Malachor V; Akademie Trayus:
Začnu se tedy místo běhu do hangáru a pronásledování uprchlé Jedi,věnovat obstarání si zbraně,jelikož vím,že s holýma rukama bych neobstál.Vyrazím tedy ohledávat místní zbrojnice a poprvé za zdejší pobyt se naštvu,že jich je tu tak mnoho.První zamířím do větších zbrojnic,ve kterých bohužel nenajdu nic,co bych shledával jako vhodné.Dopr...kdybych měl čas,to tu rozmlátím na kaši,kerou bych dal na oběd mistrům!!
zařvu a vyrazím dveře,na svém odchodu z této zbrojnice.
Rozhodnu se obejít ty menší zbrojnice.Vzpomenu si na jednu,které je nedaleko a je plná blasterů,blasterových pušek a podobných zbraní střelného typu.Nicméně byla tu i další zbrojnice,ve které šance na nalezení zbraní které potřebuju,rapidně stoupá nahoru.Rozhodnu se vmžiku a vyrazím sprintem do vzdálenější zbrojnice.
Aaryn Baor (výcvik pro Davidss)
Moderátor: Moderátoři
Malachor V; Akademie Trayus:
Opět jsi zrychlil a tvůj pohyb, jak jsi si zpětně uvědomil, již nebyl normálním během, tvé zoufalství z nastalé situace intuitivně vyvolalo Sílu a ta tě dost podstatně postrčila vpřed. Proletěl jsi prázdnými chodbami, což v době oběda nebylo nic neobvyklého, a prudce zabočil ke zbrojnici chladných zbraní, tvá nynější rychlost byla ohromující a cestu běžně trvající dvacet minut jsi zvládl za necelých pět, problémem tvého postupu byla však únava neb tvé tělo na něco podobného nebylo zvyklé a nejspíše to u tebe spotřebovávalo i dost Síly. Nicméně tě tato technika dostala rychle a spolehlivě před vstup zbrojnice, díky tvému zrychlení ti teď přišlo jako by se dveře otevíraly celou věčnost, nakonec se ale přeci jen otevřely a z tebe se uvolnil alespoň kousek napětí když jsi pohlédl dovnitř. Spolu s tímto uklidněním jsi také konečně opustil stav zrychlení a přestal tak vyčerpávat svou sílu i když by jistě nebyl problém tento stav opět navodit, koneckonců důvodů ke stresování bylo dost. Nyní však před tebou byla zbrojnice, nu spíše sklad zbraní, byl dost malý a nebyl zrovna bohatě zásobený nicméně vybrat se zde dalo. První ti do oka padlo několik mečů ve stojanu v rohu místnosti, byly to meče z mandalorianského kovu které využívali mistři při vašem tréninku pro ztížení podmínek – pro někoho zvyklého na světelný meč a jeho nulovou váhu čepele byl boj s nimi dost obtížný, dalším použitelným nálezem ti bylo několik loketních vibročepelí též upravených pro střed se světelným ostřím, ty tolik neomezovaly tvou pohyblivost v boji ale jen minimálně jsi u jejich užití mohl využít svých šermířských schopností, poslední z výběru schopného odolat světelnému meči bylo vibrokopí, nebyla to zrovna typická zbraň a ani jsi si neuměl představit jeho využití zde na akademii, ale jeho beskarový povrch zajišťoval dobrou ochranu před světelným mečem. Výběr to nebyl zrovna královský, ale představoval alespoň nějakou šanci k obraně před tvou vlastní zbraní.
