Nar Shaddaa - kantýna Jerisko
Netrvalo dlouho a ten starý slizoun se chytil za krk a začal se dusit. Potom ho tvůj mistr odhodil na druhou stranu místnosti a v bezvědomí usadil do křesla.
Chvilku nevydržíš sedět...
Postěžoval si a chvilku na to sťal dvě gorily. Potom se podíval na toho velkého, ale hned na to se vrhnul do boje s několika dalšími vojáky.
Ten velký je tvůj, užij si to hochu...
Zavolal na tebe a dalšímu podkopl a následně usekl nohu, kterou následovala druhá noha a obě ruce, následně byl jeho oponent rozseknut jak vertikálně, tak horizontálně, a obě poloviny jeho hlavy ještě odletěly od zbytku těla.
Další se zděsil a pokusil se utéct, ale mistr ho vyhodil z nejbližšího otevřeného okna a tys mohl slyšet zděšený jekot ostatních, to na něj ale běžely posily, které někdo vyslal ze spoda.
Výcvik pro hráče Bad Ira
Moderátor: Moderátoři
-
keny
- Sith
- Příspěvky: 286
- Registrován: 14.10.2008 00:03:34
- Bydliště: South Park
- Kontaktovat uživatele:
Nar Shaddaa - kantýna Jerisko
Zahlédl jsem za žoldákovými zády letící osobu, jenž tady tomu šéfovala a hned jsem věděl, že nám už neuteče. O pár vteřin později, zaslech jsem zvuk meče a mistrova slova.
Neboj já si to užiju z plna... řekl jsem si sam pro sebe celkem sarkasticky.
Mezi mnou a žoldákem bylo něco kolem šesti metrů vzdálenosti a mezi námi byla jediná překážka v podobě převráceného gauče.
Víš koho jsi tam dole zabil..? Ha..? promluvil znenadání žoldák.
S chladným pohledem koukal jsem mu do očí a on se znovu rozpovídal, načež teď byly znát jeho velké emoce.
To byl můj kámoš a znal jsem ho celej život a ten tvůj teď z tebe vymlátím... a vyrazil směrem ke mě.
Bez váhání jsem po něm vrhnul onen stolek, jenž držel jsem v rukou. Hned vedle mě byla židle a tak ji po měm taky hodil. Stolku se žoldák stačil vyhnout, ale židle ho z půlky zasáhla. To by okamžik, na který jsem čekal. Rychle jsem tasil, přeskočil gauč a zaútočil. Ovšem žoldákovi židle pramálo ublížila, a tak mi lehce zničil můj útok tím, že mě odchytil ruku asi v půlce letu.
Chaa... odsekl a na můj levý bok mi přiletěla ohromná rána.
Málem ze mě vyrazil všechen dech, protože rána dopadla znovu na to srůstající žebro. Mě se skřivil bolestí obličej, meč mi vypadl z ruky a žoldák hned poznal mé slabé místo, na přáhl se k další takové ráně, ale já jsem to stihnul vykrýt paží ohnutou do krytu. Rána mi přiletěla rovnou na rameno a z toho žoldák neměl vůbec žádnou radost. Proto uchopil mne za opasek, zvednul celkem lehce nad hlavu a s jedním krokem kupředu mě odhodil na asi tři metry vzdálenou zeď. Další ohromnou ránu dostal jsem do hlavy, a když pak spadl na zem, z výšky asi dvou metrů, měl jsem dost. Žoldákovi to ale nestačilo a tak, jakmile došel ke mě, zaklekl si na mě a začal mě zasypávat ranamy na obličej, přičemž krev stříkala všude kolem. Dostal jsem jich několik, ani nevím, šlo to rychle za sebou, ale nakonec mě znovu chytil za pas a pod krkem, zvednul nad hlavu a opět největší silou vrhnul tentokráte do prostoru. Po takové sadě dopadl jsem na zem, jako kus hadry.
Už ho doraž... zařval nějaký žoldák, co přihlížel, ale já ho slyšel, jakoby z velké dálky.
Všechno jsem měl rozmazané a nevěděl, která bije. Žoldák si to namířil ke mě se slovy.
Vidíš, jak jsem říkal, vymlátím z tebe duši...
A teď tě dorazím... a vytáhnul meč, ani ne v půli cesty.
Zahlédl jsem za žoldákovými zády letící osobu, jenž tady tomu šéfovala a hned jsem věděl, že nám už neuteče. O pár vteřin později, zaslech jsem zvuk meče a mistrova slova.
Neboj já si to užiju z plna... řekl jsem si sam pro sebe celkem sarkasticky.
Mezi mnou a žoldákem bylo něco kolem šesti metrů vzdálenosti a mezi námi byla jediná překážka v podobě převráceného gauče.
Víš koho jsi tam dole zabil..? Ha..? promluvil znenadání žoldák.
S chladným pohledem koukal jsem mu do očí a on se znovu rozpovídal, načež teď byly znát jeho velké emoce.
To byl můj kámoš a znal jsem ho celej život a ten tvůj teď z tebe vymlátím... a vyrazil směrem ke mě.
Bez váhání jsem po něm vrhnul onen stolek, jenž držel jsem v rukou. Hned vedle mě byla židle a tak ji po měm taky hodil. Stolku se žoldák stačil vyhnout, ale židle ho z půlky zasáhla. To by okamžik, na který jsem čekal. Rychle jsem tasil, přeskočil gauč a zaútočil. Ovšem žoldákovi židle pramálo ublížila, a tak mi lehce zničil můj útok tím, že mě odchytil ruku asi v půlce letu.
Chaa... odsekl a na můj levý bok mi přiletěla ohromná rána.
Málem ze mě vyrazil všechen dech, protože rána dopadla znovu na to srůstající žebro. Mě se skřivil bolestí obličej, meč mi vypadl z ruky a žoldák hned poznal mé slabé místo, na přáhl se k další takové ráně, ale já jsem to stihnul vykrýt paží ohnutou do krytu. Rána mi přiletěla rovnou na rameno a z toho žoldák neměl vůbec žádnou radost. Proto uchopil mne za opasek, zvednul celkem lehce nad hlavu a s jedním krokem kupředu mě odhodil na asi tři metry vzdálenou zeď. Další ohromnou ránu dostal jsem do hlavy, a když pak spadl na zem, z výšky asi dvou metrů, měl jsem dost. Žoldákovi to ale nestačilo a tak, jakmile došel ke mě, zaklekl si na mě a začal mě zasypávat ranamy na obličej, přičemž krev stříkala všude kolem. Dostal jsem jich několik, ani nevím, šlo to rychle za sebou, ale nakonec mě znovu chytil za pas a pod krkem, zvednul nad hlavu a opět největší silou vrhnul tentokráte do prostoru. Po takové sadě dopadl jsem na zem, jako kus hadry.
Už ho doraž... zařval nějaký žoldák, co přihlížel, ale já ho slyšel, jakoby z velké dálky.
Všechno jsem měl rozmazané a nevěděl, která bije. Žoldák si to namířil ke mě se slovy.
Vidíš, jak jsem říkal, vymlátím z tebe duši...
A teď tě dorazím... a vytáhnul meč, ani ne v půli cesty.
Jsem svatý, skze své propojení s temnotou.
Následovati ty mne budeš, osvícení dosáhneš; skrze cestu svou, tvořící temnotou.
Výňatek z 1. knihy - Kázání Sorbonnovo - kapitola 21., verš 2.
Následovati ty mne budeš, osvícení dosáhneš; skrze cestu svou, tvořící temnotou.
Výňatek z 1. knihy - Kázání Sorbonnovo - kapitola 21., verš 2.
-
Mandalorian
Nar Shaddaa - kantýna Jerisko
Usmál se a s obnaženým mečem a vyceněnými zuby se hnal na tebe. Chtěl jsi se postavit, ale zřejmě sis přidopadu zlomil nohu, protože tě při každém pohybu doslova sviňsky bolela. Když se ti podařilo vstát, byl už v polovině cesty a ty ses chtěl dobelhat k nějaké zbrani. Když jsi udělal krok, spadl jsi, protože tvá zlomená noha neunesla váhu tvého těla.
To tě nezastavilo a opět jsi se postavil, chytl ses blízkého stolu a chtěl jsi jej použít jako oporu. Ale v tom za tebou vítězoslavně zařval ten chlápek s mečem
Yyyhhhaaaaaaa
zařval až ti zalehlo v uších a z nějakého důvodu tě zabolelo taky na hrudi. Svůj pohled si přenesl od baru, kde byl položený blaster na svoji hruď a nevěřil jsi vlastním očím.
Tu zakrvácenou kovovou čepel jsi tam ještě před chvíli neměl. Rostla z tvé hrudi přímo ze srdce a první co tě napadlo, bylo změřit si tep. Změřil sis jej na zápěstí a ucítil si jen jeden jediný puls a potom nic. Žádný tep srdce jsi necítil a i ta krev co prýštila okolo té kovové věci přestala prýštit ven na ni a na podlahu.
Poslední co jsi ucítil, bylo jak se ta kovová věc vrací do tvého těla a když zmizela, uviděl jsi tam, kde by mělo býti srdce jen velikou ránu, která nekrvácela a podlomili se ti nohy.
Spadl jsi na podlahu do kaluže své vlastní krve a pak už jsi neviděl nic.
Nar Shaadda, mistrova loď
Když jsi otevřel oči, uviděl jsi kabinu mistrovy lodě a ty jsi se válel na její podlaze v dost divné poloze. Celý ses prohmatal a vydechl jsi úlevou. Byl jsi v jednom kuse a ani stopa po ráně ve tvé hrudi. Srdce ti bilo jako splašené, ale bilo a když ses otočil do chodby vedoucí z pilotní kabiny ztuhl jsi
Z chodby se na tebe díval tvůj mistr takovým divným pohledem. Byla v něm zvědavost i zděšení.
Co to tu u všech rohatejch vyvádíš?
zeptal se tě
Usmál se a s obnaženým mečem a vyceněnými zuby se hnal na tebe. Chtěl jsi se postavit, ale zřejmě sis přidopadu zlomil nohu, protože tě při každém pohybu doslova sviňsky bolela. Když se ti podařilo vstát, byl už v polovině cesty a ty ses chtěl dobelhat k nějaké zbrani. Když jsi udělal krok, spadl jsi, protože tvá zlomená noha neunesla váhu tvého těla.
To tě nezastavilo a opět jsi se postavil, chytl ses blízkého stolu a chtěl jsi jej použít jako oporu. Ale v tom za tebou vítězoslavně zařval ten chlápek s mečem
Yyyhhhaaaaaaa
zařval až ti zalehlo v uších a z nějakého důvodu tě zabolelo taky na hrudi. Svůj pohled si přenesl od baru, kde byl položený blaster na svoji hruď a nevěřil jsi vlastním očím.
