6. Mise pro MrTukana(Askel Nur Ebion)

[Jordi Linx]

Geonosis, Jeskynní tunely:
Se vstupem do jeskyně jsi příliš dlouho neváhal a zanedlouho jsi v ní už kráčel se zažehlým mečem sloužícím jako zdroj světla a hledal jsi další stopy ztracené čety. Ze začátku to šlo ještě dobře, ale po chvilce se už na podlaze déle nevyskytoval prach nafoukaný z venku a stop po vojácích bylo čím dál tím méně. Nicméně jsi před sebou měl jednu jedinou cestu, takže jsi nemusel zdlouhavě přemýšlet, kudy by ses měl vydat.

Se smysly nastraženými jsi takhle kráčel již déle jak deset minut - cesta se svažovala mírně dolů a měl jsi dojem, že se postupně stáčí směrem podél bojové linie, alespoň dle toho, co sis pamatoval z mapy ve stanovišti Trill. Po chvíli jsi narazil na první změu ve struktuře jeskynního tunelu - došel jsi na okraj velké místnosti válcovité struktury, kdy ty jsi byl úplně nahoře. Dolů se svažovala točitá cesta po obvodu a slabé světlo světelného meče ti neumožňovalo vidět až na dno. Zároveň jsi měl pocit, že už tady nejsi úplně sám, ale doposud nic, co by naznačovalo jakoukoliv formu nebezpečí.

Pokud by ses rozhodl zkontrolovat komlink, tak bys dospěl k nepříjemnému zjištění - tvůj signál byl rušen. Mohlo to být i pozitivum, protože by to nutně nemuselo znamenat, že 17. četa potkala nějaký nepříjemný smrtelný osud, ale mohli být stále ještě naživu. Každopádně nebylo pochyb o tom, že ten zdroj rušení byl někde níže vespod - v hloubějších částech jeskyně, na jejímž kraji jsi nyní stál.

[MrTukan]

Geonosis, Jeskynní tunely:

Postupoval jsem obezřetně tunely, které mě naštěstí vedli jedinou možnou cestou, a tak jsem nemohl zatím ztratit stopu vojáků, kteří byli pohřešovaní. Z celé akce jsem začínal mít zvláštní pocit, na druhou stranu bylo dobré zcela se ponořit do mise a nemusel přemýšlet nad tím, co se to tu vlastně odehrává ve větším měřítku. Teď jsem měl zachránit četu vojáků a zabezpečit tuhle oblast, což byl zcela jasný úkol na který by měly mé schopnosti stačit a zabavit mě na dalších pár chvil.

To už jsem však došel až k veliké místnosti, o které jsem bohužel nemohl mít celkový přehled, protože jsem sebou neměl žádný výkonnější zdroj světla než svůj světelný meč. Víc než na oči jsem se proto rozhodl soustředit na Sílu a její varování, které sice říkalo, že tu někdo kolem je, ale zatím neměl v úmyslu mě napadnout. Podstatné bylo to zatím, a proto jsem si dával velký pozor. S aktivovaným světelným mečem jsem nicméně mohl reagovat okamžitě, což mi dodávalo jistoty, které jsem ani tak neměl málo.

Letmým pohledem na komlinkt jsem zjistil, samozřejmě jak jinak, že je můj signál rušen a nikam se odsud nedovolám. To byla na jednu stranu dobrá zpráva, na druhou stranu to tak dobrá zpráva být nemusela. Pokud se někomu vyplatilo zde rušit komlinkový signál, bylo zde určitě něco co stálo za to, aby to bylo skryto a chráněno. Takové věci obvykle znamenají nebezpečí jak pro četu plně vyzbrojených vojáků, kteří ještě možná žijí a možná už také ne, tak i pro vycvičeného rytíře Jedi. Nicméně můj úkol byl jasný a roli hrála i zvědavost. Proto jsem se rozhodl pokračovat níž do jeskyně, přičemž jsem hledal nejschůdnější cestu a stále jsem se soustředil v Síle, abych pozoroval své okolí i jinak než pouhým zrakem.

