4. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Jordi Linx]

Křížník Clemente, Poradní místnost: (3961 BBY)
Posledních čtrnáct dní na palubě lodi bylo hodně náročných. Sice jste měli dva zastávky na planetách, ale jednalo se o menší kolonie, které utrpěly především kvůli ochromení zásobovacích linií, než od přímého mandalorianského útoku. Takže jste pouze vyložili některé zásoby, pomohli s několika drobnostmi a letěli zase dál.
O to záživnější byl výcvik na palubě - pravidelné ranní rozcvičky, každodenní trénink s mečem, pak nějaký rozšiřující trénink dle potřeby a to od mírné studie druhů droidů, po třeba analýzy schémat budov a nakonec samozřejmě každodenní martyrium na simulátoru stíhače. Vždy jsi tam zůstávala déle, než Sallwits a Hey a měla jsi i výrazně větší míru osobní pozornosti mistra Renmira. Ale pozitivem bylo, že se dostavovaly alespoň nějaké výsledky - pilotní kombinézu sis už dovedla obléci bez větších potíží správně a také jsi neměla potíže se základními pilotními úkony, tedy alespoň na simulátoru. Pomalu jsi také ztrácela přehled o počtech vzletů, přistání, průletů za specifických podmínek, základních manévrů a znova přistávání a startů. Na skutečných strojích jste sice ještě nelétaly, ale mistr Renmir se minimálně jednou vyjádřil, že teď by ses v tom už snad neměla zabít nějakou hloupou chybou nebo přehlédnutím.
Párkrát jste byly také na lekcích techniky u skutečných strojů, stíhačů třídy Shen, které byly představeny jako experimentální. Lekce u nich spočívala především v základní předstartovní kontrole.

Nyní jsi byla stejně jako další dvě padawanky v poradní místnosti po před chvílí ukončené hodině létání a čekaly jste na příchod mistra Renmira. Dnes jste poprvé nacvičovaly vzájemnou kooperace a skončilo to naprostým selháním - zatímco Hey vás nechala pozadu a jela na vlastní triko, ty se Sallwits jste nedokázaly odolat útoku přesily a byly jste "sestřeleny". Neimoidianka se k tomu nijak nevyjadřovala i proto, že hlavní cíl nedovedla zničit a ten utekl pryč do hyperprostoru.

[Hayasan]

Křížník Clemente, Poradní místnost:
Mí kamarádi zůstali v Chrámu a já bych napřed musela padnout na hlavu, abych dělala průšvihy pro průšvihy… takže jsem byla na své obvyklé vyvádění v Chrámu celkem hodná, neboť mi prostě a jednoduše scházely jakékoliv možnosti a příležitosti k dělání nějakých neplech. Na to, že v Chrámu jsem si za tři týdny pořád nemohla přivyknout na denní režim, tady na lodi mi to nedělalo žádné problémy možná i proto, že to nebyl Chrám a přísnější denní řád byl jen logický.
Co se mého stravování týče, tak dlouho jsem „uklidňovala“ mistra, až jsem zjistila, že i když je ta omáčka bledá a nevýrazná, tak může mít překvapivě dobrou chuť. Trochu jsem i přibrala (což jsem při večerním nakrucování v koupelně s radostí zaznamenala). Nejím jen banthu, vnitřnosti a pár dalších věcí, ae oproti mému bývalému jídelníčku velký pokrok.

Dnešní lekce pilotování byla ještě horší než obvykle a já měla náladu pod psa. Hey jsem si už dřív moc nevšímala, a pokud to nebylo nutné, ani jsem na ni nemluvila. Dala jasně najevo, že o kamarádství se mnou nestojí. Ale to, co teď vyvedla, jsem vážně nečekala. Kdyby tomu bylo naopak a já bych v pilotování excelovala, nikdy bych ji nenechala rozstřílet a snažila bych se ji krýt. Byla jsem na ni vážně naštvaná, že mne a Sallwits v tom nechala takovým způsobem vykoupat. Já se se Sall sice snažila spolupracovat, ale sama jsem věděla, že nemám moc šancí a možná jsem i zapříčinila naše sestřelení. Byl to sice jen trénink, skutečné ohrožení života nebylo, ale přivádělo mne to na myšlenky ohledně důvěry, kterou jsem v Hey jako v každého Jediho měla. Teď jsem jí už moc nevěřila, ale také jsem si nebyla jistá, jak přesně bych teď na Hey měla reagovat. Nechtěla jsem se chovat hnusně ( i přes to, že jsem na ni byla nazlobená), takže pokračující ignorace byl hodně dobrý nápad.
Jak se zachová, když půjde do tuhého? Také uteče? Byl to jenom trénink… jak moc je její reakce vypovídající?
Na Hey jsem se ani nepodívala a kousek jsem popošla, abych byla blíže Sall a mezi námi byla jasně viditelná mezera, která by i opticky nějakým způsobem Hey oddělovala.
Jak se cítíš?
Optala jsem se Sall. Snažila jsem se s ní kamarádit, protože jsem nechtěla fungovat jako samostatná jednotka. Tušila jsem, že odpověď nebude příliš kladná, tak jsem hned přidala další otázku.
Můžu pro tebe něco udělat? V pilotování nejsem žádné eso, ale vážně se snažím. Je mi líto, že jsem horší než ty a větší vina za naše sestřelení tedy leží na mne. Příště, až tě budu krýt a bude mi jasné, že to nezvládám, tak spáchám nějaký sebevražedný nálet na stíhačku, která by tě nejvíc ohrožovala a obětuju se,
pokusila jsem se z části o žert, svým způsobem jsem to totiž myslela vážně. Při tréninku bych se byla schopná obětovat. Jak bych se chovala ve skutečnosti, to ví jen Síla. Na Sall jsem se dokonce i pousmála, byť že jsem se cítila blbě. Chtěla jsem jí zlepšit náladu, pokud je to alespoň trochu možné. Hádala jsem, že to cítí podobně jako já.

