Quire Tann - Tnout do živého

[Phate]

Úvod - 983 BBY

Tnout do živého

Od událostí na planetě Ruusan uběhlo již sedmnáct let. Sithský Řád, jak ho galaxie znala, byl zničen a jeho následovníci byli buď mrtví, nebo se skrývali na okraji společnosti. Republika se vzpamatovávala z tisícileté války proti krutému nepříteli. Pro mladého Quirea Tanna byla tato léta ve znamení dospívání a vzpamatovávání se z něčeho, co si úplně nepamatoval, ale co mělo dozajista otočit jeho život o sto osmdesát stupňů.
Byl to necelý rok, co se Quire rozhodl jít po vlastní ose a opustil svou adoptivní rodinu. Spolu se svým mentorem, přítelem a trenérem Faaretem se potloukal galaxií a účastnil se nejednoho šermířského turnaje, aby tak zaplatil své výlohy na cestování a vypiloval své šermířské schopnosti.

Dubrillion, turnajová aréna:

Soupeřův meč rozčísl vzduch těsně vedle tvé hlavy. Tento výpad tě donutil ustoupit o dva kroky dozadu, takže jsi se dostal na okraj vytyčeného pole. Togorian, který stál proti tobě, byl mnohem vyšší, mohutnější a jeho údery připomínaly nárazy těžkotonážního kladiva. Jedinou jeho slabinou byla rychlost, které jsi nyní využil a přesně mířeným podnutím jsi rozřízl soupeřův bok, jak se snažil rozmáchnout, aby tě rozpůlil vedví. Vítězství bylo tvé. Togorian uznale pokýval hlavou a uklonil se vítězi.
"Vítězem je mistr Quire Tann!" oznámmil rozhodčí stojící nedaleko vás a kontrolující celou situaci. Následoval zuřivý potlesk. Návštěvníci turnaje se doposud velmi dobře bavili a některé souboje opravdu stály za to. Sešlo se zde velké množství dobře známých šermířů z celé galaxie. Turnaj velkého Burjaha Hutta lákal zvučnými jmény a zejména velice tučnými odměnami za přední pozice. Startovné na turnaji vás stálo veškeré úspory a bohužel vyšlo pouze na jednoho z vás. Faaret rozhodl, že se zůčastníš ty. Pokud by se vám podařilo vyhrát, částka by desetinásobně převyšovala váš prvotní vklad a na pár měsíců by vám zajistila velice slušný život.
Celý turnaj se odehrával v soukromém paláci, který měl rozlohu menšího města. Souboje jako takové pak měly své místo v obrovské hale, která tvořila centrum celého paláce. Bylo zde deset soubojových ploch, na kterých se bojovalo ve třech kategoriích. První z nich byl boj beze zbraně, bez pravidel. Druhou kategorií byly souboje s tyčí. Poslední a tou nejvíce sledovanou pak souboje v šermířských dovednostech. Ty se trochu netradičně zakládaly na úderech do živého. Kdo první krvácel z horní části těla, prohrál. V této kategorii jsi soutěžil i ty a doposud jsi neprohrál.
Ve zbytku paláce se pak dalo najít prakticky cokoliv co člověk potřeboval. Pokud jste měli dostatek kreditů, nemuseli jste z paláce vystrčit nos. Což by ovšem byla škoda, neboť Dubrillion byl známý svými nádhernými lesy a hlubokými oceány.

"Vedl sis skvěle." pochválil tě tvůj trenér, zatímco utíral tvou cenou čepel od soupeřovi krve. "Příště si dej větší pozor na rozložení váhy. Zadní noha musí být mírně pokrčená, abys mohl okamžitě vyrazit kupředu." neodpustil si menší poznámku. Učil tě již léta, ale stát se vynikajícím šermířem trvalo mnohonásobně déle. Neustále se snažil tvé schopnosti zlepšovat, i když v poslední době se musel opravdu snažit aby nalezl aspoň nějakou chybu v tvém počínání.
"Teď máme dvě hodiny čas do dalšího souboje, takže si můžeš trochu odpočinout. Můžeme se porozhlídnout po paláci, nebo trochu doplnit energii." seznámil tě s časovým harmonogramem a navrhl, co by jste ve vymezeném čase mohli dělat.

___
Přeji příjemné hraní

[Artie]

Dubrillion, turnajová aréna

Jen o kousek jsem unikl čepeli svého soupeře, koutkem oka jsem zachytil záblesk lesknoucí se čepele kousek od své hlavy. Pohotově jsem uskočil o pár kroků vzad, prosmýkl se pod soupeřovým pomalým promachem a zasadil mu do boku drobnou ranku, čímž jsem se stal vítězem, taková byla pravidla turnaje, tedy alespoň této kategorie turnaje. Ucítil jsem radost, když rozhodčí vyslovil mé jméno a oči se mi rozzářili nadšením, ale zároveň jsem zčervenal, dali jsme na vstupné veškeré úspory, vše nebo nic a Faaret mi dal šanci, já ho nehodlal zklamat a ačkoli jsem byl zatím neporažen

-'Naštěstí, zajímalo by mě, kolik se už stalo "nehod".', vzpomněl jsem si na množství výpadů, které by mohly být smrtelné.-

a svým schopnostem jsem věřil, bylo to vždy drobné příjemné překvapení slyšet slova chvály. Brzy to bude rok, co jsme odcestovali, k sedmnáctinám, které jsem nedávno slavil jsem si dal za úkol vyhrát a na několik měsíců nás zabezpečit do dalšího turnaje, takto jsme nyní žili, cestovali jsme, poznávali jsme a šermovali jsme, pilovali jsme své schopnosti, ano, i Faaret, šerm se stal způsobem života, nikdy jej nelze umět příliš dobře a vždy je co se učit.

