1. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Hayasan]

Quellor, Trasa konvoje:
Neměla jsem důvod zůstávat na tomto bohy zapomenutém místě déle, než by bylo nutné. A byla jsem fakt ráda, že já se mýlila, zatímco Zalla měla pravdu. Další boj by dneska nebyl moc dobrý. Tak jsem na svůj dopravní prostředek bez nějakého rozmýšlení nasedla. A bez velkého otálení se k Zalle připojila. Dokonce mi ani příliš nevadilo, že se pasovala do role jakési vůdkyně. Nebyla jsem v náladě, kdy bych chtěla bojovat o své místo na slunci a smířila se s druhou pozicí. Takže když Zalla naznačila, že se mnou chce mluvit, jen jsem přikývla a přijela trochu blíž. Vyslechla jsem ji.
To je dobrý, takto to je stejně lepší!
Nechci odpočívat a nechci ani příliš přemýšlet. Kdo ví, k čemu bych ještě dospěla. A takto dávat pozor na cestu, abych do někoho nevrazila a ještě s pomocí Síly kontrolovat okolí… dost mne to zaměstnávalo, takže jsem rozhodně neměla čas na to, abych o sobě příliš přemýšlela. Což bylo jedině plus. Byla jsem sice utahaná, ale chtěla jsem být ještě utahanější. Pokud nechci, aby se mi zdálo o zdi, budu muset padnout jak podťatá. Buď následkem únavy, nebo alkoholu. Oboje mám vyzkoušené a oboje funguje stejně. Jen to druhé bych mistrovi asi nedokázala pořádně vysvětlit a tento element teď musím brát v potaz taky.
Ale to Zalle fakt vykládat nebudu. Nemá právo to vědět, takže se bude muset spokojit s mým odmítnutím.
Noc mimo město mi taky vadit nebude. Vlastně, bude to celkem fajn, trocha dobrodružství...
Odpověděla jsem po krátkém zaváhání i na druhou část Zallina proslovu. Nicméně teď jsem lhala. Vadilo mi, že mistr bude tak strašně daleko. Je to sice jen týden, ale mě v podstatě stačilo podat prst a já uchvátila celou ruku. Celkem silně jsem se na něj začala vázat. V podstatě se mne na malou chvíli zmocnila i mírná panika. Ale ani toto jsem Zalle nevykládala.
Po výměně těchto několika málo vět jsem se od Zally trochu odpojila, tedy pokud nechtěla pokračovat v té uřvané konverzaci. Já o další rozhovor rozhodně nestála. Pokud to šlo, pokoušela jsem se pomocí Síly propátrávat tu planinu, i když výhled zde byl celkem dobrý a nějaké překvapení za rohem se asi nedalo očekávat, protože roh tu nikde jaksi nebyl.
Snažila jsem se co nejvíc oustředit na bezpečí konvoje, abych nemusela myslet na sebe, své pocity a na Siliina, kterého ani nedokážu zachytit v Síle.

[Jordi Linx]

Quellor, Trasa konvoje:
Zallinu nabídku jsi s díky odmítla a ještě ji navíc potvrdila, že s přenocováním nemáš výrazné potíže. Jako odpovědi se ti dostalo pouze pokývnutí, protože ani Zalle se nechtělo nějak překřikovat a když jsi poodjela dál, tak se také začala věnovat své práci. Koutkem oka jsi zachytila, že vytáhla datapad a něco vytvářela na něm, zatímco konvoj pokračoval dále. Vlastně jste ještě trochu přidali, takže jste nabrali dost solidní tempo a v tvém případě se více soustředění na řízení i hodilo.
S každým dalším ujetým kilometrem ses však cítila na motorce jistější a to i ve větší rychlosti a bez výrazné potřeby korigovat cokoliv s pomocí Síly.
Při rozhlížení se po okolí sis také mohla uvědomit, že to bylo poprvé, co jsi na téhle planetě byla mimo trosky města. A výhled byl o něco lepší, byť i zde byly výrazné následky bitvy. Země byla na mnoha místech rozbombardovaná a posetá krátery. Sem tam se udržel i nějaký ten strom nebo kus zeleně, ale o to více to bylo svým způsobem smutnější podívaná. Quellor bitvou na orbitě utrpěl mnohem více než jenom ve městech a osídleních, ale dotklo se to všeho - od obyvatel až po přírodu. Vaše cesta však byla relativně rovná, tudíž jste nemuseli moc korigovat cestu.
Ke kolonii jste dorazili za mírného stmívání a vlastně se jednalo o docela solidně opevněnou ohradou. U brány jsi mohla spatřit starší, ale i tak dost děsivě vypadající blasterový kanón, který byl nejspíše hlavní linií obrany. Na vás však nemířil nikterak dlouho a skoro hned se vám otevřela brána, abyste mohli vjet dovnitř.
Vítala vás početná skupina asi čtyřiceti jedinců různého věku, pohlaví i druhu. Úleva z vašeho příjezdu byla jasně čitelná ve tvářích, stejně jako únava a následky celodenní práce. Nicméně v osadě se zdálo být vše v pořádku na rozdíl od zbořených okolních budov. Když ses však podívala pozorněji, tak jsi zde mohla spatřit i několik kulhajících jedinců a vlastně tak trochu každý zde měl nějaké zranění.
Zallo, konečně jste dorazili!
vyšel vám vstříc postarší muž, který nadšeně vítal Zallu, jež si dovolila opětovat mu relativně milý úsměv. Něco, co jsi jí ve tváři za celý dnešek rozhodně spatřit nemohla a ono tomu bylo tak i po většinu setkání, která jsi se svou vrstevnicí absolvovala.

