Výcvik pro Marika 1994(Jin Muk)

[Jordi Linx]

Hangár hvězdného destruktoru, Upravený raketoplán:
Návrh na společnou kooperaci po dostání se na povrch jsi přijal a Pete se spokojeně pousmál a podíval se na ostatní kadety okolo vás, kdy si pouze někteří z nich rozhodli upravovat helmu.
Mám dojem, že nebudeme jediní, kdo bude spolupracovat, ale to se uvidí až na zemi. Jinak se můžeme sejít nejprve na nějakém místě, které můžeme společně zahlédnout. Třeba u nějakého rybníku, vysokého kopce nebo něčeho jiného výrazného v krajině.
předložil Pete návrh na to, kde byste se mohli setkat, jakmile skončíte se svým seskokem. Mezitím se raketoplán trochu otřásl, jak pilot necitlivě vlétl do atmosféry.
A jestli budete takhle lítat až se dostaneme k praktickým letům, tak vás vyhodím z raketoplánu, ale bez padáku !
poznamenal značně nahlas poručík Izliak tak, aby to bylo slyšet i do kokpitu, aby se pak věnoval už vám kadetům.
Takže začínáme, první jde Townes, nasadit helmu a do kokpitu.
přešel rovnou ke dveřím vedoucím do kokpitu katapultážního stroje a otevřel je.
Tipuju nějakou opuštěnou planetu bez civilizace, jenom doufám, že tam nebude zima.
pousmál se ještě Pete, zatímco sledoval Townese, jak nastupuje do kokpitu a dveře se následně zavřou. Po chvilce se rozsvítí zelené světlo a poručík určí dalšího kandidáta.

[Marik1994]

Hangár hvězdného destruktoru, Upravený raketoplán:

Po tom co my pete oznámil svůj názor ohledně spolupráce a toho jak se setkáme napovrch a já si pomyslel:
Doufam že tam nějakej takovej bod vůbec pude.
V tom se ale raketoplán zatřsl tím že vstouúil do atmosféry poručík poznamenal něco na účet pilota a zavolal prvního aby vešel do specialního kokpitu.Peta řekl něco o planetě a já sem mu hned řekl:
Mě je jedno jestli na ní pude sních ale nesmí tam téct láva
a pak jsem se snažil v hlavě vybvit jak se vlastně správně katapultovat abych pak něco neudělal špatně.

[Jordi Linx]

Hangár hvězdného destruktoru, Upravený raketoplán:
Poznamenal jsi, že jedinou planetou, na které si nepřeješ být, by byla nějaká vulkanická s řekami plnými lávy a četnými zemětřeseními. Pete se jenom pobaveně pousmál a sledoval, jak přichází na řadu další kandidát. Poručík oznámil další jméno, když se k tobě Pete naklonil.
Takže to uděláme takhle - vytyčíme si nejvýraznější body v krajině, do každého se podíváme, jestli tam není ten druhý. Když ne, tak tam zanecháme znamení, že jsme tam byli a naznačíme směr, kterým jsme šli k dalšímu významnému bodu. Když se nesetkáme do večera, tak vyrazíme směrem k té nepřátelské základně a zkusíme se sejít na významných bodech před ní, opět zanechávat značky, ano ?
pošeptal ti, zatímco se šel nechat katapultovat další z kadetů, což znamenalo už pátého člena skupiny.
Jin Muk, další na řadě !
rozkázal poručík Izliak, což znamenalo nasadit si helmu a jít na určené místo. Nasoukat se do kokpitu nebylo zrovna jednoduché, ale jakmile jsi byl vevnitř, tak jsi shledal, že to byl ten samý, jako u toho pilota v holozáznamu. Jakmile za tebou poručík zavřel přetlakové dveře, tak ti naskočil displej v kokpitu a objevila se zpráva - 'stav systému kritický, k selhání dojde za 10 s'. A čas pomalu začal odpočítávat k nule. Tlačítko katapultáže bylo na svém místě a připraveno ke stisknutí.

[Marik1994]

Upravený raketoplán, orbit neznáme planety:

Po tom co my pete oznámil to že asi nepudeme spolupracovat na povrchu sami a řekl my plán na setkání jsem si pomyslel:
Jenom aby to tak nedělali všichni
A řekl řekl jsem:
Snad to výjde
a trochu nejistě sem se usmál ale to už poručík volal moje jméno a já vlezl do kokpitu na obrazovce již běžel čas a já co nejrychleji abych již měl katapultami za sebou jsem zmačkl tlačítko pro katapultami a vyletěl jsem a na jediné na co sem se koukal byl výškoměr abych nespanikařil protože jsem nikdy ješte nebyl tak vysoko

[Jordi Linx]