„Díky, příště si to ohlídám.“ usmál jsem se na svého mentora, každá poznámka vede ke zlepšení a někdy nám i maličkost může zajistit výhru nebo prohru.
Chvíli jsem se zamyslel, až bude více času, chtěl jsem ven, na čerstvý vzduch, vidět zdejší opěvovanou krajinu, ale teď jsem se rozhodl pro menší procházku palácem, kdybych šel hned odpočívat, mohly by mi ztuhnout svaly a to by nebylo nejlepší, chůzí jsem mohl svaly uklidnit před odpočinkem a zároveň si udělat představu o zdejším sortimentu aktivit a míst.
„Porozhlédneme se, pak můžeme odpočívat.“ Prohlásil jsem a nechal se vést, bylo dost možné, že Faaret má již nějakou představu, kde jsou nejdůležitější místa, bylo logické přenechat mu iniciativu.

„Kolik soubojů musím ještě vyhrát, abych se dostal do finále? A jsou i odměněna jiná místa než 1.?“
Zeptal jsem se na cestě a dal tak podmět ke konversaci.
„Víme s kým budu mít tu čest příští souboj?“

[Phate]

Dubrillion, turnajová aréna:

Tvůj mentor pokýval a vyrazil směrem od átria, sloužícího jako bojová aréna. Prošli jste dlouhou chodbou, kterou lemovaly obchody všeho zaměření, ale jak se dalo očekávat, trochu luxusnějšího vzezření. Tomu nejspíš odpovídali i ceny. Ale obchody nebyly úplně to, co vás zajímalo, takže jste prošli bez nějakého zdržování. Oblečení jste měli dostatek a jídlo vám bylo, jakožto účastníkům turnaje, připravováno na pokojích.
Tato část paláce působila spíše jako obchodní středisko, které obklopovalo obří město. Ve skutečnosti bylo nejbližší město vzdálené dobrých sedmdesát kilometrů severně. Mezi palácem a jím nebylo nic, než lesy a rozlehlá jezera plná ryb.
"Pokud půjde všechno podle plánu, tak už jenom dva." zodpověděl Faaret tvou první otázku, zatímco se díval do datapadu na rozpisku všech soubojů. Byl jsi tedy dvě vítězství od finále, které vás dělilo od obrovské sumy kreditů.
"Ale nebude to nic snadnýho, všichni co postoupili dál, by nám mohli překazit postup. Jsou mezi nimi vynikající bojovníci a hodně jich je poměrně zákeřných." varoval tě a tou zákeřností měl namysli, že se pár z nich nebojí podvádět, jak při souboji, tak mimo něj. Jak se říkalo, kredity dokážou zkazit každého.
"K tvé druhé otázce, výhra je i za druhý místo, ale samozřejmě o dost menší. Sice by pokryla náklady a něco bychom vydělali, ale museli bychom okamžitě shánět další pozvánky." snažil se to říct tak, že by vůbec nevadilo skončit druhý. Ostatně na turnaji jako je tento, si respekt vyslouží i druhý nejlepší a ve vyšších kruzích si ho budou dobře pamatovat, takže nejspíš nehrozilo, že by jste dlouho nenarazili na práci.
Ovšem vyhrát by znamenalo, že můžete na pár měsíců vysadit a ty se můžeš vydat za pravdou, kvůli které jsi odešel od svých adoptivních rodičů.
Jak rozhovor ubíhal, procházeli jste nádhernou zahradou v bližším východním křídle. Byly zde květiny, které se na Dubrillionu nevyskytovaly ve volné přírodě, ale zde se jim celkem dařilo. Bylo znát, že Burjah Hutt tento palác neobývá většinu roku, ale používá ho zejména k podobným akcím jako jsou turnaje, důležitá obchodní jednání apod.

Projít celý palác by vám zabralo několik hodin, takže se Fareet rozhodl zaparkovat u menšího jezírka. V parku byl klid, nebyl tu prakticky nikdo. Mohli jste si tedy odpočinout a dát si něco malého k snědku. Tvůj trenér myslel na všechno a v malém batohu sebou přinesl svačinu skládající se z velmi vydatné a něčekaně chutné proteinové tyčinky a nějakého ovoce, které jsi v životě neviděl. Po ochutnání mělo lehce kyselou, ale přesto sladkou chuť. Bylo šťavnaté a poměrně syté.
"Podívej se na tohle." spustil po chvíli Fareet a podal ti datapad. "Je to záznam ze včerejška." dodal a nechal tě sledovat několik soubojů z předchozího dne. Většina z nich byla celkem standardních, jakých jsi viděl už stovky. Samozřejmě, že každý z účastníků měl svůj styl, který nebylo úplně snadné předvídat, ale s většinou by sis celkem hravě poradil.
Co však Fareet chtěl abys zaregistroval, byl vysoký muž, jehož bojový styl byl diametrálně odlišný od všech ostatních. Akrobacie a ladnost, s jakou si s nepřítelem hrál, bylo něco úchvatného. Nutno opravdu říct, že si se všemi nepřáteli pouze hrál. Bylo vidět, že měl několik příležitostí aby je vyřídil během prvních deseti vteřin, ale zdálo se, že chce zaimponovat svému hostiteli, tak každý souboj protáhl na pár velice zajímavých minut.
I přes svou výšku a muskulaturu byl velice svižný, rychlý a rázný. Měl středně dlouhé vlasy, vousy a byl oblečený v dlouhé černé róbě.
"Co si o něm myslíš?" zeptal se tě trenér, zatímco jsi sledoval zbytek zápasů.