[Hayasan]

Quellor, Trasa konvoje:
Krajina byla bezútěšná a možná i trochu deprimující. Navíc jsem věděla, že nesouhlasit se Zallou ohledně přespání by bylo trochu zbytečné, neboť když se na tom dohodla s mistrem… nehledě na to, že bych asi nechtěla riskovat životy doprovodu jen proto, že si zase budu připadat sama.
Motorka se mi ovládala už lépe a nemusela jsem tak myslet na každou prkotinu, to ovšem neznamená, že by se mi jízda na ní v pozici řidiče začala líbit. Nicméně byla jsem ráda zaměstnaná, takže vlastně bylo fuk, jestli řídím motorku a kontroluju okolí, nebo dělám něco jinýho…
Když jsem poprvé spatřila kanón, trochu jsem se lekla. Ale jen na chvilku, neboť po přiblížení mi bylo jasný, že to rozhodně není součást nějakého dalšího útoku.
Sotva jsme se ocitli uvnitř, já slezla z motorky a mohla se trochu porozhlédnout po zdejších obyvatelích, nedalo mi to a trošku jsem se pousmála.
Jsem ráda, že jsem Jedi… teď už chápu, proč mistr kdysi říkal, že největší odměnou je dobrý pocit z řádně odvedené práce, pomoci, nebo co to tenkrát plácl…
Výrazy všech těch lidí mi zvedly náladu. Sice jen o trochu, ale na vlastní oči jsem viděla, že má práce, respektive můj zásah s tou zdí, nebyl bezúčelný. Všichni tito zranění měli právo na pomoc, kterou jim ti lupiči chtěli sebrat. Ale stejně mi bylo pořád líto i jejich smrti. Možná si zasloužili, aby byli zbiti na pokraj bezvědomí, ale zemřít… to si nezaslouží nikdo.
Opírala jsem se o motorku a trochu si užívala ten mumraj okolo.
Kéž bych byla lepší léčitel… ale já si nedokážu vyléčit ani to odřený koleno… ale ono by stačilo, kdybych dávala na kurzech pozor, nehrála hry a testy potom neopsala… celé ty roky… a teď bych mohla udělat víc, kdybych věděla jak… navíc léčitelství je tak běžná schopnost… jak to, že k tomu nemám absolutně žádné nadání? To přece není fér.
Těm zraněným bych zde chtěla nějak pomoci. Zdálo se mi, že jsem toho pořád neudělala dost. Jenže jsem absolutně nevěděla jak. Dokonce i má lékárnička byla někde v tahu. Byla jsem sice unavená, ale ne tak moc, abych ještě něco nezvládla.
Usmívající se Zalla mi byla tak trochu ukradená. To, že mne nemusí, jsem věděla víc než dobře. Ze začátku jsem se s ní sice zkoušela bavit, ale… dle jejího mínění jsem asi ten největší lůzr pod sluncem. Její názor mne však v tomto ohledu absolutně nezajímal. Kdybych byla tak nemožná, tak bych přece nebyla padawanka toho nejlepšího mistra, jaký kdy žil.
Nechala jsem Zallu, ať všechno vyřídí ona. Nechtěla jsem se do toho plést. Koneckonců, to ona se pasovala do role samozvané vůdkyně. O nějaké představování jsem příliš nestála. Jen jsem chtěla ještě nějak pomoci, poté vypít tak menší rybník, protože jsem pila naposledy ráno a měla jsem fakt velkou žízeň a též bych ocenila koutek na spaní. A to všechno přesně v tomto pořadí.
Zalla si určitě taky nepůjde hned lehnout a bude tady běhat… já nejsem o nic horší než ona a když to zvládne… tak já taky. A budeme přespávat vůbec tady? Nebo až v té druhé osadě? Já bych to zapíchla zde, protože už je skoro tma… ale na mne to nezáleží, Zalla si to rozhodne i beze mne.Možná se mne spíš ze slušnosti zeptá na názor, ale zařídí se dle svého uvážení. Celý dnešek to tak dělala.
Mohla jsem se sice ozvat a chtít tu vodu, nebo se domáhat nějakého toho „úkolu“, ale zase jsem chtěla dát prostor lidem kolem Zally, neboť to oni na nás čekali, byli zvědaví… možná se i báli… a já za těch pár minut neumřu ani žízní a ani nudou.
Pozornost jsem věnovala svému okolí. Opět jsem se nechtěla zaobírat sama sebou. Mé emoce totiž byly takové divné. Na jednu stranu jsem měla trochu radost z toho, že ti lidé zde mají důvod k nějakým lepším vyhlídkám, což pro ně znamená i větší šanci na přežití… na tu druhou stranu tu byla ta smrt… a potom mistr někde v dáli a já jsem zde opět úplně sama. Cítila jsem nejistotu a mírnou nervozitu… takže ve mne byl totální mišmaš všeho možného i nemožného. Ale přes to jsem se trochu usmívala. Možná i proto, že úsměv a dobrý slovo dokáže povzbudit úplně každého a mistr říkal, že Jedi by měl dávat naději. Tak jsem se o to pokoušela. Nic jiného jsem v tuto chvíli ani udělat nemohla.

[Jordi Linx]

Quellor, Odlehlá osada:
Vzhledem k davu ses rozhodla držet trochu stranou a čekat, až se všechno uklidní, ale "dav" nakonec jednal proti tvé vůli. Nebylo to dlouho po úvodním přivítání, co byla všem účastníkům přinesena voda a to včetně tvé maličkosti. Podávala ti ji kdysi pohledná mladá dívka, která se však nyní honosila obvazem přes jedno oko. Netušila jsi do jaké míry byla zraněna, nicméně již nějaká doba uplynula a obvaz měla stále na místě.
Neyte, také Vás ráda vidím, ale hovořit můžeme až u jídla. Všichni jsme utahaná a ještě bych ráda dala vědět druhé osadě, že dorazíme hned z rána. Je to sice jen hodina a něco cesty, ale pro dnešek jsme si už všichni užili dost,
odradila větší příval pozornosti Zalla a Neyt ji přikývnul. Zároveň mu bylo poukázáno, které zásoby jsou určeny této osadě a několik mužů v lepší kondici se dalo ihned do práce. Dva z doprovodu se jim rozhodli pomoct, zatímco Zalla se chystala vydat směrem ke komunikačnímu zařízení. Ještě předtím se ale zastavila u tebe.
Ještě bych s tebou potom ráda hovořila, ale to počká až k jídlu nebo po něm. Místní tě určitě rádi navedou do jídelny a připraví něco k snědku, byť nevím, jestli to chvilku nepotrvá než vybalí zásoby. Zatím mě omluv, budu informovat druhou osadu o tom, že dorazíme až ráno, naštěstí tam neměli se zásobami takové potíže,
informovala tě a úsměv ji na tváři setrvával. A vyčkala na případnou odpověď, než se otočila a vyrazila kupředu za ostatními. S ochotou místních bys rozhodně neměla problém, protože "jednooká" dívka minimálně setrvávala v tvé blízkosti a bylo možné, že byla určena jako tvá průvodkyně pokud bys potřebovala. Samozřejmě jsi viděla i několik prostor v rámci osady, kde by ses mohla do stínu zašít, pokud by na to došlo, ale jinak byl zdejší prostor poměrně ztěsnaný.
Ti členové davu, kteří nepomáhali s vykládáním, se už rozcházeli a s nimi i několik členů doprovodu, pokud se také nerozhodli pomoci. Na vykládání však už bylo lidí více než dost.

