Bitevní droid B-1
Bitevní droid je jeden z nejméně nebezpečných protivníků proti kterým mohla republika čelit. Bitevní droid byl vyráběn v ohromných množstvích obchodní federací jako hlavní úderná síla. V malém počtu byl bitevní droid lehce zničitelný a proto byl nasazován ve stovkách a tisících kusů.
Měl chatrnou konstrukci těla a díky tomu byl zničitelný naprosto čímkoli, co se dalo nazvat zbraní. Byli řízení centrálním počítačem, který byl většinou umístěn v lodi na orbitě planety. Využíval se vzhledem k lacinosti a jednoduchosti své výroby. Primární zbraní byli blastery E-5.
Super-Bitevní droid B-2
Vytvořeni pro neschopnost samostatnosti droidů B-1. Na rozdíl od nich nepotřebovali řídící signál a byli lépe pancéřováni. Jako zbraň sloužili malé zabudované duální laserové kanóny využívající tri-shot systém(tři rány najednou, každá v jiném směru). Mohou používat i přídavné zbraně a také různé úpravy vzhledem k prostředí. Byli hojně nasazováni od bitvy na Geonosis, kde jednoznačně předčili typ B-1. Jejich výroba však byla náročnější a složitější.
Droideka
Značně destruktivní bitevní droid, který byl mnohými obávan a nemálo rytířů Jedi zvolilo radši ústup před přímou konfrontací. Droid postavený na třech nohách po nichž se mohl posouvat pouze klimbavým pohybem byl vybaven rychlopalným dvojhlavňovým blasterem na každé své ruce, ale především vlastním štítovým generátorem, který z něj dělal tolik nebezpečného nepřítele. Tento generátor byl schopen pojmout velké množství poškození včetně zásahů ze světelného meče. Pro pohyb se droid schoulil do kulovité formace v níž byl velice rychlý, nevýhodou byl vypnutý štít. Ale samotný přechod do bojového postoje z kulovité formace byl velice rychlý. Jednou z nevýhod droideky byla její schopnost vnímat okolí, která byla založena na nevizuálních kompozitních tradičních senzorech.
Droidí komando série BX
Elitní bitevní droid vyráběný za účelem provádění úkladných vražd a sabotáží. Strukturou byli podobní droidům série B-1, ale vše v lepším provedení, což jim dokonce umožnilo se vtěsnat do brnění klonových vojáků. K úplnému zamaskování jim dopomáhal i modulátor hlasů, i když postrádali software pro kopírování osobnosti. Vzhledem k jejich speciální výbavě narostla jejich cena - což je předurčovalo především pro mise speciálního významu na rozdíl od laciných B-1ček. V jejich výzbroji byla blasterová puška E-5, omračovací tyč, fúzní řezák a velitel byl často vybaven i vibromečem pro blízký boj. Kromě toho byli schopni používat granátů nebo sniperové pušky.
IG-100 MagnaGuard
Tito droidi nebyli nasazováni na žádné útočné mise, ale sloužili pouze jako ochranka a průvodci generála Grievouse. Ten se podílel na jejich programování a tyto velice rychlé a pohyblivé droidy naučil formy boje se světelnými meči, které ovládl pod dohledem hraběte Dooku. Jako zbraň používali elektrickou tyč, která byla potaženou materiálem z Phriku, jež odolal světelnému meči. Kromě funkce ochranky sloužili také jako Grievousovi tréninkoví partneři. Byli schopni bojovat i po sražení hlavy, či jedné končetiny. Grievous je také nechal nosit válečné pláště z jeho světa Kalee, které kdysi patřili jeho spolubojovníkům.
Taktický droid série T
Více než o bojový typ droida se jednalo o dohlížecí a řídící jednotky pro bojové operace droidů. Tito droidi byli stavěni pro řízení bojových operací, což se promítlo do jejich výpočetního výkonu a paměti, které by se u droidů daly definovat jako inteligence. Software pro pokročilou bojovou analýzu a jejich pozice však často ústily v arogantní chování a pocit nadřazenosti nad ostatními droidy. To mohlo vést až k lehkovážnému obětování méně potřebných jednotek na úkor postupu těch silnější. Co se rozměrů týká, tak byli obdobně velcí jako super-bitevní droidi a občas používali blasterové pušky E-5, pokud toho bylo zapotřebí. Další zvláštností byla autonomnost každého taktického droida, což zajišťovalo, že nikdy nebudou existovat dva totožní.