[Artie]

Dubrillion, turnajová aréna

Faaret kývl hlavou a vykročil, aby mne zde provedl, navedl mne na obchody, zde jsme ale zřídkakdy něco potřebovali, za prvé jsme neměli zatím skoro žádné peníze, za druhé nám bylo naštěstí jídlo obstaráno jakožto účastníkům.

Přemítal jsem nad turnajem a nadcházejícími souboji, své myšlenky jsem vyslovil a dostalo se mi odpovědi.
„Dvě? Uběhlo to rychle, teď nesmím povolit na ostražitosti.“
Když zmínil možnost nekalých praktik, objevil se mi na obličeji znechucený výraz a rozhodil jsem ruce jako bych se domáhal spravedlnosti.
„Co přesně za nekalé způsoby bych mohl očekávat?“
Tón jeho hlasu jsem přečetl, 'nevadilo by být druhý, ale odpočinek by nás nečekal', zaznělo mi v hlavě, vím jak to myslí, ano respekt si vysloužíme tak jako tak, ale s odměnou za první místo by jsme se nemusel o nic starat na relativně dlouhou dobu.
'Kromě toho faktu, že bych musel polevit v pátrání po své minulosti...'
'...pokud je na ní opravdu vůbec něco zvláštního.'
Ozval se pochybný rejpavý hlas té části mé mysli, která si to prostě nemohla odpustit.

Čas rychle ubíhal a já jsem při dalším nádechu ucítil vůni květin, ne z této planety, jejich aroma se se však přesto hodilo, bylo to uklidňující, dost možná je to oblíbená květina našeho hostitele.
'Pokud mají tedy Huttové nějakou představu o vůni a kráse květin.'
Uprostřed tohoto květinového parku se nacházelo jezírko, snad jen pěvci a ladná labuť na vodě chyběli, aby utvořili balzám na duši. Faaret vytáhl z drobného batůžku tyčinku a zvláštního ovoce, musel to být nějaký zdejší exotický druh, no při bližším prozkoumání chuťovými pohárky jsem došel k jednoduchému závěru, bylo to dobré, kombinace chutí byla trochu jako u ananasu, i tyčinka nechutnala zle na to, že to měl být čistě účelový pokrm.

Převzal jsem od svého učitele datapad a prohlédl si několik záznamů z včerejška, bylo tam několik průměrných, špatných, ale i lehce nadprůměrných šermířů z nichž všichni podlehli statnému avšak hbitému muži, který se pouze předváděl a souboj natahovl, žádný ze soupeřů neměl šanci.
„Předvádí se, je arogantní, pokud bych proti němu měl nastoupit, myslím, že by bylo nejlepší nechat ho si myslet, že on určuje tempo zápasu, že jsem další šermíř, co se mu nemůže rovnat, ke konci, když by chtěl dát souboji konec, když ztratí část sil, mohlo by být dobré dát do boje všechno, pochybuji totiž, že by se mi podařilo zaskočit ho na začátku a vyřídit ho během prvních několika minut, na to vypadá příliš zkušeně.“
Snažil jsem se sledovat mužův postoj a způsob boje, poznat svého soka, abych byl připravený, měl-li by snad se mnou bojovat.

[Phate]

Dubrillion, palác:

Několik minut jsi sledoval sestřih zápasů neznámého bojovníka, který se na turnaj zapsal pod jménem Rohmu Khall. Ze způsobu, jakým se tě Fareet zeptal, se dalo usuzovat, že Khall nebude mezi šermíři známý a tohle je pravděpodobně jeho první turnaj. Těžko říct, proč se člověk s takovými schopnostmi neúčastnil žádných akcí v době, kdy byl na vrcholu sil.
"Neřekl bych, že je arogantní, jen si je plně vědom svých schopností a bere turnaj tak, jak je zamýšlen. Oba moc ddobře víme, že Huttové si potrpí na divadlo. Tenhle člověk ho Burjahovi předvádí v nejčistší formě." zareagoval na tvé shrnutí poznatků, které jsi nebyl sledováním zápasů.
"Pokud se dostaneš do finále, jakože tomu věřím, vzhledem k borcům, se kterými budeš ještě bojovat, tak si dovolim tvrdit, že tohle bude tvůj protivník. A co se týče těch podvodů, jsou tu tací, kteří tě předem otráví aby tě oslabili a vyhráli. Proto pečlivě kontroluju jídlo. Proto ti taky dělám sluhu a nosim ti ho přímo z kuchyně." usmál se a dodal ještě. Nemyslel to vůbec zle, pouze na tebe dával, jakožto tvůj mentor, pozor.

Zatímco ty jsi nevěděl, kteří dva protivníci tě čekají, trenér byl celkem přesvědčen, že pro tebe nebudou takovou hrozbou, aby ti odepřeli postup do toho nejdůležitějšího souboje, jaký jsi doposud absolvoval.
Do této chvíle jste se účastnili pouze menších turnajů, které vám zajistili finance na několik málo týdnů dopředu.