[Hayasan]

Quellor, Odlehlá osada:
Sotva jsem se dostala k vodě, vypila jsem jí tolik, kolik jsem jen snesla, abych se nepozvracela. Hlad jsem kupodivu tolik necítila, zatímco žízeň byla opravdu velká. V momentě, kdy jsem dopila, tak se ten mumraj okolo trochu změnil. Začali s výkladem.
Možná bych mohla pomoct s vykládáním? S pomocí Síly by to bylo určitě rychlejší… některý balíky vypadají celkem objemně a ti lidi tady…
Zalle jsem přikývla.
Jasně, běž dělat, co musíš. Však mi není pět, bez obtíží si poradím,
Nakonec jsem se usmála i na Zallu. Koneckonců, proč ne, že jo. Sice jsem se vesele necítila, ale považuju se za celkem dobrou herečku.
Takže, napřed pomůžu tady těm lidem… u Sitha. Vždyť tu není vůbec nikdo zdravý… a fyzická námaha jim asi moc neprospěje. Síly by si měli šetřit na důležitější věci.
Na tu jednookou holčinu jsem se příliš nesoustředila. Vlastně mne ani nenapadlo, že bych měla mít nějakého přiděleného průvodce.
Přestala jsem se tedy opírat o svou motorku a vydala jsem se k tomu shluku, který byl okolo zásob. Pokusila jsem se vyhlédnout někoho, kdo to tam řídil. Pokud se mi to povedlo, oslovila jsem ho.
Ehm, nechcete nějak pomoct?
Začala jsem opatrně, protože jsem si nebyla zcela jistá, jak na to, abych nikoho neurazila. A poukazovat na zjevná zranění všech asi nebyl nejlepší nápad. I když ti, co vykládali, na tom asi nebyli nejhůř.
Jsem si jistá, že takové ty objemnější balíky zvládnu vyložit úplně sama a možná i někam přenést… bylo by to tak jednodušší, možná i rychlejší...
... a hlavně pro vás bez práce. Pro mne by to znamenalo, že do postele padnu jako podťatá, takže se mi nebude o ničem zdát… nechci, aby se mi zdálo o zdi… a při mé smůle by se mi to beztak zdálo.
… víte, jsem tu místo mistra Siliina, jsem jeho padawanka.
Dodala jsem na vysvětlenou, abych se vyhnula možné otázce ohledně toho, jak bych to asi mohla zvládnout.
Jestli-že jsem nikoho odpovědného nenašla, prostě jsem postávala opodál a pokud někdo nesl něco opravdu těžkého, tak jsem se jim to pokoušela pomocí Síly nadlehčovat.
Nevadilo mne, že lidí tu bylo opravdu hodně. Takto jsem si připadala totiž ještě užitečnější, nehledě na to, že jsem se potřebovala hodně unavit. Vím toho o sobě celkem dost na to, abych si byla jistá tím, že má únava je ještě malá na noc beze snů.

[Jordi Linx]

Quellor, Odlehlá osada:
Zalle jsi jenom přikývla na srozuměnou, že si poradíš a uvidíte se nejspíše u jídla, aby ses pak věnovala vlastní agendě. Předtím jsi ale spořádala celou lahev vody, která ti byla donesena a to pod poněkud udiveným dohledem dívenky, která měla lahev na starosti. Nic však neříkala, spíš byla jenom překvapená nad spotřebou, kterou jsi byla schopná vyvinout.
Chtěla byste ještě?
zeptala se tě poté, co jsi dopila vodu a byla připravena ti ji donést. Nehledě na to, nechtěla jsi zůstávat nečinná a rozhodla se nabídnout svou pomoc ostatním, ale již u prvního jsi narazila na zamítavou reakci.
To nebude potřeba slečno, my si s tím poradíme. A navíc, vy jste svou úlohu zvládla více než dobře,
zareagoval jeden z těch, kteří vykládali věci. Mírně kulhal, ale jinak neměl problém náklad přenášet. Podobně na tom byli i jeho kolegové, kdy jejich zranění nijak nebránila přenosu těžkých předmětů, jen je prostě limitovala v něčem jiném. Nedalo se tedy pochybovat o tom, že nehledě na svá zranění se snažili být aktivní a pomáhat tam, kde doopravdy mohli.
Nicméně pro tebe to znamenalo, že při vykládání jsi neměla možnost jak se uplatnit, aniž bys brala práci nikomu dalšímu a byť se to nezdálo, tak nikdo výraznou pomoc nepotřeboval, ba si ji ani nepřál. Až to trochu mohlo evokovat k tomu, že smýšleli o situaci podobně jako ty.

[Hayasan]

Quellor, Odlehlá osada:
Prakticky celý den jsem nepila, automaticky jsem vysvětlila dívce. Ráno jsem si vzala jen hrnek jakéhosi čaje. Měla jsem plnou hlavu jiných starostí, takže jsem na něco tak základního, jako je voda, trochu zapomněla. Za což jsem zaplatila, jak vidíš. A ano, dám si ještě trochu. Ale až u jídla, nemusíte pro ni chodit. Stejně jsem trochu přepitá. Budu muset chvíli počkat, nebo se mi v žaludku uhnízdí žáby. Jo a mimochodem, prozradíte mi prosím, kde najdu jídelnu?
usmívala jsem se na děvče a snažila se o to, aby nebylo vidět, že dobrou náladu jen předstírám. Chtěla jsem dávat naději, pokusit se o rozšíření pozitivní energie… prostě snažila jsem se o to, co by zde asi dělal i mistr Siliin, nebo spíše, co jsem si myslela, že by dělal můj velký vzor, k němuž můj obdiv po dnešním dnu vystoupal do závratných výšek.
Počkala jsem si, dokud holčina neodpověděla. Odcházet uprostřed rozhovoru by asi nebylo příliš slušné.

