Výcvik pro Darth Unara(Joster Anur aka Nameless)

[Jordi Linx]

Korriban, Antická jeskyně:
Po chvilce rozmyslu a odříkání si hádanky nahlas pro lepší rozmyšlení dospěješ k odpovědi, která je podle tebe správná. S jistotou ji předneseš oběma kamenným strážcům.
Špatně. Správná odpověď je temnota. Moc temnoty je všude, pouze ti, jež jí jsou oddáni se v ní mohou skrýt a je jim poskytnu úkryt a útočiště. Nepřátelé jsou pohlceni temnotou a zapomenuti, temnota zakrývá stopy temných pánů. V temnotě stop nedohledáš.
opraví tě strážce-leviathan svým dunivým basem.
Nejsi hoden.
promluvil i strážce-válečná hydra.
Nejsi hoden.
ozvalo se opět od leviathana.
Nejsi hoden.
opět válečná hydra, když jsi ucítil, že jsi volný z úchopu Síly. Ale to jenom proto, aby se pod tebou rozevřely padací dveře a ty jsi jimi začal padat. Nejprve jsi chvilku letěl kolmo dolů, než jsi pod sebou ucítil stěnu, jejíž sklon se začal snižovat, než tě to vyhodilo do nějaké místnosti. Přistál jsi tvrdě na svém pozadí a ještě jsi po něm ujel pár dobrých metrů, což tvým kalhotám určitě neprospělo. Horší bylo, že jsi za letu neudržel světelný meč a ten, zhasnutý, musí být nyní někde okolo tebe, v naprosté tmě.

[Darth Unar]

Korriban, Antická jeskyně:


Odpověděl jsem špatně na otázku a zato jsem byl propadlištěm shozen do nějaké jeskyně ve které byla naprostá tma. Bohužel mi vypadl z ruky meč který teď ležel někde opodál v jeskyní v naprosté tmě.
.. Zuper jedna katastrofa za druhou. Co bude teď?? ..
.. Dufám že už taky příde nějaký úspěšný okamžik tohoto výletu ..
Chtěl jsem zapnout svůj meč,ale neměl jsem ho v ruce.
.. Zupérrr další „úspěch“ . Mě se teda daří no nemůže to být lepší. ..
.. Potřebuju meč abych to tady moch rozsekat na malinký kousky. ..
.. Kde krucí je?? ..
Zloba a nenávist mi proudila žilami. Úplně jsem cítil jak mnou prochází temná strana síly. Procházelo jí mnou tak moc že se mi zdálo že mě uzdravuje a nejen na duši,ale i fyzicky.
Zavřel jsem oči abych si vyčistil mysl a pak jsem silou začal hledat meč Netrvalo dlouho a měl jsem pocit že jsem ho našel. Otočil jsem dlaň směrem k místu na kterém byl podle mě meč silou mu dal příkaz aby letěl ke mně.

[Jordi Linx]

Korriban, Temná místnost:
Tvůj neúspěch tě naplnil zlobou a hněvem, kterými jsi chtěl zpustošit tohle místo. Ale současné podmínky ti to nedovolovali a musel jsi tyto pocity potlačit, aby ses mohl soustředit na svůj meč - netrvalo ti dlouho jej vycítit a přivolat si jej pomocí Síly zpět do tvé ruky, kam patří. Když byl meč zpět u právoplatného majitele, tak jsi si konečně mohl pod září jeho čepele prohlédnout místnost, kam jsi byl uvržen.
Bylo poněkud překvapující, když jsi zjistil, že odsud vede chodba pryč. Místnost samotná byla čtvercová s prašnou podlahou, kde jsi jasně mohl vidět různé stopy různého stáří. Co už nebylo tak povzbuzující byl fakt, že v jednom rohu místnosti byla lidská kostra, na níž ještě visely cáry hadrů. Jejich tmavě hnědá barva ti však nemohla prozradit, kým kostra původně byla. Otvor, jímž jsi spadl sem dovnitř byl vysoko vzhůru a nezdálo se, že by tam byl poblíž nějakých chyt, pokud by jsi jím chtěl vylézt nazpět, stejně jako jsi si mohl odvodit, že jsi spadnul opravdu dost hluboko, takže i s lezeckým vybavením by ti trvalo hodně dlouho se vyškrábat nahoru, navíc do spárů strážců dveří.

