Takže asi tak...
jsem tu nová, než se tu zorientuju, bude mě to chvíli trvat, tak mě upozorněte, kdybych dělala něco špatně.
někteří tady mě znáte takže víte, co jsem zač
_________________________________________________________
komiks o Itchy (parodie, takže to neberte nijak vážně, jsou tam i nelogičnosti, ale myslím, že je to docela legrace) TADY jsem se pokoušela Itchy kreslit ručně
_________________________________________________________
Ptákovina z klonových válek (dám to jako odkaz, nevadí..?) Nové hvězdy klonových válek
________________________________________________________
Připravuji ptákovinky z KOTORu (tedy MOTOR - magor of the old republic), něco je kapku XXX ale to sem nebudu dávat, jen ty vtipnosti
_____________
snad se bude líbit...
(první část parodických scének z MOTORu... inspirovala jsem se u Robot Chicken)
Paluba Leviatanu. Temnota jako v učebně fyziky, kde je zatměno.
Darth Malak stojí u okna a shlíží dolu na Taris. Je úplně napláclý na sklo, které se pod jeho dýcháním zamlžuje. Do zamlženého skla píše „REVAN“ a k tomu kreslí sprosté symboly.
Kráčí k němu jeho poskok, tedy admirál Saul Karath. Dojde až k Malakovi a čeká, až se Malak otočí. Ten nic nedělá, pořád studuje Taris, jezdí prsty po skle a to píská.
Po několika minutách je to Saulovi blbé, navíc mu za chvíli začíná Star Trek, tak odkašle a praví:
„Errr… můj pane?“ Malak se otočí, doslova probere ze zasnění a mluví strašně pištivě:
„Íííí? Co? Kdo... eh, to jste vy…“ Karath se snaží tvářit neutrálně, ale má co dělat aby se nezasmál:
„Upch… pane, co se vám to stalo s hlasem??“ Malak na to:
„Ráno jsem měl chuť na panáka pálené corellianské, a nějak jsem zapoměl… a vylil jsem si to přímo do masky a ono se to nějak polámalo… strpení… ííííí sakra…“ tluče rukou ze strany do umělé čelisti.
„Úúúúúž jééé to léééé-ééépšíííí?“
„Ne pane, teď mluvíte jako operní pěvkyně.“
„Dóó-ooo hajzlůůůů!“ Malak vytáhne příruční šroubovák a něco na umělé čelisti šroubuje. Saul zvědavě přihlíží.
„Chrr… pchhh…. Chrr.. pchhh.. a co teď, admirrrále?“
„Váš hlas zní skvěle burácivě, pane, až na to funění.“
„Chrrr… pchhh… mám strrašnou chuť uškrrrtit toho blba, co to vyrrráběl. Tahat se s takovým nefunkčním verrrglem na obličeji…“ zase něco šroubuje.
„No? Už je to dobrý? Jak zním teď?“
Saulova tvář se rozjasní.
„Teď jste to pravý vy, pane!“
„Výborně. Tak kde jsme to zkončili?“
VAROVÁNÍ, OBSAHUJE SPOILER!!!
Jak se z Revan "stala Revan", část 1
Levithan, chodby.
Na chodbách stojí tři lidé: Bastila, asi třicetiletá rytířka jedi. Snaží se tvářit naprosto klidně, ale je špatná herečka a vůbec jí to nejde. V ruce rozhodně třímá obouruční žlutý světelňák.
Druhý je Carth Onasi, o něco starší pán, odhadem 35 s dvěma blastery a výrazem v obličeji, co zračí, že neví, co má dělat a co si má myslet, a že se mu to všechno musí asi jenom zdát. Třetí osoba je… jakási žena, tak v Carthově věku, s krátkým copem a růžovým obouručním světelným mečem. Vypadá jako někdo, kdo dneska prožil něco… neopakovatelného, což je pravda, protože Saul Karath je po smrti a tím pádem se veškeré aktivity týkající se tohodle pána nemohou opakovat. Tváří se jako by chtěla říct: „Co tu sakra dělám? Měla jsem být s josém na pláži a né se prohánět někde po vesmírných lodích!“
Každopádně, byla tady a my jsme tu taky.
„Cítím ho...,“ ozve se najednou Bastila.
„Pardon, to jsem byl já…“ omluví se Carth. Ta třetí po něm vrhne překvapený obličej, a začenichá.
„Ne… Tos nebyl ty, Carthe. To bude něco horšího. Ten puch je mi povědomý… sakra, jako bych ho už někdy… někde znala…“
„Říkám, Malak se blíží, učednice!“ prohodí Bastila. Její učednice poskakuje na místě.
„Sakra… sakra... já jsem rozcuchaná, zkrvavená, nervózní, mám dojem, že mi něco uniká a nevím co… uuu…“ Tu se rozletí dveře. Jenže vzápětí se zase zabouchnou a ozve se dutá rána.
„AAAUUUUU!“ zanadává kovový hlas. Naše trojice po sobě nechápavě kouká.