Ta zamítavá reakce těch chlapů mne na moment trochu překvapila.
Ech, dobrá tedy… jestliže mne opravdu nepotřebujete, tak zde nebudu překážet.
Proč? Jsou také zranění, ale přesto se tak snaží… možná právě proto.
Nicméně kdyby se vyskytl nějaký problém, tak se v nejbližší době budu nacházet někde v okolí jídelny. Ráda vám když tak pomůžu, ano?
To bude ono. Některý kulhá, jinému schází pár prstů, další má trochu obvázanou hlavu… potřebují nějakou činnost, jinak by se zde asi zbláznili. No, takže já musím uhnout. Takže, co budu dělat já? Buď zde mohu vystát důlek, pobíhat, shánět si práci a vypadat jako šašek, nebo zajít do jídelny. Ostatně, třeba potkám někoho cestou, nebo Zalla bude mít ještě něco na srdci… případně s tou organizací má asi taky starosti…
Zatím se tedy mějte. Ať se vám daří,
rozloučila jsem se s ním.
Jen doufám, že nebudu potřeba jako léčitelka. Já si nedokážu zahojit ani to odřený koleno…
Pohledem jsem zabloudila ke svému dnešnímu zranění.
No fuj, ta látka se krví k té ráně přilepila. Budu si to muset vyčistit, strhnout strup, paráda. Nesnáším svou čerstvou krev... a ta bude téct...
Nakonec jsem se vydala do jídelny dle instrukcí, které mi předala ta holčina. Tedy, pokud to udělala. V podstatě to byla jediná logická volba.

[Jordi Linx]

Quellor, Odlehlá osada:
Odmítnutí od jedinců pracujících na vyložení nákladu tě poněkud překvapilo, tedy alespoň do doby, než sis jej dosadila do svých pocitů a situace a uvědomila si, že je dost možné, že prožívají totéž co ty. Přesto ses rozhodla jim připomenout, že jsi ochotná kdykoliv pomoci a nehodláš váhat při využití Síly. Muž se jenom pousmál, poděkoval ti za tvou snahu a zájem, načež se vrátil zpět ke své práci.
Pro tebe to znamenalo najít si jinou činnost a vzhledem k únavě a situaci okolo jsi zvolila za nejvhodnější jídelnu. Proto ses rozhodla využít přítomnost dívky stojící opodál.
Ráda, následujte mě,
uklonila se, když se předtím usmála tvému komentáři ohledně vody. K tvému překvapení tě nevedla do žádné budovy hned naproti, ale okolo hangáru do stařeji vypadajícího domu a to i v porovnání s ostatními. Vlastně na první pohled nebudil pražádný dojem důležitosti.
Možná tak na první pohled nevypadá, nicméně však i nikoho dalšího nenapadne, že je to jídelna. Jistě jste si již všimla, že některé zdroje jsou na Quelloru nyní výrazně nedostatkové a to bohužel i potraviny,
zareagovala na změnu výrazu, který mohl následovat při uvědomění si, že tahle budova slouží jako jídelna. Už první rozhlédnutí vevnitř však prozrazovalo, je to tu dobře udržované a do jisté míry to i vypadalo lépe, než v nemocnici, kdes byla ubytovaná s mistrem Siliinem, Zallou a mnoha dalšími.
Hlavní jídlo bude ještě chvíli trvat, ale překrm již bude k dispozici - je to čerstvá zelenina, kterou se nám povedlo začít pěstovat a trochu nám začala usnadňovat problémy s jídlem. Jen škoda, že další plodiny se zatím výrazně neuchytily. Můžeme jenom doufat, že sazenice, které se snaží zařídit mistr Siliin budou odolnější,
rozpovídala se trochu o situaci s jídlem a navedla tě k zelenožlutým plodům, které byly po dvou kusech připravovány na talíře. K tomu byla k dispozici voda rozlití nebo jeden přídělový kelímek oranžové tekutiny, jenž mohl být třeba nějakým džusem nebo něčím podobným.

[Hayasan]

Quellor, Odlehlá osada:
Úklonu jsem dívce oplatila.
To od vás bude nesmírně laskavé,
Můj úsměv vystřídal trochu úžas. Ten baráček bych totiž odhadla na nějaký absolutně nedůležitý sklad. A sotva jsme vešly dovnitř, můj údiv trochu narostl.
Jasně, zareagovala jsem napřed na zmínku o potravinách. Ale máte to tu moc pěkný. Vlastně vás celkem obdivuju. Jiní by se zhroutili, vy bojujete a veškeré nezdary vás spíš posílí. Jste fakt dobří.
Pokračovala jsem ve své politice, ne ve snaze si šplhnout, ale spíše posílit v té dívence pocit důležitosti a hrdosti.
Jakmile holčina zmínila mého mistra, zpozorněla jsem.
Mistr se dal na zahradničení? Tohle mi už vážně strašně, ale strašně vadí. Nikdo mi ani neřekl, jak probíhal útok, natož aby mi popsal jeho následky. To jsem vážně tak nedůvěryhodná? Co je ve mně špatně, že všechno co vím, je jen z doslechu a z pár zmínek, které jsem si dokázala poskládat? Možná kdybych se zeptala mistra... ale jsem jeho padawanka...
Já jsem Hayasan. Ale klidně mi můžete říkat Hay. Tedy nevím, jestli je vhodné, abych to navrhovala já… Nejsem si totiž zcela jistá svým společenským postavením, ale nebudeme si tykat? To vykání je strašně neosobní a já si na nějaké společenské konvence příliš nepotrpím. Nebo mi klidně tykejte, já vám budu vykat… je to pro mne prostě strašně nezvyklé, když mne někdo oslovuje vy. Mimochodem, jakým způsobem ty rostliny vysazujete? Mistr Siliin sice bude větší odborník, než já, ale něco podobného jsem již řešila u nás v zahradách.
Rozhodla jsem se napřed představit se.
Víte… nevím jak přesně to říct… pokud máte nějakou práci a vyhovíte-li mé prosbě… potom bych vám se vším pomohla, nebo to udělala za vás.
Dívce jsem zatím nedala prostor k odpovědi, takže jsem pro jistotu pokračovala s vykáním.
Jde o to, že na planetě jsem týden. Když jsem přijímala tuto misi od svých úžasných nadřízených, ani mi neřekli, co se zde stalo a abych měla počítat s delším pobytem. Všechno, co jsem se zatím dozvěděla, jsou jen neurčité narážky, poznámky, které jsem si sama dala do kupy… Bylo by příliš troufalé, chtít po vás, abyste mne zasvětila do problémů zdejších obyvatel trochu hlouběji? Pohybujete se zde určitě od začátku, všechno jste zažila na vlastní kůži…
… a já jsem zde jediná nezasvěcená…
… pokud nechcete, tak to samozřejmě pochopím. Určitě je to pro vás velmi obtížné téma. Když jsem sem dorazila a poprvý shlédla tu zkázu, tak jsem z toho byla celkem v šoku. A to jsem pouze viděla pár trosek.
Teprve teď jsem pustila svou průvodkyni ke slovu. Pokud bych v jejím obličeji v průběhu svého řečnění zahlédla nějaký strach, nebo z ní cítila nějaké obavy, tak bych samozřejmě zmlkla, nepokračovala bych dál a omluvila bych se.
Tušila jsem, že po tom, co uslyším, pokud mi to teda ta dívka řekne, mi rozhodně nepomůže a možná mi bude ještě hůř, ale já chtěla znát pravdu a chtěla jsem být seznámena s celkovým stavem alespoň jedné z osad, protože to bych potom mohla vztáhnout i na ostatní. Sice by to bylo poněkud nepřesné, ale pořád by to bylo lepší, než tato má nevědomost.
Také jsem využila toho, že mluví holčina a rozhlédla se po nabídce. Napřed jsem si uzurpovala vodu. Na ten kelímek té tekutiny jsem se dívala s mírnou nedůvěrou, ale nakonec jsem si vzala i ten.
Když tak budu prostě předstírat, že jsem to zapomněla vypít… a co je toto? Vypadá to jako nějaké ovoce… a nejsou to červy, slimáci, hnědá břečka, nebo snad již jednou natrávená kaše…
Přemítala jsem chviličku i nad jídlem, které přede mnou leželo. Nicméně vypadalo lákavěji než všechno dohromady, co jsem zde zatím viděla, takže jsem neodolala a vzala si i talířek s ovocem. Ten náklad se mi nesl celkem dost blbě, takže jsem hned zamířila k nejbližšímu stolu a usadila se za něj.
Sledovala jsem i svou společnici, jestli si přisedne, nebo využije situace a prostě zmizí.

