Dacen seděl v zahradě v meditační poloze. Byl jedním z těch co zatím neměl Mistra. Rytířů Jedi bylo pomálu a republika byla po boji s Impériem značně oslabena. Navenek to však tak nevypadalo. Senátoři se v senátu hašteřili a pašeráci měli žně ruku v ruce s korupcí...
Dacen cítil jak jím prochází Síla. Byl zde takový klid, oproti uspěchané době plné utrpení a strachu tam venku. Nerad ruším mladý příteli. Máš se dostavit na setkání padawanů, budou se přidělovat Mistři. Sektor 6 ve studovně... Oslovil Dacena padawan, který šel okolo.
Piš ať vidím kam si tě mám zařadit. Toto je úvod. Já potřebuju odhadnout tvůj styl psaní, abych se ti přizpůsobil. Hodně štěstí, těším se na spolupráci...
Vstanu a povídam: Diky za informace, přítely, Už jsem na cestě.
Z kapsy vylovím svého droidika a aktivuju ho. Když medituju, tak si ho vypínam, aby mě svím pípaním nerušil. Droidík zapípa na pozdrav a společně se vydáme směrem k sektoru 6, do studovny.
Cestou jsme potkaly plno padawanů a jediu, ubýrajic se naším, i opačným směrem Všichni někam spěchají.
Asi po 10 minutách bloudění jsem dorazil do sdudovny.
Dacen přišel do místnosti, která již byla z velké části zaplněna. Skupina nepatřila k nejpočetnějším, spolu s Dancenem čítala 12 členů. Nebyla zde žádná větší kapacita, tudíž síň byla naplněna čilým hovorem. Křesla, na kterých většina žáků akademie seděla nápadně připomínalo rozestavení míst za staré republiky. Mladík si našel jedno volné místo a sedl si. Otevřeli se dveře do místnosti a dovnitř vešel zabrak muž středního věku a za ním v závěsu člověk, atraktivní tmavovláska z modrýma očima a intelektuálním výrazem ve tváři. Všechno utichlo, jen tu a tam bylo slyšet hlasitější povzdechnutí vyslané z mužského osazenstva směrem k neznámé ženě. Našel-li se však nějaký odvážlivec, byl okamžitě zpražen mužovým ostrým pohledem.
Takže... Začal když si svým pohledem a neustálým mlčením sjednal jaksepatří klid. Jmenuju se Zeron Kind. Většina z vás jsem přišla v domnění, že jste získá svého Mistra. S politováním musím říct, že je to pravda, ovšem pouze částečná... Budete rozděleni do dvou skupin po šesti. Svého Mistra získají pouze dva z vás a to ti, kteří zvládnou dnešní cvičení... Ale mnozí z nás ještě zkušenosti se Silou nemají, jak můžeme zvládnout cvičení? Namítl nějaký zrzek sedící dvě křesla od Dacena. Jestli se vám naše rozhodnutí nelíbí můžete odejít. Zde jsou dveře. Zeron to řekl tak, jakoby to co právě vyslovil nebylo vůbec podstatné. Nějaké otázky? Přejel pohledem po zúčastněných...
Uvelebil jsem se v křesle a nastavil droidikovi dlaň, do které se akorát vešel. Pípnul a položil jsem ho vedle sebe na křeslo. Prohlédl si mistra a Rozpomenul jsem se, že jsem ještě před několika měsíci byl obyčejný prodavač a teď ze mě bude padawan... možná.
Pak jsem si prohlédnul i tu ženu, kterou mé oči ještě nespatřily. Pohladil jsem si Tchun a omotal ho kolem krku.
Mezi žáky panovalo obrovské napětí, cítil jsem ho i já, kdo jsem sílu skoro ovládat neuměl.
Všichni čekaly až nás mistr rozdělí...
Poté co Mistr Zeron dokončil svůj proslov a poté co se nikdo z přihlížejících ani nehnul se Mistr usmál. Byl to vůbec první úsměv, který u něj Dacen kdy viděl. Takže vidím, že jsme se pobavili. Převzala žena iniciativu. Budete nasazeni do terénu. Každý na jiném místě v divočině. Toto cvičení prověří vaše schopnosti, jako přizpůsobivost k okolnímu prostředí, schopnost rychlé reakce a spolupráce. Ozkoušíme vaše schopnosti až na samou hranici takže za dvacet minut sraz v zahradách... S těmito slovy oba odešli...
Spěšně jsem se zvednul ze židle a z droidíkem v ruce jsem opustil místnost.
Celou cestu na pokoj se mi hlavou honily rozbouřené myšlenky o téhle skoušce. Kam přesně nás pošlou? Co budeme muset udělat, popřípadě co najít.
