výcvik pro Hayasan - Záblesky nedůvěry

Zde se odehrává výcvik nové postavy pod vedením moderátora.

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

výcvik pro Hayasan - Záblesky nedůvěry

Příspěvek od Merthor »

Záblesky nedůvěry

3968



Lunch-bar Mlsný Hutt, střední patra Coruscantu:

Lunch-bar Mlsný Hutt byl poměrně kýčovitě sugestivním názvem pro pověstný občerstvovací podnik, nacházející se v relativně slušné čtvrti středních pater Coruscantu. Kromě toho zde nebylo moc zábavy, pokud situace vyžadovala zdržet se delší dobu. Ty ses přitom přišla potulovat okolo už třetí odpoledne v řadě. Kdyby si tě důkladněji neprohlížel nikdo z hostů od malých kulatých stolků, chlápkovi u barového pultu tvoje opakovaná přítomnost určitě neunikla. Zatím z ní nevyvodil žádné důsledky, až na mírnou neochotu. Stejně s tím šlo těžko co dělat, neboť v Chrámu Jediů si nad tebou i tvojí akcí udržovali stálou kontrolu. Peněz na případnou útratu jsi dostala velice poskromnu. Rozhodně ne dost na rozptýlení podezření častějším objednáváním. A pokud by došlo k nějaké ostudě, v Chrámu by se to nejspíš taky dozvěděli. Mohla sis tedy obléknout civilní oděv, byla jsi zase jednou mimo Chrám, ale ne za takových okolností, abys to mohla považovat za výhru, či soukromý výlet.

Ani v zázemí za zdmi Chrámu Jediů nebyla situace úplně růžová. Přesněji řečeno čas plynul, aniž by přinesl co nového, či dokonce změnu nálady. Ti kdož se dřív počítali mezi tvé přátele, se ti několikrát důkladně připomenuli. Jako by ti nechtěli dopřát delšího klidu. Sotva chápajíce důvod změny tvého rozpoložení, párkrát se tě snažili rozveselit, případně tě nalákat zmínkami o čemsi děsně tajném. Ve srovnání s tvým skutečným trápením se to ovšem zdálo podružnou dětinskou zábavou. Mistři z Rady se přidrželi vlastního kurzu, záležitostí jimi samotnými považovaných za důležité. O osudu postrádaného mistra se s tebou nadále nebavili. Přímý dotaz by nejspíše měli za dotěrnost. Nicméně povědomí o tvé existenci muselo přetrvávat. Předevčírem ráno ti byl přidělen samostatný úkol dohlédnout na dění v Lunch-baru Mlsný Hutt, místo kde se občas odehrávaly schůzky osob pohybujících se na hranici zákona. Většinou zde bylo méně koření a blasterů, než v podsvětních nejnižších patech. Za štamgasty zde byly rádoby lepší lidé, jež se mohli potenciálně radit mezi větší zvířata. Tomu by pak mohl odpovídat i druh dojednaných úmluv.

Těžko říct, proč jsi byla vyslána zrovna, ty zrovna sem. Mohla ses jen dohadovat, zda se ze strany Rady Nejedná o zkoušku připravenosti na další úroveň výcviku. Popudem k iniciativnějšímu jednání bylo v podobných případech obdržené avízo, či tušení nějaké konspirace. Na druhé straně Rada nejspíš při plnění úkolu neočekávala velké nesnáze, jinak by úkol připadl někomu, kdo má s řešením nesnází větší zkušenosti. Tvoje role byla v každém případě dostatečně srozumitelná. Měla ses co nejjednodušeji dopravit do středních pater a zaujmout pozici, z níž bys měla dobrý přehled o dění v lokále. Samotné pasivní sledování se pozvolna měnilo v rutinu. První dva dny jsi nezaznamenala nic, co by stálo za pozornost. Pokud se zde konalo pracovní jednání, každý šel bez okolků přímo k věci. Teprve dnes se vyskytl někdo, jehož odlišný přístup by sse dal považovat za drobnou změnu. Žena vyšší postavy, věkem spadající do nižších středních let. Na sobě měla decentně slušivý kostýmek s upnutou světlou halenkou. Objednala si kávu s dvěma kousky pečiva, začala je konzumovat, leč k rychlému odchodu se neměla. Seděla těkajíce očima mezi dveřmi a svým stolkem. Otálela na svém místa, shodně s tím, jak jsi musela otálet ty.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: výcvik pro Hayasan - Záblesky nedůvěry

Příspěvek od Hayasan »

Lunch-bar Mlsný Hutt, střední patra Coruscantu

Tvrdit, že mne můj úkol těšil, by byla jedna velká lež. Připadala jsem si úplně zbytečná. Kdyby Rada očekávala nějaký výsledek, tak mne přidělí k nějakému rytíři, nebo mne úplně vynechají. Takže jsem zde jen ztrácela čas, který jsem mohla věnovat tréninku. Ale ať byl můj názor nakonec jakýkoliv, rozhodně jsem si nepřála zahanbit svého mrtvého mistra. Moc jsem chtěla, aby na mne byl pyšný. A za podcenění tohoto úkolu bych si vysloužila s největší pravděpodobností přísné pokárání a možná i nějaký ten trest. Takže mi nezbývalo, než se maximálně snažit. Vlastně jsem si i občas představovala, že můj mistr plní jinde jiný úkol nebo mne potají sleduje a hodnotí. Kéž bych mohla vrátit čas...

Samotné přípravě na úkol jsem věnovala spoustu úsilí. Dost dobře jsem si uvědomovala, že má častá přítomnost vzbudí pozornost. Takže to chtělo nějaký důvod, proč do baru tak často lezu a nic si pořádně nedám. Naštěstí jsem nad tím nemusela dlouho přemýšlet. Pohled na dva líbající se padawany mne navedl (dle mého názoru) tím správným směrem. Udělám ze sebe naivní, zamilovanou blbku, která čeká na svýho kluka.
Vymyšlený příběh jsem měla za chvilku. Teď se jmenuji Adriana Grey a jsem dcera kapitána malé obchodní lodi jménem Silver Moon. Můj otec se jmenuje Deilen a na Coruscant dovezl Před několika málo dny čerstvé ovoce. Aktuálně shání další zakázku. Ale o to nejde. V docích jsem potkala kluka jménem Jethro, líbali jsme se, objímali... A on mi slíbil, že se v tomto baru spolu setkáme. Ale ještě nepřišel. Určitě ale dorazí, protože se přece moc milujeme a slíbil mi to. Ty jeho nádherné hnědé oči, svalnatá postava... No prostě jedno velké ách. V mé představě byl o dva roky starší. Jako příběh mi to přišlo ucházející. Nemohla jsem si dovolit improvizovat, kdyby se mne někdo vyptával, to je jasné.
Sehnat si potřebné propriety už bylo o trošku horší. Uchýlila jsem se dokonce i k drobným krádežím. Ale jednak to bylo pro dobrou věc a druhak... mé kolegyně padawanky by se měly věnovat něčemu smysluplnějšímu než je pročítání Coruscanstké dívky, Super! a podobným časopisům pro náctiletá děvčata. Ale zrovna teď se mi ty časáky hodily, takže jsem jich zabavila pěkný štos. A když jsem své spolubydlící "ukradla" i její oblíbenou růžovou rtěnku, tak jsem se v duchu začala svému bývalému mistrovi omlouvat. Ale musí snad pochopit, že kdyby byl naživu, tak bych krást nemusela. Měla jsem rozpočet dost napjatý a neměla jsem kredity na tyto nákupy. Ale kdyby žil... Kéž by žil.
Jakmile jsem měla sehnané vše potřebné, pohrála jsem si se svou vizáží. Nalakovala jsem si nehty, učesala jsem si vlasy, na rty jsem použila tu sytě růžovou rtěnku a řasy jsem zdůraznila černou řasenku. Místo klasických kalhot jsem zvolila krátké kraťasy bílé barvy a jediskou tuniku jsem nahradila žlutým tílkem s velkým výstřihem. Kolem pasu jsem měla umístěno několik kožených pouzder, kde jsem měla schované malé zrcátko, šminky a hlavně svůj světelný meč se světle zelenou čepelí. Abych pravdu řekla, připadala jsem si trošku jako lehká dívka, ale snad hloupou holku zvládnu zahrát celkem důvěryhodně.

