Ireth Iluminaata - Vítr v kožichu a slunce v duši

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Ireth Iluminaata - Vítr v kožichu a slunce v duši

Příspěvek od Kazma »

Alderaan, poloprofesionální závodní dráha Potápník

‚Stíhací pilot Republiky a ovrhne závodní dráhu? Super.‘
Když začal můj kluzák zpomalovat měla jsem spoustu času na přemýšlení nad novými vylepšeními. Pevná střecha by mě příliš zpomalovala, ale takové silové pole.
‚Absence výkyvů počasí. To by mohlo fungovat.‘
Rozhodla jsem se, že až tady skončím, tak si o tom promluvím s Mistrem. Hlavně o tom, proč nás to doteď oba nenapadlo.
Kluzák překonal nejvyšší bod a začal svištěť dolů. Nádherný pocit. Právě pro tohle žiju, … pro rychlost.
Krásné chvíle ubíhají zatraceně rychle, zejména, když mezi tím zlomíte rekord tratě, tak hurá zlomit další. Otočka kolem osy na nabrání správného směru a jelo se dál.
‚Budu to muset odjet rychle. Rychle přebrat cenu. Rychle předat kluzák Efovy a Vezgrovy a ještě rychleji zmizet.‘
Ef a Vezgra. Můj technický togorianský tým. Oba bratři cestovali od planety k planetě a sháněli práci v docích, nebylo pro ně problém být týden tam a týden tam. Techničtí nomádi. Svobodní, k válečným hrůzám úplně imunní. Vždycky jsem jim to záviděla. Tu bezstarostnost. Starali se o to, aby se můj kluzák dostal velmi rychle z bodu A do bodu B. Popřípadě já do bodu C. Nezapomenutelná dvojka. Odvážně jsem se rozhodla zaútočit na druhé místo. Hlavně rychle. Začala jsem vymýšlet nějakou logickou omluvu, proč se na Corusant dostanu pravděpodobně později, než bych měla, když jsem se na poslední chvíli vyhnula malému oblouku.
‚Jak tím ta potvora mohla prolítnout?‘
Bylo to, jako snažit se dohnat mistra Tokareho v prolézačkách, ale ani to nebylo nemožné.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Alderaan, poloprofesionální závodní dráha Potápník

Kolem tratě byly rozmístěné obrovské obrazovky. Na několika z nich ses uviděla zobrazená v nadživotní velikosti i se svým vznášedlem. Přestože jsi musela kvůli prudkému oblouku značně zpomalit, kamera měla i tak co dělat, aby tě při tvé rychlosti stíhala zabírat. Z tribun přecpaných obecenstvem se linul hlasitý ryk.
Následující úsek trati byl specifický tím, že bylo vždy několik možností, kudy jet. Trať vedla přes rozličné překážky a traťové odbočky a pilot si musel sám, a velmi rychle, zvolit, přes které bude nejlepší se vydat. Traťový spletenec připomínající něco mezi gigantickým pavoukem a jeho sítí a modelem nějakého potrubí vytvořeného zhuleným instalatérem, který zapomněl na počítači přepnout jednotky z metrů na centimetry, skýtal trať, která vedla otočená o devadesát stupňů kolmo k zemi jako obvodové zdi nějakého areálu, před nimi v tomto případě doslova životně důležité zrychlovače, a v ústí a ve výškách jako ony již zmíněné trubky, jedna o průměru dobrých deset metrů, místy průhledné, místy s kolenovými spoji jako zatáčkami.
Vjezd do spletence se nemilosrdně přibližoval a pokaždé, když jsi začínala mít pocit, že drobnou Xextanku doháníš, opět ti zmizela v nějaké mezeře a vzala to zkratkou. Nejspíše si trať mnohokrát projela samotná, aby si ji vyzkoušela a prozkoumala ji, zatímco ty jsi bojovala se Sithy někde ve Vnějším okruhu.
"Dámy a pánové a všechny ostatní pohlavní formy, Ghia a Binimuno si spolu hrají jako kočka s Xextanem. Brutální rychlost versus dechberoucí manévrovatelnost, tohle bude ještě souboj..."
Zbytek moderátorova komentáře zaniknul ve zvucích závodu. Burácení pohonných jednotek tvého stroje odrážejícího se od stěn, ve kterém zněl jako na pokraji vnímání i řev publika. V neustále tě doprovázejícím kvílení větru.
Vynořila se z možná trochu svinsky schované úzké zatáčky, která měla sloužit technikům k uklizení poškozeného vznášedla z trati a v případě, že je to ještě možné, k jeho uvedení do stavu, aby bylo schopné dokončit závod, a vletěla do trubky asi padesát metrů před tvým čumákem plnou rychlostí, zatímco ty, zpomalená další serpentýnou, jsi teprve akcelerovala na původní rychlost. A že padesát metrů je při takových rychlostech, jakými létají závodní vznášedla, doslova nic...