Tu zakrvácenou kovovou čepel jsi tam ještě před chvíli neměl. Rostla z tvé hrudi přímo ze srdce a první co tě napadlo, bylo změřit si tep. Změřil sis jej na zápěstí a ucítil si jen jeden jediný puls a potom nic. Žádný tep srdce jsi necítil a i ta krev co prýštila okolo té kovové věci přestala prýštit ven na ni a na podlahu.
Poslední co jsi ucítil, bylo jak se ta kovová věc vrací do tvého těla a když zmizela, uviděl jsi tam, kde by mělo býti srdce jen velikou ránu, která nekrvácela a podlomili se ti nohy.
Spadl jsi na podlahu do kaluže své vlastní krve a pak už jsi neviděl nic.
Nar Shaadda, mistrova loď
Když jsi otevřel oči, uviděl jsi kabinu mistrovy lodě a ty jsi se válel na její podlaze v dost divné poloze. Celý ses prohmatal a vydechl jsi úlevou. Byl jsi v jednom kuse a ani stopa po ráně ve tvé hrudi. Srdce ti bilo jako splašené, ale bilo a když ses otočil do chodby vedoucí z pilotní kabiny ztuhl jsi
Z chodby se na tebe díval tvůj mistr takovým divným pohledem. Byla v něm zvědavost i zděšení.
Co to tu u všech rohatejch vyvádíš?
zeptal se tě
-
keny
- Sith
- Příspěvky: 286
- Registrován: 14.10.2008 00:03:34
- Bydliště: South Park
- Kontaktovat uživatele:
Nar Shaddaa - kantýna Jerisko
Bad se rozkládal na zemi, jak široký, tak dlouhý, s levou nohou nepřirozeně pod tělem.
Ortoped by už to viděl jasně, mnohočetná fraktura horního zánártního kloubu (kotník) a zpřetrhané křižné i přímé vazy - patnácti procentní šance na úplné uzdravení, padesáti procentní šance na trvalé poškození a ztrátu hybnosti, osmdesáti procentní šance na úplnou ztrátu končetiny. O těchto děsivých číslech, však Bad nevěděl, ani vědět nemohl.
Však ještě děsivější věci měl ten mladík zažít, mnohem děsivější.
Ležel jsem na zemi a téměř necítil žádnou bolest; to mozek vydával jeden impuls za druhým, aby ji utlumil a moje krev, se skaždým úderem mého srdce, víc a víc nasycovala endorfinem. Byl jsem tím vším poblouzněn, všechno se mi točilo a jediné co viděl, byl strop v nebeské modři a část lustru, jenž mi mrak připomínal. Kolem uší, jakoby mi vanul vánek, teplý a suchý, jako na Tatooine. Před očima mi začaly nabíhat obrázky mé rodné planety a já už se chtěl v duchu přenést, ale v tom mne uchvátil zase onen "pocit".
Co to je..?
Co se to se mnou děje, proč su jako struna..?
Najednou mi došlo, že ten stejný pocit jsem zažil, když jsem poprvé zabil. Samo se mi to nějak spojilo a část skládanky zapadla do sebe.
Vždyť je to smrt, já ji cítím... projelo mi hlavou
Cítím její přítomnost... v ten okamžik, mne mozek zbavil veškerého lidství, přestal jsem býti osobností a byl jen živým organismem, bojujícím o přežití.
Rázem jsem vystřízlivěl z opojení endorfinu a z hrůzou jsem prchal, jak se dalo. Leč, díky své zraněné noze jsem na dvou krocích, padl dvakrát na zem. Na potřetí, když jsem v panice vstával, zcela mne pohltil onen "pocit" a všechny podvědomé alarmy mého mozku se rozezvučely. V tom, ucítil jsem ostrou bolest na hrudi a ohromná síla mě zvedla na špičky, abych následně ztratil půdu pod nohama ůplně. Koukal jsem zděšeně na čepel meče a s hrůzou zjistil, že už svoji matku v životě neuvidím.
Já to nedokázal, mami promiň... věděl jsem, že je konec a tato myšlenka mi vehnala slzy do očí.
Ty pak, jakoby dostaly klapky, viděl jsem před sebou jen čepel, vše dál bylo rozmazané a po stranách vůbec nic. Čepel se, jak ve spomaleném filmu, vysouvala, sic já už bolesti necítil. Smíření prostoupilo moje tělo a já sledujíc, jak hrot opouští mou hruď, spatřil jsem všude kolem sebe světlo. Poslední pocit byl, že letím, nebo padám?
Letěl jsem a všude kolem bylo světlo. Mého těla nebylo, bylo jen moje vědomí, moje identita duše, a jediné, co věděl jsem určitě bylo, že se pohybuji. Díval jsem se všemi směry, ale nic nespatřil. Snad je to, že světlo sláblo a měnilo barvu na šedou. Stále víc mi připadalo, jako bych letěl nejakým tunelem. Světlo se pozvolně změnilo v tmu, jenž byla všude kolem.
Bože, co tu budu dělat... zeptal se s hrůzou sám sebe.
Stále jsem letěl, když tu najednou narazil, nebo dopadnul?
A co teď... pomyslel jsem si.
Nar Shaadda, mistrova loď
S hrůzou jsem se probral na podlaze lodi a v tom šoku prvně nevěřil, že to byl jen sen. Hned se začal prosahávat, zjistil jsem, že moje obečení je komplet propocené. Na čele a po celé tváři jsem měl krůpěje potu, i vlasy byly mokré. Rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že jsem v pilotní kabině a stále na lodi.
Takže to všechno byl sen.., to umyvadlo.., i ten bar.., i ta smrt..?
Co to mělo znamenat a co ten let a dopad..? a najednou jsem spatřil mistra.
Promiňte mistře, já se musím vzpamatovat...
Potřebuju vodu... řekl mu, poté co jsem vstal a zamířil do společenské mistnosti se pořádně napít.
Když jsem to pak spláchnul dvěma sklenicemi vody, bylo mi hned lip. Obrátil jsem se na mistra a pověděl mu.
Mě se zdály strašný věci...
Vůbec nevim, co si mám o tom všem myslet...
A tak jsem se rozhovořil o všem, co se mi zdálo. Pověděl jsem mu o cestě do sektoru 9, o tom rodianovi - i jak skončil, o kantýně Jerisko, o tom co vše se tam událo a v neposlední řadě i to, jak jsem skonal a celý popis cesty světlem a tmou. Dále jsem se pak zmínil o tom pocitu, jenž vynšoval smrt.
Co si o tom myslíte vy, mistře..? zeptal jsem se po menší odmlce.
Stalo se vám to taky někdy..?
Ten pocit je velmi zvláštní... ukončil jsem svůj proslov zvláštní tónem hlasu.
Bad se rozkládal na zemi, jak široký, tak dlouhý, s levou nohou nepřirozeně pod tělem.
Ortoped by už to viděl jasně, mnohočetná fraktura horního zánártního kloubu (kotník) a zpřetrhané křižné i přímé vazy - patnácti procentní šance na úplné uzdravení, padesáti procentní šance na trvalé poškození a ztrátu hybnosti, osmdesáti procentní šance na úplnou ztrátu končetiny. O těchto děsivých číslech, však Bad nevěděl, ani vědět nemohl.
Však ještě děsivější věci měl ten mladík zažít, mnohem děsivější.
Ležel jsem na zemi a téměř necítil žádnou bolest; to mozek vydával jeden impuls za druhým, aby ji utlumil a moje krev, se skaždým úderem mého srdce, víc a víc nasycovala endorfinem. Byl jsem tím vším poblouzněn, všechno se mi točilo a jediné co viděl, byl strop v nebeské modři a část lustru, jenž mi mrak připomínal. Kolem uší, jakoby mi vanul vánek, teplý a suchý, jako na Tatooine. Před očima mi začaly nabíhat obrázky mé rodné planety a já už se chtěl v duchu přenést, ale v tom mne uchvátil zase onen "pocit".
Co to je..?
Co se to se mnou děje, proč su jako struna..?
Najednou mi došlo, že ten stejný pocit jsem zažil, když jsem poprvé zabil. Samo se mi to nějak spojilo a část skládanky zapadla do sebe.
Vždyť je to smrt, já ji cítím... projelo mi hlavou
Cítím její přítomnost... v ten okamžik, mne mozek zbavil veškerého lidství, přestal jsem býti osobností a byl jen živým organismem, bojujícím o přežití.
Rázem jsem vystřízlivěl z opojení endorfinu a z hrůzou jsem prchal, jak se dalo. Leč, díky své zraněné noze jsem na dvou krocích, padl dvakrát na zem. Na potřetí, když jsem v panice vstával, zcela mne pohltil onen "pocit" a všechny podvědomé alarmy mého mozku se rozezvučely. V tom, ucítil jsem ostrou bolest na hrudi a ohromná síla mě zvedla na špičky, abych následně ztratil půdu pod nohama ůplně. Koukal jsem zděšeně na čepel meče a s hrůzou zjistil, že už svoji matku v životě neuvidím.
Já to nedokázal, mami promiň... věděl jsem, že je konec a tato myšlenka mi vehnala slzy do očí.
Ty pak, jakoby dostaly klapky, viděl jsem před sebou jen čepel, vše dál bylo rozmazané a po stranách vůbec nic. Čepel se, jak ve spomaleném filmu, vysouvala, sic já už bolesti necítil. Smíření prostoupilo moje tělo a já sledujíc, jak hrot opouští mou hruď, spatřil jsem všude kolem sebe světlo. Poslední pocit byl, že letím, nebo padám?
Letěl jsem a všude kolem bylo světlo. Mého těla nebylo, bylo jen moje vědomí, moje identita duše, a jediné, co věděl jsem určitě bylo, že se pohybuji. Díval jsem se všemi směry, ale nic nespatřil. Snad je to, že světlo sláblo a měnilo barvu na šedou. Stále víc mi připadalo, jako bych letěl nejakým tunelem. Světlo se pozvolně změnilo v tmu, jenž byla všude kolem.
Bože, co tu budu dělat... zeptal se s hrůzou sám sebe.
Stále jsem letěl, když tu najednou narazil, nebo dopadnul?
A co teď... pomyslel jsem si.
Nar Shaadda, mistrova loď
S hrůzou jsem se probral na podlaze lodi a v tom šoku prvně nevěřil, že to byl jen sen. Hned se začal prosahávat, zjistil jsem, že moje obečení je komplet propocené. Na čele a po celé tváři jsem měl krůpěje potu, i vlasy byly mokré. Rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že jsem v pilotní kabině a stále na lodi.
Takže to všechno byl sen.., to umyvadlo.., i ten bar.., i ta smrt..?
Co to mělo znamenat a co ten let a dopad..? a najednou jsem spatřil mistra.
Promiňte mistře, já se musím vzpamatovat...
Potřebuju vodu... řekl mu, poté co jsem vstal a zamířil do společenské mistnosti se pořádně napít.