Takhle zamyšlen jsem dorazil až do svého pokoje.
Droidíka jsem pustil a sám jsem se posadil na postel. Takže... co si mám vzít s sebou... Droidíka, světelný meč... jo bude asi vše. Nač mi bude v džungli batoh plný zbytečností? Možná si s sebou vezmu ještě blaster, jo, blaster se vždycky hodí. A taky dalekohled... ne, dalekohled ne, pravý jedi má spoléhat pouze na sílu.
Vstal jsem a ze stolku jsem si vzal blaster, jenž jsem posléze zastrčil do pochvy u opasku.
Pokynul jsem droidíkovi a oba opustili místnost.
Za 10 minut jsem konečně dorazil do zahrad, ve kterých na mě, a na par Jediu nikdo nebyl.
Posadil jsem se do meditačního sedu, pokusil se vyprazdnit svou mysl... uklidnit se... myslet jen na tok Síli kolem sebe... byl to krásny pocit, cítil jsem se naprosto vyrovnaný a připravený na skoušku...
Ještě chvíli jsem takhle meditoval, užíval si tu vyrovnanost, ale pak mě z tohoto stavu vyrušily zvuky konverzace... otevřel oči a pomalu a klidně vstal, kolem mě bylo asi 15 studentů, jenž si povídaly. Byly velmi mladí a několik obličejů jsem rozpoznal... Musel jsem promeditovat asi skoro všechen čas, jenž jsem měl před misí, nu což, myslím že jsem ten čas nepromrhal zbytečně.
Všude bylo plno ruchu, na meditaci už nebylo ani pomyšlení.
Posadil jsem se tedy na jednu z laviček a čekal na mistry...
Dacen spolu s ostatními nemusel čekat dlouho. Mistr Zeron spolu se svou kolegyní dorazil vzápětí. Vidím, že jste nikdo neodpadl, to je dobře. Bylo to myšleno jako vtip, nikdo se však nezasmál... Vyzvedněte si tady od Mistrině mapy. Každý z vás má na mapě křížek se svým jménem. Ale Mistře? Ozval se zase ten zrzek. Vždyť já nemám celou mapu... Lamentoval. Ano Fairde, to máš pravdu. Vašim úkolem je najít vaše soupeře a spojit jednotlivé díly mapy. Odpověděl s klidem jemu vlastním Mistr Zeron. Mistrině Kai Lipp vás každého odvede na vaše stanoviště. Já budu celou akci koordinovat. Otázky?
Celou dobu jsem napjatě poslouchal mistrův proslov a hlavou se mi honila spousta myšlenek. Můj klid a vyrovnanost byly rázem pryč, zastoupila je nervozita.
Když se nás mistr zeptal na otázky, vzápětí jsem zvednul ruku a pravil Mistře, co bude vlastně náš cíl? Je to najít nějaky chrám, nebo něco jiného?
Jakmile jsem vyřknul svou otázku, celý zástup studentů jsem si prohledl.
Mé oči spočinuly na tom zrzkovi, který vypadal velmi ustrašeně. Asi nějaky maminčin mazánek.
Při této myšlence jsem se nepatrně usmál Věřím, že se v džungly moc epochlapí, když ho nikdo nebude vést za ručičků.
Teď už jsem se i trošku zachychotal, ale vzápětí jsem se soustředil na mistra a čekal na odpověď.
Mistrovi se rozzářil obličej. Očividně byl rád, že se někdo už konečně zeptal. No sláva, je vidět, že někteří z vás již vystoupili z anonymity a začínají pokládat konkrétní a věcné otázky. Při těch slovech poměrně přísným pohledem sjel zrzka, jakoby ho snad chtěl nějakým způsobem pokárat, ale pak zřejmě rozmyslel. Vaším úkolem bude najít svitek, který jsem vlastnoručně opsal z archivu... Potom hle proslovu bylo cítit mezi tamním osazenstvem značné napětí. Přeci jenom takhle nakládat s archivními materiály byť se jedná o kopii bylo přinejmenším zarážející. Snad se tolik nestalo ne? Zvolal Mistr do najednou vzrušeně debatujícího hloučku a zdálo se, že se jen stěží brání tomu, aby se nezačal smát... Mistrini Lipp jen podivně cukaly koutky úst.
Usměju se a podívam se na světelný meč toho zrzka. Tak tey mam porzit všech devět studentů a pak se stanu padawanem...
jestli budu e skupině z tim zrkzkem, on pujde první.
Chladně se usměju a podívam se na droidíka, ktery vesele a potichu poletuje kolem mě. Očbas bych chtěl byt droid.