________________________
Včera jsem se díval na Bazoš na autíčka a co nevidím - Ford Mondeo Ghia :D A ano, musel jsem kvůli odpovědi hodinu čumět na letsplaye z trackmánie :)
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Ireth Iluminaata - Vítr v kožichu a slunce v duši

Příspěvek od Kazma »

Alderaan, poloprofesionální závodní dráha Potápník

Necháte to na podvědomí, jsou chvíle a místa, kam pojmy jako rozum a příčetnost fakt nepatří. Třeba sem. Bytost rozumná by se nehnala zběsilou rychlostí skrz něco, co vypadá jako hromada dětský stavebnice, jen spadnout. Bytost příčetná by okamžitě ukončila závod a odletěla nad hlavní planetu hrdinsky chcípnout při pokusu o obranu Republiky, místo toho, aby se tady někde vydrbala na mastný flek při pokusu dohnat …
‚Tu malou sviňskou mrchu!‘
Samozřejmě, byla tady Ireth, její povinnost k Řádu a ochraně Republiky, světelný meč v nápadném pouzdře, byl tady kodex, který ji vtloukal mistr Sandro do hlavy, byla tady samozřejmě taky ta zatracená válka s těmi zatracenými Sithy, která se táhla už zatraceně dlouho, jenže …
Byla tady Ghia. Ghia, kterou nezajímala válka, Sithové, ani Jediové, kterou zajímalo jen to, jak rychle a s jakým úspěchem dojede ten, či onen závod. V kluzáku, jehož původ by vlastně úplně neznámí a při bližším zkoumání ÚPLNĚ NEPODSTATNÝ.
Samo sebou, že hrozí další volání od někoho z Řádu, že opravdu její nepřítomnost zvrátí rovnováhu, avšak jak řekl Sandro:
‚Všechno je to pouze otázka priorit.‘
A Ghia plnou rychlostí vpadla za další kus masy, aby se ji hrůzou zježily chlupy ze své soupeřky a aby se rozhodla, jak vyřeší nastávající problém mezi svým a jejím kluzákem. Vebre si relativní rovinu, kde se bude moc rychlost projevit do takové míry, že si bude moct něco dovolit objet a být na jakémkoliv místě dřív, než obratnější, zato však pomalejší kluzáky, které se budou proplétat, kdo ví čí.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Alderaan, poloprofesionální závodní dráha Potápník

Rozhodla ses zvolit co možná nejpřímočařejší trasu, momentálně jsi však neměla zrovna na výběr. Vletu do tobogánovitého spletence se nedalo nijak vyhnout, a dokud z něho opět nevyletíš, přiliš plánovat ani nepůjde.
Ústí trubky tě pohltilo jako tlama nějakého gigantického propleteného červa. Jen nekonečné řady kruhově uspořádaných zubů na stěnách k tomu dojmu chyběly. Proužek průhledného plexiskla pouštěl dovnitř světlo jednak aby se závodníci nevybourali už jen vlivem nedostatečné orientace, a jednak proto, aby dovnitř mohly vidět kamery a také diváci. Příjemné na tom pruhu táhnoucím se tunelem bylo také to, že ti poskytoval informaci, kde je nahoře a kde dole. To sice uměly tvé brýle s průhledovým displejem propojené s palubní deskou vznášedla také, avšak nemohla sis dovolit přes hledí naskládat tolik všelijakých widgetů, že bys přes ně neviděla na cestu, navíc některé leckdy spíše rozptylovaly než pomáhaly.
Jakkoliv měla xextanská závodnice pohotové řízení, tento úsek přál hrubé síle. Tvůj motor, vyjící při stálém akcelerování jako smečka kojotů, táhnul nemilosrdně kupředu a ve vzduchu visící číslo na HUDu zobrazující vzdálenost kleslo na třicet metrů, dvacet...
Drobná Xextanka čím dál nervózněji cukala hlavou ze strany na stranu, aby se dívala do zpětných zrcátek a kontrolovala si tvůj odstup, její spodní pár paží se míhal po různorodých ovládacích prvcích a snažil se vymačkat ze vznášedla ještě pár koňských sil navíc.
Pět, čtyři, tři, dva...
Nehodlala uhnout, nebo spíše nebylo pořádně kam, a pokud jsi ji nechtěla smést, což by jistojistě zničilo její stroj a ji zabilo, musela jsi smýknout se svým vznášedlem vzhůru a projednou se opět ocitnout hlavou dolů. Ucítila jsi nezaměnitelný pocit, jak se ti krev natlačuje do mozku.
Pak přišla první zatáčka. Vletěly jste do ní obě naproti sobě, zachyceni tažným polem, které bránilo závodníkovi, jenž by nestačil včas zareagovat, se rozmáznout o stěnu, neboť zatáčka byla celkem i prudká. Odstředivá síla tebou v sedadle houpla a tvůj stroj se naklonil.
Jste třetí, předletíte druhého. Jací jste? Úžasní. Číslo v rohu zorného pole ti radostně přebliklo z pozice číslo tři na pozici číslo dvě. A pak xextančin stroj někam zmizel. Letmý pohled na mapu, otáčející se stejně, jako ses otáčela se vznášedlem ty, abys před sebou a na mapě viděla to samé, ti na nevyřčenou otázku poskytnul odpověď. Právě jsi minula zkratku, když se tunel rozdvojil směrem dolů, ale ty, vzhledem k tomu, že stále letíš po horní straně tubusu, sis toho nevšimla, dokud už nebylo pozdě. Šipečka označující Binimunin kluzák se ztratila z mapy, podle pořadí jsi však stále ještě byla druhá, přičemž následující úsek trati se brzy chystal stočit do nahoru stoupající spirály...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Ireth Iluminaata - Vítr v kožichu a slunce v duši