[Jordi Linx]

Křížník Clemente, Poradní místnost:
Vzhledem k výsledku výcviku jsi se cítila zodpovědná za neúspěch tvé dvojice se Sallwits, ale ta ti na to hned zareagovala zakroucením hlavou, že to nebyl hlavní důvod toho, proč nebyla v nejlepší náladě.
Neudělal jsi nic špatně, protože bys chtěla. Ta přesila byla na nás prostě moc, ať bychom dělaly, co bychom dělaly. Vždyť já taky nemám žádné zkušenosti s létáním v týmu,
pokusila se tě ukonejšit a tobě v tu chvíli došlo, že je více nazlobená na Hey, než na tebe. Další slova však už padnout nemohla, protože dovnitř vešel mistr Renmir následovaný rytířem Ninnem a mistrem Siliinem, což rozhodně nebylo obvyklým postupem při vyhodnocování výsledků výcviku. Dvojice následující vašeho výcvikového instruktora se prozatím držela bokem, aby dopřála svému kolegovi prostor k tomu, co měl na jazyku.
Takže, myslím, že nemá smysl vám vysvětlovat, jak katastrofálně jste dopadly. Fakt, že vám utekl cíl a ještě jste měly dvou třetinové ztráty hovoří sám za sebe. Chyby, které k tomu vedly byly následující,
začal mistr Renmir a zvedl výrazně ukazováček, aby tím zdůraznil číslování způsobených chyb.
Za prvé, nelétaly jste spolu, ale spíše proti sobě. Při vzájemných soubojích jste se špatně kryly a nevhodně si pomáhaly. To naštěstí v této fázi tréninku není tak kritické, protože se tohle teprve učíte. Za druhé, nefungovaly jste vůbec jako tým, každá jste měla úplně jiný cíl, kterého jste se snažily dosáhnout. Hey chtěla zneškodnit cíl, Hay se snažila držet a pomáhat Sall a Sall svůj cíl tak nějak pořád měnila, aniž by jej splnila. Nerozhodnost bývá v takovýchto chvílích zničujicí. Za třetí, Hey, tohle je týmové cvičení, takže nemůžeš nechat svoje parťáky za sebou, byť si myslíš, že jsi kdovíjaký eso. Za čtvrté, Hay, Sall, i když se Hey hnala pryč, měly jste se pokoušet držet s ní a nerozpouštět skupiny, špatné rozhodnutí velitele letky je také rozhodnutí. Za páté, automaticky předpokládat, že velitelem letky je ten nejlepší pilot je blbost! Velitel sice nebyl určen, ale nijak jste se vzájemně nedomluvily a rovnou jste vyrazily do akce. Bez velitele, zavládne ve skupině chaos, se špatným velitelem zavládne alespoň řízený chaos, dobrý velitel dokáže udržet svoje piloty naživu a výtečný velitel dovede se svým týmem nemožné,
vyhodnotil mistr Renmir ty nejvážnější chyby a svým výrazem nepřipouštěl žádné námitky, takže jsi mu ty ani žádná z dalších dvou padawanek nijak neoponovala.
Na likvidaci těchto chyb se zaměříme, jakmile se vrátíme z naší další mise. Do té doby o tom přemýšlejte, stejně jako přemýšlejte o tom, co můžete udělat pro to, aby se to neopakovalo,
uzavřel hodnocení výcviku mistr Renmir a trochu ustoupil, aby udělal prostor tvému mistrovi a rytíři Ninnovi. Spíše se všichni srovnali tak nějak vedle sebe.
Zítra ráno dorazíme na Garqi. Jde o převážně zemědělskou planetu, která zásobuje nejenom místní region potravinami. Jako obvykle budeme doplňovat zásoby, jenomže tentokrát se nezdržíme jeden nebo dva dny, ale o něco déle. Důvodem je požadavek, který na nás byl vznesen a jemuž jsme se rozhodli vyhovět výměnou za poskytnutí zdrojů,
chopil se svého slova rytíř Ninn a pustil před vás hologram zelené planety s množstvím moří a oceánů. Pouze na několika místech jste mohly při troše snaze zahlédnout známky osídlení.
Vzhledem k tomu, že Republika nechtěla provokovat mandaloriany přítomností menší osádky a také proto, že chtěla v této oblasti složit co největší útočnou sílu pro další útok hlouběji do mandalorianského území, tak zde zůstaly pouze místní ozbrojené složky. Jenže ty se zdají být neschopné jakékoliv činnosti proti zlodějskému gangu, který se tu vyskytnul. Naší spojce se povedlo zjistit, že to celé vede až k jednomu ziskuchtivému huttovi, jenž si tu zřídil menší operační skupinu. Je tedy samozřejmě, co bude naším cílem,
objasnil mistr Siliin, čemu se budete ve skutečnosti věnovat při svém pobytu na Garqi.
Díky informacím od naší spojky víme, na který konvoj se zásobami se bude útočit a ráno budete vysazeny z raketoplánu na místě, odkud bude konvoje vyrážet do hlavního města. Budete převlečeny a zamaskovány jako běžné pomocné brigádnice, které tyto konvoje úplně normálně doprovázejí. Nicméně vaším úkolem nebude konvoj ochraňovat, ale nechat se věrohodně zajmout, zatímco já budu vše sledovat z povzdálí a mistři Siliin a Renmir budou plnit další úkoly. V rámci vašeho "zajetí" se budete snažit o to, aby nedošlo k nějakému zranění někoho z doprovodu. Vaše meče budu mít v držení já a ve správnou chvíli vás dostanu ven,
pokračoval rytíř Ninn a prozradil vaši úlohu, tedy všech tří padawanek v nadcházející misi.