Rázem me myšlenky utichly a já se zadíval na mistra, doufaje, že nás konečně mistryně Lipp dovede do džungle.
Dacen už byl celý nedočkavý, aby dokázal, že na toto místo nepřišel náhodou. Droidík si vesele poletoval a pískal zatímco se mladík koncentroval na onu zkoušku, která ho očekávala. Tak jdeme! Zavelela Mistryně a skupina se za znovu obnoveného šepotu dala na pochod. Mistryně kráčela lehounce a ladně, jakoby snad vůbec nic nevážila. Většina tvých vrstevníků se zrzavým klukem v čele nestydatě rozebírali Mistryni takřka ze všech stran, zatímco objekt jejich hovoru pečlivě kontrolovala terén. Najednou se znenadání zastavila a ve vzduchu bylo cítit značně napjatou atmosféru.
Ať se děje cokoliv někde se skryjete a nevylezete jasné? Začala najednou šeptat. Tohle není legrace ani součást cvičení. Někde se schovejte vrátím se... S těmito slovy zmizela v hustém porostu. To bych vám taky doporučoval... Nechal se slyšet zrzek.
Probodl jsem zrzka pohledem a řekl: Co tu stojite, dělejte schovejte se a buďte připravení na všechno!
Pak jsem zalezl za blízký kámen, následován droidíkem.
Ještě jsem gestem vybíl ostatní, ať se schovají za mnou.
Asi 3 studenti tak učinily. Byli to Rodian, jedna zelená twi´lečka a černovlasý člověk. Vytahnul jsem světelný meč a zašeptal: Tak fajn, buďte připraveni na cokoli, možná to budou jen pašeráci, možná nějaký temný jedi, a nebo taky součást výcviku.
Pak jsem zvedl Droidíka ze země a zašeptal: Kexi (tak jsem mu říkal), leť se podívat co se děje, potichu a nenápadně, nechtěl bych tě skládat znova.
Řekl jsem a droidík odletěl.
Podíval jsem se na ostatní studenty za kamenem. Všichni už měly připravené světelné meče. Tak fajn, ještě chvíly. Až se Kex vrátí, uvidíme co se děje.
Zašeptal jsem a čekal na droidíkův návrat.
Droidík ač nevesele tak poslušně zapískal a za chvíli jeho kulatá konstrukce zmizela v záplavě tamějšího rostlinstva. Melek, který byl rozhodnut držet se příkazu Mistryně Lipp se schoval za větší vrstvu plevele pár "bloků" od zrzka, twilečky a černovlasého mladíka. Zřejmě tam vedli nějakou, vášnivou debatu, protože občas bylo odtamtud slyšet tlumené hlasy.
Co si o sobě sakra myslí? Jen proto, že je twilek mi přece nebude říkat co mám dělat... Rozohňoval se hlas, který patřil zrzkovi. Máš něco proti téhle rase Ringo? Ozval se druhý, tentokrát ženský. Krom toho, jen plní přání nebo chceš-li rozkaz Lipp takže klid ano? Stejně poslat tam droida byla pěkná pitomost. Droidi jsou totiž droidi... Zazněl třetí. „Droidi jsou droidi...“ Opakovala posměšně twilečka. Lepší argument nemáš Qiere? Vem si, čeho dosáhl model R2... Jo Ares? Skočil jí do řeči Ringo. A čeho pak podle té tvé hypotézy dosáhl C-3PO??? Oba dva mladíci propukli v smích.
Hmmm, opravdü, připádá mi že by ten zrzek měl zůstat ještě pár let hezky v teple u maminky.
Podíval jsem se na ně a dal si prst před pusu: Pšššt, k čemu je schovávání, když vás uslyší?
Zašeptal jsem, ale tak, aby mě oni slyšely.
Pak jsem se podíval na tu Twi´lečku, co byla schovaná s tím zrzkem Hmmm je celkem pěkná, možná bych ji mohl věnovat rochu víc... pozornosti
Pak jsem se znovu podíval na zrzka: A co máš dělat ti budu říkat proto, protože jsem tu nejstarší. A teď už ticho, s tím rámusem co tu děláme nás musí byt slyšet až na sousední měsíc.
Zrzek chtěl zjevně něco říct, ja jsem si ale dal znovu prst před pusu a zarazil ho. Nenuť mě, abych použil Sílu.
Trvalo ještě dlouho, než se Kex vrátil. Když se tak konečně stalo všichni aktéři si pořádně oddechli. Kex začal vzápětí podivně pískat a pípat. Tohle dělá pořád? Zeptala se potichounku Ares, která zvědavě vystrčila hlavu. Droidík se odmítavě a dotčeně zakroutil. Promiň, jestli sis to vzal osobně... Omlouvala se.