[Jordi Linx]

Geonosis, Jeskynní tunely:
Neměl jsi mnoho dalších možností a navíc tvá zvědavost převládla - vyrazil jsi tedy kupředu po svažující se cestě při obvodu. Tehdy sis mohl všimnout, že se občas ve stěnách nacházel nějaký ten otvor někde ve výšce dvou až tří metrů, ale nebyl moc velký a ani se nezdálo, že by měl vést někam dál.

Pocit nějaké další přítomnosti přetrvával až do doby, kdy jsi se dostal dospod, kde jsi jasně mohl vést další tunel vedoucí dál. Pečlivé rozhlížení ti pomohlo nalézt několik dalších stop, které byly stejné jako ty prve a utvrdil ses v tom, že jsi byl na správné cestě. Každopádně se jeskyně táhla dál a určitě to vedlo pryč od místa vstupu. Se smysly napjatými jsi tedy pokračoval dál přímo za nosem.

Po dalších deseti minutách chůze jsi narazil na nějakou změnu - při chůzi sis všiml jakési čmouhy na stěně a jal se ji prozkoumat. Tvé zkušenosti hovořily jasně - bylo to od blasterového výstřelu, takže se tady poblíž muselo někde střílet. Než jsi mohl více rozmyslet, kdo nebo co či po kom, tak tě opět jednou varovaly tvé smysly.
Uskočil jsi do strany zrovna v momentě, kdy vzduchem prolétl výboj. Nejednalo se však o klasický blasterový výboj, ale výstřel ze sonického blasteru. Rychlé ohlédnutí ti prozradilo, že za tebou nikdo nebyl, což bylo poněkud matoucí. Teprve až při druhém výstřelu sis uvědomil, že útočník - útočníci létali ve vzduchu.
Za tebou se ve vzduchu vznášeli tři hmyzí stvoření se sonickými zbraněmi a šlo od nich podivné klapání. Rozhodně však neměli přátelské úmysly a něco ti říkalo, že tu nebudou jenom tři.

[MrTukan]

Geonosis, Jeskynní tunely:

V tunelech jsem neměl nikterak dobrý pocit, radši bych bojoval na povrchu, avšak v tuhle chvíli jsem si nemohl vybrat. Pokračoval jsem dál tunely a doufal jsem, že brzy narazím na vojáky, které hledám, nezraněné a pouze například ztracené. Něco mi ovšem říkalo, že takový happyend mě tu nečeká. To už jsem však narazil na známky možného boje a jak jsem se je sledovat. Nicméně boj mě měl nalézt dřív než já jej. Ohavné lítající bytosti po mě pálily ohavnými zbraněmi. Rychle jsem pochopil, že sonické střely jsou nepříjemná záležitost a je lepší se jim vyhýbat. Usoudil jsem, že k odrážení těchto střel by patrně nebyl ani nejlepší volbou světelný meč.

Útočníci se pohybovali ve vzduchu a já jsem byl na tomto místě dost zranitelný. Přímý útok by byl obtížný, protože proti létajícím stvořením je světelný meč zbraň účinkující pouze na poměrně krátkou vzdálenost. Rozhodl jsem se proto pro tvrdý úder Silou, kterým jsem chtěl všechny tři střelce odhodil a nejlépe se jich zbavit nárazem do zdi tunelu. Po tomto protiútoku jsem se rozhodl pro velmi rychlý postup vpřed, přičemž jsem doufal, že se dostanu do prostoru, ve kterém se budu moct snáz bránit. Navíc někde tam přede mnou jistě byli vojáci, které jsem hledal, zatímco za mnou bude brzy velká spousta naštvaných hmyzáků,

[Jordi Linx]