Opět jsi zrychlil a tvůj pohyb, jak jsi si zpětně uvědomil, již nebyl normálním během, tvé zoufalství z nastalé situace intuitivně vyvolalo Sílu a ta tě dost podstatně postrčila vpřed. Proletěl jsi prázdnými chodbami, což v době oběda nebylo nic neobvyklého, a prudce zabočil ke zbrojnici chladných zbraní, tvá nynější rychlost byla ohromující a cestu běžně trvající dvacet minut jsi zvládl za necelých pět, problémem tvého postupu byla však únava neb tvé tělo na něco podobného nebylo zvyklé a nejspíše to u tebe spotřebovávalo i dost Síly. Nicméně tě tato technika dostala rychle a spolehlivě před vstup zbrojnice, díky tvému zrychlení ti teď přišlo jako by se dveře otevíraly celou věčnost, nakonec se ale přeci jen otevřely a z tebe se uvolnil alespoň kousek napětí když jsi pohlédl dovnitř. Spolu s tímto uklidněním jsi také konečně opustil stav zrychlení a přestal tak vyčerpávat svou sílu i když by jistě nebyl problém tento stav opět navodit, koneckonců důvodů ke stresování bylo dost. Nyní však před tebou byla zbrojnice, nu spíše sklad zbraní, byl dost malý a nebyl zrovna bohatě zásobený nicméně vybrat se zde dalo. První ti do oka padlo několik mečů ve stojanu v rohu místnosti, byly to meče z mandalorianského kovu které využívali mistři při vašem tréninku pro ztížení podmínek – pro někoho zvyklého na světelný meč a jeho nulovou váhu čepele byl boj s nimi dost obtížný, dalším použitelným nálezem ti bylo několik loketních vibročepelí též upravených pro střed se světelným ostřím, ty tolik neomezovaly tvou pohyblivost v boji ale jen minimálně jsi u jejich užití mohl využít svých šermířských schopností, poslední z výběru schopného odolat světelnému meči bylo vibrokopí, nebyla to zrovna typická zbraň a ani jsi si neuměl představit jeho využití zde na akademii, ale jeho beskarový povrch zajišťoval dobrou ochranu před světelným mečem. Výběr to nebyl zrovna královský, ale představoval alespoň nějakou šanci k obraně před tvou vlastní zbraní.
-
Davidss
- Učedník
- Příspěvky: 170
- Registrován: 20.3.2010 10:56:17
- Bydliště: Coruscant,Chrám Jediů,můj pokoj
- Kontaktovat uživatele:
Malachor V; Akademie Trayus:
Vyběhnu ze zbrojnice a uložím si hluboko do paměti,že ji musím v budoucnu nenávratně poznamenat.Nasadím rychlé tempo a snažím se přemáhat bolest,která je při sprintu velice nepříjemná.Prokleju v duchu zatracenou Jedi(tedy vlastně zatracenou je slabé slovo ale myslím že takhle vulgární výrazy se nehodí tu psát) a zatlačím bolest do pozadí....do pozadí mě samozřejmě,ne do pozadí mého.Jelikož je ale můj sprint ovlivněn bolestí a tudíž dost pomalý,začínám chtě nechtě propadat zoufalství.Moje zoufalství už dříve využívané pro Sílu,se zúročí i tentokrát a intuitivně popohnalo můj běh Silou.Obrovsky jsem zrychlil a cesta,které obvykle zabere až dvacet minut,mi trvala sotva pět.
Zastavím se těžce udýchaný a vyčepaný před zbrojnicí,kde bych měl nalézt chladné zbraně.Otevřu zprudka dveře a rozhlídnu se kolem.Zakleju nad tím,jak mizerný výběr tahle malá zbrojnice.Ale nic s tím nenadělám a začnu vybírat.Vezmu si jeden meč z mandalorianské oceli,ten pokud možno nejlehčí a pak si vezmu ještě jeden pár vibročepelí.Zbraně si pohodlně uložím a poté vypadnu zevnitř té mrňavé zbrojnice a znovu vyběhnu na cestu do hangáru.
Vyběhnu ze zbrojnice a uložím si hluboko do paměti,že ji musím v budoucnu nenávratně poznamenat.Nasadím rychlé tempo a snažím se přemáhat bolest,která je při sprintu velice nepříjemná.Prokleju v duchu zatracenou Jedi(tedy vlastně zatracenou je slabé slovo ale myslím že takhle vulgární výrazy se nehodí tu psát) a zatlačím bolest do pozadí....do pozadí mě samozřejmě,ne do pozadí mého.Jelikož je ale můj sprint ovlivněn bolestí a tudíž dost pomalý,začínám chtě nechtě propadat zoufalství.Moje zoufalství už dříve využívané pro Sílu,se zúročí i tentokrát a intuitivně popohnalo můj běh Silou.Obrovsky jsem zrychlil a cesta,které obvykle zabere až dvacet minut,mi trvala sotva pět.