Když jsem to pak spláchnul dvěma sklenicemi vody, bylo mi hned lip. Obrátil jsem se na mistra a pověděl mu.
Mě se zdály strašný věci...
Vůbec nevim, co si mám o tom všem myslet...
A tak jsem se rozhovořil o všem, co se mi zdálo. Pověděl jsem mu o cestě do sektoru 9, o tom rodianovi - i jak skončil, o kantýně Jerisko, o tom co vše se tam událo a v neposlední řadě i to, jak jsem skonal a celý popis cesty světlem a tmou. Dále jsem se pak zmínil o tom pocitu, jenž vynšoval smrt.
Co si o tom myslíte vy, mistře..? zeptal jsem se po menší odmlce.
Stalo se vám to taky někdy..?
Ten pocit je velmi zvláštní... ukončil jsem svůj proslov zvláštní tónem hlasu.
Jsem svatý, skze své propojení s temnotou.
Následovati ty mne budeš, osvícení dosáhneš; skrze cestu svou, tvořící temnotou.
Výňatek z 1. knihy - Kázání Sorbonnovo - kapitola 21., verš 2.
Následovati ty mne budeš, osvícení dosáhneš; skrze cestu svou, tvořící temnotou.
Výňatek z 1. knihy - Kázání Sorbonnovo - kapitola 21., verš 2.
-
Mandalorian
Nar Shaadda, mistrova loď
Mistr tě pozorně poslouchal a tvářil se zamyšleně. Tak zamyšleně, že pomalinku působil dojmem jako by tě ani neposlouchal. Prostě seděl na pilotním křesle a čekal, dokud jsi neskončil a nevyjevil mu vše, tak jsis pamatoval.
Když jsi skončil, podrbal se na bradě řekl ti
Vypadá to, že jsi nadanější než jsem si myslel a jak vypadáš. Vize budoucnosti jsou dar. Dar i prokletí, kterým neoplýva moc jedinců. Vize totíž jsou scestné. Někdy ukazují přesně co se stane, nebo jen možnou verzi událostí, či tě přímo donutí udělat věci, které tě dovedou k událostem ve vizi.
a zavrtěl hlavou, jakoby tomu stále nemohl uvěřit, či spíše tomu věřil a považoval za plýtvání talentem.
Každopádně by nás mé informace dovedly do sektoru 9 k tomu obchodníkovi. Takže, teď mi řekni jak veříš tvé vizi a podle toho se zařídíme. Pokud ji věříš naprosto, půjdeme do kantýny Jerisko přímo, vědomi si toho co nás čeká
trošku se při pohledu na tebe usmál
Nebo půjdeme za tím obchodníkem, abychom se dovědeli informace, které možná už víme, nebo dostaneme nějaké nové
opřel se v křesle a čekal jak odpovíš
Mistr tě pozorně poslouchal a tvářil se zamyšleně. Tak zamyšleně, že pomalinku působil dojmem jako by tě ani neposlouchal. Prostě seděl na pilotním křesle a čekal, dokud jsi neskončil a nevyjevil mu vše, tak jsis pamatoval.
Když jsi skončil, podrbal se na bradě řekl ti
Vypadá to, že jsi nadanější než jsem si myslel a jak vypadáš. Vize budoucnosti jsou dar. Dar i prokletí, kterým neoplýva moc jedinců. Vize totíž jsou scestné. Někdy ukazují přesně co se stane, nebo jen možnou verzi událostí, či tě přímo donutí udělat věci, které tě dovedou k událostem ve vizi.
a zavrtěl hlavou, jakoby tomu stále nemohl uvěřit, či spíše tomu věřil a považoval za plýtvání talentem.
Každopádně by nás mé informace dovedly do sektoru 9 k tomu obchodníkovi. Takže, teď mi řekni jak veříš tvé vizi a podle toho se zařídíme. Pokud ji věříš naprosto, půjdeme do kantýny Jerisko přímo, vědomi si toho co nás čeká
trošku se při pohledu na tebe usmál
Nebo půjdeme za tím obchodníkem, abychom se dovědeli informace, které možná už víme, nebo dostaneme nějaké nové
opřel se v křesle a čekal jak odpovíš
-
keny
- Sith
- Příspěvky: 286
- Registrován: 14.10.2008 00:03:34
- Bydliště: South Park
- Kontaktovat uživatele:
Nar Shaadda, mistrova loď
Jak jsem se nějak tak vypovídal, lehčeji se mi přemýšlelo. Následoval jsem mistra do pilotní kabiny a sedl si na místo copilota. Slovo od slova jsem přímo hltal, ve snaze se dopátrat něčeho , jenž by mi osvětlilo předcházející vizi. Pak když domluvil, začal jsem já.
Jestli tahle vize něco znamenala, mám strach, že pravda bude ještě horší...
Musíme rovnou do té kantýny a budeme potřebovat zbraně, hodně zbraní... pověděl jsem a na chvíli se zamyslel.
V tom snu jsem měl neustále pocit, že má matka je v té budově, ale někde dole, v suterénu...
A ten výtah, když jede nahoru, musí jet i dolů, otázkou bude, jak se k němu dostat...
Každopádně v tom baráku je smrt, ona tam čeká a co když jsem to nebyl já, ale má matka, co umřela... napadlo mě z čista jasna.
Dostal jsem z toho čistou hrůzu a hned zahlásil.
Musíme vyrazit hned, není čas ztrácet čas...
A podíval se na mistra očima, jenž šelmu, která v pudu přirozeného vzdoru zoufalství, připomínala.
Jak jsem se nějak tak vypovídal, lehčeji se mi přemýšlelo. Následoval jsem mistra do pilotní kabiny a sedl si na místo copilota. Slovo od slova jsem přímo hltal, ve snaze se dopátrat něčeho , jenž by mi osvětlilo předcházející vizi. Pak když domluvil, začal jsem já.
Jestli tahle vize něco znamenala, mám strach, že pravda bude ještě horší...
Musíme rovnou do té kantýny a budeme potřebovat zbraně, hodně zbraní... pověděl jsem a na chvíli se zamyslel.
V tom snu jsem měl neustále pocit, že má matka je v té budově, ale někde dole, v suterénu...
A ten výtah, když jede nahoru, musí jet i dolů, otázkou bude, jak se k němu dostat...
Každopádně v tom baráku je smrt, ona tam čeká a co když jsem to nebyl já, ale má matka, co umřela... napadlo mě z čista jasna.
Dostal jsem z toho čistou hrůzu a hned zahlásil.
Musíme vyrazit hned, není čas ztrácet čas...
A podíval se na mistra očima, jenž šelmu, která v pudu přirozeného vzdoru zoufalství, připomínala.
Jsem svatý, skze své propojení s temnotou.
Následovati ty mne budeš, osvícení dosáhneš; skrze cestu svou, tvořící temnotou.
Výňatek z 1. knihy - Kázání Sorbonnovo - kapitola 21., verš 2.
Následovati ty mne budeš, osvícení dosáhneš; skrze cestu svou, tvořící temnotou.
Výňatek z 1. knihy - Kázání Sorbonnovo - kapitola 21., verš 2.
-
Mandalorian
Nar Shaadda, mistrova loď
Nu dobrá, když zbraně a hned tak zbraně a hned
řekl mistr a rukou přivolal tři bedny a nechal je levitoval za vámi, zatímco jste vy dva šli do kantýny Jerisko
Nar Shaddaa, kantýna Jerisko
Zastavili jste se před kantýnou a mistr si uhladil zevnějšek. KDyž shledal svoji úpravu za dostatečnou, vešel dovnitř a sedl jsi do rohu. Tentokrát jste však bedny nesli vy dva. Ty dvě a mistr jednu.
Nedůvěřuji droidům
řekl mistr a poklepal na bedny,jakože je v nich něco pro něj ceného. Bedny byly pekelně težké a když jste je dali na stůl. Nechali jste je zavřené.
Mistr objednal pití a když jej barman donesl upil a potom otevřel jednu bednu po druhé a jejich víka dal nechal jako štíty zabraňující pohledu nepovolaných očí. Bedny byly plné zbraní.
Blasterové pistole, těžké blastery, distruptory. Rozložené pušky, karabiny a opakovačky. Pár granátů všech různých druhů a výbušniny.
S těmi opatrně, nemusí nám barák spadnout na hlavu
klepl tě mistr přes prsty, jako nezbedné dítko, když jsi na ně chtěl šáhnout.
Vyzbroj se a já je jdu zabavit. Spusť to, až budeš připraven
řekl to a šel se barmana na něco zeptat
Prej tu máte ty nejlepší holky na této polokouli ...
slyšel jsi ještě a pak už mluvili šeptem
Nu dobrá, když zbraně a hned tak zbraně a hned
řekl mistr a rukou přivolal tři bedny a nechal je levitoval za vámi, zatímco jste vy dva šli do kantýny Jerisko
Nar Shaddaa, kantýna Jerisko
Zastavili jste se před kantýnou a mistr si uhladil zevnějšek. KDyž shledal svoji úpravu za dostatečnou, vešel dovnitř a sedl jsi do rohu. Tentokrát jste však bedny nesli vy dva. Ty dvě a mistr jednu.
Nedůvěřuji droidům
řekl mistr a poklepal na bedny,jakože je v nich něco pro něj ceného. Bedny byly pekelně težké a když jste je dali na stůl. Nechali jste je zavřené.
Mistr objednal pití a když jej barman donesl upil a potom otevřel jednu bednu po druhé a jejich víka dal nechal jako štíty zabraňující pohledu nepovolaných očí. Bedny byly plné zbraní.
Blasterové pistole, těžké blastery, distruptory. Rozložené pušky, karabiny a opakovačky. Pár granátů všech různých druhů a výbušniny.
S těmi opatrně, nemusí nám barák spadnout na hlavu
klepl tě mistr přes prsty, jako nezbedné dítko, když jsi na ně chtěl šáhnout.
Vyzbroj se a já je jdu zabavit. Spusť to, až budeš připraven
řekl to a šel se barmana na něco zeptat
Prej tu máte ty nejlepší holky na této polokouli ...
slyšel jsi ještě a pak už mluvili šeptem
-
keny
- Sith
- Příspěvky: 286
- Registrován: 14.10.2008 00:03:34
- Bydliště: South Park
- Kontaktovat uživatele:
Nar Shaadda, cesta z lodi do kantýny Jerisko
Dva společníci vyšli z lodi, oděni do tmavých pláštů a sledováni třemi bednami, levitujících za nimi. Zprvu, když procházeli doky chudinské čtvrti, málo kdo je zaregistroval, jelikož zde bylo skoro liduprázdno a jediní, kteří se tu v tuto dobu ranného odpoledne pohybovali, byli pracovníci údržby a obsluhy doků. Na poslední křižovatce zatočili k výtahu, jenž je měl vyvést do hlavního koridoru vedoucího do sektoru 9 a kantýny Jerisko. Pevnou a jednotnou chůzí, krok po kroku odkrajovali ze vdálenosti od místa, jenž mladého Bada, už tak jasně poznamenala na duši. Když pak vystoupili z výtahu a rozešli se koridorem, vzbuzovali oba takového respektu a někdy i zděšení, že je všichni kolemjdoucí povážlivě obcházeli. Vypadalo to, jakoby měli kol sebe, nějakou silovou bublinu, s níž nikdo nechce mít nic společného. A tak se bez sebemenších problémů dostali do sektoru 9 až před kantýnu Jerisko, ke které došli z opačné strany, než-li v oné vizi.
