výcvik pro Siphonus Maximus (aneb ta šílenost pro Kenyho:) )

[Elinor Yall]

dětské oddělení chrámu Jedi, Coruscant

Když jsi otevřel oči, byla kolem černočerná noc přerušovaná jen poblikáváním několika rozsvícených lampiček - opatření, které mělo uklidnit mrňousky, kteří se mohli snad bát tmy.
Z chodby k tobě doléhala ozvěna rozrušeného šeptání trojlístku starších dětí.

...prostě to zvládneme, jsme přece rytíři Jedi! To byl Ralf Talbot, šestiletý klučina, který pořád někde pobíhal a tradovalo se, že když mu bylo tolik, co tobě, dostal se do prádelny a do várky s róbami představitelů rady vpašoval kus purpurové látky urvané ze závěsu v "hracím koutku".
Jenom padawani, sykla nakvašeně Lirsa, a ani mistr Yoda by si neporadil s obludou, která žije v drtiči odpadků! Proto tam taky máme zakázáno chodit, víme?! Zase ze sebe dělala chytrou, ale to už holky prostě dělávají. Tvoje sestra se chovala úplně stejně.
Tím spíš nás pak jmenují mistry! zavrčel jí na odpověď Rino Morthen. Je mu osm, tváří se, že tomu tady velí, a nikdo z dospělých se mu nevyrovná. Kdybys byl starší, zajímalo by tě, proč ho vůbec vzali na výcvik. A navíc - když se mistryně Laura nedívala, zabavil jsem jí světelňák! Hodím ho po obludě, ta chcípne, a bude pokoj!
Žádné námitky, jde se! zavelí vzápětí a odpovědí na jeho slova je ťapkání šestice bosých chodidel po linoleu.
Noční výpravy (obzvláště do nižších pater, kam máte zakázaný vstup i normálně) jsou sice přísně zakázány, ale jak už sis mohl všimnout, mezi dětmi se vytvořily dvě skupinky - většina, která pravidla dodržuje, a menšina, která na ně kašle (je-li dozor dostatečně vzdálen a zaneprázdněn), čímž si buduje pověst menších hrdinů.

[keny]

dětské oddělení chrámu Jedi, Coruscant

Co je to za hlasy... pomyslel jsem si a projela mnou vlna strachu.
Mamí, kde jsi, já se bojím... řekl jsem tiše.
Schoval jsem se pod přikrývku a dál poslouchal. Po chvíli jsme vystrčil hlavu a ucho nasměroval ke dveřím, abych lépe slyšel.
Jé to je nějaká noční bojová hra... napadlo mne v zápětí.
Já chci taky hrát... a posadil se na postel. Uši jsem měl nastražené a oči vykulené, jako nějaký noční tvor. Ta tma byla velmi úzkostlivá, ale zvědavost mne opět přemohla. Pomalu jsem vstal s příkrývkou přehozenou přes sebe a pomalu bosky našlapoval ke dveřím. Položil jsem ucho na dveře a ani nedutal.
Hááá oni ukradli mistryni světelný meč a to se řekne...
Poté jsem uslyšel slova -jde se- následovanými tichými něžnými nášlapy malinkatých nožiček.
Musím překonat strach a vydat se za nimi... dodával si odvahy.
Pomalu jsem otevřel dveře a opatrně se vykoukl ven z pokoje. Na levo od pokoje jsem zahlédl malinkáté obrysy tří postav. vyklouzl jsem z pokoje a vydal se je sledovat. Znovu se mne znocnil pocit úzosti ze tmy a proto jsem přidal do kroku.
Musím být statečný, jinak se mi budou posmívat, že jsu srababa...
Následoval jsem je až ke schodišti, které vedlo do nižších pater.
Hhhh, tam se nesmí... blesklo mi hlavou.
Ale když jdou oni, tak půjdu taky... tady sám zůstat nechci... a pomalu sestupoval po schodech aby si mne nevšimli.
Srdce mi bušilo jako zvon, protože v téhle části jsem ještě nebyl ani ve dne natož v noci. Napětím jsem skoro ani nedýchal. Sešel jsem po schodech až na další podlaží a uviděl již známé siluety, jak mizí za rohem.
Byla tu ta stejná tma a mnoho děsivých temných koutů, které ve mne vyvolávaly naprostou hrůzu. Třásl jsem se strachy, ale vrátit jsem se memohl, při této myšlence jsem si málem cvrkl do pyžama. Přeběhl jsem k dalšímu rohu a vykouknul. Uviděl jsem je stát u nejakých dveří a poté co do nich vešly jsem k nim opět tryskem přeběhl.
Jen ať nejsem sám...
Stoupl jsem si do dveří a malou chvíli pozoroval co se bude dít. Pak na ně tiše promluvil:
Já bych si chtěl hrát s vámi na mistry... prosím vemte mne mezi vás.
Následoval krátký, ale docela silný hromadný výkřik hrůzy, protože ani jeden z nich neměl o mé přítomnosti ani potuchy.

