StorMPM

[Gnost Kohn]

Kŕižník Excavator

Celé tohle "nic" mě nechávali chladným a znuděným. Já potřeboval akci, adrenalin. Vidět blasterosvé střely, výbuchy, ale ze všeho nejlépe vidět, jak se čepel vibrodýky prokouše hluboko do těla nékoho jiného. Byla to největší odměna a jediná věc, která mi kromě spánku dávala pocit klidu a taky sebenaplnění. Možná je zázrak, že mě vůbec vzali do armády, ale vlastné možná proto jsem byl u storm komand.

Dost členů jednotky vyrazilo do jídelny, ale já si rád prvné vše připravil. Prvně jsem si skočil skontrolovat zbroj, kapsy a batoh, zda vše obsahuje to, co má a až potom svižným krokem vyrazil do jídelny. Kde si stejně dám jen něco malého a osvěžím se trochou ledové vody. A při tom všem se opět přichomýtnu ke zbytku skupiny. Stačí že většina z nich ani neví, jak zní můj hlas, natož aby zapomněli, že vůbec existuji. I když to by nebylo tak špatné.

[Jordi Linx]

Křižník Excavator, Chodba kdesi: (Ravel Quayle, Gyzbon Kibitrom)
Oba velitelé čety, Gyzbon i Ravel, neměli ze zadání mise moc dobrý pocit a shodli se, že jejich přímý nadřízený není oblíbený skoro v žádné části družstva. Po krátké výměně informací se nakonec shodli a společně vyrazili do části lodě, kde bylo povoleno kouřit. Místnost to byla sice jako každá jiná, ale její silnější větrání tu bylo přizpůsobeno právě potřebám kuřáků.
Naštěstí pro oba, každý z nich měl k dispozici ještě posledních pár kousků, Ravel tři a Gyzbon čtyři a v obou případech šlo o značně renomované značky. Mohli si tak v klidu vychutnat svoje cigárko a také poklábosit, protože jimi vybraná místnost byla prázdná až na jednoho permanentně přiřazeného myšbota, který tu dohlížel na to, aby na podlaze nezůstaly nedopatřením nějaké nedopalky.

Kajuty posádky: (Xavier Gord)
Příprava vybavení pro Xaviera nebylo nic složitého a během chvilky měl hotovo - v podstatě si jen zkontroloval to, co již měl a pak usedl do pohodlné polohy a na datapadu se jal prohlížet mapy, které měli k dispozici.
Oproti předchozím informacím z meetingu byly mapy dostatečně detailní a podrobné už do desítek metrů. Mohl tak jasně vidět, že místem jejich výsadku je palouk v hustém porostu lesa, což by mohlo vysvětlovat onu "díru" v protiletecké obraně.
První část cesty je měla vést hustým lesem a to prakticky celou dobu až ke stanici protiletecké obrany. Ta byla postavena na mírně vyvýšeném kopci a i díky tomu byl porost v okolí padesáti metrů dostatečně vysekán. Většina přístupů k obranné pozici tak vypadala dobře viditelná a to mohlo věci paradoxně dost komplikovat. Výhodou pak naopak bylo, že jakmile tu pozici obsadí, tak tam bude dost prostoru pro vysazení dalších jednotek.

(Destro)
TK-7681 to pojmul jednoduše - jako obvykle začal kontrolou svého vybavení, od zbraní až po výbušniny a poté prostě a jednoduše natáhnul, aby nahnal co nejvíce energie. Nebylo nic neobvyklého, že by se v rámci nasazení a akce stalo, že by neměl prostor se pořádně vyspat několik dní. O to důležitější pak mohla být každá minuta a obzvláště, pokud se muselo pracovat s výbušninami.

