Ceridwen Geri - Kdo nám zhuttil plány?

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Ceridwen Geri - Kdo nám zhuttil plány?

Příspěvek od Shisco »

Před dávnými časy v předaleké galaxii...

CERIDWEN GERI - KDO NÁM ZHUTTIL PLÁNY?

Psal se rok 22129 galaktického kalendáře, nebo jak by řekli historikové budoucích časů, 1839 před bitvou o Yavin, a galaxií již půl druhého století smýkala válka. Sithská válka. Opět. Nová sithská válka, přesněji řečeno, odstartovaná umbaranským mistrem Jedi, který se jmenoval Phannius, leč do učebnic historie se tento mistr zasvětivší svůj život studiu jiných způsobů chápání Síly zapsal jiným jménem - Darth Ruin. V události, jež vešla ve známost jako Čtvrté velké schizma, propadl Temné straně Síly, společně s padesáti jemu věrnými Jedii opustil Řád a odletěl do Neznámých oblastí, aby zde sjednotil pozůstatky Sithů, ustanovil Nové sithské impérium a stanul v jeho čele.
Třebaže lorda Ruina již dávno zabili jeho vlastní následovníci a sithské síly se opět rozdrobily, boje s Republikou trvají až do dnešních dní a každou chvíli se chystají semlít i Ceridwen Geri, mladičkou Padawanku samotného velmistra Řádu Aleistera Gazliho, který ji s sebou bere na její první důležitý úkol do Huttského prostoru...



V hyperprostoru, na palubě Ommadawnu

Korveta třídy Thranta jménem Ommadawn rozrážela lichoběžníkovitou přídí modravý vířící hyperprostorový tunel a jejím trupem tichounce rezonovalo dunění dvanácti žhnoucích motorů na její zádi. Uplynulo mnoho hodin od chvíle, kdy tato loď opustila městskou ekumenopoli Coruscantu na cestě za diplomatickými jednáními s dosud neutrálními huttskými klany, jež vzhledem k táhnoucím se potížím se sithskými nájezdníky, kteří přepadávají obchodní konvoje a podnikají nájezdy na kolonie, zvažují navázání spolupráce s Republikou, včetně spolupráce válečné. A tvůj mistr Aleister Gazli se jako novopečený velmistr, zvolený Nejvyšší radou jako nástupce velmistryně Argalie Zyn zabité v akci před šesti týdny, rozhodl ujmout jednání osobně.
Seděla jsi před průzorem v jedné z kajut umístěných nad můstkem, jehož tvar vycházel z dávnověkých, nicméně stále vyráběných křižníků Hammerhead, na hromadě polštářků, oddávala se meditaci a nechávala sebou prostupovat hřejivé proudy Síly.
Pak jsi spatřila zářivé světlo, jakým v Síle zářili Jediové či jiné bytosti otevřené Světlé straně Síly, a nejprve jsi měla pocit, že je to Jillian, syn tvého mistra jen o rok mladší než ty sama, když ale dotyčný vešel do dveří zasunuvších se s typickým sykotem do rámu, nemohla jsi, aniž by ses vůbec ohlédla, nepoznat jeho mentora, mistra Muavra.
"Do soustavy Nar Galliard dorazíme během patnácti minut," řekl a charakteristicky při tom cvakal o sebe čtyřmi ostrými tesáky uspořádanými jako dvě dvojice postavené naproti sobě v pavoukovitých ústech mezi dvěma velikými chlupatými hnědými klepítky.
Mistr Muavr byl Harch z planety Secundus Ando a mistr Gazli si ho i s jeho Padawanem, svým vlastním synem, vyžádal jako doprovod.
"Neočekáváme potíže, ale nepolevuj v ostražitosti, stát se může cokoliv."
Když jsi otočila hlavu jeho směrem, mistr Muavr na tebe upřel pohled svých šesti očí uspořádaných v půlkruhu.
"Lépe bych to neřekl," ozval přímo za tebou hlas tvého mistra, třebaže jsi ho vůbec nezaregistrovala přicházet, a sotva ses stihla otočit zpátky směrem k průzoru s vířícím hyperprostorovým nebem, stál tam s pobaveným úsměvem ve tváři a podával ti kalíšek, z něhož se linula sladká vůně.
"Tomu říkám hluboká meditace. Čokoládu?" řekl a zajel si druhou rukou do šedivějících černých vlasů lemujících jeho tvář a končících u ramen.
Tvůj mistr měl dar velmi silného spojení se Sílou, kterému vděčil také za jednu pozoruhodnou schopnost - pyrokinezi. Dokázal Sílou vytvořit a ovládat oheň.
A uměl se také skrývat v Síle, díky čemuž pravděpodobně stál přímo před tebou už kdoví jak dlouho, aniž by sis ho všimla. Nebylo by to poprvé, co ti něco takového udělal...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Ceridwen Geri - Kdo nám zhuttil plány?

Příspěvek od Hayasan »

V hyperprostoru, na palubě Ommadawnu

Byla jsem občas až trochu nemístně pyšná na to, že jsem padawankou velmistra Řádu. Ale tyto pocity jsem se sama snažila minimalizovat, protože jsem si uvědomovala, že to není ode mne správné. Jedi by přece neměl být namyšlený hulvát. Též jsem si myslela, že jako padawanka mistra Gazliho bych měla být ve všem nejlepší. A přesně to byl ten důvod, proč jsem si řekla, že bych měla meditovat, místo přemýšlení nad tím, jak vyrobit přírodní mýdlo, bez toho aniž bych si podpálila pokoj a způsobila evakuaci poměrně dosti Jediů. Toužila jsem ještě po větším spojení se Sílou a meditace tedy byla opravdu dobrým nápadem. A malým bonusem bylo i to, že toho krále všech pitomců – Jilliana, pár hodin neuvidím. Nechápala jsem, jak můj mistr mohl zplodit něco takového. Asi se veškerý genetický potenciál rodiny Gazli vyčerpal na něm a na Jilliana zbyl jen odpad.
Na tuto misi jsem se vyloženě těšila. Mistr ji líčil jako strašlivě důležitou. To už není žádné hlídání nafoukaných senátorů, podpisy nějakých nudných smluv, u kterých by měl být Jedi a podobně. Jenže byla tu jedna bytost, která to určitě zkazí. Syn mého mistra byl ťulpas a doplatíme na to všichni. Však jsem mu to taky dávala na jevo a vždycky, když jsem ho viděla, projevovalo se mé nejhorší já. Tedy pokud našemu setkání nebyl přítomen nějaký dospělý. To jsem se musela ovládat.
Když jsem spatřila v Síle bytost, kterou jsem považovala za Jilliana, ihned jsem pomalu začala přerušovat meditaci. Tedy ne skokově, z toho mne vždycky brní v uších, ale hezky polehoučku. Snad ani tamto, co se nazývalo synem mého mistra, by po mě hned neskočilo. A i kdyby ano… aspoň bych měla důvod stěžovat si a nadělat mu problémy. Třeba by dostal i přísný trest…
Jenže byla jsem tak trochu zklamána, když se ozval hlas jeho mistra. Ale rychlost přechodu k normálnímu vědomí jsem nezrychlovala. Nebylo kam spěchat, stejně bych odpověděla jen „ano mistře“ a takto mi to bylo příjemnější. Ale vnímala jsem, byť že ještě trochu zpomaleněji.
Tímto způsobem bych byla schopná „probouzet se“ ještě pěkných pár minut, kdyby se neozval můj vlastní mistr. Doslova jsem se lekla. Skoro jsem i nadskočila. A začalo mne brnět v uších. Ale jen trošku. Ihned jsem se otočila. Mistrovy schopnosti mne fascinovaly. Zvláště ta pyrokineze. Ale to jeho skrývání… to nebylo dobré. Kolikrát jsem už takto byla přímo nachytána… ne, tuto mistrovu schopnost jsem neměla ráda.
Ano, mistře,
odpověděla jsem na všechno, co zde bylo řečeno. Kalíšek jsem se pokusila převzít pomocí Síly. Soustředila jsem se na to, abych ani kapku nevylila a přitom si h dokázala přitáhnout co nejrychleji k sobě. Bylo to takové malé cvičení. Ať už má snaha dopadla jakkoliv, tak sotva jsem měla kalíšek v ruce, vstala jsem a pohlédla na svého mistra, jestli mou snahu nějak ocení.
Mistře, uvažoval jste o tom, že by někdo měl hlídat loď? Kdyby se něco stalo? Huttové jsou nevyzpytatelní,
zareagovala jsem s úmyslem zbavit se Jilliana.
Myslím si, že Jillian by byl vhodným adeptem. Je silný a pohotový,
též jsem se rozhodla ho vychválit. Ne proto, že bych si to myslela, podle mne to byl nerozhodný slaboch, ale mise s ním by byla procházka peklem. Teď jsem trochu litovala, že zde není, aby viděl, že já mám čokoládu, zatímco on ne. Normálně bych se s jiným padawanem i rozdělila a vypili ji společně, jenže všechny mé dobré vlastnosti se změnily v opak, pokud šlo o Jilliana. Vážně bych byla nejraději, kdyby zůstal v Chrámu. Stejně to jenom pokazí.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