Pistoeka sabotážní droid
Malý automaton známý také jako řezací droid byl nepříjemný pro jakéhokoliv stíhače, jenž by se s ním setkal. Tyto droidi připomínající hmyz, byli ve velkých rojích vysazováni během vesmírných bitev a působili značné potíže stíhacím letounům. Většinou tyto čtvrtmetrové škůdce vypouštěly stíhače CIS pomocí střel v jejichž pouzdře byli ukryti. Aby získali pevný postoj na trupu stíhače , který napadli, tak využívali magnetických nohou. Aby pronikli štíty stíhačů, tak byla jejich kulovitá skořápka potažena sloučeninou rozptylující teplo - navíc byli konstruováni z materiálů odolných elektrickému šoku. V jejich zbraňovém arzenálu byste našli rozličné vrtáky, řezáky, trhací klepeta a další podobné vybavení schopné krájet, vrtat a jakkoliv jinak oddělovat materiál od sebe.
Pozemní stroje:
IG-227 - třída Hailfire
Byli to rychlé, dobře manévrovatelné mobilní raketové platformy. Pohyboval se díky dvěma velkým pružným kolům. Zbraně byli umístěny na prostředním řídícím modulu, a bylo 15 raketových nosičů na každé straně modulu(tedy 30 dohromady), přičemž každý z nich nesl 15 naváděných raketových hlavic, přičemž jedna byla schopna zničit republikové AT-TE. Zároveň byl také vybaven jedním dvojitým blasterem pro menší cíle.
Octuptarra bojový třínohý droid
Pokročilý bojový droid s třemi článkovitými nohami podobnými těm u běžných pavouků. Na trojici těchto nohou seděla obrovská balónovitá hlava s trojicí laserových věží, přičemž hlava byla schopná se kdykoliv otočit o 360°. Nad každým laserem se dal nalézt jeden fotoreceptor a některé octuptarry mohly být vybavené i smrtelným virovým plynem. Jejich obrovská výhoda v dostřelu a kompletním pokrytím okolí jim umožňovala dobře skrýt svou výraznou slabinu v blízkém boji, kdy vysoce nedostačovala. V plné výšce tito droidi dosáhli až 3,6m, což však v porovnání s jejich pozdější verzí Tri-droidem byla pouhá pětinová výška.
NR-N99 nátlakový droid třídy Persuader
NR-N99ka známá běžně jako šnečí tank byl 6m vysoký tankový droid s velkým centrálním motorem určeným pro pohyb. Po stranách byl vybaven rameny, které mohly být vyzbrojeny téměř jakoukoliv zbraní. Nevýhodou jeho motoru hnaného dopředu byla značně snížená manévrovatelnost, čímž byl hodně znevýhodněn třeba proti rychlým speederovým motorkám. Proto bývaly nasazovány ve vlnách, kdy v 60km rychlosti tvořili prakticky pojízdnou hradbu pancíře. Právě i díky svému mohutnému pancíři nebylo pro tyto tanky žádnou potíží prorážet zdi či překonávat většinu překážek v cestě. Ve výzbroji těchto tanků byly iontové kanóny, těžké opakovací blasterové kanóny a raketomety s tříštivými střelami, které měly k dispozici 48 termálních detonátorů, 12 tříštivých střel, 4 naváděných střel a 4 raket typu Dumbfire.
AAT (Armored Assault Tank)
Byli to impozantní repulzorové tanky, schopné používat různé druhy munice(proti budovám, proti vozidlům, atd.). Bylo řízeno 4 bitevními droidy (velitel, pilot a 2 střelci) a mohlo vézt dalších 6 bitevních droidů. Jako zbraň mu sloužil velký hlavní blasterový kanón a několik dalších sekundárních blasterových kanónů. Přestože to byli ničivá vozidla, bylo možné je vyřadit jednou PLX-1 střelou.
