Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - Tvůj pokoj

Akatos krátce přikývne. Humorná narážka se minula účinkem. Přivře soustavu očí, avšak dle výrazu tvého obličeje vytuší, že se jedná o jeden z těch "zbytečných" dovětků. Snad pro zachování korektnosti se pokusí o "úsměv", což znamená hlubší vysunutí kusadel, odpudivý pohled.
Tedy později.
Rychle zakryje chabou snahu a s nepatrnou úklonou opustí prostor pokoje.
Přišel osobně, musí mu na výsledku skutečně záležet. Opravdu to bude tak obtížné? O podzemní jeskyni se tradují pověsti, dosti démonizované zkazky plné hrůzného obsahu. Údajně se pod povrchem skrývá něco nepopsatelného, hrůza z hlubin, hrůza nitra duše. Nikdo se zdravým rozumem by tu cestu dobrovolně neriskoval, odvážlivci se vracejí pološílení, nebo se nevracejí vůbec.
Však kdo by věřil povídačkám učedníků, že? Za celou dobu tvé existence na akademii onu stezku žádný nepodnikl, zůstávají jen pověsti.

Zůstala ti samota pokoje a dosti času do večerního volání. Shodíš ze sebe špinavý, krví nasáklý oděv. Zauvažuješ jak rychle plníš oděvy krví druhých. A kolik jich ještě stihneš naplnit, než to nebude nadále třeba.
Hlad převáží každou myšlenku, kvalitní jídlo, malé "díky" Lorda. Klesneš na židli a pustíš se do jídla.
Převaluješ každé sousto na patře, skutečná symfonie chutí, jedno z malých potěšení vyššího života.
Hodně se změní jakmile opustíš Korriban, už žádné hloupé pohledy samolibých mistrů, žádné vzpomínky na minulost.
Jen ti nejlepší mají právo pyšnit se titulem Darth, je součást sithské cti, postupu a vítězství. Jen Lord má právo udělit výsadní titul. Staňte se nejlepšími a možná máte šanci, že si vás nějaký všimne.
Projev skupinového mistra, skýtal tolik nadějí. Zdál se tak vzdálený, jak projev k malému dítěti o dospělosti.
Tehdy se někdo optal, zda má mistr sám titul Darth, trest za troufalost cítil ještě nějaký ten týden.
Neměl a už nikdy nezíská, jeho pokrok se zastavil. Překonal jsi jej, nechal jeho výchovu daleko za sebou...
Vložíš do úst poslední sousto a spokojeně oddechneš. Vstaneš od stolu a zamíříš do sprchy, smýt přebytečné nánosy prachu a krve. Nová osobnost nemůže nést stopy minulého života, byť ty nejmenší.
Snad vlivem dopadající vody, myšlenky se znovu vrátí k prapodivnému snu, či blouznění utrápené mysli. Děsivé zjevení, tělo se otřese při pouhém zavadění o obraz. Nesrozumitelné sdělní, kniha, dar?
Najdeš-li knihu, najdeš...
Odpověď? Moc? Cestu? Cíl? Co přesně může obsahovat nějaká kniha? A kde bys ji měl hledat? Nezbývá než doufat, že vědomí postihla krátká halucinace.
Oblékneš čerstvé šaty, snad tentokráte nebudou zaplněny krví takovou rychlostí.

Korriban - Nádvoří

Poslední sluneční paprsky se ztratí někam za horizont, stíny zahalí rudou krajinu. Je čas vyrazit, je čas na poslední zkoušku, úkol na této akademii.
Opustíš pohodlí pokoje, snad naposledy a zamíříš napříč chodbami. Vnímáš hluboké úklony širokého okolí. Však nezajímají tě, až na jednu.
Přijměte gratulaci Darth Taisi.
Muž, jemuž úklona patří není nikdo jiný než bývalý mistr. Žádný pohrdavý pohled, striktní hierarchie prokazuje hodnotu.
Tolik let tě strašil bolestivými ranami bičem, nyní se sklání. Podceňoval tě, plival na pokrok, teď očima hledá podlahu.
Krátká chvíle pobavení je u konce, vyjdeš do nočního šera rozlehlého placu.
Akatos jako vždy na místě s velkým předstihem. Věnuje ti krátké pokývnutí, doplněné neutrálním pohledem.
Pomalým krokem dojdeš k němu, prozatím jste sami.
V archívech jsem dohledal starou mapu částečně popisující jeskyni, tedy její tehdejší podobu. Kresba není kompletní, ale pro představu postačí.
Řekne, zatímco tvým směrem natahuje ruku dřímající svitek. Zdá se, že pomoc myslel opravdu vážně.
Rozvineš svitek a očima projedeš obsah.
Obrázek

Dříve než se s plánkem stihneš skutečně seznámit dorazí Urias.
Jak už zajisté víte, čeká vás cesta do podzemní krystalové jeskyně. O nebezpečnosti cesty rozhodnete vy sami, jeskyně vás podrobí mnohému. Odoláte a budete odměněni krystalem, selžete a nedostane se vám slitování. Mám ve vás velkou víru, nezklamte má očekávání.
Mluví sice k oběma, poslední část však patří tobě.
Sám jsem podstoupil tuto cestu, zůstaňte silní a nemusíte se obávat. Za žádných okolnosti o sobě nesmíte zapochybovat. Temná strana s vámi.
Domluví Lord Urias a zamíří zpět.
Zůstaňte silní, nepochybujte o sobě. Pochybností jsi se již dávno zbavil...
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - nádvoří

Zůstal jsem v pokoji konečně sám. Myšlenky mi utíkaly opět k tomu, co mě bude čekat nyní. Lord Urias si moc nedělá hlavu ze svých praktik, které odporují standardům.

Jít si stěžovat? Proč bych to měl dělat? Dokázal jsem dojít až sem, najít krystal nebude oproti tomuto nic.
Několik desítek minut věnuji meditaci, při které únavou upadám do spánku. Nakonec mě vytrhne signál večerních lekcí. Je čas. Překonat další překážku a dostat se o stupínek dál. Oblečen a nachystán se ohlédnu po pokoji.