V hyperprostoru, na palubě Ommadawnu

Šálek pomaličku, leč s jistotou plul vzduchem směrem k tobě a třebaže se trochu kymácel ze strany na stranu, ani kapku jsi nevylila. Když jsi jej uchopila, s chutí se napila čokolády a přednesla svůj návrh, harchský mistr Jedi zacvakal zuby a věnoval ti další upřený pohled svých šesti očí. Pak promluvil tvůj mistr:
"No, já nevím... Je pravda, že posádka Ommadawnu nejsou žádní válečníci a mít tady jednoho Jedie by mohlo překlopit misky vah v náš prospěch v případě, že nastanou... Nepříjemnosti. Co vy na to, mistře Muavre?"
"Vaše Padawanka má pravdu, mistře Gazli," ozvalo se v odpověď po krátkém okamžiku zvažování, a opět se to neobešlo bez typického klikání, neboť Harchové ani jinak mluvit neumějí a je to pro ně tak přirozená věc, jako pro tebe výrazy v obličeji. Čerstvě poté, co se Jillian stal Muavrovým učedníkem, se ti svěřil, že ho ten zvuk přivádí k šílenství. Svého mistra si rychle oblíbil a sžil se s ním, nicméně doteď na něm šlo vidět, že když se na něho podívá, má z jeho zjevu pořád trochu husí kůži. A pravdou je, že málokdo by toužil po tom vidět ho rozzlobeného.
"Je potřeba využít silné stránky našich Padawanů. Mám sice rozporuplné pocity z toho nechat ho tu samotného, nicméně boj se světelným mečem je Jillianova silná stránka, a to, se vší úctou, o mladé Ceridwen říct nemůžu. Pro ni bude jednání s představenstvem huttských klanů jistě záživnější zkušeností."
Zaškubal klepítky a spodním párem tříprstých rukou přejel po rukojetích dvou oboustranných světelných mečů trůnících na magnetických úchytkách na Harchově opasku.
Mistr Muavr, vzhledem k tomu, že disponoval šesti rukama, se mohl naučit používat dva oboustranné světelné meče najednou. Třebaže si to vyžadovalo notnou dávku cvičení, postupně dokázal koordinovat pohyby tak mistrně, že v boji se se čtyřmi aktivními čepelemi stával pochodujícím mlýkem na maso a nebylo vůbec nadnesené říci, že vydá minimálně za dva Jedie. Možná i za tři nebo za čtyři a byl právem považován za jednoho z předních Zbraňových mistrů Řádu.
"Když myslíte," přikývnul mistr Gazli. "Kde je vlastně Jillian?"
"Pravděpodobně už oškubal diplomatický výbor v sabaccu o všechny drobné," odvětil mistr Muavr a v pokusu o úsměv vycenil špičaté tesáky.
"Měli bychom to s ním probrat," dodal, načež jste všichni tři vykročili k výtahu...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re:

Příspěvek od Hayasan »

V hyperprostoru, na palubě Ommadawnu
Mé pohnutky nebyly úplně chvályhodné a možná bych měla trošku brzdit. Naštěstí však ani jeden z mistrů asi nepojal podezření, že jsem se chtěla Jilliana jen zbavit. Když to poté začali rozebírat, napřed ve mne hrklo.
Aby tu tak nakonec nechali mne!
Ty zvuky, co vydával mistr Muavr mne trochu znepokojily. Nikdy jsem totiž nevěděla, co mají znamenat. Pokud by se zlobil, asi bych musela velmi rychle hledat úkryt u mistra, protože čelit někomu takovému… ne, to bych zažít skutečně nechtěla.
To ohodnocení mých schopností mne neurazilo. Byla to pravda a já sama jsem to i tak cítila.
Jenže já jsem zase daleko lepší než Jillian, co se Síly týče. A taky si víc pamatuju, ale on mne zase překoná v technice…
Ale Muavrova slova mne nijak neponížila. Jen jsem tedy vyslala další ze svých pohledů směrem ke svému mistrovy, který mohl jasně odhadnout, že hned jak to bude možné, bude následovat žádost o nějaký lepší tréninkový plán, nebo o trénování navíc… pavoukova slova mne spíše povzbudila k usilovnějšímu tréninku. Sotva jsme vykročili, pokusila jsem se ještě tento plán trochu upravit.
Mistře, a co se rozdělit na dva týmy? Jillian a mistr Muavr by zůstali na lodi, takže by si nemusel dělat starosti o Jilliana. Navíc, to jednání stejně povedete hlavně vy. Pokud by se něco stalo, huttové nás zradili, nebo by nás napadl někdo jiný, tak můžeme udeřit ze dvou stran, což by naše nepřátelé rozdělilo a donutilo by je bojovat na dvou frontách,
hned jsem snaživě rozvíjela svůj plán. Vždycky se snažím dokázat, že padawan velmistra Řádu skutečně nejsem jen nějakou náhodou. Tedy pokud se někde nemotá Jillian, přirozeně.
Mistr Muavr a Jillian by mohli být takovým klínem, který by pronikl k nám, spojili bychom se a pak bychom se dostali už jen k lodi. Komunikovat bychom mohli pomocí Síly,
teď se mi moc nelíbilo, že by zde Jillian ml zůstat sám. Ano, jako jediného ve Chrámu jsem ho vyloženě nesnášela, ale také jsem mu nepřála, aby zemřel jen kvůli tomu, že je to takový pitomec. To by si nezasloužil ani on. Takže v mém hlasu se nyní odrážela i určitá starost o Jilliana, která se tam objevila snad vůbec poprvé.
Na prošení o další tréninkovou nálož bude čas později. Teď je třeba soustředit se na můj vůbec první, důležitější úkol. Po cestě jsem čokoládu upíjela pomaloučku. To aby Jillian skutečně viděl, co mám já a on ne. Až zas tak velké mé starosti o něho nebyly, abych si nechala ujít tak krásnou příležitost předvést se s čokoládou, kterou určitě také miluje.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