Nar Shaddaa, kantýna Jerisko
Mistr nechal bedny klesnout na zem, upravil se, pak vzal jednu a vešel dovnitř.
Hm paráda, však já to všechno oddřu... pomyslel jsem si, vzal ty zbívající dvě a vešel taktéž.
Zamířil jsem rovnou za mistrem ke stolu, jenž nacházel se v rohu a sedl si na volné místo neveliké lavice. Neměl jsem zrovna nejlepší výhled na lokál, neb díval jsem se buďto na mistra nebo na zeď. Obsluha nám donesla pití a když pak odešla, mistr otevřel bedny a já spatřil všechny ty hračky, jenž se uvitř nacházeli. Jako malý kluk jsem se v tom začal hrabat.
A co je tady tohle... pomyslel jsem si a hned odstal přes prsty.
Byly to výbušniny, jak mi sdělil mistr polohlasně tak, aby nás nikdo neslyšel. Načež mi řekl, ať se vyzbrojím a odešel na bar.
Já se za ním zcela přirozeně ohlédl a současně i po celém lokále.
Panoval zde, jakoby poobědový klid. Všichni byli uvolnění a většina, z asi deseti osob, seděla u malého kruhového podia, kde tančila jedna twielecká tanečnice. Jeden muž seděl u baru a úplně přes celou šířku lokálu seděli dva ithoriané, jenž na sebe cosi kuňkali.
No to je taky mluva tohle, a ta rasa... napadali mě rasistické myšlenky.
Když jsem zjistil, že ve vzduchu panuje klid a nikdo nemá sebemenší tušení, co se bude dít, počal jsem s vyzbrojováním.
Jeden těžký blaster, dvě vibrodýky a jeden granát, toť vše co jsem si vzal a poschovával různě po sobě. Pak zavřel všechny bedny, vstal od stolu a s pečlivě upravený pláštem tak, aby nebylo nic vidět, jsem vyrazil k baru. Připojil jsem se k mistrovi a stál mezi ním a tím neznámým mužem, jenž na baru vysedával. Při svém příchodu jsem si ho dobře prohédnul a sám pro sebe konstatoval, že něco v sobě má, ale ten zřejmě vyskakovat nebude.
Tak jak to vypadá..? zeptal jsem se mistra.
Už se nemůžu dočkat, až to bude poprvé... řekl jsem nahlas a poté se usmál, jak měsíček na hnůj.
Dva společníci vyšli z lodi, oděni do tmavých pláštů a sledováni třemi bednami, levitujících za nimi. Zprvu, když procházeli doky chudinské čtvrti, málo kdo je zaregistroval, jelikož zde bylo skoro liduprázdno a jediní, kteří se tu v tuto dobu ranného odpoledne pohybovali, byli pracovníci údržby a obsluhy doků. Na poslední křižovatce zatočili k výtahu, jenž je měl vyvést do hlavního koridoru vedoucího do sektoru 9 a kantýny Jerisko. Pevnou a jednotnou chůzí, krok po kroku odkrajovali ze vdálenosti od místa, jenž mladého Bada, už tak jasně poznamenala na duši. Když pak vystoupili z výtahu a rozešli se koridorem, vzbuzovali oba takového respektu a někdy i zděšení, že je všichni kolemjdoucí povážlivě obcházeli. Vypadalo to, jakoby měli kol sebe, nějakou silovou bublinu, s níž nikdo nechce mít nic společného. A tak se bez sebemenších problémů dostali do sektoru 9 až před kantýnu Jerisko, ke které došli z opačné strany, než-li v oné vizi.
Nar Shaddaa, kantýna Jerisko
Mistr nechal bedny klesnout na zem, upravil se, pak vzal jednu a vešel dovnitř.
Hm paráda, však já to všechno oddřu... pomyslel jsem si, vzal ty zbívající dvě a vešel taktéž.
Zamířil jsem rovnou za mistrem ke stolu, jenž nacházel se v rohu a sedl si na volné místo neveliké lavice. Neměl jsem zrovna nejlepší výhled na lokál, neb díval jsem se buďto na mistra nebo na zeď. Obsluha nám donesla pití a když pak odešla, mistr otevřel bedny a já spatřil všechny ty hračky, jenž se uvitř nacházeli. Jako malý kluk jsem se v tom začal hrabat.
A co je tady tohle... pomyslel jsem si a hned odstal přes prsty.
Byly to výbušniny, jak mi sdělil mistr polohlasně tak, aby nás nikdo neslyšel. Načež mi řekl, ať se vyzbrojím a odešel na bar.
Já se za ním zcela přirozeně ohlédl a současně i po celém lokále.
Panoval zde, jakoby poobědový klid. Všichni byli uvolnění a většina, z asi deseti osob, seděla u malého kruhového podia, kde tančila jedna twielecká tanečnice. Jeden muž seděl u baru a úplně přes celou šířku lokálu seděli dva ithoriané, jenž na sebe cosi kuňkali.
No to je taky mluva tohle, a ta rasa... napadali mě rasistické myšlenky.
Když jsem zjistil, že ve vzduchu panuje klid a nikdo nemá sebemenší tušení, co se bude dít, počal jsem s vyzbrojováním.
Jeden těžký blaster, dvě vibrodýky a jeden granát, toť vše co jsem si vzal a poschovával různě po sobě. Pak zavřel všechny bedny, vstal od stolu a s pečlivě upravený pláštem tak, aby nebylo nic vidět, jsem vyrazil k baru. Připojil jsem se k mistrovi a stál mezi ním a tím neznámým mužem, jenž na baru vysedával. Při svém příchodu jsem si ho dobře prohédnul a sám pro sebe konstatoval, že něco v sobě má, ale ten zřejmě vyskakovat nebude.
Tak jak to vypadá..? zeptal jsem se mistra.
Už se nemůžu dočkat, až to bude poprvé... řekl jsem nahlas a poté se usmál, jak měsíček na hnůj.
Jsem svatý, skze své propojení s temnotou.
Následovati ty mne budeš, osvícení dosáhneš; skrze cestu svou, tvořící temnotou.
Výňatek z 1. knihy - Kázání Sorbonnovo - kapitola 21., verš 2.
Následovati ty mne budeš, osvícení dosáhneš; skrze cestu svou, tvořící temnotou.
Výňatek z 1. knihy - Kázání Sorbonnovo - kapitola 21., verš 2.
-
Mandalorian
Nar Shaddaa, kantýna Jerisko
Copak chlapče? co bude poprvé?
zeptal se tě barman úlisně.
Poprvé co vystřílí celý bar
odpověděl mu mistr klidně. Barman se zasmál, jako když dobrý zákaznik řekne otřepaný vtip a bylo slušné, aby se aspoň někdo zasmál.
Hmm, tebe zabiju sám
a dal svůj meč do výšky barmonových prsou a aktivoval jej. Nakrátký okamžik se z rukojeti vynořila čepel a ihned zmizela. Ten okamžik však stačil na prohnání se barmanovou hrudí
Tys nekecal ...
řekl ještě s posledním výdechem a sesunul se k zemi.
předveď se
šeptnul ti mistr
Vraždáááá!
zařval mistr a začal utíkat
On jej zabil, ten malý parchant jej zabil
a za běhu ukazoval na tebe. Celý podnik ztichl a všichni začali vstávat a dívali se na tebe. Na to, že jsi přišel s mistrem, nikdo nepoukázal a tak se celá kantýna dívala na tebe.
Dívala se sekundu či dvě a pak se již rozběhli k tobě ti horlivější a ti zbabělejší zčai utíkat s křikem.
Do zvuku odsouvaného nábytku a mistrova řevu se ozývalo halasně Vraždáá
zachraň se kdo mužeš.
Je malej, tak do něj
Ať chcípne
a tak podobně. Každopádně tato kantýna už nepůsobila tak přátelsky, jako když jsi sem přišel
Copak chlapče? co bude poprvé?
zeptal se tě barman úlisně.
Poprvé co vystřílí celý bar
odpověděl mu mistr klidně. Barman se zasmál, jako když dobrý zákaznik řekne otřepaný vtip a bylo slušné, aby se aspoň někdo zasmál.
Hmm, tebe zabiju sám
a dal svůj meč do výšky barmonových prsou a aktivoval jej. Nakrátký okamžik se z rukojeti vynořila čepel a ihned zmizela. Ten okamžik však stačil na prohnání se barmanovou hrudí
Tys nekecal ...
řekl ještě s posledním výdechem a sesunul se k zemi.
předveď se
šeptnul ti mistr
Vraždáááá!
zařval mistr a začal utíkat
On jej zabil, ten malý parchant jej zabil
a za běhu ukazoval na tebe. Celý podnik ztichl a všichni začali vstávat a dívali se na tebe. Na to, že jsi přišel s mistrem, nikdo nepoukázal a tak se celá kantýna dívala na tebe.
Dívala se sekundu či dvě a pak se již rozběhli k tobě ti horlivější a ti zbabělejší zčai utíkat s křikem.
Do zvuku odsouvaného nábytku a mistrova řevu se ozývalo halasně Vraždáá
zachraň se kdo mužeš.
Je malej, tak do něj
Ať chcípne
a tak podobně. Každopádně tato kantýna už nepůsobila tak přátelsky, jako když jsi sem přišel
-
keny
- Sith
- Příspěvky: 286
- Registrován: 14.10.2008 00:03:34
- Bydliště: South Park
- Kontaktovat uživatele:
Nar Shaddaa, kantýna Jerisko
Ve chvíli, kdy jsem dorazil k baru, bylo mi jasné, že se téma rozhovoru stočilo směrem ke mě. Barman pronesl svoji nechutně úlisnou větu a mě nenapadlo nic jiného, než si pomyslet.
Smrt, tobě...
Kmocháčku, kde jsi..?
To co poté následovalo, mi připadlo naprosto správné a adekvátní ukončení rozhovoru. Barmanovou hrudí, byť jen na vteřinu, prostoupila čepel světelného meče a zanechala uprostřed jeho hrudního koše vypálenou díru.