Jako už poněkolikáté i dnes jsem seděla na celkem dobrém místě. Byla mi zima. Stejně jako včera i předevčírem. Před sebou jsem měla studené cappuccino. Na ubrousek jsem ale rtěnkou udělala velké srdíčko s písmeny A+J. Už jednou jsem na ubrousek psala, ale tenkrát tam byl jen nápis "Miluji tě." Kolem sebe jsem měla zrcátko, ve kterém jsem se občas zkontrolovala a také řasenku a rtěnku. Na stole ležel zabavený časopis a předstírala jsem, že si jej čtu. Ale většinu času jsem se snažila předstírat, že na tu svou velkou lásku opravdu čekám, takže jsem si přihlouplým úsměvem prohlížela každého, kdo vešel, abych se pak zklamaně "začetla" do těch mouder v časopise. Nezapomínala jsem pravidelně otáčet listy, i když jsem časopis před sebou vlastně ani moc nevnímala. Nesledovala jsem své okolí pomocí očí. To mi přišlo moc nápadné. Ale velmi pečlivě jsem poslouchala a hlavně snažila jsem se sledovat celý bar pomocí Síly.

Nově příchozí žena mne zaujala. Ale... Nemohla jsem jí věnovat víc pozornosti než ostatním. Takže jsem nejprve předstírala natěšený výraz. Jakmile jsem si ji ale jednou prohlédla, zahrála jsem výraz zklamaný a sklonila jsem se zpět ke svému časopisu. Pomocí Síly jsem tu nově příchozí ale prozkoumala. A to tak pečlivě, jak mi to jen mé schopnosti dovolovaly. Ale vzato kolem a kolem... Nic jsem neočekávala. Ženina netrpělivost mohla být způsobena tisíci různými důvody. Byla by chyba zabývat se jen touto ženou. Mohlo mi tak utéct něco podstatnějšího. Takže sotva jsem ženu prozkoumala, stáhla jsem se a věnovala jsem se zase celému lokálu. Mistr mne učil důvěřovat Síle. Jestli se něco má stát, tak v Síle určitě ucítím varování.
Chlápka u baru jsem ale moc neřešila. Jen jsem se na něj hloupě usmívala a jednou jsem si v jeho přítomnosti hlasitě povzdechla. Jestli něco řekne, příběh jsem měla vymyšlený a byla jsem na otázky připravená.
To, co jsem ale určitě řešila bylo prostorové uspořádání hostů, okna, další možné vchody do baru, rozmístění případných kamer a existenci obranného systému, pokud zde nějaký mohl být. Také jsem si všimla droidů. To, že si s jeho pomocí objednám pití neznamená, že v případě nějakých potíží se nemůže až překvapivě angažovat. K hledání bezpečnostních systémů jsem využívala především chvíle, kdy jsem si upravovala svůj vzhled, aby byl dokonalý já se svému "milému" pekelně líbila.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: výcvik pro Hayasan - Záblesky nedůvěry

Příspěvek od Merthor »

Lunch-bar Mlsný Hutt, střední patra Coruscantu:

Tvůj krycí manévr slavil takřka bezproblémový úspěch. Komplikace s výjimkou logicky odvoditelných nevýhod se zatím nekonaly. Přistižení svými vrstevníky ses tolik bát nemusela. Žalováni ani výrazné krášlící prostředky nepatřili k preferencím chrámové kultury. Nepřítomnost starších zkušenějších Jediů sis mohla snáze ohlídat, ale kdyby později tvoje pohnutky vycítili, za krádeže by tě jistě přísné pokárání neminulo. Návštěvníci lunch-baru tě obcházeli mírným obloukem, také ta druhá vyčkávající dáma se posadila co nejvzdálenějšímu stolku. Dva Neimoidiáni sedící u stulku nejbliššího barovému pultu si na tebe před chvílí dokonce bez cavyků ukazovali a o čemsi se polohlasně dohadovali. Smysly podpořené špetkou Síly ti prozradily, že se řeč točila kolem toho, nakolik by se majitel lunch-baru vyplatilo rozšířit obor podnikání. Vykonavatel provozu podniku nechal nemístné vtípky bez komentáře. Podle prkenně neutrálního výrazu by nikomu nebránil, aby se tě na tyto záležitosti zeptal přímo. Z ostatních návštěvníků restaurace se o tvůj příběh nezajímal nikdo a k otázkám ze strany barmana zatím též nedošlo.

Jakkoliv se lunch-bar rozprostíral na mírně protáhlém půdorysu, přehlédnout ho nedalo zase tolik práce. V levém rohu čelní stěny stál rohový barový pult. Vlevo za barovým pultem vedli dveře do malé kuchyňky soužící k přípravě občerstvení. Napravo od baru se nacházela úzká prosklená výloha se svítícím nápisem. Výloha sousedila s průhlednými vstupními dveřmi. Od barového pultu i z bližší části lokálu bylo na první pohled patrné, kdo hlavními dveřmi vstupuje. V pravé boční stěně se nacházelo jedině větší hermeticky těsněné okno. Další světlo nabízelo barvené lemování barového pultu plus čtyři halogenové lampy, v každém rohu místnosti jedna. Na zadní stěně visel chronometr. Zbylý prostor vyplňovalo symetricky uspořádaných pět dvojic kulatých stolků se čtyřmi místy k sezení. Místa k sezení přitom nebyla zabrána zdaleka všechna. V jednu chvíli jich byla obsazena přibližně čtvrtina. K tomu se muselo připočítat pár jedinců odnášejících si jídlo s sebou. Z nich patřilo nepřekvapivě přes polovinu k lidem a zbytek ostatním rasám s původem z celé galaxie. Naštěstí tajemné chování necharakterizovalo každého jednoho zákazníka.

Poslední úsek levé stěny byl vyhrazen dveřím vedoucím do rohové chodby. Chodba stáčející se ke kuchyňce, byla vyhrazena nezbytnému sociálnímu zařízení. Odbočku paralelní se zadní zdí zakončovala neprůhledná dvířka druhého východu. V lokále i v přilehlé chodbě se nacházela víc než jedna bezpečnostní kamera, pokrytí kamer ovšem mělo k dokonalosti daleko. Obsluhu tvořili střídavě dva robustní humanoidi pokrytí vrásnitou kůží, s ohledem na vzhled asi příbuzní. Sestava droidů byla taktéž typická. Občerstvení pomáhal rozvážet jeden droid se dvěma rameny na upevňování táců. Více technických pomocníků, jakož i myšboty jsi pak mohla najít v okolí kuchyňky. K uspořádání interiéru ti o nic převratného nenapověděla ani Síla. Výše zmíněné schéma se ve skutečnosti dalo přiřadit lecjakému stravovacímu podniku. Tím nejzajímavějším tu skutečně byli někteří lidé, aktuálně žena, jejíhož příchodu sis před chvíli všimnula.

Na posun události směrem dopředu sis musela ještě chvíli počkat. Druhá vyčkávající žena dělala pořad to samé. Líným tempem dojídala svoje pečivo, jen zřídka stočila oči k chronometru na zadní stěně. Jakmile v ní pečivo s kávou zmizelo, chopila se malého ultra tenkého datapadu zastupujícího jídelní lístek. Ač se to může zdát divné, neprocházela ho na desce stolu, nýbrž na klíně v zákrytu desky stolu. Naneštěstí byl z většíny úhlů datapad nakloněn směrem šikmo od tebe, takže ti ani Síla nepomohla odhadnout, co s ním ona žena vlastně provádí. Přesto tvůj průzkum terénu nebyl zbytečný. Další návštěvník, konkrétně mladý Bothan, se objevil u dveří na konci místnosti, tedy z chodby od zadního vchodu. Zatím co za sebou zavíral dveře, přeletěl celou místnost rychlým zkomavým pohledem. Všimnul si oné druhé ženy, pokračoval pohrdavým pohledem věnovaným tobě a od dvojice Neimoidiánů sedících poblíž barového pultu se kruhem vratil k ženě, jež ho očividně z celého osazenstva nejvíce upoutala.

