Výcvik pro Funnyho

[Funny]

Akademie - Mayův pokoj

Bylo to neuvěřitelné a překvapující navzájem přesně v okamžiku, když jsem uslyšel hlas své mámi. Asi ho neslyšela ani Rinn ani Recnot, ale pro mě bylo nejdůležitějším, že jsem ho slyšel já. Po prvé za svůj život jsem slyšel její hlas, jak jsem zjistil příjemný a milý hlas. Další skvělá událost, která se mi dnes stala. Nebyl jsem schopen určit, ze které jsem měl větší radost, jestli ze setkání s Rinn, ze zjistění že můj táta stále žije a nebo z krátkého rozhovoru s mámou, ale to jsem neřešil, byl jsem vděčný za všechny tři. Stále ještě v euforii jsem se podíval na Recnot, která seděla s vyplazeným jazýčkem na nočním stolku a rozesmál jsem se.

Mami… mám tě rád. Vím, že jsem se rozhodl dobře, děkuji ti.

Bylo to poprvé, co jsem mluvil se svou mámou, i když pouze takto. Nevěděl jsem, co bych jí ještě měl říci. Pohlédl jsem na Rinn, jenž v ruce držela rozzářený drahokam z Gallinoru. Zadíval jsem se do její překrásné tváře a nechal se prostoupit Sílou, abych se ujistil, že dělám správnou věc a skutečně jsem pocítil souhlas. Věděl jsem, nyní i cítil, že jsem se rozhodl správně, proto jsem Rinn pravdivě odpověděl.

Ano Rinn, nikdy jsem si nebyl ničím jistý jako tímto. Vím… a cítím, že jsem se rozhodl správně, miluju tě.

Hned poté, co jsem domluvil, tak jsem něco ucítil, jako bych se s Rinn navždy spojil, nejen Sílou ale i vším ostatním. Přišel jsem do těsné blízkosti k Rinn, zastavil se a pomalu jsem jí políbil.

[Garth Devilman]

Akademie – Mayův pokoj

Rinn se po Mayově vyznání lehce začervenala. Recnot, která to vše z po vzdálí na nočním stolku sledovala spokojeně zívla a jakoby tušila co přijde ladně skočila do pootevřeného šuplíku. A skutečně tenhle okamžik nastal. Mayo, který už své city nedokázal vyjádřit pouze slovy přistoupil k Rinn a vášnivě ji políbil. Ta se však po chvíli odtáhla a řekla: Je to vidět... A políbila Maya ještě vášnivěji, než prve tak učinil on sám...

Pak trvalo dlouho, dlouho a dlouho než se jejich těla od sebe oddělila. Když se však tak stalo řekla Rinn: Je noc, a ty by ses měl na ten zítřek vyspat. Špičkou prstu se dotkla mladíkova nosu. Raději půjdu... Pronesla tiše. Snad někoho nevzbudím, když půjdu po chodbě. Odhrnula si z čela vlasy a pak ještě políbila Maya na tvář. Uvidíme se ráno... Řekla a šla ke dveřím. Mezi nimi však na Maya ještě svým jedním, modrým okem mrkla a zmizela v chodbě. Dveře se po chvíli zavřely...

[Funny]

Akademie - Mayův pokoj

Ať se ti zdá něco pěkného.

Rozloučil jsem se s Rinn, jenž o chvilku později odešla na chodbu, kterou musela projít, aby se dostala do svého pokoje. Když jsem byl v pokoji téměř sám, rozhlédl jsem se po něm a zamířil k otevřenému oknu, ze kterého byl krásný výhled na pralesy Yavinu IV. Několik minut jsem jen stál u okna, prohlížel si tu překrásnou přírodu a přemýšlel o Rinn a jejich sladkých polibcích. Poté jsem přešel k nočnímu stolku, otevřel jsem prostřední šuplík, kde nyní spala Recnot a lehce jsem jí pohladil, tak abych jí nevzbudil. Pomalu a potichu jsem zavřel šuplík a převlékl jsem se. V posteli jsem nemohl usnout, stále jsem musel přemýšlet o dnešních událostech nebo o mé zítřejší zkoušce, o níž se mi zmínil Mistr Skywalker. Možná nejdůležitější a nejtěžší zkouška v mém životě mě dlouhou dobu nenechala spát, neustále jsem o ní musel přemýšlet. Asi po hodině přemýšlení, když už nad Yavinem IV proudila noc v plném proudu, jsem usnul.

