1. Všechny nové věci (Aras Shadowtalker)

Tady je místo pro uzavřené mise

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: 1. Všechny nové věci (Aras Shadowtalker)

Příspěvek od Kazma »

Hitaliho labyrint

Všechno nasvědčovalo tomu, že tam ta kudlanka je a že tě chce sníst, ne hned, spíš po jednotlivých končetinách. Hezky pomalu, kus po kuse. Nebyl sis tím úplně jistý, ale měl si určitý pocit, že je to prudce inteligentní zvíře se sklony k sadismu, o to rozumnější se jej pokusit zbavit co nejdřív, nebo utéct. Byť to před tím vypadalo, že se vyškrábeš do otvoru a zdrhneš, bylo tvé konání pouze taktickým přesunem na záda hmyzoida.
Cítils pod svýma rukama jeho chitin, i se po tobě začal otáčet a máchat kusadly, jenže ... Pak tam najednou nebyl, zato ty ses rozplácnul jak dlouhý tak široký na zemi. Pod jednou rukou jsi cítil něco jako pohyb, taky chlupy, bylo to živé a dýchající. Opravdu vyděšená krysa. Měřila si tě svýma korálkovýma očima a očividně vůbec nerozuměla situaci. Možná, možná to opravdu ještě předním tím byla obrovská cvrkající potvora, nebo možná byla ještě před chvílí někde jinde? A co když vlastně ani neexistuje, co když je tohle celé jenom sen, či hypnóza. Žert na tvoji osobu? Možností je více, jenom si vybrat tu správnou.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Artie

Re: 1. Všechny nové věci (Aras Shadowtalker)

Příspěvek od Artie »

Hitaliho labyrint

Odrazil jsem se, na kudlance přistál a začal se sápat po silových rezervách, když tu... zmizela.
'Jak je to možné?'
Rozhlédl jsem se, opravdu to tak muselo být, místo kudlanky byla krysa, celé výplod Hitaliho alchymie, magie či co to používá, tahá mě za nos, celé je to iluze, jiné vysvětlení není...
...a přeci. Je více věcí, které se mi již stali a nedovedl jsem si je vysvětlit, například holčička v lese na D'Zauru.
Krysu jsem nechal krysou a znovu prozkoumal své okolí, skoro bych se vsadil, že se něco alespoň nepatrně změnilo.
_______
Fuj taková krátká, no co se dá dělat.

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: 1. Všechny nové věci (Aras Shadowtalker)

Příspěvek od Kazma »

Hitaliho labyrint

Jakmile si se od hlodavce otočil a jal ses rozhlížet okolo, zakousnul se ti tenhle proradný hlodavec bez vyzvání do nohy a než si jej stihl zašlápnout, nebo s ním naložit jakkoliv jinak, uprchnul tunelem, která se před tebou rozevíral a zmizel za ohybem. Tunel to byl vskutku rozlehlý, skoro dva metry vysoký a metr široký, v první fázi se zatáčel ostřed doleva, poté doprava, načež končil nevelkou místností. Už z dálky byl slyšet mužský hlas, něčím tak strašlivě povědomý a známý. Spolu s těmi tóny k tobě přišel klid a harmonie všech tvých vzpomínek.
Ale k prostoru, do kterého si nahlížel, či ses tam zrovna nacházel. Nejvíc ze všeho připomínal do skály vytesaný pokoj. S jedním menším stolem, dvěmi židlemi, džbánem a dvěmi hrnky, které sis matně pamatoval ze svého dětsví. Na židli seděl tvůj strýc, nebo někdo, kdo se mu velmi podobal, slepé oči upíral do prázdna a rozmlouval s krysou, kterou si již před tím viděl, nutno dodat, že ji také jednou rukou hladil, zatímco druhou měl ledabyle položenou na stole.
"Arasi? Jsi to ty?"
Zeptal se mírně vyděšeným hlasem.
"Ne, nejsi, ty jsi tam vlastně zemřel."
Povzdechl si muž, kterého by se dalo identifikovat za strýce. Jeho mimické svaly stažené smutkem zdůrazňovaly celou jeho bolest.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Artie

Re: 1. Všechny nové věci (Aras Shadowtalker)

Příspěvek od Artie »

Hitaliho labyrint

Vztekle jsem se pokusil tvora nakopnout, než stačil utéct, byla to ale jedna hbitá potvora, než jsem stihl pořádně zareagovat, byla ta tam. Ovšem směr, kterým utekla byl zajímavější, přede mnou byla chodba, zjevila se z ničeho nic, vydal jsem se tedy ní a čím blíže vyústění jsem byl, tím více mnou škubala nostalgie, důvod jsem však neznal, byla to vzpomínka bodající směrem k povrchu, ne tak stará, dva roky maximálně. Přinesla smutek, stesk i lítost, emoční stavy, ze kterých jsem měl údajně mimo jiných čerpat sílu, tedy z lítosti ne, podle Sarega určitě ne.