Po kratičkém zaváhání zamířil loudavým krokem přímo k jejímu stolu. Zastavil se, ještě jednou si ji prohlédnul, načež ji tlumeným, z odstupu sotva srozumitelným hlasem oslovil. Hovor neprobíhal za zdí, tudíž sis byla sto drobně vypomoci a odhadnout průběh rozhovoru. Kdo jeho obsah slyšel sis nemohla být jistá, ovšem Bothan si dával dostatečný pozor, aby oslovil minimum nastražených uší. Ty jsi slyšela přibližně toto:
„Dobrý den, mám rád tento stůl. Smím se zeptat odkdy je zarezervovaný?“ vyrukuje s otázkou, jakou by na jeho místě asi každý nepoložil. Dotázaná dosud vyčkávající žena se netvářila vůbec překvapeně.
„Pokud vím odjakživa, prý si ho vyhradil jeden živoucí asteroid viditelný z okolí doků,“ odtušila obratem ve stylu hodně přehnané ironie.
„A jaké že má ten asteroid číslo?“ podivil se Bothan. Popravdě málokdo by se s daným druhem odpovědi spokojil.
„273B,“ dostalo se Bothanovi stejně bryskní odpovědi. Tím zvláštní rozhovor nejen kvůli relativní blízkosti cizích uší skončil. Oslovená žena nicméně vyndala datapad zastupující jídelní lístek z pod desky stolu. Podala ho Bothanovi, tak že se ti znovu nepodařilo nic zahlédnout. V zápětí vstala od stolu, zaplatila a pomalu se hotovila k odchodu. Bothan k uvolněnému stolu naopak usednul, pečlivě studujíce nabídku lunch-baru. Měla jsi tedy dvě možnosti, vycházející z rozdělení rozhovor vedoucí dvojice. Zůstat tam kde jsi, resp. přebrat sledování Bothana, nebo se nadále zajímat o odcházejcí vyšší ženu s tuctově pěkným obličejem a tmavými vlasy..
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: výcvik pro Hayasan - Záblesky nedůvěry

Příspěvek od Hayasan »

Lunch-bar Mlsný Hutt, střední patra Coruscantu:

Můj mistr vždycky přece říkával, že jeden pohled bývá náhodný, druhý už může být podezřelý.
Měla jsem co dělat, abych na bothana nezačala civět v okamžiku, kdy vyrazil přímo za ženou. Ti dva o existenci toho druhého asi věděli. Ani jeden se mi nezdál překvapený. Spíš to vypadalo vyloženě domluveně.
Ale dle reakce bothana bych řekla, že se asi moc dobře neznali. Nebo si to ten bothan chtěl na poslední chvíli ještě rozmyslet? Ale co?

Neměla jsem ráda hádanky.
Abych si trošku protáhla ramena, odložila jsem časopis, narovnala jsem si záda a předstírala jsem, že si chci upravit rtěnku. Ve skutečnosti jsem ale začala ty dva odposlouchávat. A jejich rozhovor byl skutečně zajímavý. Vyloženě z něj čišelo nějaké tajemství, byť že bez jakéhokoliv kontextu si mohli předávat vlastně cokoliv.
Žena odcházela... A já se v duchu začala pohlavkovat.
Jak jsem jen mohla zapomenout a nezaplatit? To jsem opravdu tak hloupá, neschopná, nebo nesoustředěná?!

Nezbývalo mi než našpulit pusu, zkontrolovat novou vrstvu rtěnky, malíčkem ji upravit, přivolat obsluhu a vyrovnat účty. Rozhodně jsem ale nepodléhala panice. Nebyla jsem ani nervózní. Možná to byla nakonec jenom nějaká hra dospělých a já jdu na komára s vesmírným křižníkem. Nijak jsem nespěchala.
Kdybychom byli dva, rozdělíme se. Já se ale rozkrájet neumím.

A i když jsem se dopustila určitého lajdáctví a začátečnické chyby, svůj úkol jsem dle svého názoru nepokazila.
Stejně bych se rozhodla sledovat bothana.

Ubezpečila jsem se.
Co ale znamenalo to předávané číslo, to jsem nevěděla. Možná se jednalo o nějaký pokoj v hotelu, také to mohla být bezpečnostní schránka, souřadnice nebo to bylo nějaké heslo...
Ale ať už to bylo cokoliv, zavede mne k tomu bothan. A pokud mí neznámí měli v plánu nějakou levárnu, tak přes bothana možná dostaneme i tu ženu. Ale to by pravděpodobně už nebyla má starost.

Také mne zajímalo, co to ta žena prováděla pod stolem s datapadem.
Bude si podobným způsobem hrát i bothan?

Upíjela jsem svůj nápoj a pokoušela jsem se ho sledovat. Pochybovala jsem o tom, že by si můj neznámý vybíral odpolední svačinku.
Ta žena mu možná nechala nějaké další vzkazy. Bylo by vskutku zajímavé dostat se k tomu datapadu, pokud by jej bothan teda neukradl přede mnou.

Se zývnutím jsem se protáhla. Rozhlížela jsem se po kamerách, o kterých jsem teda věděla. Zajímalo mne, co přesně zabírají. Při odchodu s bothanem jsem si plánovala vzít i ten jídelní lístek. Mohly tam být nějaké indicie, i kdyby ten datapadu museli nakonec prohlédnout technici v Chrámu.
Co se týče odvedení pozornosti, plán jsem měla celkem jednoduchý.
Pomocí Síly způsobím nějakou srážku menších droidů, pád občerstvení, vystavených alkoholických nápojů... A ty kamery přinejhorším pomocí Síly trošku pootočím.

Upřímně, to sledování bothana a celé to divadýlko s tou ženou jsem vzala možná až moc vážně. A jestli z toho nakonec nic nebude a přijde se nejen na krádeže v Chrámu (musím si dát pozor, aby své věci ostatní padawani u mne nenašli) a mí mistři zjistí, že jsem v tomto baru způsobila nějakou škodu, asi mne rozcupují na kousky.
Jen mne nesmí chytit a nesmí to být nic velkého. Za pádem nějaké sklenice se na chvíli otočí snad každý a to by mi mohlo bohatě stačit.

Dokonce jsem chvilku přemýšlela, jestli se nemám vrátit do Chrámu a předstírat, že o ničem nevím... Ale nakonec jsem to neudělala. Rozhodla jsem se pokračovat ve svém plánu. Uzpůsobit si kamery, vyvolat malý zmatek, ukrást datapad a zmizet pryč v okamžiku, kdy odejde i bothan a sledovat ho. Koneckonců, konečně se něco děje, nemusím myslet jen na to samé neustále dokola a s trochou štěstí z této akce vyjdu čistá jak okvětní plátky bílé květinky.
Též jsem doufala, že mi kvůli datapadu neunikne samotný bothan. V mém plánu bylo tolik neznámých... Nicméně dříve, než bothan začne odcházet, jsem se do ničeho pouštět nechtěla.

