Výcvik pro MrTukana(Askel Nur Ebion)

[Jordi Linx]

Vědecká kolonie, Mrisst:
Vědec se na tebe podívá a na tváři se mu objeví trochu zapšklý výraz, jakože co by jsi si ještě nepřál.
Pochybuju, že tam nějaký vysílač je, protože ta kontrola zvířat byla dána naprogramovanou smyčkou, když to řeknu laicky, tak jim prostě nasadili obojek a ten jim vysílal co mají dělat v následujcíí hodině například, pak dal signál k návratu do klece a bylo nutno naprogramovat další příkazy. Co se týká jeho rychlosti pěššího pohybu, protože pochybuju že by udělali něco, co by ještě mohlo lítat, pořád museli držet, tak zas tak rychlý být nemůže. Předpokládám 4 nohy, aby mohl lépe využít svého čelního, tady se pouze domnívám, rohu či tak. Protože to musí být hodně pevné, tak to bude mít i jistou váhou, navíc musí být schopen to dlouhodobě unést, takže sám o sobě bude dost velký, což omezuje jeho rychlost. Takže odhaduju, že víc jak 20-30km za hodinu neujde.
odpoví vědec doslova jedním dechem, aby se teď několikrát za sebou rychle nadechl a upřel pozornost k vám a čekal, co se bude dít dál.

[MrTukan]

Vědecká kolonie, Mrisst:

Když mě vědec sjede vyčítavým pohledem, tak mu odpovím trochu omluvným mrknutím. Pak však vědec vychrlí znovu spoustu informací tařka jedním dechem a jen trochu nechápavě na něj hledím jak já, tak zřejmě i správce vedle mě stojící. Po této sprše informací mu děkovně odpovím:

To je velice zajímavé, myslím, že jste nám hodně pomohl. Snad tu potvoru brzo najdem a chytnem! Kdyby vás ještě cokoli napadlo, tak nás tu jistě někde najdete nebo to sdělte správci a on nám to sprostředkuje.

Odmlčím se a lehkou úklonou se rozloučím s vědcem. Potom klidným krokem vyjdu ven z ubykace a spěchám informovat mistra o tom, co jsem se dozvěděl.

Ale taková potvora by snad musela nechat nějaké stopy, no ne? Musíme to tam pořádně prozkoumat! Snad tu příšeru najdeme dřív, než znovu zaútočí.

[Jordi Linx]

Vědecká kolonie, Mrisst:
Vědec se s váma rozloučil a s ujištěním, že dá případně vědět správci, jste opustili jeho příbytek.
Já půjdu zařídit jeden, dva hovory do města, které se týkají průběhu stavby. Proto mě nyní na chvilku omluvte.
pronese správce jakmile opustí příbytek a vydá se směrem ke své pracovně, terou jsi měl už možnost si prohlédnout včera. Ty mezitím zamíříš na druhou stranu k přehradě, aby jsi vyhledal svého mistra a zjistil jak se pokrčoilo s opravou. Cestou jsi s potěšením zjistil, že do vesnice už nepřiteká žádná další voda a koryto řeky se značně umírnilo, takže i louže začali zvolna mizet, i když po zbytek dne bude v kolonie ještě hodně mokro. Když jsi dorazil k přehradě tak tě až překvapilo množství techniky, kterou tam mezitím stihli nahromadit a i dělníků se tam hemžilo více než dost. Mistr Kcaj stál trochu od nich a pomocí Síly jim pomáhal zvedat těžké předměty a zábrany, které využívali při rekonstrukci hráze, která více než zdárně pokročila, protože už se konečně dostali k záleání vypracované díry čerstvým stále ještě tekutým durabetonem.

[MrTukan]

Vědecká kolonie, Mrisst:

Po odchodu z vědcova příbytku se se mnou rozloučí i správce s odůvodněním, že má ještě nějakou jinou práci. Samozřejmě mu pokynu na pozdrav a potom se vydám optimistickým krokem k hrázi.

Doufám, že informace získané od vědce nám budou něco platné a že dokážeme brzo najít a zneškodnit toho, kdo může toto monstrum řídit. Protože jestli zaútočí znova, tak to bude určitě zase dost nepříjemné. Možná bychom se mohli vydat přímo do té druhé univerzity a trochu se tam porozhlídnout.

