Mise pro Revana

[Pear]

Galaxie.

Pojďme mu pomoct, asi omdlel.
křikl jeden jedi, druhý kývl a vydali se spolu k tobě. Viděl jsi jak se k tobě ti dva blíží, dalších pět postávalo s Saomi opodál.
Jste v pořádku pane? Nestalo se vám nic?
Zeptali se tě, a jeden tě podepřel, aby jsi se mohl tkhle zesláblý zvednout.

[Darth Revan]

Galaxie.

Pomalu se postavím na nohy a vytáhnu z rukávu své dva meče abych ty dva probodl. A tak se taky stalo, na zbytek kromě Saomi použiju sílu blesků abych je dostal do neskutečných bolestí. V křečovytých pohybech padají k zemi a svíjejí se, cítím jejich bolest a utrpení.
Přestanu a opět zapnu své dva meče.
Osudu se nevyhneš mladá jedijko, tohle je tvůj osud, dopadneš jako tvá skupina.
Zaujmu bojový postoj a čekám na vhodnou chvilku.

[Pear]

Galaxie.

Neeee!
Křikne pětice jediů, a vrhne se na tebe. Pro tebe samozřejmě nepředstavují žádnou výzvu, až do doby, kdy ucítíš zvláštní pocit.
Chvilku se zamteně koukáš, načež omdlíš.
Nechme ho tady. Pojďme. Měli ste pravdu, tyto cesty jsou nebezpečné...
Uslyšíš ještě hlas Saomi, načež naprosto odpadneš.

Nevíš za jak dlouhou dobu jsi se probudil, ale na Coruscantu panovala noc. Ještě chvilku jsi ležel na zemi, než jsi nabral síly.

[Darth Revan]

Galaxie.

Když se konečně proberu, ucítím silnou bolest hlavy, jako kdybych dostal stokilovým prsem po hlavě. Zmateně se koukám kolem sebe a říkám si.
Sakra... to sem musel být dlouho ... hodně .. dlouho v bezvědomí.
Jelikož už je tma a já sem sám v temné uličce ihned mě napadne si zkontrolovat své věci. Prohrabu své roucho a docela se mi uleví, když zjistím, že mé meče jsou tam kde mají být. Horší je to však s pocitem slabosti, unavenosti a bolestí hlavy.
To ... musela bejt pořádná ... šlupka, hlava mě bolí jako .. jako ... mandaloriany porážka.
Opět si řeknu.
Citím se jako by mě opustila všechna má síla a bylo mi 90 let. Když se konečně zvednu na své nohy, zakolísám se a málem opět upadnu. Naštěstí tu byla zeď, o kterou jsem se mohl opřít pravou rukou, levá totiž držela mou hlavu, protože sem si myslel, že mi snad upadne. V jednu chvíly mě napadalo, že si jí asi useknu, ale neměl sem sílu zvednou ani světelný meč, natoč s ním máchnout.
Když už se odhodlám pomalu odejít ke své lodi tak se mi jakoby probere má mysl a v hlavě se mi zobrazuje pětice postav a jedna žena, momentálně si ale nepamatuji, kdo to mohl být a co se stalo.
Konečně jsem udělal pár kroků, ale pochvilce jsem byl zase unavený.
Cítím .. cítím .. se tak slabě, co ... coco .. se stalo.
Honí se mi hlavou. Mé myšlenky sou však zmateny bolestí hlavy a 6ti neznámých postav.
Musím .. si .... vzpomenout, kdo to mohl být.
Řekl jsem a snažil se pokračovat ke své lodi, kde bych si mohl odpočinout a nabrat trochu sil.

[Pear]

Galaxie.

Došoural jsi se k lodi, ale ke svému neštěstí jsi zjistil, že se kolem ní potlouká několik hrdlořezů - a vybavil se ti v hlavě jeden obraz, kdy jsi vyřešil tenhle problém "zabitím" Todoriána. Loď, kterou čekal, nejspíše opravdu přilétla, naštěstí tvojí loď nerozmáčkla - ale poslala "uvítací výbor", aby si to s tebou vyřídil.
Bylo jich tam celkem sedm a jediné co se ti znovu vybavilo bylo šest postav, nyní si v nich ale poznal Jedie. A hned jednu ženu, která byla uprostřed nějáké meditace, což ti nedávalo smysl a stále to bylo rozmazané.
Zatím si nevšimli, jak jsi se blížil, ale na první pohled byli ostražití. Zdálo se že čekají už věčnost na majitele lodi, nemohl jsi se také divit, věčnost jsi u lodi nebyl, když jsi lovil mistryni...
Teď ti to docvaklo. I když částečně, měl jsi se čeho chytnout. Žena co meditovala, byla mistryně, kterou jsi lovil. Zbytek je pro tebe stále záhadou.