[Darth Unar]

Korriban, Temná místnost:

Stál jsem v čtvercové místnosti kterou jsem osvítil mečem. Všude po zemi byly různě staré stopy a v jednom rohu byla něčí kostra. Kostra sice nevypadal hezky byla docela strašidelná. Měla na sobě zbytky hnědého oblečení.
.. Kdo to asi je. Že by ten student?? ..
Doufal jsem že to je on. Otočil jsem se od mrtvoly a začal si prohlížet tu místnost. Pohlédl jsem na podlahu která byla pokryta stopami všeho druhu.
.. Tady dole asi bude potvůrek na kterejch si spravim náladu ..
.. Ale nejdříve prozkoumám tu kostru třeba to bude ten student. A určitě u sebe bude mít něco co se bude hodit. Potom si projdu tu místnost jesli tu není něco zajímavého a nakonec si prohlédnu stopy jestli v nic nepoznám něco co znám ..
Rozhodl jsem se a podíval se nahoru byla tam ta díry kterou jsem sem spadl,ale nevypadala na to že by se v ní nechalo lézt nahoru.
Musel jsem pokračovat dál a tak jsem začal vykonávat činnosti podle toho jak jsem je dal do pořadí.

[Jordi Linx]

Korriban, Temná místnost:
Po krátké prohlídce místnosti se rozhodneš přistoupit ke kostře s úmyslem ji pořádně prohledat a zkusit z ní něco zjistit. U kostry poklekneš a chceš si ji prohlédnout, ale kromě kostí a pár cárů hadrů po jejím obvodu nic vážného nenajdeš. Nenajdeš ani nic, co by vypovídalo o smrti kostlivce - zdálo se však, že neutrpěl žádné zranění, zlomeninu nebo náraz do hlavy. Svou pozornost potom upřeš ke stopám, které jsou všude okolo, ale ani ony ti mnoho neprozradí, protože se často překrývají - zjistil však jedno. Všechny stopy patřily jedincům - lidem, twi'lekům a dalším humanoidním rasám, které tě mohly napadnout. Stopy, které by patřily nějakým tvorům jsi mezi nimi spatřit nemohl, ale nedalo se vyloučit, že splynuly ve stopách ostatních. Při podrobnějším průzkumu místnosti jsi také neobjevil nic zvláštního, jenom na jedné stěně nápis v jazyce, který ti nebyl znám. Do stěny byl vypálen světelným mečem, jenomže ani jeden znak ti nebyl podvědomý a mohl sis být jistý jenom tím, že to není v basicu ani některém ze sithských jazyků.

[Darth Unar]

Korriban, Temná místnost:

Po podrobném prozkoumání místnosti jsem nezjistil nic zajímavého jediná zajímavá informace která se mi dostala byla to že ty stopy patří různým inteligentním bytostem. Nejspíše to byl studenti akademie kteří se sem přišli cesto přede mnou nebo jako já horem.
Dalo se předpokládat že se s někým setkám protože některé stopy vypadaly dost čerstvé.
.. Nejspíš to budou stopy těch studentů co to tady hlídají asi nebudou rádi že jim lezu do zelí. ..
Uvažoval jsem podle toho jak bych jednal já kdyby někdo nepovolaný přišel do těchto míst. Skoro jistě jesm si řekl že bych ho automaticky zabil. To mi jen potvrdilo že musím být opatrný protože podobně smýšlejících Sithů tu určitě pár bude. A k tomu to budou náboženský fanatici. To já nikdy nebyl.
Popravdě jsem neměl Sithské společenství moc v lásce,ale bylo to jediné utočiště pro takové jako já.
Pro zrádce dodám potichu
Nikdy jsem si to nechtěl přiznat,ale nesouhlasil jsem s myšlenkami ani z jedné strany (Jediu,Sithu).
Na každé straně bylo něco dobrého Jediové chtěli sloužit lidu,Sithové ovládnout vesmír.
Teď bylo na čase si přiznat že nejsem ani jedno.
Jsem spíš osoba citlivá na sílu která se neštítí temné strany.
.. Ale na tom nezáleží nejdříve musím odejít odtud a pak můžu uvažovat o tom kam patřím ..
Pomalu přejdu místnost až k jejímu východu o točímse a polohlase řeknu
Tohle je naposled co jsem v téhle kobce. Příště až se sem vrátím projdu těma kamenejma vratama dál.
Protočím meč v ruce a postupuji dál chodbou pryč od sud.