V hyperprostoru, na palubě Ommadawnu

"Myslím, že to už by bylo příliš," zchladil tě tvůj mistr pohledem ledově modrých očí. "Umění mistra Muavra se světelným mečem překoná i to mé a právě proto jsem ho vzal s sebou, a když tam půjdeme já, ty a on, bude to mít i specifickou symboliku. Vyjednavač, bojovník a učedník. Poslední slovo ale, samozřejmě, patří jemu."
"Souhlasím s mistrem Gazlim," pronesl harchský mistr svou typickou cvakavou řečí.
Všichni tři jste nastoupili do výtahu a ten vás v okamžení dovezl do nižších palub, kde měl prostory diplomatický sbor. Už z chodby bylo podle čilé konverzace patrné, že diplomaty a s nimi i Jilliana nenajdete nikde jinde než v sabaccovém salonku.
Mistr Gazli vstoupil do otevřených dveří a naskytnul se vám pohled na malou kajutu, jejíž strohý vojensky šedý vzhled vylepšovala zlatočervená sukna natažená přes vroubkované kovové stěny a kruhový dejarikový stůl, který místnosti dominoval, umístěný přesně doprostřed pod tlumeně svítící lumu na stropě. Kolem něj seděly čtyři postavy - Bothanka, Twi'lek a dva lidé, z nichž jeden byl právě Jillian, potutelně se usmívající nad přicházejícími kartami.
"Ale co to tady máme... Šťastná sedmička? Šup," řekla Bothanka a přikryla kartu svou vlastní.
"Já to věděl," ušklíbnul se Jillian.
"Skrze Sílu?"
"Ne, někteří Jediové ten dar mají, ale já ne," zavrtěl hlavou. "Jen jsem to čekal."
Plácnul na stůl další z karet a pak, když vás přítomní hráči zmerčili, se Jillian usmál.
"Jilliane," začal mistr Gazli. "Za pár chvil vystoupíme z hyperprostoru a než přistaneme na Nar Galliardu, došlo k drobné změně plánu."
Zatímco osazenstvo sabaccového salonku na vás upíralo zraky a poslouchalo, stoupla sis vedle mistrů a požitkářsky usrkla čokolády. Nicméně chvíli poté, co jsi vkročila dovnitř, tě upoutala stejná vůně, jaká se linula ze tvého šálku, naplňující místnost ještě mnohem výrazněji. A když ses ohlédla po svém levém rameni, stála tam čokoládová fontánka se zurčícím proudem lahodné tmavě hnědé tekutiny obíhající v okruhu onoho zařízení, ze kterého si mohl kdokoliv nabrat. Na tvé pyšné pohledy zareagoval jen drobným pokrčením ramen.
"Ne že bych našim hostitelům nevěřil, ale při jednání s Hutty se vždycky hodí mít záchrannou kartu schovanou v rukávu."
V tu ránu byl tvůj mistr u bothanské diplomatky sedící naproti Jillianovi a Sílou jí vytáhl zpoza šatů kartu, která mu skočila připravených prstů.
"Nemám pravdu, konzulko Pon'te?"
Otočil kartu s abstraktními tribaly zdobeným rubem v dlani a plácnul ji na stůl na vrcholek balíčku lícní stranou nahoru.
"Idiot! Má hodnotu nula, ale pokud se použije správně, je to nejsilnější karta v balíčku. A někoho přesně takového budeme potřebovat jako zálohu na lodi pro případ, že se dostaneme do úzkých. Jilliane, svěřuji ti velení nad Ommadawnem po dobu mé nepřítomnosti, s veškerými pravomocemi, které z toho vyplývají."
Když to mistr Gazli dořekl a všichni si uvědomili, co to znamená, teprve teď se na Jillianovu tvář vrátil onen potutelný úsměv...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re:

Příspěvek od Hayasan »

V hyperprostoru, na palubě Ommadawnu

Když zbytek mého plánu smetl mistr Gazli jedním pohledem, zatvářila jsem se trochu schlíple. Chtěla jsem se blýsknout a předvést se a nevyšlo to.
Ještě že to neviděl Jillian.
Výhled cestou byl pěkný, to ano, než jsem tedy zahlédla Jilliana. Jeho přítomnost v Síle jsem cítila sice o chvilku dřív, ale to je něco jiného, než když ho vidím na vlastní oči. Zamračila jsem se a trochu bojovně vystrčila bradu. Navíc mi vadila i přítomnost té fontánky.
On si mohl nabírat pořád…
Pomyslela jsem si trochu dětinsky a pokusila se Jilliana zabít alespoň pohledem. Což se mi nepovedlo. Bohužel.
To je tedy Jedi.
Postávala jsem kousek za svým mistrem a automaticky jsem se snažila zjišťovat, zda třeba nepodváděl. Dívala jsem se pod stůl, do jeho kapes, rukávů a tak podobně, kam bych si karty uložila já.
Sotva začal můj mistr na Jilliana mluvit, tvářila jsem se… no, jako vítěz. Ale dávala jsem si pozor na to, abych stála za oběma mistry. Svůj plán na zbavení se toho vřasa Jilliana byl opravdu geniální. Tedy, skoro. Kdybych h dokázal odklidit na druhou stranu galaxie, bylo by to ještě lepší.
Jenže jakmile mistr Gazli domluvil, vypadala jsem, jako by mě někdo praštil. Nevěřícně jsem zamrkala a pootevřela pusu. Když jsem si uvědomila, že tu stojím s pusou dokořán, hned jsem ji zase zavřela a na Jilliana se dívala vyloženě nasupeně. Hned jsem mu také pomocí pěsti naznačila, že to ode mne schytá.
Tohle není spravedlivé! Já lodi nikdy nevelela a jsem starší! No jistě, to bude tím, že on je mistrův syn, zatímco já jenom padawan.
Vzedmula se ve mne obrovská vlna další žárlivosti a zášti vůči Jillianovi. Předchozí slova mistra Muavra tomu vůbec nepomohla, neboť mi začala rezonovat v uších. Pociťovala jsem to jako obrovskou nespravedlnost vůči sobě. ´Obvykle jsou mi veškeré tyto pocity naprost cizí, ale Jillian byl prostě Jillian.
Založila jsem si ruce na hrudi, Jilliana vraždila dalšími pohledy a ze všeho nejraději bych už odešla, protože vyvolat další rvačku zrovna teď nemůžu a dívat se na něj jsem také nechtěla.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

