Napsal: 02.1.2010 12:28:54
Endor, pod ewokskou vesnicí
Člověk míní, císař mění.
Tohle ironické pořekadlo mě napadlo ve chvíli, kdy jsem plavmo letěl z utrhlého můstku rovnou k zemi. Jenže zrovna ve chvíli, kdy už jsem si začal omílat běžné modlitby, mě snad i samotná Síla podržela a já se na poslední chvíli zachytil za kalhoty a přeražené prkno na konci spadnutého mostu. Chvíli jsem váhal, zdali se mám snažit vyškrábat nahoru po zříceném můstku, ale gravitace udělala rozhodnutí za mně a já se k zemi "snesl jak pírko" - čili jsem spadl do travnatého porostu a narazil si přitom kostrč...
Jaké štěstí však zavládlo, když jsem zaregistroval dvě věci: Dopadl jsem několik desítek metrů od hlídky imperiálů, kteří momentálně pročesávali střed vesnice. Což mi umožnilo nepozorovaný útěk. Druhá zjištěná výhoda potěšila ještě více: Moje loď se nacházela za nedalekým porostem keřů, poznal jsem z ní vrcholek pilotní kabiny. Zdálo se mi sice, že jsem své plavidlo zanechal několik set metrů jižněji, to mi ale nezabránilo v úlevném vydechnutí a rychlé přemístění k lodi.
Než hlídka stačila cokoliv zaregistrovat, vznesla se moje korveta do vzduchu a přeletěla hustý les za pár desítek vteřin...
Pak už jsem unavený a lehce zraněný dosedl ztěžka do lehátka vzadu v menším prostoru za pilotní kabinou. Autopilot naváděl loď směrem k Tatooinu, kde jsem si měl vyzvednout odměnu - podíl z kreditů, které mi dal pan J za onen balíček, který mi způsobil to dobrodružství na Endoru. Poslední, na co jsem myslel před usnutím, byl právě ten tajemný Trandoshan. Kdo ví, jestli přežil...
Člověk míní, císař mění.
Tohle ironické pořekadlo mě napadlo ve chvíli, kdy jsem plavmo letěl z utrhlého můstku rovnou k zemi. Jenže zrovna ve chvíli, kdy už jsem si začal omílat běžné modlitby, mě snad i samotná Síla podržela a já se na poslední chvíli zachytil za kalhoty a přeražené prkno na konci spadnutého mostu. Chvíli jsem váhal, zdali se mám snažit vyškrábat nahoru po zříceném můstku, ale gravitace udělala rozhodnutí za mně a já se k zemi "snesl jak pírko" - čili jsem spadl do travnatého porostu a narazil si přitom kostrč...
Jaké štěstí však zavládlo, když jsem zaregistroval dvě věci: Dopadl jsem několik desítek metrů od hlídky imperiálů, kteří momentálně pročesávali střed vesnice. Což mi umožnilo nepozorovaný útěk. Druhá zjištěná výhoda potěšila ještě více: Moje loď se nacházela za nedalekým porostem keřů, poznal jsem z ní vrcholek pilotní kabiny. Zdálo se mi sice, že jsem své plavidlo zanechal několik set metrů jižněji, to mi ale nezabránilo v úlevném vydechnutí a rychlé přemístění k lodi.
Než hlídka stačila cokoliv zaregistrovat, vznesla se moje korveta do vzduchu a přeletěla hustý les za pár desítek vteřin...
Pak už jsem unavený a lehce zraněný dosedl ztěžka do lehátka vzadu v menším prostoru za pilotní kabinou. Autopilot naváděl loď směrem k Tatooinu, kde jsem si měl vyzvednout odměnu - podíl z kreditů, které mi dal pan J za onen balíček, který mi způsobil to dobrodružství na Endoru. Poslední, na co jsem myslel před usnutím, byl právě ten tajemný Trandoshan. Kdo ví, jestli přežil...