[Hayasan]

Křížník Clemente, Poradní místnost:
Byla jsem ráda, že i Sall je naštvaná spíše na Hey. Ale na náladě mi to moc nepředalo. Nicméně než jsem stačila odpovědět, do místnosti nepřišel jen Renmir, ale i můj mistr a Ninn.
Tak tohle nedopadne moc dobře.
Hned jsem tušila, že z toho koukají jen problémy. A v momentě, kdy Renmir spustil to hromobití, jsem věděla, že jsem se nemýlila. Ale na Renmira jsem se vydržela dívat celou dobu a ani jsem nezčervenala. Kdyby něco podobného řekl mistr Siliin, hledala bych asi nejbližší úkryt, leč Renmir podobné privilegia prostě neměl. Ale vzhledem k přítomnosti svého mistra jsem se snažila alespoň zachovávat neutrální výraz, když už jsem se netvářila příliš provinile.
Když jsem zjistila, že Renmir dokonce i před ostatními plísní svou vlastní padawanku, kupodivu jsem z toho neměla žádnou škodolibou radost. Hned jsem si totiž na jejím místě představila sebe, místo Renmira tam klidně mohl být Siliin... ne, to nepřeju totiž vůbec nikomu. Dokonce ani Hey.
Poté padla řada i na mne a Sall a se závěry Renmira jsem rozhodně nesouhlasila.
To Hey rozpustila skupinu.
Alespoň v duchu jsem namítla, dívala se Renmirovi do očí a na svého mistra se spíše jen jukla, abych zjistila, jak moc se za zpackaný výcvik zlobí on.
V momentě, kdy Renmir popřel to, že velitelem letky je automaticky ten nejlepší pilot, tak na toto tvrzení jsem kývla hlavou. Já si vážně myslela, že to automaticky bude Hey a ta, když se na to vykašlala, tak ji v podstatě vystřídala Sall. Proto jsem se nesnažila ani nic domlouvat. Předsevzala si, že příště se do role velitele pasuju já sama, protože Hey poslouchat stejně odmítám. Sice jsem toho pořád moc nevěděla, ale mistr Siliin je doslova přetékající studnice vědomostí, ze které se pokusím něco načerpat. Sall je stejně zkušená jako já a Hey je kapitola sama o sobě.
Přemýšlet o tom, co udělat, aby se podobný průšvih nestal, jsem ani nemusela, odpověď byla nasnadě.
Pokusím se vymyslet takovou taktiku, aby Hey skutečně mohla lítat sama. Třeba by mohla odlákat většinu stíhaček a já se Sall bychom útočily na cíl. Nebo si raději něco navíc nastuduju o letecké taktice. To bude nejlepší..
Když přišla řeč na další misi, tak jsem o poznání zpozorněla. Nicméně v průběhu objasňování se na mé tváři usadil mírně nesouhlasný výraz.
Spolupracovat s Hey? Tady se někdo asi zbláznil… a doufám, že to není můj vlastní mistr.
Ihned jsem zjistila, že mistři neodhadli, že asi ani nejsme schopné fungovat jako tým. Ne v současné situaci.
Mistře, je tu jeden malý problém,
trochu jsem zčervenala a mluvila automaticky na Siliina.
Víte, po tom, co Hey dnes udělala a vzhledem k jejímu chování v uplynulých dnech, jí vůbec nevěřím. Spíš od ní čekám, že mne střelí do zad, než aby mi v případě problémů pomohla a třeba kvůli mně, nebo kvůli Sallwits, riskovala. Dnešní nepovedený výcvik vlastně jen ukázal, jak přemýšlí,
ozvala jsem se a strašně jsem si přála, aby se propast mezi námi jen nezvětšila. Ale já to vnímala tak, že úspěch mise má prostě přednost.
Jak mohu jít na misi s někým, komu nemohu důvěřovat a spolehnout se na něj? Nezvládnu přece hlídat Hey, ostatní civilisty, dávat pozor na zlodějský gang a ještě se nechat věrohodně zajmout. Myslím, že Sallwits to cítí podobně,
otočila jsem se na ni a doufala, že mé tvrzení podpoří, protože má slova by tak měla daleko větší váhu.
Sem tam jsem si mistru Siliinovi trochu postěžovala, jak vnímám Hey, ale rozhodně to nebylo nějaké naříkání, protože jsem věděla, že jako Jedi se musím naučit vycházet s každým. Jenže vycházet s někým je jedna věc, ale jít s ním na misi je věc druhá. A když jdu s někým na misi, tak jsem si myslela, že důvěra v toho druhého je naprosto nezbytná.
Nezlobte se, prosím, ale v současné situaci nechci jít s Hey na jakoukoliv misi. Nevěřím jí a rozhodně se na ni nedá spolehnout,
znovu jsem se podívala na Sall, abych zjistila, zda aspoň kývne hlavou. Na Hey jsem se pro jistotu nedívala vůbec. Nechtěla jsem jí ublížit, ale také jsem nechtěla, aby se kvůli jejím citům něco pokazilo a někdo třeba přišel o život. Poté jsem se velmi opatrně pohlédla na svého mistra, protože odporovat Siliinovi nikdy nemá moc velký smysl a kouká z toho jen to, že mistra nazlobím, čemuž se samozřejmě snažím vyhýbat. Ale také jsem nechtěla jen mlčet, protože jsem si myslela, že naše rozkoly by mohly vést ke katastrofě.

[Jordi Linx]