V hyperprostoru, na palubě Ommadawnu

Jillian na pár okamžiků nevěděl, co říct, a v zaskočeném gestu, které vzápětí vystřídalo vítězoslavný úsměv, otevřel ústa jako ryba, když stravoval zodpovědnost, jaká na něho byla tímto úkolem vložena, třebaže to mohlo znamenat i přesně to, co jsi měla v plánu ty - že nepůjde nikam a celou dobu nebude dělat nic než dřepět na lodi a meditovat.
"Dobře, otče," pronesl a s povzdechem přikývnul. "Vážím si toho. Ale nejsem si jistý, jestli to zvládnu."
Věnoval mlčenlivý pohled svému mistrovi, který se tyčil před tebou a tys jen tak jakoby mimochodem vykukovala zpoza něj a mistra Gazliho.
"Je potřeba, abychom procvičovali i své méně rozvinuté dovednosti a tohle pro tebe bude cenná zkušenost, stejně jako příležitost naučit se trpělivosti," řekl Muavr cvakaje při tom zuby.
"Jsem si jist, že kapitán Shay-Lok ti velmi ochotně vysvětlí, co a jak."
Jillian opět mlčky pokýval hlavou, načež ze sebe vyloudil:
"Děkuji."
Mistr Gazli se už chtěl otočil a opustit sabaccový salonek, Jillianův mistr ale ještě přidal varování:
"Je možné, že se dostaneme do situace, kdy nebudeme schopní si zavolat o pomoc komlinkem. Pamatuješ si dobře naši poslední telepatickou seanci?"
"Ano, mistře," odvětil a úsměv se pomalu vracel na jeho tvář. "Budu naslouchat."
Nato sebou podlaha škubla na znamení toho, že Ommadawn opustil hyperprostor a dorazil do cílové soustavy. Mistr Gazli svému synovi věnoval důvěrné mrknutí oka a poté zavelel:
"Nuže? Myslím, že je čas se přichystat. Pánové a dámo?" pokynul k diplomatům a bothanka jej přejela nevraživým pohledem, jak byla asi stále ještě naštvaná, jak ji odhalil, že fixluje u sabaccu.
Když jste všichni odešli a ponechali Jilliana o samotě, poslední věc, kterou jsi viděla, než se za vámi zavřely dveře, bylo jak přešel k fontánce, aby si napustil vrchovatý kalíšek čokolády a s chutí se napil.

Nar Galliard, palácový komplex huttského klanu Eyrenii

Během následující půlhodiny proběhl krátký briefing, zatímco Ommadawn si to svištěl k povrchu Nar Galliardu, zelenohnědé skvrnité koule zčásti zakryté oparem stříbrně se lesknoucích vrstev mračen. Prodrali jste se atmosférou a zanedlouho dosedly přistávací podpěry lodi na jednu z plošin, které obklopovaly veliký kopulovitý palác z lesklého černého kamene, ferobetonu a transparioceli a byly s ním propojeny dlouhými mosty.
Jakmile se spustila rampa, sestoupili jste po ní jako první, vítr fičící kolem plošiny vám rozevlával pláště a za vámi si to vykračovali tři diplomaté v nažehlených, zlatem vyšívaných oblecích.
Už z orbity bylo patrné, jakým světem bude Nar Galliard, nicméně teď, když jsi stanula na jeho povrchu, byl dojem z něho ještě intenzivnější.
Všude okolo vás byly bažiny. I plošina, na které jste stáli, a patrně i celý huttský palác se zdál být plovoucím ostrovem v bažině táhnoucí se od obzoru k obzoru jako nějaké hliněně hnědé moře, ze kterého vystupovaly stromy s obrovitými větvemi, jež se navzájem proplétaly, až tvořily něco jako živou síťovanou střechu, skrz jejíž oka prosvítalo matně fialové nar galliardské nebe. Vzduch byl výrazně vlhký a docela těžký, a venku bylo horko. Pokud setrváte na povrchu delší dobu, možná si budeš muset sundat plášť, aby ses cítila snesitelně a nebyla zpocená od hlavy až k patě.
Ve vzduchu nicméně visela i příjemná vůně a pokud bys přistoupila k zábradlí a podívala se přes okraj plošiny, spatřila bys, že v některých místech je bažina vyloženě rozkvetlá a pokrývají ji květy bažinatých rostlin hrajících zářivými barvy ze spektra červené, růžové, fialové a modré.
"Vítejte nám, Jediové, vítejte nám, drazí delegáti," řekl bublavým hlasem vysoký Pyke s hlavou připomínající jakousi obrovitou larvu a vysekl vám hlubokou poklonu.
"Jste již netrpělivě očekávání. Prosím, následujte mě."
Z pohledu z boku vypadal palác jako obrovitánský broušený drahokam obklopený několika menšími budovami s půlkulovými střechami, z nichž na jedné bylo patrné turbolaserové hnízdečko.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re:

Příspěvek od Hayasan »

V hyperprostoru, na palubě Ommadawnu
Pořád jsem byla trochu nafučená, protože Jillian nejenže získal velení nad celou lodí, ale ještě se u toho usmíval. Myslela jsem si, že pro tak významný úkol bych se zcela jistě hodila lépe já, neboť Jillian je strašlivý nevychovanec a určitě se mi ještě vysmívá. Nehledě na to, že mé schopnosti a znalosti jsou zcela jistě daleko větší, než ty jeho.
Naštěstí jsem Jillianovu přítomnost nemusela snášet příliš dlouho.
Jillian určitě také podváděl,
místo rozloučení jsem se usmála na bothanku, na Jilliana jsem se jen zamračila a v závěsu za svým i Jillianovým pavoučím mistrem jsem odešla, abych ho zanechala s bothankou, která by ho s trochou štěstí mohla začít prohledávat či na něj být minimálně nepříjemná a svůj vlastní podvod tak zamaskovat pod vlnami výčitek směrem k Jillianovi.


Nar Galliard, palácový komplex huttského klanu Eyrenii
Během briefingu jsem se trochu nudila. Moc jsem nechápala, proč se všechno musí tak strašně okřávat. Byla bych raději, kdyby mi to dali písemně. Nejenže bych nezapomněla detaily, ale přečtení instrukcí by mi zabralo méně času. Naštěstí ani briefing nebyl přehnaně dlouhý a během půl hodiny byl ukončen. V té doby jsem totiž už byla opravdu znuděná a začala jsem pomalu vymýšlet, jak alespoň na chvíli vypadnout. Stejně to jediné, co mne napadlo, bylo odvolávání se na holčičí problémy. Zajímavé bylo, že na holčičí problémy slyšeli hlavně mistři. Na mistryně tato výmluva moc nefungovala. Asi proto, že ony na rozdíl od mistrů přesně věděly, o co jde.
Sotva se začalo něco dít a my sestupovali po rampě, do mého pláště se opřel vítr. Nesnášela jsem, když mi plášť plandal všude kolem, tak jsem se ho snažila přitáhnout blíže k tělu. Samozřejmě, rozhlížela jsem se kolem sebe, protože na této planetě jsem ještě nebyla a byla jsem nadmíru zvědavá.
Doufám, že budu mít čas, abych si prošla okolí. Určitě tu mají zajímavá zvířata a rostliny, které jsem ještě neviděla.
Přítomnost bažin mi vůbec nevadila. Byla jsem přesvědčená o tom, že bych se zvládla jimi prodírat bez větších problémů, pokud bych nepočítala špinavé oblečení. Ti diplomaté mne zatím příliš nezajímali, neboť bažina mi přišla daleko pozoruhodnější.
Samozřejmě, že jsem přistoupila k zábradlí, a když jsem spatřila ty nádherné květy, utvrdilo mne to v přesvědčení, že i když jsme na misi, tak já se za zády obou mistrů půjdu projít. Nikdy bych totiž neřekla, že i bažina může být tak krásná na pohled. Podívala jsem se směrem k mému mistrovi a snažila se uhádnout, zda má alespoň nějakou představu o tom, že se v nejbližší době asi vydám na malý, soukromý výlet.
Pyke mi přišel opravdu škaredý, ale nemohla jsem ani nakrčit nos. Určitě by se mému mistrovi nelíbilo, kdybych dala najevo, že tento delegát by se mohl živit strašením malých dětí. Zareagovala jsem přesně, jako mistr. Pokud se Gazli uklonil, já se uklonila také.
Nicméně na Pykeho jsem se nemusela dívat dlouho, neboť jsem spatřila palác. Byl krásný, to ano. Rychle jsem si ho prohlédla.
Chrám je ale hezčí. A bažiny zajímavější.
Alespoň v duchu jsem konstatovala, neboť nahlas to mohu říct až v soukromí před svým mistrem.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Nar Galliard, palácový komplex huttského klanu Eyrenii