[Darth Revan]

Galaxie.

Docela se mi ulevilo, že má loď je v celku, protože minule to nedopadlo podle představ. Úleva ovšem ale odpadla, když jsem viděl 8 žoldáků jak očumují mou loď. Ihned jsem se schoval za bednu a snažil se je tajně pozorovat. V hlavně sem si však říkal.
Nejsem dost silný abych se jim mohl postavit. Je jich osm, to není málo. Budu muset vymyslet něco jiného.
Zvednu se, otočím a odejdu pryč, jelikož jsem uvážil, že na boj nejsem dost silný.
Vrátím se až budu mít více síly, myslím, že tam zůstanou. Nevypadali, že by jenom procházeli.
Dodám myšlenku a odcházím zpátky. V tom se mi ale honí hlavou, kam bych měl teď jít. V tom jsem si ale vzpoměl na Malakův byt, který nebyl daleko. Otočil jsem se tedy doprava a jakž takž jsem šel, spíše plazil.

[Pear]

Galaxie.

Došel jsi do Malakova bytu, kde na tebe dýchla pohodlná atmosféra temné strany, která tu stále plála. Vše bylo na svém místě a co tě potěšilo nejvíce, z otevřené ledničky na tebe vykukovalo jídlo. Některé už bylo sice zkažené, ale byly tam i potraviny, které to museli vydržet, jako třeba sušenky, sušené maso, pečivo, všiml jsi si i jemně perlivých vod, s snad dokonce něčeho ostřejšího.
Další dobrá věc, co tu byla, visela na zdi hned vedle dveří. Lékárnička, která ti mohla dodat alespoň trochu pohodlí.
A na konec, né však poslední věc v bytě, pohovka, která vypadala velice pohodlně a mohl jsi si v ní vrchovatě odpočinout, stejně jako vymyslet další postup.

[Darth Revan]

Galaxie.

Když jsem uviděl ten "blahobyt" docela se mi ulevilo. Konečně jsem se mohl najíst a doplnit energii a přitom vklidu meditovat a nabrat ztracenou sílu. Většina jídla byla zkažená a pečivo tvrdé, ale přece jen zde bylo něco, co se dalo jakž takž sníst. Po "dobrém" jídle jsem si sedl doprostřed místnosti hned vedle hromady světelných mečů a pomalu se snažil ponořit do hluboké meditace. Po chvilce si ale uvědomím, že to nějak nejde. Nedokážu nabírat sílu a energii. Přijde mi to divné, jako kdyby mě někdo odřízl od síly.
Co to může být, čím to může být, předtím jsem sílu měl .. ještě před ... ta jedijka!
Řeknu a vzpomenu si na její meditační polohu.
Musela mě nějak odříznout od síly!
Dodám a vzpomenu si na povídku, že tohle opravdu existuje, ale téměř nikdo to neumí, je to velmi vzácný dar, který nemá každý.
Můj výbuch nervů mě ale úplně unavil, že jsem už nemohl ani stát, tudíž jsem si lehl na pohovku a usnul.

[Pear]

Galaxie.

Druhej den jsi se vzbudil úplně čilej, jakoby vyměněnej. Nikdy jsi neznal, co dokáže takovej spánek dát. Vstal jsi a i když jsi se cítil stále jinak, bylo to nejspíše tím, že jsi byl odříznut od Síly. Nevěděl jsi jak jí vrátit zpět, nevěděl jsi jestli je to dočasný nebo trvalý, nevěděl jsi vlastně nic.
A samozřejmě ti nebylo známo jak to vypadá s těma hrdlořezama a jak jsou na tom tvé další schopnosti.
Jak jsi přijal realitu a vzpoměl si, co se stalo, objevilo se v tvé hlavě spousta nových obrazů, jak to bylo. Jakoby tě to nakoplo, ale neznal jsi tento pocit. Bylo to pro tebe nové, nemůžeš ale říct, že by to bylo přímo nepříjemné. Pouze jiné.
Byl jsi eventuelně odpočatý, jsi byl připraven vzít si zpět co ti bylo odebráno, ale nejdřív jsi si ale musel promyslet plán - a minimálně se dostat do lodi, kde jsi měl větší prostor k improvizaci, v tomhle stavu ale nebylo pochyb, že osm hrdlořezů by jsi dal velice ztěží.

