Výcvik pro A'rone (Revan)

[Darth Revan]

Chrám Jedi, Dantooine.


Probudím se celý spocený a vyplašený. Můj rychlý tep doplňuje rychlejší nádech a výdech, ale po chvilce sezení na postely se uklidním a jdu vykonat ranní hygienu a poté se obléknout do roucha.
Ani nemám hlad, vezmu si jen jablko a pomalu vyrazím.
Řeknu si a kouknu na hodiny a ono už je půl 8.
To abych si trošku pospíšil. Ještě ale musím něco spáchat..
Opět mi projede hlavou a odejdu na velkou. Za 10 minut kvalitně vykonané práce se vydám směrem k hlavní bráně čekat na Revana.
Snad se nám podaří zjistit kdo tam je a co tam dělají. Největší hrůzu mám z papírování pro mistra, jak já to nemám rád.
Vzdychnu při pomyšlení nad papírováním a odejdu z pokoje směrem k bráně.
Když dorazím k hlavní bráně Revan tam ještě není, ale podle hodinek má ještě 8 minut čas, takže jsem zde vlastně brzo. Zatím se trošku protáhnu abych byl fit.

[Pear]

Chrám Jedi, Dantooine.

Chvilku ještě čekáš a když se podíváš na čas, zjistíš že Revan přetáhl pět minut po deváte a ještě stále není na místě.
Za dalších pět minut jsi zahlédl osobu v rouchu a už jsi si pomalu začal myslet, že je to Revan. Když ale přišel blíž, zjistil jsi že je to úplně někdo jiný a vlastně jsi ani nevěděl kdo.
Byl poměrně vysoký, dokonce ještě vyšší než ty. Měl nakrátko střižené černé vlasy. A mířil si to přímo k tobě.
Čau, ty budeš A'rone. Revan mi říkal, abych ti vyřídil, že nemůže přijít, protože se stala malá nehoda při výcviku. Prý máš jít do jeskyně, tak bych ti mohl dělat doprovod já - pokud ti to nebude vadit. Mimochodem, jsem Alek...
Počkal si na tvou odpověď.

[Darth Revan]

Chrám Jedi, Dantooine.


Stalo se mu něco? No nedá se nic dělat, tak tedy vyrazíme. Nevím jestli si byl obeznámen se situací, ale podle toho co říkal mistr Vrook se má nacházet skupina o počtu neurčitém v krystalové jeskyni. Dělá to docela nepořádek, tak se je budeme snažit uklidnit, pokud to půjde v klidu bezezbraní, budeme muset použít krajní plán v případě nouze. To je asi tak všechno co bych k tomu dodal, pokud se chceš na něco zeptat tak mluv.
Řeknu Alekovi cestou k jeskyni která už není daleko, jen několik desítek metrů. Z dálky už vidím jak ve tmě září krystaly.
Už tam budeme, buď ve střehu kdyby něco, i když si nemyslím že by někdo z nich zaútočil na rytíře Jedi, ale člověk nikdy neví.
Dodám malý detail těsně před vchodem do jeskyně.

[Pear]

Chrám Jedi, Dantooine.

Ne, nic mu není. Akorát to tam trochu organizuje...
Odpoví ti Alek cestou a dále pokračujete bez mluvení. Kývne na tvoje upozornění a nahmatá rukou pozici meče. Vstoupíte do jeskyně a projdete jí. Je vyčistěná od Kinraathů, ale mimo krystalů tam nic nenajdete. Když se už chcete vrátit, Alek najednou zpozorní,
Byl sem tady nedávno...
Když už se chceš zeptat, jakou to má souvislost s jeskyní, Alek se dá opět do řeči.
Ale vsadil bych cokoliv, že tohle kamení tu rozhodně nebylo!
Než řekneš cokoliv, z jeho ruky vyletí tlaková vlná a udělá vyrazí několik kamenů. Ještě jednou použije sílu a už je ve zdi dost velká díra, aby se jim pohnul jeden člověk.
Tak co?
Zasměje se, když vklouzne dovnitř...

[Darth Revan]

Chrám Jedi, Dantooine.