Geonosis, Jeskynní tunely:
Nevyhodnotil jsi svoje šance na boj jako příliš pozitivní a proto jsi se rozhodl prozatím pro taktický ústup. Ale ještě předtím jsi se pokusil odhodit trojici hmyzáků na stěnu anebo je co nejlépe zpacifikovat. Vyslal jsi tedy jeden silný úder Silou přímo doprostřed tří členné skupiny. Výsledek nebyl takový, jako jsi doufal, ale poněkud odlišný - stvoření přímo uprostřed jsi odhodil pět metrů nazpět, vyrazil mu zbraň z ruky a ještě jej rozhodil v letové fázi. Jeho dva kolegy jsi pak odhodil spíše do strany, jeden se opřel o stěnu a na nějakou chvíli po tobě nemohl střílet a třetí to ustál asi nejlépe, ale i tak byl dost rozhozený. V celku jsi měl tedy skvělou příležitost vyrazit kupředu, hlouběji do tunelů ve snaze najít vhodnější místo pro boj.
Tvůj útěk vpřed relativně rychle doplnila střelba pronásledující dvojice, která se držela pospolu, zatímco ten třetí byl více vzadu, jak musel nejprve nalézt svou upuštěnou zbraň. V tvůj neprospěch však tunel zůstával stále dost veliký pro pohodlný let a let byl o něco rychlejší než tvůj běh. Musel jsi se občas ohnat světelným mečem, abys zastavil výstřel tvých pronásledovatelů, když se jim povedlo dobře zacílit. Naneštěstí jsi je nemohl odrážet nazpět a musel sis dávat pozor, abys nestál přímo za mečem - jinak jsi mohl takto nepřátelskou palbu relativně snadno eliminovat.

Takto jsi pokračoval asi pět minut ve zběsilém tempu, když jsi před sebou na zemi spatřil mrtvolu - stejného hmyzáka, kteří tě právě pronásledovali a jež už opět stihli vytvořit tří členný tým. Navíc se roztáhli více do stran a rychlost úprku jsi musel obětovat aktivnější a přesnější obraně. Co hůř - tunel se spíše ještě zvětšil a dle všeho ses blížil do nějaké větší jeskyně, kde jsi mohl vnímat další živé organismy. Zda-li to byli postrádaní kloni, nebo další hmyzí stvoření, to jsi však s určitostí říci nemohl.

[MrTukan]

Geonosis, Jeskynní tunely:

Ocitl jsem se v nepříjemné situaci, která se mi vůbec nelíbila. Na druhou stranu situace nebyla ještě tak kritická, abych si s ní nedokázal poradit. Zachovával jsem si úplný klid a koncentraci, přičemž jsem odrážejíc střelbu prchal, tedy vlastně takticky se přeskupoval, před okřídlenými hmyzáky. Jak jsem pokračoval tunelem dál a dál, nezdálo se, že bych měl už brzy narazil na místo, které by bylo příhodnější pro boj a moji pronásledovatelé se stále přibližovali. Proto jsem se rozhodl je znovu zpomalit tím, že jsem naráz zastavil, rychle se otočil a pomocí Síly se jim pokusil vyrazit z rukou zbraně a s nimi mrštit o zeď jako před několika minutami. Meč jsem měl připravený k odrážení střel a po svém zdržovacím manévru jsem se rozeběhl dál vstříc neznámu.

Mrtvý hmyzák naznačoval, že tu někde byli naši vojáci, otázka, která však zůstávala viset ve vzduchu byla, zda jsou ještě naživu a zda ty bytosti, které cítím tam někde před sebou, jsou přátelé nebo nepřátelé. V podvědomí jsem se však rozhodl pro to, že to budou spíš přátelé, alespoň jsem v to doufal, a tak jsem se snažil dostat k nim co nejrychleji a za každou cenu. Pár chlapů s blastery by mi každopádně ulehčilo od mých létajících pronásledovatelů snáz, než můj světelný meč.

[Jordi Linx]

Geonosis, Jeskynní tunely:
Vzhledem k zhoršující se situaci jsi přistoupil k protipatření, aby se to ještě více nezkomplikovalo. Rychle jsi se otočil na místě a okamžitě udeřil pomocí Síly na své pronásledovatele, kteří tenhle protiútok neočekávali. Jednoho se ti povedlo opět odzbrojit a druhého jsi odhodil jakoby zespoda a zvedl ho spíše nahoru. Lehce jsi s ním narazil do stropu a rozhodně ho dostatečně rozhodil, aby jsi opět mohl v dalším úprku získat nějaký náskok.
Negativem však bylo, že se vzadu neobjevil jeden další hmyzák, ale hned trojice, což znamenalo, že se tvá skupina pronásledovatelů začala nepříjemně rozrůstat. Ale to už jsi byl opět v plném tempu v útěku hlouběji do tunelů a jak jsi doufal i blíže ke skupině vojáků, které jsi se sem vydal hledat.