[Elinor Yall]

dětské oddělení chrámu Jedi, Coruscant

Trojlístku chvíli trvalo, než se opětovně vzpamatovali - nicméně se zdálo, že máte štěstí a nikdo si vaší výpravy nevšiml.

Je to malý škvrně! namítl Ralf znechuceně, měli bychom ho poslat do postele spát a bude pokoj. Jenom nás bude zdržovat a pak to praskne... Sifón jeden!
Než jsi stačil cokoli namítnout, Rino tě předběhl: Beru to jako dobrej nápad, kdyžtak tu obludu vylákáme na Umyvadlo a pak ji spíš sejmeme. Když jsem se na ni Windua zeptal, prohlásil, že žere nejraději malé děti - a von je z nás nejmenší!
V tu chvíli se Lirsa - za normálních okolností nejmladší člen party - naježila. Morthene! Ty uvažuješ jako sith! To se řekne!
Neřekne, huso! My ho sežrat nenecháme! okřikl ji tak, jak to umí osmiletý kluk, a s podezřele milým výrazem se obrátil k tobě: Můžeš jít s námi, chlapečku. Tady Ralf se postará, aby se ti nic zlého nestalo...


A aniž by vyčkal tvojí reakce, znova zavelel zbytku skupiny: Musíme pohnout, drtič odpadků je ve spodním patnáctém patře a nesmíme dělat nepořádek, jinak na nás přijdou dřív, než tam dorazíme! A už moc dlouho tvrdnem na jednom místě!

[keny]

Dětské oddělení chrámu Jedi, Coruscant

Jupííí, tak rychle jdeme... radostně jsem souhlasil.
Odměnou mi bylo skupinové "pšššt".
V levém rohu místnosti se nacházeli další dveře a za nimi další schodiště. Prošli jsme dveřmi, ty se zavřeli a rozhostila se naprostá tma.
Já nic nevidím... zašeptal jsem.
Tyhle dvě patra musíme projít ve tmě, pak už to bude dobrý... zašeptal dívčin hlas za mnou.
Chyťte se jednou rukou toho před vámi a tou druhou zdi a jdeme... pověděl pro změnu chlapecký hlas kdesi ve předu.
Opatrně jsme scházeli po schodech dolů, načež se dostali o patro níž. Na posledním schodě jsem zakopnul, protože si myslel, že už tam žádný není.
Dávej pozor !!! ozvalo se přede mnou poté, co jsem do něj narazil.
Promiň... zašeptal jsem.
Tak a ještě jedno patro... zašeptal dívčin hlas.
Situace se opakovala, až na ten rozdíl, že jsem byl varován předem.
Hele Sifóne, dávej bacha, tady schody končí... ozvalo se z přední řady.
Tentokráte vše proběhlo v naprostém pořádku a všichni jsme se ocitli na konci schodiště.
Teď musíme najít dveře... ozval se známý šepot ve předu.
Chvíli jsme tápali podél zdi až najednou zašeptal ten stejný hlas.
Mám je...