Příspěvek od Kazma »

Alderaan, poloprofesionální závodní dráha Potápník

A trasa vám pokračuje stále dál, ubíhá pod kluzákem tak jak má a všechno je v nejlepším pořádku. Ano všechno, protože to vypadá, že pokud nevyhrajete, budete tomu docela blízko a když dojedu jako druhá, nebude se kolem mě tolik poskakovat, takže bych mohla rychleji zmizet.
‚Přece jenom tu pořád jsou jisté povinnosti.‘
A nebo raději ne? Je to přece moje dovolená ne? Sakra, že je. Ireth možná, ale já ne. Ne. Ne. Ne. Dokud se jede závod řídím já, a já nedopustím, abych byla druhá jenom proto, že ona potřebuje zachraňovat galaxii, co je mně, obyčejnému togorianovy, do toho? Nic. Jiný pán, jiný zákony, ale závodit se bude pořád. Možná. A kdy budu moct závodit zase? No? Kdy? Až se ctěná Rada rozhodne, že tě k ničemu nepotřebuje? Že si můžeš dát volno? Blahosklonně a dobromyslně? Neboj mi tě nezavoláme dřív, ale … Všechno, co je před ale neplatí? Nebo snad ano? Ne neplatí. Dneska budu první. Proč budu první? Protože chci. A proč to chci? Protože … Protože … Protože už teď sem druhá a do prvního místa to není tak daleko. Proto.
Za těchto myšlenek mi cesta docela příjemně ubíhala. Jsme to já a nikdo jiný. Teď zábava, vysvětlování potom. A navíc, to už nebude na mně, ale na ni.
Zkuste se při takové rychlosti zašklebit jak blázen, nejde to. Předvedla jsem jedno efektní divácky vítané otočení a vrhla se do spirály.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Alderaan, poloprofesionální závodní dráha Potápník

Roura se všelijak kroutila, několikrát se rozdělila nebo naopak spojila, zatímco drobný kluzák xextanské závodnice se držel v stabilním předstihu před tebou. Neujížděla ti, ale ani jsi ji nedoháněla, neboť cesta, kterou se vydala, velmi vyhovovala jejímu stylu jízdy.
Senzorové oči kamer zabudovaných ve stěnách vždy ve stejných rozestupech od sebe zaznamenávaly tvůj let pro velkoplošné obrazovky u diváckých tribun. Tunel postupně přešel v průhledný materiál jako ten, z něhož byla zhotovena podmořská část trati, a odhalily se ti tak ostatní trasy. Tvoje větev se stáčela do široké spirály vedoucí směrem nahoru, přesně jak jsi viděla na mapě, zatímco Binimunina větev vedla rovnoběžně s tou tvojí, akorát hlouběji uvnitř spirály a byla tím pádem kratší.
Tvé vznášedlo však vznášelo proti této nespravedlnosti námitku a teď, na rovné trati, kde si mohlo konečně opět užít prostoru pro agresivní zrychlování, čísla na rychloměru promítaném brýlemi do tvého zorného pole opět začala narůstat. S tlapou držící akcelerační pedál přimáčknutý až k podlaze jsi Binimuno nechala za sebou. Pořadí se změnilo z čísla dvě na číslo jedna. Ve levém zrcátku jsi uviděla, jak ti zmenšující se Xextanka pohrozila jednou ze svých čtyř pěstí.
Neměla jsi ale vyhráno. Zatímco spirála pokračovala, přímo ve tvé větvi trati se za tebou vynořila zpoza okraje mapy červená šipka nadepsaná jménem Yxiendo.
Tento mladý Belugan se sépiovitou hlavou získal pověst sebevraha. Vymontoval ze svého stroje veškeré bezpečnostní prvky a většinu karosérie vyměnil za části z ultralehkých materiálů, které by ale v případě kolize nevydržely nic. To vše, aby byl co nejlehčí. Už jednou se vyboural a následky mohly být fatální, měl by být rád, že nehodu vůbec přežil.
Neměl sice kočičí reflexy Togoriana, avšak po těchto úpravách mělo jeho vznášedlo výkon srovnatelný s tvým. Na začátku závodu byl předposlední, ale teď se dral dopředu a už byl třetí. Na brýlích se ti rozsvítil měřič vzdálenosti, naštěstí byl ještě celkem daleko za tebou, ale přibližoval se, pomalu, ale přibližoval.
O Yxiendovi kolovaly mezi fanoušky i mezi závodníky rozličné zvěsti. Podle některých to byl osvobozený sithský otrok, který nemá pud sebezáchovy, podle jiných fanaticky šel za vítězstvím, protože závodění prý je to jediné, co mu zůstalo.
Každopádně dokud neskončí tento jednotvárný úsek trati, xextanská závodnice nebude mít šanci Yxiendovi ujet a následující minuty se budou nést ve znamení souboje právě tebe a Yxienda...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Ireth Iluminaata - Vítr v kožichu a slunce v duši

Příspěvek od Kazma »