To už na scénu kulhá Malak, držíc si hlavu a pod pomyslnými zuby drtí nadávky.
„DARTH MALAK!“ oznámí Bastila, jako by si všichni mysleli, že místo Malaka tam je žonglující prezident spojených států na jednokolce.
„Ano, jsem to já,“ souhlasí Malak spokojeně. „Jdu pozdravit svou dívku. Ahoj zlato.“ Kouká se na Bastilinu učednici. Ta kouká střídavě na Bastilu a Malaka.
„Já ti dám! Teď zemřeš!“ zakřičí Carth a začne pálit z blasterů. Malak klidně střely odrazí a Cartha znehybní.
„Hej, co to děláš s mým kamarádem?“ ozve se Bastila.
„Totéž, co udělám s tebou, ty jedijský pse!“ zasměje se zle Malak a taky ji znehybní. Otočí se na učednici.
„Tak, a konečně jsme zůstali sami.“ Dojde až k ní a upírá na ní zraky.
„Ne! Nech mě, nenávidím tě!“ piští učednice. Malak čeká, co řekne dál, ale ona mlčí.
„A co říct třeba, že jsem zvláštně přitažlivý?“ napovídá.
„No to ani omylem.“
„Škoda. Před tím sis to nemyslela… hmm, políbil bych tě na uvítanou, ale bohužel nemůžu. Ale slyšel jsem, že admirál Karath…“
„Blááá! Toho mi nepřipomínej.“ Pak se zamyslí, „počkej, co jsi myslel tím před tím? My se známe?“ To už se Bastila probere ze stáze a Carth s ní. Ten truchlivě kouká na svoje blastery, co poprvé selhaly.
„Ano, je to pravda!“ ozve se Bastila, „znáte se.“ Její učednice Malaka pečlivě studuje.
„Je to možný, ale musel mít vlasy a jinou čelist. Na jakou jsi chodil střední?“
„Tam, kam ty. Známe se ze školy.“ Učednice je očividně zmatená.
„Počkej, ty jsi byl pašerákem?“
Malak se pěkně nasupí.
„Co jste jí to udělali? Vona si nic nepamatuje! Nic! Nepamatuje si na mě! Nepamatuje si na dárky co jsem jí dával, na naše společné noci, na Vánoce co jsme spolu slavili, na náš souboj na život a na smrt… Chcete říct, že na mě zapoměla??“
„Moment, moment!“ rozohňuje se učednice, „tak počkej. Ano, nic si nepamatuju, protože jsem byla půlku života závislá na koření. To ví každej. Všichni to víme!“
„Asi by ses měla něco dozvědět…“ rezignuje Bastila.
„O nás dvou…“ navazuje Malak.
„Nebude se ti to líbit…“ straší jedi. Učednice na ně kouká jako při tenise.
„Proč by nelíbilo?“ Nesouhlasí Malak, „boj se, aby se líbilo!“
„Tak to sakra vybalte!“ čuří se učednice. Malak se nadechne.
„Jsi Revan.“ Prosté, ale úderné.
„Hele, hele. Apríla bylo před půl rokem. Na vtipy nemám náladu. Tak co chcete?“
„Jsi Revan!“ stojí si na svém i Bastila.
„Ha ha. Zasmáli jsme se a pokračujeme dál.“
„Říkám ti, že jsi REVAN!“ Malaka pomalu přechází trpělivost a nad maskou rudne.
„Hele, jestli to nebudete brát vážně, tak končím a jdu domů a republika at se třeba pos**e.“
„Poslouchej… ty jsi fakt Revan!“ dá se do hry i Carth. Učednice pochybuje, že ten by po Saulově nájezdu měl na žerty náladu.
„Takže mi chcete sdělit, že jsem Revan?“
„Joooo!“ přikývnou Malak, Carth a Bastila.
„Ale to nejde. Já jsem holka a on je chlap. Mrtvý chlap. A já živá holka. Neznám nic, co by se víc vylučovalo. Takže už jste zkončili?“
„Ježkovy zraky…“ Carth se otočil a jakoby narazil hlavou do zdi.
„Nemáte někdo cígo? To bude nadlouho,“ povzdechne si Bastila.
„Nééé! Co je to za trdlo?“ zuří Malak. Pak se všichni uklidní a koukají na učednici, jak jí vysvětlit, že je Revan.
„Poslyš… podívej se do svého nitra a poznáš, že je to pravda!“ nabádá jemně Malak. Učednice souhlasí. Zavře oči, soustředí se, hledí do svého nitra….
… a vidí leda tak tančícího ewoka zpívajícího něco jako „pidly pidly pá – tadá, pidly- pá…“
„E-e,“ zamítne, „tak zkončíme s tou komedií?“
„Ne, uděláme to jinak…“ rozhodne Malak, „hele.. Carthe, podrž mi to…“ podá mu světelňák… „Bastilo, ty se postav takhle… jo... dej nohu na mou nohu… ty Revan… Revan! Nedělej že tam nejsi, já tě vidim… ty udělej stojku… dej levou nohu za mnou pravou nohu a levou ruku dej víc doprava za pravou nohu… oukej… takže… pozor! Soustřeď se!“
Najednou se stala změna.