Barmanovi se podivně skřivil obličej, s výdechem pověděl svoje poslední slova. S mírným vytočením hlavy a s velkým zaujetím jsem pozoroval barmanovi oči. To levé se mu začalo stáčet kamsi do mozku a v tom jsem ucítil onen pocit, jako ve své vizi.
Je tady, kmocháček už seče...
tělem mi projela mrazivá vlana a v ten okamžik se barman sklátil k zemi. Zmizel kdesi za barem, ale já měl jeho výraz tváře stále před očima. Bylo to poprvé, kdy jsem viděl mistra i smrt v akci. Proto neslyšíc mistrova slova a koukajíc stalé na totéž místo nevšiml jsem si, že ten kamsi zmizel. Totálně pohlcen tím, co viděl, jsem byl úplně mimo čas a prostor.
Fascinující, proč jen to tak může být..? kladl jsem si v duchu otázky.
A proč jen to jedno oko, a právě levý..?
Smrt se musí stát mým spojencem..! řekl jsem si nakonec.
Hluk v kantýně se stále stupňoval, slyšel jsem padat židličky na zem a to mne vytrhlo z letargie. Okamžitě jsem zhodnotil situaci před barem a spatřil onoho muže sedícího v koutku baru, jake se na mne dosti nelibě dívá. Pohled jsem mu opětoval a společně s proslovem mých nepřátel, spočinul před mým pravým okem těžký blaser. Vše se seběhlo tak rychle, že jediné, co ti za mnou mohli spatřil, byl záchvěv pláště, černého jako saze.
Tak se mi to líbí, kmocháčku... prolítlo mi hlavou při pohledu na klátícího se muže s vypálenou dírou místo levého oka.
Pěkně vedeš ruku mou...
Záhy se mi v hlavě rozezvučel alarm s varovnou myšlenkou.
... a co ti vzadu ?
Otočil jsem se přes levé rameno a spatřil muže valícího se na mne, leč za ním bylo možno vidět část obrysu další postavy, která jistými emocemi zakřičela.
Bacha, ten spratek má blaster...
Jenže to nevěděli vše.
Muž se ke mě hnal plnou parou s úmyslem mne narazit na bar. V posledním momentu jsem se však přetočil doprava, tím ho obešel a když má levá ruka ocitla se v zákrytu tak, že ji nikdo neviděl, bleskově se v ní zjevila dýka. Stačilo už ji jen nastavit muži mezi lopatky, aby se sám na ni, vlivem zpětného nárazu, nabodnul. Vyňal jsem čepel dýky ze zad a poodstoupil. Plášť mi zavál, to jak jsem si vyměnil blaster za dýku a ted se mi v rukou nacházeli dvě, ta pravá směřovala ostřím od palce ven, a ta levá dovnitř. Muž se zapřel o bar, ve snaze se postavit na nohy, ale to se mu již nezdařilo a s chroptěním se sesunul pod barové stoličky.
Ty seš blázen... zařval poslední přeživší a dal se na útěk.
Mé oči neváhaly, okamžitě a střelbytě jsem zacílil a vrhnul dýku z pravé ruky směrem na prchajícího. Ta sice nezasáhla přímo ostřím, ale rukojetí a to prchajícího za ucho. To ho celkem znatelně rozhodilo a i díky židli, jenž se mu připletla do cesty, nakonec ztratil balanc a sklouzl se podlahou skoro až do středu místnosti. Rázně jsem k němu přistoupil, tasil blaser, míříc na něj rozhodnut to ukončit, když tu náhle promluvil.
Nedělej to, vždyť já ti nic neudělal...
Jen jsem se na něj podíval, lehce pootočil hlavou na stranu, jako na začátku a řekl pouze dvě slova.
Žně nastaly...
Následovalo zoufalé zakřičení prchajícího, v tom přehlušené cvaknutí spouště a dál nic. Očekával jsem hrobové ticho, ale nebylo tomu tak. Odněkud se ozýval chrapot.
Ještě nevydechnul..? pomyslel jsem si.
Čtyři kroky mě dělili od baru, od ukončení téhle události, od hrobového ticha. Stál jsem nad oním mužem, jenž jako poslední dýchal, no spíše čekal, až se udusí vlastní krví. Krátce jsem se na něj díval, načež zmáčknul spoušť.
Až teď nastalo hrobové ticho.
Ve chvíli, kdy jsem dorazil k baru, bylo mi jasné, že se téma rozhovoru stočilo směrem ke mě. Barman pronesl svoji nechutně úlisnou větu a mě nenapadlo nic jiného, než si pomyslet.
Smrt, tobě...
Kmocháčku, kde jsi..?
To co poté následovalo, mi připadlo naprosto správné a adekvátní ukončení rozhovoru. Barmanovou hrudí, byť jen na vteřinu, prostoupila čepel světelného meče a zanechala uprostřed jeho hrudního koše vypálenou díru.
Barmanovi se podivně skřivil obličej, s výdechem pověděl svoje poslední slova. S mírným vytočením hlavy a s velkým zaujetím jsem pozoroval barmanovi oči. To levé se mu začalo stáčet kamsi do mozku a v tom jsem ucítil onen pocit, jako ve své vizi.
Je tady, kmocháček už seče...
tělem mi projela mrazivá vlana a v ten okamžik se barman sklátil k zemi. Zmizel kdesi za barem, ale já měl jeho výraz tváře stále před očima. Bylo to poprvé, kdy jsem viděl mistra i smrt v akci. Proto neslyšíc mistrova slova a koukajíc stalé na totéž místo nevšiml jsem si, že ten kamsi zmizel. Totálně pohlcen tím, co viděl, jsem byl úplně mimo čas a prostor.
Fascinující, proč jen to tak může být..? kladl jsem si v duchu otázky.
A proč jen to jedno oko, a právě levý..?
Smrt se musí stát mým spojencem..! řekl jsem si nakonec.
Hluk v kantýně se stále stupňoval, slyšel jsem padat židličky na zem a to mne vytrhlo z letargie. Okamžitě jsem zhodnotil situaci před barem a spatřil onoho muže sedícího v koutku baru, jake se na mne dosti nelibě dívá. Pohled jsem mu opětoval a společně s proslovem mých nepřátel, spočinul před mým pravým okem těžký blaser. Vše se seběhlo tak rychle, že jediné, co ti za mnou mohli spatřil, byl záchvěv pláště, černého jako saze.
Tak se mi to líbí, kmocháčku... prolítlo mi hlavou při pohledu na klátícího se muže s vypálenou dírou místo levého oka.
Pěkně vedeš ruku mou...
Záhy se mi v hlavě rozezvučel alarm s varovnou myšlenkou.
... a co ti vzadu ?
Otočil jsem se přes levé rameno a spatřil muže valícího se na mne, leč za ním bylo možno vidět část obrysu další postavy, která jistými emocemi zakřičela.
Bacha, ten spratek má blaster...
Jenže to nevěděli vše.
Muž se ke mě hnal plnou parou s úmyslem mne narazit na bar. V posledním momentu jsem se však přetočil doprava, tím ho obešel a když má levá ruka ocitla se v zákrytu tak, že ji nikdo neviděl, bleskově se v ní zjevila dýka. Stačilo už ji jen nastavit muži mezi lopatky, aby se sám na ni, vlivem zpětného nárazu, nabodnul. Vyňal jsem čepel dýky ze zad a poodstoupil. Plášť mi zavál, to jak jsem si vyměnil blaster za dýku a ted se mi v rukou nacházeli dvě, ta pravá směřovala ostřím od palce ven, a ta levá dovnitř. Muž se zapřel o bar, ve snaze se postavit na nohy, ale to se mu již nezdařilo a s chroptěním se sesunul pod barové stoličky.
Ty seš blázen... zařval poslední přeživší a dal se na útěk.
Mé oči neváhaly, okamžitě a střelbytě jsem zacílil a vrhnul dýku z pravé ruky směrem na prchajícího. Ta sice nezasáhla přímo ostřím, ale rukojetí a to prchajícího za ucho. To ho celkem znatelně rozhodilo a i díky židli, jenž se mu připletla do cesty, nakonec ztratil balanc a sklouzl se podlahou skoro až do středu místnosti. Rázně jsem k němu přistoupil, tasil blaser, míříc na něj rozhodnut to ukončit, když tu náhle promluvil.
Nedělej to, vždyť já ti nic neudělal...
Jen jsem se na něj podíval, lehce pootočil hlavou na stranu, jako na začátku a řekl pouze dvě slova.
Žně nastaly...
Následovalo zoufalé zakřičení prchajícího, v tom přehlušené cvaknutí spouště a dál nic. Očekával jsem hrobové ticho, ale nebylo tomu tak. Odněkud se ozýval chrapot.
Ještě nevydechnul..? pomyslel jsem si.
Čtyři kroky mě dělili od baru, od ukončení téhle události, od hrobového ticha. Stál jsem nad oním mužem, jenž jako poslední dýchal, no spíše čekal, až se udusí vlastní krví. Krátce jsem se na něj díval, načež zmáčknul spoušť.
Až teď nastalo hrobové ticho.
Jsem svatý, skze své propojení s temnotou.
Následovati ty mne budeš, osvícení dosáhneš; skrze cestu svou, tvořící temnotou.
Výňatek z 1. knihy - Kázání Sorbonnovo - kapitola 21., verš 2.
Následovati ty mne budeš, osvícení dosáhneš; skrze cestu svou, tvořící temnotou.
Výňatek z 1. knihy - Kázání Sorbonnovo - kapitola 21., verš 2.
-
Mandalorian
Nar Shaddaa, kantýna Jerisko
Co tvá vize?
zeptal se tě mistr a protrhl tak ticho. Seděl s nohama na stole u stolu v rohu a uskrkával nějaký nápoj, který si sám natočil. V tom zmatku sis toho ani nevšiml. Kdo by si taky všiml v zápalu boje chlápka s fialovým fosforeskujícím koktejlem.
Skrze Sílu si míchal svůj koktej a obhlížel bar. Bar vyhlížel mrtvě, možná i díky tomu že tam všichni až na vás dva byli mrtví. Kovové brčko v mistrově koktejlu kroužilo a jezdilo po okraji sklinky a zvuk který vydávalo brčko při pohybu po okraji sklinky se rozléhal po baru.
Hmmm
mistr zamručel a napil se
DO HAJZL.....
zařval mistr a držel se za oko
Já si asi vypích oko!
zasténal a volnou rukou hodil sklinkou po stěně. Mistra zřejmě brčko nejdříve kroužící ve sklince a potom zabodlé v oku rozčílilo a rozzuřený okráčel na toaletu si zkontrolovat oko.
Ticho v kantýně bylo opět narušeno zvukem tekoucí vody a klením a jinými zvuky linoucími se z toalety. Mistrův foskorející nápoj zatím pomalinku stékal po zdi a zanechával po sobě jasnou stopu, ještě zřetelnější než slimák. Nápoj stékal a stékal až dotekl do zásuvky a způsobil zkrat.