[Jordi Linx]

Korriban, Temná místnost:
Při prozkoumávání místnosti se ti vynoří myšlenky, které tě matou a podporují tvoji nejistotu ohledně tvého místa na světě. Nepřipadal sis předtím jako Jedi, nepřipadáš si teď jako Sith, přesto jsi tady a teď a musíš jít dál. Opustíš místnost a kráčíš chodbou, která vede nejprve rovně a pak zatáčí. Co je však podstatné je to, že neustále mírně stoupá, tedy vede tě vzhůru k povrchu, i když k němu je podle tvého podvědomého vnímání ještě hodně daleko. Po deseti minutách cesty dorazíš ke dveřím vedoucím z chodby do jeskynního komplexu, v jehož vstupu se cesta dělí na tři. Zastavíš se ve vchodu, když si až příliš pozdě uvědomíš, že jsi sešlápl skrytý mechanismu v podlaze.
Ty jež si narušil posvátnou půdu svému trestu neujdeš. Z labyrintu pro tebe není cesty ven a pokud nesejdeš hlady, tak sejdeš z čepelí strážců labyrintu, jež jsou zde, aby s takovými jako ty zatočily. Nejsi hoden svého posledního slova, pouze bídné smrti.
promluví k tobě hologram, jenž dle všeho zobrazoval nějakého dávného Sitha a spustil naprogramovanou sekvenci, kterou odříkává každému, kdo tudy projde. Alespoň ti prozradil, kde se nyní nacházíš - tedy, že jsi ve vstupu do labyrintu.

[Darth Unar]

Korriban, Temná místnost:

Postupoval jsem chodbou která mírně stoupal a na jejímž konci jsou dveře. Bohužel jsem šlápl na nějaký spouštěcí mechanismus hologramu který mi řekl toto. Ty jež si narušil posvátnou půdu svému trestu neujdeš. Z labyrintu pro tebe není cesty ven a pokud nesejdeš hlady, tak sejdeš z čepelí strážců labyrintu, jež jsou zde, aby s takovými jako ty zatočily. Nejsi hoden svého posledního slova, pouze bídné smrti.

Škoda že nejseš živej kámo a neřekneš mi to do očí. Hologramu se to kecá.
Podle toho co ten hologram řekl na mě čekala jistá smrt. Normálně bych měl asi strach,ale zerovna teď jsem se nebál ani trošičku.
Zároveň mi hologram řekl že jsem vstoupil na posvátnou půdu.
.. Jak to?? Na tu se přeci nechalo vstoupit pouze těma vratama. To přeci nemá logiku. Nejdřív mi řeknou že nemám právo vstoupit a teď jsem tady. Možná to je další zkouška?!!. Ale proč když jsem před tím neuspěl? ..
Podívám se před sebe a vidím tři možné cesty k pokračování všechny mi připadaly úplně stejné.
Co teď kudy mám jít??
Rozhodl jsem se půjdu prostřední cestou. To rozhodnutí padlo kvůli tomu že pořád nevím kam patřím. A labyrint symbolizuje cestu života tam možná najdu i tu svou.

[Jordi Linx]

Korriban, Labyrint:
Po vyslechnutí si hologramu a jeho zkritizování, které ti však nic nepřinese, se rozhodneš vyrazit prostřední cestou. Labyrint samotný je k tvému překvapení osvětlený a to podivnými čarami na stěnách, které se táhly a klikatily už od vchodu. Nevyrovnalo se to sice dennímu světlu, ale bylo to o mnoho lepší, než naprostá tma. Po minutě chůze rovně jsi narazil na první rozbočku a pojmenování těchto jeskyní labyrintem naznačovalo, že těchto rozboček bude ještě o mnoho více. Dle očekávání se cesta děla na jednu více vpravo a jednu více vlevo a nikde nebylo žádných stop. Mohla za to kamenitá podlaha, která zde byla vytvořená úmyslně, aby se tudy nedali stopovat předchozí procházející. Při rozmýšlení se nad volbou další cesty však zaváháš, když se ti v mysli objeví podivný pocit. Rozhlédneš se do všech stran, ale nic nespatříš, přesto pocit neustupuje. Najednou si uvědomíš, že ten pocit, přesněji jeho zdroj, je ve vibracích, které se ti daří vnímat skrz podlahu. A i přestože ty vibrace jsou zatím hodně nepatrné, tak fakt, že jejich zdroj rozechvěl tuto jeskyni nevěstí nic dobrého.

