Výcvik pro MrTukana(Askel Nur Ebion)

[Jordi Linx]

Lesy, Mrisst:
Tvůj předpoklad o pohybu zvířete byl správný a netrvalo dlouho, aby se opět řítilo přímo proti tobě v nemalé rychlosti. Zhluboka jsi se soustředil a hleděl přímo proti tvorovi, po zádech ti přeběhl trochu mráz, ale ty jsi svoje pocity ovládal a sousteřdil se na správný moment. Všiml sis trochu zaraženého pohledu zvířete, které překvapilo, že jsi se ještě nepohnul, nebo nepokusil nijak uskočit, ale přesto setrvalo ve své dráze a rychlosti. Už to bylo jenom několik metrů, když přišla tvá chvíle. Se vší silou i Sílou jsi se odrazil a vyskočil do výšky zhruba čtyř metrů, zatímco tvor naběhnul do prostoru, kde jsi stál, ale to už jsi se snášel dolů a přistál jsi na tvorově hřbetě. Následujících několik okamžiků bylo velice krušných a měl jsi problém udržet rovnováhu, dokud jsi si nesednul na hřbet zvířete obkročmo, menčí problém však byl v tom, že jsi seděl zády ve směru pohybu a jakýkoliv další pohyb by mohl vyústit v tvůj možný pád ze zvířete, které začalo pomalu zpomalovat.

[MrTukan]

Lesy, Mrisst:

Zvíře se řítilo přímo proti mě a já byl také trochu vyjukaný z toho pohledu na obrovskou horu hmoty, která se na mě řítila, v podobě upravené obludy. Dobře jsme si však uvědomoval, že se musím více soustředit na Sílu a tak jsem se tohoto pocitu brzy zbavil. Monstrum blyo zřejmě také docela překvapené, že se nesnažím uhnout nebo utéct, ale i přez to se dál řítilo přímo proti mě.

Tu už přišel můj čas,s odhodláním jse se protiněmu rozeběhnul a s pomocí všech sil jsem se dostal až na hřbet zvířete. Sice jsme seděl obrácené, ale doclea pevně. Zvíře začalo zpomalovat a mě bylo jasné, že vmyyslí něco, jak mě ze zad dostat dolů. Tudíž jsem vytasil svůj meč, zapl jeho jasně žlutou čepel pokusil se ji vrazit co nejhlouběji zvířeti do zad. Doufal jsem, že nemá tak odolný krunýř po celém těle, jako byla koule na konci jeho ocasu.

[Jordi Linx]

Lesy, Mrisst:
Zatímco se zvíře rozkoukávalo a rychle zjišťovalo situaci, tak už jsi držel ve své ruce svůj světelný meč, aby prostor okolo po chvíli ozářila tvá žlutá čepel. Dlouho jsi neváhal a vší silou jsi čepel zarazil do kůže tvora. Z počátku to šlo ztěžka, ale povedlo se ti s trochou úsilí prorazit kůži a zarazit svůj meč do tvorových zad. Ten vysoce zaúpěl a okamžitě s sebou mrštil na záda. Jen tvoje rychle reflexy a Síla ti umožnili seskočit v pravý moment, aby jsi se dostal mimo tvorův dosah, než se svalil na záda, což by tě jinak nekompromisně rozmačkalo. Samotná zvíře se doslova převalilo, aby octlo znovu na nohou. Pocítil jsi v Síle, že jeho hněv ještě stoupl, ale taky jsi postřehl, že má problém přejít do plného běhu, za což nespíš může tvůj zásah světelným mečem, který se však neukázal jako smrtelný. Ale i tak jsi získal jistotu, že už proti tobě to zvíře nebude moci jít s plným nasazením. Teď stálo asi deset metrů od tebe a trochu začichalo ve vzduchu, než s eotočilo k tobě a rozhodlo se vyčkávat.

[MrTukan]

Lesy, Mrisst:

Rozhodně a nekompromisně jsem vrazil zvířeti meč do zad, kterému to zřejmě nebylo vůbec příjemné a tak se rozhodlo, že ze mě udělá placku. To jsem samozřejmě až tak nečeekal a tak jsem měl obrovské štěstí, že mám tak trénované reflexy a dokáži se spolehnout na Sílu. Měl jsem sice anhnáno, ale podařilo se mi uniknout dřív, než by se ze mě stal mastnej flek a teď to chvíli opodál rozdýchávám, pozorujíc zvíře, kteté se teď zase překulilo na nohy, ale v jeho pohybu bylo něco jiného, než předtím, můj úder sice nebyl smrtelný, ale aspoň trochu by tvora mohl oslabit v což taky doufám. Pak se ta bestie po mě zase rozhlídla a evidentně podle čichu určila přesně mou polohu. Otočila se tedy na mě, ale nic nepodnikla. Jenom stála a čekala jako já, když trénuji s mistrem a rozhodnu se bránit, bránit a bránit. Sám jsem byl zvšdavý, co na mě ta bestie vymyslele a tak jsem zůstal taky v klidu, ale obezřetně, stát naproti ní a věnoval jsem ji pohled přímo z očí do očí vyčkávajíc, co bude dělat, když zjistí, že jsem se rozhodl nedělat nci stejně jako ona.