Chameleónní droid
Původně těžařský droid známý jako "jeskyňář" doznal značných úprav, aby posloužil v separatistické armádě. Byl dva metry vysoký, v základu válcové tělo, a to na čtyřech nohách, které jej díky trakčním polím mohli bez potíží udržet na stěně nebo vzhůru nohama. Navíc byl sestaven z pevných a odolných materiál, které vydržely značný rozsah teplot - od mrazivých až po velká horka. Jejich aplikace za linie nepřítele, kde působili jako průzkumníci, byla skrze hyperprostorové moduly, takže je nepřítel zjistil až když bylo pozdě. V jejich výzbroji hrály prim střepinové miny, kterých měl jeden droid 24 a trojice laserů na čelní části droidova trupu. Jeho největší výhodou však bylo maskovací zařízení, projektor, který nasnímal okolí a pak jej projektoval před droida, čímž jej činil prakticky neviditelným běžnému člověku.
LM-432 Krabí droid
Droidi známí spíše jako "Blátošlapové" byli vzhledem podobní krabům, stejně jako některými svými vlastnostmi. Hlavní zbraní droida byl útok jeho klešťovými nohami, kdy mohl využít kteroukoliv ze svých čtyř. Na své zádi měl navíc silné dvojité blastery a mohl také používat vakuový pumpovací systém s jehož pomocí mohl před sebe rozprašovat bahno a bahnivou vodu, což mohlo véste zmatení senzorů protivníka. Pokud se takovýto droid postavil do výšky, tak mohl dosáhnout až šesti metrů, zatímco v běžném postoji jich měl zhruba 1,5. Jejich mocný krunýř byl chráněn vrstvou zbrojplastu, slitiny do jisté míry odrážející blasterové výboje, zatímco na nohou byste nalezli duranium. Značnou nevýhodou těchto jednotek byla omezená možnost zbavit se soupeře na svých zádech, čehož využívali zkušení klonoví vojáci.
DSD1 - Trpasličí pavoučí droid
Byl podobný typickému bitevnímu stroji a Komerční Gilda jej také využívali k trestání neplatičů daní. Jeho zbraní byl dlouhý centrální blasterový kanón, jehož manévrovatelnost závisela na pohybu samotného droida. Ten se pohyboval po čtyřech nohách, což se dá považovat za jistou výhodu při průchodu minovým polem. Je známo, že je schopen komunikovat pípavým jazykem(podobným binárnímu) a nelze vyloučit i základní emoce.
OG-9 - Naváděný pavoučí droid
Velký čtyřnohý droid s centrální kulovitou kupolí obsahující vznětlivé jádro, což byla i slabina droida. Jeho prodloužitelné a úzké nohy mu dávali výhodu, kdy mohl obstřelovat nižší cíle, nebo útočit na letecké jednotky. Hlavní zbraní byl naváděcí laser na vrchní části kupole, který byl velice účinný proti těžkým vozidlům a k oslabování štítů. Na dolní části kupole byl vybaven protipěchotním laserem pro bližší boj a vysunutelným iontovým kanónem pro znehybnění lodí nebo jiných mohutných vozidel. Jeho senzory mu umožňovali sledovat a zaměřovat pohybující se nepřítele. Kromě jeho jádra jsou slabým místem ještě jeho nohy, protože ztráta jedné se rovná zničení celého droida.
STAP-1 (Single Trooper Aerial Platform)
Jedná se o menší repulzorové vozítko pro rychlý přesun vojenských nebo i civilních osob(droidů). Vzhledem k požadavku na rychlou mobilitu byl jeho jedinou zbraní dvojitý blasterový kanón propojený s řízením. Používali se převážně pro průzkumné mise a pronásledování jednotlivých osob. Proti těžším zbraním byli vysoce zranitelní.
Seismický tank
Obří repulzorové vozidlo, které se vznášelo několik desítek metrů nad povrchem. Jeho hlavní zbraní byl obrovský válec, který byl urychleným pohybem vystřelen do povrchu, kde rozdrtil vše co bylo pod ním a ještě vyvolal v okolí otřesy a silnou tlakovou vlnu. Proti pěchotně nesmírně ničivé, ale vzhledem ke své velikosti a pomalému pohybu to byl doslova ideální cíl pro artilérii nebo vzdušné sily. Je proto nepravděpodobné, že se bude používat jako jedna z hlavních zbraní, své využití spíše nalezne na planetách, kterou jsou řídce bráněny.