Vrátím se sem ještě dnes nebo zítra? Nebo za deset let?
Tuto otázku jsem si položil v poslední době už několikrát a pokaždé byla více a více oprávněná. Čeká mě životně důležitá cesta. Vydám se spletí chodeb, kterou znám nazpaměť, stejně jako nespočet tváří, které míjím a které mi opět dávají najevo úctu. Mezi nimi je i skupinový mistr. Není Darth a podle nepsaných pravidel nikdy nebude. Jpiž se mu chci automaticky uklonit, naštěstí je rychlejší a stihnu si uvědomit náhlé prohození příček v hierarchii.

Gratulace patří i Vám, podařilo se Vám vycvičit mě.
Je mi jasné, že nenese hlavní zásluhu, ale jeho služby budu jednou možná potřebovat. Věnuji mu jen nepatrné pokývnutí hlavou a pokračuji svou cestou až na nádvoří. Pavouk tam stojí, opět s předstihem. Lord Urias tu ještě není. Opět. Nasměruji si to tedy přímo za Akatosem, který mi podá mapu jeskyní, kam se podle všeho máme vydat. Nestačím se v ní ani zorientovat, když si všimnu příchodu Lorda. Mapu opět smotám a schovám do róby. Nemusí vědět, že něco takového mám. V několika větách nás seznámí s naším úkolem. Selhání si nepřipouštím, přestože o jeho možnosti mluví přesvědčivě.

Nesmíme zapochybovat. Akatos pochyboval. Pochybuje zcela jistě i nyní. Nesmím se nechat ohrozit jeho slabostí.
Po proslovu Lord opět odchází. Jakmile se vzdálí, otočím se ke svému společníkovi.

Zajdu si pro nějakou zbraň a další výbavu, netušíme, co nás tam může potkat a nechci tomu čelit holýma rukama. Sejdeme se za chvíli zde a poté můžeme vyrazit ke vchodu.
Jen chvilku vyčkám, jestli nebude protestovat nebo nenavrhne něco a vydám se po svých záležitostech. Budu chtít vibromeč, dýku a nějaké chrániče, čím víc, tím líp. Hlavně předloktí a holeně. Menší zásobu vody a jídla jen nějakou menší porci. A k tomu nějaký vak na můj krystal. Poté se opět vrátím na nádvoří. Pokud tam Akatos nebude, tak se vydám podle mapy ke vchodu do jeskyně.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - nádvoří

Harch ti věnuje významný pohled, zakončený prostým pokývnutím. Pokud už máš podniknout nebezpečnou cestu, pak nikoli bez přípravy. Alespoň jednu zbraň, jídlo, obvazy, onen svitek.
Urias úkolem prošel, sám podnikl cestu, vrátil se. Nezůstaneš pozadu.
Pochybnosti, věříš, že už žádnými neoplýváš. Zůstaly hluboko zapité v písku arény, zmizely. Opravdu? Jak rychle může proběhnout změna, jak rychle může osoba zanevřít na dřívější podstatu?
Skládáš věci do batohu a uvažuješ co vlastně bude třeba. Čemu se máš postavit v labyrintu jeskyně? Bude třeba přibalit záložní zbraně? Více obvazů? Více jídla?
Pochybnosti...
Ne, než slunce vyjde budeš slavit další triumf, poslední jako prostý člen akademie. Urias to zvládl, před ním jistě mnoho dalších. Rada postavila úkol mimo povolené postupy, jakožto i mnoho dalších. Dosáhnou většího počtu úspěšných, ovšem nedokáží prosít slabé. Možná patříš mezi poslední z generace skutečně testovaných, skutečných sithů, nádherná myšlenka.
Upevníš popruh batohu a vyrazíš.
Není žádným překvapením vidět Akatose připraveného u brány, snad tam stál celou tu dobu.
O co mu jde? Dříve s nikým neprohodil byť jediné slovíčko, nyní nabízí spolupráci a dokonce poskytuje mapu.
Pohledem znovu přeměříš budoucího společníka. Vyzařuje z něj jistá forma Síly, odlišná od ostatních, odlišná od průměru. Možná to je zapříčiněno rasou, možná rozpoložením, každopádně zůstává nečitelný.
Můžeme vyrazit, čas je drahý. V průběhu cesty ti popíši všechny poznatky. Čím lepší bude příprava, tím jistější výsledek.
Nejistá cesta s nejistým druhem, začínáš cítit, že to nebude vzorem jednoduchosti.

Podzemní jeskyně byla objevena prvními Pány, dlouhou dobu sloužila jako poslední zkouška připravenosti. Jak sám víš, poslední dobou se od ní ustoupilo. Skládá se z několika na sebe navazujících chodeb, nepříliš širokých. Problémem není spletitost, dokonce ani tvorové, údajně tam žádní ani nežijí.
Začne Akatos se svým slíbeným výkladem. Plášť noci halí vaše stopy, svižným krokem postupujete na západ. Rozlehlé pláně střídají krátery a podivná kamenná uskupení.
Skutečným problémem jsou "vize", které popsali cestovatelé. Děsivé noční můry, či naopak nejsvůdnější niterné myšlenky. Prý krystal objeví pouze jedinec, který dokáže odolat jejich vlivu. Mohou to být smyšlené povídačky, však nemáme luxus pochybnosti.
Kamenné pole se prohlubuje, skalní monumenty nabírají na velikosti. Vypadají jako drápy obří stvůry vyrůstající ze země.
Proplétáte se mezi nimi, vyšlapaná stezka dávno zmizela. Harch jde se vší jistotou, skoro uvažuješ, jestli obdobnou cestu podniká opravdu poprvé.
Poznámky jsou staletí staré, nevíme jak vypadá vnitřek dnes. Může být nebezpečnější, může být přijatelnější. Rada úkol zakázala již dávno. Poslední poznatek, prý se máme držet dál od vodou orosených krápníků, důvod přiložen nebyl.
Ještě snad hodinu, dvě se proplétáte skaliskami, než konečně zastavíte u menší pukliny.
Doufám, že jsi vzal moji nabídku vážně. Tam dole budeme muset spoléhat na vzájemnou spolupráci.
Zakončí zdlouhavý proslov Akatos. Zamračeně pohlédne do tmavého tunelu a nabídne ti světlomet. No ano! Tohle tvá výbava postrádala.
Připraven?
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - nádvoří

Poté, co získám vše, co potřebuji a podaří se mi sehnat se vydám zpět na nádvoří. Akatos tam již čeká, jak jinak. Nedaří se mi odhalit jeho úmysly, nezbývá mi, než na něj dávat neustále pozor.

