Akademie Síly

Corellia

Nuže jsem vyšel, s cílem přátelské debaty, k jeho domu.
Cesta byla docela zdlouhavá, ale když jsem si přeříkával kodex sithů, uteklo to celkem rychle. Tak jsem stál před velikým barákem s titanovou zdí, jenž měl k sobě přidělán měnší osobní hangár.
Než jsem však stihl zazvonit, otevřeli se dveře a vyšel muž, jenž byl oblečen do Jediiské róby.

Corellia

Po dlouhém bloudění městem jsi zjistil že jsi se ztratil.
Byl jsi v zapáchající, zatuchlé uličce, ve velmi pochybné čtvrti.
Vzhledem k tomu že jsi si celou dobu broukal kodex Sithů, který jsi si našel, netušil jsi, kde se nacházíš.
Do uličky navíc vešlo několik podivných výrostků.

Byl jsi varován, aby jsi byl opatrný, ohledně toho co nacházíš. Nebral jsi mne vážně. Tvůj boj. Opravdu netuším co by tam měl kdo co dělat v rouchu Jediho.

Corellia

Ty tvorové byli celkem čtyři... jeden byl twi´lek, další dva byli rodiané a další rasu jsem už nepoznal.
Vytáhli své blastery a bez mluvení na mě vystřelili. Twi´lek mě opravdu překvapil svým přesným zásahem do levé ruky.
"Sakra" zařval jsem se mezi dvěmi stěnami odrážet dokud jsem tak tak nevylezl na střechu kantýny. Ostatní na mě pořád stříleli, ale byli z chudší části a neměli na kluzák či vznášedlo, kterým by se ke mě dostali a tak rozzuření odešli. Seskočil jsem ze střechy druhou stranou v rušné ulici a obezřetně jsem kráčel ke své lodi, kde jsem se pokusil o vyléčení ruky.

Corellia

Vyskákal jsi na střechu, která ti poskytla dočasný úkryt před střelci dole.
Místo toho ses však náhle díval do hlavně dosti velkého blasteru.
Co si myslíš že tady děláš?
Otázal se tě jeho majitel.
Když ses rozhlédl uviděl jsi povícero bytostí u několika stolů a nemálo, pravděpodobně bodyguardů, mířeje na tebe.

Corellia

To snad ne... mířím od průšvihu k průšvihu...
Všichni na mě mířili a stačila by jediná hloupost a bylo by po mně.
Po chvilce jsem řekl:
Jen klid hoši, ti dole mě napadli a já nemám v úmyslu dělat problémy tady nahoře. Hned vypadnu ok?

Corellia

Tak padej!
Prohlásil a strčil do tebe hlavní. A to tak silně že jsi opět spadl dolů do uličky.
Taktak že jsi stačil se přetočit a dopadnout na nohy, a ztlumit pád.
Pobudové naštěstí mezitím zmizeli za roh.

Correlia

Ostatních jsem si nevšímal, měl jsem dost práce se sebou.
Panečku, měl jsem na háku. Štěstí že jsem se s toho dostal.
Ač dělám, jak dělám... stejně to je špatně.
Ale já se nevzdávám tudle zkoušku dokončím.
Vyšel jsem z budovy do rušné ulice a s plnou jistotou, odhodláním a bez jakéhokoli přeříkávání si kodexu či podobnývh věcí jsem si vyšlapával cestičku k domu Twileka. Byl zřejmě nějaký svátek a tak většina lidí, co neprodávala byla buď doma nebo někam letěla.
Můj cíl byl jasný. Žádné hlouposti a jen záslužná práce, kterou jsem byl pověřen...

Correlia

Podařilo se ti vybloudit z chudší čtvrti, a se štěstím jsi našel správnou cestu.
Dorazil jsi před bytový dům, kde tvůj cíl bydlel.
Bohužel tvé bloudění tě zdrželo natolik, že již byla noc.
Vstupní dveře do budovy byly zavřené a zamčené.