'Ale Sareg mi může být ukradený, jeho hlava se válí někde v kobce, pokud mi lítost dokáže dát stejnou sílu jako nenávist, je zbytečné jí opovrhovat.'

Byla to místnost, místnost, která měla být notně ohořelá, pokud ji tedy slepec nedokázal opravit, to mne utvrdilo v tom, že se jedná o iluzi, byla však velice reálná, až tak, že jsem zkrátka musel něco říct, vědět co se se mnou stalo by strýce ranilo a uvrhlo do obrovského nebezpečí, sedl jsem si naproti jemu a podíval se do jeho bezbarvých nevidoucích očí,

„Pověz mi, o tom Arasovi, co přesně se stalo?“

Dal jsem se s ním do hovoru, chtěl jsem jen vědět, že je v pořádku, i kdyby to by jen výplod mé fantasie, bylo mi jasné, že už ho pravděpodobně nikdy nespatřím.

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: 1. Všechny nové věci (Aras Shadowtalker)

Příspěvek od Kazma »

Hitaliho labyrint

Rozhodl ses zapřít své jméno a tvářit se, že si někým jiným. Tvůj strýček si nalil ze džbánu jakési kapaliny do hrnku, napil se, a pak teprve začal hovořit.
"Zradil."
Zašeptal zlomeně.
"Dostal jsem se do nesnází, volal jsem jej a on nepřicházel. Jak sem mohl vědět, že mi to udělal schválně? Jak sem mohl vědět, že zapálil můj dům jenom proto, aby se mi smál. Slyšel jsem jeho smích, byl všude."
Jak mluvil, tekly mu z nevidoucích očí slzy a ruce se třásly.
"On mě zabil! Chápeš to! Zabil!"
Křičel hystericky na celou místnost, až krysa vyděšeně vypískla a schovala se ti za nohu. Pomalu si začínal dostávat žízeň.
"Nechtěl sem to udělat."
Pokračoval ve svém podivném monologu.
"Nechtěl jsem, ale on mě k tomu přinutil! Aras! Od té doby jsem chtěl, aby zemřel, strašlivou a bolestivou smrtí. Zemřel, ... ano, ano, ... zemřel."
Znova se napil.
"Nesmí, nesmí dál žít, ty ho zabiješ, že ano, uděláš to pro mě?"
Vrhnul tvým směrem pohled plný očekávání.
"Stalo se z něj monstrum, bude zabíjet. A to je špatné, ovšem ty, ty si musíš ušpinit ruce, aby ostatní žili v míru, že to uděláš, že ano?"
Znova se napil. Pár kapek mu steklo od úst na stůl, kde vytvářelo za táhleho syčení a smradu díry, jako kyselina. Strýc se zvedl, prudce opřel ruce o stůl a zakřičel.
"JÁ TAKHLE NEMŮŽU ŽÍT!"
Potom padnul zpátky do židle, vypadal vyčerpaně.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Artie

Re: 1. Všechny nové věci (Aras Shadowtalker)

Příspěvek od Artie »

Hitaliho labyrint

Poslouchal jsem muže, který vypadal jako můj strýc a nemohl uvěřit reakci, jaké se mi dostalo, vrtěl jsem hlavou, chtělo se mi křičet
"Skoro jsem tam s tebou zemřel, jak bych to mohl být já!"
ale udržel jsem se, hlavně kvůli následujícím několika větám, které si navzájem tak protiřečili, že jsem musel být šílený buď já a vyprodukovat vysoce nesmyslnou iluzi, nebo byl vyšinutý Tern.

"Protiřečíš si starče, proč bych měl zabíjet někoho, kdo tam dle tvých vlastních slov zemřel? Jak tě mohl zabít, pokud 'již takto žít nemůžeš'? Ne, mýlíš se, Terne."
'Já nezabíjím pro zábavu a nejsem monstrum.'

Vstal jsem ze židle a upřeně se zahleděl do slepých očí, které rozhodně nepatřili mému laskavému strýci, pokud mi v této době nechce nic dál říct, odcházím.