Rána jak z malého děla, světla zablikala a ke stropu vyletěl oblak kouře. Letěl vzhůru, výš a výš až se dostal k detektoru kouře. Detektorovi se ani za mák nelíbilo být zahlcen kouřem a spustil nářek. Strop se jeho nářkem rozplakal a k tobě dolů se začal snášet jeho pláč.
Pláče bylo hodně a brzy jsi promokl a mistr zřejmě taky. Jeho mumlání se změnilo ve řvaní
Co tam zas děláš!? Já tě asi zabiju sám!
nísledované podivným zvukem
Bééééé béééé
pobrekával mistr nahlas, nelíbilo se mu, že je mokrý. Do mistova řvaní a klení, do hučení vody snášející se ku podlaze se ozval nový zvuk. Cinknutí.
Otočil ses dozadu a koukal jses na otvírající se dveře výtahu. Uvnitř bylo asi sedm chlápků. pěkných pořízků, holohlavých typanů co se tvářili drsněji než zbitá šlapka.
Kurňa, to je slejvák!
řekl jeden
A nahoře nebyl?
opáčil někdo zezadu a ty jsi teď postřehl, že jsou všihní mokří. Nahoře taky prší a pršelo dokonce i ve výtahu
No to mě poser! oni se utopili!
řekl někdo z výtahu a hned přiběhl k jednomu z těch válejících se na zemi
Bacha, krvácí, musí tu být nějaké žravé ryby nebo něco takovýho
řekl polekaně a začal ustupovat a dva týpci vyskočili na stoly
Je to možný? Tak krátce a oni se utopí
zeptal se někdo a v tom si všimli, že ty stojíš a nevypadáš na utopence
Hej, co se tu děje?
zeptal se tě holohlavec s červeným šátkem kolem kolena. Potom si někdo konečně všiml tvých pistolí
Kurňa, ty ryby jsou nebezpečný
řekl jeden z těch na stole
Kulovy ryby, ten usmrkánek vybil celý bar. Nebýt to náš bar, bylo by mi to putna, ale takhle ...
nedokonšil větu a v rukou se mu objevily tři blasterove pistole.Zamrkal jsi a skutečně, ten typan s červeným šátkem měl tři ruky. Jednu vpravo a dvě vlevo. A v každé ruce pistoli.
Jeho příkladu následovali i ostatní a už se tu objevil řetěz, pneumatika, pistole, meče, nože. Naštěstí nikdo už neměl dvě leve a jednu pravou. Jen jeden měl dvě pravé a jednu levou a ve všech měl nože, dlouhé nože. Zatímco si tě někteří měřili, nebo se k tobě blížili, ten pravá 2 se na tebe ušklíbl a začal po tobě vrhat nože. V životě bys nevěřil jakou rychlost střelby má tříruký chlap
Co tvá vize?
zeptal se tě mistr a protrhl tak ticho. Seděl s nohama na stole u stolu v rohu a uskrkával nějaký nápoj, který si sám natočil. V tom zmatku sis toho ani nevšiml. Kdo by si taky všiml v zápalu boje chlápka s fialovým fosforeskujícím koktejlem.
Skrze Sílu si míchal svůj koktej a obhlížel bar. Bar vyhlížel mrtvě, možná i díky tomu že tam všichni až na vás dva byli mrtví. Kovové brčko v mistrově koktejlu kroužilo a jezdilo po okraji sklinky a zvuk který vydávalo brčko při pohybu po okraji sklinky se rozléhal po baru.
Hmmm
mistr zamručel a napil se
DO HAJZL.....
zařval mistr a držel se za oko
Já si asi vypích oko!
zasténal a volnou rukou hodil sklinkou po stěně. Mistra zřejmě brčko nejdříve kroužící ve sklince a potom zabodlé v oku rozčílilo a rozzuřený okráčel na toaletu si zkontrolovat oko.
Ticho v kantýně bylo opět narušeno zvukem tekoucí vody a klením a jinými zvuky linoucími se z toalety. Mistrův foskorející nápoj zatím pomalinku stékal po zdi a zanechával po sobě jasnou stopu, ještě zřetelnější než slimák. Nápoj stékal a stékal až dotekl do zásuvky a způsobil zkrat.
Rána jak z malého děla, světla zablikala a ke stropu vyletěl oblak kouře. Letěl vzhůru, výš a výš až se dostal k detektoru kouře. Detektorovi se ani za mák nelíbilo být zahlcen kouřem a spustil nářek. Strop se jeho nářkem rozplakal a k tobě dolů se začal snášet jeho pláč.
Pláče bylo hodně a brzy jsi promokl a mistr zřejmě taky. Jeho mumlání se změnilo ve řvaní
Co tam zas děláš!? Já tě asi zabiju sám!
nísledované podivným zvukem
Bééééé béééé
pobrekával mistr nahlas, nelíbilo se mu, že je mokrý. Do mistova řvaní a klení, do hučení vody snášející se ku podlaze se ozval nový zvuk. Cinknutí.
Otočil ses dozadu a koukal jses na otvírající se dveře výtahu. Uvnitř bylo asi sedm chlápků. pěkných pořízků, holohlavých typanů co se tvářili drsněji než zbitá šlapka.
Kurňa, to je slejvák!
řekl jeden
A nahoře nebyl?
opáčil někdo zezadu a ty jsi teď postřehl, že jsou všihní mokří. Nahoře taky prší a pršelo dokonce i ve výtahu
No to mě poser! oni se utopili!
řekl někdo z výtahu a hned přiběhl k jednomu z těch válejících se na zemi
Bacha, krvácí, musí tu být nějaké žravé ryby nebo něco takovýho
řekl polekaně a začal ustupovat a dva týpci vyskočili na stoly
Je to možný? Tak krátce a oni se utopí
zeptal se někdo a v tom si všimli, že ty stojíš a nevypadáš na utopence
Hej, co se tu děje?
zeptal se tě holohlavec s červeným šátkem kolem kolena. Potom si někdo konečně všiml tvých pistolí
Kurňa, ty ryby jsou nebezpečný
řekl jeden z těch na stole
Kulovy ryby, ten usmrkánek vybil celý bar. Nebýt to náš bar, bylo by mi to putna, ale takhle ...
nedokonšil větu a v rukou se mu objevily tři blasterove pistole.Zamrkal jsi a skutečně, ten typan s červeným šátkem měl tři ruky. Jednu vpravo a dvě vlevo. A v každé ruce pistoli.
Jeho příkladu následovali i ostatní a už se tu objevil řetěz, pneumatika, pistole, meče, nože. Naštěstí nikdo už neměl dvě leve a jednu pravou. Jen jeden měl dvě pravé a jednu levou a ve všech měl nože, dlouhé nože. Zatímco si tě někteří měřili, nebo se k tobě blížili, ten pravá 2 se na tebe ušklíbl a začal po tobě vrhat nože. V životě bys nevěřil jakou rychlost střelby má tříruký chlap
-
keny
- Sith
- Příspěvky: 286
- Registrován: 14.10.2008 00:03:34
- Bydliště: South Park
- Kontaktovat uživatele:
Nar Shaddaa, kantýna Jerisko
Nastalé hrobové ticho přerušil hlas nesoucí se odněkud z rohu. Byl to mistr, jenž celou záležitost pozoroval se svým osobitým klidem. Na jeho otázku jsem odpověděl.
Má vize..?
Je mým motorem, nikomu nedám šanci, aby mou krev takto pohanil... a schoval si svůj blaster do pouzdra na pase.
Zcela uvolněně jsem přešel do středu baru, kde ležel mrtvý muž, po kterém jsem hodil dýku a tu po sebrání zasunul zpět do pochvy. A pak se to stalo, já to sice neviděl, ale mistr začal halekat, že si asi vypíchnul oko. V ten moment jsem se musel ale opravdu držet, abych nevybuch smíchy. Drink se rozbil o zeď a mistr zmizel na záchodě.
Já se v tu dobu věnoval spíše prohledávání mrtvých. Ten u prostřed baru u sebe nic neměl, teda kromě pár creditů, které by nestačili ani na pět minut pobavení s nějakou ženskou. Další ležící, ten u baru, měl sice creditů více, avšak dále taky nic podstatného. A tak jsem přešel k tomu poslednímu, ten co seděl celou dobu na baru a teď se válel na zemi s vypáleným levým okem. Už jsem se k němu skláněl, když v tom se ozvala rána, jako z kanónu.
Ukrutně jsem se lekl, až si málem cvrknul do kalhot. Podíval se co toho bylo příčinou a když pak uviděl kouřící zásuvku, bylo mi vše jasné.
Hm, víc škody, jak užitku... pomyslel jsem si o mistrově počínání.
Následně se spustilo automatické požární zabezpečení a v tu ránu na nás začala padat voda, provazce vody. Mistr se hned ozval z toalet a já se musel hájit.
Jak zas dělám, vždyť já jenom zabíjím...
Já do vody nedělám...
Pak se však z druhého konce ozvalo cinknutí a to mne zcela zaujalo.
Cinknutí ohlašovalo příjezd výtahu do našeho patra a z něj vystoupilo sedm pěkných pořízků. Nezadržitelně postupovali dále do místnosti, v níž jsem byl teď pouze já. Jejich debata se nesla celým prostorem, společně se šuměním vody a v tu chvíli si jeden z nich všiml mne, stojícího napůl v zákrytu za barem. Ani nestačili dokončit větu a už tahali zbraně.
Co to je za magory a co to mají za hračky..? napadlo mne, když jsem uviděl těch "sedm statečných".
A pak už to šlo ráz na ráz. Jeden z nich po mě začal vrhat nože, takže mi nezbylo nic jiného než se schovat za bar.
Co teď, kde je mistr, když ho potřebuju..?
Zas to celý prose... prolétlo mi hlavou.
Opatrně jsem vykoukl, jen tak jedním okem, a když zjistil že se všichni nacházejí ještě pohromadě, začal jsem jednat.
Sáhnul jsem pod svůj promočený plášť a vytáhnul blaster a svůj jediný granát. Následně ho odjistil a hodil pěkným obloučkem rovnou mezi ně.
Granát se nesl vzduchem, já ho po očku sledoval ze svého úkrytu a jakmile se dostal mezi ně a byl v oblasti jejich hlav, rychle jsem vstal, zamířil a vypálil jednu přesnou ránu, přímo do něj.
Buď nás to zabije všechny nebo jenom je... to byla moje poslední myšlenka, která mi v ten moment prolétla hlavou.
Nebylo jisté, jestli nás to nezabije všechny nebo jen je anebo, že se netrefím vůbec. Jediné, o čem se nedalo pochybovat bylo, že mistr to přežije v každém případě.
Nastalé hrobové ticho přerušil hlas nesoucí se odněkud z rohu. Byl to mistr, jenž celou záležitost pozoroval se svým osobitým klidem. Na jeho otázku jsem odpověděl.