Pyke, který pro vás přišel na plošinu, vás uvedl velkými, electrumově se lesknoucími dvoukřídlými vraty dovnitř paláce. Zdi, třpytící se drahými kovy a broušenými kameny rozličných barev, byly ověšeny abstraktními malbami lemujícími veliké široké schodiště, jež vypadalo jako zhotovené z gravírovaním zdobeného permaskla.
Nic z toho ale nepůsobilo nijak kýčovitým nebo přeplácaným dojmem, který je Huttům typicky vlastní a často hraničí až s oplzlou pompézností.
Široký, jakoby nákladní, leč elegantní výtah s šachtou, jež byla rovněž prosklená, naznačoval, že schodiště bylo určeno primárně pro personál, neboť Huttové se po schodech pohybovat příliš nemohou.
Podle potutelného úsměvu, který se zjevil na tváři velmistra Gazliho, když si s tebou vyměnil letmý pohled, měl stejnou myšlenku a živě si představil, jak by to asi mohlo vypadat.
"Musím říct, že interiér sídla na mě působí velice příjemně," prohlásil mistr, jakmile vás všech sedm nastoupilo do výtahu a dveře se za vámi zavřely. Mistr Muavr nic neříkal a se svými třemi páry paží založenými na hrudi jen stál, zíraje svýma mnoha očima skrz prosklenou podlahu dolů tam, kde se pod vámi rozléhalo černé dno šachty.
"To bych řekl, mistře Gazli," prohlásil Pyke hrdě a zaklonil svou larví hlavu s hrdým úsměvem, přivíraje fialově světélkující oči. "Náš pán Xenda Hutt si potrpí na design."
"Vybudovat tohle místo muselo stát nesmírné množství kreditů."
Mistr Muavr stál bez jediného pohybu, nemusel ani o kousíček pohnout hlavou, aby šesticí očí nedůvěřivě sledoval pykeského služebného, který stál skoro za ním. Jeho prohlášení se neobešlo bez typického zaklapání dvou párů obnažených špičáků vystupujících z mistrových pavoučích úst o sebe.
Harchský mistr vypadal, že se mu na celé situaci něco nelíbí. Nedalo se z toho ale nic posoudit, protože on vždycky vypadá, že se mu něco nelíbí.
"I v tom máte pravdu. Jak brzy shledáte, Xendu jeho obchodní kontrakty požehnávají značnou mocí a bohatstvím."
Žádný z Republikových vyjednavačů nehnul brvou po celou dobu jízdy vzhůru do nejvyššího patra paláce, načež se výtah zastavil a ještě než se prosklené dveře s jemným cinknutím otevřely, spatřili jste skrze ně načervenale hliněně zbarveného vypaseného Hutta na veliké vodní posteli prohýbající se pod jeho vahou. U vodní postele stál veliký, téměř nehlučně běžící ventilátor, který Hutta ovíval svěžím chladivým vzduchem, a křišťálová vodní dýmka, jejíž hadici Xenda svíral v ruce.
Navzdory tomu, že všechno kolem bylo skoro až sterilně čisté, se ve vzduchu nesla stopa typického huttského pachu, kterou ale téměř zcela překrývala vůně pečeného masa.
"Vítejte v sídle klanu Eyrenii, představitelé Republiky," pozdravil vás Hutt a zabafal z vodní dýmky, až to zažbluňkalo, načež letmo oplatil mistru Gazlimu poklonu, kterou automaticky vyseknul, jakmile jste vystoupili z výtahu.
"Jsem Xenda a budu se vám dnes jménem klanu věnovat."
"Aleister Gazli, jméno mé. Je mi velikým potěšením konečně jednou potkat Hutta, který má vkus."
Hutt si naposledy šluknul, načež se odvalil ze své vodní postele a přilezl blíže, široká ústa protáhnutá v úsměv, neboť jej lichotka potěšila.
"Toto jsou mistr Muavr a Ceridwen Geri, moje učednice."
"Prosím, sedněte si, a přijměte mé pohoštění," povídá Xenda, načež ukáže na dlouhý prostřený stůl, kam protokolární droid právě skládá mísy s vybranými lahůdkami. Usadili jste se všichni do jedné řady naproti průhlednou stěnu facetově broušenou, jako by to byl jeden obrovský kus křišťálu, zatímco Xenda jako jediný spočíval ke stěně zády.
Xenda se natáhl pro mísu a utrhl si z pečeně z nějakého ptáka o velikosti menšího pštrosa stehno, aby se do něho zakousl, čímž i vás pobídnul, abyste si nabídnuli z pokrmů, jež droid nosil na stůl.

______________________________
Ztracená a nalezená odpověď...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re:

Příspěvek od Hayasan »

Nar Galliard, palácový komplex huttského klanu Eyrenii

Ty zdi s broušenými kameny mne ihned zaujaly. Nic tak krásného jsem ještě neviděla a byla jsem tím vším chvilku ohromená. Otáčela jsem nejen hlavu, ale občas i celé tělo, abych si prohlédla skutečně všechno a neutekl mi ani jeden jediný odlesk z nějakého toho broušeného kamínku.
Mají je nějak zabezpečené? Aby jim to nekradli sloužící? Kdyby to zabezpečené nebylo, třeba bych si nějaký mohla vyloupnout…
Věděla jsem, že krást se nemá a mému mistrovi by se to ne asi, ale zcela určitě nelíbilo, ale… začala jsem se dívat i po zabezpečovacích prvcích, abych své šance mohla nějak odhadnout. Přeci jenom, kdyby nechytili, pro mistra Gazliho by to asi byla pořádná ostuda a já bych mohla být nějak potrestaná. Už tak mi vadily ty neustálé opravy droidů, které jsem občas ničila a občas se na to dokonce i přišlo.
Nebojíte se, že vám ty nádherné kameny vyloupnou nějací nespolehliví zaměstnanci?
Otázala jsem se ještě před tím, než jsem zahlédla schodiště a výtah pro hutta. Můj cíl byl jasný. Získat nějaké informace i jiným způsobem než pozorováním. Poté jsem se na svého mistra pokusila trošku nenápadně podívat, abych zjistila, zda mne prokoukl a tuší, jakým směrem putují mé myšlenkové pochody.
Když jsme však spatřila schody i s výtahem, musela jsem se usmát.
Ale… cesta dolů by byla v pohodě, ne? Prostě by sklouzl…
Na mistra jsem se usmála také, ale myšlenky na klouzajícího se hutta jsem se jaksi nemohla vzdát.
Možná by se ani nerozplácl o zeď. Prostě by se těmi ručkami odrazil, kdyby tedy nevypadal jako sádelnatá nohavice.
Do následujícího rozhovoru jsem nezasahovala. Věděla jsem, že když se baví dospělí, slušně vychovaný padawan je neruší, pokud to nepovažuje za důležité. A já žádnou chytrou poznámku skutečně neměla. Nedůvěra pavoučího mistra mne ale nechávala naprosto chladnou. Občas jsem měla pocit, že nevěří ani nosu mezi mýma očima.
Na svém mistrovi jsem si ale nevšimla ničeho neobvyklého, takže jsem byla v klidu. Zdůvodnění služebného se mi zdálo naprosto logické. Pokud se hutt topil v kreditech, tak proč by jich pěkných pár tisíc neměl zakonzerovat do drahých kamenů, které se mu rozhodně neztratí? Tedy za předpokladu, že bych na ně neudělala žádný nálet.