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: 1. Všechny nové věci (Aras Shadowtalker)

Příspěvek od Kazma »

Hitaliho labyrint

Možná, možná kdyby nepil tu kapalinu, možná, kdyby to bylo doopravdy, možná kdyby svět byl jakkoliv jiný, tehdy by ti odpověděl a uvedl věci na pravou míru. Avšak takový svět nebyl, odcházel si a za tebou se ozýval křik tvého strýce, pomalu, ale jistě přecházející v nepříčetný jekot a zoufalství. Chodba, kterou jsi sem přišel, však neústila do kruhové místnosti, nýbrž v les. Vlhký, teplý, jen málo světla svítilo na okolí, jediné co si mohl dělat, bylo jím jít, neboť cesta zpět najednou přestala existovat, jako by tam nikdy ani nebyla. Na stromech rostly houby a nezřídka se stalo, že pokud jsi udělal krok, pod botou ti to začvachtalo. Nebyl si ovšem sám. Ze všech stran tě postupně začaly pozorovat lesklá očka. Pomalu si začal rozeznávat cvakavé zvuky, a pak jich pár vylezlo z nejhlubších stínů, kdyby nebyla galaxie tak velká a rozlehlá a pokud by si studoval opravdu poctivě, poznal bys arachnora, takhle ti můžu jen říct, že si stál proti odporným arachnidím zrůdám, které si z tebe zřejmě chtěli udělat svačinku, zpestření jídelníčku mladým člověkem.
Zatím byli vidět jenom tři, všichni se k tobě blížili zepředu, pomalu a rozvážně, avšak není možné utéct dozadu, jsou tam oči, oči těchto pavoukovců a zřejmě čekají na tvůj bezhlavý ústup. Když se obrátíš k Síle, cítíš jich ve svém nejbližším okolí asi třicítku.Otázka zní, zaútočit teď, nebo počkat?
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Artie

Re: 1. Všechny nové věci (Aras Shadowtalker)

Příspěvek od Artie »

Hitaliho labyrint

V žaludky jako by mi poletovala tisícovka tuk'at, věděl jsem, že se jedná jen o iluzi, nejtemnější vzpomínky a zákoutí mých vzpomínek ztělesněná v tomto proklatém labyrintu strachu, slyšel jsem za svými zády křik, ale na mne už neměl účinek, byla o pouhá představa, kterou jsem zahnal a nnebníml, věděl jsem však, že nemohu usnout na vavřínech, pořád mi hrozilo smrtelné nebezpečí, na omo místě mě mohly zřejmě i iluze zabít a já bych byl jn okamžik propadající se do hlubin vlastní minulosti, místnost na mne působila vskutku... No donuila mě přemýšlet. Ani velký císař by se nemusel stydět za filosofické myšlenky, které se mi honily hlavou.

A pak jsem vstoupil do lesa, mělké světlo tlumené listím v paprscích osvětlující zrnka prachu ozářilo mou tvář a já se cítil klidným, listí pod nohama šumivě praskalo a veškeré vzpomínky na předchozí místnost byly utlumeny do pozadí.
Tento stav mi však nevydržel dlouho.
Les potemněl a ze všech koutů začala vylézat osmi ohá stvoření s kusadly jako dýky, krví mi proudil adrenalin a v konečcích prstů jsem cítil nahromaděnou Sílu, strach je mocným spojencem, pokud mu zcela nepodlehnu.
Únik není možností, hned jak bych se otočil bych v zádech ucítil bodavou bolest a už nikdy bych nespatřil světlo světa. Postavil jsem se tedy pavoukům čelem, upažil a soustředil se na prostor před sebou, v síle bylo podobných stvoření vidět asi tricet, pomalu jsem projížděl pudy každého z nich, dokud jsem nenašel dominantní mysl, vůdce tlupy, ihned jak jsem jej našel, začal jsem tlačit na jeho mysl ve snaze si ji podrobit, nebo jej alespoň zastrašit k ústupu,
'Lov, nebo buď loven, tohle jsou mé obavy, pánem jsem já.'