Jakékoliv nemístné poznámky jsem ignorovala. Rozhodně jsem nechtěla nikoho provokovat k nějaké akci. Co se týče mého úkolu, budu to muset přežít ve svém krátkém oblečení. Ale příště zvolím něco méně vyzývavého. Pohledy mužů mi nebyly příjemné. Z některých jsem měla i husí kůži. Třeba ti dva neimoidiáni byli vyloženě hnusní, byť že od nich přímé nebezpečí asi nehrozilo. Tedy vzhledem k našim rasám.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: výcvik pro Hayasan - Záblesky nedůvěry

Příspěvek od Merthor »

Lunch-bar Mlsný Hutt, střední patra Coruscantu:

Zaplacení tvého cappuccina proběhlo v mžiku, pokud sis nehodlala nic dalšího objednávat, barmanovi tvoje předpokládané brzké zmizení určitě nevadilo. Za dané situace bys však neměla v lunch-baru vysedávat neomezenou dobu. Oproti tomu využití kamer ve tvůj prospěch mělo podstatný háček. Kamerový systém se skládal ze dvou nezávislých částí. Zařízením sloužícím čistě ke snímání obrazu, by snad s využitím Síly dokázal pohnout i padawan, ne už tak provést cosi víc nad rozborku čoček v objektivu. Otáčení kamer běžným způsobem i vyhodnocování záznamu se provádělo z malého kontrolního centra, situovaného hned vedle barového pultu. Kontrolní centrum bylo konstruováno přesně k tomu, co jsi potřebovala, jenomže vše co bys viděla ty, mohla za standardních okolností ihned vidět také obsluha. Ve chvíli kdy bys začala provádět větší akce na odvrácení pozornosti, rostlo úměrně riziko, že někomu dojde jejich souvislost s tebou.

Pokud šlo o bothana, díval se při usedání přímo na displej datapadu. Sotva se posadil, udělal rukou nad displejem několik rychlých gest. Gesta spočívala v rychlém tažení prsty napříč displejem. Tímhle způsobem samozřejmě fungovalo rychlé prohledávání jednotlivých stránek, případně označování a zase odznačování vybraných položek nabídky. Po provedení oněch gest bothanův výběr viditelně zpomalil. Uvelebil se v židli, aniž se datapad snažil schovat pod desku stolu. Trpělivě čekal na vyřízení své objednávky, dokud mu ji droidí pomocník obsluhy nepřivezl. Bothanova objednávka nakonec zněla na velkou sendvičovou bagetu plus jedno Jawské pivo. Datapad byl odsunut kousek doprostřed stolu, i když to neznamenalo, že jsi k němu měla automatický přístup. O ostatních datapedech v lokále to samé neplatilo. Stůl sousedící s tvým právě opustil jeden nasycený strávník, avšak ultratenký datapad tam stále ležel. Samozřejmě byl nedotčený rukou bočana, nebo oné druhé ženy.. Pakliže ses nad ním trochu zamyslela, dostalo se ti nepatrné nápovědy.

Datapad zastupující jídelní lísek měl nastavené omezení uživatelského prostředí, přesněji řečeno, chyběly na něm pokročilejší aplikace. K většině aplikací mimo jídelní lístek nehledě na pokročilé editování byl povolen přístup až po zadání správcovského hesla. Kdo chtěl prostřednictvím datapadu předat vlastní obsah, musel se velmi dobře vznat v počítačích, resp. znát různé triky.. Oproti tomu označit část původního textu mohl prakticky kdokoliv. Na prvním místě jídelního lísku byla adresa lunch-baru. Coby další bod datapad poskytoval informaci o otevírací době. Lunch bar byl otevřený každý den od jedenácti do dvaadvaceti standardních hodin. Speciální menu bohatší o kousky steaku rozšiřovalo nabídku v pravé poledne a v předvečer kolem půl sedmé. Na chronometru po všem tom čekáním bylo těsně po třetí hodině. Pokračující stránky obsahovaly výčet pokrmů a cen. Výskyt částky 2,73 kreditu za jeden z nápojů se dal připsat dílu náhody, promyšlenějším krokem jistě bylo např. i zařazení odlehčených salátů.

Zkonzumovat steakovou bagetu s pivem trvalo bothanovi necelých dvacet minut. Delší pobyt v lunch-baru zjevně neplánoval. Po bothansku, tj. vychytrale se rozhodl pro platbu předem. Jeho odchod byl tedy relativně náhlý. Po opuštění stolu se zastavil využít nezbytné sociální zařízení. Od sociálního zařízení se doslova vyplížil za roh k zadnímu východu. Během snahy získat exemplář datapadu použitého během setkání ses musela postrkovat s droidím pomocníkem obsluhy. Počínaje zběsile pípat spustil droid jakýsi mini-alarm. První pohled na inkriminovaný datapad ti řekl, že nenese stopy po zanechaných vzkazech. V následování bothana jsi měla od začátku trošku smůlu. Jednak nebylo mnoho času na rozpoutání zmatku v lunch-baru, jednak měl bothan zaděláno na malý náskok, protože mezi spojovacími dveřmi a nezbytným sociálním zařízením přecházela skupina návtěvníků lunch-baru. Držet se těsně za bothanem opět znamenalo větší riziko probuzeného podezření, resp. upoutání pozornosti sama na svůj vlastní přidrzlý odchod.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: výcvik pro Hayasan - Záblesky nedůvěry

Příspěvek od Hayasan »

Lunch-bar Mlsný Hutt, střední patra Coruscantu:



Během chvíle se mi poštěstilo a získala jsem podobný datapad, jako měl ten bothan. Rychlá prohlídka uživatelského rozhraní mne moc neuspokojila. Abych dala své zjevné nespokojenosti alespoň nějaký důvod, polohlasně jsem pronesla: Cože? Tak drahé? Bylo mi jasné, že podobným chováním si moc přátel neudělám, ale já jsem ani nečekala, že bych si tu kamarády našla, tak mi o nic vlastně nešlo. Případnou peprnou odpověď jsem ignorovala. Neměla jsem čas a vlastně ani prostor na zbytečné dohadování.
Má neznámá se do tohoto krámu asi nenabourala, zatřepala jsem s datapadem. To by bylo zbytečné. Existují daleko jednodušší způsoby jak předat zprávu. A jestli něco označila, bothan to zcela určitě zrušil, trošku jsem nakrčila nos. Nějaká sleva pro stálou a oblíbenou zákazníci by nebyla? opět jsem polohlasně brblala. Bothanovým směrem jsem se dívala jen občas. Většinou jsem se jej snažila vnímat jen pomocí Síly. Nemohla jsem jej sledovat pořád, to by bylo až moc nápadné.

Jakmile se bothan zvedl a šel na toaletu, byla jsem ještě relativně v klidu. Předpokládala jsem, že vyjde hlavními dveřmi. Když se tak nestalo, měla jsem co dělat, aby mi nepláchl. Naštěstí od většinové populace jsem bothana nemusela přímo vidět. Stačilo jej vnímat v Síle. Ale pokud by nasedl na speedr a odjel, ani mé schopnosti by nestačily.
Hru na přetahování s droidem jsem poměrně rychle ukončila. Dle mého názoru to stejně nemělo smysl. Pokud došlo k předání nějakého vzkazu, stejně se to již nedozvím.
A stejnak to nepotřebuju vědět. Bothan mne zavede tam, kam potřebuji.
Datapad jsem nechala datapadem.
Ách, má lásko, jsi to ty? Skoro jsem vykřikla a hnala jsem se k právě příchozím návštěvníkům.
Cože? Ty tu nejsi? A kde tě teda najdu? nahlas jsem lamentovala, ale vzápětí jsem se pokusila vypadnout z baru. A opravdu jsem si dávala pozor na to, kde bothan je. Nevěděla jsem, o koho se jedná a jak je moc opatrný. Ale Síla mi snad byla dobrý pomocník. Nezbývalo doufat, že jediný zajímavý cíl za ty hodiny, co jsem proseděla v baru, už na speedru nezdrhl směrem k druhé straně planety. Nikdy bych jej už znovu nenašla.
Naposledy upravil(a) Hayasan dne 28.12.2020 08:12:43, celkem upraveno 1 x.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: výcvik pro Hayasan - Záblesky nedůvěry

Příspěvek od Merthor »

Kdesi v ulicích, střední patra Coruscantu:

Postoj osazenstva lunch-baru ke tvému výstřednějšímu vzhledu se dal nazvat nedůvěřivě odtažitým. Následky samomluvy s familiérním chováním na odchodu ale byla tato meta výrazně překonána. Byť nechtěně, přeci jen se ti v nejbližším okolí podařilo vyvolat nejeden projev otevřené nevole. Zvláště skupinka tarasící cestu k zadnímu východu na tebe civěla, jakona smyslů zabavenou.. Nezůstalo jen u pohledů. Jejich závěr zdržet tě a přivolat nějakého ošetřovatele, aby se zjistilo, zda náhodou neblouzníš, pro tvůj původní cíl, sledování bothana, nebyl o nic užitečnější, než příval nadávek. Uskutečnění jejich záměru jsi nemohla dopustit, neboť by ti bothan zmizel i loudavou chůzí. Před hrozícím zadržením tě uchránila přirozená pohyblivost s tréninkem. Snaha bránit ti v návratu do hlavní místnosti lunch-baru ti otevřela potřebnou skulinku, jíž se dalo protáhnout, nechávaje lunch-bar se všemi uvnitř za zády..