C-9979
Jedná se o středně veliký výsadkový transport. Tvoří jej čtyři velká křídla o rozpětí až 370 metrů, která jsou upevněny pomocí silnými tenzorovými poli, takže je lze oddělit a zvýšit mobilitu této jednotky ve vesmírných lodích. Součástí transportu je i servisní zóna, kde se po bitvě mohou opravovat poškození droidi. Tyto transporty byli schopné přepravovat až nečekaně velké množství jednotek - 114 AAT(2x24 na předních křídlech, 2x33 na zadních), transport jednotek(na každém křídle 7 = 28 celkem) nebo 11 MTT (2x3 na předních křídlech,3 v přepravním prostoru a 2 na přistávacím podstavci.
MTT (Multi-Troop Transport)
Velký stroj s typicky umístěním reaktoru a hlavní motoru na zádi, jak bývá typické u strojů společnosti Baktoid. Hlavním účelem byla přeprava bitevní droidů, jichž jeden MTT pojmul 112. Droidi byli umístěni na vysunutelném rameni ve složeném stavu společně s jejich zbraněmi. Samotný transport byl vyztužený po celém povrchu, takže mohl bez problémů prorážet zdi. Posádku tvořil jeden droid-řidič a jeden droid-střelec, který měl k dispozici 17 protipěchotních blasterových kanónů.
Tranport jednotek Obchodní Federace
Byl to repulzorový transportní prostředek, který na rozdíl od MTT nebyl obrněný nebo ozbrojený, takže se spoléhal na ochranu od pěchotních strojů a jednotek. Ale oproti MTT je mnohem rychlejší a svižnější. Řídili jej dva bitevní droidy a byl schopen pojmout 112 droidů stejně jako MTT.
Trident
Univerzální zbraň separatistů vypadající jako oliheň, která se dala použít pro boj jak ve vesmíru, tak na povrchu či ve vodě. Byla charakteristická svými čtyřmi chapadly, které mohla použít jak k útoku, přitažení se k něčemu, tak jako přistávací nohy. Její celková výška většinou závisela na přesnějším modelu, ale ty největší měly velikost v řádu desítek metrů. Kromě chapadel byla vybavena také lasery a silným vrtákem schopným provrtat i pancéřovaný trup lodi. Okleštěné verze Tridentu se také používaly jako naloďovací prostředek do nepřátelských plavidel. V sobě mohl transportovat značnou jednotku bitevních droidů, které mohl vypustit několik vteřin po proražení zdi. Našlo by se několik odlišných modelů v závislosti na jejich konfiguraci. Pokud Trident útočil z vody, tak se pomocí silných motorů mohl vymrštit i vysoko nad vodní hladinu a poté se chapadly zachytit.
HMP (Heavy Missile Platform)
Vzdušná podpora pro pozemní jednotky, tak se zkráceně nazvat tento zlověstně vypadající letoun talířovitého tvaru s výraznou hlavou. Tento letoun se vyznačoval silnými štíty, jichž bylo zapotřebí v kombinaci s nízkou rychlostí tohoto stroje. Představeny byly až ke konci klonových válek - v roce 19 BBy. Výzbroj byla hlavním složením celé lodi - dva dvojité věžovité laserové kanóny, jeden střední laserový kanón a dva lehké. A pak samozřejmě střely - dvě odpalovací zařízení, na každé straně jedno, o kapacitě sedmi střel. Mohly být použity různé v závislosti na konkrétní taktické potřebě, ale nejčastěji se využívaly torpéda, EMP střely a třaskavé bomby.
Vesmírné stroje:
Vulture stíhač (Variable Geometry Self-Propelled Battle Droid, Mark I)
Droidí stíhač řízený pomocí ovládací lodě do dosahu jejího vysílače. Byl vybaven 4 blasterovými kanóny a 2 odpalovači energetických torpéd a v atmosféře dosahoval rychlosti až 1200 km/h. Byli schopni se přetransformovat a použít i jako podpora pěších jednotek(ale pouze torpédomety). I přestože byli schopné manévrů, který by organický pilot nepřežil, tak nebyli schopny jisté nepředvídatelnosti a náhodnosti organických pilotů. Pokud se dostali mimo dosah řídícího signálu, tak spustili autodestrukci. I přes jejich značné schopnosti mohli létat pouze 35 minut, než jim bylo potřeba doplnit palivo.