Zastavím se těžce udýchaný a vyčepaný před zbrojnicí,kde bych měl nalézt chladné zbraně.Otevřu zprudka dveře a rozhlídnu se kolem.Zakleju nad tím,jak mizerný výběr tahle malá zbrojnice.Ale nic s tím nenadělám a začnu vybírat.Vezmu si jeden meč z mandalorianské oceli,ten pokud možno nejlehčí a pak si vezmu ještě jeden pár vibročepelí.Zbraně si pohodlně uložím a poté vypadnu zevnitř té mrňavé zbrojnice a znovu vyběhnu na cestu do hangáru.
Myslete na sebe jako na ruku.Každý z vás je prst a bez ostatních jste k ničemu.Samotný prst nedokáže chytit nebo ovládat nebo zatnout pěst.Sami nejste ničím a společně jste vším.
-Instruktor RC seržant Kal Skirata
-Instruktor RC seržant Kal Skirata
Malachor V; Akademie Trayus:
Plnou rychlostí jež ti dovoloval tvůj nový náklad a tvé zranění, občas ti způsobující závrať jež ovšem stejně dobře mohlo zavinit vyčerpání, jsi se hnal chodbami akademie. Čas oběda a dopoledních aktivit již očividně skončil neboť se do chodeb opět vlil život jenž ti ovšem nyní spíše ztěžoval pohyb. Nakonec se ale přece tvé nohy dotkly půdy hangáru a ve tvé tváři se objevil výraz uklidnění. Před tebou, uprostřed prázdného hangáru, stála stará, omlácená, prorezlá a všelijak zazáplatovaná zásobovací loď, asi jediné plavidlo schopné cesty hyperprostorem tady na akademii. Tvá úleva se ale brzy změnila, doslova se vypařila když se polem Síly kolem tebe prohnal závan tobě tak dobře známí, závan jež jsi tak rád cítíval v mládí, závan jež s jistotou naznačoval přítomnost otce. Dnes však nepředstavoval ani nevyvolával nic příjemného, dnes totiž neohlašoval tvého otce ale někoho docela jiného, někoho kdo jistě nebyl daleko, někoho kdo nejspíše právě svíral v prstech rukojeť tvého meče potají tě sledujíc. Tvé oči instinktivně začaly přejíždět hangárem pátraje po sebemenším náznaku něčeho neobvyklého ale nic, celý hangár vypadal klidně až mrtvě, nebyl zde jediný pohyb, jediný náznak něčeho, prostě nic, jen ten neodbytný pocit. Navíc ani ten nebyl vodítkem neboť se ztrácel a objevoval, přeskakoval jakoby někdo bojoval sám se sebou o vlastní skrytí před tebou, ale nikdy nebyl dost silný aby tě navedl na svůj zdroj.
Plnou rychlostí jež ti dovoloval tvůj nový náklad a tvé zranění, občas ti způsobující závrať jež ovšem stejně dobře mohlo zavinit vyčerpání, jsi se hnal chodbami akademie. Čas oběda a dopoledních aktivit již očividně skončil neboť se do chodeb opět vlil život jenž ti ovšem nyní spíše ztěžoval pohyb. Nakonec se ale přece tvé nohy dotkly půdy hangáru a ve tvé tváři se objevil výraz uklidnění. Před tebou, uprostřed prázdného hangáru, stála stará, omlácená, prorezlá a všelijak zazáplatovaná zásobovací loď, asi jediné plavidlo schopné cesty hyperprostorem tady na akademii. Tvá úleva se ale brzy změnila, doslova se vypařila když se polem Síly kolem tebe prohnal závan tobě tak dobře známí, závan jež jsi tak rád cítíval v mládí, závan jež s jistotou naznačoval přítomnost otce. Dnes však nepředstavoval ani nevyvolával nic příjemného, dnes totiž neohlašoval tvého otce ale někoho docela jiného, někoho kdo jistě nebyl daleko, někoho kdo nejspíše právě svíral v prstech rukojeť tvého meče potají tě sledujíc. Tvé oči instinktivně začaly přejíždět hangárem pátraje po sebemenším náznaku něčeho neobvyklého ale nic, celý hangár vypadal klidně až mrtvě, nebyl zde jediný pohyb, jediný náznak něčeho, prostě nic, jen ten neodbytný pocit. Navíc ani ten nebyl vodítkem neboť se ztrácel a objevoval, přeskakoval jakoby někdo bojoval sám se sebou o vlastní skrytí před tebou, ale nikdy nebyl dost silný aby tě navedl na svůj zdroj.