Tentokrát jsi mohl utíkat dobrých deset minut, než jsi narazil na něco dalšího. Hmyzáci se rozhodli udržovat nějakou konstantní vzdálenost, kde jsi je nemohl ohrozit tak bezprostředně, ale mohli na tebe střílet. Naštěstí ta vzdálenost byla dostatečná na to, aby jsi zvládal všechny střely zblokovat a neubírat příliš na tempu pohybu.
Nyní jsi dorazil do ústí nějaké větší jeskyně a z počátku jsi se málem zastavil, když si uvědomil, že tvorů podobných tvým pronásledovatelům je tady poněkud víc. Než si tě všimli, tak jsi kolem nich proběhl a tak nějak podvědomě běžel ke druhému konci jeskyně, když se ozvala blasterová střelba, odkudsi z boku.
Tady!
ozval se hlas tlumený helmou a ty jsi tím směrem vyrazil. Opravdu se jednalo o skupinu vojáků, kteří byli zabarikádováni v menším výklenku a hmyzáci se od nich drželi v dostatečné vzdálenosti. Dva zranění byli opření vzadu o stěnu, ale zdáli se naživu, ostatní měli jen na několika místech očouzená kdysi jasně bílá brnění.
Dohromady tu tedy bylo devět mužů a jeden měl insignie označující vyšší hodnost - jak jsi mohl vědět, tak se jednalo o seržanta.

[MrTukan]

Geonosis, Jeskynní tunely:

Sice jsem ani nevěděl, co jsou moji nepřátelé zač, ale už teď jsem vážně tyhle odporné hmyzácké pazmrdy neměl rád. létali, stříleli nepříjemnými zbraněmi a vůbec byla otrava se s nimi setkávat. O to horší to bylo, když se mě snažili zabít a díky svým křídlům měli podstatnou výhodu. To už jsem se však přiblížil mužům, které jsem hledal, což se dalo považovat za úspěch. Již před zavoláním jednoho z vojáků jsem cítil jejich přítomnost v Síle a samozřejmě jsem také zaznamenal blasterovou střelbu. Zaplul jsem tedy do výklenku za vojáky, kde jsem si mohl na chvíli vydechnout a vymyslet plán.

První část mého úkolu byla splněna, četu vojáků jsem našel a naštěstí byli stále na živu. Větší problém teď ovšem byl, jak se dostal z jeskyní a tunelů a ohlásit průzkumný nález velení. Podstatné bylo dostat se z jeskynního komplexu naživu, to ovšem patrně nebudou ochotni připustit stvoření, která je obývají a které patrně čekají na příležitost kdy mě a vojáky postřílet.

Výborně, tady jste. Jsem rytíř Jedi Askel Nur Ebion a jsem rád, že jsem vás konečně našel. Jaká je situace seržante? Musím říct, že ranní jogging v těhlech jeskyních nepatří zrovna k těm nejjednodušším.

Prohodil jsem vtípek, dotázal jsem se na stav vojáků i situace a vizuálně jsem zkontroloval muže. Při čekání na odpověď jsem si přidřepl k prvnímu ze zraněných mužů a pomocí Síly jsem kontroloval vážnost jeho zranění, přičemž jsem se následně pokusil zmírnit jeho bolest, zastavit případné krvácení a nastartovat léčebné procesy. I když jsem nebyl žádný velký a zkušený Jedijský léčitel, pochopitelně jsem oplýval základním tréninkem v těchto dovednostech a i když jsem patrně nebyl schopen vojáka úplně vyléčit, mohl jsem mu aspoň trochu pomoci. Stejnou rychlou pomoc jsem věnoval i druhému zraněnému muži. Dalo se očekávat, že nás zde budou moji pronásledovatelé spíše držet v šachu, než aby na nás do této dobře vybrané pozice podnikli útok, a tak jsem zbytečně nespěchal.