Tri-Stíhač
Tento velice rychlý a flexibilní stíhač navrhovala stejná společnost jako proslulé Droideky. V základní konstrukci měli tři nezávislé trysky, silný reaktor a výkonný vysílač umožňující jim operovat na dlouhé vzdálenosti. Byli vybaveni 1 silným laserovým kanónem u centrální kulovité jednotky a 3 menšími na laserovým kanóny na jeho třech křídlech a každé křídlo mohlo nést 2-6 různých střel. Mohli také nést střely s řezacími droidy, kteří doslova rozebírali nepřátelské stroje za letu. Celkově byli tyto stíhače konkurencí i pro ty nejlepší piloty ve vesmíru.
Stíhač třídy Nantex
Malá a hbité stíhače, které byli původně určeny pro Geonosianské jednotky, jež však našli uplatnění i v řadách armád CIS. Vzhledem se podobá dvěma větším jehlám nad sebou, což mu umožňovalo velkou rychlost a zrychlení. Tyto stíhače mohli pilotovat pouze Geonosiané a k boji využívali hlavně jednoho laserového kanónu umístěného uprostřed mezi dvěma "jehlami" a nosiče raket. Loď se vyznačovala velice nízkými emisemi, takže ji bylo těžké zachytit na senzorech.
Stíhač třídy Belbullab-22
Těžký stíhač vyrobený společností Feethan Ottraw Scalable Assemblies, který proslul jako osobní stíhač Generála Grievouse, kdy nesl název Souless One. V porovnání s běžnými droidími stíhači působil mnohem mohutněji a to v délce 6,7m. Loď samotná byla tvořena mohutným válcovitým trupem s kokpitem pro jednoho pilota z něhož se vpředu od boků odvíjely dvě stejné podobné válcovité části obsahující pohonnou jednotku stíhače, jíž byly silné iontové motory. Stíhač si nesl vlastní hypermotor, což jej dělalo z části nezávislým na transportní lodi. Jeho jedinou výzbrojí byla dvojice rychlopalných trojitých laserových kanónů, které se palebnou silou vyrovnaly republikovému V-Wingu. BYl dostupný i mimo vojenskou sféru a to za 168 000 kreditů za nový nebo 125 000 kreditů za použitý.
Stíhač třídy Ginivex
Stíhač známý také jako Vějířovitý stíhač, jenž proslul jako osobní volba assassinky Assajj Ventress, a byl vyroben společností Huppla Pasa Tisc Shipwrights Collective. V plném rozvinutí připomínala vějíř, jehož plochu tvořila solárních plachta určená ke zrychlení stíhače. Tato plachta se dala složit a podstatně tak snížit plochu stíhače, stejně jako jeho manévrovatelnost, která v rozložení patřila k těm nejvyšším možným. Solární plachta však nebyla hlavní pohonnou jednotkou, která byla standardní. Sekundárním účinkem solární plachty byla možnost přenosu energie do deflektorového štítu, který notně zvýšil bytelnost stíhače. Hlavní výzbrojí stíhače byla dvojice dvojitých laserových kanónů, které se daly v jistém omezení používat i ve složeném módu stíhače. V boji se však nepohybovalo příliš mnoho těchto stíhačů, už proto, že byly omezeny na lidskou posádku a ne droidy.
Stíhač třídy Rogue Porax-38
Mohutný stíhač vyráběný Buuper Torsckil Abbey Devices se značným dosahem, což bylo pro CIS poněkud netypické. Ve výbavě měly silnou a efektivní senzorovou soustavu, kvalitní hypermotory, všesměrové trysky, dvoureaktorové systémy a vysokokapacitní deflektorové šťítování, což vše ústilo ve velkou odolnost stroje. To vše v moci jediného pilota, i když musel být vybaven dýchací maskou a běžně měly poměrně malé kokpity stavěné dle průměrné výšky druhu Utai. V porovnání s jinými trochu strádal v množství výzbroje, kterou tvořily pouze dva propojené laserové kanóny, které však díky napájení měly větší sílu střelby. Nejčastější využití tedy tento stroj nacházel v rámci planetární obrany.