Jídelna: (Thane, Raime Zolomon, Ognif Swirlson)
Postupně se v jídelně scházela větší a větší část čety. Všichni měli nejspíš podobné smýšlení v tom, že chtěli být pokud možno co nejvíce zasyceni před cestou, aby však nebyli až příliš omezeni při pohybu. Ti, kteří měli být až ve druhé vlně to však takhle nevnímali a dali si klidně větší porce, protože pro ně byla v časové rezervě minimálně nějaká ta hodina navíc.
Pestrá byla i variace jídel, která si všichni dávali na talíře, jak někteří šli spíše po zelenině, zatímco jiní chtěli klasicky steak.
Stejně by mě zajímalo, kde se co posralo, že jsme takhle přišli o celou planetu,
pronesl jeden z pěšáků druhé vlny mezi chvílemi přežvykování nerfa, aby trochu rozhýbal konverzaci, která zatím byla spíše poklidná, jak se všichni soustředili na svá jídla.
------------------------
Nuže, další kolo bude až posrazové , takže hezky 14.8.. Jako je zatím standardem, tak nechávám prostor pro vzájemnou konverzaci, jak hezky v minulém kole předvedli East a Marinhem. Šanci na mezikolo tentokrát slibovat nebudu, maximálně možnost odpovědi Kima Renerssona, kdyby se oba velící dostali až k němu.

[Marinho]

Křižník Excavator, kuřácká místnost (Gyzbon "Kib" Kibitrom)

Došli jsme spíše mlčky než zabráni do plodného rozhovoru až do kuřácké místnosti. Delší dobu zde nikdo nebyl a myšbot, starající se o popel a nedopalky na zemi vyčkával na další porci práce. Oba jsme tedy vytáhli své oblíbené značky a nechal jsem chvilku, než se uvolníme a vstřebáme dým. Vzhledem k blížící se misi ale nedokáži myslet na nic jiného.

Další, co mě napadá, jak se rozeznáme mezi sebou?
Přemýšlím nahlas, protože rostoucí nervozita mi nedovolí přemýšlet sám pro sebe.

Jde o to, že tam krom zbraní zůstala i spousta brnění. Je sice odlišné od toho našeho, ale v tom chaosu to nebude žádná prdel rozeznat naše kluky od těch zmrdů dole. Docela rozšířené jsou různobarevné značky na pažích, ale pak můžeme zapomenout na nějaké maskování.
Svůj zrak soustředím na hořící cigaretu a dál přemýšlím.

[East.Wood]

Křižník Excavator, kuřácká místnost (Ravel Quayle)

Zapálená cigareta mi dodala trochu úlevy a hned jsem cítil uvolnění. Gyzbon se jistě cítil podobně.

"Pokud jsou kluci dobře připraveni, pak se budou trefovat do těch správných hlav," odpověděl jsem sebejistě a nenechal se Kibovou otázkou vyvést z míry. Samozřejmě něco na tom bylo, na té planetě podle všeho zůstalo dost vybavení a nepřítel tak mohl použít spoustu věcí. Ale věřil jsem svým chlapcům, že tohle nebude hrát žádnou roli.

"Co kluci, jsou v pohodě?" narážel jsem na spěšný odchod s briefingové místnosti. Nebyl jsem si jistý, jak naši muži zareagovali na zadaný úkol a Kib mi mohl podat cenné informace. Právě teď totiž byla chvíle, kdy jsem si se svým zástupcem mohl o samotě promluvit o rozpoložení kluků, které nebylo pokaždé stoprocentně v pořádku. Každodenní dril, buzerace a žádná radost ze života nebyly pro vojáky tím pravým ořechovým. A každá ostrá akce, do které jdou, pak závisí na každé maličkosti. Bylo pro mě důležité zjistit, jestli někomu z nich něco nechybí a necítí se na to. A Kib mi tohle všechno mohl v klidu prozradit.

[Marinho]

Křižník Excavator, kuřácká místnost (Gyzbon "Kib" Kibitrom)

Poručík smetl moje argumenty ze stolu. Důvěřuji mu, ale pochybnosti mě definitivně opustí až po bitvě. Více se zajímá o náladu v mužstvu. Během poslední doby jsem měl několik příležitostí si promluvit s většinou mužstva a krom běžných konfliktů jsem zaregistroval jen rostoucí frustraci z vězení, kterým se stal křižník uprostřed vesmíru. Přestože je zde spousta možností, jak se odreagovat či zabavit, stále je to krabice za jejíž hranice nikdo nesmí.

Mužstvo je nervózní, když nemáme představu o tom, co a kdo nás tam dole čeká. Ale jakmile budou mít pod nohama pevnou zem a nebude cesta zpět, jsem přesvědčenej, že se semkne a udělají svou práci. Teď jde jen o to je maximálně zatížit trochu smysluplnou prací, aby neměli pocit, že tam vlítnou nepřipravení.
Vtáhl jsem do sebe zbytek cigára a pomalu ho vyfukoval, snažící se tvořit kroužky z dýmu.