Alderaan, poloprofesionální závodní dráha Potápník

Trať. Cesta. Jediný vítěz. Armáda poražených. A já. Všechno jsou to stejný šílenci, někteří více, někteří méně a jenom jeden vyhraje, zato ale většina může dojet. A budu to já, kdo vyhraje.
‚Pokud ovšem vymontuji ze svého kluzáku všechny další přebytečné věci a pokud je nahradím něčím fakt ultra lehkých, dostaneme rychlost, cca o minimálně padesát kilometrů víc. Pokud se budu moc snažit, tak o sto, což by už fakt bylo démonský a to za to skoro i stojí, nebo počítám blbě a za tu námahu to stát nebude, což by nebylo špatné potom probrat.‘
Mohlo by to být fakt geniální, nebo fakt šílený a nebo fakt sebevražedný, ale kdo ve vedoucích pozicích nemá sebevražedný sklony žejo? Já, to rozhodně nebudu. Lítat tady v tom s otevřeným kluzákem, v takovýýýýýýýýýýýhle zatracenýýýýýýýýýýýýýý rychlostííííííííííííííí, …
‚TO NEMŮŽE BÝT NORMÁLNÍ!!!!!!!!!!!!!!‘
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Alderaan, poloprofesionální závodní dráha Potápník

Změna typu čáry, co ti na minimapě označovala trať, věstila, že trubicovité bludiště se chýlí ke konci a zanedlouho z něho vyletíš ven, zpátky k tribunám plným křičících fanoušků. Mapa ale byla nakreslená jako půdorys, takže se nedalo s jistotou říci, jak dlouho ještě bude trvat, než se ze spirály vymotáš.
Než jste objeli tři otočky o tři sta šedesát stupňů, Yxiendo nevyhnutelně nechal za sebou Binimuno a začínal se ti tlačit na záda. Když se mu nepodařilo tě předjet dotíráním ze stran, zkusil to shora, stejně jako v dřívějších chvílích ty. To už jste ale vyletěli z poslední spirály a trať zamířila dolů jako tobogán.
Velice strmý tobogán. Přičetný závodník by se snažil dostat zpátky na spodní stranu, protože když tubus skončí a on pojede vzhůru nohama, spadne dolů. Je jen malá šance, že se dokáže včas otočit.
Přesto jste svištěli níž a níž a přes průhlednou střechu Beluganova stroje, vyrobenou z odlehčeného tvrzeného plexiskla, jste si několikrát vyměnili pohled do tváře a oční kontakt.
Vaše stroje, ač postavené na zakázku, byly postavené na stejném základu a měly tedy téměř shodné letové charakteristiky. Yxiendova odlehčená karosérie, která byla při takových rychlostech karosérií jen na oko, ale teď udělala své. A to i navzdory skutečnosti, že nízká váha pro něho byla teď i nevýhoda, protože neměl tak velkou setrvačnost.
Číslo v rohu průhledového displeje brýlí označující pořadí několikrát zuřivě přeskočilo z čísla jedna na číslo dvě, a pak zpátky, a pak znovu, a pak zase zpátky...
"Nervy drásající souboj Ghii řečené Pacičky a Yxienda, oba se drali dopředu jako diví, ale kdo z nich bude mít v následujících chvílích navrch?" ozýval se tubusem tlumený a trochu zastřený hlas komentátora znějící z velikých reproduktorů rozmístěných napříč hledištěm.
"Boj o první místo kulminuje! Ale co to náš beluganský přítel dělá, copak se dočista zbláznil?"
A pak přišlo zakončení sestupu, roura vás vyplivla opět nad mořem na závodiště lemované tribunami. A právě v okamžiku, kdy se Beluganovo vznášedlo přehouplo přes okraj průhledné roury, zažehnul tvůj protivník přídavné trysky, čímž tě přeletěl, aby se pak opět obrátil podvozkem dolů a klesnul přímo před tebe, přičemž tah jeho pohonné jednotky čeřil vodu za strojem.
"A Yxiendo předvedl fantastický zákrok, už jsme si mysleli, že si rozbije rypák, ale zdá se, že si na to ještě počkáme," pokračoval komentátor.
Následovala finální část trati, kdy krátký rovinatý úsek měly vystřídat široké nakloněné zatáčky z černého mřížoví vedoucí přímo nad diváky a potom už cíl...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Ireth Iluminaata - Vítr v kožichu a slunce v duši

Příspěvek od Kazma »

Alderaan, poloprofesionální závodní dráha Potápník

'Mě nebude předjíždět žádná rybí držka. File.'
Takhle teda ne. Dneska budu vyhrávat já. Z tohohle kluzáku určitě půjde vytřískat mnohem víc a jestli ne, tak se na tom bude muset zapracovat. Jeho kluzák při srážce nepřežije, ten můj by ještě teoreticky mohl, ne nemohl, vlastně mohl, když to do něj napálím ze správného úhlu.
'Zatracenej rybí ksicht a ještě se směje, jak tomu říkává Ireth? Temná strana? Muhahaha.'
Tak ne, kašlem na to, dojedem to podle pravidel, ale příště, příště uvidíš. A pak se to zvrtlo, bezmocně sem přihlížela ztrátě svého prvního místa.
'No počkej, ŽÁDNÝ file, SALÁT Z TEBE BUDE TY ZATRACENEJ KALAMÁRE!'
Věřila jsem tomu, že z mýho kluzáku určitě půjde vymáčknout větší rychlost, mnohem větší rychlost, i kdybych ho musela nadjet a ne objíždět. Tohle bylo to nebezpečný, vyhrávat i kyby vás to mělo stát všechno. Rudo před očima sem si dovolit nemohla, ale bezmocně svírat knipl a čekat, až si ten krypl projede cílem jako první, to se mi fakt teda nechtělo.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Alderaan, poloprofesionální závodní dráha Potápník