[Elinor Yall]

chrám Jedi, Coruscant

Jako myšky jste proklouzli do dalšího patra a do očí vás udeřilo strohé světlo zářivky. Visela na stropě jako obrovská podnapilá světluška, sem tam poblikovala a ozařovala prostor mezi schodištěm a výtahem.

Lirsa se rozběhla ho přivolat, ale Rino na ni poplašeně sykl: NE!!! Ten je pro údržbářské a kuchyňské droidy! A má zabudovanou kameru, to si už nepamatuješ?!
Dalších sto padesát pater pěšky nejdu! nakvašeně namítla.
Já taky ne! podpořil ji Ralf, Sifón na mě furt padá!
Nedělej ze sebe chudinku...! zavrčel Rino, už jsme ve třetině cesty!
V tu chvíli výtah cikl oznamovacím tónem a jen tak tak jste uskočili do stínu dveří.
Kolem vás proplula dvojice droidů s kovovým vozíkem plným čistících prostředků a pokračovali dál do útrob budovy - směrem, kde leží i cíl vaší cesty.
Vidíte...? Jdou krmit obludu... zašeptala Lirsa. Na chvíli zaváhala a pak roztřeseným hláskem dodala: Slyšela jsem, že ta kaše, co nám dávají každé ráno... jsou její... hovínka.
Další důvod, proč ukončit její řádění! pronesl heroicky Rino Morthen a pro větší efekt zapnul světelný meč. S tichounkým vžžžžžt se rozzářilo jemné stříbřité světlo čepele.
Mám nápad... poznamenal rozpačitě Ralf a zbytek skupiny - který měl s jeho nápady už nějaké zkušenosti, se začal zděšeně chytat za hlavu. Což takhle světelňákem vyřadit fotobuňku a pak podniknout akci? Víme přece, kde ten sithský vynález je!
Jo, úplně na stropě! poznamenala kriticky Lirsa.
Jasně, ale když si stoupneme jeden druhému na záda, tak to půjde!
Tak moment! To vlastně vůbec není špatný nápad... vyjádřil se nakonec Rino. Ale zajímalo by mě, co si o tom myslí tady Pisoár, zatím neřekl jediné slovo, a mohl by se cítit nevyužitě!
Trojlístek se rozchechlal a všichni koukali na tebe.

[keny]

chrám Jedi, Coruscant

Stáli jsme teď v nevelkém prostoru, ze kterého vedly dvě cesty. Ta první směřovala do výtahu a druhá do další spoře osvětlené chodby.
Poslouchal jsem debatu svých tří společníků a následně si pomyslel o Ralfových slovech.
Já na tebe nespadl schválně a příště se ti neomluvím a basta...
V mžiku na to cinknul výtah a my se schoulili jako myšky za dveře.
Málem nás ty potvory dostali...
Hhhh ta obluda musí být ale veliká, když ji krmí dva...
Fůůůj, tak tu kaši už nikdy jíst nebudu... pomyslel jsem si, když Lirsa domluvila.
Dál jsem vzrušeně poslouchal jejich debatu a citil jsem se vyjímečně. Byl jsem součástí velké výpravy za obrovskou nestvůrou sídlící, kdesi v ůtrobách našeho chrámu. Pak přišla řec i na mne a já mohl promluvit.
Jmenuji se Sifón a neříkej mi pisoáre... a vzorovitě dupnul svojí malinkatou nožkou do podlahy.
Děláte si ze mě legraci, protože jsu tu nejmenší a to je od vás škaredý...
Já mám jinej nápad, ale když ho řeknu, tak se mi budete určitě smát...
Já vás znám...
A uraženě jsem se otočil, opřel svoji, v lokti ohnutou, levou ruku o zeď ve výši hlavy a hlavu o tu ruku.