Correlia

Stojím před rozhodnutím.
Buď tu počkám, nebudu si dělat problémy s poplašným zařízením a dalších ostražných věcí, nebo vyšplhám do bytu, kde se todle všechno může stát.
Nebudu si dělat další problémy... už tak mě díky nim zná téměř celá planeta.
Zvolil jsem si tedy čekání... formou meditací a přemýšlení, jak už nedělat další chyby, které by mě mohli velmi zdržet.
Byla docela chladná noc, ale ještě to nebylo tak hrozné, abych mrznul jako na Hothu a podobných planetách.
Po několika hodinách se konečně odemkly dveře a návštěvy byly "povoleny." Vstoupil jsem do bytového domu a krok po kroku kráčel ke dveřím Twileka. Tam jsem zazvonil...

Correlia

Přečkal jsi před domem noc.
Ráno, když začali nájemníci odcházet do práce, tak jsi mohl proklouznout dovnitř, zatímco někdo odcházel.
Vzhledem k tomu, že jsi nevěděl kde bydlí, musel jsi projít celý dům, dveře po dveřích.
Jak praví zákon schválnosti, bydlel až nahoře.
Celý udýchaný jsi u něj zazvonil.
Otevřel ti dobře rostlý twi'lek.
Co je?

Correlia

Už podle jeho velikosti jsem si dvakrát rozmyslel, jak ho oslovím.
Dobrý den, jsem Hett a rád bych se vás zeptal na něco málo informací o jednom muži.
Oslovil jsem ho a doufal, že se nedoslechl o mně a o mém výprovodu bezpečností z jeho skladu.
Rád bych si s vámi přátelsky promluvil, pokud byste na mě měl čas a nebo bychom si mohli domluvit schůzku za lepších podmínek, než když otravuju takhle po ránu.
Twilek se zamyslel a já už jen čekal, jakým gestem odpoví.

Correlia , byt cíle

Jestli v tobě poznal potížistu od skladu, tak to na sobě nedal znát.
A co seš zač? A vo kom?
Zeptal se značně nedůvěřivě.

Correlia, byt cíle

Jsem docela obyčejný poutník galaxií a nechávám se najímat do různých zařízeních, kde mohu přiložit ruce k dílu. Pokud byste měl zájem, můžu vám přinést své doporučení. Jsem schopnej hlídač, ale abych neutíkal od tématu, dělá mi však potíže jeden chlap, co se tu potuluje. Ale nechal bych to plavat... kde bych se mohl ucházet o místo, když bych chtěl nastoupit?

Correlia, byt cíle

Cíl se zatvářil že ho otravuješ celkem dost.
Poď dál!
Uvolnil ti místo ve dveřích.
Když jsi okolo něho prošel, udeřil tě obouruč do zátylku až ses svalil na zem.
Zavřel za tebou dveře a došel si k hromádce oblečení, kde vzal blaster a namířil ti ho na hlavu.
Ty jsi měl co dělat, aby sis se po té ráně udržel při vědomí.
Tak fajn, co seš zač? A žádný pohádky už!

Proč to udělal? tady jsou důvody: kdybys byl skutečně někdo, kdo by se chtěl nechat najmout, šel bys do nějaký příjmací kanceláře a ne do bytu šéfa ochranky jednoho skladu. Dále, věc na kterou jsi zapomněl: kde jsi sebral jeho adresu? Ty sis jí našel v archívu impéria, ale skutečnej poutník by jí našel kde?

Correlia, byt cíle

Nijak nezáleží na tom, kdo jsem, ale jdu tě zatknout za porušování pravidel císařského systému.
Stýkáš se s Jediem. Zrádče. Pokud nechceš být ve větším problému než jsi měl dosud, polož tu zbraň.
Ve vzteku jsem na něho všechno vyklopil a připravoval se pomaloučku na situace, kdyby zaútočil.