Příliš mnoho jsem toho nenaspal a probudil jsem se hodně brzy ráno. Vylezl jsem z postele a překvlékl se do oblečení, které jsem na sobě měl i včera. Moje první kroky směřovali k oknu, abych se podíval na nedaleké pralesy, ale v polovině cesty jsem se otočil a došel zpět k nočnímu stolku. Již po několikáte, dnes však poprvé, jsem otevřel prostřední šuplík a jemně probudil Recnot. Vzal jsem jí do ruky a položil si jí na pravé rameno, pak jsem přešel k oknu, do kterého jsem si opatrně sedl, musel jsem dávat pozor, aby mi Recnot nespadla, což se nestalo. Vychutnával jsem si čerstvý vzduch, poslouchal zvuky místních divokých zvířat, jenž z džungle doléhali až k chrámu. Ztratil jsem pojem o čase, a tak jsem nebyl schopen určit kolik je hodin. Protože jsem o své zkoušce nic nevěděl, ani kde se s Rinn a Mistrem Skywalkerem setkám, rozhodl jsem se čekat ve svém pokoji, alespoň do doby než zazní gong oznamují snídani.

[Garth Devilman]

Akademie – Mayův pokoj

Mayo vstal a spolu s Recnot se usadil na okenním parapetu a pozoroval krajinu. Nadešel velký den. Velký den, pro mladíka, který má ambice stát se Padawanem a tím pádem i později Jedim. Problém byl ten že nikdo snad krom pár zasvěcených nikdy nemohl stoprocentně vědět, jakým způsobem bude zkoušen a testován. Takové vědomí vyvolává nervozitu obavy, a trochu i pocit nerozhodnosti. A jak už to v takových situacích bývá kolují různé fámy o provádění zkoušek.

Zdali byl Mayo nervózní nebylo možné posoudit, ale jestliže ano, pak by se dalo říct, že Recnot působila klidně a vyrovnaně místy až flegmaticky. Opička poklidně seděla chlapci za krkem a lízala si packu. Její oči jakoby čekaly na to, až se konečně začne něco dít. Recnot najednou zbystřila a začala pískat a prskat. Mayo se otočil a spatřil muže, se kterým se setkal na chodbě. Jakoby vyrostl ze země. Jeho černé oči se na něj upíraly a přesto jakoby se dívaly někam skrze něj.

Bylo to velice zvláštní setkání. Otevřely se dveře a dovnitř do pokoje vstoupila Rinn. Ahoj, na co koukáš? Zeptala se poněkud vyplašeně, když Recnot výhružně sekla packou. Muž najednou již v pokoji nebyl a nebylo možné logicky vysvětlit, jak se to celé seběhlo. Opička již byla o poznání klidnější...

[Funny]

Akademie - Mayův pokoj

Když jsem vstal, tak jsem byl mírně neklidný, ale později jsem se dokázal uklidnit. Když se v pokoji opět objevil vysoký muž v černém plášti. Díval se na mě a já do jeho černých očí, ačkoli to bylo divné, neměl jsem z něj strach. Ani jsem se příliš nedivil, proč Recnot tak prýštila a prskala, když jsem se s tím mužem setkal poprvé, také jsem měl strach. Čekal jsem, co se bude dít dál, a pak to přišlo.