Veď nás.
Cestou mi dělá přednášku o jeskyních, kam máme namířeno. Uvědomuji si čím dál lépe, že nás nečeká nic jednoduchého.

Proč jinak by Rada tento úkol zakázala? Aby ochránili naleziště krystalů pro své potřeby? Nebo je to opravdu zbytečně nebezpečné?
Není to důležité. Důležité je, že tam musím, pokud nechci shnít tady a skončit přinejlepším jako skupinový mistr, přinejhorším jako hračka Lady Nir. Zaplašil jsem tyto pro mě neakceptovatelné alternativy a poslouchal, co mi pavouk říká. Mluví o vizích a o jejich překonání. Já měl jednu, možná dvě vize v poslední době. Nebyly příjemné, ale nezdály se přímo nebezpečné. Tam to ale asi bude o něčem jiném.

Cestovatelé?
Z jakých podkladů čerpal? Zná to tu velmi dobře. Až moc dobře na někoho, kdo tudy má jít poprvé. Poslal ho Urias, aby mi pomohl? Nebo ani on neví, co je Akatos zač?

Orosené krápníky.
Zopakoval jsem.

Neolizovat, píšu si.
Dodal jsem jen v duchu, evidentně již překonal svůj limit pro humor, není třeba jej přepínat dalšími pokusy o žert.

Pokud nabídka stále platí ...
Neodpověděl jsem přímo, ale bojovat s ním tady rozhodně nemám v plánu.

Idiote, lézt do jeskyně bez světla je ještě větší kravina než lézt do arény bez meče.
Snažil jsem se na sobě nedát znát, že jsem na zdroj světla úplně zapomněl a pokynul jsem mu, ať jde první. Pokud mi nabízí světlo navíc, vezmu jej, pokud ne, jako první v naší dvojici ji bude potřebovat víc.

Ty znáš cestu lépe.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - Podzemní jeskyně

Pavouk přikývne a mizí někde v útrobách skalní průrvy. Krátké ohlédnutí, poslední šance obrátit se, neriskovat život. Zakroutíš hlavou, ne, tohle nemůže být složitější než hon na vězně, či bitva v aréně. Přesvědčuješ sám sebe. Fain mluvil o důvěře, absenci pochybnosti, nezklameš. Darth Tais nezná pochyby, nehledí zpět. Zapneš světlomet, sám vstupuješ do labyrintu jeskynních chodeb.
Do nosu se zakousne puch zatuchliny, hnijící staleté vody. Voda je všude, stéká po zdech, kape ze stropu, tvoří masivní krápníky.
Vlhkost je tak silná, že štípe v očích. Zahaluje kužel světla, jak hustá ranní mlha. Obtížné vidět ostře na větší vzdálenost než půl metru.
Když se konečně rozkoukáš zjišťuješ, že chodba je mnohem širší, než jak sliboval popis. Stojíte uprostřed jedné z cest. Napravo graduje, stoupá. Vlevo se stáčí do hlubiny.
Kuželem světla prohledáváš stěny, ve snaze najít štěpný bod, nějakou stopu.
Dívej.
Zamává rukou Akatos, stojící u protější stěny. Zasvítíš jeho směrem, ve zdi se nachází kamenná deska, zasazena snad již hodně dávno.
Vstup do těchto míst je zapovězen! Neplýtvejte svými životy a otočte krok! Dokud stále kráčet můžete.
Vždy je příjemné vidět vítací tabuli, hlavně s tak pozitivním sdělením. Zauvažuješ jestli ji sem nechala zasadit Rada, nebo dřívější průchozí. Tak či tak nehodláš uposlechnout.
Podle všeho musíme dolů, takže doleva. Mohu se podívat do svitku?
Podáš Harchovi svitek bez protestování. Jeho lid z jeskyní pochází, určitě zvládá orientaci mnohem lépe. Stále mu nevěříš, je na něm cosi znepokojujícího, ovšem lepšího průvodce nemáš.
Náš cíl je tento úsek, vidíš, ten označený písmenem E.
Prstem jede po mapě, zdá se to tak snadné. Jen pár stovek metrů, zahnutí, minutí jedné boční chodby a cíl je na dosah.

Není to příliš daleko, musíme se držet uprostřed. Alespoň půda se zdá stabilní.
Vrátí ti svitek, nečeká na reakci a zamíří doleva.
Cesta se zužuje, prodlužuje, vlhkost přibývá. Klesání je znatelné, cítíš stoupající teplo, zatuchlina skoro halí dýchatelný vzduch. Harch nezpomaluje, musí to cítit také. Plíce se svírají, plní vodou. Po několika krocích se nedokážeš ubránit kašli.
Tohle musí být ukončeno rychle, podmínky nejsou dobré, dlouhodobější vliv by mohl být fatální.
Míjíte několik postranních chodeb, Akatos sveřepě následuje cíl. Jaké by to bylo nemít ho zde? Nemít svitek? Být zde bez jakékoli přípravy?
Uvažuješ a málem si nevšimneš, že pavouk zastavil. Soustava očí vytřeštěna zděšením, tělo se třese jako na poplach.
Strnule zasvítíš směrem jeho pohledu, nic. Co ho tak vyděsilo?
Já... splnil jsem přísahu! Já ji splnil!
Zakřičí pavouk do prázdné chodby. Že by ztratil příčetnost? Už chceš jednat, když uslyšíš hlásek za zády. Ne, to není možné. Hlasitě polkneš, musí se ti to zdát, musí!
Zaku?
Zřetelněji, jako ohavný stín minulosti. Laura, je přece mrtvá, cítil jsi jak z ní uniká život. Trhavě se ohlédneš, stojí tam.
Zaku?!
Oděna do bílých šatů, svatebních šatů. Něco je jinak, bříško je zakulacené, těhotná?!
Zabil jsi mě Zaku. Zabil naše dítě, jediné dítě, plod jedné noci.
Vytřeštíš oči, zalapáš po dechu. Je to možné? Mohla být těhotná? Tak sakra mohla?!
Můžeme to změnit, můžeš jít semnou Zaku, vychovávat naše dítě, daleko, předaleko.
Realita se vzdaluje, nevnímáš nic. Je tu jen ona, bíle oděná Laura. Darth Tais nezná slitování, však co by dělal Zake kdyby věděl o dítěti?
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - Podzemní jeskyně

Harch vejde malou průrvou do jeskyně a krátce na to jej náselduji. Kužel světla lampy se zastaví o stěnu drobných kapek, husté mlhy a nedovolí mi vidět dál než několik metrů. Snažím se prosvítit tuto stěnu a zorientovat se. Akatos ukáže na něco, co upoutalo jeho pozornost. Popojdu několik kroků tím směrem a ve světle reflektoru vidím ceduli, mající za úkol nás vylekat či odradit od naší cesty. Ani já a podle všeho ani můj společník nemá v žádném případě brát na zřetel varování cedule, ať už ji sem umístil kdokoliv.