S těmito myšlenkami jsem došel až k přehradě, kde už dělníci za vydatné pomoci mistra Kcaje hodně pokročili s opravou. Mistr stál kousek opodál a zvedal všechno možné - fungoval teď namísto rozbitého jeřábu. Došel jsem až k němu a postavil se po jeho boku. Nechtěl jsem ho rušit a tak jsem mlčel a sledoval předměty, které mistr přinutil létat a doufal jsem, že jednou zvládnu zvednout taky něco tak těžkého bez toho, abych se potom zhroutil vyčerpáním.

[Jordi Linx]

Vědecká kolonie, Mrisst:
Chvilku jsi sledoval mistra jak pomáhá dělníkům a nyní právě držel část výztuže, kterou dva dělnící přidělávali na hráz, aby pevně držela. Upevnili ještě dva šrouby, aby se poté spustili dolů a trochu odstoupili.
Můžete to postupně pouštět mistře.
pronese jeden z dělníků, který montoval šrouby a mistr Kcaj pomalu povoluje svůj stisk Sílou. Výztuž se trochu prohne, ale pak se nehne už ani o centimetr a mistr uvolní svůj stisk úplně.
Moc děkujeme.
poděkují dělnící a vyškrábou se zpět na výztuž, která je bez problémů unese, teprve nyní se mistr otočí směrem k tobě.
Tak povídej, co jsi zjistil od toho vědce. Ještě jim za chvilku s něčím pomohu a budeme moct pokračovat v šetření těchto sabotáží.
zeptá se mistr Kcaj a trochu si otřel čelo, kde se mu objevilo několik kapiček rosy. Zhluboka se nadechl a yužil Sílu pro chvilku odpočinku, kterou nyní měl, zároveň však byl připraven vyslechnout si, co máš na srdci.

[MrTukan]

Vědecká kolonie, Mrisst:

Trpělivě vyčkávám, až si na mě udělá mistr čas, což bylo velice brzy, protože i dělníci pracovali dostatečně rychle. Potom se mistr otočí na mě a zeptá se, na co jsem přišel. Chvíli přemýšlím, jak to nejlépe msitrovi říct a je to na mě určitě i vidět, potom se ale odhodlám a vybalím to stručně a jasně:

Takže.. Ten vědec si myslí, že to, co provádí tyto sabotáže je nějaké obří zvíře, kterému by mohli ovládat mysl vědci z té druhé univerzity. Odhadl ho na čtyřnohou potvoru s nějakou velkou a pevnou čelní kostí, kterou páchá tyto škody.

Na chvilku se odmlčím a pak pokračuji:

No a taky by to zvíře prej nemělo bejt moc rychlý a taky říkal, že "naprogramování" toho zvířete bylo za jeho působeí vyvinuto jen na krátký čas, po splnění úkolu se vždycky muselo vrátit do klece, aby mu znovu naprogramovali mysl. ... Teda aspoň tak jsme to pochopil mistře.

Koukám na mistra trochu s pochybami a obavami, aby si nemyslel, že si z něj snad dělám srandu.

[Jordi Linx]

Vědecká kolonie, Mrisst:
Tvé se obavy o vážnost mistrovo odpověďi se však rozptýlí, když se zamyšleně soustředí a přemýšlí o tom, co jsi mu právě sdělil. Na první pohled bylo jasné, že o tom nepochybuje a tobě se na mysl vkrade myšlenka, jestli už tvůj mistr musel někdy nějakému podobnému tvoru čelit, nebo něčemu jinému obrovskému a nebezpečnému s velkýma zubama.
To je znepokojující, ale vše tomu odpovídá. Stopy v táboře se nedali najít, protože je tam poměrně pevná udusaná země, takže se tam jen tak něco neotiskne. Když si vybavím všechna ta poškozená místa a popis poškození toho jeřábu, tak to vše zapadá do jednoho celku. Musíme být tedy opatrní, ale zároveň musíme najít tuhle příšeru a hlavně toho, kdo ji ovládá, což nebude jednoduché. Askeli, jak by jsi postupoval nyní ? Nebo tě napadá něco zvláštního, co by nám mohlo pomoci ?
zeptá se tě mistr a letmo pohlédne směrem k dělníkům a opravě, jestli není potřeba nějakého jeho akutního zásahu, ale vše probíhalo bez sebemenších obtíží.