Při vstupu do místnosti jsem nepatrně nakrčila čelo. Ne, huttové se mi moc nelíbili. Ale nelíbili se mi ani pavouci a to jsem jednoho přerostlého musela ve své blízkosti snášet poměrně často.
I já vysekla huttovi poklonu, ale byla to poklona na hranici mezi slušností a mírnou nevychovaností. Rozhodně jsem to moc nepřeháněla. Dýchala jsem zhluboka, protože vodní dýmka mi voněla a zatoužila jsem si ji vyzkoušet. Jen jsem tedy netušila, jaký názor by na to mohl mít můj mistr, takže pokusy tímto směrem budou pro jistotu co možná nejpečlivěji utajované.
Ty řečičky ze slušnosti a na přivítanou se mnou také moc nehnuly. Podobné lichotky byly poměrně účinné, protějšek vždycky potěšily a samotného mluvčího nic nestály, i když v tomto případě jsem považovala za pravděpodobné, že můj mistr moc nepřeháněl a interiér se mu líbí. Ostatně, mě se líbil do takové míry, že bych si nejraději alespoň jeho část odnesla k sobě do pokoje v Chrámu.

Když jsem spatřila to „malé“ pohoštění, hutt na mém žebříčku oblíbenosti postoupil o několik příček výše. Všechny diplomatické mise měly jednu jedinou výhodu – jídlo na nich bylo daleko lepší než to v Chrámu. Už se mi pomalu začínaly sbíhat sliny.
Už už jsem se i natahovala, abych si ze všeho nejdříve co možná nejméně nápadně uzmula nějaký alkoholický nápoj, který bych skutečně ráda ochutnala, ale nakonec jsem to zavrhla.
Na misi to asi moc zkoušet nemůžu. Co kdyby se něco stalo… i když tady to spíš vypadá na nekonečné řeči.
Potlačila jsem možná trošku otrávené zívnutí a vybrala jsem si alespoň to nejvíce propečené maso s křupavou kůrčičkou, které jsem měla k dosahu. K tomu jsem si přihodila nějakou orestovanou zeleninu a bez velkého otálení se pustila do jídla v momentě, kdy se do své porce zakousl můj mistr. Plánovala jsem, že se najím co možná nejvíce, protože to všechno tak krásně vonělo. Na nějakou slušnost ohledně množství spořádaného jídla jsem se tentokrát rozhodla trošku kašlat.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Nar Galliard, palácový komplex huttského klanu Eyrenii

V následujících minutách jsi se mohla stát svědkem Huttova pozoruhodného apetitu, když pečeni z onoho velkého ptáka spořádal celou a ještě vypadal, že si nechává místo na zákusek. Žádnou škodu jsi z toho ale neměla, na stole bylo tolik všelijakého jídla, že nebyla šance, že byste ho byli schopní sníst, ani kdybyste se nacpali k prasknutí. Masa druhy rozličné, pečené, smažené, dušené, pečínky nadívané, z gizky špízy a medailonky z cannoka, velké macaté ryby z Manaanu vonící grilem a zeleninové speciality z dalekých světů, sýry mnoha druhů, omáčky sladké, kyselé i pálivé, sladké pudinky, sněhové pusinky, dortíky se sladkým želé. Karafy medovin a likérů, třebaže mistr tě obdařil varovným pohledem, když jsi tím směrem natáhla ruku, ale aspoň džusy z tropického ovoce jsi vzala za vděk.
Zatímco jste jedli, Pyke, který vás sem doprovodil, nehybně postával opodál a díval se na vás.
Mistr Muavr se rovněž činil a baštil, jako kdyby se snažil před Huttem ubránit harchskou čest. Konec konců hostitele nikdy neurazí, když návštěvníkům chutná, ba právě naopak. A patřilo ke galakticky všeobecně uznávaným pravdám, že pokud je na Huttech něco pozitivního, tak to, že kde jsou Huttové, tam jsou haldy dobrého jídla.
Zatímco Jillian nyní pravděpodobně hodoval nad těstovinami z lodního syntetizéru, vy jste se velmi dobře najedení uvelebili v křeslech a mistr Gazli, poté, co vyprázdnil na jeden zátah sklenici džusu, upřel svou pozornost opět na Xendu.
"Jídlo bylo opravdu vynikající, za to vám patří moje poklona, a vašemu kuchaři zvláště."
Mistr se protáhnul a spokojeně složil ruce na opěrky židle. Když vtom jsi něco ucítila v Síle. Nedokázala jsi určit, co to je, ale cosi bylo špatně.
"Nuže, ctěný Xendo, myslím, že je čas si promluvit o našem byznysu."
Dole v podlaze jsi zaslechla nějaké cupitání, jako kdyby ventilací proběhla kočka nebo nějaké podobné zvíře.
"Souhlasím," přikývnul rázně Hutt, načež stisknul tlačítko na dálkovém ovladači, co se mu znenadání objevil v ruce, a z opěradla židle se vysunuly okovy, které tě k ní připoutaly dříve než ses stihla vzpamatovat. Dva zaoblené kusy kovu se vysunuly z boků masivní židle a objaly tě kolem pasu, zatímco dva menší kusy znehybnily tvoje ruce a připevnily je k opěrkám.
Ostatní dva Jediové na tom nebyli o nic lépe. Jen mistr Muavr okamžik vzdoroval, než se židli podařilo spoutat mu všechny tři páry rukou.
"Jste nekulturní barbar, Xendo, po tak vydatném obědě mě sevřít přes břicho," pronesl zamračeně mistr Gazli, načež otevřel dlaň, aby si do ní přivolal světelný meč. Jenže ono to nešlo, a ani tvé pokusy o užití Síly by se nesetkaly s úspěchem.
"Musíme se přiznat, nemohli jsme odolat, když jsme se dozvěděli, že samotný velmistr řádu Jedi je na cestě sem, a nabídka Sithů byla zkrátka příliš lákavá... Chtěl bych říct, že se vám upřímně omlouvám, ale kecal bych."
Hutt vás počastoval litovným pohledem, ale hned vzápětí se rozesmál. Chvilku se chechtal, aby pak opět přešel do vší vážnosti a odplazil se k malé mřížce v podlaze, nedaleko od stolu.
Sehnul se, aby odklopil víko, a z šachty pod podlahou vyskočilo zvíře vypadající asi jako půlmetrový varan s dlouhým ocasem.
"Tohle je ysalamiri, velmi vzácné zvíře pocházející z jednoho zapomenutého světa ve Vnitřním okruhu. A je to i velmi pozoruhodné zvíře. Evoluce jej donutila vyvinout si sofistikované maskování proti predátorům, kteří je loví, a k jejich lokalizování užívají stejnou moc, jaká dodává Jediům jejich pozoruhodné schopnosti. Je zbytečné pokoušet se o odpor, a s dovolením, nyní vám sloužící odeberou vaše světelné meče."
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re:

Příspěvek od Hayasan »

Nar Galliard, palácový komplex huttského klanu Eyrenii
Mistrův všeříkající pohled jsem zachytila. Ne, vůbec se mi nelíbilo, že alkohol zcela evidentně pít nesmím. Nahlas jsem ale neřekla ani ň, jistě by se to sem nehodilo. Jen jsem trošku zakroutila hlavou a usmála se. Doufala jsem, že Gazlimu přidělám nějakou tu vrásku na čele. Sice jsem po takovém nachytání alkohol zrovna teď nechtěla, ale mistr si snad může myslet opak. Takže jsem se znovu natáhla po něčem alkoholickém a dokonce jsem si to přisunula blíž k sobě, byť že pít jsem to nechtěla.
Místo pití alkoholu jsem toho ale chtěla ochutnat co nejvíc, takže jsem hodně jídla spíše jen rozrýpala, abych snědla jen několik málo soust. Takové plýtvání sice nebylo správné, byla jsem si toho moc dobře vědoma, ale tady toho bylo tolik… jen na mistra jsem se už raději nedívala a zcela ostentativně jsem ho ignorovala. O další napomínající pohled jsem nestála a takto budu moct aspoň tvrdit, že jsem nevěděla o tom, že plýtvat jídlem je špatné. Ehm.
Dokonce jsem chvílemi pociťovala nutkání napomenout našeho pavoučího mistra, protože takhle se cpát… jenže i kdybychom byli v soukromí, tak bych si to pořádně rozmyslela a tady na veřejnosti to tuplem nepřipadalo v úvahu.
Cha, chá… Jillian se cpe akorát tou hnusnou kaší. Budu mu potom muset povyprávět, jaké dobroty jsem měla já. Možná bych ke konci mohla někoho poprosit, aby mi zabalil nějaké jídlo na cestu. To by pak Jillian byl strašně rád, když bych to schválně před ním pojídala.
Byla jsem sice tak trošku zlomyslná, ale to mi zrovna teď nevadilo.
Jen abych si stihla vyloupat nějaké ty kameny. Také jsem se chtěla projít. Seznam mých aktivit trošku neutěšeně narůstá. To všechnu nestihnu.
Už, už jsem se chtěla pohodlně roztáhnout, když jsem něco ucítila
Mistře!
Hned jsem vyjekla. Nevím, co to bylo, v každém případě to bylo divné. A zkoumat jsem to mohla teprve poté, co jsem varovala mistra.
Jenže to už jsem byla připoutaná k židli, tedy kromě nohou. Pokoušela jsem se s tím bojovat a cloumala jsem okovy, jak to jen šlo. Zkoušela jsem k tomu využít i Sílu… ale jakoby tady byla nějaká bublina, nebo co. Něco podobného jsem ještě nikdy nezažila. Síla mi přece vždycky použít šla!
I když situace byla poněkud absurdní, nebyl by to můj mistra, aby se ji nesnažil odlehčit. Ostatně, poté jsem se také trochu uklidnila a svůj marný boj s okovy jsem vzdala.
A myslíte si, že vás Sithové potom ochrání? Nebo snad předpokládáte, že Jediové budou oplakávat svého ctěného velmistra, deset let nevylezou z Chrámu a vy si budete moct dál pohodlně žít? Jako byste nevěděl, že i dva rytíři vám z celé vaší ochranky nadělají sekanou. A potom vás sejme nějaký třetí jen proto, aby to bylo víc dramatické,
už už jsem měla na jazyku to, že ho nezatkne, protože kdo by se s takovým špekounem tahal do nějaké nákladní lodi (protože ho nic většího neuveze), ale raději jsem si skousla rty a mlčela jsem. Po takové urážce by nás zcela jistě nepustil. Ostatně, nedělala jsem si ani tak velké naděje, že nás pustí.
I když jsem se snažila působit suverénně, stejně jsem měla strach.
Sithové! Budou mne mučit? Zabíjí mne? Zmlátí? Znásilní?
Měla jsem malou chvilku na přemýšlení, a čím víc jsem přemýšlela, tím víc jsem se bála. Zprvu mi totiž nedošly všechny souvislosti. Má fantazie převzala vládu nad mým myšlením a před očima se mi míhaly jen zkrvavené mrtvoly.
Dýchej, dýchej, dýchej!
Nařizovala jsem si.
Co pomáhá? Prý alkohol… ale mistr… mistr je svázaný! Navíc, stejně jsem alkohol ještě nikdy ani neochutnala…
Můj strach i panika se o trošku zmenšila v momentě, kdy jsem začala přemýšlet o něčem trochu jiném.
Jsi hloupá, ještě jsi nezažila nic, co by mistr nezvládl. Dostaneme se z toho. Bude to dobré.
Jo, uklidňování pomáhalo. Navíc jsem měla neochvějnou důvěru v mistrovy schopnosti.
Velmistr nemůže přece takto zemřít. Dostaneme se z toho, mistr se z podobných situací přece dostal. Vyprávěl mi pár příběhů…
Hele, a když nás tedy ti Sithové budou strašlivě mučit, budou nám vytahovat střeva a tak, nemohla bych před tím ochutnat támhle to ale? Ještě nikdy jsem žádný alkohol nepila, a když je moje smrt tak nevyhnutelná, byť že je mi teprve třináct a zemřít si nezasloužím…,
popotáhla jsem nosem ve snaze vzbudit v huttovi nějaké ty city.
Pokud bych dostala alespoň ochutnat, tak poté bych se pokusila sloužící pokopat. Hlavně bych se bránila v momentě, kdy by mi brali můj světelný meč. Kopání, kousání, pokusy o škrábání… Sílu jsem sice použít nemohla, ale všechno ostatní mi bylo dostupné.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Nar Galliard, palácový komplex huttského klanu Eyrenii