Zkusím vypnout světlomet, pro případ, že uvidím lépe. Šmátrat tady poslepu není dobrý nápad, už jen proto, že bych se neměl dotýkat krápníků. Ale slyšel jsem, že z jeskyní sálá moc. Nespoutaná a pro slabé smrtelně nebezpečná. Snažím se tuto moc vnímat.
Já nejsem slabý.

Pavouk si vyžádá mapu. Nemám důvod mu to odpírat a ze všech sil se snažím propojit naši pozici s místem na mapě. Chodba se zdá být širší než by měla být. Nezbývá, než pokračovat za Akatosem a hledat nějaký orientační bod.

Jsme ve správné jeskyni?
Nesmím nechat pochybnosti, aby mě ovládly. Cestou se otáčím za sebe, abych si pamatoval vzhled jeskyně z druhé strany, abych při zpáteční cestě nezabloudil. Po několika krocích cítím, jak mi zatuchlý vzduch a vlhkost plní plíce a kašláním se snažím dostat vodu ze sebe. I kdybychom byli v jiné jeskyni, než ke které máme mapu, pokusím se najít krystal a pak odtud vypadnout.

Málem narazím do zad Akatose. Už se chystám zeptat, co se děje, když zaregistruji jeho třes a vyděšený hlas, jak mluví o nějaké přísaze. Sáhnu po jílci meče, připraven odrazit jakýkoliv fyzický útok, když se za mnou ozve cizí, ale přesto známý hlas, volající Zakea. Otočím se a vidím postavu v bílém, viditelně vypouklé břicho. Pohled mi utvrdí mou domněnku. Je to Laura. Mrtvá Laura.

Nejsem Zake. Zake je mrtvý. Zabila jsi jej stejně jako toho parchanta, co nosíš v sobě. Já jsem Darth Tais.
Věřím tomu, co říkám.

Jít s tebou? Kam? Do malého domku na kraji lesa? To byl tvůj sen, ne můj. Můj sen je tady.
Palcem ukáži na sebe. Otočím se zpět a odstrčím Pavouka stranou, pokud jej nebudu moci obejít.

Živí mě nedokáží zastavit, tak se mi staví do cesty mrtví? Kdo přijde další? Farrin? Nebo Konstantin?
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - Podzemní jeskyně

Žádné pochybnosti, znovu již ne.
Postava zmizí, splyne s okolní mlhou. Jak kdyby tu žádná nikdy nestála. Laura je mrtvá a mrtvou zůstane. Ani podivná jeskyně, ani samotní bohové to nezvrátí, ne pro tebe.
Darth Tais není Zake, nevnímá minulost, je silnější.
Cesta je volná, zcela volná. Harch zmizel, odešel. Vlivem jeho vize? Nebo snad tvůj trans trval déle, než si připouštíš.
Tak nebo tak musíš dál. Očima projedeš plánek, cesta navazuje, ještě několik desítek metrů se táhne přímo.
Jeskyně je prosycena Silovými stopami, jsou chaotické, nečitelné. Jak řvoucí dav, těžko najít jednotlivce.
Krůček po krůčku pokračuješ, obezřetně našlapuješ, čekáš další vizi, další překážku, problém.

„Doufal jsem, že to zvládneš.“
Impulzivní otočení, připraven čelit nové vizi. Ke tvému překvapení hlas patří Akatosovi, pokračoval, nebo čekal, výsledek je stejný. Je až ironické jak vždy zachovává předstih.
„Zdá se, že už máme představu co nás tu čeká. Velká výhoda.“
Poznamená pavouk. Kuželem světla nasvítí část tunelu. Nenecháš se pobízet.
Cesta se klikatí, rozšiřuje a člení. Přejdete dvojici odboček, menší zatopenou průrvu, vedoucí mnohem hlouběji.
„Podle svitku máme zahnout do levého postranního tunelu, tak za deset až dvacet metrů.“
Poslušně informuje Akatos. Všímáš si narůstajícího počtu krápníků, lemují strop i podlahu. Útvary všech možných tvarů a velikostí. Někdo by celou scenérii mohl považovat za nádhernou, výtvor nespoutané přírody.

Už to není daleko, cítíš narůstající sílu. Rudé krystaly, skoro na dosah ruky. Tak blízko. Z mlhy se vynoří malá postava, čistokrevný sith, dítě.
„Podívej.“
Promluví, upře na tebe vyděšené oči, tvé oči. Poznáváš jej, ty sám, mnohem mladší, dávno před začátkem chaosu akademie.
„Podívej co jsi mi udělal, co jsi způsobil. Udělal jsi ze mě zrůdu, znetvořenou ohavnost! Vrať mi mé sny, vrať mi mou duši!“
Zvýší hlas chlapec, oči pohltí slzy.
Díváš se do zrcadla minulosti, dávných snů, naivních představ.
Prostá myšlenka se vetře, zklamal jsi sám sebe, vše čím jsi byl?
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - Podzemní jeskyně

Další hlas za zády, očekávám další vizi, nebo pokračování té předchozí. K mému překvapení je to Akatos.

Kde se sakra schoval?
Bleskne mi hlavou, než si při pohledu na něj uvědomím jeho rasové předpoklady. Je tady doma, chaos kolem mne snadno skryl jeho přítomnost.

Máme tady ještě oba úkol, nenechme se zdržovat.
Nechce se mi tady trčet déle, než je nutně třeba. Pomalu se blížíme k našemu cíli. Cítím krystaly téměř na dosah ruky, ještě krůček, projít kolem tohoto stalagmitu.