Po zjištění stavu vojáků a zlepšení stavu těch, kteří byli zraněni, bylo vhodné začít pomýšlet na to, co budeme dělat dál.

Nějaké návrhy seržante, jak se odsud dostaneme bez toho, aby nám ty lítající potvory ustřelily zadky?

[Jordi Linx]

Geonosis, Jeskynní tunely:
Nalezení skupiny vojáků pro tebe byla do jisté míry úleva, stejně jako to, že byli všichni naživu. Podíval ses na zraněné a to s poněkud nechápavými výrazy přítomných, pokud bys tedy natočení jejich helem svým směrem mohl takto označit. Zranění dvou vojáků vzadu naštěstí nebyla vážná, jen povrchové popáleniny, nicméně oba dostali pořádně zabrat. Jestli měla tvoje snaha nějaký účinek, tak to dotyčná nedali moc najevo, ale podobně klidní zůstali i při tvém vtípku.
CT-1754 se hlásí, pane, stejně jako celá 17. četa,
zasalutoval ti a prostřídali se i všichni vojáci, přičemž dva byli připraveni kdykoliv pálit na nepřítele, který se však prozatím stáhnul.
Našli jsme cestu přes nepřátelské shromaždiště a byli jsme přepadeni ze zálohy. Útok se nám povedlo odrazit a obsadit tuto pozici, máme dva mírně zraněné - pro případný útok však budou připraveni,
popsal ti stručně situaci, v níž se ocitli a dost z toho jsi vlastně už nějakou formou věděl. Klíčové teď bylo určit, co provést dál s vaší situaci, kdy tě jako první zajímal únik bez nějaké další újmy.
Tady CT-793 má k dispozici dva termální granáty, které by měly být více než dost na to, abychom nechali sesunout tunel, kterým jsme přišli. Následně bychom pak pokračovali támhletou cestou a dále do hloubi nepřátelského území, abychom nalezli případné další cesty, jimiž by se mohl nepřítel dostat do výhodné pozice vůči našim hlavním silám. Cestou samozřejmě zničit veškerý odpor na který narazíme,
prozradil ti seržant návrh na řešení situace, který měl připraven a jak chtěli postupovat dále. Nikde v tom nebylo ani slovo o nějakém ústupu nebo čemkoliv jiném - nebylo pochyb, že byl odhodlaný splnit svůj úkol za každou cenu.

[MrTukan]

Geonosis, Jeskynní tunely:

Můj zájem o zraněné je překvapil asi stejně jako mě překvapilo jejich salutování. Už při přistání se ke mě vojáci chovali divně, takže se dalo předpokládat, že s tím jen tak nepřestanou. Přes to to bylo dost zvláštní a možná trochu nepříjemné. Když jsem tedy obhlédnul vojáky a zjistil, že nejsou zraněni nijak zvlášť vážně a také potom co jsem si vyslechl hlášení seržanta a jeho návrh řešení, usoudil jsem, že bychom skutečně mohli pokračovat v jejich původní misi a to nyní společně. Přeci jenom cesta zpět byla poměrně dlouhá a nebezpečná, nebyl tedy velký risk postupovat kupředu. Před tím jsem si však musel něco vyjasnit.

Seržante mě nemusíte salutovat, nejsem žádný váš velitel. Jsem rytíř Jedi a přišel jsem vás jenom najít a podpořit vás v téhle bryndě. Jsem si ale celkem jist, že byste si poradili i beze mě. Každopádně váš návrh se mi líbí, splnit misi a ještě k tomu postupovat kupředu je vždy lepší, zvlášť když má člověk za zády krvelačné lítající bestie kam až oko dohlédne. Každopádně než uskutečníme ten váš plán, tak si vyjasníme jednu věc. Rozhodně se nezvládnu orientovat v tom, kdo z vás má jaké číslo, takže pokud spolu budeme spolupracovat, chci znát jména, kterýma vás můžu oslovovat, protože zatím dokážu rozlišit jenom tady seržanta.