[Darth Revan]

Galaxie.

Po mém probuzení se mi zpříjemnila hned první věc, a to že už přestala bolest hlavy. Za to jsem se cítil pořád slabý, né unavený, ani bez energie, ale bez síly. Nedalo mi to a musel jsem hned vyzkoušet, jestli je ve mně, nebo ne. Tudíž jsem se snažil zvednou pomocí síly pohovku, což by obvykle po odhazování třiceti nepřátel najednou neměl být problém, ale nic. Nešlo to. Zkusil jsem tedy menší věc a tou byl talíř, ale opět nic.
Sakra, co se to stalo. Kde je všechna má síla? Přece jen tak nemohla zmizet.
Říkal jsem si, jelikož jsem pořád nechtěl uvěřit tomu, že mi ta jedijka ukradla všechnu mou sílu.
Musím jí dostat zptáky!
A sevřenou pěstí jsem bouchl do mé dlaně.
Ale předtím se musím dostat do lodi.
Dodal jsem, zvedl jsem svůj líný zadek a odešel směrem zpět k lodi. Cestou jsem předpokládal, že tam hrdlořezci stále budou, tudíž jsem nějak nespěchal, abych se moc nevyčerpal, teď se bude hodit každá energie a síla.

[Pear]

Galaxie.

Pomalu jsi se blížil k místu, kde kotvila tvá loď, očividně i s hrdlořezama, kteří na tebe trpělivě čekali. Už u nich panovala poměrně uvolněnější nálada, bavili se mezi sebou, dva dokonce svačili a jeden obcházel zvědavě tvojí loď.
Dokonce byli tak uvolnění, že se jeden rozhodl vykonat potřebu - naštěstí ne na tvojí loď, ale zašel si celkem do soukromí a to přímo naproti tobě.
Vlastně jsi si byl jistý pár věcma - neví jak vypadíš, tudiž dokud nepudeš k lodi, nenabydou podezření. Další věcí jsi si nebyl sice jistý na sto procent, mohl jsi si ale domyslet, že nebudou moc dobře vycvičeni - stejně jako ty jsi si ale nemohl být jistý sám sebou. Bez Síly byly tvé schopnosti více omezené a nemohl jsi si zatím vyzkoušet jak moc.
Hrdlořez se ale blížil, prošel kolem tebe a ani si tě nevšiml. Zabočil za bedny, které byly položeny a už jsi jenom slyšet zavrčení poklopce, který sjel dolů a proud tekutiny, narážející na tvrdou zem, bedny a podle zakletí chlápka i nejspíše na jeho vlastní boty.

[Darth Revan]

Galaxie.

Docela jsem se divil, že když hlídají mou loď, tak ani neví, jak vypadám. Ale tím líp pro mě. Chvilku jsem sledoval "znuděné" hrdlořezce, kteří vypadali jako párek dětí, každý si dělal co chce.
Když jsem však zpozoroval jednoho z nich jít ke mě, okamžitě jsem mě ruku na meči. Ale nevytahoval jsem ho, jen sem byl připraven. On ale však bez povšimnutí prošel kolem mě, jako bych byl neviditelný, což by se teď hodilo.
Neváhal jsem a vytáhl jeden ze svých mečů. Pomalým, tichým krokem jsem se blížil k bednám a zabočil za ně, kde právě vykonával svou potřebu. Zažehnul sem svůj meč, chytl ho za hlavu a přilož mu ho ke krk.
Tak a teď mi ty buzno řekneš, přesně to, co chci vědět, nebo ti omylem upadne hlava. Chci slyšet jak je vybaven zbytek, co mají za zbraně, jestli mají granáty a takové věci. Poté jak jsou žkušení a to hlavní, kdo vás poslal. A nechtěj mě nasrat. A když mi to řekneš, nechám tě jít.
Řeknu tvrdým hlasem abych u něj vyvolal strach. Ale myslím, že světelný meč u krku bude snad stačit.