Vysunovací trysce na zádi Yxiendova vznášedla již zřejmě vyhořelo všechno palivo a její nazelenalý plamen rezignovaně pohasnul, zanechávaje za sebou jen bílou kondenzační stopu. Šance tedy opět dostaly příležitost se srovnat. Na jinak naprosto klidné hladině vodní plochy se pod vašimi podvozky tvořily efektní kruhy, které se pak pozvolna vytratily, jakmile jste vletěli na mřížoví, kudy vedly poslední kilometry trati.
V široké zatáčce si Yxiendo najel na vnitřní stranu, aby měl kratší dráhu. Z tribuny k tobě doléhal ryk publika společně s všelijakým troubením, řehtáním řehtaček a podobnými pazvuky, které nabíraly na intenzitě, čím blíže tribunám jsi letěla.
Dav fanoušků se postavil a se zvednutýma rukama udělal vlnu, jakmile jste projeli kolem nich, jedno vznášedlo těsně za druhým. Hluk diváků teď překonával i pohonnou jednotku vytrvale ti řvoucí do obličeje a cuchající chlupy. Dalším esíčkem jste proletěli jako blesk téměř vedle sebe a následovala už jen jedna jediná zatáčka ve tvaru křivého U, jdoucí doleva a pak se opět vracející zpět vpravo, kde už je cíl, takže do chvíle, než vletíš do zatáčky, na cíl máš dokonalý výhled. Na tomto místě se také mění náklon trati na opačnou stranu, takže čistě teoreticky by hrana zatáčky mohla posloužit jako skokanský můstek a ty bys tak mohla mít celé účko na salámu, jednoduše ho přeletět vzdušnou čarou, vyfouknout Yxiendovi vavříny a ještě mu při tom hezky zamávat.
Avšak s rizikem, že nedoletíš a skončíš i se svým strojem v publiku, nebo přeletíš, připadně se ti nepodaří dobrzdit napříč, a skončíš v moři.
"A máme tady poslední metry! Má už to Yxiendo vyhrané, nebo podaří se Ghii Pacičce ještě uchvátit první místo?" utužoval napětí komentátor, zatímco trať nemilosrdně ubíhala a místo, kde se budeš muset rozhodnout, co uděláš, se blížilo.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Ireth Iluminaata - Vítr v kožichu a slunce v duši

Příspěvek od Kazma »

Alderaan, poloprofesionální závodní dráha Potápník

Pozorovala jsem blížící se trať, na mapě, co se mi promítala před očima, jsem začala počítat. A byly to děsivé počty. Zbývala poslední zatáčka, když to projedu dobře, mohla bych být první, nic jiného skoro ani nepřichází v úvahu, buď všechno, nebo nic. Jenže, kam jsem proto schopná až zajít.

I: ‚Skoč.‘
G: ‚To nemyslíš vážně?‘
I: ‚Myslím.‘
G: ‚Ne!‘
I: ‚To je škoda, docela by nás to urychlilo.‘
G: ‚Ne, já si fakt nehodlám rozflákat kluzák ty šílená věci?‘
I: ‚V klidu, to dokážeme.‘
G: ‚Kdo mi to pak zaplatí? No jo, vlastně vim.‘
I: ‚Hej skoč to, spěcháme.‘
G: ‚Ne, vezmu to hezky po vnitřních úhlech, s co nejmenším množstvím zatáček, pojedu rychle, sem tam šoupnu nějakou vývrtku, abych se udržela na trati a před tím filetem a půjde to. Bude to sice až do poslední chvíle docela nahnutý, ale já sem si tenhle kluzák docela oblíbila.‘
I: ‚Budeme rychlejší, bude to vidět, navíc, když tam hodíš pár vývrtek a jeden loping …‘
G: ‚Tohle není stíhačka, ty vole, tohle je ta nejsmysluplnější věc, kterou Senát za posledních deset let zaplatil, jak řekl tvůj mistr a můj mecenáš.‘
I: ‚Di do kytek, tvůj mecenáš je Řád, Mistr jenom posouvá peníze.‘
G: ‚Ok, ale i tak, skákat se prostě nebude.‘
I: ‚Víš co je balistika? Nauka o projektilech letící určitou rychlostí, z určitých podmínek. Podmínky jsou, materiál, váha, rychlost, vzdálenost, počasí a nadmořská výška. To zvládnem.‘
G: ‚Já nevím.‘
I: ‚Není čas.‘


Musela jsem se rychle rozhodnout, Ireth měla v něčem pravdu, urychlí nás to neskutečně, když to dokážeme, rozflákáme se obě tak jako tak, když to nevyjde. A ona potřebovala být co nejdřív ještě někde jinde, ne já. Pohlédla jsem na File (čti Yxiendo).
'Ve mě dříme lest i síla,
na všechno mám správný lék.
Teď se s chutí chopím díla
a ty půjdeš do kytek!'


