Vypadalo to, že bodyguard pochopil, co se po něm chtělo a začal uhánět ulicí neulicí. Sice jsem neviděla jako ostatní lidé, ale cítila jsem vyděšené chodce, které jsme míjeli při naší tak trochu zběsilé projížďce. Řidičovy reflexy byly obdivuhodné na to, co dělal. I když, tělesná stráž asi musela umět odhadnout situaci, předvídat a včasně zareagovat.
Zatímco řidič se snažil užívat si cestu, alespoň to tak vypadalo, podle toho, kolik nevinných chodců jsme objeli jen tak tak, mistr se tím nenechala vyvést z míry a neustále nad něčím uvažovala. Byla až moc potichu a navíc jsem to z ní vycítila,
i kdybych byla na míle daleko.
Tuto prazvláštní situaci ukončilo až zastavení vozidla a oznámení, že jsme na místě. Zadívala jsem se kolem, vypadalo to tu jako taková trošku horší část města. Nic nóbl, ale zase ani žádný extra zapadákov, kde se daly očekávat problémy na každém kroku.
"Dojít tam po svých bude rozumné, navíc se budeme moci rozdělit a každý se soustředit na svou část plánu."
Přitakala jsem směrem k bodyguardovi a spolu s ním následovala mistra do obchodu.
Do nosu mě při vstupu udeřil pach zatuchliny a tak mi bylo jasné, že tohle nebude špičkový butik. Ale našim potřebám to poslouží dokonale. Začala jsem se rozhlížet a hledat něco nenápadného a pokud možno i otrhaného.
Nejdříve jsem narazila na prožraný látkový pršiplášť, následně podivné tuniky. Až napotřetí jsem narazila na dlouhý kabát, který byl na několika místech spraven záplatami, dokonce měl vycpávky v ramenou a velkou kápi, která při nasazení sahala až po špičku nosu. Dokonalé! Jedinou nevýhodou bylo, že byl stále cítit pravděpodobně po minulém majiteli, raději jsem se po tom nepídila.
S ulovenou kořistí v podpaždí jsem se opět připojila k mistrovi a bodyguardovi.
"Nebojte se, mistře. Můžete se na mě spolehnout."
Snažila jsem se mistra uchlácholit, i když jsem věděla, že je to předem prohraný boj.
Jelikož jsem měla vše potřebné, jednoduše jsem následovala zbylou dvojici a při představení našeho doposud neznámého bodyguarda ve mě zatnulo.
Eh... Omlouvám se, říkal jste? Se-Sereo?
Zopakoval jsem nevěřícně a zírala na Lona.
Zatímco řidič se snažil užívat si cestu, alespoň to tak vypadalo, podle toho, kolik nevinných chodců jsme objeli jen tak tak, mistr se tím nenechala vyvést z míry a neustále nad něčím uvažovala. Byla až moc potichu a navíc jsem to z ní vycítila,
i kdybych byla na míle daleko.
Tuto prazvláštní situaci ukončilo až zastavení vozidla a oznámení, že jsme na místě. Zadívala jsem se kolem, vypadalo to tu jako taková trošku horší část města. Nic nóbl, ale zase ani žádný extra zapadákov, kde se daly očekávat problémy na každém kroku.
"Dojít tam po svých bude rozumné, navíc se budeme moci rozdělit a každý se soustředit na svou část plánu."
Přitakala jsem směrem k bodyguardovi a spolu s ním následovala mistra do obchodu.
Do nosu mě při vstupu udeřil pach zatuchliny a tak mi bylo jasné, že tohle nebude špičkový butik. Ale našim potřebám to poslouží dokonale. Začala jsem se rozhlížet a hledat něco nenápadného a pokud možno i otrhaného.
Nejdříve jsem narazila na prožraný látkový pršiplášť, následně podivné tuniky. Až napotřetí jsem narazila na dlouhý kabát, který byl na několika místech spraven záplatami, dokonce měl vycpávky v ramenou a velkou kápi, která při nasazení sahala až po špičku nosu. Dokonalé! Jedinou nevýhodou bylo, že byl stále cítit pravděpodobně po minulém majiteli, raději jsem se po tom nepídila.
S ulovenou kořistí v podpaždí jsem se opět připojila k mistrovi a bodyguardovi.
"Nebojte se, mistře. Můžete se na mě spolehnout."
Snažila jsem se mistra uchlácholit, i když jsem věděla, že je to předem prohraný boj.
Jelikož jsem měla vše potřebné, jednoduše jsem následovala zbylou dvojici a při představení našeho doposud neznámého bodyguarda ve mě zatnulo.
Eh... Omlouvám se, říkal jste? Se-Sereo?
Zopakoval jsem nevěřícně a zírala na Lona.