Chvíli jste ještě rozjímali v zahradách, kde se mezitím objevilo několik hostů, většinou párů, které se chtěli projít okolo romanticky vyhlížejícího rybníku.
Fareet se podíval na zápěstní chronometr a pomalu se zvedl k odchodu.
"Dnes tě čeká už jenom jeden zápas." odvodil z pohledu na datapad, který aktualizoval žebříček a časový horizont jednotlivých soubojů.
"Vypadá to, že budeš bojovat s Turahem Kro." to jméno ti bylo poměrně dobře známé. Turah Kro byl Kel Dorský mistr šermu, který se těšil velké úctě a celkem slušným bojovým schopnostem. Už dobrých deset let se umisťoval na předních místech téměř všech známých turnajů. Časem mu sláva stoupla do hlavy a říká se, že většinu toho co vydělá, utratí za alkohol a večírky, které pořádal na svou počest. Díky tomuto byl poslední tři roky dost mimo a na vrchol žebříčku se dostával pouze ztěží.
"Tenhle turnaj mu docela jde, ale budeš dneska jeho třetí soupeř. Bude vyčerpanej a z jeho postoje je vidět, že má slabší pravou stranu, tak na to mysli. Ale ani tak to nebude snadná kořist!" upozornil tě Fareet na nedostatky, které postřehl, ale zároveň tě upozornil, abys svého soupeře úplně nepodceňoval.

Došli jste k luxusnímu pokoji, který vám sloužil jako dočasné útočiště a které se nacházelo v omezené části paláce. Měli sem přístup pouze účastníci a obsluha, která se o vás v hodinách klidu velice pečlivě starala.
"Jdi se umýt a připravit. Sejdeme se v aréně za půl hodiny." zadal instrukce a sám se odešel trochu upravit a dát si sprchu.
Měl jsi tedy půl hodiny na přípravvdu před dnešním posledním soubojem.

[Artie]

Dubrillion, palác

Dal jsem mentorovi svůj názor a pokračoval ve sledování soubojů, byl opravdu dobrý, jako by se nikdy nevyčerpal, bude těžké ho unavit. Jeho jméno mi nic neříkalo, ale mne také spousta lidí nezná a přesto jsem se dostal daleko.
„To je asi pravda, hraje to rozhodně skvěle.“
Prohlásil jsem se špetkou jízlivosti v hlase.
„A proto jsem taky ještě ve hře, opravdu si toho cením, a až bude turnaj za námi, budeme moci od všeho tohoto pletichaření ustoupit a dělat něco zajímavého. Za předpokladu, že se mi podaří vyhrát.“

Chvíli jsme ještě zůstali v zahradě a odpočívali, když Faaret zkontroloval čas a uznal za vhodné jít se připravovat, shlédl žebříčky a oznámil jméno mého nadcházejícího soupeře. Bylo mi povědomé, slyšel jsem o něm, býval to skvělý šermíř a vždy se umisťoval na předních místech, v hlavě mu ale asi přeskočilo, začal pít a rozhazovat vyhrané peníze, málo kdy se nyní dostával na přední místa, zde mu ale štěstí přálo.
„Dobré vědět, díky, zkusím toho využít a dám pozor.“

Došli jsme k našemu ubytování, bylo pěkně zařízené a mělo vše, co by jsme mohli potřebovat, zároveň jsme tu byli sami, pouze služebnictvo a ostatní účastníci sem mají přístup a tak je tu celkem klid, pokud se tedy někdo na někoho na chodbě neosočí po prohraném zápase, ano ne každý dokáže svého protivníka obdivovat.
Odložil jsem své věci na postel a sám se šel umýt, zavřel jsem za sebou dveře a sundal své oblečení. Cítil jsem na kůži horkou vodu a svaly se trochu uvolnily, smyl jsem ze sebe pot a špínu nabranou v aréně.
Čistý a osvěžený jsem se usušil a učesal se, poté jsem na sebe navlékl své oblečení, oprášil ho a setřel na některých místech špínu, upravil jsem límec, manžety i šátek na krku, což všechno chránilo určené oblasti před vážnějším zraněním za stálého formálnějšího vzezření a nakonec jsem na sebe navlékl hlavní ochranou část oděvu, vestu. Upravil jsem knoflíky a vykročil z koupelny. Posadil jsem se na postel a jal jsem se zkontroloval svůj meč, ujistil jsem se, že je dostatečně ostrý i špičatý a uložil ho do vínově zbarvené pochvy, kde tvořil krásný a účinný set, dárek od mých adoptivních rodičů k třináctým narozeninám, na rukojeti bylo rodianštinou napsáno mé jméno a zatím mi vždy sloužil dobře. Rozhlédl jsem se kolem sebe, zda jsem něco nezapomněl a vyrazil k aréně, abych se střetl se svým společníkem.

[Phate]

Dubrillion, turnajová aréna:

Měl jsi vše co jsi potřeboval a pomalým krokem jsi se vydal do arény. Měl jsi ještě pár minut před srazem s Fareetem, který příjde přesně, jako vždy. Cesta do átria byla trochu delší, kvůli umístění pokojů pro účastníky. Byli jste ubytováni na úplném okraji západního křídla paláce. Z oken byly vidět blízké, velice husté lesy, které lemovaly tento skvost architektůry.
Procházel jsi velikými chodbami, které byly čím dál tim víc zaplněné. Někteří návštěvníci a hosté bohatého Hutta tu postávali a oddávali se kratochvílím života na vysoké noze. Klábosili o obchodních záležitostech, popíjeli nejdražší alkohol a celkově si užívali chvíli před začátkem další série zápasů, která měla ukázat, kdo proti sobě zítra stane ve finále.