[Jordi Linx]

Quellor, Odlehlá osada:
Formálnost vašeho rozhovoru tě dělala poněkud nejistou, rozhodla ses proto zkusit nastavit mezi vámi dvěma tykání a podpořila jsi to i oficiálním představením se. Dívku jsi tím mírně zaskočila, tedy do doby než se ti uklonila.
Je mi ctí, já jsem Cellie a nenamítám nic proti tykání, jen je nezdvořilé to navrhovat starší a výše postavenější osobě,
představila se ti také, aby následně naslouchala tvému zdlouhavému proslovu, zatímco sis ukořistila nějaké to občerstvení. Cellie ti kráčela v patách a nezdálo se, že by ji navozené téma nějak odrazovalo - byť si na rozdíl od tebe vzala jenom vodu a talíř s ovocem. Stejně tak neměla potíž si přisednout vedle tebe.
No bojujeme, nevím, jestli jste nás pochopila dobře. My se hlavně snažíme přežít a získat něco, pro co bychom mohli žít, když jsme prakticky o všechno přišli,
rozhodla se Cellie trochu poupravit obraz současných lidí.
A hlavně, ty všichni venku. Po tom všem, co se jim stalo si potřebují dokázat, že jsou schopní žít, být platní. Ten útok jim vzal hodně, nejenom domovy a majetek, nejen část jich, nás, samotných, ale hlavně vůli, hrdost. Měla bys to tady vidět měsíc, dva nazpět před příjezdem mistra Siliina,
pokračovala a trochu se ošila, když si ony události vybavila. Napila se vody a chvilku sledovala hladinu, než se nadechla a rozhodla vyprávět dál.
Přišlo to zničehonic, skoro jako bouřka, vlastně úplně jako bouřka. Nad oblohou se zatáhlo, jen to nebyla mračna ale stíny lodí clonící ve slunci. A pak se začalo blýskat - jenomže nezůstalo to jenom na obloze, brzy začaly střely dopadat i na zem, do měst. Nejdřív to byl úděs, potom panika a pak už jen hrůza a bolest. Když jsem se probrala, všude okolo byli mrtvý, skoro jsem neviděla a byla jsem ... zoufalá, ztracená, ani brečet jsem se neodvažovala ...
vyprávěla Cellie, jak to celé vnímala ze svého pohledu a při konci i zavřela na chvilku oči, mírně zpomalila ve svém proslovu, jak se jí to vybavovalo, přesto pokračovala dále.
Když mě našli, nechtěla jsem s nimi skoro ani jít, někoho jsem snad i kopla. Pořádně jsem až vnímala, když mi říkali, že jsem naživu, že budu žít. I tak jsem byla dost apatická, než dorazil mistr Siliin. Takoví jsme byli skoro všichni. Podíval se na nás, mnoho toho neřekl, ošetřil zraněné a pak prostě začal pracovat, odklízet trosky, dávat dohromady, co mohl a lidi se k němu přidávali. Až později nám došlo, že nám tím chtěl dokázat, že se nemáme vzdávat. Nemusel toho mnoho říkat, protože jeho činy mluvily za něj. A pak nám pomáhal organizovat, radil nám, jak efektivně nakládat s věcmi a prostě nás učil, jak přežít, ale pořád jsme to museli zvládat my. Nic většího pro nás vlastně nemohl udělat,
rozvyprávěla se dále a dokonce jsi měla dojem, že se ke konci i trochu pousmála.
Možná už do konce života uvidím jen na jedno oko, ale pořád toho mohu spoustu dokázat. A to nejmenší z toho je pomoci někomu dalšímu, protože společně jsme mnohem víc, než jednotlivec. Mistr Siliin řekl, že takhle nějak to většinou vypadá v Řádu Jedi, že jste něco jako rodina,
dokončila své vyprávění s jistou úlevou, aby se s chutí zakousla do kousku zeleniny. Pokud jsi ho už ochutnala, tak jsi mohla pocítit téměř neznatelnou nasládlou chuť, která však trvala poměrně dlouho. Hlavně však notně osvěžilo, až se ti nedařilo sníst po tom prvním to druhé, jak jsi v sobě už měla hodně vody.