Atmosféra neznámé planety:
Nečekal jsi až odpočet skončí a oznámí ti kritický stav stroje a katapultoval ses ještě před tím, jak to má správně být. Ale pozapomněl jsi na přesný postup, který ji předtím mohl vidět na holozáznamu. Na rozdíl od pilota na holozáznamu jsi se totiž dostal do matoucí a hodně nepříjemné rotace s tím, že sis pouze snažil kontrolovat výšku, která byla stále dostatečně vysoká. Aktuálně se pohybovala na hodnotě 2,5 kliku, ale pokud by si setrval v rotaci do otevření padáku, tak by se ti mohl zamotat a otevření by nemuselo být úspěšné. Bylo tedy potřeba se z rotace nějak dostat a to vlastní silou, navíc se ti z toho všeho nedělalo příliš dobře a obsah žaludku se na současnou situaci netvářil nijak přívětivě. Pokud by ses podíval směrem dolů k zemi, tak by z toho byl docela solidní mišmaš. Možná by se to dalo i přirovnat k tomu, kdyby sis vzal dost značnou dávku ryllu, nebo nějaké jiné silné halucinogenní drogy, která by tohle mohla způsobit. Každopádně současná situace nebyla příliš přívětivá a bylo zapotřebí něco udělat, aby ses z ní dostal.

[Marik1994]

Atmosféra neznámé planety:
Poté co jsem zjistil že jsem zapoměl vyrovnávat abych se dostal do rotace jsem okamžitě začal dělat všechno co jsem si pamatoval za pilotova postupu pro zabranění rotaci z holovidea říkal jsem si:
Snad to pude funkovat i když se točím o dost víc snad se tím aspoň ta rotace zpomalí a já pudu moct otevřít padák
a jak jsem se do toho pustil i když my bylo dost nevolno ale říkal jsem si:
lepši se pozvracet než se zabit

[Jordi Linx]

Atmosféra neznámé planety:
Rychle sis snažil vybavit na to, jak přesně se pohyboval onen pilot na tom videu. Teprve po pár vteřinách sis uvědomil, že k tomu všemu používal pouze a jedině ruce s pokrčením kolenou. Sám jsi se rozhodl to okamžitě vyzkoušet, aby tě první pokus dostal do rotace v opačné ose, než bylo doposud. Další pokusy byly úspěšnější a po několika vteřinách jsi již padal směrem k zemi ve víceméně stabilní poloze - nohy pokrčené v kolenou, ruce roztažené a mírně zalomené v lokti. V téhle poloze jsi dokonce zjistil, že máš výškoměr perfektně na očích a ukazatel na něm nyní spadl pod jeden a půl kliku. Rovnováhu nad svým volným pádem jsi tedy získával skoro jeden celý klik, což bylo vzhledem k celkové délce pádu dost dlouho. Další myšlenka byla pryč a ukazatel klesl na 1,4 kliku a rychle se snižovala i tato hodnota. Kontrola své pozice a dorovnání mírného poryvu větru, který trochu rozhodil tvou rovnováhu a hodnota už klesla pod 1,3.
---------
Poznámka - když příště zmíníš, že bude vyrovnávat, tak napiš jak. Ono jenom napsat, že 'budu vyrovnávat' by se příště mohlo zvrtnout v něco, kdy budeš náhodně něco provádět a celé se to zvrtne v něco ještě horšího.

[Marik1994]

Atmosféra neznámé planety:
Poté co se my podařilo vyrovnat rotování do kterého jsem se dostal, jsem zůstal v pozici ve které se my podařilo přestat se točit a už jsem se nemohl dočkat až otevřu padák. Zároveň jsem ho ale nechtěl otevřít dřív než bylo v holovideu protože kvůli tomu že jsem nedělal všechno přesně podle něho jsem ještě před chvilkou dostal do té rotace ze které jsem se skoro1,5 kliku dostával a tak jsem sem doufal abych co nejdřív mohl otevřít padák abych se konečně mohl podívat jak vlastně vypadá místo kam padám a jakým směrem je základna na kterou se mám dostat a zároveň po nějakém výrazném bodu v krajně abych mohl po přistání hned vyrazit

[Jordi Linx]