[Jordi Linx]

Lesy, Mrisst:
Prostor tvého dosavadního souboje se zvířetem náhle vyplnil klid a ticho, které tak ostře kontrastovalo s předchozím rámusem boje. Oba jste stáli od sebe vzdáleni nějakých patnáct, dvacet metrů a opatrně vyčkávali na krok toho dalšího, jenže nikdo se k ničemu nehodlal odhodlat. Náhle jsi vycítil jakousi změnu v rozpoložení tvora, který zpozorněl a chvilku hleděl jakoby do prázdna. To však netrvalo dlouho a tvor se otočil od tebe a rychlým krokem, který velice rychle přešel do běhu a začal mířit pryč od tebe a dost rychle se začne vzdalovat. Zdálo se tedy, že tvor získal jiný zájem než ty a zamířil pryč, ale tím pro tebe vyvstával nový problém a to, kam ten tvor míří a jestli by jsi ho měl sledovat, a pokud ano, jestli budeš schopen stíhat jeho rychlost, když začne hodně rychle utíkat.

[MrTukan]

Lesy, Mrisst:

Jen na chvíli utichl rámus boje, teď jen křik a zpěv ptáků rušil naprosté ticho lesa. Obluda stojící proti mě vyčkávala stejným stylem, ale náhle jsem v jejím chování zachytil něco jiného. Náhle se začala otáčet a utíkat směrem odemě.

Zřejmě dostala povel o někoho, kdo ji řídí!

Blesklo mi hlavou, ale pak jsem neváhal už ani sekundu a rozběhl se za ní co nejrychleji, jak mi síly stačili, i přez to, že mě tělo bylo značně bolavé a unavené.

Budu se jí držet co nejdýl a doufat, že mi nechá stopy, abych ji znovu našel! Už aby tady byl můj mistr!

Po dalším rkatičkém zamyšlení jsem se věnoval naplno už jenom běhu a propojení se Silou, která by mě mohla alespoň trochu zrychlit.

[Jordi Linx]

Lesy, Mrisst:
Využil jsi všechny své znalosti Síly a snažil urychlit metabolismus svého těla, tak aby jsi mohl co nejlépe stíhat odsud rychle utíkajícího tvora. A i přesto, že tvůj mistr nedávno zmínil něco o rytířských zkouškách, tak se ti podařilo zrychlit na pouhý dvojnásobek své běžné rychlosti, což je pro běžného člověka skoro nemyslitelné, pro Jediho však běžná záležitost. Bohužel tobě dvojnásobné zrychlení stačilo pouze na to, aby jsi se se chvilku držel za tvorem, který se ti však začal stále rychleji vzdalovat, ať už to bylo díky tromu, že se rozeběhnul, nebo svůj díl měla i tvá únava, která se začala čím dál tím rychleji dostavovat. Vydržel jsi ještě pět minut běhu, než jsi se musel zastavit, aby jsi popadnul dech. Zatímco jsi se nadýchával pro další pokračování, tak jsi se mohl chvilku věnovat svému okolí, aby jsi si uvědomil, že jste se dostali do trochu hustšího lesa, ale hlavně, že jsi mohl nedaleko zahlédnout vysokou skálu. Poté jsi prozkoumal stopy zvířete, které sice ne tolik zřetelné, ale přesto v naměklém lesním porostu za sebou zvíře zanechalo a s tak trochu očekáváním jsi zjistil, že mířilo právě k oné skále, kteoru jsi měl možnost zahlédnout.

[MrTukan]

Lesy, Mrisst:

Po chvíli běhu, kdy jsem se docela držel za zvířetem, se začala projevovat má únava a brzy na to jsem se musel zastavit, abych nabral dech. Přitom jsem si všimnul, že tvor za sebou zanechává, sice slbaší, ale stále zřetelné, stopy a tak jsme se z lehkého zklamání opět dostal do klidu a potěšení, kdy jsem věděl, že podle těchto stop obludu zase naleznu.