[Hayasan]

Quellor, Odlehlá osada:
Děvče bylo zaskočené, nicméně já taky.
Počkej, ty jsi starší a výše postavená? Omlouvám se, myslela jsem, že jsme zhruba stejně staré… a na stejné úrovni. Vážně mne nenapadlo, že byste… vlastně Zalla je taky mladá…
Přešla jsem z tykání nakonec znovu k vykání.
Celé mne to tu trochu ještě mate.
Dodala jsem na vysvětlenou poté, co jsem mírně zrudla. Abych své rozpaky nějak zakryla, pokusila jsem se je zamaskovat vypitím toho džusu, či co to bylo.
Víš, jsem ráda, že jsem to nemusela vidět. Myslím si, že bych to snad ani nesnesla.
Dodala jsem a z vykání přešla k tykání, aniž bych si to ale uvědomovala.
Jsem strašně ráda, že mohu nějak pomoci a být užitečná. Ale… to, co jsem viděla, mi bohatě stačí. Nechci si ani představovat, co všechno jsi třeba musela vydržet ty.
Jakmile Cellie zavřela oči, bylo mi jasné, že je to pro ni opravdu těžké. Natáhla jsem se a pokusila se ji chytnout za ruku, chtěla jsem ji trochu povzbudit a pokusila jsem se o to i v Síle. Opravdu jsem jí věřila, že ten zážitek musel být pro každého úděsný. Pro mne bylo úděsný jenom to povídání.
Mistr Siliin je… mistr Siliin je prostě mistr Siliin. Nejlepší Jedi, který kdy žil. Všichni máme štěstí, že sem byl poslán právě on. O všechno se stará, organizuje… já bych to určitě nezvládla.. A po tom všem si najde čas pro úplně každého, chápeš?
Vlastně já nechápu, proč sem nebyl poslán někdo ze zemědělských sborů. Vždyť kde by se ti hnojaři lépe uplatnili než tady? Musím to zjistit od mistra.
Odmlčela jsem se, aby Cellie mohla pokračovat.
Já se v Řádu jako v rodině rozhodně necítím. Spíš jako vyvrhel. Kdybych však měla tátu… určitě by byl stejný jako mistr Siliin. Ten je má rodina. Nikdo jiný. Řád jako celená k rodině stejně daleko jako já k titulu rytíře, jak jsem se dnes na vlastní kůži přesvědčila.
Ano, všichni v Řádu jsem jedna rodina,
automaticky jsem přikývla a zcela záměrně lhala. Nemohla jsem přece začít s tím, že mne vykopli sem a jediné, co mi dali na cestu, byla nějaká hloupá omluva, která byla pouze prázdný kec.
Též jsem té dívce chtěla říct, že v dnešní době není ztráta oka nijak tragická, že je to stejné, jako by přišla o ruku… ale věděla jsem, jak hloupě by to znělo, nehledě na to, že si toho musí být vědoma taky.
A jak vám to tady zatím jde? My ve městě máme už i vodovod,
trochu jsem se pochlubila.
Ale slyšela jsem nějaké zvěsti o epidemiích, velkém nedostatku potravin a léků, potom jsou tady ti lupiči…
Pokoušela jsem se z holčiny vytáhnout další informace.
A jsem ti opravdu vděčná, že mi věnuješ svůj čas. Kdybych ti to mohla nějak oplatit… stačí jen říct.
Což je třeba víc, než kdy pro mne náš Řád udělal. Vždyť mi nenašli ani mistra… byla jsem jednou z možností… takže i mému mistrovi doporučovali množství jiných padawanů… a on si vybral mne. Ale taky povídal, že mne chtěl částečně zachránit, asi jako tyhle lidi kolem Musím se strašně moc snažit. Nechám si poslat pár kurzů od Kachona, něco sama doženu… a dálkově to dokončím. Mistrovi však o tom neřeknu, bude to překvapení, až dorázíme zpět do Chrámu, tak něco budu mít prostě hotový. Mistr Siliin nikdy nesmí litovat toho, že si mne vzal za padawana.
Pomocí Síly jsem zkusila vyhledat mistra, ale neočekávala jsem od toho vůbec nic.
Co kdyby náhodou…
Taky bych ráda věděla, kolik lidí vůbec přežilo, ale na to jsem neměla odvahu se ptát. Už tak to musí být pro Cellie zatraceně těžké. Teprve teď jsem se zakousla do toho ovoce. Strašně mi zachutnalo. Vždyť týden jsem byla na starém chlebu a jen občas jsem si k tomu dala něco jiného. Tedy, pokud to má fantazie nevyhodnotila jako něco, co se podobalo nějakému bezobratlému živočichovi, či to nebyla nějaká nechutná břečka. Což však bylo skoro furt.

[Jordi Linx]

Quellor, Odlehlá osada:
Vyprávění o tom, jak celý útok a následující období vnímala Cellie neznělo moc přívětivě, tedy možná až na jeho úplný závěr, který korespondoval s příletem tvého současného mistra. Ale ani tak to nemohlo plně smazat pachuť utrpení a bolesti, což tě vedlo jenom ke spoustě dalších otázek.
Špatně jsi mě pochopila - ty jsi starší a výše postavená, já v současné době nejsem prakticky nikdo. A budu jím, dokud něčeho nedosáhnu,
pokusila se Cellie nejprve vyvrátit tvou mýlku ohledně postavení a tak podobně. Zároveň ti naznačila, jak situaci vnímala ona a stavěla tě tím do úplně opačného světla, než se ti mohlo původně zdát.
A souhlasím, že mistr Siliin je skvělý člověk, ale takoví Jediové většinou bývají. Nebo tací mají být, jsou to přeci ochránci galaxie a míru a můžeme jenom litovat, že jich není dost,aby se postavili mandalorianům čelem. Jinak by se něco podobného nestalo ...
pokračovala dál a nebála se prezentovat názory, jimž věřila. Z možného dalšího rozhovoru vás však mohl vyrušit příchod Zally, která vešla do jídelna osamocena a její dobrá nálada ji i nadále vydržela. Vzala si vodu a zamířila k vám, aby vyčkala na svolení, že nebude vadit, když si k vám přisedne.
Neváhala si vyměnit pozdrav a krátké představení s Cellií, než se hodlala chopit slova a předat nějaké informace i tobě. Přítomnost dívky se zakrytým okem ji nikterak nevadila, takže se nejspíš nejednalo o žádné tajné zprávy.
V dalších osadách je vše v pořádku a zdržení nikterak nevadí, ale mluvila jsem taky chvilku s kosmoportem. Nebyl tam sice mistr Siliin osobně, ale správce mě informoval o jeho úspěšně dohodě s republikovým zástupcem a také o tom, že do dvou dnů dorazí konečně pořádná zásilka pomoci. Dokonce i nějaké těžší vozidlo na úklid, landspeedery a další zásoby, které tak nutně potřebujeme,
nebránila se nadšení, aby následně hltavě vypila více jak půl skleničky vody. V tu dobu se do jídelny začalo trousit více a více lidí a dokonce jsi mohla zachytit vůni chystaného jídla. A jednalo se opravdu o vůni a ne neutrální aroma, které bylo tak běžné z "nemocnice".