Dveře se otevřely, objevila se v nich Rinn, která mi poté, co Recnot máchla svou malinkou tlapičkou, položila svou otázku. I nyní se mi stalo, že jsem neznámého muže viděl jen já, tedy nyní i Recnot, ale ani Mistr Katarn, ani Rinn ho neviděli. I proto jsem se rozhodl o něm Rinn neříkat. Recnot už nevypadala tak nervózně a možná i vystrašeně. Přesto jsem malou stříbrnou opičku obdivoval, že neutekla. Jistě by to udělalo mnoho lidí i nelidí. Rinn skutečně nelhala, když mi říkala, že Recnot svého pána neopustí ani v největší nouzi.

Ahoj, na nic… doufám.

Odpověděl jsem Rinn chvilku po položení její otázky. Poslední slůvko jsem vyslovil hodně potichu, spíše jsem si ho řekl pro sebe. Nebyl jsem schopen zjistit jestli to Rinn slyšela nebo ne. Abych se choval slušně, tak jsem se rozhodl Rinn popřát dobré ráno a zjistit něco o mé zkoušce, o které mě včera informoval Mistr Skywalker.

Promiň, zapomněl jsem ti popřát dobré ráno. Chtěl jsem se tě zeptat, kdy začne má zkouška. Nerad bych přišel pozdě.

Pokusil jsem se nakonec ještě zavtipkovat, usmál jsem se na Rinn, pohlédl jí přímo do jejích modrých očí a čekal na její odpověď.

[Garth Devilman]

Akademie - Mayův pokoj

Rinn změna tématu nepřekvapila. Řekla jen: Ať už je to cokoli, dej si pozor. Pak na vteřinu uhnula pohledem, jakoby o něčem přemýšlela, ale nakonec řekla: První zkouška se bude odehrávat hned po snídani. Budeme testovat tvou fyzickou zdatnost, orientaci a schopnost rozhodování. Druhá se odehraje po obědě. Pokusíme se odhadnout tvůj potenciál v Síle. Třetí se bude týkat výhradně tebe samotného...

Rinn skončila s výkladem a zdálo se, že se jí poměrně ulevilo. Máš hlad? Zkoušky nejsou jen o čisté hlavě, ale také o plném žaludku. Prohodila poněkud rozpustile a pohladila teď už klidnou Recnot po hlavičce. Pak se podívala na Maya a zeptala se: Opravdu je vše v pořádku?

_______________________________________________________________

Doufám že jsem tě nezklamal, jsem trochu mimo...

[Funny]

Akademie - Mayův pokoj

Jo, všechno je v pohodě. Nikdy jsem se necítil líp, věř mi.

Odpověděl jsem okamžitě Rinn na její otázku a hned jsem pokračoval.

Pojďme tedy na snídani, když řikáš, že je důležitá. Doufám, že bude k jídlu něco lepšího než včera.

Sdělil jsem Rinn, že bychom měli jít na snídani i s přáním na lepší jídlo, než bylo včera. Já, Rinn a Recnot, která mi opět skočila do kapsičky jsme vyšli z pokoje na jednu z mnoha chodeb chrámu. Již jsem se v chrámu dobře orientoval, a tak jsem ani jednou nezablooudil. Cesta do jídelny trvala jen pár minut, asi v polovině cesty se rozezněl gong, jenž nyní ohlašoval snídani. Když jsem si prohlédl jídelníček, zjistil jsem, že k snídaní je Hauranský chléb. Hauranský chléb s marmeládou jsem jedl často na Coruscantu. K chlebu jsem si vzal marmeládu, zbarvenou do červena. Ještě jsem vzal o něco menší porci Recnot a vyrazil jsem k prázdnému stolu. Svůj tác s jídlem jsem postavil na roh stolu, tác s jídlem pro Recnot vedle něj. Opičku jsem vyndal z kapsičky a položil jí k tácu. Sám jsem se také posadil na lavici a začal jsem roztírat marmelánu po krajíci chleba. Když jsem skončil, tak jsem se do něj zakousl a poté napil svého nápoje. Jak chleba s marmeládou, tak i pití mi dnes chutnalo.