Ještě chvíli jsem se vydýchával a rozhlížel okolo, kdy jsem si mimo jiné všimnul i velké osamělé skály, která byla zajímavou obměnou v jinak téměř stejném lese. napadlo mě, že bych se mohl spojit s mistrem a tak jsem vytáhl svůj komunikátor a zkusil to:

Mistře? Haló mistře? S tou obludou jsme si pěkně zatancoval a taky jsem ji trochu pošimral na hřbetě, ale teď mi tak trochu utekla, ale nebojte, držím se jejích stop a jdu po ní!

S těmi slovy jsem vyrazil rychlým krokem po stopách a čekajíc na msitrovu odpověď jsem se rozhlížel po okolí, aby mi nic nerozbilo, případně neuseklo či neurazilo nebo neukouslo hlavu.

[Jordi Linx]

Lesy, Mrisst:
Kráčel jsi ve směru stop a zanedlouho jsi dorazil až k oné skále, která byla vysoká asi tak 30 metrů, na chvilku jsi stopy ztratil, ale pak jsi se jen ujistil, že vedou dál podél skály. Mezitím jsi si našel chvilku, aby jsi se pokusil kontaktovat mistra. Chvilku se ti nikdo neozýval, ale nakonec přecejen v komukátoru trochu zapraskalo a zaslechl jsi mistrův hlas.
Slyším tě Askeli. V Síle jsem pocítil nějaký menší výkyv, ale jsi v pořádku ? A kde přesně jsi, nebo jestli máš někde ve svém okolí nějaký pevný orientační bod ?
pronese trochu zkreslený hlas mistra a zeptá se na tvou pozici, aby tě mohl co nejrychleji dohnat a začali by jste postupovat společně.

[MrTukan]

Lesy, Mrisst:

Právě když jsem došel k poměrně dosti vysoké skále, ozval se mistr z komunikátoru a já si jeho hlas s radostí poslechl. Chtěl, abych mu udal pozici, a tak jsem tak učinil.

Jsme v pořádku mistře, en trochu pomlácenej. Právě se nacházím u poměrně velké skály uprostřed lesa a cyhstám se dál stopovat to zvíře.

Už předtím jsem si všiml, že stopy vedou dál podél skály, tudíž jsem hned potom, co jste informoval mistra, vyrazil na další stopování obezřetně pozorujíc okolí, protože bych opravdu nerad zažil nějaké další překvapení. Samozřejmě jsem čekal také misrovu odpověd a přál jsme si, aby bylvelice blízko, avšak na to jsem se spoléhat nemohl a tvora bylo potřeba opětovně nalést.

[Jordi Linx]

Lesy, Mrisst:
Rozumím, pokračuj ve stopování, když Síla dá, tak tě za chvíli doženu.
odpoví bez dlouhého přemýšlení mistr Kcaj a přeruší i váš vzájemný kontakt. Ty schováš komunikátor a věnuješ se opět stopám a okolí, aby jsi byl schopen včas případně rozpoznat nějakou past. Takto jsi svižným tempem kráčel asi čtvrt hodin, aniž by jsi narazil na nějakou zmíněnou past, když jsi dorazil k vchodu do jeskyně, kde stopa pronásledovaného tvora končila. Pozorně jsi po místě okolo rozhlédl a na pomoc jsi si přivolal i Sílu, ale i bez její pomoci jsi nakonec našel zařízení, dobře skryté u vchodu do jeskyně. Bylo to jednoduché, nenápadné a přístroji těžko odhalitelné pohybové čidlo, které mělo koholiv uvnitř varovat, že někdo vstupuje do jeskyně. Bylo schované za jedním kamenem a ty jsi si z lekcí o základní technice vzpoměl, že funguje na jednoduchém principu a to, že vysílá ultrazvukové vlny na protější stranu vchodu a cokoliv co je naruší spustí poplach, naštěstí to je něco jako úzký paprsek a nepokryje tak ani zdaleka celý prostor vchodu, vlastně cokoliv co poletí horní částí bude nedetekováno. Samotný paprsek byl umístěn asi ve výšce půl metru, takže mistr Yoda by se jenom trochu sehnul a prošel by nezjištěn.

[MrTukan]

Lesy, Mrisst:

Po nějaké době, od chvíle, kdy jsem ukončil svůj krátký rozhovor s mistrem, jsem podle stop došel až ke vchodu do jakési jeskyně. Čekal jsem nějakou důmyslnou nebo velice účinnou past a tak jsem všemi prostředky hledal a hledal, až jsem nalezl, ke svému dosti značnému překvapení, jednoduché zařízení, o kterém jsem, po zběžném ohledání zjistil, že je velice snadno překonatelné.

Čekal bych něco komplikovaného a těžko překonatelného, když to zvíře, podle našich zjištění, ovládají vědci.

