmy samotné, by mělo dostatečně stačit na to, aby byl hlas zkreslený a protože jediný, kdo tu mohl mluvit basicem byl bothan, tak to byl on, kdo si ji musí dát na hlavu a něco říct. Proto mu jasně ukážu na pochroumaný otvor k mluvení, přičemž to nejspíše schytal i nějaký ten filtr a naznačím mu, aby si tu helmu nasadil a mluvil a to pomocí jednoduchýcg gest rukou.
Ať to není úplný idiot, ať to není úplný idiot ...
doufám v ducha sněhových planin, jenž na mé rodné planetě napomáhal lovcům vjejich výpravách.

[MrTukan]

Dathomir, Kraj lesa:

Zatímco jsem se chystal narychlo vypadnout co nejdál od téhle spouště, začal chlupáč zase pobíhat jako šílenec a následně se mi snažil cosi vysvětlit. Chvíli jsem na něj koukal jako péro z gauče, než jsem se domákl, co po mě vlastně chce.

To si mám jako vzít tuhle debilní helmu a dělat že jsem imperiál a říct jim, že je tu všechno v pořádku? To nemůže vyjít ty chlupatá koule!

Ale protože jsem se trochu bál, že mi utrhne ruce nebo tak něco, když neudělám to co chce, tak jsem si neochotně vzal helmu a nasadil si jí na hlavu. Nebyla mi teda moc pohodlně, ale snad to bude stačit k oklamání imperiálních a snad je to na nějakou chvíli zdrží od vyslání dalšího týmu. Přistoupil jsem k motorce, ze které vycházel požadavek o hlášení, ještě jsem se dvakrát pořádně nadechl a potom jsem stiskl tlačítko pro odpověď.

Tady hlídka devět, slyšíte mě? Máme tu drobné technické potíže. Zatím jsme ale neobjevili nikoho přeživšího, ale dál prohlížíme vrak a okolí. Nezdá se ale, že by tohlo mohl někdo přežít. Musela to bejt fakt velká rána.

[Atalon]

Dathomir, Kraj lesa:

Bothan spíše ze strachu ze svého ohromného společníka než z ochoty přistoupil na jeho plán a poskytl velení požadovanou odpověď. Ta podle očekávání nestačila k ukojení zvědavosti na druhé straně vysílačky.
"Jaké technické problémy? Našli jste náklad? Slyšíte? Zajistili jste rozkazy nebo ne?!"
Hlas na druhé straně vysílačky začínal být hodně netrpělivý a podle všeho mu nejmenší starosti činil trochu divný přízvuk hlášení.
"Odpovězte. Slyšíte? Máte to?!"
Ozval se opět netrpělivý operátor s další vlnou otázek jimiž se dožadoval odpovědi. Odpovědí na otázky, které však oběma posluchačům příliš neříkaly a o jejichž významu se mohli jen dohadovat. Jediným kdo mohl alespoň tušit jejich význam byl Jade se svými zkušenostmi a znalostmi.

_______________________
Na čísi (MrTukan) požádání jsem se ujal Funnyho pozice a rád bych tímto požádal, pokud má kdokoli ze zainteresovaných jakékoli připomínky, informace apod. k tomuto projektu, aby mi je sdělil. Jinak se pokusím navázat a plynule přejít na vlastní osu příběhu.

Co se pořadí kola týče: Přednost má Jade, pokud se nezapojí tak dle libosti.

[MrTukan]

Dathomir, Kraj lesa:

O co jim asi jde?! Že by v tom transportu bylo něco důležitějšího než vězni a nějaký ty zásoby?! No, To je fuk, musím to s tím panákem nějak ukončit.

Zapřemýšlel jsem a přitom jsem se podíval trochu tázavě na Talze. Než však měl čas cokoli "říct", už jsem začal odpovídat do vysílačky a doufal jsem, že to bude stačit k tomu, aby dali pokoj.

Říkám, musela to bejt fakt velká rána. Všechno je tu rozmlácený a ohořelý, případně to hoří. Zatím jsme nic nenašli. Budeme hledat dál, ale myslím, že je to k ničemu, vážně tu není nic použitelnýho.

Tenhle rozhovor už mě začal dost rychle štvát. Nejradši bych s tou maškarádou zkoncoval a zmizel odsud, než imperiální pošlou další vojáky. Avšak ta velká koule by byla asi proti, takže jsem radši dělal, co jsem si myslel, že by chtěl. Avspoň prozatím. Přeci jenom by se mi moh ještě hodit.

[Jordi Linx]

Dathomir, Kraj lesa:
Komplikace při rádiovém spojení se opravdu vyskytly a já jsem jenom mohl doufat v to, že si bothan nějak poradí. Bylo mi jasné, že jakákoliv současná interference z mé strany by byla jenom na škodu, tak mi tedy nezbývalo, než stát bokem a poslouchat nastalou konverzaci.
Ty imperiálové jsou ale dotěrní ...
pomyslím si při tom, co jsem mohl zaslechnout, ale uvědomím si, že jsem to mohl očekávat. Podobně zdlouhavé diskuze měli i na místě, odkud jsme se dostali ... sem. Začal jsem přemýšlet, jak z toho všeho bothanovi pomoct, protože z téhle planety se bez vzájemné pomoci asi nedostaneme. Letmo jsem zahlédl směrem, kde ležel další přeživší uprchlík, s kterým to však vůbec nevypadalo dobře.
Tohle nebude moc dobré ...
pomyslím si a přijdu k bothanovi a trochu mu, s citem, zatřepu helmou, abych zkusil narušit komunikaci, jakože má nějaké potíže. Mohl jsem sice do helmy mírně plácat a bušit, ale vztahy s bothanem by to moc nevylepšilo.