[Darth Unar]

Korriban, Labyrint:

Procházel jsem první chodbou labyrintu a všiml jsem si že je zajímavě osvětlená a taky že má kamennou podlahu aby nešlo stopovat předchozí procházející. Po nějaké době jsem došel k první rozbočce. Obě možné další cesty se zdály stejné a najednou jsem pocítil podivné vibrace které přichází přes podlahu.
Kruci to bude potvora
.. Zřejmě o bude něco co to se mnou má skoncovat. Takže stejně ty cesty povedou k tomu jediná cesta ven bude přes To ..
Nějakou dobu jsem přemýšlel co To může být ale nic mě nenapadlo. .. Nejspíš o bude nějaké pradávné Sithské monstrum .. pomyslím si
.. A nejspíš se už na mě těší. Asi bych se neměl zdržovat a pudu mu nakopat zadek ..
Podívám se nejdříve na jednu chodbu a pak na druhou. Nakonec se rozhodnu že půjdu doprava.
Nebylo to opodstatněno nějakým rozhodováním,ale spíš jen pocitem. A taky názorem že obě cesty vedou k té bestii. Ještě jednou se ohlédnu a vyrazím pravou chodbu dál do labyrintu.

[Jordi Linx]

Korriban, Labyrint:
Existence příšery v labyrintu se nelekneš a vyrazíš chodbou doprava a to na základě svého pocitu. Chodba se mírně stáčí právě doprava, než se vyrovná a objeví se stěna před tebou. Místo rovně, můžeš jít ostře doprava, nebo ostře doleva. Při rozmýšlení další cesty si uvědomíš, že vibrace jsou nyní o něco méně patrné, takže jsi se od onoho tvora, nebo co bylo jejich zdrojem vzdálil. Tyto úvahy ti však naruší něco jiného. Z pravého směru k tobě dolehne hlasitý dunivý výkřik. Nebyl to výkřik patřící zraněnému, mučeném, jako spíše výkřik někoho nebo něčeho naštvaného. Těžko jsi mohl říci, jestli se jedná o něco nebo někoho, protože mohl klidně patřit oběma. Podle hlasitosti výkřiku ten někdo či něco byl od tebe ještě vzdálený, ale to byl samozřejmě zkreslený odhad, protože v jeskyních se zvuk může odrážet a vydržet silný mnohem déle, než na otevřeném prostoru. Podvědomě ti také došlo, že to, co je zdrojem výkřiku, není totéž, co je zdrojem vibrací, jež jsi cítil předtím a počet potenciálních nebezpečí tedy narostl už na dvě.

[Darth Unar]

Korriban, Labyrint:

Postupoval jsem chodbou a došel jsem na další rozcestí mohl jsem jít ostře doleva nebo ostře doprava. Také jsem zjistil že vibrace jsou mnohem více vzdálené což naznačovalo že To je někde dál. Při mém rozjímání jsem zaslech nějaký jekot byl někoho nebo něčeho naštvaného.
Neřvi přemýšlím
.. Co maj tydle potvory za zvyky mě snad chtěji vyděsit ?? Já už mám tendle den tak zkaženej že ně naštvat ani vyděsit nemůže nic ..
Podívám se doprava to byl ten směr odkud přišel ten zvuk a pomyslím na to všechno co se mi dnes stalo. Zlost a nenávist ve mně jen vřela najednou jsem ucítil takovou podivnou věc jakoby ke mně promlouvá temná strana síly Zabij,zabij,zabij........
Své rozhodnutí bych učinil i tak,ale pokud si to přeje i vyšší moc tak nemám na výběr.
.. Hned jak se potkáme bude tu o jednu potvoru mín... A já to nebudu dodám potichu s úsměvem
Pomalu a sebejistě jsem se otočil na patě a s vražedným pohledem vešel do tunelu ze kterého přišel ten zvuk.