[Hayasan]

[quote="Jordi Linx"]Quellor, Odlehlá osada:
Když jsem se dozvěděl, že starší a výše postavená jsem já, byla jsem ještě překvapenější.
Ech, vážně? Já jsem jen padawanka,
navíc zcela neperspektivní padawan, což mi však nijak nevadí. Ale asi bych se měla stát perspektivním, ale jen kvůli mistru Siliinovi... ale to by si oatstní mysleli, že sjem se změnila... to je dilema... ale to vyřeším jindy.
ale to máš nakonec fuk. A já si nemyslím, že jsi ničeho nedosáhla, to rozhodně není pravda. Pomáháš tu ze všech svých sil a si stejně dobrá jako každý jiný. A o kvalitách člověka přece nerozhoduje to, jaký má titul, postavení, moc… to vše je irelevantní a pomíjející, ne? Něco se stane… a všechno se může zhroutit jako domeček z karet. Daleko důležitější je to, jaká jsi tady, ne?
Ukázala jsem si na hrudník v oblasti srdce.
Jsi strašně ochotná a zřejmě i velmi dobrý člověk. A to je daleko důležitější, než kdybys velela celé planetě. Takže jsi toho dosáhla v podstatě víc, než kdejaký diktátor, jehož jediným úspěchem je strach.
Automaticky jsem nesouhlasila s tvrzením Cellie a pokusila jsem se jí tento kec alespoň trochu vymluvit.
Ten chvalozpěv o Jediích jsem nijak nekomentovala. Jen jsem se tomu usmívala.
Kéž by z těchto řečí byla jen půlka pravda. Ale nemám žádné právo brát jí iluze. Ať si o Jediích myslí jen to dobré. Kéž bych si to mohla myslet i já…
Nicméně dál už jsme se ani nedostaly, neboť nás svou přítomností poctila Zalla.
Sedej, ať tam nevystojíš důlek…
Zareagovala jsem na ni, takže nemusela stát nějak extrémně dlouho. Nechala jsem ji hovořit.
Bezva. Já věděla, že to mistr zvládne. Neúspěch v jeho případě by byl snad zázrak.
Ale to znamená, že se brzy vrátíme do Chrámu… chci vůbec zpátky poslouchat ty kecy ostatních? Asi jo… vždyť kam jinam bych šla? Ale mistr hodně často jezdí na mise, takže… teda pokud neudělá se mnou výjimku, abych mohla dohnat to, co jsem zameškala… u Sitha.
Další Jediové nepřijedou? Mám na mysli hlavně ty ze zemědělských sborů… vždyť zde by se mohli pořádně uplatnit… nebo mi to uniklo a už zde jsou?
Ta vůně, která se sem linula, byla tak úžasná… byla jsem sice absolutně přepitá, ale nějaké jídlo do sebe snad i s krajním zapřením nacpu.
A co bych zde měla dělat? Už jsem se ptala, ale všechno zatím zvládají a mou pomoc nikdo nepotřebuje… Nechce se mi tady jen tak sedět, když je kolem tolik práce…
… já chci klidně a hlavně beze snů spát…
Jo, a ta pomoc, bude jednorázová, nebo nám bude dodávána v pravidelných intervalech? A co nějací pořádní odborníci? Třeba inženýři, architekti, lékaři… a možná by se našli i nějací dobrovolníci z těch více, nebo méně praštěných spolků. Určitě takoví ti radikální ochránci přírody by si sem cestu našli… aby pomohli vysazovat nové stromky, zachraňovat mláďata čehokoliv, co tu žije a tak. A uvolní Senát nějaké další finanční prostředky z fondů, které jsou vyhrazeny k podobným účelům, nebo už tak učinil?
Dál jsem zasypávala Zallu otázkami, které mne napadaly v momentě, než jsem je vyslovila.
Přeci jenom, je i v zájmu Republiky, aby se situace zde stabilizovala. Už třeba jen kvůli obchodu a daním. Jo a ještě něco. Jak to bude zítra? Bude to stejné, jako dneska? Já bych byla určitě pro.
Teď jsem zmlkla a nechala prosto Zalle, aby mi jedna odpověděla a druhak, aby mi mohla říct další info. Též jsem věděla, že Zalla cokoliv kolem našeho konvoje nerada rozebírala před dalšími lidmi, ostatně, já taky, a i když mi Cellie padla do oka… tak jsem se raději zeptala takovým způsobem, že by mi mohla Zalla odpovědět i před ní, aniž by si z toho někdo nepovolaný něco odnesl.
Stále víc jsem hleděla tím směrem, odkud se linula ta vůně. Sbíhaly se mi všechny sliny. Ne že bych měla hlad, ale chuť, ta byla a velká.