[Atalon]

Dathomir, Kraj lesa:

Bothan se pustil do usilovné snahy přesvědčit hlas na druhé straně spojení o stavu situace. Jeho hlas pozměněný helmou a doplněný o "pomoc" jeho nového společníka která skutečně rušila spojení a mimo jiné způsobovala krásnou rezonanční ozvěnu srovnatelnou se zemětřesením v Bothanově hlavě, ale nakonec přeci jen stačil ke kýženému výsledku.
Dobře, rozumím. Další hlášení podáte za hodinu . Přesně! Rozumíte! Do té doby se pokuste něco udělat s tím spojením a najít rozkazy, jasné. Konec. Tohle je příšerná plane...
Hlas se konečně odmlčel zřejmě zatím spokojen podaným vysvětlením a po planině se konečně rozhostilo klidné ticho jen sem tam narušené tichým vzdychem zraněného člověka a ještě něčím. To postřehl první a vlastně asi jediný Bothan když si konečně sundal helmu a narovnal uši. Chvíli mu trvalo než dokázal rozlišit skutečné zvuky od doznívajícího bušení ve své hlavě, ale i tak a možná právě proto dokázal zaslechnout podivný chroustavý zvuk. Chvíli mu trvalo než si jej správně spojil s okolím a v tichu mýtiny dokázal rozpoznat zvuk dřících se provazů o kov. Na druhé straně Talz také využil svých přírodních darů, ale především svých dovedností z rodného světa, když v lesním porostu nedaleko zahlédl rychle se pohybující stín snad patřící člověku, dokonce snad zahlédl i plátěnou uniformu ale nevypadající imperiálně, vše však jen na okamžik a možná to byla jen lesní hra stínů.

______________
Pořadí volné.

[MrTukan]

Dathomir, Kraj lesa:

uf, to bylo o fous!

Pomyslel jsem si, když jsem si sundával helmu a následně jsem se zle podívat na chlupáček, kvůli kterému mi ještě teď zvonilo v uších. Než jsem mu však stačil začít nadávat, zaslechl jsem něco, co velice rychle upoutalo mou pozornost a dost mi zježilo srst. Ne že bych přím dostal strach, ale vůbec se mi nelíbilo, že se vezeme z jednoho problému do druhého. Okamžitě jsem se proto připravil ke střelbě a začal jsem se rozhlížet po okolí snažíc se zachytit odkud ten zvuk přichází. Mezitím jsem potichu sykl směrem k Talzovi.

Někde tu něco nebo někdo je, slyším to!

Zamračen, jak jsem se snažil zaměřit původce zvuku jsem se rozhlížel kolem s blasterem připraveným k palbě. Vůbec jsem neměl náladu hrát si s něším na schovku, takže jsem byl rozhodnutý zastřelit to, at je to kdokoli nebo cokoli, když to jenom vystčí hlavu.

[Jordi Linx]

Dathomir, Kraj lesa:
Bothan se rozhodně netvářil njak nadšeně z toho, že jsem mu trochu manipuloval s helmou. Rozhodně z toho nevypadal nikterak nadšeně a nedocenil tak jistou míru pomoci, kterou jsem mu tím dopřál.
Nevděčník jeden arogantní ...
pomyslel jsem si, než mou pozornost upoutalo něco jiného. Jakýsi stín mihnuvší se v lese k němuž jsme vynášeli množství věcí, které jsme se snažili zachránit z lodi. Bothan už mě upozorňoval na to, že se tam opravdu něco děje, byť to odvodil pouze za pomocí svého sluchu. Pozorně jsem sledoval stíny a mírně jsem přiotevřel i svůj druhý pár očí, který obvykle nepoužívám pokud, není tam nebo hodně šero, protože byl citlvější na světlo. Povedlo se mi rozeznat humanoidní obrysy a nejspíše i plátěnou uniformu, která se odlišovala od něčeho, co by mohlo patřit Imperiálům.
Uniforma se dá převléct, ale tohle ... tohle je hodně rychlé.
zauvažoval jsem znova, než jsem zalamentoval směrem k bothanovi, abych si získal jeho pozornost. Stát tady na otevřeném prostoru a vyčkávat byla ta poslední věc, která by se v takovéto situaci měla dělat. Můj lovecký instinkt mi velil k pojmutí základních opatření a tak jsem bothanovi naznačil, aby ryhcle zamířil k nějakému nejbližšímu krytu, zatímco jsem vyrazil k bednám. Další potíží byla moje neozbrojenost, tedy ano - měl jsem ještě pořád drápy, ale ty talzové používají pouze v případě nejvyšší nouze. Přál jsem si mít po ruce své kopí s kterým jsem kdysi lovíval na své domovské planetě, ještě když jsem byl jedním z lovců kmene. Ale moje kopí, zdobené trofejemi z mých obětí, bylo nenávratně ztraceno a nyní jsem se musel krčit, neozbrojen, za bednou. Přesto jsem setrvával v pokrčené pozici a vyčkával, tiše a připraven kdykoliv vyrazit. Navíc jsem byl v pozici, kdy jsem mohl vidět co nejlepší prostor, když jsem si uvědomil ještě něco.
Ten člověk ... !
uvědomil jsem si a plným tryskem jsem vyrazil jeho směrem. Ke člověku, který byl čelem k lesu, který byl kryt právě z druhé strany, než nám nyní hrozilo nové nebezpečí.