Týl lunch-baru lemovala zašedlá užší ulice, jež nebyla ani úplně prázdná, ani zvlášť rušná. Bothana jsi zahlédla hodný kus před sebou, coby svižně kráčející siluetu na hranici dohledu. Vše bylo o to těžší, že si riziko sledování dobře uvědomoval. Choval se až příliš tajemně. Snad ho i zajímalo, zda se ho někdo o jeho sledování pokusil. Stopu za sebou zahlazoval častou zněnou taktiky. Z počátku se pohyboval poloprázdnými ulicemi, kde se případného pronásledovatele mohl prozradit záblesk kovu, nebo zvuk jeho vlastních kroků. Zahlédl-li bothan cokoliv z tvé přítomnosti, nedával to najevo. Pokračoval směle kupředu, jako by se vůbec nic nedělo. Pro jistotu opakovaně měnil tempo chůze, dvakrát přešel ulici, jednou se zastavil a ohlédl. Třikrát jsi ho viděla mizet za rohem. Čtvrtým odbočením se situace dramaticky změnila. bothan obkroužil luch-bar tak aby se dostal na širší lidnatější ulici. Dav proudící po ulici ti do cesty stavěl nové překážky. Bothanovi k znepřehlednění situace plus udržování náskoku stačilo nesnižovat rychlost a prodírat se místy s největší koncentrací života. Zmizet ti mohl kdykoliv se vnořil do davu. Veškerému vnímání, včetně použití Síly, vévodil jeden velký chaos. Drahnou chvíli se ti zdálo, že bothana tušíš před sebou, i když měl tendenci neusále mizet ti z očí.

Druhému narušení kontaktu s bothanem bylo skoro nemožné zabránit. Tak či onak sis zase chvíli nemohla být jistá, kam bothan zamířil. Stála jsi na levé straně rušné ulice, resp. čehosi jako hlavní ulice dané čtvrti. Rovně pokračovala široká ulice, kam až oko dohlédlo. Po tvé levé ruce se automaticky otevíral průchod do jedné obzvláště velké budovy. Viděla jsi vstupní halu se třemi výtahovými šachtami. Dveře jedné výtahové šachty se právě zavíraly. Proti budově odbočovala jiná ulice doprava. Za roh nebylo moc vidět, ovšem pohyb na okraji odbočující ulice jsi taktéž zahlédla. Pokud tě nešálili msysli, viděla jsi v ní zmizet dva stíny a zátylek čísi hlavy.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: výcvik pro Hayasan - Záblesky nedůvěry

Příspěvek od Hayasan »

Kdesi v ulicích, střední patra Coruscantu:
Nu, do baru se asi jen tak vrátit nemohu, to mi bylo jasné v okamžiku, kdy jsem z něj vypadla ven. Teď nezbývalo než doufat, že bothan má skutečně něco za lubem. Opravdu bych svým nadřízeným nechtěla vysvětlovat, proč nebudu pokračovat ve svém úkolu. Naštěstí to zatím ale vypadalo, že můj malý bothanský přítel chce být nenápadný, což už něco může znamenat.
Držela jsem se vzadu a ke sledování jsem využívala především Sílu. Nechtěla jsem být zahlédnuta. Také jsem si připravila světelný meč, kdyby bylo třeba jej využít. Ale spíše jsem doufala v to, že bothana jen nahlásím. Do nějaké samostatné akce se mi moc nechtělo.
Nevěděla jsem, zda jsem skutečně tak dobrá a nenápadná, nebo zda mne chce bothan jen ukonejšit a chystá na mne nějakou past. V Síle jsem ale žádné varování necítila, tak jsem směle mohla pokračovat dále. Na svůj úkol jsem se na sto procent ale nesoustředila. Musela jsem totiž dávat pozor i na okolí. Teď jsem se nemohla spoléhat na svého mistra. Těžko by mi ze záhrobí pomohl. Sice jsem na toto téma slyšela nejrůznější historky, ale asi jsem teorii o existenci ducha svého mistra v praxi zkoušet nechtěla.
Ale ať už bothan o svém sledování věděl nebo podnikal běžné kroky, jak svého případného pronásledovatele setřást, možná se mu to i podařilo. Ihned jsem musela reagovat. Zastavila jsem se. Přitiskla jsem se k budově. Pomocí Síly jsem ihned zkoumala přítomnost bothana v té boční ulici. Budovu jsem ignorovala. Pokud bothan nebyl na ulici, byl by uvnitř budovy... Ale to jsem fakt nechtěla. Stačil větší dav v budově a bothana ztratím na sto procent. Taková narvaná kantýna je mou aktuální noční můrou.
Pokud bych tedy cítila přítomnost svého cíle na ulici, následovala bych jej. Jestliže bych jeho přítomnost necítila, musela bych vlézt do budovy. Pakliže by mé schopnosti na takovéto pozorování nestačily, pokusila bych se přiblížit k těm dvěma na ulici tak, abych je buď viděla, nebo abych pomocí Síly mohla určit, zdali má můj bothan kamaráda, či budu muset jít do budovy. V každém případě jsem se zdržela. Ale bylo to lepší, než se pak vracet a ztratit svůj cíl úplně.
Popravdě řečeno doufala jsem, že do budovy nebudu muset vkročit. Neměla jsem představu, co uvnitř najdu a asi bych se musela pokusit být nenápadná. Takže bych asi opět skryla meč do koženého pouzdra, což by mne velice "těšilo". Byla bych hned zranitelnější.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: výcvik pro Hayasan - Záblesky nedůvěry

Příspěvek od Merthor »

Kdesi v ulicích, střední patra Coruscantu:

Pořád se nic zvláštního nedělo, jen bothan měl s každou uplynulou vteřinou větší šanci nadobro zmizet v ruchu města. Musela jsi něco udělat, jednat co nejrychleji a nejúčinněji. Jediné, co tě napadlo, bylo zkontrolovat dvojici v odbočce na protilehlé straně ulice. Abys do odbočující ulice lépe viděla, potřebovala jsi získat lepší pozorovací úhel. Stačilo udělat pár kroků vpřed, podél stěny budovy, u níž jsi stála. Z onoho předsazeného bodu jsi přehlédla vše, co bylo zapotřebí vidět. Dvojice tvorů postupující odbočující ulicí dle všeho hodně pospíchala. Leč bothanovi byla zcela nepodobná. Zato jsi zahlédla zalomení budovy čnící do závratných výšin. Shora vykrojení částečně mastoval velký balkón. V dosud napůl skrytém rohu vykrojení se objevil opět jeden vývěsní štít. Zpod vývěsního štítu vedl vhod do téže vstupní haly. Půdorys objektu nebyl vůbec malý. Prostorový dojem byl hodně zkreslen okolními budovami, stínícími velkou část oblohy. K vzdálenějšímu rohu bys dospěla poměrně rychle. Nových pár kroků ti odhalilo svítící nápis v celé délce. Na vývěsním štítu stálo: „Vítejte v hotelu „Nearstrat“.