[MrTukan]

Vědecká kolonie, Mrisst:

Chvíli trvalo, než se mistr rozhovořil a tak jsem se snažil trpělivě čekat na jeho odpověd. Vypadal že nad tím vážně přemýšlí a mě se najednou začala loudit do hlavy myšlenka, jestli už se náhodou někdy nesetkal s nějakou takovou obludou. Po chvíli však už konečně promluvil a já ho pozorně poslouchal a doufal, že vymyslí nějaký plán, jak toto monstrum najít, eliminovat a hlavně jak usvědčit a odstranit ty, kteří ho ovládají. V tom jsem byl však na omylu, protože mistr jen vyslovil své myšlenky nahlas a potom se zeptal mě, jak bych to řešil. Jen jsem na sucho polkl a chvíli přemýšlel. Potom jsem váhavě promluvil, protože jsem nepřišel na žádný převratný objev, jak rychle a bezpečně uspět v hledání.

No mistře, bohužel mě nemám žádný úžasný nápad, ale co kdybychom počkali, až přijde ta potvora znova a potom ji sledovali, kam zmizí? Popřípadě bychom se mohli ještě projít po okolí a zkusit najít stopy v terénu, který není tak sešlapaný, ale protože dnes v noci pršelo, tak si nejsem moc jistý, jestli bychom byli úspěšní, protože nevím jak vy, ale já nejsem žádný stopař.

Trochu omluvně se na mistra podívám a doufám, že mi nebude mít za zlé, že nejsem ten nejbystřejší žák, který má v každé situaci tucet nápadů.

[Jordi Linx]

Vědecká kolonie, Mrisst:
Mistr se jenom pousměje, protože vycítí tvé pochyby, ale zároveň je úsměvem zažene.
Pravdou je, že mnoho možností nemáme a čekání není nejlepší variantou. Protože nevíme, kdy a zda-li se vůbec vrátí a kde udeří, tábr není zase tak malý. Proto jej budeme muset stopovat. A déšť hraje naopak pro nás, protože v lese je měkký porost a pokud je změklý zanechá stopy spíš. U přehrady byli stopy sice spláchnuty, ale v lese záplava nebyla a stopy tam nejspíš stále budou. Ale vyrazíme až po obědě, protože jsem poměrně hladový a tobě nějaká ta surová energie taky přijde vhod.
odpoví ti mistr Kcaj a právě včas, protože dělníci si vyžádají jeho pomoc. Uchopí Sílou další část lešení a pomáhá jim ho vztyčit, ale díky jeho citu pro Sílu a ladné manipulace se ukáže být ještě efektivnější než jakýkoliv jeřáb, kterým by dělníci mohli disponovat. Takhle ppomůže ještě s několika kusy, než je lešení konečně dokončeno.
Pojďme se nyní najíst, tady nás snad chviklu nebude zapotřebí.
pronese mistr Kcaj, když překontroluje lešení lehkými doteky Síly z několika stran a je spokojen s výsledkem.

[MrTukan]

Vědecká kolonie, Mrisst:

Mistr ve své odpovědi nejprve smete, můj návrh na to, abychom vyčkávali, se stolu a po jeho vysvětlení sám uznám, že to nebyl opravdu nejlepší návrh. Potom se však vytasí se stopováním, které jsem kvůli deště zamítl. Mistr na to však má naprosto opačný názor a tvrdí, že déšť nám ve stopování ještě pomůže. Zabralo mi dlouhou chvilku přemýšlení a logického uvažování s jakýmsi propočítáváním, než jsem přišel na to, že jsem se hodně seknul a trochu se zastyděl za svou hloupsot a nevědomost o praktikách stopování a zanechávání stop. Potom však přišel s úplně nejlepším návrhem, teda nejlepším aspoň pro naše žaludky, že se půjdeme nejprve naobědvat a až následně vyrazíme stopovat to monstrum. Jednou větou jsem tedy okomentoval vše okolo stopování a pak jsem s radostí souhlasil s obědem:

Eh! Dobře tedy, budeme si hrát na slídiče a pro toho nejlepšího bude odměna v podobě obrovské potvory! Jsem rád, že sdílíte stejné pocity ohledně hladu jako já. Mimochodem vaří tady opravdu dobře nebo aspoň včerejší večere byla výborná, což mi připomíná, že jsem vlastně ani nesnídal, takže mám ještě větší hlad než před chvilkou.

Zase jsem se nějak rozhovořil. Možná jsem chtěl zakrýt mou hloupost v předchozím tématu, ale také jsem byl stále ještě v dobré náladě, i když hladový, což se však brzo mělo změnit. Mezi mým žvatláním zvládl mistr pomoci dělníkům se stavbou lešení a když se ujistil, že se mu umístění lešení podařilo opravdu dobře, tak jasnou výzvou opět přiblížil chvíli, kdy se konečně, po dlouhé době, najíme. LEhkým krokem vyrazím směrem k prozatimní jídelně a předpokládám, že mistr půjde vedle mě. Při této cestě mě provázejí smíšené myšlenky.