Křížník Clemente, Poradní místnost:
S některými názory mistra Renmira jsi sice úplně nesouhlasila, ale nechala sis to pro sebe i proto, že v této oblasti ses rozhodně nemohla považovat za experta. S ostatním jsi však vesměs souhlasila a bylo v podstatě jenom na tobě, jak se s tím vším vypořádáš. Další informace už jsi přijala poněkud s rozpaky a to hlavně tu obsahující informací o spolupráci s Hey. A protože jsi tohle nehodlala jen tak překousnout, tak jsi se rozhodla podat oficiální stížnost před všemi přítomnými včetně dotyčné. Překvapení ve výrazech většiny nebylo zrovna malé a pozorovat jsi ho mohla u všech, včetně Hey samotné, byť to bylo jenom z počátku.
Ve své řeči jsi byla dostatečně důrazná a nezastavilo tě ani mírné zklamání, které se objevilo ve výrazu tvého mistra v reakci na tvá slova, ale nemohlo se to vyrovnat hněvu, který se nahromadil v Hey.
A myslíš, že na tebe se snad dá spolehnout? Kdybych po tobě chtěla, abys mi pohlídala bok, tak se přes tebe dostane každý stíhač, který má něco nalítáno. A co jsem viděla, tak tvé krytí zad jakoby ani neexistovalo, jak se mi potom můžeš divit, že se radši starám sama o sebe. Navíc nevím, co jsi dělala posledních pár let, ale moc výcviku jsi za tu doby asi nepobrala, co?!
obořila se na tebe zostra, než se ozvalo rázné dost. Chvilku sis nebyla jistá, který z mistrů to řekl, ale výrazy všech napovídaly, že to vlastně nehrálo roli. Také sis uvědomila, že Sall úplně nesouhlasila se vším, co jsi říkala. Především se to týkalo bodu, kdy jsi zmínila ono střelení do zad.
O účasti na misi se nebude diskutovat, o tom je již rozhodnuto. Nicméně přehodnocuji své původní rozhodnutí, kdy jsem uvažoval o Hayasan jako o velitelce skupiny. S takovýmito hloupými předsudky na to rozhodně není připravena a jen by sama mohla ohrozit misi. A protože Hey se také nepředvedla příliš ukázkově, ve vedení skupiny bude Sallwits, která jako jediná projevuje největší rozum. Co se vás dvou týká, tak se budete muset naučit spolupracovat a nebudete přemýšlet o nějakých podrazech. Jste aspirantkami na rytíře Jedi, takže se podle toho koukejte chovat a nehrajte si na rozmazlení holčičky. Je nám jedno, že nejste nejlepší kamarádky - to po vás ani nechceme. My chceme abyste fungovaly jako skupina Jediů, kteří splní přidělenou misi,
promluvil pevným hlasem mistr Siliin a jasně nastínil pravidla pro nadcházející misi.
Nějaké námitky?
zeptal se mistr Renmir a podíval se nejprve na svou padawanku. Ta se poslušně posadila a gestem dala najevo, že nic dalšího na tohle namítat nebude. Poté už jeho pohled spočinul na tobě. Z vývoje situace navíc nebyla nijak výrazně nadšená ani Sallwits, která se tvářila spíše zaskočeně a nejistě z toho, cože se to vlastně stalo.

[Hayasan]

Křížník Clemente, Poradní místnost:
Když jsem se dozvěděla, že by měla velet Sall, která na mne nikdy nepůsobila moc rozhodně, jen jsem trochu vytřeštila oči a automaticky jsem přikývla na znamení, že jsem tomu porozuměla. Na Hey jsem nereagovala, vlastně mne její výlev jen utvrdil v mém přesvědčení. Jí rozhodně nic nebudu vysvětlovat. Navíc, s trochou vyložené námahy by si alespoň část mé minulosti jistě mohla zjistit sama.
Tak toto bude průšvih.
Ne, tohle se mi vůbec nelíbilo. Sice jsem brala Sall jako kamarádku, ale nemyslela jsem si, že by to mohla zvládnout. Misi jsem sabotovat nemohla, ale také jsem nechtěla být pod velením někoho, o jehož schopnostech jsem pochybovala.
Možná bude stačit jen sledovat, jak se jí to hroutí… nebo bych jí mohla trochu pomoct.
Vlastně jsem byla postavená před dvě možnosti. Být naprosto pasivní a nechat v tom Sall vykoupat, nebo jí to trochu ulehčit. Jenže ta první možnost se v mých očích rovnala skoro té sabotáži, takže to, co asi nakonec udělám, bylo nasnadě.
U Sitha.
V oblasti žaludku se mi usadila mírná tíha a otočila jsem se na Sall a ta příliš velkou jistotou také neoplývala.
Třeba se pletu. Je to Jedi, musí to zvládnout. Musí to přece nějak…
Hned jsem samu sebe začala uklidňovat, protože jsem to opravdu potřebovala. Z jedné strany budu krytá Hey, z druhé bude nerozhodná a velitelskými schopnostmi moc neoplývající Sallwits… ale nezbývalo, než abych skutečně doufala v to, že se pletu.
Byla jsem celá rudá, nejraději bych zmizela do svého pokoje a s nikým se minimálně dnes už nebavila. Zklamání mistra bylo hodně nepříjemné, ale ještě horší bylo jeho rozhodnutí. Nesouhlasila jsem s ním, ale také jsem se o tom nechtěla dál bavit. Ani tady, ani v soukromí. Takže vynechání jídla a zapadnutí do relativního bezpečí svého pokoje bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat.
Příště musím mlčet.
Sice bych se mohla přes Sall pokusit velet sama, ale tím bych mohla ztratit i toho jediného padawana, se kterým jsem se na lodi bavila. Nebudu riskovat, že si to buď uvědomí sama, nebo ji na to někdo upozorní. Třeba Hey.
Znovu jsem se podívala na Sall a pokusila se na ni povzbudivě kývnout a dokonce se i usmát. Samu sebe jsem k tomu musela nutit, moc jsem jejím schopnostem nevěřila, ale nechtěla jsem, aby se má budoucí velitelka cítila nějak ztracená. Musela nabýt trochu sebevědomí. Částečně ji k tomu jistě pomůže Ninn, ale též bych mohla pomoct i já. Rozhodně jsem nemohla naznačit, že jí ve skutečnosti nevěřím skoro vůbec. V mém vlastním zájmu a v zájmu celé mise jsem si myslela, že tomu musí být naopak.
Jen s obtížemi jsem se dál dokázala soustředit, protože tohle dle mého názoru nemohlo prostě dopadnout moc dobře. Dost mne to zaměstnávalo a rozptylovalo. Na Sall jsem se však nezlobila, že se mne ani trochu nezastala. Ona totiž snad ani nechápala, co se stalo. Bylo to prostě takové malé telátko.