Díky pruhům ponechanými ve stěně vstupní haly místo oken, jsi nepřišla o pohled na to, co se děje uvnitř. Nepozorovala jsi ovšem jakoukoliv změnu. Dveře trojice turbovýtahů byly volně přístupné až na jednoho člena hotelové ostrahy přecházejícího po místnosti. Do zbylých prostor hotelu vedla cesta přes recepci s turniketem. U recepce obsluhované mladnou rozhodně ne ošklivou dívkou se trořila krátká fronta zájemců o ubytování. Pak se rozjel druhý za tří turbovýtahů. Na displeji vedle dveří běžely číslice. Běžet přestaly, když sestoupily o tři kroky níže. Druhý výtah, ten co se rozjel před chviličkou ukazoval číslovku odpovídající dvaceti podlažím nad vstupní halou. Třetí turbovýtah se nacházel cca pět podlaží nad stupní halou. Zdálo se, že ti bothan nedává na výběr, kudy ho následovat. Hotel byl místem, kde jsi muela znovu zachytit bočanovu stopu. Buď byl bothan v hotelu přímo ubytovaný, nebo znal způsob, jak si přes hotel zkrátit cestu do jiného patra. Zároveň zde byla otázka, zda v hotelu opakovat nepříliš slavně přijatou taktiku z lunch-baru.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: výcvik pro Hayasan - Záblesky nedůvěry

Příspěvek od Hayasan »

Kdesi v ulicích, střední patra Coruscantu:

Jenom jsem si vydechla. Olízla jsem rty. Do toho hotelu se mi skutečně nechtělo. Mé oblečení bylo velmi nedostatečné. Nejraději bych se převlékla, ale nebylo do čeho a ani nebylo kde. Nezbývalo, než abych se do hotelu bez jakéhokoliv váhání a přemýšlení vydala. A toho strážného? Pokud bude chtít nějakou legitimaci, asi jej budu muset ukecat. Respektive pokusit se o to. Bothan byl sice podezřelý, ale nemyslela jsem si, že bych kvůli jeho zadržení měla riskovat potyčku s celou ochrankou hotelu, kdybych nezvládla toho jednoho strážného rychle a bez hluku zpacifikovat. A rozhodně bych kvůli bothanovi neriskovala, že toho strážného zraním, nebo nedej Sílo, omylem zabiju. Jsem Jedi, ne nájemný lovec bez citu.
Spěšným krokem jsem vyrazila k turbovýtahu, abych si jej přivolala. Snažila jsem se navodit výraz spěchu. Dokonce jsem si i stačila vymyslet případnou historku pro strážného.
Zalíbil se mi jeden kluk a byla jsem s ním na rande. Ale jestli mne takto oblečenou chytí táta, tak mi nařeže. Když budu prosit, třeba to vyjde. A pořád lepší než nějaká potyčka. Musím to alespoň zkusit.
Ze všeho nejdříve jsem chtěla prohledat to podlaží, které se mi na chvíli ukázalo, než jsem se rozhodla, jakou cestou se vlastně vydám.
Velký hotel se mi jako potenciální místo případného zatčení možná líbilo víc, než nějaká temná ulička. Alespoň hotelová ochranka by měla Jedimu pomoct. Na druhou stranu, jestli hotel slouží jen jako přestupní místo jinam, na kterém se má případný pronásledovatel ztratit... Tak přijdu nejen o stopu, ale i o možnost vrátit se zpět do baru. Ledaže bych se oblékla zase jinak a doufala, že mé přestrojení nikdo neprokoukne.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: výcvik pro Hayasan - Záblesky nedůvěry

Příspěvek od Merthor »

Hotel Nearstrat, střední patra Coruscantu:

Vyzývavý prvek ve tvém vzhledu se dal bez vícero času či zdrojů sotva změnit. Sázka na nenápadné proplížení vstupní halou ti coby osobě přitahující pozornost mohla, ale nemusela vyjít. Při vstupu do hotelu ti tudíž nezbylo, než riskovat nepříjemné pohledy podobné těm, jaké na tebe vrhali v lunch-baruti dva neimoidiáni. V očích hostů vyřizujících u recepce formality přechodného pobytu jsi v podstatě žádné pochopení nenašla. Jedni si tě bezostyšně prohlíželi, druzí se tvářili náramě důležitě, pohrdajce vším co narušuje uhlazenou naškrobenost jejich okolí. Obsluha hotelu naštěstí měla s podobnými případy více zkušeností. Ne, snad, že by jim tvůj styl více lichotil. Prostě se snažili posloužit a vydělat si pár kreditů navíc, byť stále nešlo o podnik s pověstí nehlubších zapadlých pater Coruscantu.

Hotelový hlídač byl asi muž na svém místě. Měl oči na stopkách spolu s dost služným postřehem. Na tvůj průchod dveřmi nereagoval. Zaměřil se na tebe až poté, co jsi prokazatelně ignorovala prostor recepce s turniketem. V zádech jsi cítila jeho pohled, oddělující vzezření pravidelně procházejících hostů od těch ostatních, které nikdy neviděl, nebo tu neměli co pohledávat. Pojednou změnil směr chůze tvým směrem. Dostihl tě třemi rychlými kroky, leč plnění jeho povinností nespočívalo jen v odesílání ven na ulici, mimo prostory hotelu. Přistoupil až do tvé těsné blízkosti a s diskrétními ohledy se k tobě naklonil.
„Levný pokoj na večer…?“ zeptal se tě tichým ochotným tónem. Ať si o tobě myslel cokoliv, rozhodně o tobě neměl zvláště vysoké mínění, podrobné důvody svého příchodu do hotelu jsi mu nutně svěřovat nemusela.

Krycí příběh ti tak pro změnu přihrál příznivější kartu v podobě situace, jíž se dalo využít. Jak na vyřčenou otázku odpovíš, bylo pouze na tobě. Příslušnou částku v kreditech bys snad s jistým sebezapřením dohromady dala. Měla jsi u sebe malou peněžní rezervu, po jejímž vyčerpání bys byla úplně na dně. Navíc bys později musela podat v Chrámu vysvětlení, proč jsi peníze vyhrazené na následující dva dny plnění úkolu, utratila neplánovaně všechny najednou. Opačným argumentem bylo povědomí obsluhy hotelu o tvé osobě. Nepřijmout by znamenalo překážku na cestě k turbovýtahům. Tvou jedinou šancí přitom bylo zjistit jakou cestu, resp. jaký turbovýtah Bothan zvolil. Vybrat si správně ze tří možností v pořadí nejvyšší podlaží, nejnižší podlaží, prostřední vyšší podlaží. Pozdě je mnohdy lépe, než nikdy a špatná volba se rovnala neúspěšnému sledování.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: výcvik pro Hayasan - Záblesky nedůvěry

Příspěvek od Hayasan »

Kdesi v ulicích, střední patra Coruscantu:


jak jsem tak procházela hotelem, myslela jsem, že se propadnu. ostudou. pociťovala jsem hanbu a možná... kdyby mi bothan utekl, asi by mi to vadilo, ale rozhodně méně, než kdybych byla oblečená normálně. sice jsem nevěděla kde, ale byla jsem pevně rozhodnutá, že si musím sehnat nové oblečení, i kdyby to měl být nějaký plesnivý pytel s dírou pro hlavu.
z některých chtivých pohledů jsem měla husí kůži i za ušima. nebyly mi ani trošku příjemné. rozhodně jsem neměla ani tušení, co všechno můj nedostatečný oděv může způsobit. dokonce jsem pociťovala i trošku úzkosti.
kéž by tento den už skončil. zbývalo by jen proklouznout do chrámu tak, aby mne vidělo co nejmíň mistrů....
a v okamžiku, kdy mne strážný oslovil s logickou (avšak naprosto nelichotivou nabídkou) měla jsem co dělat, abych se alespoň pokusila o zářivý úsměv.
ještě že mne nemůže vidět můj mistr, v duchu jsem si několikrát povzdechla. schytala bych dlouhou přednášku o dobrých mravech? možná... ale to teď nebylo důležité.
ách, ano samozřejmě,
snažila jsem se usmívat a působit laškovně. ale tento styl chování rozhodně nebyl můj obvyklý a zcela určitě jsem s nikým nikdy pořádně neflirtovala. takže výsledek... nu, to bude muset posoudit strážný sám. také mi byla velmi nepříjemná blízkost strážného. nejraději bych jej odstrčila. ale to jsem nemohla. aspoň na mne nesáhl. to bych si už líbit nenechala. jen jsem tedy nevěděla, jak bych reagovala. jsem jedi, ne levná děvka.
možná v některém z těch nejvyšších podlaží?
pokusila jsem se nadhodit, zatímco jsem se snažila utišit své rychle bijící srdce. a kredity? na těch mi zrovna teď moc nezáleželo. chtěla jsem vypadnout. a splněný úkol by byl vlastně taková přidaná hodnota. je pravdou, že až budu stát před zkušenými mistry a vysvětlovat důvody svého neúspěchu, tak to asi budu pociťovat jinak. v každém případě jsem si myslela, že bothan jel v tom výtahu, který se rozjel jako úplně první. což ovšem neznamenalo, že jsem se nespletla nebo můj zkušený cíl neudělal nějakou fintu, jak mne zmást. ani bych se tomu nedivila.