Najdem stopy tý potvory? Jak asi bude vypadat? Teda jestli ji vůbec někdy najdem? A copak asi budeme mít dobého k obědu? Snad to bude něco tak geniálně skvělého jako ke včerejší večeři! Jsem rád, že ta voda celou osadu nespláchla. Ještě že dávám pozor, když mě mistr učí! Můj skvělý mistr, který je mým druhým otcem!

Myšlenkami se dostávám stále dál a dál od důležitých a hlavně aktuálních témat a navíc se jim věnuji natoli, že si všimnu až po nějaké chvilce, že jsem prošel kaluží a polohlasně zakleju. Po té už si dávám na další kaluže bacha a myšlenkám se zdaleka tolik nevěnuji.

Blbá voda! Mizerná kaluž! Zas mám mokrý nohavice! To je ale pech!

[Jordi Linx]

Vědecká kolonie, Mrisst:
Když si mistr všimneš jak se ztracíš v myšlenkách a doslova vymeteš louži před sebou, tak si dovolí tak trochu zákeřný veselý úsměv, zatímco sám se většině loužím elegantně vyhýbá. Takhle za chvilku dorazíte k rpozatímní jídelně jejíž podlaha byla sice ještě mokrá, ale veškerá voda byla vyčerpána čerpadlem, které ještě nebylo uklizeno. V jíedlně mnoho dělníků nebylo, protože většina pracovala na opravě, ale několik jedinců tu mlčky obědvalo. Společně s mistrem jste si vzali tác a nechali si nandat chutně vypadající jídlo. Na tácu jste měli něco co vypadalo jako brambory, ale v nazelenalé barvě a dva plátky dobře vypadajícího masa politého voňavým sosem, samozřejmě nechyběla slušná obloha z různorodé zeleniny různých barev. Mistr si sednul ke stolu nedaleko otevřeného okna, aby jsi si sednul naproti němu.
Vypadá to opravdu vydatně, tak si nech chutnat.
pronese zdvořile mistr a sám se s chuťí pustí do jídla, která možná nemusí vypadat až tak úchvatně, ale rozložení jednotlivých částí pokrmu a jeho lehké nazdobení všemu dodává jistý nádech umění.

[MrTukan]

Vědecká kolonie, Mrisst:

V mokrých nohavicích a nepřijemným pocitem na nohách po chvíli i s mistrem dorazím až k improvizované jídelně, která byla ráno pod vodou. Teď už však někdo čerpadlem odstranil vodu a tak zbývá už jenom vlko, avšak ten pracovitý člověk už jaksi pozapomněl uklidit tento nástroj, o který jsem se málem přerazil a měl jsem co dělat, abych udržel na uzdě svůj vztek a nenakopl zuřivě čerpadlo ještě jednou.

S bolavou nohou jsme po boku mistra vstoupil do jídelny, kde sedělo jen několik dělníku a u výdeje jídla bylo naprosto prázdno. Trochu jsem se zaradoval, že aspoň v tom máme určitě štěstí, že nemusíme stát frontu. Samozřejmě jsem mistra pustil prvního. Už když mu nandávali jídlo, tak jsem slintal hlady, protože to nevypadalo vůbec zle a tak jsem byl docela nedočkavý, až na svůj tác také dostanu pěkný příděl jako můj mistr, který spokojeně kráčel s tácem, který mu voněl pod nosem, k jednomu ze stolů. Naštěstí moje smůla snad skončila nakopnutím čerpadla a tak jsem bezúhony dopravil svůj tác s jídlem ke stolu u okna, ke kterému se posadil mistr. Mistrův komentář a pobídku k dobré chuti jsem opětoval stejnou mincí:

Ano, vypadá to úchvatně, Proč nám jen nemůžou takto vařit i v chrámu. A samozřejmě vám přeji taky dobrou chuť.

Tím už skončím svůj projev a žačnu nedočkavě konzumovat jídlo, které jsem vychválil už předem. Nutno podotknout, že chvála byla oprávněná a tak jsme si oba pochutnávali stejně jako několik málo dělníků okolo.

Díky hladu můj tác brzy zůstal naprosto prázný a teď vypadal daleko smutněji než když jsem ho dostal. Byl jsem však dobře najeden a má porce mi stačila. Takže jsem, sledujíc mistra střídavě s pohledem s okna, čekal až dojí i on. Přitom přemýšlím napůl vážně a napůl laškovně:

Sakra, jak jsem se najed, tak ybch si radši lehnul a teď ještě půjdem stopovat nějakou obludu a kdo ví, kdy se vrátíme. No to jsou vyhlídky.