V hangáru budu muset kluky obejít a přesvědčit se, že jsou naladěni na správnou vlnu.
Zbytek nedopalku cvrnknu na podlahu směrem k myšbotovi a pohodlně se opřu o opěradlo. Počkám, až poručík dokouří svou cigaretu a také na to, zda dáme ještě jednu, nebo se vydáme za svými povinnostmi.

[East.Wood]

Křižník Excavator, kuřácká místnost (Ravel Quayle)

Dokouřil jsem, aniž bych si cigaretu pořádně vychutnal. Ale uklidnil jsem se natolik, abych vnímal Kibova slova. Naši chlapci potřebovali dobít energii a možná jsme právě teď pro to mohli něco udělat.

Típnul jsem nedopalek o robota, který se zmateně pohyboval po podlaze a pokynul svému zástupci.
"Jdem, tady už toho moc nevymyslíme. Zajdeme zkontrolovat vybavení, zásobování a pak i stav mužstva."

Popravdě jsme tyhle situace simulovali už mnohokrát, ale první velká akce měla ukázat, co z toho si přeneseme do reálu. A jestli to využijeme ve svůj prospěch.

[Jordi Linx]

Křižník Excavator, Kuřárna: (Ravel Quayle, Gyzbon Kibitrom)
Dva nejvýše představení v četě si upřesnili společně nějaké informace a dopřáli si jeden z posledních mála oddechů před misí, která se nezadržitelně blížila. Oběma nyní bylo jasné, že je sžírali různé pochybnosti, ale také věděli, že mají důvěru ve svůj tým a v to, že si dovede poradit, jakmile přijde ostrá akce.
Nicméně kromě starosti o své muže, se museli oba také postarat o to, aby byla připravena jejich vlastní výzbroj a výstroj před blížící se misí. Vojenský dril je však naučil být vždy v pohotovosti a základní klasické vybavení měli připravené a stačilo si jej prakticky vzít jen na sebe. Ostatně ani moc dalšího času jim moc nezbývalo a tak mohli provést toto a případně si doplnit vybavení o věci, které jim ještě chyběli, nebo postrádali v základě sadě vybavení.

(Všichni)
Pokud bylo zapotřebí něco sdělit všem a nechtělo se to řešit komlinkem, tak vždy fungovalo palubní rozhlas. A právě strohé pípnutí prozrazující jeho aktivaci nyní všechny varovalo, že se chystá nějaká zpráva.
Všem členům první vlny - transporty jsou připraveny a můžete se do nich chystat, vzlet proběhne za 30 minut palubního času. Veškeré zpoždění se nebude tolerovat, protože by mohlo ohrozit misi,
pronesl reproduktor a pro všechny v první vlně to znamenalo začít se trousit do hangáru. Vhledem k počtu lodí a výsadkových jednotek to tam nejspíš nebude příliš přehledné a doražení pět minut před startem by nikomu plusové body nepřipsalo.
---------------------
Další kolo uzavírám 28.8. (možná 29., záleží jak ustojím víkend končící 28.). Pochvalu bych rád udělil oběma velitelům za příkladnou konverzaci a i za to, že přes srazy dokázali naházet odpovědi, zatím ostatní se na to prostě vybodli. Cílem dalšího kola je nalodění a přesun na místo akce, tudíž máte poslední možnost si určit, zda-li s sebou poberete něco jiného než je běžné vybavení pro vojáka vaší třídy. Berte v potaz i to, že to musí být k sehnání v rámci běžného vybavení lodi.

[Xavier]

Křižník Excavator

Když už jsem měl všechny mapy najeté a sebemenší iluze o "oknu" v obraně dostatečně roztříštěny ozvala se výzva k nasedání.
Rychle jsem zkontroloval stav a kompletnost vybavení a výzbroje. Vše bylo v pořádku.
Urychleně jsem se tedy vydal do hangáru abych nasedl na transport.
V duchu jsem si začal procházet dokola jednotlivé postupy a plán operace a rychle poprosil jakoukoliv vyšší moc, co nad námi bdila, aby nás důstojníci nezavedli do záhuby.

[East.Wood]

Křižník Excavator

Zanechal jsem debatování se svým zástupcem a spěšně se odebral do své kajuty.