Bombardér třídy Hyena
V designu se podobal stíhači třídy Vulture, ale oproti němu měl větší palivovou nádrž a dvě samostatné 'hlavy'. Další odlišnost byla v rozložení nohou, které se lámaly v půlce, místo aby se protočily celé, jak je tomu právě u Vulturů. Za jistých okolností byl schopen plnit i roli stíhače, ale k tomu se přistupovalo vzácně. Hlavní výzbrojí Hyeny bylo množství bomb - čtyři protonové bomby, šest protonových torpéd a šest třaskavých střel, uložených ve spodku trupu. K dispozici byla i dvojice lehkých laserových kanónů, což snižovalo potřebu eskorty. Největší nevýhodou těchto strojů byl pro CIS jejich nedostatek, což vedlo k jejich absenci v mnoha klíčových bitvách, jež se za klonových válek odehrály.
Třída Lucrehulk(Droidí kontrolní loď)
Nejběžnější loď ve službách CIS, která měla mnoho modifikací, vše však ze stejného základu. Tato v průměru 3 km loď, byla v základu vybavena 42 čtvernými turbolasery a v modifikacích(bitevní loď) měla 164 obranných laserových materií, 472 útočných laserových kanónů a 48 turbolaserů na prstenci a 3 Turbolasery, 21 obranných čtverných laserových baterií a 48 útočných laserových kanónů na kulovém jádru. V sobě ještě nesla 50 C-9979, 1500 stíhačů Vulture, 1500 Transportů jednotek, 550 MTT, 6250 AAT a přes 230000 B-1 droidů. Posádku tvořilo 150-300 členů, převážně však droidů. Loď byla taky vybavena řídícím vysílačem na droidy, jehož zničení znamenalo vypnutí všech droidů, což byla jedna ze slabin droidích armád. Loď byla také citlivá na vnitřní exploze, které mohli vyústit až v její celou destrukci.
Lehký destroyer třídy Recusant
Tato 1,1km dlouhá loď byla převážně řízena automaticky, což snižovalo potřebu posádky na minimum. Byla vybavena jedním velkým turbolaserem na přídi, 4 těžkými turbolaserovými kanóny, 5 trubolaserovými věžemi, 5 běžnými turbolaserovými kanóny, 30 dvojlaserovými kanóny, 12 lehkými laserovými kanóny a 60 obranný laserovými kanóny. V sobě nesla ještě 40000 bitevních droidů pro naloďovací akce a mohla nést i droidí stíhače.
Fregata třídy Munificent
0,8km dlouhá fregata s úzkým trupem byla určena hlavně pro útočné akce a ne jako nosič. Byla vybavena dvěma velkými příďovými turbolaserovými kanóny, dva velkými dalekonosnými iontovými kanóny, 25 dvojitými turbolaserovými kanóny, 20 lehkými turbolaserovými věžemi a 38 obrannými laserovými kanóny. Na palubě měla také 150000 neaktivních bojových droidů pro naloďovací nebo pozemní akce a na její boční dokovací prstence bylo možné připevnit různorodý náklad. Byla mimo jiné vybavená silným hyperprostorovým vysílačem, kterým mohla narušit i vysílání v republice.
Destroyer třídy Providence
Byla to 1,1km dlouhá kapitální loď flotil CIS, kterou řídilo 600 droidů a úzká skupina velících důstojníků. Tato loď se pyšnila 14 čtvernými turbolaserovými věžemi, 34 duálními laserovými kanóny, 2 masivními iontovými kanóny, 12 obrannými iontovými kanóny a 102 protonovými torpédomety. Tato loď měla silné generátory a štíty, takže byla velice odolná a schopná zdárně ničit republikové lodě. To byl také jeden z důvodů, proč si ji jako svoji vlajkovou loď(Invisible Hand) vybral generál Grievous. Na palubě měla ještě mnoho droidích stíhačů a také bitevní droidy pro naloďovací akce.