To není krápník, to je dítě ....
Až když jsem zaostřil na jeho obličej, uvědomil jsem si, kdo to je. Jsem to já. Já v minulosti, když jsem ještě žil s rodiči. Se zrádci. Bojí se mě, sám sebe, co se z něj během několika let udělal, vytvořil, vyšlechtil. S úsměvem si k němu pokleknul, abych se mu mohl dívat přímo do očí. Vidím v nich dětskou naivitu, pohled přes růžové skla. Rozumím sám sobě. Vím, že si nedokáže představit cestu, kterou jsem prošel, abych přežil a došel až sem.

Zrůda? Lichotíš mi. Tvou duši jsem vyšlechtil, ozdobil drahokamy a nabrousil do dokonalého nástroje k plnění všech snů a přání. Co jsi chtěl, aby z tebe bylo? Co je tvým snem?
Zajímá mě, jak se představa o budoucnosti za víc jak 10 let změnila, jestli v ní dokáži najít inspiraci nebo přesvědčit sám sebe, že jsem šel správnou cestou.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - Podzemní jeskyně

Skláníš se před chlapcem, sám sebou, svým dětstvím. Pohled dítěte halí zděšení, stín zmařených představ. Laura zmizela, její karta neuspěla, jeskyně z hlubiny času vytáhla tebe samotného. Nevíš, zda se jedná o prostou iluzi, nebo může být místo obdařeno tak velkou mocí.
Nemůžeme se zdržovat, co děláš?
Akatosův hlas pozvolna mizí, přelud přebírá kontrolu nad spektrem vnímání. Pavouk ztracen kdesi v mlze.
Stojící bytost, zosobnění nevinnosti, iluzí a představ. Těžko uvěřit, že začátek vypadal takto. Necítíš ani kapku temnoty, hněvu, nenávisti, nyní tak přílišně užívaných emocí.
Vzpomínáš?
Jemným slabým hláskem zazpívá dítě. Dětství, rodina, vzpomínky klidu, izolace. Obrazy plné lásky, milujících rodičů, zrady. Bolest a přijetí na akademie, poslední zoufalý pohled za odcházející dvojicí.
Vzpomínky dětství...

Vstávej zlatíčko, musíme jít!
Vzbuzení uprostřed temné noci, matka táhnoucí tě z postele. Žádné věci, zavazadla, bez rozloučení. Utíkali jste, před hrozící katastrofou. Republikové síly dorážely a Korriban mohl být každým dnem v jejich moci.
Tatínek čeká u lodě, poletíme na nádherné místo, bude nám dobře.
Ujišťovala tě žena. Vybavuješ si vyděšenou tvář, plnou obav, starostí. Nesmírný spěch a neoznačená loď. Té noci měl Korriban pocítit tíhu tvých stop naposledy.
Pokus se usnout Zaku, ráno uvidíš nový domov. Budeš tam mít spoustu nových kamarádu, bude se ti tam líbit, uvidíš.
Racionální otec, vždy pragmaticky věřil svým výrokům. Pravdu však neměl. Nový domov se ti nelíbil, žádní kamarádi, žádná aktivita. Prázdné místo nekonečného světla. Slunce tam nikdy nezašlo, dny byly nekonečné, splývaly do jednoho. Na neustále kladené otázek, nezbývala síla.
Tady nás Republika nenajde, musíš to pochopit. Hraj si třeba na pláži, tatínek musí pracovat.
Kdo by také hledal na konci světa? Pár dřevěných srubů, hromady bílých kamínků, prázdnota. Stavěl jsi hrady na tisíc způsobů, nuda gradovala, přecházela ve frustraci. Otec nikdy neměl čas, stále zapisoval obsáhlé texty do deníků, posílal zprávy napříč galaxií. Ani matka nedokázala najít klid, bezesné noci, začátek šílenství. Jako tělo bez duše chodila po pláži, chřadla každým dnem. Otec to neviděl, nechtěl vidět.
Domů se nevrátíme, tak už to ksakru přijmi!
Začalo to hádkami, které přešli v ticho. Nepříjemné ticho, zažírající se do morku kostí. Viděl jsi matku plakat, zakrývala to úsměvem. Otec měl vlastní způsob, hněv.
Tatínek je vytížený, unavený. Nemůže se ti věnovat.
Slepé lži, každý den jich bylo více a více. Celé to místo jsi nenáviděl. Kamínky štípaly do chodidel jako nože. Světlo zase do očí. Nešlo usnout, nešlo se uklidnit. Vše se vyostřovalo, konflikty gradovaly.
Budeš dělat co ti říkám!
Tehdy došlo ke zlomu. Dřevěným srubem se rozlehla rána. Matka vytřeštila oči, přikryla si tvář. Bylo zřejmé, že zde zůstat nemůžeš. "Jedeš domů", těžko uvěřit jak velkou radost ta zpráva vyvolala. Rodina opět pohromadě, šťastné chvilky na rudé planetě. Ovšem tak to nikdy nemělo být.
Vrátíme se pro tebe zlatíčko, slibujeme! Mám tě moc ráda, navždy budeš můj chlapeček!
Polibek na rozloučenou. Sám, jen ty zůstaneš "doma". Sliby návratu, odcházející siluety tvých rodičů.
Počkat, vlastně tam byl ještě někdo. Ta vzpomínka se ztratila za horizont stereotypu akademie. Někdo koho velice dobře poznáváš.
Mohutná postava, rukavice zakončené železnými drápy, těžký černý plášť, Fain...
Chlapec má velký potenciál. Postarám se o něho, to slibuji.
Mluvil s otcem, ano, zcela zřetelně to byl on. Jak jsi mohl zapomenout? Poslední pohled otce, pohled plný naděje, očekávaní, omluv.
Od té doby žádná zpráva, nevrátili se...