[Elinor Yall]

chrám Jedi, Coruscant

Tak budeš prostě Darth Pisoár. Z každé správné jedijské skupiny se oddělil někdo, kdo zdrhl na temnou stranu a změnil si jméno... skočil ti do řeči nekompromisne Rino. Ostatní na tebe užasle zírali - takové vyjadřovací schopnosti opravdu nečekali -, ale vůdce se vzpamatoval docela rychle.
Jak ti naše historička mileráda potvrdí, takový Jedi zpravidla nebyl máslo.
Lirsa přikývla. Ale... Rino... to přece...
Ještě řekni,že to není pravda! postavil se se světelným mečem v ruce do výhružného postoje,
No je, ale... pokusila se ještě něco namítnout.
Ale nic, tohle je přece to hlavní, ne? skočil jí znova do řeči Morthen a znova se obrátil na tebe: Takže co tě tedy napadlo, Sifóne?

[keny]

chrám Jedi, Coruscant

Anóó, budu ten zlý, jé já se těším... otočil jsem se a pokoutně se usmál, jakoby se na malou chvíli ozvalo mé druhé já.
Sledoval jsem pozorně, jak se ti dva přou a v duchu byl s Lirsou. Připomínala mi moji sestru Sáru, která na mne byla vždy hodná a měla mne ráda.
Za to Rina jsem měl čím dál tím míň rád. Vždy měl poslední slovo a všichni ho museli poslouchat. Byl skoro jednou tak větší jako já a připadal mi nafoukaný, umíněný a vůbec se mi nelíbil. Cítil jsem z něj přirozený respekt, který hraničil se strachem.
Tak já vám to řeknu...
Mohli by jsme je sledovat a oni nás k té obludě dovedou, když ji šli krmit... a s nevinným úsměvem se podíval na Lirsu.
Ještě by jsme mohli dohonit, nebudou daleko... a podíval se všem do očí, pak zpět na Rina a sklopil hlavu.
Nebo to uděláme tak, jak říkáš Rino... řekl jsem nakonec nejistě.

[Elinor Yall]

chrám Jedi, Coruscant

Rino nasadil zamyšlený výraz.
Rozdělíme se! po chvíli zavelel. My to s Ralfem vezmeme výtahem, a ty s Lirsou budeš stopovat droidy!
Deaktivoval meč.
Ralfe, vezmeš mě na ramena, abych dosáhl na fotobuňku a mohl ji oslepit. A vy dva padejte! Sejdeme se dole u obludy!
Oslovený si přičapl, aby mu mohl Morthen pohodlněji vlézt na záda, ale to už jste pořádně neviděli, jak jste se tiše rozběhli mezi stíny za droidy.

Po asi padesáti metrech sprintu jste zpomalili; jednak jste byli udýchaní, jednak byla na míste opatrnost, když jste stopovali služebníky zlomyslné příšery, které se podle všeho bála i celá rada řádu Jedi...
Droidi si ničeho příliš nevšímali; patrně utajení své služby brali poměrně laxně, protože hlasité pískání je spolehlivě prozrazovalo.
Maxi, zpomal! sykla na tebe Lirsa, tímhle tempem do nich za chvíli vrazíme!
Něco na tom bylo, zvlášť, když se droidi na konci chodby zastavili, položili tác na zem a začali s nějakým prapodivným válečným tancem, v jehož průběhu končetinami máchali po zemi a vyráželi ze sebe tu-túúú-tu-tu-túúúú-tu...

[keny]

chrám Jedi, Coruscant

V mžiku jsem reagoval na Lirsino upozornění a na dvou metrech se zastavil.
Bylo velmi nepravděpodobné, že by droidi uslyšely ťapkání našich bosých nožiček. Stále jsme zhluboka funěli a pozorovali ty služebné obludné nestvůry.
Co to dělají..? otázal jsem se Lirsy šeptem, ve kterém bylo cítit náznak strachu.
Udělal jsem krok zpět a ucítil Lirsinu přítomnost, načež se znovu uklidnil. Ukryli jsme se v přítmí chodby a čekali co bude dál.