[Garth Devilman]

Akademie – jídelna

Vidím, že dnes je to jiné kafe… Usmála se Rinn, která se k vám po chvíli se svým přídělem přidala. Recnot potvrdila dívčino tvrzení vděčným zamlasknutím. Rinn se k Mayovi. V ruce držela komunikátor. Tohle se ti bude hodit. Při první zkoušce ti budu dávat určité pokyny a ty se je budeš snažit co nejlépe provést. Znělo to tak prostě a jednoduše, jako by se jednalo o zápas v Sabaccu mezi tupým droidem a ještě tupějším wookiem. Ale i přes tohle všechno bylo možno v jejím hlase rozpoznat dávku nejistoty, pakliže ovšem nebyla způsobena něčím jiným, než Mayovou zkouškou…

Naproti tomu čtyřnohá společnice sedící s nimi u stolu nevypadala, že by měla nějaké obavy. Pokud ano uměla své emoce dobře skrývat a pokojně s chutí se věnovala své porci, až bylo docela na snadě položit si otázku: Jaký je vlastně jídelníček tohoto nadmíru inteligentního zvířete. Hovorná síň najednou naráz ztichla po silném zatleskání. Ve dveřích se objevil mladík s hloubavým výrazem ve tváři, který hraničil až s arogancí. Který z vás je Mayo? Zvolal na celou jídelnu poměrně, hodně hlasitě.

Rinn se začala potichounku pochichtávat, div nespadla pod stůl. Když se dočkala zdviženého obočí a nechápavého pohledu vysvětlila: To je Glen. Nejlepší student z našeho ročníku. Ve výcviku dosahoval nevídaných výsledků, a teď je zřejmě naštvaný, že se nestal Mistrem jako první.. Její slova se vzápětí potvrdila. To když Glen zamířil ke stolu našeho trojlístku.

Mistr Skywallker žádá, aby se Mistrině Dhin a její učedník dostavili na první zkoušku. Věta byla pronesena sice obřadným, ale celkem bezbarvým hlasem. Rinn se polehounku otočila a zašvitořila: Neboj zrzáčku, jsem hned za vámi, jen odnesu jídlo. Klidně běžte kluci… Těžko by bylo možné popsat mladíkův výraz, když Rinn zmizela mezi padawany. Jeho: Tak pojď za mnou... znělo místy hodně přiškrceně.

[Funny]

Akademie - jídelna

Přijal jsem od Rinn komunikátor, kterým mi bude při první zkoušce dávat pokyny. Další krajíc Hauranského chleba jsem namazál marmeládou a začal ho jíst. Pohled mi sklouzl k Recnot, která si dnešní snídani vychutnávala úplně stejně jako včerejší večeři. Již jsem měl na jazyku otázku, co jí chutná víc, jestli Huttská omáčka, nebo Hauranský chléb. Než jsem jí však stihl vyřknout nahlas, ve dveřích se objevil mladý muž s arogancí ve tváři, který si rychle zjednal ticho v poměrně rozbouřené jídelně.

Já.

Odpověděl jsem na jeho otázku. Jak jsem se od Rinn, která se tak smála, že byl téměř zázrak, že se nosem nedotkla své snídaně, tento mladý muž se zrzavými vlasy se jmenuje Glen. Ten přišel až ke stole, kde jsem společně s Recnot a Rinn seděl. Docela by mě zajímalo, jaký vztah mezi sebou Glen a Rinn mají. Protože mi připadalo, že Glen je dosti nafoukaný mladík a Rinn mu to nyní dává takzvaně vyžrat. Nedojedenou snídani jsem přenechal Rinn, která jí šla odnést. Recnot mi hbitě vyskočila do kapsičky, kde se skoulela do klubíčka, aby opět spala.

Těší mě Glene, že tě poznávám.

Pozdravil jsem Glena a zamířil jsem přímo za ním, jenž si už začal kleštit cestu ven z jídelny. Nechal jsem se Glenem vést chodbami neznámo kam - za mistrem Skywalkerem.