Proběhlo m ihlavou pár myšlenek a pak jsem poodstoupil od vchodu, protáhl své bolavé tělo a potom se rozběhl přímo proti vchodu, kde jsem nad "strážným" paprskem vyšvihl ukázkové salto, po kterém jsem dopadl lehce na nohy už uvnitř jeskyně. Překonal jsem tak jedinou chranu, kterou jsem nalezl a teď už jsem trochu zvědavě pomalu postupoval do útrob skály, stále se pozorně rozhlížejíc, protože jsem každou chvílí čekal nějakou další past nebo překvapení.

[Jordi Linx]

Lesy, Mrisst:
Překonání jediného detekčního zařízení ti nezpůsobilo žadné problémy, vlastně se to ukázalo jako příjemné protažení těla. Jakmile jsi dopadl a pocítil trochu bolesti z předchozího duelu s tvorem, tak jsi na chvilku zaváhal, co se pokračování tvé cesty do jeskyně týká. Ale po hlubokém nádechu jsi opatrně a co nejtiššeji vyrazil dál. Jeskyně chvilku klesala, ale to byl jen krátký úsek a zanedlouho jsi už spatřil hlavní jeskyňi, která byla osvětlená dost jasně. Zastavil jsi se a opatrně nahlížel dovnitř, ale jeskyně se stáčela doprava a nemohl jsi vidět na její druhý konec. To se však ukázalo jako bezpředmětné, protože ticho narušil mohutný řev tvora, kterého si pronásledoval. I když jsi neaktivoval senzor pohybu a doposud jsi postupoval opravdu hodně potichu, tak jsi zapoměl na jednu věc a tou byl tvorův výtečný čich, který tě nyní odhalil. Bylo zbytečné se dále skrývat, protože o tvé přítomnosti se už vědělo, otázkou bylo, zda se pokusit čelit tvorovi zde, nebo se stáhnout až ke vchodu do lesa, i když s rizikem, že tě dostihne v tunelu k východu.

[MrTukan]

Jeskyně, Mrisst

Sestoupím chodbou až do hlavní jeskyně, kde se začnu opatrně rozhlížet. Z toho mě však vyruší strašný řev zvířete, který se v jeskyni nesnesitelně rozléhá.

Sakra!

Zakleju v duchu a ztačnu horečně přemýšlet nad možnostmi, který mi zbývají. Buďto se můžu vydat ven z jeskyně a riskovat, že mě ta bestie dožene nebo se s ní utkat tady, kde je jakš takš možnost uskočit. Vyhrála druhá možnost a tak jsem rychle vytáhnul svůj meč a bez čekná zažhnul čepel, jenž se rozsvítila zářivě žlutým světlem.

Po tomto, zatím zbytečném, ale sebedúvěru dodávajícím aktu, jsem několika opatrnými kroky odstoupil od stěny a od vchodu do hlavní jeskyně tak, abych měl dostatek místa po leve i pravé straně. Začnu se teď pozorně rozhlížet, kdepak se mi má nová "malá kamarádka" schovala, taktéž se začnu více soustředit na Sílu, aby mi pomohla a dodala dostatek síly k dalšímu boji, protože moje omlácené a unavené tělo dnes zažilo už dost ne příliš obvyklých věcí.

[Jordi Linx]

Jeskyně, Mrisst:
S aktivovaným světelným mečem vyskočíš tak, aby jsi měl jak prostor po obou stranách, ale aby jsi také viděl do celé jeskyně a pohled do ní tě přecejenom překvapil. Takové množství technického vybavení na nejvyšší úrovňi jsi tady opravdu nečekal, různé počítače, scannery i něco, co mělo rameno s velkou jehlou. Blízko toho, teď stál tvor, okolo něhož se pohybovali dva vědci, kteří i díky tvorovu řevu upřeli svoji pozornost směrem k tobě a spatřil si v nich jak výraz překvapení, tak především zděšení. Tvor měl na sobě nějaké diagnostické zařízení, ale když tě nyní spatřil tváří v tvář, tak s sebou zavrtěl a setřásl jej ze sebe, aby oba vědci okolo jej začali rychle sbírat a dávat pozor, jestli se něco nerozbilo. Když jsi se pozorně podíval na oba vědce, tak jsi zjistil, že jeden z nich byl Mrissian a druhý člověk. Také jsi si všiml jeskyně vedoucí hlouběji, která nebyla příliš osvětlená, byla taky o něco uzší než ta, kterou jsi přišel a na stropě jí viseli kamenné krápníky, takže nejspíš nebyla příliš využívaná.
Na něj, nesmí uniknout živý !
vykřikne jeden z vědců a tvor se rychle rozeběhne směrem k tobě.