[Elinor Yall]

chrám Jedi, Coruscant

Já nevím... zašeptla tvá společnice vyděšeně.
Droidi zatím vesele blokovali prostor mezi patry, z jejich pařátků vyrašila chapadýlka, natahovala se po obsazích některých tub na podnose a jejich obsah nanášela za monotónního tůtání na podlahu.
Možná ji lákají ven...? Nebo napřed krmí jiné její služebníky? Nebo podávají zprávu...? pološeptem promýšlela různé eventuality, ale nakonec vždy jen nesouhlasně potřásla hlavou. Nejspíš jen hlídají, zda je někdo nešmíruje. Další cesta je asi tajná...

V tu chvíli z druhé strany chodby prudce vyrazili dva muži, jeden vysoký, černovlasý, v tmavém plášti - rozený vůdce a velitel, a za ním o poznání pomaleji a neochotněji rozcuchaný světlovlasý mladík v běžném padawanském ošacení.
Jen tak tak jste se ještě víc namáčkli do stínů, nicméně ani to by vám nebylo platné, kdyby se ti dva pořádně soustředili na cestu a nebyli zcela ponořeni do svých vlastních starostí.
"Já s nimi zatočím..." vrčel rytíř v čele toho malého konvoje, "já jim dám, demolovat výtah! Já jim ukážu, že pravidla nastavená řádem nejsou jen pro srandu králíkům!"
"Ale mistře... my jsme toho také vyváděli spoustu..." namítl jeho učedník omluvným tónem.
A vykuchali jste světelným mečem fotobuňku a následně i strop výtahu plus to, kde je program na jeho fungování?! Zatraceně, Qui-Gone, nevím, jak se jim to povedlo, ale podle toho, co hlásí počítače, podle rozsahu zničené techniky měli spadnout volným pádem až dolů!
A navíc - kde, KDE, ten meč dostali do spárů?"
"Ale stejně je mi divné, že se toho podniku účastnily jen dvě děti... jak znám Morthenovu partu, je to hodně málo..."
V této fázi dialogu dorazili oba spravedlivě rozhořčení Jediové k droidům. Mistr prokráčel dál, aniž by jim věnoval jen jediný pohled, plně soustředěný na provinilce, jejichž potměšilé obličeje zahlédl v posledním záběru z fotobuňky - tato možnost dostat se k informacím vznikla jako vedlejší následek občasných posezení yodovského kroužku nad šálkem čaje maskovaných jako "dohlížení, zda se younglingové tak, jak se chovat mají, chovají", ale padawan se obrátil na droidy:
"Neviděli jste tady nějaké děti?"
Ti se pustili do zuřivého pískání, až jste dostali strach, zda si vás přeci jen nevšimli a teď vás nechtějí prásknout. Nicméně padawan jen nechápavě zakroutil hlavou.
DĚTI. Ne smetí... pak si těžce oddechl a poznamenal: zajímalo by mě, kdo je programoval...
To je vlastně jedno, jejich úkolem je uklízet, ne konverzovat... odpověděl o poznání klidněji jeho mistr a dokonce se i usmál. Ale už vím, kde naše dobrodruhy najdu. Ve třináctém patře, poblíž prádelny... ačkoli... asi míří ke schodům! Měli bychom si pospíšit, abychom je lapili dříve, než něco provedou.
Vykročil směrem ke schodišti, ale pak se obrátil k droidům: Pojďte s námi. Morthenovy kousky zpravidla vytváří velký svinčík a já ho po těch batolatech uklízet nebudu!

A tak se konvoj rytíře Jedi a jeho padawana rozrostl o dva uklízecí droidy.
Tác s jídlem pro obludu zůstal ležet na chodbě úspěšně zapomenut všemi zúčastněnými stranami - s výjimkou vás dvou.