[Jordi Linx]

Vědecká kolonie, Mrisst:
Nijak nespěchající mistr Kcaj v klidu spolkne i své poslední sousto a zapije jej sklenkou ovocného džusu, který jste dostali k jídlu, poté se zhluboka nadechne a protáhne si končetiny.
Své emoce by jsi si měl lépe hlídat Askeli, vztek je vlastně jenom synonem pro hněv, zlost, která může vést až k nenávisti a tak dále, ale hlavně vede k Temné Straně. A rozmazlenost tam vede svým způsobem taky. Jako Jedi musíš mít své emoce silně pod kontrolou, protože můžou zamlžit tvůj úsudek a tvé rozhodování a taky tě vedou k roztržitosti a nepozornosti, což vedlo i k vkročení do té louže a zakopnutí o čerpadlo, i když byli oboje dobře vidět, aby ses jim plynule vyhnul. A co se chrámové stravy týká, tak má svůj účel. Jedi nelpí na žádném majetku, snad až na svůj světelný meč, proto si také nemusí dopřávat luxusních požitků. A teď pojďme, je na čase najít tu příšeru.
pronese poté mistr Kcaj a trochu tě tím zaskočí, protože výtečně přečetl tvé pocity a nálady během posledních chvil. Nyní se však zvedl a s tebou v závěsu opustil jídelnu, aby pohlédl směrem k lesu za osadou, načež tím směrem hned vyrazil.

[MrTukan]

Vědecká kolonie, Mrisst:

Po té, co mistr dojí, tak mi dá opět jedno ze svých obvyklých kázáních, ve kterých vždy skvěle vystihne mé myšlenky a pocity, až mám podezření, že je velice dobrý v hrabání se v mysli cizím lidem. Ani si nevzpomínám kolikrát mi již mistr Kcaj mohl vytýkat mé špatné zvládání některých emocí. Dříve mě to ze začátku pobuřovalo, ale teď už se vlastně jenom stydím, protože vím, že mistr má pravdu a já opět a stále zklamávám. Proto jsem jenom přikývl a omluvným a lehce skleslým hlasem, který způsobilo to, jak jsem si sám v duchu nadával za své emoce, řekl:

Jistě mistr, máte naprostou pravdu. Musím se víc snažit.

Po tomto přiznání vlastního selhání jsme se oba zvedli ze židlí a já v závěsu za mistrem, stále si vyčítající své emoce a mizerné soustředění, vyšel z jídelny. Rychlým krokem jsme společně směřovali k lesu. Když jsem pohlédl na hráz přehrady, zjistil jsem, že jsou opravy již téměř dokončeny, což mi vlilo do žil, po mistrově pokárání, novou radost a tak jsem se ho, už ne tak sklíčen, zeptal:

Mistře? Jak dobře umíte stopovat obří příšery? Já jen abychom nebloudili po lese bez cíle.

Celé jsem to zamýšlel jako lehký vtip a popíchnutí a tak, abych to zdůraznil, jsem se trochu pousmál.

No jsem na to zvědavej. Snad chytnem brzo stopu a ta nás dostane až k té potvoře a jejímu páníčkovi. Snad ji budou mít v kleci a tak bude stačit sebrat jen ty mizery!

[Jordi Linx]

Vědecká kolonie, Mrisst:
Už jste se blížili k lesu a procházeli okolo posledních budov ve vědecké kolonii, když se mistr zastavil a porozhlédl se okolo.
No myslím, že stopovat naši příšeru by nemělo být složité, jakmile jednou najdeme stopy, což bude asi nejnáročnější. Když se tady tak dívám, tak vidím dvě takové hlavní cesty, kterými by mohla naše příšera přicházet.
A rukou ukáže postupně na obě strany, napravo u přehrady je větší cesta, která se od přehrady táhne až k vesnici a nalevo, na druhé straně tábora je menší cesta, spíš pěšinka, která vede, zdá se hlouběji do lesa.
Půjdeš po té větší a hledej při krajích cesty jakékoliv stopy po otiscích nohou toho zvířete, já půjdu druhou stranou. Jeden z nás určitě ty stopy bude muset zahlédnout, a pak si dáme navzájeme vědět. A ten druhý vyrazí z protější strany, takže jej nebudeme moci minout. Ale samozřejmě to znamená, že se budeme muset rozdělit.
přednese mistr Kcaj svůj plán a podívá se na tebe v očekávání tvé odpověďi.