Pronesl jsem autoritativním hlasem a rozhlédl jsem se po vojácích, abych si je prohlédl nejen očima, ale i v Síle. Vyplatilo se znát muže, se kterými člověk bojoval a to ať už po té stránce co dokáží, tak i po té co vydrží. Potřeboval jsem si v tomhle udělat jasno, protože to všechno přišlo tak znenadání, že každá malá jistota mi pomáhala utvrdit se, že svět se ještě úplně nezbláznil. Potom bylo potřeba připravit muže k boji a současně jsem se rozhodl zkouknout i situaci venku, abychom udeřili v pravý čas a zahájili postup správným směrem.

[Jordi Linx]

Geonosis, Jeskynní tunely:
Svou žádostí o nesalutování a informací, že nejsi jejich velitel, jsi seržanta poněkud zaskočil. Tedy, dle vzniklého ticha a nejistého ohlednutí po ostatních klonech, tomu vše nasvědčovalo. A nepomohla tomu ani tvá poznámka o jménech, které bys znal mnohem radši než jenom jejich číselná označení.
Ehm, pane, ale my nemáme jména. Máme jen svá číselná označení,
zareagoval jeden z klonů, který zrovna neměl službu v hlídání pozic. Nyní střelba utichla, jak se nepřátelé stáhli a nedoléhali na vaši pozici - přesná střelba klonů je stála jednoho z jejich řad a to ještě nestříleli všichni. Nicméně pozornost na tebe upírala většina skupinky, tedy pokud se zrovna neobrátili směrem k seržantovi, aby nějak se stávající situací zkusil pohnout.
Podle organizační struktury jste náš nadřízený a máme se řídit dle vašich rozkazů, pokud jste vy, nebo jakýkoliv další z Jediů přítomen. Bylo to vydáno sice narychlo, ale je to jasný příkaz, dokud nedojde k ukončení tohoto střetu a jasného upřesnění regulí a hierarchie vedení, pane,
informoval tě seržant a nemohl si stále odpustit oslovení pane. Mezitím pokynul dvěma klonům, aby si vyměnili pozice na hlídkách a ti tak udělali tiše a profesionálně, jakoby celý život nedělali nic jiného. Jinak ti stále věnoval svou plnou pozornost a čekal, co mu nyní povíš. Mohl jsi z něho jasně vycítit jakési zmatení a jistou nervozitu ohledně tvé osoby - ale v moment, kdy jako seržant dával rozkaz k výměně mužů na hlídce si tím byl naprosto jistý, jakoby to bylo součást jeho přirozeného já.
Ti geonosiané jsou zase pasivní seržante,
nahlásil jeden z klonů a prozradil i druh, s kterým jste tu vlastně měli tu čest.

[MrTukan]

Geonosis, Jeskynní tunely:

Nemohl jsem si nevšimnout určitého zmatení nalezených vojáků, které jsem patrně způsobil svým projevem. Já jsem byl ovšem také zaskočen, zejména potom, co mi řekli, že nemají žádná jména. S tím jsem se nehodlal smířit.

Každý má nějaké jméno a nevěřím, že jste si celý život vystačili jenom s čísly, takže sem s nimi.

Zavelel jsem, abych se posléze dozvěděl, proč mi pořád říkají pane a salutují. Úprava organizační struktury, která by z Jediů dělala velitele mě poněkud minula, takže mě i to poměrně dost překvapilo. Na druhou stranu v této chvíli patrně nemělo cenu se s vojáky dohadovat, potřebovali jsme odsud zmizet a to že rychle.

Co je to za pitomost? Který di´kut vydal takový rozkaz? Každopádně mě to nějak minulo, před malou chvílí jsem přiletěl. No, asi ale nemá cenu se o tom dohadovat, pokračovat v tom můžeme, až dostaneme naše zadky někam do bezpečí. To salutování si ale odpusťte.

Ukončil jsem otázku panáčkování na moji adresu a začal jsem opět přemýšlet o nastalé situaci a jak z ní ven.

Takže ty lítající hmyzáci jsou geonosiani, výborně, co o nich víme, kromě toho, že lítají a střílejí mizernejma zbraněma? Abych se přiznal, tak já je vidím poprvé v životě.