Má vize..?
Je mým motorem, nikomu nedám šanci, aby mou krev takto pohanil... a schoval si svůj blaster do pouzdra na pase.
Zcela uvolněně jsem přešel do středu baru, kde ležel mrtvý muž, po kterém jsem hodil dýku a tu po sebrání zasunul zpět do pochvy. A pak se to stalo, já to sice neviděl, ale mistr začal halekat, že si asi vypíchnul oko. V ten moment jsem se musel ale opravdu držet, abych nevybuch smíchy. Drink se rozbil o zeď a mistr zmizel na záchodě.
Já se v tu dobu věnoval spíše prohledávání mrtvých. Ten u prostřed baru u sebe nic neměl, teda kromě pár creditů, které by nestačili ani na pět minut pobavení s nějakou ženskou. Další ležící, ten u baru, měl sice creditů více, avšak dále taky nic podstatného. A tak jsem přešel k tomu poslednímu, ten co seděl celou dobu na baru a teď se válel na zemi s vypáleným levým okem. Už jsem se k němu skláněl, když v tom se ozvala rána, jako z kanónu.
Ukrutně jsem se lekl, až si málem cvrknul do kalhot. Podíval se co toho bylo příčinou a když pak uviděl kouřící zásuvku, bylo mi vše jasné.
Hm, víc škody, jak užitku... pomyslel jsem si o mistrově počínání.
Následně se spustilo automatické požární zabezpečení a v tu ránu na nás začala padat voda, provazce vody. Mistr se hned ozval z toalet a já se musel hájit.
Jak zas dělám, vždyť já jenom zabíjím...
Já do vody nedělám...
Pak se však z druhého konce ozvalo cinknutí a to mne zcela zaujalo.
Cinknutí ohlašovalo příjezd výtahu do našeho patra a z něj vystoupilo sedm pěkných pořízků. Nezadržitelně postupovali dále do místnosti, v níž jsem byl teď pouze já. Jejich debata se nesla celým prostorem, společně se šuměním vody a v tu chvíli si jeden z nich všiml mne, stojícího napůl v zákrytu za barem. Ani nestačili dokončit větu a už tahali zbraně.
Co to je za magory a co to mají za hračky..? napadlo mne, když jsem uviděl těch "sedm statečných".
A pak už to šlo ráz na ráz. Jeden z nich po mě začal vrhat nože, takže mi nezbylo nic jiného než se schovat za bar.
Co teď, kde je mistr, když ho potřebuju..?
Zas to celý prose... prolétlo mi hlavou.
Opatrně jsem vykoukl, jen tak jedním okem, a když zjistil že se všichni nacházejí ještě pohromadě, začal jsem jednat.
Sáhnul jsem pod svůj promočený plášť a vytáhnul blaster a svůj jediný granát. Následně ho odjistil a hodil pěkným obloučkem rovnou mezi ně.
Granát se nesl vzduchem, já ho po očku sledoval ze svého úkrytu a jakmile se dostal mezi ně a byl v oblasti jejich hlav, rychle jsem vstal, zamířil a vypálil jednu přesnou ránu, přímo do něj.
Buď nás to zabije všechny nebo jenom je... to byla moje poslední myšlenka, která mi v ten moment prolétla hlavou.
Nebylo jisté, jestli nás to nezabije všechny nebo jen je anebo, že se netrefím vůbec. Jediné, o čem se nedalo pochybovat bylo, že mistr to přežije v každém případě.
Jsem svatý, skze své propojení s temnotou.
Následovati ty mne budeš, osvícení dosáhneš; skrze cestu svou, tvořící temnotou.
Výňatek z 1. knihy - Kázání Sorbonnovo - kapitola 21., verš 2.
Následovati ty mne budeš, osvícení dosáhneš; skrze cestu svou, tvořící temnotou.
Výňatek z 1. knihy - Kázání Sorbonnovo - kapitola 21., verš 2.
-
Mandalorian
Nar Shaddaa, kantýna Jerisko
Granát!
zařval jeden z nich a schoval se pod stůl. dva další jej následovali a zbylí čtyři nevěřícně zírali na přibližující se granát
Jak to dělaj jediové? Soustředí se a granát zajistí! Opakujte po mě Granáte zajisti se, dělejte volové
a opravdu, všech sedm se pustilo do sborového
Granáte zajisti se, granáte zajisti se
a do jejich sborového chóru zněl mistrův hlas ze záchodu
Granáte jeď, granáte jeď
ten co to navrhl vskutku vypadal jako uživatel síly plně soustředěný do síly a granát se ve vzduchu zastavil. Všichni na něj zírali jako na zjevení a
jeden z nich řekl
Potkal odjištěný granát Vlazira. "Granát" pomyslel si Vlazir, "Vlazir" pomyslel si granát a rychle se zajistil
tento vtip vyvolal bouři smíchu u všech, jen ne u Vlazira, který se jen usmál na ostatní a vychutnávál si jejich úctu a obdiv. V tu chvíli jsi vykouknul zpoza baru a vystřelil po granátu.
Protivníci vyjekli a než stihli cokoliv udělat, střela zasáhla cíl. Nezasáhla granát, ale Vlazira do krku a kus mu vypálila a zbytek popálila. Vlazir se nezmohl ani na sten a padl k zemi mrtvý.
GRANÁTE ZA....
začal zbytek skupiny sborově ale už bylo pozdě. A ani jeden z těch zbylých neměl schopnosti v síle a granát explodoval. Jeho exploze nebyla tak hlasitá jak jsi očekával, ani nerozptýlil svůj plášť po okolí v malých kouskách. Nejdříve se granát rozdělil na dvě půlky a horní polovina pláště odletěla vzhůru a obnažila tak ocelové hřeby skryté uvnitř pláště. Ty hřeby se potom rozletěli do okolí a přestože nepokryli celou kantýnu, účinek 8 cm kovových hřebů na osoby poblíž byl více než dostačující na jejich eliminaci.
Když jsi vykoukl obhlédnout dílo zkázy nestačil ses divit. Čekal jsi jatka, ale takovou řezničinu vážně ne. Zjistil jsi, že jeden hřeb dokáže jakoukoliv končetinu hravě urvat a nebo nechat jakékoliv tělo pěkných pár metrů. Zkrátka na místě exploze bylo na zemi jen tělo Vlazira a spodní polovina granátu. Těla a končetiny těch tří byly rozházené po celé kantýně jako výtvor nějakého surrealistického umělce. Zvlášť povedená byly ruka urvaná hřebem nějakému quarenovi a připíchnutá k větráku na stropě. Rotující větrák zbavil ruku krve a tou krví byly potřísněny všechny stěny kantýny v různé výšce jak se snižovalo množství krve v končetině a sním klesal i hydrostatický tlak.
Granát však vystřeloval hřeby pod celkem vysokým úhlem a tak ti co již leželi pod nábytkem byly jeho hřebů ušetření a teď zírali na tu spoušť. A jeden z nich začal vydávat zvláštní zvuky. Prohlédl sis jej a až teď jsis všimnul že je mezi nimi i Gamorrean, který byl v zadní řadě a teď začínal zvracet.
Byla to vskutku zajímavá podívaná, tak zajímavá že všichni odvrátili pohled a spokojili se jenom se zvukovým doprovodem. A stále bledí se na tebe vrhli v hojném počtu a to dvou jedinců. Lidského mutanta se třemi rukami, dvěma pravými a jednou levou vyzbrojen dlouhými noži a Gran vyzbrojen židličkou.
Granát!
zařval jeden z nich a schoval se pod stůl. dva další jej následovali a zbylí čtyři nevěřícně zírali na přibližující se granát
Jak to dělaj jediové? Soustředí se a granát zajistí! Opakujte po mě Granáte zajisti se, dělejte volové
a opravdu, všech sedm se pustilo do sborového
Granáte zajisti se, granáte zajisti se
a do jejich sborového chóru zněl mistrův hlas ze záchodu
Granáte jeď, granáte jeď
ten co to navrhl vskutku vypadal jako uživatel síly plně soustředěný do síly a granát se ve vzduchu zastavil. Všichni na něj zírali jako na zjevení a
jeden z nich řekl
Potkal odjištěný granát Vlazira. "Granát" pomyslel si Vlazir, "Vlazir" pomyslel si granát a rychle se zajistil
tento vtip vyvolal bouři smíchu u všech, jen ne u Vlazira, který se jen usmál na ostatní a vychutnávál si jejich úctu a obdiv. V tu chvíli jsi vykouknul zpoza baru a vystřelil po granátu.
Protivníci vyjekli a než stihli cokoliv udělat, střela zasáhla cíl. Nezasáhla granát, ale Vlazira do krku a kus mu vypálila a zbytek popálila. Vlazir se nezmohl ani na sten a padl k zemi mrtvý.
GRANÁTE ZA....
začal zbytek skupiny sborově ale už bylo pozdě. A ani jeden z těch zbylých neměl schopnosti v síle a granát explodoval. Jeho exploze nebyla tak hlasitá jak jsi očekával, ani nerozptýlil svůj plášť po okolí v malých kouskách. Nejdříve se granát rozdělil na dvě půlky a horní polovina pláště odletěla vzhůru a obnažila tak ocelové hřeby skryté uvnitř pláště. Ty hřeby se potom rozletěli do okolí a přestože nepokryli celou kantýnu, účinek 8 cm kovových hřebů na osoby poblíž byl více než dostačující na jejich eliminaci.
Když jsi vykoukl obhlédnout dílo zkázy nestačil ses divit. Čekal jsi jatka, ale takovou řezničinu vážně ne. Zjistil jsi, že jeden hřeb dokáže jakoukoliv končetinu hravě urvat a nebo nechat jakékoliv tělo pěkných pár metrů. Zkrátka na místě exploze bylo na zemi jen tělo Vlazira a spodní polovina granátu. Těla a končetiny těch tří byly rozházené po celé kantýně jako výtvor nějakého surrealistického umělce. Zvlášť povedená byly ruka urvaná hřebem nějakému quarenovi a připíchnutá k větráku na stropě. Rotující větrák zbavil ruku krve a tou krví byly potřísněny všechny stěny kantýny v různé výšce jak se snižovalo množství krve v končetině a sním klesal i hydrostatický tlak.
Granát však vystřeloval hřeby pod celkem vysokým úhlem a tak ti co již leželi pod nábytkem byly jeho hřebů ušetření a teď zírali na tu spoušť. A jeden z nich začal vydávat zvláštní zvuky. Prohlédl sis jej a až teď jsis všimnul že je mezi nimi i Gamorrean, který byl v zadní řadě a teď začínal zvracet.
Byla to vskutku zajímavá podívaná, tak zajímavá že všichni odvrátili pohled a spokojili se jenom se zvukovým doprovodem. A stále bledí se na tebe vrhli v hojném počtu a to dvou jedinců. Lidského mutanta se třemi rukami, dvěma pravými a jednou levou vyzbrojen dlouhými noži a Gran vyzbrojen židličkou.