Aréna byla neustále plná hostí a sázkařů, které bylo od ostatních velice těžké rozeznat. Všechno zde mělo punc bohatství, včetně těch, kteří tady provozovali hazard. Samozřejmě za vřelého souhlasu Burjaha Hutta, kterému z výher dozajista káplo pár procent. Na tomto turnaji vydělal mnohonásobně víc, než utratil za občerstvení a výhry pro vítěze. Těžko se dalo očekávat, že by někdo z Nal Hutty pořádal něco, kde by neměl žádný zisk.

Jakmile jsi se začal prodírat davem, lidé tě zdravili úklonami a uznalým poplácáním po zádech. Za těch pár dní jsi si tu udělal docela dobré jméno a mnoho bytostí na tebe sázelo. Někteří nešetřili slovy chvály a přáli ti mnoho štěstí do dalších soubojů.
Na okraji prostoru pro souboje již postával Fareet a sledoval, jak se tvůj soupeř rozcvičuje.
Vysoký Kel Dor měl nádherně zdobený vibromeč podivně duhové barvy. Dělal výpady, otočky a povětšinou klasické pohyby k rozcvičení. Jeho krok byl však celkem nejistý. Mečem se oháněl s uměním hodným profesionála.
"Má upito. Vidíš jak špatně kříží nohy?" promluvil tvůj trenér, aniž by se na tebe podíval. Ani nekontroloval chronometr na zápěstí, jestli jsi dorazil včas.
"Hlavně ho prosimtě nezabij až si je zamotá a upadne na tebe." řekl s žertem, ale bylo vidět, že to myslí vážně. Bylo známé, že opilý bojovník je nebezpečný hlavně sám sobě. Ani tak by pro tebe nebylo dobré ho podcenit. Vyhrát si přeje ať už tě vidí jednou, nebo dvakrát.

"Další zápas v šermířských dovednostech se uskuteční mezi Turahem Kro, který porazil obávaného Rustaka Nero, a Quierem Tann, jehož bezchybnost se po dnešku stane legendární." rozezněl se arénou hlas statného Twi'leka, který stál nedaleko samotného Burjaha Hutta a oznamoval nejnovější zápas.
Hutt vám oběma pokynul a dal tak znamení, aby jste se každý připravili na svou stranu bojového prostoru.
"Pamatuj, pravá strana. Hodně štěstí Quire!" připomněl ti Fareet ještě a popřál ti štěstí.
Turah už byl připravený a opravdu bylo vidět, že není úplně ve své kůži. I tak vypadal poměrně odhodlaně.

[Artie]

Dubrillion; Turnajová aréna

Hřálo mě u srdce, když jsm při cestě davem do arény obdržel několik povzbudivých přání a přátelských poplácáni po zádech, na to, že to byla má první zkušenost s takto významným zápasem, jsem si vedl dle mého mínění obstojně a získal jsem si určitou dobrou pověst, tedy tu, která přiměla stále více lidí na mne sázet.

Ani mě nepřekvapilo, když jsem Faareta spatřil již v aréně, byl ve střehu a pozorně sledoval mého protivníka, aby odhalil jakoukoliv známku slabosti či nevýhody. I s mírně nevyváženou prací noh předváděl Tulah mistrovství meče.

Při trenérově nabádání jsem se chtě nechtě musel usmát, představa přiopilého bojovníka padajícího na čepel byla sice trochu morbidní, ale stále hodna grotesky.

"Vynasnažím se, ale může to být klamný tah, pokud se zaměřím na pravou stranu, mohl bych se příliš odkrýt a to by nebylo nejslavnější zakoncení turnaje."

Vyslech jsem ohlášení zápasu, poslední radu od Faareta a po pokynutí jsem se přesunul po povrchu arény na začínající pozici. Turah vypadal trochu nejistě, v očích se mu však lesklo odhodlání a já věděl, že alkohol, ne alkohol, bude se rvát do poslední chvíle.

[Phate]

Dubrillion; Turnajová aréna

Tvůj trenér měl ještě na jazyku poznámku, že tě nenabádal aby ses odkrýval, ale aby ses zaměřil na pravou stranu. Předpokládal, že využiješ svého tréninku natolik, aby ses vyvaroval takových základních chyb a proto nechal poznámku nevyřčenou. Místo toho zaujal své místo na tvé straně bojiště a pozoroval začátek zápasu.
Totéž udělal i Turahův trenér, lidský muž pokročilejšího věku, který koukal na svého svěřence a kroutil hlavou. Nebýt vysokého platu, už dávno by trénoval mnohem nadějnější adepty. Tady byla nádherně zřetelná moc kreditů. Před vysokou částkou musla ustoupit i profesní čest. Nepamatoval jsi si trenérovo jméno, ale viděl jsi několik starých holozáznamů, kde v nejlepších letech předváděl své umění s bojovou tyčí. V té době byl málokdo, kdo by se mu vyrovnal. Nyní stál a předpokládal další potupnou porážku.