[Jordi Linx]

Geonosis, Jeskynní tunely:
I když jsi trval na tom, aby ti řekli nějaká jména, tak ani napodruhé ses nedostal žádné odpovědi - kloni si prostě jen vyměnili několik nejistých pohledů, jak přemýšleli, co by ti na to měli vlastně odpovědět.
Pane, byli jsme vypěstování v klonovacích nádržích a byli jsme různě očíslováni od začátku. Nikdo se nám neobtěžoval dávat nějaká jména nebo cokoliv. Naším hlavním účelem je bojovat za Republiku a pokud zemřeme tak bude nejspíš jedno, jestli na tom seznamu budeme mít jméno nebo jenom číslo,
odpověděl ti bez nějakého většího náznaku emoce seržant doufajíc, že tím by mohl toto téma uzavřít.

Při zmínění výrazu di'kut se k tobě alespoň dva kloni zvědavě natočili, jakoby je použití právě tohoto slova zarazilo.
Vaabir gar jorhaa'ir mando'a?
pronesl jeden z vojáků tvým směrem a čekal, jak mu na to odpovíš, ale seržant ho gestem zarazil.
Na to teď není čas 94ko, musíme vyřídit ty geonosiany,
zarazil ho seržant a otočil se směrem k tobě.
Ano pane, naši protivníci jsou domorodí geonosiané, kteří jsou pro boj v těchto tunelech lépe vybaveni jak droidi. Všichni jsou schopni lítat a my se tu potýkáme s lehkou pěchotou. Ta používá sonické zbraně - velice nepříjemné a bez brnění bych vám doporučoval neriskovat zásah, s brněním něco vydržíme. Střeleckou mušku moc dobrou nemají, nicméně je jich relativně velký počet,
shrnul ti celou vaši situaci více po taktické stránce a ukázal k místu na vrchu tunel v bodě, odkud jste dorazili.
Tamhleto místo by bylo nejlepší pro umístění výbušniny, ale když tam někdo z nás poleze, tak bude v hodně otevřeném prostranství a ani s plným krytím to asi nebude schopen přežít. Můžeme sice zkusit vystřílet, co půjde, ale pravidelně jim sem přilétají posílí z támhlehoto tunelu, kam jsme původně chtěli pokračovat dál dopředu,
vrátil se zpět k plánu, který před nějakou dobou naznačil a ukázal i na druhý tunel vedoucí z této haly. Stejně tak prozradil problém s jejich plánem.

[MrTukan]

Geonosis, Jeskynní tunely:

Seržantova slova byla jedním slovem skličující. Představa, že existovaly živé bytosti, jejichž jediným účelem bylo bojovat a zemřít, mi nebyla vůbec příjemná. Být zrozen jenom pro boj, bez ideálu, volby nebo důvodu k boji zkrátka nebylo správné. A rozhodně nebylo správné, že tito muži, ač z masa a kostí, inteligentní živé bytosti, neměli žádná jména. Nebyl čas nazbyt se s vojáky dohadovat, ovšem musel jsem ji ukázat, že nesdílím pohled na věc, který přijaly za svůj. Dal jsem najevo své rozhořčení a smutek z toho, co jsem právě slyšel.

Mně to jedno nebude seržante. Každý musíme jednou zemřít, ovšem smrt člověka nebude nikdy zanedbatelná, a proto byste měli mít jména, aby na vás vaši přátelé a bratři mohli vzpomínat. Je to zkrátka důležité pro každou živou bytost a vy se od jiných nijak nelišíte.

Tím jsem se rozhodl ukončit otázku jmen a soustředit se na další úkol, tedy přežít a dostat ze z téhle pasti. Po mé otázce ohledně mého vojenského zařazení se na mě otočil jeden z vojáků patrně s dotazem v cizí řeči, které jsem nerozuměl. Podařilo se mi zachytit pouze zmínku o mandoa, což mi evokovalo vzpomínku na učení o Mandalorianech, v dřívějších dobách hojných, v dnešní době spíše vzácných lovcích odměn a válečnících. Poznamenal jsem si, že se o této věci musím dozvědět víc a donutilo mě to zároveň přemýšlet, co jsem to řekl, že voják takto reagoval, teď na to však nebyl čas. Současně mi došlo, že tito kloni vypadají ve svých zbrojích docela podobně jako Mandaloriani, o kterých jsem se dříve učil. Naštěstí jsem nedostal čas 94ce odpovědět, protože ho zarazil jeho seržant, za což jsem byl rád, protože jsem mohl taky vypadat jako pěkně nevzdělaný hlupák.