Vyšlechtil, vyšperkoval? Ne! Měl jsi čekat na maminku s tatínkem! Vrátí se, určitě se vrátí! Nikdy nebudu Sithem, zůstanu hodným.
Naivní slůvka dítěte. Pohled na něj vyvolal řetězec dávno zapomenutých vzpomínek, pocitů.
Chci být silný, abych je mohl chránit. Abych mohl chránit své přátele, rodinu. Postarám se, aby tatínek už nikdy neuhodil maminku.
Chlapec zatne ruce v pěst. Odhodlání z něho přímo sálá. Tvůj dávný cíl, chránit, pomáhat, směšné. Neexistuje slitování, přátelství, žádná pouta. Už tehdy to otec musel vědět. Předhodili tě Fainovi, zrůdě bez emocí. Jaká je pravděpodobnost, že se skutečně chtěli vrátit? A jakou v tom všem hraje roli Urias?
Už mám přátele? A... mé oči, proč mají takovou barvu?
Přátele? Laura, mrtvá. Tarwin, mrtvý.
Barvu? Silové záchvaty zanechaly stopy, nesmazatelné známky. Duhovka se zbarvila, nevyhnutelně dokazuje kým jsi se stal.
Darth Tais, nezpochybnitelný sith...
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - Podzemní jeskyně

Slyším hlas Akatose. Vím, že má pravdu, mohlo by se zdát, že bych se ponořil tak hluboko do vize, že bych se svými silami nedostal zpět a hlady bych zde zemřel. Přesto důvěřuji sobě a tomu, že se dokáži zavčas vrátit. Před očima se mi objeví snad stokrát opakovaná scéna, ať už u rodičů, nebo během nočních můr zde na akademii. V rychlosti a bez mých oblíbených hraček dovlečen do lodi a bez rozloučení s dalšími členy rodiny či kamarády jsme se přestěhovali jinam. Co se stalo a proč jsem se dozvídal až postupně, ze střípků, co jsem zaslechl od rodičů či útržků jiných informací. Nervózní otec, strachy šílená matka ... a proč to všechno? Nakonec jsme se měli vrátit. Tentokrát zradili mě. Vyměnili mě za svou svobodu? Prodali mě, aby mohli žít? Těžko. Takto to nefunguje, téměř jistě někde dávno hnijí. Nebo snad ne?

Lord Urias?
Až nyní si spojuji neznámou postavu, která se mne ujmula se jménem a osobností. Sledoval mne celou dobu? Nebo mým rodičům lhal? A je to vůbec důležité? Nehraje to roli. Už dávno ne.

Chceš být silný a čekat na rodiče, kteří tě tu nechali a riskovali, že tu chcípneš, nebo chceš být silnější a najít je sám? Já si vybral tu druhou cestu.
Zvolil jsem si snad další úkol? Najít rodiče?

Najdeš si přátele.
Myslím na Tarwina, lze za ně považovat i Akatose? Těžko, ale šance tu je, přestože jsme nuceni se nezabít navzájem jen proto, abychom splnili úkol.

A pak se tě přátelé pokusí zabít. Využít.
Přemýšlím nad Tarwinem. Snad se cítil zrazen mnou, ale naštěstí pro něj ten pocit netrval dlouho. Co vnímala Laura? Vnímal jsem její vnitřní boj, touha po moci proti náklonnosti ke mně? Jsou mrtví a bezcenní, je k ničemu se jimi teď zabývat.

Nesmím pochybovat, pochybnosti oslabují a já ... já už dávno nejsem slabý.
Zaháním nebezpečné myšlenky.

Mé oči? Víš, stejně jako se kůže zbarví na ostrém slunci, se oči zbarvují podle toho, co vidí. Neboj, nebolí to. Už musím jít.
Rozloučím se a věnuji své malé verzi úsměv. Poté se zvednu a vydám se dál cestou, případné další dotazy či přemlouvání ignoruji. Jakmile vize skončí, rozhlédnu se tentokrát pozorněji, jestli někde neuvidím Akatose. S ním nebo bez něj se vydám dál směrem, ze kterého jsem cítil krystaly.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - Podzemní jeskyně

Pohled chlapce se zachmuří, pochybnosti protékají pohledem. Ustoupí, má strach, bojí se sám sebe.
Rodiče se vrátí! Oni se vrátí! Věřím, nepřestanu... Slíbili to, přísahali! Nebudu muset být sith!
Zvýší hlas, bolest, zklamání zapaluje tok emocí, ten přetváří slova v hlasité štěky. Pěstičky sevřené, neustoupí. Vidíš podobnost, jak by taky ne. Nikdy neustupovat, držet se zuby nehty cíle, ať je sebenaivnější. Takové bylo dětství, daleká minulost, kořeny nynějšího stavu.
Přátele? Budou hodní, nebudu sám?
Oči zazáří nadějí, tehdy to tak bylo. Chtěl jsi přátele, společníky, spřízněné duše. Strach ze samoty, naivní nedůvěra ve vlastní osobu. Frustrace bílého místa ji vyhnala za hranice normality, možná tam začal potenciál.
Když zahořel hněv okolní písek se zvedal, rudá mlha halila pohled. Vytěsnil jsi to, zahodil za okraj. Ale už tehdy se to dělo, celou tu dobu. Otec, který ubližoval. Starostlivá, přecitlivělá matka. Začátky Dartha Taise.
Ty oči mají odporný odstín, barvu rozkladu. Jsou hnusné, nečisté! Nikdy nebudu mít takové oči!
Chlapec se vzpírá, až úsměvně. Nadává sám sobě, nadává budoucnosti.
Nevidí takové oči poprvé. Už dříve je potkával, dávno před odjezdem, útěkem. S hrdostí, nepopsatelnou arogancí je nosili členové domova. Nikdy nedošli tvého pochopení, tehdy jsi jimi pohrdal.
Otec tvrdil, že jsou vyvolení, nadaní, mocní. Tvé oči viděly slabost, bolestivou krutost, ohavnou bezcitnost. Nezasluhovali poctu, nýbrž zatracení. Vtipná myšlenka dítěte, nevinné mysli. Dnes stojíš jako jeden z nich, zažloutlá duhovka, nateklé fialové žilky.
Je až s podivem jak stezka života mění, deformuje naše názory, představy, dětské sny.