Atmosféra neznámé planety:
Ze své předchozí chyby ses poučil a nyní už jsi netrpělivě očekával kýženou hodnotu na výškoměru. Mezitím sis kontroloval svou pozici a občas jsi byl nucen trochu korigovat, ale to už k volnému pádu prostě patřilo. Hodnota se konečně snížila pod úroveň jednoho celého kliku a ty jsi skoro až netrpělivě zatáhl za mechanickou pojistku padáku, který skoro okamžitě vystřelil. S tebou to mohutně cuklo až ti to málem vyrazilo dech, ale po rychlé kontrole jsi viděl, že je vše v nejlepším pořádku. Padák se úspěšně otevřel, tvá rychlost výrazně poklesla a nyní jsi se konečně mohl věnovat výhledu pod sebou.
Kam až oko dohlédlo se rozléhala džungle, tedy s vyjímkou prostoru přímo před tebou, dle kontroly kompasu na výškoměru, na severovýchodě, kde se tyčil horský masív. Daleko z tvé pozice, směrem na jihozápad jsi viděl menší volné prostranství a něco, co by mohlo vypadat jako budovy, ale bez makrodalekohledu jsi to nemohl říct jistě. Každopádně by to z místa tvého přistání mohlo být odhadem okolo dne a něco chůzí džunglí. Další, co jsi hledal byly nějaké body, které by mohly být oněmi styčnými body, jak jsi se domlouval s Petem. Nabízela se ti pětice míst, které se nějak odlišovaly od zbytku krajiny. Jedno menší jezírko zhruba severozápadně od odhadovaného místa přistání, drobné skalisko trochu na sever, zvěří vyšlapaná mýtina značně na východ a pak dvě místa více jižně, kdy jedno se vyznačovalo množstvím spadnutých stromů a druhé něčím, co se zdálo být jako jakýsi menší nával kamenů.
Když jsi skončil s prohlížením terénu, tak sis uvědomoval, že přistání bude složité, protože bude rovnou do korun stromů. A ty se nebezpečně blížily a bylo zapotřebí se na přistání řádně přichystat.

[Marik1994]

Atmosféra neznámé planety:
Poté co jsem prozkoumal terén pod sebou zjistil jsem že povrch pode mnou je silně pokryt lesy a já věděl že přistání nebude vůbec jednoduché.Po chvilce přemýšlení jsem si zkontroloval nůž který jsem mohl po přistání potřebovat a začal jsem uvažovat k jakému bodu vyrazím.Po chvilce uvažování jsem se rozhodl pro jezero i když přes les nebylo na velkou dálku vidět ale chtěl jsem prozkoumat jestli je voda vněm pitná pak mě napadlo jestli nám vyjde plán který pete vymyslel.

[Jordi Linx]

Atmosféra neznámé planety:
Ještě před přistáním jsi věděl, kam přesně hodláš jít na onen první bod možného setkání. Překontroloval sis ještě svůj nůž, který byl na svém místě, když se blížila poslední fáze tvého přistání. Informace o tom, jak se chovat při přistání a ještě k tomu za takovýchto těžkých podmínek, sice v holovideu nebyly, ale člověk by si je mohl i domyslet. Tvou jedinou přípravou však bylo připravení se na tvrdé přistání a to bylo vše. Když jsi se vnořil do stromu pod tebou značně velkou rychlostí, tak se ti na chvíli zasekla levá ruka o jednu větev. K tvému štěstí se ti ji povedlo vyprostit včas, aby snad nedošlo k jejímu utržení, nebo něčemu podobnému, ale ostrá palčivá bolest už byla na místě a dalo se odhadnout, že to je minimálně vykloubené rameno. K tomu jsi mohl přičíst ještě četné otlučeniny od větví, kterými jsi prolétl, několik drobných škrábanců po těle, natržený trikot na zádech a pocit nevolnosti při závěrečném prudkém zhoupnutí, když se padák zasekl o horní větve. Když jsi na chvíli potlačil bolest a vnímal situaci po přistání, tak jsi visel asi čtyři metry nad zemí, měl jsi to metr a něco k nejbližší větvi nad sebou po lanech z padáku a trochu jsi se pohupoval. Prostor pod tebou vypadal relativně měkce, pokud bys tedy nepadal hlavou napřed.
------------------
Poradil bych ti, abys více vnímal i různé detaily nebo jakési "miniquesty", jako bylo třeba přistání s padákem. Něco podobného bylo již při katapultaci, kdy tvá postava jenom zmáčkla tlačítko a čekala, co se bude dít. Nyní jsi za to zaplatil tvrdšími zraněními, ale pokud bys k drobnějším úkonům i nadále přistupoval laxně, tak by se ti to nemuselo vyplatit(zvlášť v bojových situacích)

[Marik1994]

Povrch neznámé planety:
Hned poté co jsem se zasekl padákem o horní větve jsem se rozhlédl okolo sebe a zjistil jsem že jsem tak 4 metry nad zemí po krátkém přemýšlení jsem se rozhodl zkusit se zhoupnout k nejbližšímu stromu a slézt po něm.Naštěstí bylo okolo spousta stromů protože jsem byl v pralese, ale zároveň jsem věděl že až se my povede dostat ne zem pude pochyb vněm velice obtížní hlavně když jsem byl již zraněn.Ale zároveň jsem se zamysle jestli už asi skákal i pete.Poté jsem se rozhoupal nohama směrem k nejbližšímu stromu a doufal jsem že to zvládnu protože sem my nechtělo skákat rovnou na zem zvlášť když už mám nejspíš vykloubené rameno.