-
Davidss
- Učedník
- Příspěvky: 170
- Registrován: 20.3.2010 10:56:17
- Bydliště: Coruscant,Chrám Jediů,můj pokoj
- Kontaktovat uživatele:
Malachor V; Akademie Trayus:
Vyběhnu ze zbrojnice,zabouchnou za sebou dveře a nasadím plnou rychlost směrem k hlavnímu hangáru.Sotva vyběhnu z těch řidčeji osídlených chodeb kolem zbrojnice,tak zjistím že chodby již nejsou liduprázdné jak byly než jsem vtrhl do zbrojnice.Sakra,jak dlouho jsem tam byl?
pomyslím si za běhu a málem sebou plesknu o zem když si nevšimnu jednoho kolemjdoucího.Nepleť se tady,šašku!
zařvu na něj v běhu a zabočím do jedné zatáčky po cestě ke zbrojnici.Ten šašek vypadal úplně jako mistr...měl stejně hnusný xicht
pomyslím si a nepatrně se mi na tvář vloudí úsměv.Ale ignoruju ho a soustředím se na svůj šílený běh.
Konečně po nějakém čase mého šíleného úprku směrem k hlavnímu hangáru,spatřím v dálce rozvrzané,tajuplné a rozbité dveře od hlavního hangáru.Pokud to vůbec jde,tak ještě přidám na rychlosti,nevnímaje stupňující se bolesti,způsobené částečně zraněním a částečně stupňující se únavou,způsobenou zběsilým během.Avšak už se zastavím před dveřmi hangáru,otevřu je a vstoupím na jeho půdu.
Dám si vteřinku,dvě na odpočinek a vydechnutí a poté okamžitě začnu pátrat po uživatelce Síly.Ale není to o nic úspěšnější než pokus předtím před dveřmi severního stupně.Zakleju a vtom si všimnu staré zásobovací lodi a prožene se mým tělem vlna úlevy.Na pár vteřin si užívám tento pocit ale ten pak zmizí tak rychle jako přišel.A může za to jeden známý pocit,důvěrně znám z dětství.Ale tentokrát to není ten příjemný pocit,jakožto takový si ho pamatuju z dětství.Nyní pro mě ten pocit znamená nebezpečí...Zašklebím se začnu očima bloudit po celém hangáru tam a zpátky a pořád dokola.Pořád probleskoujou tam a zpět ty známé záchěvy a vždy když už chci vyrazit po jeho stopě,tak se vytratí.Takže nezasvěcený člověk,pozorující tuhle scénu,by si patrně pomyslel že stepuju tam a zpět jako totální pomatenec.Ale ovládnu se udělám jeden krok,plně v pozoru s pevně sevřeným vibromečem.Tak vylez a bojuj ty špíno...stejně nemáš ani špetku naděje!
zvolám provokativně a čekám na případnou odezvu,stále plně ve střehu.
_________________________________________________
Omlouvám se i sem za dlouhou neaktivitu,způsobenou pádem a destrukcí mého PC a teprv včera jsem dostal nový.Takže s můžeš těšit na pořádné odpovědi. 3)
Vyběhnu ze zbrojnice,zabouchnou za sebou dveře a nasadím plnou rychlost směrem k hlavnímu hangáru.Sotva vyběhnu z těch řidčeji osídlených chodeb kolem zbrojnice,tak zjistím že chodby již nejsou liduprázdné jak byly než jsem vtrhl do zbrojnice.Sakra,jak dlouho jsem tam byl?
pomyslím si za běhu a málem sebou plesknu o zem když si nevšimnu jednoho kolemjdoucího.Nepleť se tady,šašku!
zařvu na něj v běhu a zabočím do jedné zatáčky po cestě ke zbrojnici.Ten šašek vypadal úplně jako mistr...měl stejně hnusný xicht
pomyslím si a nepatrně se mi na tvář vloudí úsměv.Ale ignoruju ho a soustředím se na svůj šílený běh.