Odvrátíš pohled, chceš jít dál. Čas vyhrazení pro minulost skončil, v aréně a nyní podruhé. Darth Tais se vyjádřil, Zake zůstane spát, věčně.
Neodcházej! Nenechávej mě tu! Prosím!
Žadoní chlapec, Zake. Jeho nářek k tobě nedokáže dojít. Vstaneš, dítě sevře tvoji nohu, drží se jako klíště.
Řekni mi více, prosím! Proč jsme tady? Našli jsem rodiče, tak našli?!
Tvář polijí slzy, nechápe tvá rozhodnutí, ani nemůže. Jeho duše je stále čistá, neposkvrněná. Nevidí význam tvé změny, nevidí Dartha, pouze svou korupci.
Zbarvují se podle toho, co vidí! Tak co viděli? Řekni!
Nechce povolit sevření, nevzdá se. Mlha má jiný názor, pomalu obaluje malé tělíčko, táhne ho do říše zapomnění.
Tvé plamenné odhodlání nebylo zlomeno, jeskyně podruhé prohrála.
Chuchvalce pohlcují už většinu těla, chlapec brečí, řve, není mu to nic platné. Stisk povoluje, pevný obrys se mění v siluetu.
Nikdy nezapomeň kdo jsi! Kým jsi byl! Kdo jsme!
Malinkatá ústa vydají poslední řev, chlapec se rozplyne v hustou mlhu. Věčné spát, hluboko do tvé mysli.
Ještě pár okamžiků sleduješ místo, zda se neobjeví, nevrátí. Zůstala prázdnota a hlas.
Hlas Akatose, konečně prostoupil iluzí.
Taisi! Taisi! ... Konečně, jsme u cíle.
Kusadla hlasitě zacvakají na znamení vítězství. Skutečně, před tebou se rozprostírá pás krystalů. Nádherné malé zářivé předměty všech možných tvarů. Který je ten správný?
Oči nemohou sloužit, něco v tobě však odpověď zná. Jak v další iluzi vyrazíš k nejzazšímu rohu prohlubně.
Jakoby tě volal, znal tvou minulost, chtěl sdílet mocnou budoucnost. O tom Fain mluvil, důvod k výpravě.
Už jej znáš, ten krystal, odráží osud, všechny odlesky touhy.

Obrázek

Sáhneš na lesklý povrch, představy vrcholí, nemůže být pochyb, čekal na tebe. Celou tu dobu doufal, že jej nalezneš.
Uzmeš "mistrovské dílo", je tvé. Patřil, patří a bude patřit jen tobě...
Zvládli jsme to, gratuluji nám.
Akatos, v jedné z rukou taktéž svírá zářící kámen, sdílí pocity nadšení. Pragmatický obličej dokonce jeví známky radosti, štěstí. Těžko uvěřit, že je těchto emocí schopen.
Cesta je u konce, čas zamířit zpět na povrch. Opatrně našlapujete, stezka se jeví mnohem příjemnější. Plíce přivykly nadměrné vlhkosti, kašel mírní intenzitu.
Už chceš prohlásit cestu za triumfální úspěch, když ucítíš dotek na rameni.
Už odcházíš, příteli?
Přísný pohled, skrývá stopy hněvu, zklamání. Tarwin, jeskyně povolala z temnoty hlubin jediného přítele.
Řekni mi "příteli", jak skončila? Pověz "příteli", vrazil jsi nůž do jejího krku? Vždy jsem při tobě stál, zaplatil cenu nejvyšší za "přátelství" se Zakem Kurtyzem, či snad Darthem co vzal mé jméno jako trofej?
Vždy pozitivní Tarwin, nyní jeho oči žhnou, hledají odplatu...
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - Podzemní jeskyně

Moje mladší Já škemrá o další odpovědi, slepě se drží představy, že unikne osudu. Vize se ztrácí. Když je postava dítěte už jen nepatrná, ztrácející se v mlze, odpovím na poslední otázku.

Viděly slabost. Nikdy ji neukazuj nikomu. Ani sobě.
Spíše šeptám, není důležité, jestli to dítě slyšelo, je to jen vize mne samotného. Z mlhy slyším čím dál jasněji volání Akatose. Krátce na to se z mlhy vyloupne i jeho postava. Jsme už skoro na místě. Před námi je velké množství krystalů. Tolik pohromadě a navíc v prostředí, kde rostou, jsem jich ještě tolik neviděl. Nějakým nevysvětlitelným způsobem jsem cítil přesně, který mám vzít, který mě volal mým jménem a který vyčníval nade všechny ostatní, přestože byl zapadlý v jednom z výklenků.

Měli bychom se vrátit, čím dřív, tím líp.
Vidím, že má v jedné ruce také krystal, ale naprosto obyčejný a ničím se nelišící od ostatních. Zpáteční cesta je mnohem pohodlnější, jednak tím, že úkol máme za sebou a jednak tím, že se prostředí kolem nás je každým krokem příjemnější. Než tedy ucítím dotek na rameni. V prvním dojmu jsem myslel, že mi na rameno spadlo něco ze stropu, rostlina či drobné zvíře a rukou se pokusím automaticky vetřelce setřást. Uprostřed pohybu ale uslyším za sebou hlas. Mrtvého společníka, bratra zrádkyně a slabocha.

Zaplatila běžnou cenu za zradu Zakea Kurtyze. Stěžuješ si, že jsi musel zemřít? Nevážíš si milosrdné smrti místo toho být roztrhán všelijakou havětí či nalezen a využit někým jako Lady Nir či někým horším? Jestli pochybuješ, že bych já pro tebe nezemřel nebo tvé smrti využil pro svůj prospěch, jak se opovažuješ se nazývat mým přítelem? Zmiz mi z očí, příteli.
Udělal chybu a musel zemřít. Pochybuji o jeho přátelství. Mohu já nazývat jeho svým přítelem? Za zradu Darth Taise čeká provinilce mnohem horší osud.

Kdy tohle skončí? Budou mě všichni i po smrti svádět z mé cesty? Zpochybňovat mé rozhodnutí?