[Jordi Linx]

Křížník Clemente, Poradní místnost:
S tím, jak se to celé vyvinulo jsi nebyla ani v nejmenším spokojená, jenže jsi s tím už nemohla více dělat, protože už takhle jsi svého mistra podstatně zklamala. Do mysli se ti dokonce vkrádaly myšlenky hraničící až s jistou formou zrady, ale ty ustoupily do pozadí jakési Jediské povinnosti, kterou jsi stále vnímala. Nicméně k tématu ses již dále nechtěla vyjadřovat a naplánovala sis jakousi formu trucování ve svém pokoji. Protože kromě tebe nepromluvil ani nikdo další, tak se slova opět chopil rytíř Ninn:
O vaší skutečné totožnosti nebude z přepravní skupiny vědět nikdo a ze společnosti samotné o tom ví jenom tři lidi, kdy se o jejich sledování postaráme, abychom mohli včas odhalit případnou zradu. Je více než pravděpodobné, že ve společnosti samotné se nacházejí nějaký špicl, ale ten by se o téhle akci neměl dozvědět. Předpokládám, že v rámci zajetí vyhodnotíte svou situaci dobře a nebude se snažit zbytečně vyčuhovat, pouze by bylo dobré, kdybyste se snažily předejít nějakým výraznějším zraněním, což by mohlo narušit plán mise,
upřesnil rytíř Ninn vaši roli v rámci zajetí a poskytnul i nějaké další informace ohledně průběhu mise.
Netušíme, jak se mohou některé části plánu rozvíjet, takže nelze předem říci, zda-li budete v zajetí hodiny nebo i několik dní. Proto vám po zbytek dne dáváme volno, abyste se dobře najedly a dobře odpočinuly. Samozřejmě nějaké lehké cvičení máte povoleno, ale to záleží jenom čistě na vás, ale pokud k tomu přikročíte, tak zbytečně nepřehánějte,
pokračoval mistr Renmir a podělil se o několik doporučení vztahujících se k nadcházející misi. Zdálo se, že se už blíží vše ke konci, aby ještě rytíř Ninn naznačil Sallwits, že má zůstat o chvilku déle. Nebylo pochyb, co jej k tomu vedlo. Mistr Siliin ani mistr Renmir neměli potřebu k něčemu podobnému sáhnout a pouze se ještě zastavili.
Oblečení k převlečení si vyzvedněte za hodinu na skladě a nezapomeňte se zítra upravit tak, abyste vypadaly spíše jako holky z vesnice, než slečinky z Coruscantu,
poznamenal ještě mistr Siliin, než dal pokyn k rozpuštění zasedání a tobě bylo jasné, že oblečení a úpravy byly namířené i z části na tebe, protože již měl dost zkušeností s tvým stylem oblékání.

[Hayasan]

Křížník Clemente, Poradní místnost:
To, že Sallwits nakonec bude skutečně velet, bylo jasnější než dobře mířený pohlavek. Musela jsem se s tím zřejmě smířit a nějak překousnout svou vlastní hrdost. Ale věděla jsem, že v tomto ohledu jsem stokrát lepší než Sall a zbytek instrukcí jsem nakonec zvládla i nějak pobrat. Naštěstí jich mnoho nebylo.
Když jsem se dozvěděla, že nerozhodná Sallwits bude muset zřejmě hodně improvizovat, skoro se mi nad tou misí chtělo brečet.
Jak tohle zvládne? Vždyť bude mít spíš problémy sama se sebou. Je až po krk zahrabaná do odpadního kontejneru a co je horší, já v tom bordelu zřejmě uvízla taky. Ale snad to skutečně nějak zvládne. A pokud začne jako obvykle zmatkovat, třeba bych mohla… ne, nemohla. Nemůžu převzít velení. Spíš ji jen nějak pomoct.
Už jsem pomalu chtěla odcházet, ale zastavila mne poslední instrukce.
Jak vypadá vesnická holka?
Trochu jsem se zarazila, protože i vesnická holka přece může být namalovaná. Ale moc jsem to neřešila, vlastně jsem už ani mluvit nechtěla. Využila jsem spíš situace a opravdu velmi rychle vystřelila z místnosti, abych zamířila rovnou do svého pokoje, kde jsem si plánovala zout akorát boty a lehnout si. Měla jsem plnou hlavu pochybností ohledně Sall, takže o nějakém výraznějším odpočinku nemohlo být ani řeči. Taky jsem vlastně ani neměla co na práci, takže obyčejné válení se v posteli nebyl ten nejhorší nápad. Nezapomněla jsem si zkontrolovat čas, abych zhruba za hodinu byla u skladu a vyzvedla si ty hadry. O nějaké přípravě na misi v mém případě tedy nemohlo být ani řeči. Nevelela jsem, takže jakékoliv plánování bylo naprosto zbytečné. Ani jsem si nebyla jistá, zda chci Sall nabídnout něco ze svých soukromých zásob dělobuchů a dýmovnic. Sice by nám mohly ulehčit práci, ale nikdo mi za ně náhradu nedá a plýtvat svými soukromými zdroji? Až zas tak jsem pomáhat nechtěla. Jedna věc je, zastat se Sall, povzbudit ji, stát za ní a nic zbytečně nekomplikovat, ale na druhou stranu mé zásoby jsou omezené a nehodlala jsem jimi plýtvat na misi, ve které jsem prostým účastníkem, byť že jsem si byla jistá tím, že jsem v jistém směru daleko lepší než Sallwits.

[Jordi Linx]

Křížník Clemente, Tvůj pokoj:
Nijak dále jsi se v poradní místnosti nezdržovala a prakticky jsi odtamtud zmizela, jak nejrychleji to bylo možné. Útočiště jsi nalezla ve svém pokoji a to do doby, dokud sis nemusela dojít vyzvednout oblečení pro tuto misi. Složený balíček oblečení jsi se rozhodla rozbalit až na pokoji, aby tě obsah vzhledem k tvému vkusu pro oblékání nepotěšil.
Boty byly jednoduché na šněrování v pískové barvě a vše naznačovalo relativní pohodlnost pro celodenní nošení i v nepříliš rovném terénu, nicméně žádné vzory nebo cokoliv zdobného, pouze vše, co boty musely mít, aby plnily svou funkci.
V podobné praktičnosti byl i zbytek oděvu - dlouhé tmavě béžové kalhoty, relativně volné a trochu vzdušné, které by ti měly trochu přesahovat přes kotníky svou délkou, s dvěma kapsami na stranách. Tmavě zelené triko s krátkým rukávem bylo následující a prosté jakéhokoliv vzoru, stejně jako kabátec. Ten měl stejnou barvu jako kalhoty, obsahoval boční kapsy a jednu náprsní, zapínal se na knoflíky a měl i relativně vysoký límec, který se však dal přehnout. Rukávy byly dlouhé a u kraje sis je mohla pomocí knoflíků stáhnout, kdyby ti přišly konec rukávů příliš volné. Stejně jako kalhoty byl kabátec relativně vzdušný, ale z látky, která nebyla těžká. Všechny části oblečení byly očividně lehké, což pro celodenní práci někde na poli, nebo při nějakém převozu určitě nebylo na škodu.