Konečně po nějakém čase mého šíleného úprku směrem k hlavnímu hangáru,spatřím v dálce rozvrzané,tajuplné a rozbité dveře od hlavního hangáru.Pokud to vůbec jde,tak ještě přidám na rychlosti,nevnímaje stupňující se bolesti,způsobené částečně zraněním a částečně stupňující se únavou,způsobenou zběsilým během.Avšak už se zastavím před dveřmi hangáru,otevřu je a vstoupím na jeho půdu.
Dám si vteřinku,dvě na odpočinek a vydechnutí a poté okamžitě začnu pátrat po uživatelce Síly.Ale není to o nic úspěšnější než pokus předtím před dveřmi severního stupně.Zakleju a vtom si všimnu staré zásobovací lodi a prožene se mým tělem vlna úlevy.Na pár vteřin si užívám tento pocit ale ten pak zmizí tak rychle jako přišel.A může za to jeden známý pocit,důvěrně znám z dětství.Ale tentokrát to není ten příjemný pocit,jakožto takový si ho pamatuju z dětství.Nyní pro mě ten pocit znamená nebezpečí...Zašklebím se začnu očima bloudit po celém hangáru tam a zpátky a pořád dokola.Pořád probleskoujou tam a zpět ty známé záchěvy a vždy když už chci vyrazit po jeho stopě,tak se vytratí.Takže nezasvěcený člověk,pozorující tuhle scénu,by si patrně pomyslel že stepuju tam a zpět jako totální pomatenec.Ale ovládnu se udělám jeden krok,plně v pozoru s pevně sevřeným vibromečem.Tak vylez a bojuj ty špíno...stejně nemáš ani špetku naděje!
zvolám provokativně a čekám na případnou odezvu,stále plně ve střehu.
_________________________________________________
Omlouvám se i sem za dlouhou neaktivitu,způsobenou pádem a destrukcí mého PC a teprv včera jsem dostal nový.Takže s můžeš těšit na pořádné odpovědi. 3)
Myslete na sebe jako na ruku.Každý z vás je prst a bez ostatních jste k ničemu.Samotný prst nedokáže chytit nebo ovládat nebo zatnout pěst.Sami nejste ničím a společně jste vším.
-Instruktor RC seržant Kal Skirata
-Instruktor RC seržant Kal Skirata
Malachor V; Akademie Trayus:
Ani tvůj návrat k vyrovnanosti ti neposkytl odpověď, rozhodl jsi se tedy k provokování Jedijky. Tichem hangáru zazněla tvá provokace a po chvíli se ti dostalo odpovědi.
Kde je Síla je i život, kde je život je i naděje.
Ale nijak ti nepomohla, hlas byl tlumený a nedokázal jsi určit odkud přicházel, náhle si však pocítil závan Síly, rychle ses otočil jeho směrem abys pohlédl na jednu s kovových beden letících tvým směrem velkou rychlostí.
A v huttím zadku jsi tu ty!
Ozval se dodatek jasně posměšným tónem. Ani jeho zdroj jsi s jistotou určit nemohl, bylo jasné že si s tebou hraje. Nemluvě o nepříjemně se zvětšující pravděpodobnosti odhalení, pokud by mistr zjistil jak si vedeš byla by uprchlá Jedijka ozbrojená tvým mečem tvůj nejmenší problém.
Ani tvůj návrat k vyrovnanosti ti neposkytl odpověď, rozhodl jsi se tedy k provokování Jedijky. Tichem hangáru zazněla tvá provokace a po chvíli se ti dostalo odpovědi.
Kde je Síla je i život, kde je život je i naděje.
Ale nijak ti nepomohla, hlas byl tlumený a nedokázal jsi určit odkud přicházel, náhle si však pocítil závan Síly, rychle ses otočil jeho směrem abys pohlédl na jednu s kovových beden letících tvým směrem velkou rychlostí.
A v huttím zadku jsi tu ty!
Ozval se dodatek jasně posměšným tónem. Ani jeho zdroj jsi s jistotou určit nemohl, bylo jasné že si s tebou hraje. Nemluvě o nepříjemně se zvětšující pravděpodobnosti odhalení, pokud by mistr zjistil jak si vedeš byla by uprchlá Jedijka ozbrojená tvým mečem tvůj nejmenší problém.