Z nějakého důvodu mi mobil všechna písmena na začátku věty změnil na malé. Zkoušela jsem to opravovat, ale dělá se to tak hrozně blbě.... Tímto se omlouvám za horší čtení.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: výcvik pro Hayasan - Záblesky nedůvěry

Příspěvek od Merthor »

Hotel Nearstrat, střední patra Coruscantu:

Za přítomnosti hotelového hlídače se tvá záležitost s ubytováním obešla bez zdlouhavého čekání i nadbytečných formalit. Pakliže tvým pokusem o úsměv prosvítal mírný neklid, hotelový hlídač ho přičetl na vrub rozličných osobních důvodů tvořících příčinu tvého naléhavého příchodu do hotelu. Pokus o úsměv se ti vrátil zpět jako bumerang. Hotelový hlídač zachovával profesionálně milou pózu prostou snahy dovolit si něco víc. Jen jeho pohled prozrazoval zájem, jež nemusel být spojený výlučně s tvojí aktuální vitáží. Tj. odvážného odění včetně líčení,
Nad tým doplňujícím návrhem ohledně umístění pokoje nicméně odmítavě zakroutil hlavou.
„Tam nahoře bys našla apartmány pro lidi od obchodu a umění. Velice pohodlné, ale také odpovídající cenám smetánky ve vyšších patrech. Nejlevnější pokoje jsou ty v prvních dvou podlažích, hned nad tančírnou a kuchyněmi,“ uštědřiv tvé představě o výhodném příblíézení bothanovi přímý direkt. K projevení nesouhlasu s uvedením věcí na pravou míru jsi dostala minimum prostoru. Na kratičký okamžik se k tobě oddělil. Přitočil se k pultu recepce, odkud se vrátil s malou čipovou kartičkou. Natáhl ruku pro kredity. Jakmile jsi mu zaplatila poslední kredit, přesunula se kartička do tvojí ruky. Kartičku neobsahovala víc, než dvě drobná čísla. Číslo pokoje ve druhém podlaží, v sousedství prostoru vedle vstupní haly, plus pětimístný bezpečnostní kód pro zajištění pokoje před nevítanými návštěvami..
„Vrátit do šesti hodin do rána, aby bylo pokoj možné pronajmout běžným hostům,“ zaznělo na odchodu od hotelového hlídače závěrečné upozornění. S odnesením peněz k recepčnímu pultu nepospíchal. Jeho oči tě doprovázely až za dveře turbovýtahu.

Čipová kartička z tebe činila plnoprávného hosta hotelu. Coby host hotelu jsi měla dost důvodů k pohybu ve většině prostor. Nikdo se tvé přítomnosti nemohl příliš dlouho divit, alespoň dokud bys svým chováním nepřekročila běžné meze. Použití turbovýtahu nyní bylo nejlogičtějším krokem, tím co se od tebe očekávalo. Sloupec voleb na displeji turbovýtahu byl uspořádané následovně. Dvě nejhlubší podlaží hotelu zcela zaplňoval zábavní průmysl. Našla bys zde prostory klubu obohacené o tančírnu se salónky jako stvořené pro hraní hazardních her. Ve dvou patrech nad nimi se činil hotelový personál. Měl zde zázemí, hlavně kuchyně a prádelny. Přízemí kromě přestupního prostoru vyplňovala jídelna pro běžné hosty. Většina podlaží nad přízemím byla vyhrazena ubytovacím kapacitám. Čím výše, tím lépe vybavené pokoje za příslušně zvýšenou cenu. V předposledním patře se nacházela jídelna pro lépe situovaného hosty. Poslední podlaží hotelu bylo označenou pouze spojením „Horní vyhlídka“.Otázkou zůstávalo jakou na displeji výtahu zadat volbu. Přesněji řečněji řečeno, zda se vydat přímo do kýženého vyššího patra, nebo se před okolím maskovat úhybným manévrem ve stylu bočana. S nepatrným zvýšením časové ztráty se dalo prohlédnout jaké ubytování sis zaplatila, případně předstírat připojování k obecné zábavě.

Podlaží, v němž dle tvého odhadu, zmizel bothan, se nevymykalo stereotypní představě o uspořádání hromadných ubytovacích kapacit. Podlaží protílnala dlouhá lomená chodba, obklopující jednu čtvrtinu interiéru. oddělenou od zbylých tří čtvrtin. Světle šedé duralastové stěny byly v pravidelných intervalech lemovány dveřmi jednotlivých apartmánů, doplněnými o bezpečnostní čipové zařízení. Úseky mezi dveřmi byly vykládány decentními dekoračními vzory, což byl také jediný rozdíl v porovnání s nižšími patry hotelu. Podlahu pokrýval měkký hnedý koberec dkononale tlumící kroky. Nad hlavou se sami od sebe rozsvěcely minimalistické, leč vkusné lustry. Na konci chodby prosvítaly odlesky denního světla. Chodby tím pádem musela končit prosklenou stěnou. Zatím jsi ovšem byla moc daleko, než abys přes ni mohla vyhlídnout ven.

Došla jsi k ohybu chodby a náhle jsi bothana uslyšela. Navzdory úsečnosti dvou vět vyslovených v lunch-baru, se ti zvuk onoho hlasu bezpečně připomenul. Hlas vycházel zpoza dveří apartmánu 8/45. Bothan se byl schopen do pokoje dostat před deseti minutami, při největším chvatu čtvrt standardní hodiny. Právě končil nějaký hovor, Za stěnou jsi přítomnost nikoho jiného nedokázala vycítit, spíše se jednolo o využití komunikátoru s předáváním zprávy ohledně postupu.
„…transport ve 22 standardních hodin. Každopádně setkání se uskuteční za podmínek, nově stanovených našimi partnery. Stále věřím, že ho dovedeme až k úspěšnému konci.“ Zrovna tak bez varování se bothan odmlčel. Nic dalšího již z jeho úst nevyšlo. Obsah vyslechnutého sdělení by mohl patřit bezmála komukoliv ubytovanému v nejvyšších podlažích. Obchodníkovi, členovi méně důležité delegace, atd. Ve spojení s tobě známými indiciemi to ale nutilo k přemýšlení.
Udržování stále dokonalého obrázku toho, co bothan ve stém apartmánu provádí, mohlo otupit síly, o nichž jsi nevěděla, nakolik je budeš potřebovat později. Prozatím se asi věnoval dosti předvídatelným činnostem. Slyšela jsi lehké zacinkání, typické pro pohyb v koupelně. Jakkoliv jsi našla bothanovu stopu, problémy mávnutím ruky nezmizely. Zaprvé ses musela rozhodnout jak naložíš obsahem konce bothanova rozhorovu. Zadruhé se přeci jen nedalo do nekonečna stát před jedněmi dveřmi. Po čase by určitě někomu přišlo divné, proč přešlapuješ před dveřmi chodby, v níž nejsi ubytovaná. Zatřetí se na obzoru rýsovala potenciální hrozba průšvihů daných časovými nesrovnalostmi.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: výcvik pro Hayasan - Záblesky nedůvěry

Příspěvek od Hayasan »

Paráda. Tak jsem tady ubytovaná asi na černo. Tohle je opravdu splněný sen,
v duchu jsem si pomyslela, ale své chytrosti jsem si nechala moudře pro sebe. Ačkoliv mne jednání strážného příliš nepřekvapilo (protože snad každý v galaxii si přivydělává jak jen může), tak mi to trošku vadilo. Kdyby přišlo na nějakou kontrolu... Nu, jako padawan Řádu Jedi mám určitou ochranu a i v případě zatčení bezpečnostními složkami by mne celkem rychle propustili. Ale ta ostuda...
Na strážného jsem se ale pokusila zářivě usmát.
Děkuji vám. Jste laskavý. Nebudu dělat problémy, nemějte obavy,
pokusila jsem se ještě zamrkat, než jsem s mírným nakrucováním vyklidila pole směrem k turbovýtahu.