[Garth Devilman]

Chodbami Akademie

Glen na Mayovu poznámku reagoval pouze krátkým pokývnutím hlavy, ale v jeho případě se i toto dalo považovat za úspěch. K duu ( které bylo podporováno v kapse spící Recnot…) se za chvíli přidala i Rinn. Bylo záhadou, proč byla najednou tak zamlklá. Ať už byl její důvod jakýkoli tvářila se nezvykle vážně, jakoby chtěla za touto neproniknutelnou vážností skrýt své pocity. Byla to další okolnost ve velmi krátkém čase, kterou měl mladík možnost u dívky zpozorovat. Naposledy se tak tvářila minulou noc při schůzce s Mistrem Skywallkerem, což bylo tehdy zakončeno roztržkou mezi jmenovanými osobami a Rinna podle všeho nehodlala zatím mluvit o důvodu svého, náhlého vzplanutí. Ačkoli Mistr jemně naznačil, že by se mohlo jednat o zranění v důsledku její dávné lásky, která vyhasla za poněkud podivných okolností. Přes tohle všechno však zůstávala Rinna Dhin dívkou, jenž byla opředena mnoha tajemstvími..

Akademie – neznámá místnost

Ách,, tady jste… Zazněl hlas Mistra místností, když skupinka vstoupila do místnosti. Místnost byla kamenná a obdélníkového tvaru. Na kamenném stropě a všude po zdech, byly přítomny pro Maya neznámé symboly, které se nepodobaly žádnému, známému jazyku. Vypadalo to skoro jako nějaká, hvězdná mapa a to přesto, že se ani zdaleka nepodobala té holografické, jakou měl Mayo na jedné ze svých datakaret. V jednom rohu, byly zasazeny kamenné dveře, jenž vedly bůhví kam, ale prozatím zůstaly zavřené Celá tato místnost, byla evidentně hodně stará. Musela tedy být objevena teprve nedávno, anebo ji museli postavit spolu s akademií, což se vzhledem k její velikosti a monumentálnosti jevilo, jako prakticky nemožná teorie nezkušeného archeologa, či popřípadě geologa. Jedna věc se ale tomuto místu upřít nedala. Byl to její dech času, kterým ochromovala případné hosty. Podle všeho však toto místo desítky, možná stovky let nikdo nenavštívil.

Mistr gestem Glena propustil a ten s odlehčeným výrazem od této výpravy oddělil. Zřejmě se v blízkosti Mistra a Rinn necítil zrovna nejlépe, což mohlo v konečném výsledku značit ledacos. Tak, Mayo… Začal Mistr Skywalker. Připraven na svůj velký den? Zeptal se poněkud zbytečně. Za těmihle dveřmi, se ukrývá část návodu na sestavení tvého, světelného meče. Ukázal na již dříve zmíněné dveře. Samo sebou, že získat ji nebude jednoduché a čeká tě řada překážek. Proto ti Rinn bude ku pomoci přes komunikátor, který ti již zajisté dala. Máš nějaké otázky? Bylo vidět, jak se Rinn začervenala, když vkládala mladíkovi komunikátor do ruky...

[Funny]

Jedi Praxeum, Neznámá místnost:

Nedlouho po odchodu z jídelny se ke mně a Glenovi připojila Rinn, která byla neobvykle zamlklá a tvářila se vážně, jako včera večer v pracovně mistra Skywalkera, kdy se společně trochu pohádali. Ať už se Rinn v minulosti stalo cokoli, tak se to zřejmě týkalo její minulé lásky, avšak nevypadala, že by se o tom chtěla příliš bavit, navíc v přítomnosti Glena, tak jsem to nechal prozatím být.

Nakonec jsme došli až do kamenité místnosti, jenž byla velká a obdélníkového tvaru. Hned po vstupu do místnosti jsem si všiml mistra Skywalkera, který nás oslovil. Rozhlédl jsem se po místnosti, abych se o ní dozvěděl něco víc. Na stropě a vlastně i všude po stěnách byly neznámé symboly, tedy alespoň pro mě. V jednom protějším rohu byly kamenné dveře, o nichž jsem neměl ponětí, kam vedou. Celá tato místnost mě už od vstupu ohromovala, jako by mě přenášela o několik stovek let do minulosti, jistě byla dlouho zcela opuštěná a znovu objevena byla teprve nedávno.