Nepotřeboval jsem k akci příliš složitou přípravu, všechny potřebné věci jsem měl vždy po ruce a tak netrvalo dlouho a byl jsem na cestě k hangáru, kde nás očekával transport. Byl jsem nervózní, i když navenek jsem na sobě nedával nic znát. Očekával jsem, že i když vzlet byl naplánovaný za 30 minut, nejdéle 10 minut do startu bude moje mužstvo kompletní a bude tedy dost času na finální kontrolu a upřesnění detailů.

[Marinho]

Křižník Excavator, Kuřárna (Gyzbon Kibitrom)

Po jedné cigaretě se poručík zvednul a zmizel za dveřmi, nechající mě a splašeného myšbota, jezdícího stále dokola a hledajícího nedopalek, o samotě. Ještě chvíli jsem zůstal sedět a poté se vydal napřed pro standardní výstroj a výzbro a poté pro další vybavení. Sháněl jsem hlavně vysílačku pro komunikaci s dalšími skupinami a také Excavatorem samotným. Dále dalekohled s termovizí a maskovací přehoz. Budu se držet v předních liniích a nebýt vidět co nejdéle je základ úspěchu. V první bitvě jej nechám na místě, jde hlavně o přesun v lese. Když uslyším v rozhlase hlášení o čase, zbývajícímu k odletu naší vlny, již jsem byl na cestě k hangárům. Tam se pokusím shromáždit část čety a ujistit se, že nalodění proběhne v pořádku. Poté se přimotám k dalším důstojníkům.

Házím opět bílou klávesu hráčům i NPC, kteří by si chtěli s Kibem pokecat

[Phate]

Křižník Excavator, útroby: (Thane)

Na všeobecný šum z řad mých spolubojovníků jsem moc nereagoval, neboť nikdo nenahodil téma hodné odpovědi. Bylo úplně jedno kdo co podělal, že jsme přišli o celou planetu. Beztak to byl někdo nahoře, kdo nemá ani tušení co tohle všechno obnáší.
Naházel jsem do sebe celý steak a něco málo čerstvé zeleniny. Možná jsem se cpal víc než většina první vlny, ale nehodlal jsem umřít s prázdným žaludkem.

Když se ozval palubní rozhlas nahánějící nás do hangáru, rychle jsem se zvedl, vrazil tác obslužnému droidovi, který kroužil okolo stolů a vydal jsem se na ubikace pro svou výbavu. Vzal jsem to nejkratší cestou, která mi i tak pár minut zabrala.
Naposledy jsem zkontroloval vybavení a sebral vše důležité. Narazil jsem si kyblík na hlavu a nažhavil vnitřní systémy. Vše fungovalo jak mělo. Vydal jsem se tedy do hangáru, abych ukořistil nějaké lepší místo v transportu. Takové, které nebude hned na ráně.

Dorazil jsem do hangáru se slušnou časovou rezervou a zběžně se rozhlédl kde kdo je. Viděl jsem zástupce velitele, jak koordinuje větší část naší čety. Přidal jsem se k nim a vyčkal dalších rozkazů. Detailnější postup misí se asi dozvíme až po příletu a zjištění situace na povrchu. Rozhlédl jsem se ještě po známých "tvářích", respektive po kódových označeních, které mi zobrazovaly systémy v přilbě.

[Dash Spience]

Křižník Excavator(Destro)

Spokojeně jsme spal a nabíral sílu, takže když mi zazvonil na komlinku budík, tak jsem ho típnul a spal dál. Takže pro mě byl poměrně šok, že místo hodiny mám už jen půl hodiny. Hlavně mě před spaním napadla ta skvostná věc, že si na tancích další vlny nechám přivézt pár krabic min.
Doprdele.
Vypadne jen ze mě a už se oblékám a vybíhám směrem k tankistům. Jelikož jsem měl vše připravené, takže to nebyl takový problém na sebe naházet. Dobíhal jsme k chlapům od tankistů a sotva dýchal, přeci jen v hangáru musím být o něco dříve.
Chlapi! Prosím vezměte ještě nějaké miny. Pěchotní i proti tankové. Já na to úplně zapomněl. Díky!
Chronometr dost nelibě odtikával a já se rozběhl do hangáru, kam věřím jsem dorazil tak akorát na odlet.