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: 1. Všechny nové věci (Aras Shadowtalker)

Příspěvek od Kazma »

Hitaliho labyrint

Rozhodl si se najít a zatlačit na mysl alfa pavoukovce. Byla jednoduchá, zvířecí, to ano, ale tvá nepříliš hluboká znalost Síly se setkala s minimálně rovnocenným odporem. Alfa, stojící kus od tebe zaváhal, předními nožkami se otíral o hlavohruď, jako by se tvou vůli snažil dostat z hlavy. Nakonec, pomalinku si začal zjišťovat, že jeho mysl dobýváš, jenže ostatní se zachovali tak, jak si pravděpodobně neočekával. Zatímco ty si vrhnul svou pozornost na jeden cíl, ostatní také, na tebe.
Bylo to rychlé.
Když jsi přišel k sobě, všechno bylo jiné, divné, něco prostě bylo jinak, ach ano, svět byl z nějakého důvodu hlavou dolů a houpal se. Mírně. Ty si se nemohl ani pohnout, ať si napínal svaly jakkoliv. Pokud se po první panice začneš soustředit, zjistíš, že jsi vyjma hlavy zamotá do nějakého bílého lepkavého a odporného materiálu velmi blízce připomínající pavučinu. Opravdu pevnou pavučinu. Veskrze, pokud i po tomhle zjištění zůstaneš v klidu, shledáš, že visíš nad pavučinou mezi podobnými kokony. Z některých koukají napůl nahnilé humanoidní hlasy, z jiných zvířecí, na některých si za pomoci srkavých zvuků pochutnává asi pětka arachnidů.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Artie

Re: 1. Všechny nové věci (Aras Shadowtalker)

Příspěvek od Artie »

Hitaliho labyrint, zasraná pavučina

Vskutku, napadlo mě to, ovšem sebejistost v myšlence, že je vše jen iluze mě přinutila povolit s ostražitostí a zatímco mysl pavouka sice téměř podlehla mému náporu, já byl zamotán do směsi lepkavých lanek, sakra pevných, hustých, spletitých a pružných lanek.
'Fajn, poznámka, trénuj psychické síly a možná to příště stihneš i včas.' ozýval se sarkastický hlásek v té stránce mé mysli, která si i ve smrtelýnm nebezpecí zachovávala chladný ironický a hlavně smířlivý pohled na věc.
'Drž hubu, snažím se nezemřít!' byla ovšem ta krátkodobě silnější, pudová složka, která zpočátku vítězila, škubnul jsem s sebou, abych zjistil, že pavučina drží a při reakci pavouků na vyrušeni jsem pochopil, že klidný přístup je momentálně rozhodne lepší variantou.

Prozkoumal jsem své okolí a hledal ve svém kokonu nějakou nedokonalost, kterou bych mohl využít k útěku, snažil jsem se prsty projet vlákny a prodrásat si cestu ven, možná by šlo kokon rotáhnout i Sílou, nejvíce jsem byl v pokušení ovládnout mnohem podřadnější mysl obyčejného pavouka a donutit ho mě osvobodit, nechtěl jsem však riskovat opětovné přilákání veškeré smečky jako tomu bylo asi tak před půl hodinou, zatím jsem se rozhodl jen pozorovat a poté případně adekvátně reagovat.

'Jak by se mi teď hodil jeden z těch vrhacích nožů.'

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: 1. Všechny nové věci (Aras Shadowtalker)

Příspěvek od Kazma »

Hitaliho labyrint
Stížnosti na pavučinu? Oka

Víš, že pavučina arachnorů je jedním z nejpevnějších materiálů v galaxii? Ne? Už víš. Ber to jako malou poznámku do budoucna. Tvé probuzení a následné pohnutí vytrhlo z letargie jednoho z pavouků. V doprovodu skřípavých zvuků chitinu a potěšeného cvakání dolezl do tvého zorného úhlu. Prohlížel si tě. Trochu hladově, trochu zvědavě. Nicméně natěšeně.
"Večeře."
Zachrčel Saregovým hlasem. Udělal kolečko kolem své osy a skočil ti po obličeji.

Probíráš se. Visíš. Cítíš ochromující bodavou bolest. Ramena máš probodané háky, velkými, které se používají za účelem vyvěšení dobytka v chládku, aby se uležel, jenže to maso je tehdy už bez života, tvé ne. A kdo by chtěl viset na hácích? Pokud se hodně vzepřeš proti bolesti, vidíš holčičku s rovnými vlásky v želených šatečkách a s plyšákem připomínající ještěrkovitou věc s rohy a ostny. Právě ona si prozpěvuje vlezlou poutavou písničku (pod příspěvkem) a hraje si se svým plyšáčkem, ano, už jsi ji viděl. Nebylo to tak dávno.
Nakonec rozeznáváš i část slov:

"Na háky ho pověsíme,
na háky ho pověsíme,
na háky ho pověsíme,
ať se hezky houpá."