V turbovýtahu jsem jela sama. Doslova jsem hypnotizovala ukazatel, který značil, ve kterém jsem patře. Zdržela jsem se. Bála jsem se, že až příliš. Kdyby existovala silová technika na urychlení jízdy, tak bych ji právě použila.
Pamatovala jsem si, že turbovýtah dole v recepci ukazuje, ve kterém patře jakýkoliv z těch tří nachází. Vyjela jsem tedy do patra, kde jsem byla ubytovaná. A ihned jsem začala hledat schody. Nebo výtah pro personál. Cokoliv, co by nebylo označené. Pokud jsem nic nesehnala, nastoupila jsem znovu do turbovýtahu. Už totiž určitě uběhla nějaká chvilka, aby si strážný dole nemusel spojovat mou maličkost s bothanem. Pokud si tedy všiml, ve kterém patře je bothan ubytovaný. Nechtěla jsem být paranoidní, ale nevěděla jsem, kdo všechno mu může podstrkoval nějaké ty kredity na přilepšenou. A jestliže se bothan bál svého sledování, tak uplácení strážného by vlastně bylo celkem logickým krokem.

Dveře bothana jsem objevila na poslední chvíli. Na(ne)štěstí jsem vyslechla poslední část hovoru. Znělo to velmi opatrně, tajemně a hlavně podezřele. Opírala jsem se o stěnu, spravovala jsem si rtěnku, prohlížela jsem se v zrcátku a hlavně jsem pečlivě naslouchala. Jakmile jsem nabyla dojmu, že se bothan začal věnovat očistě svého těla, schovala jsem zrcátko. Přestala jsem sledovat jeho pokoj. Nemohla jsem tu být moc dlouho. Bylo by to podezřelé. Takže jsem se vydala pryč. A to směrem k prádelně. Ideální by bylo opět nějaké schodiště. Vždyť tu přeci museli mít únikové východy v případě požáru, poruch turbovýtahu a podobně. Zkontrolovala jsem chronometr. To abych věděla, kolik mám času. Přesně ve 22 h jsem zde být nemohla, samozřejmě. Bothan vyjde dřív. A ještě ke všemu jsem neměla tušení, odkud bude probíhat samotný transport a zda se mi podaří nějak se svézt taky.

S návratem do Chrámu jsem nespěchala. Pokud budu mít nějaké výsledky, tak dostanu možná pokárání za to, že jsem neodeslala žádnou zprávu o zpoždění. Ale tyhle starosti jsem teď vážně neměla. Čas, který mi zbýval do cca 21 hodin jsem musela využít. Má vizáž byla absolutně nevyhovující. Jednak se ke mě ostatní chovali s velkým pohrdáním a druhak... Bothan si mne takto bezpochyby dobře pamatoval. Urgentně jsem potřebovala jiné oblečení, musela jsem se umýt, změnit účes... Udělat ze sebe jinou osobu. A protože mi zbývaly tak dva kredity, prádelna a zabavení prvního aspoň trochu ucházejícího oblečení, bylo jedinou logickou volbou. Nesmělo to být ale nic výjimečného. To aby své kalhoty bývalý majitel nepoznal. I boty by se mi hodily. Každý detail je důležitý.
Výčitky svědomí ohledně takové krádeže jsem směrem k hotelu neměla. Bývalý majitel bude zcela určitě odškodněn a pro takový hotel je i desatero kompletní oblečení vlastně jen drobností. Hlavně aby kredity za to oblečení nestrhli z výplat zaměstnanců. Stiskla jsem rty. Ti by mi totiž vadilo. Ale podobnými úvahami jsem se zabývat nemohla. Musela jsem si sehnat to oblečení a pak zjistit, odkud by mohl proběhnout ten zmíněný transport.
Snad nebude skákat z okna do speedru.
Ještě jsem se usmála, než jsem se začala plně věnovat dalšímu úkolu.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: výcvik pro Hayasan - Záblesky nedůvěry

Příspěvek od Merthor »

Hotel Nearstrat, střední patra Coruscantu:

Chronometr dosti poposkočil. Od bothanova pokoje si musela odcházet po půl osmé večerní standardního času. Hotel musel být hotel plný oblečení, jež by spolehlivě splnilo tebou daný účel. Jeden by byl řekl, že k uzmutí příhodně odložené garderoby je nutné pouze najít hostem opuštěný pokoj. Jenže na každé cestě za nalezením čehosi k převléknutí číhaly jiné překážky. V pronajatých pokojích bylo oblečení relativně rozptýleno, takže bys jich pravděpodobně musela prozkoumat několik. Navíc nebylo dopředu jasné, kdo je hostem jednoho konkrétního pokoje, jaké nosí oblečení a zda se do pokoje brzy nevrátí. Zvolila jsi jiné řešení v podobě hotelové prádelny, kde se najednou vršilo vícero šatstva. Prádelna oproti tomu patřila k prostoru s větším pohybem personálu. Stěží ses mohla spolehnout na to, že projdeš nepovšimnuta a uvnitř vůbec nikdo nebude.

Cestu paralelní s hlavním turbovýtahem jsi napoprvé minula. Všimnula sis jí až pří návratu k turbovýtahu. Za nenápadnými neoznačenými dveřmi zel průchod zakončený obslužnou šachtou. Prostředek šachty vyplňoval druhý služební turbovýtah, kolem konstrukce turbovýtahu se kroutilo úzké točité schodiště z kovového pletiva. Nevýhody obslužné šachty o sobě daly vědět v zápětí. Z hloubi pod tebou se ozývaly zvuky, kvůli nimž nebyl ani zde čistý vzduch. Podle tlumeného hukotu byl výtah na cestě vzhůru. Použít schodiště znamenalo být slyšet. Na došlápnutí reagovalo tichým kovovým zachrastěním. Přesto bylo nouzovou a tedy bezpečnější variantou k pohodlnějšímu turbovýtahu.

Sestup po nouzovém schodišti až do druhého podlaží pod vstupní halou se nakonec obešel bez setkání s personálem. Uprostřed cesty ses musela jedinkrát zastavit, protože v patře pod tebou si opět kdosi přivolal trubovýtah. Dole v prostorách určených zajištění servisu to dopadlo přesně naopak. Hned za průchodem vedoucím z oblužné šachty se přímo před pře tebou vynořila mladá twilečku s několika vyžehlenými tunikami přes ruku. Byť jsi nebyla přímo povolaná ke vstupu netvářila se vůbec výhrůžně. Jako by v tom hrálo rolik krapet pochopení jedné dívky pro druhou.
„Potřebuješ s něčím pomoct?“ nabídla ti možnost využít hotelové služby, aniž přemýšlela, nakolik na ně máš nárok, nebo po tobě požadovala peníze.Z jejich očí jsi nečetla pohrdání, ani přehlížení. Zračila se v nich snaha někem sitě zařadit spolu s nevyslovenou otázkou, zda-li něco hledáš.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Odpovědět

Zpět na „Výcvik MW“