Z Turahova pohledu nebylo, díky očím filtrům, možné nic vyčíst. Každopádně upíral zrak na tebe a svým duhovým mečem zlehka pohupoval v základí útočné poloze. Vypadal nervózně a bylo poznat, že čeká už jen na zvuk oznamující začátek zápasu.
Ten přišel několik vteřin na to a první výpad patřil šermíři Kro. Udělal rychlý krok a obloukem zaútočil z levé strany. Vykrytí bylo to nejmenší.
Následovala rychlá otočka a několik dalších útoků. Byly neohrabané a špatně mířené. Soupeř se snažil vyhrát co nejrychleji. Měl naváto mnohem víc, než jste čekali. Několik dalších sekvencí jsi byl v pozici bránícího se a dobře jsi udělal. Kel Dorovi sekvence jsi znal ze záznamů. Měly být elegantní a působit skoro jako tanec. V začátcích své kariéry si tím Turah vydobil velice slušné jméno a bavil svými souboji davy.
V tuto chvíli to ale vypadalo, jako by se snažil dostat z putiky a nemohl najít východ. Při dalším útoku šla čepel meče naprosto mimo tebe a nepřítel upadl. V ten moment nadešla tvá chvíle. Koutkem oka jsi se rychle podíval na svého trenéra. Ten pouze zakroutil hlavou a lehce zakroutil prstem.
To pro tebe znamenalo, že máš soupeře nechat vstát a dopřát mu důstojnou prohru. V turnaji jako byl tento, bylo důležité udělat dobrý dojem. Pokud se někdo vrhl do souboje a během deseti vteřin porazil svého protivníka, ukázal tím pouze, že je dobrý bojovník. Pokud ovšem šermíř předvedl pěknou podívanou a ukončil jí vítězstvím, znamenalo to prestiž a pravděpodobně pozvání na další z turnajů. Byly totiž i takové, na které se člověk s obyčejným zapisným nedostal. Bylo tedy na tobě aby jsi předvedl divákům pěkou podívanou.

Nepřítel se pomalu vyhrabal na nohy a z jeho postoje, svěšených ramen a poklimbávání, bylo jasné, že souboj už prohrál sám se sebou. Pokývl ti hlavou na znamení díku. Pro bojovníka bylo potupné být poražen na zemi po tak stupidní chybě. Kel Dor zaujal pozici a vyčkával na tvůj první výpad.

[Artie]

Dubrillion; Turnajová aréna

Zatímco jsem vstupoval na povrch arény, který jsem důkladně prozkoumal, všiml jsem si pohledu Turahova trenéra, který pouze kroutil hlavou. Bylo na něm znát, že nebýt vysokého platu, dávno by už trénoval mnohem nadějnější jedince, dlouho však jeho trenérem nebude, ne při alkoholem ztenčujícím se obsahu Turahova účtu. Pamatuji si z několika starých záznamů, které mi Faaret pouštěl, bojovou zdatnost s tyčí trenéra, 'Jak se jen jmenuje?', jméno jsem měl na jazyku, avšak nevzpomněl jsem si.

Ze všech cvičných soubojů jsem si odnesl jedno hlavní ponaučení, 'Sleduj oči, ty prozradí každý krok.', nemohl jsem jej však aplikovat na tuto situaci, rozhodně ne úplně, jediné co jsem viděl je, kam zrak upírá, a to může, ale i nemusí prozradit kam bude útok směřovat...

Z úvahy mne vytrhl zvuk oznamující začátek duelu, Turahovi patřil první úder zleva, šikmo jsem jej odrazil a drobným obloučkem srazil dolů, čehož využil k otočce, aby mě napadl švihnutím meče. Opět jsem ránu vykryl a udělal na špičkách drobný úkrok doleva, abych ho donutil víc otočit pravou stranu těla a možná i klopýtnout. Povedlo se mu vést několik dalších úderů než jsem se otočil pod úderem a vytančil za něj kopírujíc pohyby, které měl můj protivník předvádět, načež zazmatkoval a po otočení bodl úplně mimo mě. vyšší síly mu chybu oplatily tváří přitisknutou k zemi. Být to souboj o přežití, zasáhl bych a soupeře dorazil, já však věděl, a pověděl mi to i Faaretův výraz, že show nekončí, navíc, pokud bych se vžil do soupeřova vnímání světa, nechtěl bych být poražen tak potupně. Navíc prodloužením souboje získáme větší prestige.

Turah se postavil zpět na nohy a z jeho výrazu a postoje bylo znát, že je sice vděčný za zachování své cti, ale přijal svou porážku,
stejně jsem byl ale dál obezřetný, pořád to celé mohl být úskok, nyní jsem byl však na řadě já. Vedl jsem útok na levou stranu, abych zhatil jakýkoli plán mě překvapit při útoku na jasně slabší pravou stranu, ukročil jsem levou nohou a bodl šikmo vzhůru se zacílením na oblast mezi prsem a ramenem. Drobným obloučkem jsem plánoval odklonit blok a rychlým krokem vpřed vést výpad na ruku držící meč. Pokud bude rána vykryta, pod rukou se skrčím, abych se dostal soupeřovi na bok, při jeho otočení, aby stihl ránu vykrýt však ukročím zpět a čepel povedu proti směru pohybu jeho těla po jeho žebrech, abych souboj ukončil, tedy takový je plán...

[Phate]

Dubrillion; Turnajová aréna:

Všichni okolo viděli, že se schyluje ke konci duelu. Vzrušeně pokřikovali, fandili a užívali si perfektní choreografii, kterou jsi začal výpadem na levou stranu. Několik dalších sekvencí šlo přesně podle tvého plánu, až na zasazení poslední rány. Té se stačil Turah vyhnout a uskočil stranou. Mírně zavrávoral a znovu zaútočil. Vedl velice rázný úder zeshora, který se ti sice podařilo vykrýt, ale váha, kterou dal nepřítel do útoku, tě trochu vyvedla z rovnováhy. Donutil tě kouset ustoupit, aby jsi se opět mohl vrhnout do boje. Kel Dorský bojovník se snažil využít této chvíle a vedl další sérii útoků, behěm nichž, dle očekávání, odkryl pravou stranu. Provedl jsi rychlý výpad dopředu a rozřízl bojovníkovi uniformu, která okamžitě začala měnit barvu, jak se z rány valila krev.