Ne, že tě to napadne taky. Donutila jsem svůj kluzák zrychlit o několik posledních kilometrů. A nezahnula. Zvedla jsem jej do výšky a začala počítat. Šlo o to chytnout správný úhel stoupání, abyste letěli správně daleko, nesměli jste to nahnout příliš vysoko, ale ani příliš nízko, v obou případech nedoletíte, muselo to být tak akorát. Projektilová střela má tu nevýhodu, že jakmile ji jednou vystřelíte, nezbývá se než se modlit, abyste to před tím správně spočítali. Mnohdy máte jenom jeden pokus. Na druhý jste již příliš mrtvý.
Pokud jsem to špatně odhadla a letím málo, zkusím kluzák zvednout výš a když Síla dá, tak trochu ještě sešlápnout plyn. Pokud letím moc, snížím letovou výšku kluzáku. V obou případech, záleží na tom, jestli se trefím na dráhu, pak budu pokračovat takto:
Pokud jsem tedy letěla míň, přidám při klesání na trať ještě víc plynu, srovnám to prudce se zemí a hurá do cíle.
Pokud víc, strhnu to těsně před začátkem trati s otočkou prudce k zemi, abych ubrala rychlost, v nějaké rozumné chvíli to srovnám se zemí, za pomoci bleskového přidávání a ubíraní rychlosti vlétnu do cílové rovinky.
Letěla-li jsem náhodou dobře, jedině fajn, ale i v tomto případě se s tím moc párat nebudu a proletím to co nejrychleji.
‚Děj se vůle Síly.‘
‚Zmlkni Ireth, řídím.‘

Jestli Fileťáka napadne to samé, co mě. Čeká nás oba pár docela perných chvilek. Jsme přece oba sebevrazi, ne?
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Alderaan, poloprofesionální závodní dráha Potápník

Zatímco jsi prožívala další ze svých dá se říct již tradičních vnitřních rozporů, podkovovitá zatáčka byla už takřka před tebou. Rozhodnutí bylo provedeno, poslední zhodnocení situace a hrubý odhad úhlu stoupání, a potom už jen přitáhnout řízení prudce k sobě a...
"Ale to ne, Ghia Pacička nevybrala zatáčku a vyletěla z dráhy!" vypísknul udiveně komentátorův hlas, znějící ti tak nějak na okraji vnímání za hučením větru a bušením krve v uších, adrenalinem se ti sevřely vnitřnosti a náhlé zmlknutí diváků pod tebou, kteří nevědí, jestli se bát, utíkat nebo s otevřenými pusami zírat na podívanou, která se rozhodně jenom tak nenaskytne, k tomu pocitu ještě přispělo.
Koutkem oka ses uviděla na velikánské obrazovce naproti. Yxiendo byl možná na posledním úseku před cílem a byl pořád první, avšak kamery momentálně vůbec nezajímal.
Všechno se to odehrávalo tak nějak zpomaleně, nebo aspoň takovým způsobem jsi to vnímala. Byl to pocit ne nepodobný boji ve stíhačce v samém epicentru té největší řeži, odkud se dostat v jednom kuse býval mnohdy zázrak, přesto tobě se to už párkrát podařilo, k ne zrovna velkému blahu, ale hlavně k velké úlevě tvého mistra Sandra.
Jak jsi stoupala vzhůru, stroj nabírající výšku postupně zpomaloval. Přicházel druhý nejdůležitější moment, a tedy jak moc a kdy přesně zatlačit na berany, čímž obrátíš čumák níž a budeš klesat strmě, nebo naopak zatáhnout, mírnit sestup a jakoby plachtit.
Dobrou zprávou bylo, že když sis v této pozici na amplitudě výškové křivky mohla ověřit, že co se týká směrového úhlu, byla jsi trochu moc vpravo, ještě se to dalo dorovnat. Rozdíl mezi swoopem a speederem spočívající v tom, že swoop umí létat jen v malých výškách a potřebuje mít pod sebou zem, vodní hladinu nebo zkrátka něco hmotného, ti byl velmi názorně předveden tím, že tvůj stroj se nyní stal do velké míry neovladatelným.
"Nebo," pokračoval komentátor a tajil se mu dech, "nebo to snad udělala schválně?"
Už ne tak dobrou zprávou byla skutečnost, že když jsi zatáhnula za řízení, abys prodloužila let vzduchem a nechala si rezervu, trochu jsi to přehnala a musela ses tedy během klesání soustředit na dvě věci - korigovat klesání a ještě hlídat zatáčení.
Diváci dosud ani nedutající v němém úžasu spustili hlasitý povyk, když se tvoje vznášedlo na druhé straně podkovy opět zhouplo nad tratí. Ryčeli, troubili a dělali randál, který vynahradil i předchozí napínavé ticho, když jsi skvěle odhadla vzdálenost a mířila k cíli. Udělala jsi ale chybu. Když jsi zatáčela, aby ses dostala nad trať, nestihlas to včas vyrovnat a dosedla jsi šikmo. Do cíle padesát metrů, čtyřicet, třicet, dvacet, deset...
Gong v okamžiku, kdy jsi překonala cílovou čáru už pomalu levým bokem přes okraj a srazila levý sloupek rámu s nápisem CÍL, oznámil, že jsi první.
Vítězství...
A potom jsi vnímala už jenom cáknutí a ledovou mořskou vodu všude okolo. Komentátor radostně křičel, ale ty jsi nerozuměla, co říká, jeho hlas byl zastřený. Uvědomila sis, že jsi pod hladinou. Většina světélek na palubní desce pozhasínala, když bezpečnostní mechanismus vypnul motor, aby se nezničil. Vedle veliké radostně blikající jedničky na ukazateli pozice v závodu svítila na průhledovém displeji brýlí čísílka ukazující nadmořskou výšku. Byla záporná a klesala, jak jsi do kokpitu nabrala vodu a tvůj stroj padal ke dnu jako kámen, jako když sjíždíš řeku na loďce a převrátíš se s ní. A tys klesala s ním, pevně připoutaná popruhy k sedačce. Začínal ti docházet vzduch, tvé tělo pociťovalo čím dál palčivější potřebu se nadechnout...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Voda v kožichu, očích a panika v duši