[keny]

chrám Jedi, Coruscant

Představoval jsem si každý způsob, který mi Lirsa pověděla. Ale ta poslední možnost se mi líbila ze všeho nejvíc.
Jůůů, tajná cesta a my dva ju objevíme spolu... představoval jsem si.
V tu chvíli se za námi odkněkud vynořili dva muži. Oba jsme sebou leknutím trhli a hned se nalepili na zeď, jak to jen šlo. Já měl zavřené oči a ani nedutal.
Nesmi nás najít... říkal si v duchu.
Prošli kolem nás a my slyšeli jejich slova.
Hhhh, tak oni je našli, no ty to schytaj...
Ale nás nechytí... napadlo mne nakonec a pomalu jsem začal otvírat oči.
Nějakou chvíli jsme je pozorovali, až najednou mistr zavelel k odchodu. Nyní již čtyřčlená skupina zmizela v přítmí chodby vedoucí kamsi do leva. Tím se nám otevřela volná cesta k našemu cíli.
Honem... pobídl jsem Lirsu.
Vyrazili jsme z přítmí chodby a doběhli až k tácu.
Toto musime vzit...
Ona to jí a my ji za to zabijeme... a sklonil jsem se pro tác.
Lirsa mi otevřela dveře a oba se ocitli na dalším schodišti, jenž bylo osvětleno sice spoře, ale dostatečně. Nakoukl jsem středem schodišrě dolů a ani nedohlédl dna. Otočil jsem se na Lrisu a podal ji tác se slovy:
Jestli budem utíkat, budu padat...

[Elinor Yall]

chrám Jedi, Coruscant

Lirsa na tebe zprvu nechápavě koukla, fňukla ...ale jak ji zabijeme, když nemáme světelňák...?, nicméně nakonec popadla tác a bez nějakých námitek přijala tvoje vedení.
Pomalu jste vyrazili dolů, jen co noha nohu mine - před vámi ležela dlouhá cesta a nesměli jste se nechat prozradit. Přece jenom, rytíři Jedi vám pospíchali odlovit druhou půlku výpravy a osud celé galaxie ležel ve vašich rukou...
Svým způsobem.
Sotva jste se dostali k prvnímu odpočívadlu, Lirsa opatrně položila tác na zem.
To je tak těžký! Dál to neutáhnu!

[keny]

chrám Jedi, Coruscant

Světelňák nemáme... posteskl jsem si na Lirsinu otázku.
Ťapkali jsme po schodech a mne se zapaloval můj malý mozeček.
Hm a co kdyby jsme ju otrávily... maminka to tak dělala... řekl jsem po chvíli ticha. Sešli jsme o patro níž a Lirsa potožila tác na zem. Já se na něj hned podíval a řekl:
Po cestě něco najdeme...
celý to uvaříme... a ona pak scípne...
A co když to vezmeme spolu..?. zeptal jsem se nakonec.

[Elinor Yall]

chrám Jedi, Coruscant

Lirsa se při zmínce o mamince-travičce na tebe vyjeveně zadívala, ale brzy se vzpamatovala.
To by šlo... na dalším patře je malá kuchyň... pousmála se, na opačném konci než prádelna.
Protáhla si záda a protřepala ručky bolavé z nesení tácu určeného pro dva středně silné droidy.
Malá kuchyň - tu si zřídili mistři, aby si mohli občas sami něco uvařit, pokud nebudou chtít jíst v kantýně. Někteří mistři totiž tvrdí, že na misích si musí vařit sami, a proto se musí udržovat ve cviku!
Zároveň nasadila výraz maximálního znechucení nad tímto vyhýbáním se výživným standardům, jimž vy všichni plně podléháte, ať chcete či ne.
Vzápětí se ale zarazila.
Maxi - a myslíš, že tam budou mít nějaký jed?