Ozval se zvuk ohlašující konec souboje a tvůj soupeř padl na všechny čtyři. Ztěžka oddychoval přes svou masku a držel si zraněný bok. Přítomní tleskali, tedy až na ty, kteří vsadili proti tobě. Ti se rozčilovali a chrlili na nebohého Turaha Kro nadávky v několika různých jazycích.
"Vítězem duelu se stává Quire Tann, jenž svým úměním meče porazil obávaného Turaha Kro a dělí ho pouze jedno vítězství od finále!" ozval se hřmotný hlas komentátora, který strhl lavinu potlesku a fanoušků, kteří se shlukli okolo tebe a gratulovali ti k vítězství. Davem se prodral i tvůj trenér, který ti otřel meč a schoval ho do zdobené pochvy.
"Skvělá práce, Quire! Máme hodinu do dalšího zápasu." pochválil tě a obeznámil tě s časovým harmonogramem. Podíval jsi se na tabuli zobrazující turnajového pavouka. Další zápas se odehrál mezi Ruxou Shia, zabrackou ženou a Kefarem Burnoxem, čistokrevným arkanianem z aristokratické rodiny. Vítěz tohoto duelu bude tvým dalším soupeřem v souboji, který rozhodne o tvém postupu do finále.
Bylo na tobě, jak následující hodinu využiješ. Jestli se budeš chtít podívat na souboj, nebo jestli si pudeš odpočinout. Fareet vyčkával opodál, dokud nával gratulantů trochu neuvadne.

[Artie]

Dubrillion; Turnajová aréna:

Když jsem v podařeně naplánovaném sledu útoků protančil kolem svého soupeře, abych souboj ukončil, dav vzrušeně hučel, neboť poznali, že souboj bude brzy u konce, Turah však nedával svou kůži přeci jen úplně zadarmo a k dobru mu dávám, že si zachoval čest a poslední ráně se vyhnul a sám ještě zaútočil. Pod ráznou ranou ze shora jsem ustoupil dozadu a poskytl mu tak šanci k útoku, kterou využil, byl však unaven a dříve či později musel udělat onu rozhodující chybu.

Vykryl jsem ránu zprava, vyhl se bodné ráně a při příliš rázném útoku zprava jsem se s čepelí přitaženou k tělu otočil o tři sta šedesát stupňů a odklonil ji tak více doleva, za což jsem dostal možnost poslední rány. Udržované ostří mého meče prořízlo látku jako by si razilo cestu máslem a způsobilo na těle drobnou krvácející ránu, za kterou se soupeř chytil a poklesl na zem.

Hluk diváků a roh ohlásil konec zápasu a já k Turahovi napřáhl pravou ruku, abych mu přátelským gestem projevil úctu a poděkoval za souboj. Na cestě k Faaretovi mi bylo uděleno nesčetné množství gratulací, hlavně od lidí, kteří si na mně přivydělali. Trenér si nakonec naopak našel přes dav cestu ke mně a meč, který jsem mu rukojetí vpřed podal, uložil po otření do vínové pochvy,

„Díky, zápas bude lepší sledovat, chci svého soupeře znát.“

Odešel jsem se otřít od potu a protáhnout se, abych se poté s Faaretem opět v aréně sešel.

[Phate]

Dubrillion, Turnajová aréna:

Tvůj trenér souhlasil a nechal tě odejít. Tedy alespoň on. Dav fanoušků, jejichž kapsy jsi obtěžkal kredity, tě ještě chvíli zdržoval. Než jsi se jím prodral, byl jsi vyčerpanější víc, než po souboji. Cestou do tvého pokoje ve VIP sekci jsi potkal ještě pár gratulantů, ale nebylo jich tolik.
Ve vyhrazené sekci pak nebyl už nikdo. V pokoji jsi si dal rychlou sprchu, vzal čisté oblečení a vydal se zpět na místo konání soubojů. Cestu zpět opěr doprovázely gratulace.

Když jsi se konečně prodral k aréně, Faaret už na tebe čekal. Souboj byl na spadnutí.
"K souboji, který rozhodne o prvním finálovém účastníkovi, se připravují Derek Nox z Coruscantu a Leesa Beru z Corellie." oznámil twi'lecký hlasatel. Následoval hurónský potlesk a ty jsi mohl sledoval vysokého muže, na kterého tě upozorňoval trenér, jak se chystá k souboji. Měl na sobě temně rudé roucho a rozcvičoval se se svým mečem. Byla to pozoruhodná zbraň. Její povrch byl matně černý, ale při každém švihu jako by modře zářil.
Naproti němu se chystala Leesa Beru, lidská žena, které se přezdívalo Rancoří královna. Byla známá pro svůj nepředvídatelný a častokrát poměrně podlý, bojový styl. Její oděv byl spíše praktický a oháněla se vcelku nevýraznou čepelí.
Jakmile se však ozval začátek zápasu, byla to ona, kdo se vrhl do útoku. Využívala svou mrštnost k tomu, aby skákala z místa na místo a zasypávala nepřítele ranami ze všech možných úhlů. Zdálo se, že jde o naprosto nahodilou sekvenci, která nevypadala nikterak elegantně, jak by se u šermířů očekávalo, ale svůj účel splnila.