[Jordi Linx]

Quellor, Odlehlá osada:
Jakmile jsi dostala tu možnost, tak jsi spustila na Zallu záplavu otázek, před níž neměla mnoho prostoru uhýbat. Zalle to však v ten moment bylo naprosto jedno, první část mise byla splněna a zprávy, které předala byly jenom dobré. Zájem nad vývojem situace však měla i Cellie, která napjatě poslouchala a pomalu ukusovala své ovoce. Z tvých předchozích poznámek si nebyla příliš jistá všemi z nich, ale většinou ti vesměs alespoň přikývla, že je zaregistrovala.
Tolik toho zase nevím, ale správce zněl notně optimisticky, což už dlouho nezněl. A dokonce jim do jisté míry pomohlo i naše přepadení a nutnost mistra odjet. Cituji správce "Když viděl, že dva Jediové sotva zvládají všechno to, tak konečně přestal plně váhat,",
začala Zalla s odpovídáním, tedy alespoň se pokoušela osvětlit otázky, které tě nějakou měrou trápily. Zalla si dopřála chvilku na krátké občerstvení než pokračovala dál.
S odborníky a dobrovolníky ještě nemáme počítat, nejdřív musíme zajistit, že budeme mít dost potravy pro sebe a pak i pro případné další lidi, kteří by nám chtěli pomoci. Co se specialistů týká, tak tady si počkáme ještě mnohem déle - Republika je nechce pouštět do rizikových oblastí, kterou Quellor pořád je. Nikdy nevíme, kdy se mandaloriani mohou vrátit,
zmírnila své a nejspíše i nadšení ostatních naslouchajících, když v podstatě vyloučila další pracovní síly.
Navíc Republika teď řeší jenom a hlavně válku, kterou pořád prohrává. Tedy alespoň podle informací od doprovodu toho člověka z Republiky, i když pár Jediů situaci pomalu obrací. Takže jsme rádi i za materiál a techniku, které nám jsou více k užitu než kredity,
dodala ještě Zalla, zatímco se místnost plnila dalšími lidmi. Nebylo sporu o tom, že jídlo již bude brzy hotové.
Co se nás týká, tak takhle kolonie je až na chybějící zdroje plně soběstačná a správce mi říkal, že brzy budou dokonce schopni poslat pár lidí do města, aby nám pomáhali tam. Tady se většinou léčí ti s nejvážnějšími zraněními, ať fyzickými nebo psychickými. Takže pokud nebudou potřebovat pomoct s nádobím, tak tu moc práce nebude, ale zítra nás toho ostatně stejně čeká dost, takže dobrý odpočinek neuškodí. Musíme ještě objet dvě osady a všechno by mělo být hladší než dneska, každopádně budeme celý den na cestě,
přešla nakonec i k tématu vaší další náplně, když konečně vykoukly dvě kuchařky s podnosy na jídlo a všichni se začali uspořádaně zvedat a stoupat do fronty. Zalla se chvilku spokojeně dívala, jakoby ji dělalo za dobře, že se na tomhle mohla svým způsobem podílet. Rozhodně se nehodlala nikam za jídlem hnát a vyčkat si, ony kuchařky samy o sobě rozhlašovaly, že potravy bude pro všechny dost.

[Hayasan]

Quellor, Odlehlá osada:
Počkat, nebyla řeč před naším odjezdem o dvou osadách? Že by se ze dvou staly najednou tři? Nebo jsem blbě poslouchala, či se snad někdo přeřekl... ostatně, tolik na tom už nefičí.
Máš pravdu, Zallo, to jsem si neuvědomila. Nějakou dobu jsem se ani o současné dění příliš nezajímala. Měla jsem trošku přízemnější starosti,
po chvíli jsem dokonce se svou společnicí souhlasila.
Hlavně jsem ráda, že jsem to mistrovi nepokazila. Mimochodem, nebyl nějak naštvaný, když si odjížděla? Neříkal něco o mě? Dneska to byl totální propadák... Vlastně, celý den stál za houby... ale jsou i blbý dny, to se prostě stává.
Trochu jsem si povzdechla, ale nijak dál jsem to nerozváděla už proto, že bavit se se Zallou o věcech, který se mi blbě vysvětlují i mistrovi a to se za ten týden stal tou nejdůležitější a vlastně i nejbližší osobou, kterou jsem měla, bylo pro mne naprosto nepředstavitelné.
No a to nádobí... uznávám, jsem na něj odborník. V Chrámu je to poměrně oblíbený trest, takže s tím mám opravdu dost zkušeností a vím, jaká žínka a saponát je nejlepší na jaký druh kaše... ale, řekněme to na rovinu, není to nic, o co bych nějak víc stála.
Chtěla jsem sice pomoct, ale zrovna toto... ne, o nádobí jsem nestála už proto, že se na něj váže příliš nedobrých vzpomínek.
Když se Zalla pro jídlo nijak nehrnula, rozhodla jsem se nakonec vyčkat taky. Ještě trochu mi slehne, napcu se tedy víc a aspoň nebudu vypadat jako nenažranec. Ale plánovala jsem si toho naložit co možná nejvíc a jíst, dokud buď neprasknu, nebo se ze mne nestane kulička.
Jo, zítřek... ten bude celkem zajímavej. Ale vzhledem k tomu, že se původně plánovalo, že večer už budeme doma... tak by to nemuselo být na celý den, ne? Když nebude pár idiotů zdržovat...
Možná bych se do té řady idiotů mohla zařadit taky.
Podívala jsem se směrem k Cellie. Ráda bych věděla něco o svém zajatci a také o těch ostatních, ale před ní jsem se neodvažovala to téma nakousnout. Nechtěla jsem ji vyhánět, koneckonců, byla to velmi sympatická holčina a když budu trochu trpělivá, nakonec se to dozvím taky.
Jůj, ten můj zajatec... jsem mrtvá. Proč jsem nemyslela na to, že to budu muset asi i vysvětlovat? To svlečení možná obhájím a ten pokus o znásilnění... ne, to mi asi neprojde. U Sitha...
Jo a Zallo, nezmiňoval se mistr o nějakém hm... nestandardním chování k jistému ne příliš oblečenému chlapovi?
Pohledem jsem neustále kontrolovala tu frontu, abych mohla vyčíhnout ten správný okamžik k tomu, dojít si pro jídlo. To ovoce před sebou jsem však rozhodně nemínila zahodit. Vezmu si ho hezky sebou. Možná totiž budu raději meditovat, i když tedy meditaci nesnáším. Rozhodně to bude lepší, než spát a nechat si zdát o těch hrůzách. Sice jsem se snažila, aby to nebylo poznat, ale vážně mi nebylo úplně nejlépe. Vlastně, skrývala jsem se za hranou veselost, abych trochu oklamala i sama sebe. Což asi ve světle mistrových slov nebylo úplně dobře, to jsem věděla, ale... byla jsem tu naprosto sama a potřebovala jsem to nějak zvládnout. A i přes to, že Siliin asi nebude mým chováním příliš nadšen, i přes to jsem se vážně těšila na to, až budu hezky ve městě. A dobrý jídlo mi mistra nenahradí. I když bodne, to beze sporu.