[Gnost Kohn]

Křižník Excavator: (Raime Zolomon)

Lehce jsem se zachvěl, když rozhlas oznámil, že se blíží čas výsadku. Pomalu jsem vyrazil pro svoje věci na ubikaci.
Podrobně jsem si všechno ještě jednou probral. Překontroloval jsem zbroj, zda všechno drží a pokračoval v kontrole. Otevřený batoh jsem projel očima. Všechno jsem měl, datapad, energetická jednotka, nějaké to jídlo, čistička vody byli na místě. Víc jsem nepotřeboval.
Natáhl jsem si černý oblek, boty, připnul všechny chrániče. Přes hlavu si přetáhl zbroj, zapl pásek a měl jsem hotovo. Na chvíli jsem se musel zamyslet, jak dlouho na sebe vlastně člověk souká stormtrooperskou zbroj. Rozhodně to nebylo jednoduché, jako ta má. Otevřel jsem kapsy na břiše, jedna schovávala nějaké energetické tyčinky, druhá záchytný hák. Boční malá kapsička zase schovávala comlink a podlouhlá na stehně zase pár světlic. Do pouzder na stehnech schovám blasterové pistole a vibrodýka jde také na svoje místo. Kolem opasku mám ve speciálních pouzdrech také několik zásobníků.
Na posteli mi zbývá jen moje puška a helma. Zvednu helmu a věnuji jí letmý pohled. Jak se musí člověk cítit, když je tohle to poslední, co vidí? Očividně ne moc dobře. Po krátkém úsměvu si helmu nasadím. Ten pocit, vidět zase všechno. Tahle helma mění můj pohled na svět. Detaily, pocity, ten pocit strachu, který lidé mají, když nás vidí.
Nakonec do ruky vezmu svoji E-11 a vyrazím poklusem do hangáru. Po cestě pomalu kontroluji zbraň. Jestli je pažba v pořádku, zásobník drží, mířidla a optika v pořádku. Člověk si musí být jistý.

[Merthor]

Křižník Excavator: (Ognif "Brainy" Swirlson)

Otázka co správně pojíst těsně před bitvou, mohla být považována za cokoliv. Od pouhé banality, až k vědeckému problému. Většina jedinců byla blíže tomu prvnímu. Prostě každý cosi popadl, aniž by nad tím přemýšlel. Na druhou stranu, pokud byste měli nazbyt trochu času a místo v zápisníku, nebylo by sestavení základních rovnic, odhadnutí průběhu reakcí, tak složité. Pomocí zadaných parametrů byste došli k nejlepšímu množství, složení jídla, jakož i k hrubým časovým určením. Já sám jsem zastával prostřední názor. Díky znalostem chemie jsem se nebál odezvy při prudším přistání, i když zápisník zůstal stranou. Přejel jsem pohledem skupinku náležející k další vlně, skupinku těch kdo přijdou, až bude jasné, zda to znovu bouchlo, načež jsem se sám natáhl po troše salátu a nějakých slaných sušenkách. Považoval jsem to za nutné. První část plánu s určitými komplikacemi mohla zabrat víc, než jen pár dalších hodin Komplikace, komplikace... Jako by na ně nestačilo myslet, ve stejném duchu se nesla i položená otázka a zrovna od lidí z druhé vlny. Ať jsem nad tím přemýšlel, jak chtěl, absolutně jsem netušil, kde se stala chyba. Mohla se stát kdekoliv. Možná jim taky velel major, nebo si nebo si hlídka odskočila na kávu. Opačný postup, kdy máte výbuch jako výsledek procesu, v němž máte objevit chyb, je každopádně většinou daleko těžší. Stačí zapomenout na jednu četnost, špatně opsat vzorec, což se stává i lepším lidem ze štábu, ačkoliv po bitvě už je každý maršál. Jinak se nemluvilo n ničem, co by upoutalo moji pozornost. Ostatní byly stále zamlklý a já mlčel rovněž. Pomalu jsem se propracovával porcí na talíři,, snažíce se nedat najevo vlastní rozpaky. Málo kdo je nepocítí, má-li se poprvé vše odehrát doopravdy s ostrými bez terčů. Plat li zabij, nebo buď zabit, splň úkol, aniž by ses přitom na něco, nebo někoho ohlížel.