"Ne, nemyslím si to. Jsem o tom totiž přesvědčen," odvětil Xenda a připlazil se blíže ke stolu, aby si podal karafu s velice chutně vypadajícím vaječným likérem a otočil ji do sebe.
Mezitím Pyke dosud okounějící opřený zády o zeď udělal několik kroků k tobě a sehnul se, aby ti odepjal od opasku světelný meč. Zmítala jsi se, ale nejen že to nebylo nic platné, ale ještě ses převrátila na bok a i s židlí žuchla na zem.
"Částí odměny za vás, která je pohádková, je i příslib ochrany soustavy Nar Galliard i jiných držav našeho klanu. Takže, to se nestane," usmál se blahoskloně Hutt v reakci na tvá slova a hřbetem ruky si otřel tlustou bradu od likéru, který před okamžikem vyprázdnil na jeden zátah.
"Paktovat se se Sithy není moudré," pozvedl spoutaný Muavr svou pavoučí hlavu a zamrkal šesticí očí.
"Nerozpakují se zrazovat své spojence."
Zacvakání zubů, kterým Harch doplnil svá slova, jim dodalo strašidelný dozvuk.
S těmi slovy Xenda na kratičký okamžik znejistěl, nicméně netrvalo to ani úder srdce a sebedůvěra se mu vrátila.
"Takové už je riziko podnikání," řekl a úšklebek na jeho tváři už nemohl být samolibější.
Když jsi pronesla svou poznámku, obrátila jsi opět jeho pozornost k sobě.
"Ó, to já nevím, a abych se přiznal, nemůže mi na tom záležet méně. Já jsem pouhý obchodník, prodávám zboží, a co se s ním bude dít dál, to už není moje starost."
Pykeský sluha mezitím odepnul od opasku světelný meč i tvému mistrovi, načež si ho uznale potěžkal a zastrčil do vnitřní kapsy dlouhého stříbrného kabátu.
Trojice Republikových diplomatů, rovněž připoutaná, jen seděla bez hnutí na svých místech a ani nedutala. Jen Bothanka si pohrdlivě odfrkla a opáčila:
"No počkejte, i na vás dojde. Nebo si myslíte, že vám to projde?"
"Kecy - V kleci," řekl Xenda a rozhodil rukama, načež se doplazil až k Bothance, popadnul talíř s dortíkem a hodil jí jej přímo do obličeje. Rozplesknul se luxusně a rozzlobená Bothanka lomcující s pouty nyní sama vypadala jako tvarohový dezert.
"Tak vidíte, jak umíte být sladká, když se chce," jízlivě pronesl Xenda, načež se otočil na ozbrojence, kteří právě přijeli výtahem.
"Aspoň tak nefňukáte jako ta malá támhle na zemi. Ty tři senátní šváby hoďte do hladomorny, a připravte naše milé rytíře na výlet."
Ozbrojenci po dvou popadli každého ze tří senátorů a i s židlemi je zmítající se odnesli pryč, což provázely výkřiky typu "To je neslýchané! Vy ohavní zrádci! Tohle se vám ještě vymstí! Hej, kam mě to nesete? Položte mě!"
Když Pyke, který se předtím na chvilku zastavil, aby pozoroval dění, došel k třetímu a poslednímu z vás, mistru Muavrovi, a natáhl se, aby mu odebral dva oboustranné meče pohupující se mu u boků, mistr vymrštil svou pavoučí hlavu, sevřel Pykea chlupatými klepítky kolem krku a čtveřicí charakteristických špičáků se mu zahryzl do masa.
Pyke zavřeštěl bolestí a leknutím a okamžik se zmítal, snaže se sáhnout pod kabát pro paralyzační obušek. To se mu nakonec povedlo, obušek zaprskal a jeho povrch se pokryl kmitajícími fialovými výboji. Musel mistra Muavra devětkrát udeřit do obličeje, než elektrické rány velikého pavoučího tvora zbavily vědomí, klepítka povolila sevření a sípající, těžce oddechující Pyke se svalil na zem a opřel o stůl, aby neklesl jako podťatý.
Z téhle pozice kývnul na stráž postávající u výtahu, načež ta nastavila blaster na omráčení a střelila tě přímo do hrudi.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re:

Příspěvek od Hayasan »

Nar Galliard, palácový komplex huttského klanu Eyrenii

Nikdo si mne moc nevšímal, což bylo na jednu stranu dobře a mohla jsem tedy pokračovat ve svém brekotu, který jsem mohla ještě zvýšit po svém pádu na zem. Ve skutečnosti mi nebylo příliš smutno a normálně bych rozhodně nebrečela, ale chtěla jsem zapůsobit na nějaké zbytky citů těch bytostí kolem mne. To, že mé malé soukromé divadélko bylo zbytečné, jsem pochopila v momentě, kdy se mi ten huttský šváb začal vysmívat do obličeje.
Cože? Já nefňukám a ani nejsem malá! Tohle je brekot, který má tvé tukem obalené srdce zlomit a pustit mne na svobodu! Kapánek jsi to nepochopil, ne?
Brečet jsem ale nepřestala. To, že jsem nezlomila huttovu vůli neznamenalo, že třeba nezlomím vůli nějakého jeho podřízeného, díky čemuž bych se dostala třeba na svobodu a mohla bych osvobodit svého mistra, pavouka a poté i ty senátory.
Ne, nelíbilo se mi, jak se k nám hutt choval. Sice jsme byli zajatci, ale i zajatci snad mají právo na nějaké slušné zacházení.
No počkej, tlusťochu. Prodám tě bothanům na maso. Z tvýho tuku udělají škvarky.
Slibovala jsem alespoň v duchu, co by se huttovi mohlo stát. Nahlas jsem ale neřekla vůbec nic. Částečně i proto, že bych tím přerušila svůj brekot a jeho podřízení by poté ohledně mého pláče měli jisté pochybnosti. Ne, teď bylo skutečně lepší pokoušet se hrát na city. A když to nevyjde, tak to prostě nevyjde. Nějakou argumentaci nechám na svých mistrech.
Když se ale Pyke zastavil u mistra Muavra a pokoušel se mu sebrat zbraň, naskytl se mi celkem nechutný pohled. Dokonce jsem na chvíli zapomněla brečet. Musela jsem také odvrátit oči. Pyka mi sice líto nebylo, ale mistr Muavr… po zádech mi přeběhla husí kůže a rázem jsem zjistila, že jeho klapání vlastně nic není a rozhodně by mne nemělo znepokojovat.
Než jsem se stačila rozmyslet, zda znova začnu brečet, nebo posmrkovat, svět přede mnou zčernal. To poslední, co jsem si pamatovala, byla střela z blasteru, které jsem se neúspěšně pokusila cuknutím vyhnout.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Neznámé místo, v temné kobce

O blíže neurčitelnou dobu později ses začínala probírat. Shledala jsi, že ležíš na chladné vroubkované kovové podlaze a jakmile jsi pomalu, ztěžka otevřela oči, nespatřila jsi nic než tmu.
Za malou chvíli, když se tvé zorničky v rámci možností přizpůsobily černotě, jež tě obklopovala, jsi uviděla, že se nacházíš v cele o rozměrech odhadem tak čtyři na čtyři metry uzavřené tlustými pancéřovými dveřmi.
Po levé ruce jsi měla malé kovové umyvadlo a záchodovou mísu, kromě toho a deky, do které ses mohla zabalit, aby se ti lépe leželo, bylo tvé vězení naprosto holé a prázdné.
Tví věznitelé ti ponechali tvé oblečení i plášť, který sis aspoň mohla dát pod hlavu, z opasku ti však zmizel komlink a světelný meč byl pochopitelně také pryč.
Nebyla jsi nijak spoutaná, ale když tě sem dopravovali, pravděpodobně to nebylo potřeba, neboť ses cítila jako omámená sedativy a na levé ruce sis mohla najít vpich od jehly. Čtyři malé stěny se kolem tebe kvůli tomu ještě chvílemi točily a hlava ti třeštila, dobrou zprávou ale bylo, že jsi se mohla opět dotknout Síly.
Po nějaké době se venku po podlaze přibližovaly kroky okovaných bot, až se otevřelo okýnko ve dveřích a světlo z chodby, které se jím valilo dovnitř, tě navzdory své nevelké intenzitě skoro až oslnilo.
"Večeře," pronesl voják, který úzkým průzorem přiby pohlédnul dovnitř, načež položil na malý parapet vyčnívající v místě okýnka krabičku z měkkého plastu, načež se okýnko opět zavřelo.
Kručení v břiše ti napovídalo, že jsi mohla být v bezvědomí po mnoho hodin, a po otevření krabičky na tebe vykoukla míchaná vejce doplněná o plastovou lžíci.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené výcviky“