A pak se zvedá a jen tak kolem tebe poskakuje, vzhledem k tomu, že nevisíš ani tak vysoko, ale k zemi to máš necelý metr, není problém spatřit její oči, jsou jako dvě díry, dvě díry do prázdnoty.

Kód: Vybrat vše

https://www.youtube.com/watch?v=urV8MIcLDFk
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Artie

Re: 1. Všechny nové věci (Aras Shadowtalker)

Příspěvek od Artie »

Hitaliho labyrint

Saregův hlas mě u pavouka upřímně šokoval, až tak, že jsem nad tím stále přemýšlel zatímco jsem měl údajně umřít, jednu chvíli jsem byl v pavučině, druhou jsem se houpal kousek nad zmí, od hlavy až k patě probodaný háky nejrůznějších,
'Lépe o tom nepřemýšlet.'
Ozývala se palčivá bolest po mémy těle. A pak uprostřed té bolesti jsem zaslech velice povědomy hlásek, takový jenž mi drásal nervy v lesích D'Zauru, kde obří stvůra temné strany vraždila vše zivé, kromě Raghy samozrejmě. A mě.
'Vyvázl jsem jednou, zvládnu to znovu, i když zemřu ješte stokrát.'
'Pozor na to co si přeješ.'
To se znovu ozval všudypřítomny a nesmrtelný sarkasmus.

A zpívala svou pochmurnou píseň, skotačila však vcelku vesele, musím přiznat, nahánělo to strach, a její oči, jen hlubina černé díry, imploze hvězdy, prázdné prázdno a nic vic. A bylo to majestátní, Hitaliho ne tak slepé slepecké oči by s nimi mohly soupeřit o prvenství.

Rozšíril jsem své obzory a už jen cekal, kdy budu opet uvržen do prázdnoty,
'S tímhle tělem toho stejně moc nezmůžu.'
Což mě tedy nezastavilo od toho, se alespoň pokusit o osvobození.

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: 1. Všechny nové věci (Aras Shadowtalker)

Příspěvek od Kazma »

Hitaliho labyrint
How I meet ... No to je jedno

Milosrdná smrt nepřicházela, kdyby už přišla, byla by úlevou samou. Něco jako dárkem, který sis vždycky přál. Ať už ses snažil jak si chtěl, pořád si byl z nějakoého zvráceného důvodu naživu. Už i děvčátko ztratilo zájem a odskotačilo kamsi pryč, a pak se objevila ona.
Vypadala jako jedno z Hitaliho dětí. Byla skutečně krásná, její rysy nebyly tak ostré a ani oči nebyly tak zlé, měli fialkovou přátelskou barvu. Bílé vlasy měla úhledně zastřižené a sčesané, na rozdíl od zbytku své rodiny ozdobené stříbrnými řetízky. Šat měla dlouhý a étericky lehký, neopomíjejme výstřih.
„Víš, co je Síla? Síla je moc nad ostatními, Síla je svoboda. Dar, který dává tvému životu nový rozměr. Visíš na hácích a trpíš. Nemusel bys.“
Hlas ne nepodobný nadzemské bytosti.
„Právě v blízkosti umírání se bytost dostává do nádherně rovnovážného stavu mezi životem a smrtí, mezi světlo a temnotu. Má volbu, může se celou svou myslí upřít k životu a věřit, že přežije, nebo se může vzdát.“
Stála přímo před tebou, jako by si v jejích očích zahlédl smutek.
„Nevím proč si to děláš.“
Povzdechla si nakonec. Viděl si její ruce, jak se nakrátko dotkly tvé tváře, měla hebkou kůži, pak odstoupila několik kroků dozadu.
„Co si z toho vezmeš?“
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Artie

Re: 1. Všechny nové věci (Aras Shadowtalker)

Příspěvek od Artie »

Hitaliho labyrint

Smrt by sice byla osvobozením od bolesti, a věřil jsem, že by mne jen přesunula na jiné místo labyrintu...
'Nebo jsem pořád na tom stejném místě?'
ale bylo by moc pohodlné čekat na temnotu, hlavně riskantní, už jsem nevěděl co si myslet, co když bych potom už nikdy nic jiného než tmu nespatřil?

Při zpěvu oné dívky jsem měl pocit, jako by mne krysa, která mne prvně hryzla, hladově pozorovala, konec konců, dívenka se v tomto ohledu písní vyslovila celkem jasně.
Feed him to the hungry rats for dinner,
Feed him to the hungry rats for dinner,
Feed him to the hungry rast for dinner!
Early in the morning.