Pozorně jsem si tedy poslechl seržantům rozbor, který zatím zněl poměrně rozumně a v náš prospěch. Lítající pitomci co neumějí střílet a je jich zkrátka kupa nebyli až tak nebezpeční protivníci, ovšem až na ten počet.

Výborně, to je dobrý plán. Ukažte mi ty výbušniny, které je tam potřeba dostat a vysvětlete mi, jak se aktivují, doufám, že mají alespoň nějaký časovač nebo tak něco. Nějak je tam už dostanu. Vy mi budete krýt záda a zkusíte vyčistit cestu v před, abychom se elegantně mohli vypařit, až to bouchne.

Jednoduše jsem se přihlásil na misi, která by byla pro vojáka smrtelná, já jsem ji však s využitím Síly, svých schopností a světelného meče mohl provést o dost snadněji, alespoň jsem v to doufal. Rozhodl jsem se zkrátka vzít riziko na sebe. Nejprve jsem se však rozhodl pořádně prozkoumat výbušniny, které chtějí umístit nad tunel, zejména jak jsou těžké a objemné. Současně jsem zkusil odhadnout, zda bych je do potřebného místa dokázal dopravit pomocí Síly bez toho, abych se musel příliš vystavovat nepřátelské střelbě.

[Jordi Linx]

Geonosis, Jeskynní tunely:
Seržant pokývl, že rozumí a vyžádal si od jednoho vojáka výbušniny, aby ti je o krátkou chvíli později podával do ruky. Jednalo se o tři podlouhlé šestihranné pruty připevněné k sobě a celé obalené v jakési fólii nebo něčem podobném. Nikde jsi neviděl žádný spínač nebo cokoliv dalšího - prostě se to zdálo jen jako samotná nálož bez ničeho.
V podstatě to stačí odpovídající sílou přitisknout na stěnu a udrží se to, k tomu slouží ta fólie. Prudký náraz spustí chemickou reakci a vznikne něco jako lepidlo, takže se s tím dá i hodit na stěnu. Naneštěstí nikdo z nás nedohodí tamhle na vršek té chodby,
informoval tě seržant a ukazoval na pozici těsně nad vchodem, kterým jste přišli. Vzhledem k váze výbušniny ses ani nemohl divit, že jim tam běžný člověk nebo klon nebyl schopen dohodit. Aby tam tu výbušninu dostali, tak by se tam museli vyšplhat a stali by se tak opravdu nádherným cílem.
Ideální by to bylo do jistého výklenku tam, ale je to dost silné, aby to udělalo svoje odkudkoliv. Jinak nic aktivovat nemusíte, je to řízené přes dálkový detonátor s dosahem do sta metrů, přinejhorším to aktivuje i přímý zásah blasterem. Takže stačí to tam dostat a stáhnout se k naší pozici,
pokračoval dál seržant a ukázal ti jednoduchý detonátor, který byl nyní zajištěný s pojistkou. V podstatě šlo o to jen stisknout tlačítko a pak spoléhat na práci výbušniny.
Pokud mohu doporučit, tak k tomu ústí přiběhnete tak, abychom mohli do něho neustále pálit, kdyby odtamtud přilétali. Já a 94ka se sice přemístíme tamhle, abychom vás mohli lépe krýt, ale tohle by nám dost pomohlo. Jinak stačí říct a my jsme připraveni během vteřinky. Nejdřív bychom udělali krycí palbu a pak byste na můj pokyn vyrazil, to zvýší šanci na to, že na vás zaútočí až později,
naznačil ti ještě, že by bylo lepší, kdyby ses k tunelu přiblížil bokem a nechával tak ideální prostor k palbě, která ti měla poskytnout krytí. Nyní bylo jenom na tobě, jestli se rozhodneš do toho jít a pokud ano, tak kdy dáš pokyn klonům, k tomu, že můžete začít.