Příspěvek od Kazma »

Alderaan, poloprofesionální závodní dráha Potápník (nad i pod ní)

‚Tys to udělaláááááááááááááá.‘
‚Jo jo jo jo jo, mi letíme!‘
‚To je toho, však vidíš ne, co je na tom divného?‘
Bylo to úžasné, vítr mi svištěl kolem uší a já? Já jsem si pojistila řízení a v adrenalinovém opojení jsem zvedla ruce nad hlavu. Bylo to úžasný … a byla to blbost. Okamžitě jsem je vrátila zpátky na knipl a korigovala úhel klesání.
Slíbila jsem si, že něco podobného musím spáchat i příště. Víte, co z toho bude za pověst? Jestli fakt dojedu první? Předehnat Fileťáka bylo to jediné, na co jsem se soustředila a to už sem ho i viděla. Bod pro komentátora, fakt jsem to myslela vážně, i když se splašeným rancorem, ve kterého se můj stroj proměnil, jsem opravdu nepočítala. Teda možná jo. Připomnělo mi ten jeden atmosférický střet, docela nedávno, asi týden zpátky. Sithové? Jediové? Stejně mizerné podmínky. Atmosférická bouře dokáže zkazit každou bitvu.
Chtělo se mi křičet úlevou, když sem se trefila na trať a ve správném směru, ale … Plánované ulehčení se nedostavilo. Kluzák se zbláznil, fakt se zbláznil. Křečovitě jsem držela ovládání, to by mi tak prospělo, abych se vymázla pár metrů před cílem. Každý pracně vydobytý metr. Viděla jsem neodkladně se blížící sloupek, vzdala jsem se jakékoliv snahy to uřídit, jenom se udržet, udržet v plánovaném směru a nepolevit na rychlosti. Pak následovala vteřinka štěstí, když jsem se stala vítězem, …
„Doprdele.“
Byl to spíš šepot. Nádech. Zmatek. Voda. Začala jsem sebou škubat. Tohle se přece nemůže stát! Může. Panika? Ano. Já jsem se opravdu máchat nechtěla, několikrát jsem bezcílně v šoku zatahala za popruhy.
‚Dej to sem.‘
Zahnala jsem počínající paniku pryč. Byl čas jednat. Rozepínala jsem si popruhy, zápasila s pojistkami, co to šlo a počítala vteřiny, měla jsem jich minimálně třicet, určitě míň než šedesát.
‚Konečně.‘
Poslední popruh povolil. Ještě jsem duchapřítomně vytrhla hologram z přístrojové desky a zabrala nahoru, pryč od potápějícího se kluzáku.
‚Mistr mě zabije.‘
Ani jsem se za ním nemohla ohlédnout, bylo málo času. Musí mi ho vytáhnout, snad, doufám. Víte kolik mě a Mistra stálo úsilí sehnat tolik kreditů. Dobře tak ulít, ovšem koho to zajímá? Co to bylo za poučku o potápění? Že když se vynořujete, měli byste u hladiny zpomalit, aby vás tlak nepošramotil? Asi? Ne! Vydechnout, ... stejně už nebude skoro co.
Víte, proč se musím dostat nad hladinu? Protože musím zařídit, ať mi někdo vytáhne ten kluzák a protože …
‚Ne, ta bitva ještě.‘
Jako by toho opravdu nebylo málo. Nebylo. Dojet závod, pak se ještě topit, přebrat si cenu, spakovat se, nenechat se sestřelit, ne já bych fakt neměla dneska nic už raději dělat.

------------------------
Ať žijou barvičky, takže tohle je Ghia a tohle je Ireth
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Alderaan, poloprofesionální závodní dráha Potápník

Zápasila jsi s popruhy a jakkoliv bylo jejich uvolnění rychlé, tvé plíce na to měly jiný názor a zatímco ses z nich vymotávala, moment, kdy už to nevydržíš a začneš polykat andělíčky, se neúprosně blížil.
Vysílačka se odebrala do křemíkového nebe, neboť její konstrukční řešení nepočítalo s provozem pod vodou a nepřežila ponoření. Před očima se ti začínaly dělat mžitky, v zorném poli ti tančily barevné šmouhy a jiskřičky a za nimi se objevil na průhledovém displeji brýlí, stále fungujících a stále zobrazujících již naprosto zbytečné údaje ze závodní dráhy, nápis. Hlášení, které brýle vzhledem k nefunkčnímu sluchátku, z něhož jsi teď měla nesmyslně drahý špunt do ucha, převedly na text.