Musím jít. Mám svou cestu a ty se mnou jít nemůžeš.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - Podzemní jeskyně

Tarwin stáhne ruku, pohled sklopí někam k vodou pokropené zemi. Plamenný žár přechází v hluboké zklamání.
Zaplatila cenu? Byla to ona, kdo tě vždy hájil. Když jsi byl jen ubrečené děcko, byla tam pro tebe, mnohdy více než pro vlastního bratra! Cenu za zradu?
Nechápavý pohled, žár mizí, zůstává prostá rezignace. Nepoznává "přítele", nevidí před sebou Zaka.
Nezměrná změna proběhla za těch pár dní, okamžiků po jeho smrti. Možná je jen výplodem tvé mysli, jeskynní iluze, přesto dobře víš, že přesně takto by reagoval.
Akatos ti věnuje významný pohled, až nyní si uvědomíš, že tentokráte nezmizel v mlze, sleduje tvoji iluzi, vidí Tarwina, slyší jeho slova.
Všichni jsme záviděli přátelství vaší trojice. V dobách zoufalství, zatracení, vždy jste dokázali držet při sobě. Nech minulost spát, nejsi vinen.
Procedí pavouk mezi kusadly, ignorujíc Tarwina. Dávný přítel se však nehodlá vzdát, udělá dva kroky k tobě. Hledí zpříma do tvých zažloutlých očí. Hledá stopy minulosti, hledá Zaka.

Milosrdná smrt? Ujišťuješ jen sám sebe, sobeckou touhu. Rána byla vlivem hněvu, nikoli přátelství!
Nezlomné odhodlání, jeskyně se zoufale snaží nahlodat dokonalou stabilitu. Hledá všemožné skulinky osobnosti, vzpomínky "přátelství". Zdá se, že Akatos prožil pouze jednu vizi. Na Akademii s nikým nemluvil, oprostil se od světa, není co využít.
Chuchvalce mlhy pomalu stoupají, obalujíc tělo "přítele". Cítíš masivní rezonanci krystalu, nic tě nezastaví. Skutečně?
Vzpomínáš?
Zašeptá Tar, ukazujíc jizvu na dlani. Jak by jsi mohl zapomenout...
Tehdy jste se stali skutečnými přáteli, přísahali opustit tohle místo, žít jinde, žít lépe. Přísahali jste chránit Lauru, sebe navzájem.
Vše bylo jiné a přeci tak stejné. Tarwin ti zachránil život, bez váhání se vrhl kupředu, nepřemýšlel. Stejně jako u Farrina, vždy dříve jednal než myslel. To co si vysloužilo hluboké přátelství, se mu stalo o několik let později osudným, ironické.
Není to naposledy co mě vidíš, věř mi.
Posledním dechem zašeptá kamarád z dětství, přítel Zaka, stín pro Darth Taise. Není to naposledy? Co tím mohl myslet?

Věnuješ "příteli" konečný pohled, než se promění v prázdnou mlhu.
Východ není daleko, přejít podlouhlý tunel, minout postranní odbočení. Už vidíte kužel denního světla prosvěcující průrvou.
Jeskyně vám dává sbohem. Úkol zakázaný radou, opředený tajemstvím, nebezpečím, úspěšně zdolaný.
Harch ustoupí, nechá tě vylézt jako prvního. Zatuchlina, vlhkost se mění v čerstvý venkovní vánek. Svítá, sluneční paprsky ozařují skalnatou pláň. Můžeš se plně nadechnout, rozkašleš se, voda z plic musí pryč.
Děkuji, měl jsem pochybnosti o spojenectví. Jsi sith, však stále muž cti.
Hlas Akatose přeruší táhlý kašel.
Dále už budeš muset pokračovat sám, nevrátím se, má práce zde je dokonána. Navrátím se domů, zaujmout právoplatné místo generála a mistra po boku krále. Předám učení mnohým.
Kdyby tvé kroky vedly na náš svět, vždy budeš vítán jako čestný host, přítel Akatose. Pokud se Fain otáže, řekni, že jsem našel svůj konec v hlubinách tunelů.

Promluví vážným hlasem, ukloní se a natáhne k tobě jednu z rukou.
S bohy příteli, nechť temná strana kráčí s tebou.
Osud, tajemná síla. Z přátel se stávají nepřátelé, zrádci. Z nepřátel zase věrní spojenci...

// Příběh přátelství Tarwina a Zaka více rozvedu v rámci posledního příspěvku a jeho "povídky".
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - Podzemní jeskyně

Poslouchám, co Tarwin říká a sleduji jeho rezignaci. Nad čím?

Je slabý. Nevidí snad? Co ze mě vytvořil? Na čem se podílel?
Musím si připomínat, že je to jen vize. Vize, stvořená mým podvědomím, přestože ji nemohu ovládat. Do našeho "rozhovoru" vstoupí Akatos, dokáži jej vnímat, nebo se on dokázal vetřít do mé vize? A je skutečný? Na jeho slova bych nejraději zareagoval ránou pěstí do těch jeho kusadel. Neví, jakou cenu jsem zaplatil za luxus a iluzi přátelství. Dokáži se ovládnout, jeho nevědomost má svůj důvod. Přežíval bez přátel. Tarwin mi slibuje další setkání. Bude to snad vize, noční můra, která mě neopustí? Tarwin zmizí a zůstanu zde opět jen s pavoučím společníkem. Ještě kus cesty se vracíme, než mlhou vidím úzký pruh slunečních paprsků. Akatos mi nabídne, abych šel první a s povděkem se vydrápu na povrch. Opět se mě zmocní kašel, vyvolaný nezvykle suchým vzduchem mimo jeskyni. Zatímco se snažím vyplivnout všechnu vodu, kterou dostanu kašláním z plic se rozhlédnu kolem sebe. Pustina kolem je zalita světlem.

Jak dlouho jsme tam dole museli být, když jsme procházeli bránou včera k večeru?
To už ze škvíry vylézá i Akatos. Nevypadá, že by ho denní světlo nějak zmátlo.

Čestný muž? To slyším poprvé a zcela jistě i naposled. Hlupák Akatos.
To, co řekne poté, co si odkašle, mě ale překvapí ještě víc. Prchá s vědomostmi a výcvikem, které měly sloužit Radě? Má buď hodně odvahy nebo málo rozumu. Jestli ho někdo najde ...

Hodně štěstí. Budeš ho potřebovat.
Otočím se a vydám se zpět na akademii. S potěšením cítím rukou svůj krystal přes látku. Nemyslím, že by se mě teď Akatos pokusil zabít, přesto se snažím vnímat jakékoliv nebezpečí. Nedělám si starosti s otázkami, proč se můj společník nevrátil. Zmizela spousta jiných a nikdo se o ně nezajímal. Po chvíli svého společníka vypustím z hlavy, asi už ho stejně neuvidím a soustředím se na svou budoucnost.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené výcviky“