[Jordi Linx]

Povrch neznámé planety:
Vyhodnotil sis svou nepříliš vábnou situaci a rozhodl se slézt dolů po nejbližším stromě, než aby ses jednoduše odřízl a riskoval čtyřmetrový pád. Našel sis nejvhodnější a nejbližší silnou větev a začal ses k ní rozhoupávat především za pomoci nohou. Znamenalo to se vyhoupnout o celou volnou délku padáku vzhůru. A to ti chvilku trvalo a navíc ti trochu zatrnulo, když jsi uslyšel praskot větví nad tebou, ale padák zatím držel.
Konečně ti zhoupnutí vyšlo tak, že jsi se zdravou rukou zachytil větve, která byla tvým cílem a následně jsi ji objal nohama. Pak už nebyl problém se s trochou švihu otočit a vyrovnat se tak, až jsi na větvi nakonec seděl. Pořád jsi měl na sobě svůj padák a jeho lana byla napnutá k místu, kde byla většina z něho zaklíněná ve větvích stromu. Při kontrole stromu, na kterým jsi nyní seděl, jsi viděl, že po kmeni bys mohl slézt o metr a půl níže, po několika větvích a dále seskočit dva a půl metru na zem. Lezení s vykloubenou rukou by však nebylo moc dobré a s jednou rukou to rozhodně nebude nikterak příjemné. Ale nyní jsi na tom byl relativně lépe než předtím.

[Marik1994]

Povrch neznámé planety:
Jakmile jsem se dostal pevně na větev tak jsem přeřízl nožem lana padáku která byla naštěstí napnutá.takže nato stačila jedna ruka.Pak jsem přeřízl po větvi co nejblíže ke kmeni tak že jsem dál větev objímal nohama a posouval jsem se rukama.když jsem se konečně dostal ke kmeni tak jsem si na si asi 10 minut odpočinul a zkoušel jsem hýbat zraněnou ruku abych zjistil v jaké míře ji mohu použít při cest dolu ale dělal jsem jen malé a pomále pohyby aby sem si z rukou neudělal nic horšího než už jsem zní měl.Přitom jsem přemýšlel jak se asi dostaneme na tu základnu k té lodi jestli se nám povede potkat a jak asi se tam dostanu sám když se nám to nepovede hlavně teď když jsem nemohl skoro vůbec hýbat rukou hne při a kdyby jsme se setkali by jsme s tím sotva něco udělali a tak jsem ihned při prvním výcviku zjistil že nevýhoda týmu složeného jen z pilotů je chybějící lékař ,ale to už byl nejvyší čas vyrazit cestou po větvích jsem se snažil si vybírat ty nejtlustější větve a přidržovat se hlavně zdravou rukou i když při každém přemístění zdravé ruky jsem se musel na chvilku přidržet i zraněnou rukou.K tomu na každé silné větvi jsem si sedl a odpočal.

[Jordi Linx]

Povrch neznámé planety:
Po odřezání padáku a zajištění si pevného a bezpečného místa u kmene stromu. Tam jsi se chvilku věnoval hlubšímu průzkumu svého zranění, abys nakonec mohl docela s jistotou říct, že se jedná o vykloubené rameno. Mohl sis zkusit ho nahodit sám, ale to samo o sobě bývá složité a tys navíc ještě seděl na větvi. Potom jsi se začal pomalu a opatrně přesouvat v rámci tohoto stromu níž. Pravidelně jsi odpočíval a dával jsi pozor na své zranění, které se ti nakonec nepovedlo nijak zhoršit, než jsi dorazil na onu poslední větev. Zbývalo už jenom seskočit dolů a tos nakonec po pečlivém vyhlédnutí místa přistání také provedl. Místo aby ses odrážel, tak jsi nakonec jenom jakoby sklouznul z větve a dopadl do podřepu. Dva a půl metru nebylo nic extra riskantního a ty jsi byl nyní dole na pevné zemi. Vybaven jen tím, co máš u sebe, bez zásob, zraněn a s natrženou kombinézou. Po rozhlédnutí okolo jsi zjistil, že se nacházíš v hustém lese s množstvím křovin, sem tam spadnutým kmenem starších stromů. Konečně jsi také mohl vnímat poměrně vysokou teplotou odhadem blížící se nějakým 30°. A k tomu všemu vysoká vlhkost.