Kolem se rozprostíraj pláně Dantooinu. Bastila se svou učednicí sedí na louce.
„Jediové neměly nikdy ve zvyku popravovat zajatce.“ Praví Bastila, „tak jich máme plné vězení a nevíme, co s nimi.“
Pak se scénka zase změní, najednou jsme v tréningové hale. Mistr Zhar rozdává moudra.
„No, učednice, ještě nikdy jsem se nesetkal s někým, kdo by se během měsíce naučil tolik, co jiní za několik let. Asi to bude tím, že jsi už jednou jeden výcvik mě – ale co to melu.“
A zase změna. Úkryt na Tarisu.
„Slyšel jsem, že Sithové mají takové metody,“ vykládá krvelačně Carth, „že ti uplně vygumují pamět a změní ti osobnost!... popravdě řečeno, někdy bych to potřeboval. Cítím se jako moula, a kdyby ze mě udělali drsoně… hmmm…“
A opět změna. Revan, ve své masce stojí nad klečícím Malakem, ještě s normální čelistí.
„A hele, když se stanu sithem, budeš se mnou chodit?“ žadoní Malak.
A finální, dramatická změna. Revan v masce kráčí po schodech na nějakou terasu. Jenže hábit je strašně dlouhý a ona klopýtne.
Hrabe se ze země a cedí nadávky. Pak dojde nahoru na terasu. Založí ruce a kouká do krajiny. Pak vytáhne kapesník a chce se vysmrkat.
Jenže v tom brání maska. Revan si poklepe na čelo, uklidí kapesník a pomalu snímá masku. Maska se ale zasekne, a tak s ní trhá a zase nadává. Ve finále je maska dole, ale s ní i několik chuchvalců Revaniných světlých vlasů.
A to už přichází Malak (furt se svou lidskou čelistí), obejme Revan, dlouze políbí…
„ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!“ Pyramida, sestavená z Malaka, Bastily, a… už to víme… Revanky se sesunula s rachotem k zemi.
„Néééé!!“ vříská Revan, popadne světelňák a ničí vybavení Leviatanu. Pod jejími ranami padne hasičák, kterým začne stříkat a dělat kolem bugr. Carth ihned přiskočí a snaží se přístroj zazátkovat, ale docílí leda toho, že pěna cáká víc a víc. Tak tedy přístroj odhodí. Bastila a Malak zatím Revan pacifikují.
„No tak, no tak…“ klidní Bastila.
„Teda čekal jsem všechno, ale to že rozmlátí přístroj na hašení, to mě ani nenapadlo.“ Vrtí Malak hlavou.
„Bláááá!“ křičí Revan.
„Na hysterák měla moje babička takovej recept,“ radí Carth, „a to dát si panáka huttské. Proto ji furt nosím s sebou.“ Odzátkuje nějakou láhev a leje to Revan do pusy. Ta ztichne.
„Proč vlastně tak vyvádím?“ diví se, „proto, že jsem nějakej… nějaká… sakra… Revan byla ale chytrej stratég, a já nerozeznám ani levou vod pravý…“
„No, trochu jsme to při měnění paměti zvorali…“ omlouvá se Bastila, „a asi jsme ti dali zbytečně… světskou osobnost. Ale dá se to zase napravit!“
„Tak jo, utíká nám světlo,“ tleskne Malak, „Carthe, podej mi meč.“ Carth udělá, oč Malak prosí. Stejně by si Sith meč vzal sám.
„Ouky Douky. Díky za pomoc.“, hlaholí Malak, „Jsem rád, Revan, že jsme si ujasnili, kdo jsme a teď tě můžu v klidu zabít. Zlomila jsi mi srdce, přivedla na cestu zkázy a zmrzačila mě. Jsem zahořklej plešatej chlápek s umělou pusou, co se pořád porouchává, a to díky tobě.“
„Nechápu, jak ses mohla zahazovat s někým takovým, Revan!“ Carth si prohráne husté vlasy a blýskne rovnými, zdravými zuby. Malak ze sebe vydá něco jako „grrrrnnk“ a Cartha zmrazí.
„Jen tak mezi námi, Revan,“ ozve se Bastila posměšně, „taky nechápu tvůj vkus na chlapy…“ Malak ji zmrazí. Pak se zamyslí.
„Ééér… kde sem zkončil?“
„No něco že tě nikdo nemá rád…“
„Jo. Nemá. Nikdo. To je pravda... Hm a víš proč? Kvůli tobě. Možná si to nepamatuješ, ale je to tak. A teď tě za to zabiju.“ Aktivuje meč. Revan se zamyslí.
„Jen by mě zajímalo, co bys tehdá dělal, kdybych byla chlap…“