I tak se zdálo, že Derekovi nedělá sebemenší problém její rány vykrývat. Držel vzpřímený postoj s jednou rukou za zády a ladně odrážel jeden útok za druhým. Takto se bránil dobrých pět minut, než se na Leese začaly ukazovat první známky únavy, který si její zběsilý styl vysloužil.
Derek převzal iniciativu a rozehrál ladnou sekvenci pohybů, výpadů a ran, které corellianku naprosto zaměstnávaly. Nemusel do toho vkládat ani moc síly. Dalších pět minut si s ní víceméně hrál pro pobavení publika, které chvílemi ani nedutalo. Když už se zdálo, že je Leesa smířena se svou prohrou, provedla poslední zběsilý výpad, který jí vynesl žeznou ránu na levém rameni.
"Neuvěřitelný..." bylo jediné, co Faaret pronesl. Uznale koukal na prvního finalistu, zatímco dav okolo vás začal hlasitě tleskat a vyvolávat Noxovo jméno.

[Artie]

Dubrillion, Turnajová aréna:

S Faaretovým kývnutím jsem se přes mrak právě zbohatlých diváků prodral směrem ke svému pokoji, stále jsem si v duchu přehrával souboj a zpětně své akce kritickým okem vyhodnocoval.
"Ten poslední výpad mého plánu byl možná trochu zbrklý, měl jsem sice výhodu, ale při tak prudké změně směru jsem mohl souboj klidně i prohrát.'
Zahnal jsem nepříjemné myšlenky, konec konců se tak nestalo a já si mohl dát vítěznou sprchu, jen abych zamířil zpět do arény sledovat další zápas, který určí proti komu budu nakonec bojovat půjde-li vše dobře.

Hora svalů s perfektním rovnováhou, tak bych popsal onoho tajemného bojovníka, jehož meč byl vskutku- zajímavý.
Nikdy jsem podobný neviděl, tedy podobný ano, ale ten v mých snech byl celý z tekutého světla, zhmotnění žáru hvězdy...
V duchu jsem si dal facku, teď nebyl čas na podobné úvahy, musel jsem se soustředit na zápas. Může mě to stát vítězství.

Jeho soupeřka byla na rozdíl od něj velice agresivní bojovnice a klidnou mysl zřejmě postrádala. Při úderu zvonu se vrhla do útoku s cílem soupeře zaskočit a udolat jej rychlostí a hbitostí dříve, než se velikán rozhlédne, ten jakoby však předvídal každý její krok, musel mít přímo orlí zrak, pokud to rozpoznal z postoje těla. Nebylo tedy překvapením, když se rychle vyčerpala a další průběh zápasu nechala soupeři, který ji donutil zoufale se bránit jeho úsporným ukázkovým výpadům. Sledoval jsem každý jeho pohyb, jak ho začíná a jak končí, abych byl schopný tyto pohyby předvídat a zakročit, spoléhal jsem na šermířskou intuici a mistra Faareta, že dořeší zbytek.

Po posledním výpadu vzdoru ze strany ženy zakončil souboj ranou na zápěstí a já s úžasem sledoval, jak můj mistr s úžasem sledoval (a nejen on) dokonalost souboje.
'Nox... Nox, slyšel jsem o něm někdy?'
Otázku jsem vyslovil i nahlas a poslechl si co ví Faaret, kterého jsem nyní následoval kamkoliv se mě před zápasem rozhodl vzít.

[Phate]

Dubrillion, Turnajová aréna:

Spolu s trenérem jste se prodrali rozjásaným davem, který ani zdaleka nepřipomínal aristokraty a boháče, ale spíše nadržené fanynky nějakého známého holonetového herce. Všichni okolo vískali, křičeli Noxovo jméno a celkově se chovali jako banda bláznů. Těžko říct, jestli se radovali z úžasného duelu, který jim Derek dopřál, nebo z peněz, které právě vyhráli.

Fareet se zdržoval komentářů, dokud jste neopustili shluk těl a nedostali se za jeden z vysokých sloupů, které podpíraly vysokou střechu. Letmo jsi se podíval na tabuli se soupisku a zahédl, že z posledního duelu vyvázl jako vítěz Kefar Burnox. Opravdový arkanianský aristokrat, který se podle toho také choval. Všude chodil s vypnutou hrudí a rozhazoval opovržlivé pohledy na všechny, kteří hleděli jeho směrem. I přes to byl však velice nebezpečným soupeřem.
Během posledních tří turnajů, kterých se zůčastnil, neprohrál ani jednou a sbíral jedno ocenění za druhým. Pro někoho jako byl on, to nebylo o penězích, ale o prestiži a společenském postavení, které tyto tituly pojily.

"O Noxovi jsem slyšel prvně na tomhle turnaji. Snažil jsem se zjistit, jak se sem dostal, ale původ jeho pozvánky je neznámý a podle všeho přiletěl úplně sám. Dopravní linkou." řekl tvůj trenér konečně, když okolo vás bylo ticho.
"Teď se ale potřebuješ soustředit na Kefara. Je to namyšlenej hajzl, ale ví co dělá. Mečem se ohání víc než zkušeně. Nejjistější způsob, jak ho porazit je, když ho během souboje zesměšníš. Snadno ho to rozhodí. Možná se budeš muset hodně bránit, ale zkus ho uběhat a možná trochu zamotat." zhodnotil tvého dalšího soupeře, který stál mezi tebou a finálovým duelem. Arkanian byl opravdu velmi dobrý, ale nechal se snadno vytočit. zesměšnění před takovým publikem by rozhodně vyvolalo chyby.