Kromě vyfasování oblečení ti na konec dne zbývalo už jenom zajít na večeři a jinak tě něco dalšího dle plánu čekalo až následujícího rána, kdy mělo dojít k zahájení mise. Do té doby jsi měla prostor dělat to, co jsi uznala za vhodné.

[Hayasan]

Křížník Clemente, Tvůj pokoj:
Když jsem viděla, co jsem to vyfasovala za hadry, jen jsem trochu nakrčila nos, jedním prstem každý kousek vzala a mrštila jsem s nimi do kouta a znovu jsem se rozplácla na posteli. Byla jsem úplně bez energie a ani jsem neměla snahu jít za Sall a zjistit, zda má nějaký plán, nebo jakou úlohu v celém tom nesmyslu nakonec budu hrát. Poté, co jsem si vyzvedla oblečení, jsem jen z pohodlí vlastní postele čučela do stropu. Byla jsem přesvědčená o fiasku celé mise, ale už jsem se tím moc nezabývala, protože jsem s tím nemohla nic moc udělat. Původně jsem si chtěla zjistit něco o taktice letek, které se skládají ze tří pilotů, ale i na tuto snahu jsem rezignovala. Domyslela jsem si, že já velitelkou letky asi nebudu.
Na večeři jsem jít nechtěla. To by znamenalo, že bych musela vidět mistra i Hey a ani po jednom setkání jsem vůbec netoužila. Takže jsem pořád jen ležela s rukama pod hlavou. Za normálních okolností bych si nějakou práci našla (i kdyby to mělo být třeba studium, abych potom mohla mistrovi ukázat, že jsem volný čas jen nepromarnila), ale mistrovo rozhodnutí mi vzalo veškerou energii a já neviděla důvod, proč se o něco snažit, když stejně budu vydána na milost a nemilost Sall, která na podobnou zodpovědnost dle mého nebyla připravená.
Po chvíli bezmyšlenkovitého čučení do stropu jsem se převalila na bok a pokoušela jsem se aspoň usnout. Pokud to Sall totiž pokazí (což je skoro jisté), tak to může být můj poslední spánek před tím, že splynu se Sílou.

[Jordi Linx]

Křížník Clemente, Tvůj pokoj:
Veškerá tvá příprava na nadcházející úkol nakonec skončila pouhým převalováním a to do té doby, než jsi nakonec usnula.

Probrala ses notně rozlámaná, protože jsi se nepřevlékla do něčeho pohodlnějšího a dle všeho jsi neměla úplně klidné spaní, což se ale dalo i relativně očekávat vzhledem k tomu, jaká měla být podle tebe nadcházející mise. Ať jsi se na to totiž dívala jak jsi chtěla, tak se ti dařilo vidět pouze katastrofu.
Byla jsi vzhůru sotva deset minut, mnohem dříve, než bys obvykle vstávala a také dříve, než jsi byla poslední dobou nucena kvůli výcviku, když se ozvalo zaklepání na dveře. Vlastně jsi ani nemusela vstávat, nebo se ptát, kdože to byl. Pouto mistra s padawanem mělo mnohé výhody, ale i nevýhody a jednou z nich byla to, že jste se dovedli vycítit navzájem, nebo i třeba rozpoznat, v jakém zhruba rozpoložení se ten druhý nacházel. A byť vaše pouto se ani zdaleka nedalo srovnávat s tím, které by v tuto dobu bylo již obvyklé pro ostatní. Ale i tak pravidelně sílilo a tys mohla vycítit z tvého mistra až nečekaný klid a rovnováhu. A protože jsi věděla, že mistr jistě věděl o tvé bdělosti, tak nemělo smysl předstírat, že bys třeba ještě spala.
Mistr byl oblečen v lékařském oblečení, v němž jsi ho snad viděla jen jednou a bylo to poněkud nezvyklé.
Už tě tvé chmury a rozezlení přešlo, nebo máš pořád rudo před očima, že bys nejradši zůstala zalezlá v posteli celý den?
pousmál se mistr, zatímco vcházel dovnitř a přešel směrem ke stěně, kde na zemi leželo pohozené oblečení.
Ale nepřišel jsem tě pošťuchovat, byť by sis to zasloužila. Spíš jsem se přišel ujistit, že jsi schopná věřit i někomu jinému, než jenom lidem, kteří musí doslova nejdříve nafackovat, dokázat ti, že jsou o třídu lepší, abys byla schopná je poslouchat a to ještě alespoň někdy,
pronesl a nebylo pochyb, kam tím mířil. Se slovy se tentokrát nedržel vyloženě zpátky a nemohla sis být jistá, jestli to bylo úmyslně, nebo si to už chystal do svého charakteru v rámci jeho úkolu.