Jak si na to přišel? Že by Jedijská intuice na správném místě?
Dodám a pousměji se když vkročím dovnitř. Nezapoměl jsem vzít sebou baterku pro případ nouze, ale raději sáhnu po světelném meči, protože je zde docela světlo a nikdy nevíš, co na tebe vyletí.
Vypadá to jako skrytá chodba. Zajímá mě kam vede. Půjdu první, drž se za mnou.
Řeknu a nacpu se dopředu a pomalu, opatrně jdu chodbou až dojdu k místu, který vypadá jako tábor.
Pššššt.
Řeknu a ukážu gesto. Mezitím se schovám se za menší kámen.

[Pear]

Chrám Jedi, Dantooine.

Alek vystoupí z krytu a rozejde se do tábořiště. Je jednoduché, pouze pár dek na spaní, ohniště.
Jedijská intuice kdekoliv...
Zasmál se od srdce když prohlížel jak to tu vypadá. Nic důležitého tu nenašel, ale ještě něco vám říkalo, ať se zdržíte.
Za ani né minutu jste si uvědomili že se to vyplatilo, protože se zrovna vraceli dva muži. Bavili se mezi sebou, takže si vás všimli až na poslední chvíli. Alek jim vstoupil do cesty.
Hej...!
Zakřičel jeden z nich. Trvalo jim okamžik než si uvědomili co se stalo a hned se dali na útěk...

[Darth Revan]

Chrám Jedi, Dantooine.

Neváhám a vyskočím z krytu a oba dva přitáhnu pomocí síly, tudíž spadou na zem a vytřou zem.
Vem si toho vlevo, já toho vpravo.
Křiknu na Aleka a jdu si pro toho mého "kolouška".
Zvednu ho ze zemně a chytnu pod krkem.
Takže teď mi v klidu řekneš, kdo jsi a co tu děláte, nebo si mě nepřej.
Zvýším hlas na kolouška a chytnu ho obouma rukama za jeho oblečení.

[Pear]

Dantooine.

Hej, klídek A'rone...
Podívá se na tebe Alek, klečící na jednom z chlapců, který se tak nemůže ani hnout.
Zkus to hezky... třeba takhle.
Odkašle si a obrátí chlápka pod sebou tak, aby mu viděl od obličeje.
Mohli by jste nám říct, kdo jste a co tu děláte, prosím?
Mile se usmál a oba borci se na sebe podívali...
No, jsme se sem šli jenom podívat ehm, protože jsme odsuď slyšeli hluk.
Každý se podívá na svého držitele a čekají, co se bude dít...

[Darth Revan]

Dantooine.

A můžete mi prosívás říct, co tady vůbec dělate? Protože máme nahlášeno, že se zde potuluje skupina mandalorianů, pytláků nebo žoldáku. Pokud patříte mezi ně, rozlučte se se svobodou.
Řeknu obou dvou a toho mého pustím. Opráším ze sebe prach a všimnu si, že nás něco pozoruje.
Hele, támhle někdo asi je. Půjdu se tam podívat.
Řeknu Alekovi a jdu pomalu vpřed přesvědčit se jestli tam opravdu něco je nebo ne.

[Pear]

Dantooine.

No, slyšeli sme nějákej rámus, když sme šli kolem a chtěli jsme se podívat, co se tu děje. Obvykle je to tiché místo.
A pak jste po nás skočili vy...
Vysvětloval ti jeden z nich a druhý ho doplnil.
Pak jsi si něčeho všiml, oznámil jsi to Alekovi, a ten ustoupil aby měl dobrý rozhled na oba, ty jsi se šel podívat že se něco za kamenem krčí.
Přišel jsi ještě blíž, když v tom jsi uslyšel hluk, jako by někdo táhnul kus železa po hrubé kůži.
A to se nakonec ukázalo být vytahování pistole z pouzdra a spuštění zběsilé palby tvým směrem.
Alek se ohlédl, zažehnul meč, a když polevil na ostražitosti, dva výrostci, které hlídal, utekli dírou rychle pryč.

[Darth Revan]

Dantooine.