-
keny
- Sith
- Příspěvky: 286
- Registrován: 14.10.2008 00:03:34
- Bydliště: South Park
- Kontaktovat uživatele:
Nar Shaddaa, kantýna Jerisko
Ukázalo se, že "sedm statečných" neztrácí smysl pro humor, i když jde do tuhého. To se ovšem mělo změnit, mým počinem.
Poté, co jsem minul, trefil se de facto do černého. Vypálená díra ve Vlazirově hrdle mluvila sama za sebe a přesto, že byl nevědomky obdařen silou, se teď válel v centimetrech vody. Vteřinu na to, se granát oddělil na dvě poloviny a já věděl, že je nejvyšší čas, zabrat místo za barem.
To co se v nastálém tichu po explozi, naskytlo mému zraku, byl opravdu doposud pro mne, nevýdaný pohled.
Nádherná a moderní malba, tohle to... řekl jsem ve chvíli, kdy spatřil onu scénu.
Větrák zvládl práci lépe, než-li malíř - profík, cákance nebraly skoro konce, a já byl docela ohromen sílou hračky, jenž jsem měl před chvílí v ruce.
Dlouhou dobu jsem se však kochat nestihl, protože přeživší tři, z nichž jeden byl zcela indisponován, se hlásili o slovo. Ti dva, co se ještě zmohli na odpor, na mne vystartovali, ale já si v klidu zasunul blaster do pouzdra , přičemž řekl směrem k záchodům.
Jorrene, co si taky zašpásovat...
Tady ti tři, to je čistá smenátka...
Chlapci, to ke mě měli zhruba šest, či sedm metrů a to se ještě museli stočit kolem rohu baru. Byl jsem proto docela klidný, ale i tak připraven přeskočit bar, na místo "pinkla" v momentu, kdy dosáhnou rohu, od něhož jsem byl vzdálen cirka dva a půl metru.
Ukázalo se, že "sedm statečných" neztrácí smysl pro humor, i když jde do tuhého. To se ovšem mělo změnit, mým počinem.
Poté, co jsem minul, trefil se de facto do černého. Vypálená díra ve Vlazirově hrdle mluvila sama za sebe a přesto, že byl nevědomky obdařen silou, se teď válel v centimetrech vody. Vteřinu na to, se granát oddělil na dvě poloviny a já věděl, že je nejvyšší čas, zabrat místo za barem.
To co se v nastálém tichu po explozi, naskytlo mému zraku, byl opravdu doposud pro mne, nevýdaný pohled.
Nádherná a moderní malba, tohle to... řekl jsem ve chvíli, kdy spatřil onu scénu.
Větrák zvládl práci lépe, než-li malíř - profík, cákance nebraly skoro konce, a já byl docela ohromen sílou hračky, jenž jsem měl před chvílí v ruce.
Dlouhou dobu jsem se však kochat nestihl, protože přeživší tři, z nichž jeden byl zcela indisponován, se hlásili o slovo. Ti dva, co se ještě zmohli na odpor, na mne vystartovali, ale já si v klidu zasunul blaster do pouzdra , přičemž řekl směrem k záchodům.
Jorrene, co si taky zašpásovat...
Tady ti tři, to je čistá smenátka...
Chlapci, to ke mě měli zhruba šest, či sedm metrů a to se ještě museli stočit kolem rohu baru. Byl jsem proto docela klidný, ale i tak připraven přeskočit bar, na místo "pinkla" v momentu, kdy dosáhnou rohu, od něhož jsem byl vzdálen cirka dva a půl metru.
Jsem svatý, skze své propojení s temnotou.
Následovati ty mne budeš, osvícení dosáhneš; skrze cestu svou, tvořící temnotou.
Výňatek z 1. knihy - Kázání Sorbonnovo - kapitola 21., verš 2.
Následovati ty mne budeš, osvícení dosáhneš; skrze cestu svou, tvořící temnotou.
Výňatek z 1. knihy - Kázání Sorbonnovo - kapitola 21., verš 2.
-
Mandalorian
- Pilot Impéria
- Příspěvky: 643
- Registrován: 20.4.2009 20:29:23
Nar Shaddaa, kantýna Jerisko
Byl jsi od těch dvou zhruba dva a půl metru, ale oba se naráz zastavili a podívali se na sebe
"Oni tu sou dva. Tenhle vybil celý bar a polovinu jednotky a já nechci vidět co udělá ten druhej."
"Kašlem na to, my sme dva on jeden."
"Máš recht."
řekl ten Gran a oba zařvali bojový prokřik, ale krok vpřed udělal jen Gran. Taky se okamžitě zastavil a podíval se na svého prchajícího druha
Hmm, nemáš oheň chlape?
zeptal se tě a šátrál po kapsách. Po chvíli se usmál a řekl ti
Vypadáš hladově. Tu máš něco k jídlu
řekl ti mile a hodil za tebe nějakou potravinu. Nečekal na to co uděláš a otočil se o sto osmdesát stupňů a s řevem pelášil od tebe k výtahu.
A protože byla na podlaze zhruba čtvrtmetrová vrstva vody, nemohly se dozavřít dveře, protože tu vrstvu vody považovaly senzory dveří za překážku. Ten mutant zběsile mačkal tlačítka na ovládacím panelu a dveře se ne a ne zavřít. Podlehl proto panice a začal pobíhat okolo výtahu a ječet. Přiběhl k němu Gran a když zjistil že výtah nejede, taktéž podlehl panice a příšerně ječel. A tak tam běhali dva, voda stříkala na všechny strany a příšerně ječeli.
Gamorreanův žaludek se zatím dokonale vyprázdnil a při pohledu na tebe stojícího u baru a ty dva v panice zpanikařil taky a máchal zběsile svojí sekerou ve vzduchu. Bohužel pro mutanta těsně v jeho blízkosti a stačilo jedno uklouznutí a mutant už měl dvě končetiny, jenže jaksi obě na jedné straně svého těla. Mutant a Gran začali ještě hlasitěji ječet až skleněné lahve praskaly a pobíhat ještě šíleněji a promíchávat tak Gamorreanovi zvratky a mutantovu krev, stejně jako tělní tekutiny ostatních mrtvých návštěvníků v baru v jednu směs.
Od záchodů se ozvalo spláchnutí a vrznutí dveří. Pár čvachtavých kroků a vzdychnutí.
Hele mladej, co to tu ti tři vyvádí?
zeptal se tě starší holohlavý dědula
Nejprve sem si myslel že jsem si ve spánku na tom záchodku nadělal do bot, že v nich mám tak mokro a ono ne. Oni si tu udělali bazének a v něm tančí a zpívají.
rozhlédl se, opřel se a naklonil se k tobě
Ten jejich strašný zpěv mě vzbudil. Tak strašné zvuky sem neslyšel nikdá v mém životě. Koukám že utekli všichni kdo měli nohy a nebyli ožralí. Sme tu jen já, ty a nějaký maník co mlátí do hlavy zdí...nebo hlavou do zdi?
řekl ti a tebe ovanul jeho alkoholem prosycený dech
Víš co mladej? Já už radši zmizím, dokavaď tu není barman. Ten by mě chtěl zkasírovat a na to já nemám náladu, zvláště po tomto představení
ukázal na ty tři
tak se měj a neohluchni
přistoupil k tobě, šáhl do kalhot a vytáhl z nich lízátko, které ti dal do ruky. Nakonec tě pohladil po vlasech a potácel se ke dveřím.
Byl jsi od těch dvou zhruba dva a půl metru, ale oba se naráz zastavili a podívali se na sebe
"Oni tu sou dva. Tenhle vybil celý bar a polovinu jednotky a já nechci vidět co udělá ten druhej."
"Kašlem na to, my sme dva on jeden."
"Máš recht."
řekl ten Gran a oba zařvali bojový prokřik, ale krok vpřed udělal jen Gran. Taky se okamžitě zastavil a podíval se na svého prchajícího druha
Hmm, nemáš oheň chlape?
zeptal se tě a šátrál po kapsách. Po chvíli se usmál a řekl ti
Vypadáš hladově. Tu máš něco k jídlu
řekl ti mile a hodil za tebe nějakou potravinu. Nečekal na to co uděláš a otočil se o sto osmdesát stupňů a s řevem pelášil od tebe k výtahu.
A protože byla na podlaze zhruba čtvrtmetrová vrstva vody, nemohly se dozavřít dveře, protože tu vrstvu vody považovaly senzory dveří za překážku. Ten mutant zběsile mačkal tlačítka na ovládacím panelu a dveře se ne a ne zavřít. Podlehl proto panice a začal pobíhat okolo výtahu a ječet. Přiběhl k němu Gran a když zjistil že výtah nejede, taktéž podlehl panice a příšerně ječel. A tak tam běhali dva, voda stříkala na všechny strany a příšerně ječeli.
Gamorreanův žaludek se zatím dokonale vyprázdnil a při pohledu na tebe stojícího u baru a ty dva v panice zpanikařil taky a máchal zběsile svojí sekerou ve vzduchu. Bohužel pro mutanta těsně v jeho blízkosti a stačilo jedno uklouznutí a mutant už měl dvě končetiny, jenže jaksi obě na jedné straně svého těla. Mutant a Gran začali ještě hlasitěji ječet až skleněné lahve praskaly a pobíhat ještě šíleněji a promíchávat tak Gamorreanovi zvratky a mutantovu krev, stejně jako tělní tekutiny ostatních mrtvých návštěvníků v baru v jednu směs.
Od záchodů se ozvalo spláchnutí a vrznutí dveří. Pár čvachtavých kroků a vzdychnutí.
Hele mladej, co to tu ti tři vyvádí?
zeptal se tě starší holohlavý dědula
Nejprve sem si myslel že jsem si ve spánku na tom záchodku nadělal do bot, že v nich mám tak mokro a ono ne. Oni si tu udělali bazének a v něm tančí a zpívají.
rozhlédl se, opřel se a naklonil se k tobě
Ten jejich strašný zpěv mě vzbudil. Tak strašné zvuky sem neslyšel nikdá v mém životě. Koukám že utekli všichni kdo měli nohy a nebyli ožralí. Sme tu jen já, ty a nějaký maník co mlátí do hlavy zdí...nebo hlavou do zdi?
řekl ti a tebe ovanul jeho alkoholem prosycený dech
Víš co mladej? Já už radši zmizím, dokavaď tu není barman. Ten by mě chtěl zkasírovat a na to já nemám náladu, zvláště po tomto představení
ukázal na ty tři
tak se měj a neohluchni
přistoupil k tobě, šáhl do kalhot a vytáhl z nich lízátko, které ti dal do ruky. Nakonec tě pohladil po vlasech a potácel se ke dveřím.