Mistr Skywalker gestem propustil Glena, který evidentně s úlevou odešel z místnosti. Na mistrovu řečnickou otázku jsem jen jemně pokynul hlavou a dále poslouchal. Jak jsem zjistil, tak první má zkouška se bude odehrávat za dveřmi, kterých jsem si všiml již při vstupu. Pomáhat překonat řadu překážek mi bude Rinn, která mi měla dát komunikátor, ale zapomněla na to. Rychle to však napravila, když se začervenala a předala mi komlink do ruky. S úsměvem, že se nic neděje jsem ho přijal a uložil si ho za opasek. Jestli se mi podaří úspět, získám část návodu pro konstrukci svého světelného meče.

Ne, žádné otázky nemám.

Odpověděl jsem mistru Skywalkerovi a přistoupil jsem k zavřeným dveřím. Ještě před vstupem jsem si pokusil uvolnit všechny své svaly, nýbrž Rinn mi před snídaní říkala, že první zkouška bude testovat především mou fyzickou zdatnost, orientaci a schopnost rozhodování.

[Garth Devilman]

Pod povrchem

No výborně... Luke si promnul ruce v náznaku zřejmě, nějaké uklidňující meditace, což u něj působilo, pravda přece jen poněkud komicky. Mayo ucítil v kapse slabé vibrace. To se Recnot probírala k životu, protože jako každé zvíře strážné chtěla být zjevně svému pánovi co nejblíže. Anebo se prostě nechtěla dožít okamžiku, kdy se v kapse při pánově pohybu utrhne kus látky pánova obleku a nastane takzvaný životu nebezpečný „průvanový“ efekt. Vystrčila hlavu a líně vyskočila na rameno. Inu, jestliže se o někom řekne, že je: „Chytrá jako opice...“ Zřejmě na tomto přísloví bylo pravdy víc než by se mohlo zdát.

Mistr skoro jako by na tento okamžik čekal. Se slovy: Můžeme? Se dveře otevřely a před vyjeveným Mayem se otevřel průchod do nekonečných hlubin akademie. Mladík se vydal po schodech dolů. Podlaha byla na dotek vratká a poměrně nestabilní. Zajímavé bylo, že v celém podzemním komplexu panovalo poměrně vlhké prostředí. Nikde však nebyla ani sebemenší známka vodní přítomnosti. Mayo? Doufám, že mě slyšíš... Ozval se přes komunikátor Rinnin hlas.

[Funny]

Jedi Praxeum, Pod povrchem chrámu:

Na okamžik, kdy se dveře otevřely, se mistr Skywalker zřejmě těšil. Přede mnou se náhle objevilo kamenné schodiště, jenž vedlo do nekonečných hlubin starého chrámu. Byl jsem dost překvapen, nečekal jsem tak rozsáhlý komplex, hlavně ne podzemní. Avšak dávalo to smysl, testovat fyzickou zdatnost, orientaci a schopnost rozhodování se dalo nejlépe v bludišti chodeb, které zde mohlo klidně být.

Pořádně se drž, Recnot.

Zašeptal jsem stříbrné opičce, kterou mi teprve včera darovala Rinn. O zlomek sekundy později jsem ucítil, jak se mi do ramen lehce zaryli malinké drápky. Nadechl jsem se a pak vyrazil po schodech dolů. Podlaha byla vratká, což se dalo při takovém stáří, které jsem odhadoval, čekat. Čeho jsem si všiml hned poté byla poměrně vysoká vlhkost vzduchu, ale nikde nebyla známka vody, a tak zdroj musel být někde hlouběji. Po několika ujitých schodech se z komlinku, jenž jsem měl připnutý k opasku, ozval Rinnin hlas.

Slyším tě výborně, Rinn.

Poté, co jsem komlink odepl z opasku, tak jsem Rinn odpověděl a opatrně jsem pokračoval v sestupování dál do hlubin chrámu.

[Garth Devilman]

________________________________________________________________

Výcvik ukončen