Rozhlédnu se zmateně všemi směry a než stačím zareagovat že někdo utekl okamžitě vytahuji svůj purpurový meč a odrážím střeli blasterem který lítají všude kolem do skal a ta se odlamuje na kousíčky.
Nesmí nám utéct!
Zařvu na Aleka a jdu pomalu a opatrně vpřed. Vidím jen jednu siluetu a vypadá to na silného muže, ale možná jich tam může být víc.
Tohle je vaše poslední chvilka.
Řeknu si sám pro sebe. Kupodivu mám klidnou povahu i když po mě zrovna někdo střílí, ale hněv a vstek je lístek k temné straně, takže skrývám své emoce a neprojevuji strach, aby mě to nesmetlo.

[Pear]

Dantooine.

Alek se rychle vydá po stopách dvou útočníků, a nechá tě tam sám na útočníka. Ten ale není sám, a zatímco jeden na tebe střílí, a ty jsi odrážel, druhý se k tobě rozběhl ze strany.
Měli jste od sebe pouze nějáký dva metry, takže vzdálenost mezi váma byla překonána rychle a než jsi otočil meč, aby jsi zareagoval na útočníka, který se rozhodl bojovat zblízka, už jsi jí dostal! Rána přímo do spánku.
Zamotal jsi se a ucítil že o jílec tvého meče se ještě s někým dělíš.
Útočníkbyl chytřejší než se zdál a i co se týkalo bojování byl na vysoké úrovní, když si dovolil na jedie.
Dostal jsi ještě několik ran, než jsi odpadl.
Před očima se ti zatemnilo a upadl jsi nazem. Slyšel jsi kolem sebe pouze několik hlasů, a pak ticho.

Probudil jsi se až na známém místě - lékařském pokoji v enklávě.
Vedle sebe jsi viděl sedět Aleka...

[Darth Revan]

Dantooine.

Začnu se pomalu rozkoukávat a vidím Aleka. Pokusím se zvednout, ale hlava mě bolí tak, že mě to bolestí opět položí.
Co se stalo? Pamatuji si akorát, že jsem šel po střelci a najednou sem byl na zemi. Pak jsem se probudil tady. Chytnul si je?
Zeptám se Aleka a teď už opravdu vstanu a posadím se na postel a chytám se za hlavu.
Cítím se jako bych měl hlavu na tisíce malých kousíčků a každý z nich mi ohlodává miliony brouků.
Dodám a napiju se vody, která byla na stolečku. Poté vstanu úplně a pomalu seprocházím sem a tam.

[Pear]

Dantooine.

Alek tě pomalu poslouchá, když se probouzíš a stejně pomalu ti o odpoví.
Jasně, že jsme je chytili. Já a Revan. Když sem vyběhl za těma dvěma z jeskyně, už tam stál Revan a držel je. Pak jsme si uvědomili, že jsi tam sám tak sme tam přiběhli. To už jsi byl na zemi. Je sme nakonec chytili a tebe odnesli sem...
Vysvětlí ti co se stalo, když jsi byl v bezvědomí, načež se posadíš, právě včas, aby jsi viděl přicházejícího Revana.
Tak jak se má náš marod? Já věděl že bych se tam na vás měl jít podívat. Nediv se, že tě bolí hlava, dostal jsi pěknou nakládačku.
Oba se dívají na tvůj pokus se zvednout, připrveni tě kdykoliv přidržet, kdyby jsi náhodou neudržel ještě rovnováhu. Ale ty jsi se už dokázal procházet tam a sem úplně v pohodě,
Stejně ti jednu věc nezávidím - zprávu Vrookovi. Tu si budeš muset užít sám...
Zasměje se ještě Revan, jak se procházíš.

[Darth Revan]

Dantooine.


Jasně Revane, díky ti.
A zasměju se.
Tak to abych šel raději vysvětlit Vrookovi osobně, protože myslím že psát nezvládnu, tak díky hoši. Tak zase jindy. Mějte se.
Dopovídám a odejdu pomalu směrem k Vrookovi. Po chvilce co se doplandám k mistrovi vidím že je otevřeno. Tedy neváhám a vejdu dovnitř ale nikoho zde nevidím. Otočím se a zahlédnu mladého padawana kterého se zeptám.
Pro.. prosímtě, neviděl si mistra Vrooka?
Podívám se na něj, byl vcelku malý a mladý. Poté se porozhlédnu po chodbě a čekám na odpověď.