A když už jsem si začínal myslet, že navěky zůstanu viset na hácích, během mrknutí oka zpěv ustal, holčička se otočila a tak jako v tom lese odskotačila pryč, byl jsem si však celkem jistý, že ji uvidím znovu, pokud se mi podaří se z háků osvobodit, tedy je-li možné, aby tělo v tomto stavu vůbec ještě fungovalo.

Zatímco jsem se soustředil na bodné a tržné rány na svém těle, mou pozornost upoutaly ladné zvuky ženských kroků. Otočil jsem se směrem, odkud jsem je slyšel přicházet. Byla tam žena, velice podobná té, kterou jsem viděl již předtím, než mne Hitali zavedl do Labyrintu. Uvažoval jsem, zda to mohla být ta stejná, tato ale neměla v obličeji povýšený výraz a obecně byla na pohled mnohem příjemnější, nehledě na ladné křivky a jiné tělesné partie, kterých bych si zřejmě všímal víc, nebýt faktu, že jsem byl přišpendlený a snášel jsem bolest mrtvého těla.

Pak začala mluvit, nebylo možné zjistit, jak dlouho jsem již pryč, nebo možná tam, kde jsem byl celou dobu, ale pokud mohu vkládat důvěru do svých smyslů, je toto dnes již druhá přednáška o Síle, tentokrát i smrti. A pak mi to možná začalo docházet, celou dobu co tu visím, jsem se natáhl k Síle jen pro to, abych se vzdal a čekal na smrt, ale bylo v ní víc než to, mohl jsem se pokusit smrti vzdorovat, sáhl jsem do svých rezerv, vnímal bolest a transformoval ji do využitelné Síly.

Smutně dohovořila a věnovala mi dotek na tváři, hladké pohlazení, pak byl ten okamžik pryč a mně byla dána možnost volby mezi životem a smrtí.

„Zdálo se mi absurdní se s mrtvým tělem vůbec snažit, ale tohle je nakonec jedno velké absurdní místo...“

A tak jsem všechny síly dal do osvobození, snažil jsem se s háky bojovat a obnovovat poškozenou tkáň, pravděpodobně mi chyběla krev, s tím asi nic neudělám, ale když osvobodím své tělo od prvního problému, můžu přemýšlet nad druhým.
Zajímalo mne, zda tam stále je, zda můj boj pozoruje svýma fialkovýma očima, kolik dětí mohl Hitali mít?

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: 1. Všechny nové věci (Aras Shadowtalker)

Příspěvek od Kazma »

Hitaliho labyrint

"Mrtvý? Proč myslíš?"
Nadhodila dívka konverzační otázku, když zaujatě pozorovala tvé snažení. Nevysmívala se ti, neodsuzovala tě a vlastně tě ani nepovzbuzovala. Byť to zprvu nevypadalo, nakonec si to dokázal, těžko říct jak, ovšem zábavné to rozhodně nebylo. Materiál háků ti sice poslušně klouzal masem, ovšem jak z nich ven? Vytáhnout nejdřív ten v pravém rameni a viset za levé, nebo naopak? Nebo se z obou vytáhnout naraz, či použít Sílu? Ať tak nebo tak, dopadl si nakonec svobodně na zem ... a záda. Energicky ses cítil vysátý do poslední kapky a aby toho nebylo málo bolest se ozvala nanovo a v mnohem větší míře. Z děr po hácích ti začala pomalu vytékat krev. Pomalu, rozvážně. Cítils, jak se vsakuje do tuniky a nebýt toho, že byla černá, mohla ti poskytnout i spolehlivý indikátor, kolik ti toho už odteklo.
Přicházela Hitaliho (pravděpodobně) dcera:
"A pak přichází ta nejméně oblibená část. Změna situace doprovázená mnohem větší bolestí, kdy se mnozí ptají sami sebe, proč raději nezůstali viset."
Přiklekla k tobě a její pomněnkové oči si prohlížely okraje ran, dotkla se jich. Necítils bolest na drážděné otevřené svalovině, spíš jemné a uklidňující teplo.
"Můžu ti pomoci?"
Zeptala se jako někdo zvyklý pohybovat se mezi takovými, kteří si pomáhají sami dokud to jenom jde, protože jakmile to nejde, je už něco hodně špatně.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Zamčeno

Zpět na „Dokončené mise“