[Pear]

Galaxie.

Vibromeče, dva mají blastery, žádný granáty ani takový věci. Sou středně zkušení, kdyby byl maximální level osmdesát jak ve WoWku, tak byl byly slušná dvacítka a poslal nás...
Když řekl jeho jméno, uslyšel si zapískání v uších, takže si z toho měl velkou pýču. Následně zařval něco ve smyslu nechť žije... opět se ozvalo zapískání takže zase nevíš kdo, a hlavou padl na tvůj meč, tam mu upadla a spadla ti na nohu, což nechápeš doted, jak se mohlo stát.
Teďka jsi si mimochodem ověřil, že meč ti přijde těžší, a to nejen hmotností ale i na ovládání. Jako by nebyl vyvážený, stále se převažoval jinam. Zvláštní pocit který jsi nikdy nepoznal.
Hrdlořezů zbývalo už jenom sedm, stejně to ale bylo víc než normálně. A abys nezapoměl, uviděl jsi u opasku vymočené mrtvoly blaster i vibromeč a jeho svačinu, nejspíše bacon sandwich...

[Darth Revan]

Galaxie.

V hlavně si říkám momentálně jenom jedno.
Proč mi to řekl hned? Bez přemlouvání? To nebyl podělanej strach?
A poté, co mi spadla jeho hlava na nohu a já si zahrál streetball zařvu.
WTF?
Otáčím se kolem sebe, kdo to mohl pískat, jelikož mi to nedávalo smysl. Jestli vůbec někdo pískal a nebylo to jen v mé hlavě. Ale to už teď nezjistím. Tělo odklídím do uličky vedle, aby ho nikdo neviděl a já nebyl prozrazen. Poté vezmu i blaster a vibromeč, nad ním ale přemýšlím, k čemu ho vlastně beru. Když si ale vzpomenu co se stalo předchvilkou, jako bych světelný meč držel poprvé, raději jsem ho vzal sebou. Také jsem nezapoměl na sandwich se slaninou, kterej sem si dal cestou.
Když jsem opět dorazil na místo, měl sem energie že bych vymlátil i celou radu Jedi rukama, ale také sem si připadal těžší, takže jsem se šel odlehčit za roh.
Po návratu jsem se cítil lépe a plně se věnoval úkolu. Hrdlořezci snad ani nepostřeli, že jim chybí kámoš na píchání a vypadali docela spokojeně.
Musím vymyslet nějaký plán. Něco, abych je překvapil a rychle odrovnal většinu.
Projede mi myšlenka hlavou a já začínám vymýšlet plán.

[Pear]

Galaxie.

Plán jsi možná vymyslel ale nejdřív se o něj musíš se mnou podělit omg.
Proto jsi, jak těžký tak silný, seděl jak maximální píčus za bednama a pozoroval bandu co ti obklíčila loď.
Ale že seš to ty, napadli tě dvě různé cesty. Jednu jsi si pro jistotu nazval "COD", a vyznačovala se přístupem zvaným Sgt. Reznov. Vzal by jsi svůj blaster, vběhl by jsi se zuřivým křikem mezi hrdlořezy a všechny by jsi postřílel. Na chvilku by ti zrudnul pohled, ale když by jsi počkal, vše by se zpravilo. Aby plán vyšel, musel by jsi řvát slova "Their Land, their people, their blood!" a doufat, že budou opravdu všichni střílet vedle.
O něco zajímavější byl plán nazvaný "SpC", s přístupem zvaným Sam Rybář. Pomalu by jsi obešel přistávací plochu a přeručkoval bys po straně. Poté, s využitím nedaleké věže na kterou by jsi vyšplhal, se musíš spustit po laně dolů, a z visu zabít prvního zlomením vazu. Další by byl zabit jak by jsi se spustil z lana a se zbytkem by jsi se vypořádal způsobem plížení, chytání pod krkem a zabíjením za rohem.
Napadala tě ještě poslední možnost, která se jmenovala romanticky Instalatér, která byla velice primitivní. Využitím beden by jsi vyskákal co nejvýš, cestou posbíral mince, všechny hrdlořezy zabil skočením na hlavu a nakonec by jsi se rychle ztratil v zelené rouře, která vede hluboko pod zem!
Tato ale nebyla moc realistická...