Při zaznění výzvy jsem sebou lehce škubnul, Okamžitě jsem praštil vidličkou, vyskočil, a v duchu zaklel. Málem bych si nebyl všimnul, jak rychle čas utíká. Zastavíte se na pár soust, abyste zjistili, že je víc jak polovina zbývajícího času v tahu. Vlastní výbava byla tím posledním, co mi dělalo starosti. Zkontroloval jsem ji už před tím, teď stačilo popadnout to, co jsem netáhl sebou do jídelny, což rozhodně nezabralo tolik času, aby se do hangáru dostal pozdě. Dosud jsem však nevěděl, jak to vypadá se zmíněnou těžší výzbrojí. Neměl jsem ani žádné další instrukce. Druhá cesta do zbrojnic by bylo větším zdržením. Přesto jsem se ho v rámci vlastní iniciativy rozhodl podstoupit. Běžel jsem do svého pokoje, kde jsem přípravy nakonec přeci jen dokončil v pohotovostním režimu. Výsledný čas odpovídal cvičným poplachům. Potom jsem pokračoval přes zbrojnice. O konkrétním typu zbraně jsem moc nepřemýšlel. Vyfasoval jsem takovou, jakou nebylo obtížné hledat. Nemusely to být rakety, nýbrž i něco jako DLT-19 s municí. Rychle jsem si druhou obdrženou zraň prohlédnul. Musela být v dokonalém pořádku. Hodlal jsem si vyžádat instrukce od důstojníků. Kdybych se k nikomu z důstojníků nedostal včas, vyhledal bych Kima Renerssona. S ním už bych se už snadno domluvil. Pravděpodobně bych ten kanón na vrabce nechal přidat k nákladu.Žádné další zvláštní vybavení jsem nehledal.

Do hangáru jsem dorazil jako jeden z posledních, leč snad dostatečně brzy, abych nezmeškal seřazení k odletu. Dříve, než jsem se zařadil k ostatním, přistoupil jsem k zástupci velitele Kibitromovi. Rukou jsem ukázal na onen těžký kalibr.
"Žádám rozkazy, co s tímhle. Je pěkně těžká, ale je fakt, že nevíme, co všechno se nám v té šarvátce může hodit." ohlásil jsem. Počkal jsem si na odpověď, jejímž vyplněním bych byl definitivně připraven k akci i k okamžitému nalodění.

[Jordi Linx]

Křižník Excavator, Hangár: (Všichni)
Když došel mezi posledními Brainy Swirlson, tak první skupině čety Bacara zbývalo zhruba patnáct minut do odletu. Dostatek času pro poslední kontrolu, sešikování se a přejmutí posledních instrukcí.
Kromě toho byl v hangáru navíc Kim Renersson, stále sice ve své běžné uniformě a nikoliv brnění, které oblékal jako velitel tanku, ale pořád jako jeden z těch, kteří patřili k vyšším šaržím a to i na základě zkušenosti.
Teprve až tady si vlastně Destro uvědomil, že nemusel běžet k tankistům, ale stačilo normálně zajít do hangáru. Když zde pro jistotu zopakoval svůj požadavek Kimovi, ten se jen zasmál se slovy:
Pár beden výbušnin pro Destra, plus vozíček, aby to utáhl,
pronesl, zatímco si vše zapisoval do datapadu, který měl v ruce.

Než měl Brainy Swirlson možnost zeptat se na zbraň donesenou navíc, otočil se Renersson k oběma nejvyšším šaržím.
Co vy pánové, nějaké speciální požadavky? Pochybuji, že budu mít možnost shánět něco na poslední chvíli dle průběhu vaší mise, ale takhle dopředu snad zajistím všechno potřebné. Samozřejmě počítám s klasickou municí a nějakými těmi granáty navíc, to je základ, ale spíš jestli něco speciální na tu větší základnu. Ta by mohla být oříšek,
zeptal se jich a naposledy jim dal možnost říct si o nějaké to vybavení navíc, které mohli značnou dobu vézt v tanku, minimálně do doby, než by se dostali do kontaktu s hlavním cílem jejich první operace na planetě.
Následně tuto trojici přerušil svým dotazem technofob jednotky, jenž kromě své klasické E-11, táhl o něco větší DLT-19.
--------------------------
Další kolo uzavírám 11.9., jako tradičně zde dávám možnost vzájemné diskuze, přeci jen jste těsně před startem a máte poslední možnost nechat na palubě svou vůli, nebo si vyžádat přivezení rezervních hnědých kalhot. Po dalším kole bych rád uskupení vydal na cestu, abychom se dostali k polní akci.