[Hayasan]

Křížník Clemente, Tvůj pokoj:
Dnes v noci jsem se moc nevyspala. Pořád jsem byla v takovém polospánku, neboť jsem si v první řadě dělala starosti o svůj život a v druhé řadě jsem si myslela, že se mise nepovede, neboť Sall na to dle mého názoru prostě neměla schopnosti. Když jsem se probudila, jen jsem trochu zaúpěla, neboť jsem byla přeležená, zkroucená a měla jsem pocit, že se mne bolí snad i nehty na nohách.
Měla jsem se aspoň svléct, když jsem se ani neumyla…
Pokusila jsem si lehnout do nějaké lepší polohy, protože i na rozcvičku bylo ještě brzo, což jsem zjistila v zápětí. Za normálních okolností bych jistě byla vyspaná do růžovoučka, neboť mne nevzbudil budík, ale teď jsem byla všechno, jenom ne vyspaná a odpočatá. Což se projevovalo i na mé náladě.
To bude průšvih.
Alespoň v duchu jsem zabrblala.
Vlastně, i já mám asi průšvih kvůli včerejšku. U Sitha!
Měla jsem hlad, takže další vynechání jídla nepřicházelo moc v úvahu.
Stejně musím jít na rozcvičku. Co kdybych se dala do pořádku, zašla si pro něco menšího, poté šla na rozcvičku a pak ještě zvládla snídani?
Rozmýšlela jsem nadcházející postup. Času jsem měla dost a nechtěla jsem si ještě víc kazit ráno zbytečným přemýšlením o Sallwits. To budu řešit později.
Dřív, než jsem stačila svůj plán uskutečnit, ozvalo se zaklepání a já jen trochu protočila oči. Ne, mistra jsem pořád nechtěla vidět. Jenže problém byl v tom, že mistr by si rozhodně nezasloužil, abych ho poslala do háje. To bych neudělala, ani kdybych cítila, že mne mistr přilítl zpohlavkovat.
Je otevřeno,
hlesla jsem, a zatímco mistr vcházel, já se hrabala z postele. Kdyby mne měl vidět nějaký voják, který se mi zrovna líbil (poručík byl dávno vystřídán), tak to bych raději umřela, ale u mistra můj ranní rozčepýřený zjev vůbec nevadil.
Na první otázku jsem raději neodpověděla, protože jsem si odpovědí nebyla zcela jistá. Bolelo mne celé tělo, měla jsem hlad, mistra bych raději viděla na druhé straně lodi a měla jsem mizernou náladu. Bylo v tom však i rozezlení? Nakonec jsem byla jasné odpovědi ušetřena, protože mistr pokračoval dál. Vlastně to byla má obvyklá taktika. Pokud nechci lhát, tak raději mlčím a předstírám, že otázka nikdy nepadla. Tedy v případě, že se nemohu (či nechci) vytáčet a vymlouvat.
U Sitha,
znovu jsem zaklela a s odpovědí jsem si dávala trochu na čas. To poslední, po čem jsem toužila, bylo to, abych zůstala na lodi, zatímco mistr by byl na misi. Jenže já Hey prostě nevěřím a Sallwits v souvislosti s tímto úkolem taky ne. Jinak s důvěrou ohledně Sall problémy nemám.
Můžu se snažit,
zvolila jsem nakonec velmi opatrnou odpověď, přičemž jsem si dala pozor na to, abych to neslíbila. U Sall se o to pokusit můžu u Hey ani omylem.
A to přece není pravda,
neodpustila jsem si poznámku na závěr.
Vždyť přece poslouchám. Neutíkám z Chrámu, nebyla jsem ještě ani jednou před Radou kvůli nějakému průšvihu... i když občas bych raději brala Radu.
Myslím si, že jsem celkem poslušná. Vás poslouchám skoro vždycky. Jenže jsou tu taky jisté padawanské věci a další faktory, které musím zvažovat. Není to tak jednoduché,
bránila jsem se. Ale nebyla jsem dotčená. Mistr to vlastně ani moc nechápe. Ale ten úsměv mistra na mne zabral a já se pomalu přestávala mračit. Ostatně, na mistra jsem se nedokázala nikdy dlouho zlobit, a kdyby naprosto identicky přišel už včera večer, nebyla bych dnes celá rozlámaná. Mistrovy snahy o zapadnutí do role jsem si moc nevšímala. Spíš jsem jen sledovala, jak stojí u té kupky naházených věcí, což zrovna u mne nebylo nic neobvyklého. Moc pořádná prostě nejsem a pozor si dávám jen na své úžasné oblečení, které se prostě blbě shání.

[Jordi Linx]

Křížník Clemente, Tvůj pokoj:
Odpovědi na první otázku ses vyhnula mlčením a přešla jsi ji v rámci mistrova hovoru, jak se dostával k dalšímu bodu důvodu, proč se tu dnes objevil. Nakonec jsi se však rozhodla reagovat na druhou sadu poznámek a to čistě ze své vlastní obrany a abys trochu hájila svou pozici před mistrem, která se dle všeho opět o něco pohoršila.
Hay, opravdu si myslíš, že si občas nevšimnu výrazu, který máš při řeči ostatních Jediů, které například skoro vůbec neznáš. Tak nějak jsem doufal, že se třeba pletu, ale po včerejšku jsem si jist, že máš problém s autoritami, kteří tě zatím nijak nepřesvědčili o tom, že jsou autority, byť mají třeba nějaký titul nebo označení to dokazující,
pronesl zcela vážně a naprosto záměrně sledoval tvou reakci. Nebylo pochyb, že tohle téma nebude jen tak opuštěno a mistr mu zjevně přikládal značnou důležitost.
A nechci slyšet žádné vytáčení, protože tohle je z pozice Jediho důležité téma. Nebo si snad myslíš, že nevnímám tvé rozpoložení ohledně této mise? To opravdu věříš, že bychom svěřili Sallwits vedení, pokud bychom nevěřili, že je schopna to zvládnout? A ať se ti Hey nemusí líbit, pořád je při plnění úkolů zodpovědná. Přece neočekáváš, že pokaždé dostaneš k dispozici někoho jako Sarwena, který dovede přivolat flotilu na požádání a sám udrží armádu?
podpořil svá slova dalšími argumenty a jen přitvrdil ve svém vážné výrazu v obličeji. Nakonec se sehnul, aby sebral oblečení, jež jsi měla k dispozici pro tuto misi, trochu ho složil a položil na kraj postele, aby to nevypadalo tak hrozně.
Navíc, nikdo neřekl, že si nemůžeš svoje oblečení trochu přikrášlit, ale ne tak, aby to omezovalo pracovní schopnost,
neodpustil si poznámku, než by očekával tvou odpověď.