[Jordi Linx]

Korriban, Labyrint:
Pocit ze zkaženého dne tě zbavil strachu, pudu sebezáchovy a naopak přiživil tvou touhu po boji a pomstě čemukoliv, co ti přijde do cesty, nebo k čemu přijdeš a v cestě to bude. Vydal jsi se proto po zvuku, přesněji řečeno řevu, toho něčeho, na němž jsi chtěl nechat vybít svůj pocit temné strany, svou agresi, nenávist a zlobu. Odbočil jsi tedy nejprve doprava a pokračoval jsi chodbou, která se mírně stáčela doleva, než jsi dorazil na další odbočku. Opět jsi mohl ostřeji doprava nebo doleva a opět jsi šel doprava, protože po chvilce čekání se onen výkřik znovu ozval, čímž ti prozradil své umístění. Také jsi vycítil, že se mu mnohem více blížeš, protože byl hlasitější a měl jsi z něho i mírné mrazení v zádech. Po odbočce doprava jsi opět šel chodbou, která se mírně stáčela vlevo, než končila další křižovatkou ve tvaru. Jenomže na této křižovatce už něco nebo někdo byl. Na první pohled se zdálo, že je to postava někoho vysokého v brnění, černém brnění složeném z plátů. Jeho helma, jež měla pouze otvory pro oči, dvě drobné postranní mřížky pro dýchání a jinak byla pomalována sithskými symboly se na tebe natočila. Jeho oči rudě planuly přímo tvým směrem a v pravé ruce svíral dávný sithský meč. Přesto jsi měl ohledně něho divný pocit, který tě zdráhal označit jej za někoho.

[Darth Unar]

Korriban, Labyrint:

Postupoval jsem za tím řevem a po nějaké chvíli jsem našel jeho zdroj. Došel jsem další křižovatku na které něco nebo někdo byl. Podívalo se to na mě svýma rudě planoucíma očima. Rozhodně nevypadal na to že by si se mnou chtěl jen dát čaj. Udělal jsem asi dva kroky dopředu a stál jsem na rozcestí takových dobrých 5 metrů od toho něčeho. Prohlížel jsme si toho „zjeva“ na hlavě měl helmu ve které byly díry na oči a na dýchání jinak byla celá pomalovaná sithskými symboly.
Na sobě měl plátové brnění a v ruce držel dávný sithský meč.
Prohlížel jsem si ho svýma žlutýma očima .. To je masér .. .. Co snim mám dělat??..
Po chvilce uvažování jsem se rozhodl že si k němu promluvím. Otázkou bylo co mu mám povědět .. Může mi vůbec odpovědět??Nevypadá že by po těch steroidech byl schopnej ještě mluvit ..
.. No co zeptám se ho jak se jmenuje a kudy odsud pryč ..
Hele kámo jak se jmenuješ?? Můžeš mi poradit kudy mám pokračovat abych vocad vybad?? Na akademii na mě čekaj s večeří!!
Poté co jsem se zeptal na vše potřebné jsem čekal na jeho reakci. Ale pořád jsem dával pozor abych byl připraven v čas uhnout jeho útoku.

[Jordi Linx]

Korriban, Labyrint:
Tváří v helmu obrněnému nepříteli jsi se rozhodl zkusit nejprve diplomatický přístup a dost neomaleným způsobem bez kapky respektu jsi na něj vychrlil otázku na jeho jméno a směr pryč. Obrněnec zlehka zabořil svůj meč do země a podíval se tvým směrem.
Ja'den Saarai-Taral, dery Jen'Jidai !
vykřiknul tvým směrem obrněnec agresivně a bylo ti jasné, že jakákoliv další komunikace tímhle končí. Následující momenty s tebou notně otřásly, protože obrněnec se nejprve mírně zaklonil, aby se pak předklonil a spustil mohutný řev. Nebyl však běžný řev, ale agresivní uši rvoucí křik, jehož následkem jsi cítil i vibrace ve svých svalech po celém těle. Obrněnec ti totiž následně předvedl Silovou techniku jekot a nemohl jsi odhadnout, jestli to bylo v její největší síle. Když Jekot ustal, tak už opět stál v cestě, se sithským mečem v ruce a v pevném obranném postavení bez jakékoliv známky strachu z tebe.