[Hayasan]

Křížník Clemente, Můj pokoj:
Tak náhlou změnu mistrova chování jsem nečekala. Ze všeho nejdříve jsem vypadala trochu překvapeně a poté jsem zrudla a klopila hlavu. Byla jsem si jistá tím, že mistr si na mne rozhodně nepřišel zchladit žáhu. Také mi také bylo jasné, že mistr naráží na Renmira a jeho proslov. Vážně jsem si nemyslela, že dělám něco tak strašně špatně. Co mi kolikrát dá práce jen to, abych mlčela a nevmetla ostatním do tváře, co si o nich skutečně myslím... A když mistr takto spustí je jedno, jakou mám náladu. Vždycky si přeju jen jedno, aby to už zkončilo.
Byla jsem znatelně schlíplá, teď bych se skutečně nejraději vrátila do své postele. Sice jsem se ještě před pár dny nemohla dočkat nějaké další významnější mise, ale teď bych se jí nejraději neúčastnila. Jenže to by znamenalo, že zůstanu na lodi jako jediný Jedi a to jsem také nechtěla.
Posléze přišla na přetřes i Sall a já po tak razantním mistrově zásahu ve svém přesvědčení trochu zakolísala. Siliin totiž skutečně věřil tomu, že to Sall zvládne, což znamená, že mé podpory a pomoci nebude třeba. Má snaha by mohla být dokonce i kontraproduktivní. Takže se pro jistotu budu držet zpátky, i když nějakou extrémní důvěrou v její schopnosti jsem zčistajasna nezískala.
Když mistrův výraz ještě zpřísněl, pohled jsem zavrtala někam do podlahy a oči nezvedla ani proto, abych se na mistra třeba jen velmi opatrně jukla. Opravdu mne ani ve snu nenapadlo, že mám nějaký problém s autoritami a o ostatním nemluvě. Jenže když mne mistr tak zpucoval a konec ještě zřejmě není, tak to minimálně z jeho pohledu bude pravda. Ale já o tom přesvědčená nebyla. Vždyť už ani moc nedržkuju a snažím se krotit.
To poslední, na co jsem teď myslela a čím bych se chtěla zabývat, bylo to oblečení válející se na zemi. Kdybych věděla, že mne mistr takto přepadne, tak by tam neleželo. Mistr teď totiž mohl celkem plynule navázat na to, že bych se k věcem měla chovat lépe. Já osobně o pokračování vážně nestála. Dokonce jsem ani nechtěla vědět, co si mistr o mne asi tak může myslet. Pomalu jsem totiž začínala věřit tomu, že jsem asi jedno velké, chodící zklamání.
Mrzí mne to, mistře,
vyjádřila jsem se nakonec tak nějak ke všemu. Vůbec jsem si nebyla jistá tím, jak bych se měla napravit a než říct něco, díky čemu bych zde musela stát třeba jen o vteřinu déle… Dokonce bych se i pokusila napravit, jen jsem absolutně nevěděla, jak bych to měla udělat. Přijímat autority je přece něco úplně jiného než slibovat, že přestanu se záměrnou provokací.
Musím si dát pozor na to, jak se tvářím. Příště se podívám a Sallwits a napodobím její výraz, abych se tvářila správněji.
Mistr Gatario určitě neuznává autority a mistry z Rady dokonce veřejně uráží. Slyšela jsem, jak strašně sprostě řval na mistryni Atris,
ještě jsem ze sebe vymáčkla, ale to bylo v současné době asi maximum toho, čeho jsem byla schopná. Pokračovala jsem v obraně a pokusila se poukázat na to, že se chovám možná i lépe, než téměř šedesátiletý mistr, který by měl mít rozum minimálně na to, aby si dal pozor, že ho neslyší žádný padawan.

----
Konzultováno se Shiscem Hay tedy rozhodně nelže ani nepřehání

[Jordi Linx]

Křížník Clemente, Tvůj pokoj:
Vzhledem k autoritě, kterou jsi ve svém mistrovi viděla a tomu, že jeho slova měla alespoň jistý smysl, ses s ním nikterak výrazněji nehádala a jen jsi čekala na konec. Také jsi v skrytu duše doufala, že konec přijde co nejdříve a pak budeš moct nějak pokračovat ve vaší misi. Nebyla bys to však ty, kdybys k tomu všemu neřekla alespoň nějakou drobnost, možná snad pro útěchu nebo odůvodnění, že pořád nejsi ta nejhorší. Mistr Siliin si jenom povzdechl a postavil se k průzoru okna.
Mistr Garatos je ... řekněme dost svůj a hodně svérázný. V některých věcech s ním sice souhlasím, v jiných se však rozcházíme. A i když třeba nesouhlasím s některými rozhodnutími Rady, tak je to právě Rada kdo má nejblíže k nejlepšímu přehledu nad děním v galaxii. Obecně je celé tohle komplikované, ale urážením nikoho se ničeho nedosáhne. A hlavně, Rada je také zodpovědná za životy všech Jediů a za udávání směru Řádu a jasně stanovili, že nechtějí, abysme se stali nástroji války,
odpověděl mistr a mohla jsi tak hlouběji nahlédnout do jeho názoru ohledně těchto věcí. Vnímala jsi jistou nejistotu a rozpoznat i jakousi míru nedůvěry, přesto tam byla víra v Radu.
Ale tím se nenechme odradit od našeho úkolu. Naše největší síla je v soudržnosti a pokud chceme vědět víc, tak je nejlepší se zapojit do diskuze s Radou, než ji rovnou osočovat. A protože je naše největší síla v soudržnosti, tak chci abys během mise spolupracovala se Sall i Hey. V tomhle nejde vůbec o vás, ale o ostatní v karavaně a všechny, kteří trpí následky těchto akcí. A ocenil bych, kdyby ses nebála Sall pomoci, sice může být nejistá v některých ohledech, ale rozhodně bude dělat vše pro to, abyste uspěly,
vrátil se zpět k tomu podstatnému a otočil se nazpět, aby koukal přímo na tebe.
Pokud máš nějaké otázky, tak teď je asi poslední vhodná chvíle se zeptat, jinak později už budu v plném shonu příprav,
přešel k tomu hlavnímu tématu, proč vlastně nakonec za tebou přišel, byť naučnou lekci měl také jistě v plánu.