Kód: Vybrat vše

POMOC JE NA CESTĚ, NEPROPADEJTE PANICE
Podobné hlášení by mělo smysl v případě, že bys měla jako většina ostatních závodníků kluzák s uzavřenou karosérií, střechou, dveřmi, okýnky a všemi těmi věcmi, které udrží v kabině vzduch.
I do brýlí, ačkoliv ti velmi dobře seděly a neměly vůbec daleko do plaveckých, už ti začínaly pronikat kapičky vody.
Cvaknutí přezky v zamykacím mechanismu bylo osvobozující. Odrazila ses vzhůru a plavala, seč ti síly, a v tomto případě takřka už krajní nouze dost možná i Síly, stačily. Letěla jsi jako torpédo k hladině a vrhla poslední smutný pohled na svůj stroj, barevnou šmouhu mizící v hloubce, jen abys nemusela myslet na to, jak zoufale se potřebuješ nadechnout.
Svět se pomalu nořil do tmy. Konečně jsi dosáhla hladiny, pocit dýchání, jindy něco tak úžasně samozřejmého, tě naplnil neskonalou úlevou, teprve teď sis ale uvědomila, jak vyčerpaná vlastně jsi, i pouhé šlapání vody, aby ses opět nepotopila, se stávalo únavnějším a únavnějším.
Někdo z břehu ti hodil lano a přitáhnul tě za něho ke břehu, načež ti podal ruku a pomohl ti se vyškrábat přes okraj dráhy.
Nebo spíše tlapu. Byl to jeden ze tvých dvou togorianských techniků, andělů strážných tvého závodního stroje a nepřímo tedy i tvých.
"Můžeš stát, Pacičko?" řekl, načež ti pomohl na nohy a vítězně ti zvedl ruku nad hlavu. Létající kamerová drona proletěla pár metrů nad tebou, obrazovky pokrýval tvůj mokrý, vyčerpaný, ale šťastný obličej.
Diváci jásali. Poslední dvě vznášedla hned nato proletěla cílem již jen se zlomkem pozornosti věnované těm dřívějším, už tak poněkud zastíněných událostmi tvého skoku plavmo. Předposlední dojel Bith, jehož jméno si nepamatuješ, na krásném, ale pomalém žlutém stroji dýkovitého tvaru. Člověk, který se zřejmě na některém úseku trati ošklivě vyboural, dojel s prasklinou na předním okně a ošklivě pomačkanou kapotou s uraženou přední maskou, kde v podstatě celá přední maska úplně chyběla a reflektory visely na kabelech dolů. Dojel těsně za Bithem, poslední. Když nepočítáš Boduna, který nedokončil.
Togorianský technik, mohutný bílý kocour se strakatou náprsenkou, tě usadil na nejvyšší stupeň vítězů.
"Závod je zdárně ukončen a nyní můžeme vyhlásit výsledky. Na třetím místě se umístila Binimuno Gamutri," ohlásil komentátor a Xextanka s čtyřmi pažemi se skromě uklonila, načež jí pořadatelé, Dug a Twi'lek, nasadili na dlouhý krk medaili. Z náhle se vzedmuvší vlny hluku šlo poznat, kde sedí nejvíce jejích fanoušků.
"Druhé místo obsadil beluganský závodník Yxiendo!"
Další vlna křiku, troubení, rachotění a potlesku, intenzivnější než předchozí. Belugan svěsil sépiovitou hlavu, jako by byl ze druhého místa zdrcený. Nevěnoval ti ale žádné bouřlivé pohledy, vůbec se na tebe ani nepodíval, flegmaticky stál a nevnímal ani medaili, kterou mu nasadili.
"A první místo uchvátila Togorianka známá jako Ghia Pacička! Dámy, pánové a všechny ostatní pohlavní formy, dnešním závodem společně se zlatou medailí postupuje do kvalifikace na Galaktický okruh mezi profesionální závodníky na Rally ohnivé hory na Baroondě! A aby toho nebylo málo, dnes pokořila celogalaktický rychlostní rekord závodního landspeederu s neuvěřitelnými devíti sty třiceti pěti kilometry za hodinu!"
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Ireth Iluminaata - Vítr v kožichu a slunce v duši

Příspěvek od Kazma »

Alderaan, poloprofesionální závodní dráha Potápník

Nikdy jsem se na hladinu nevynořila tak ráda, ne že bych neměla ráda vodu, no neměla, ale znáte to, každý se občas rád vykoupe. Určitě to muselo vypadat epicky, když se mi rozlétli kapičky od hlavy, lapala jsem po dechu a plácala kolem sebe rukama ve snaze udržet se na hladině, plavec jsem nikdy moc dobrý nebyla.
Popadla jsem provaz a ani nevím, jak jsem se dostala ke břehu. Adrenalin mě držel na nohou, to bylo taky to jediné, cítila jsem se ohromně vyšťaveně a ohromně šťastně, nakonec se mi podařilo zvednout i druhou tlapu, pak už zbývalo jenom ovládnout úsměv a nasadit něco, co se podobalo vítězoslavnému šklebu přeživšího.
‚Ty vole to byla jízda.‘
„Let s mezipřistáním ve vodě. Já to měla tušit podle jména, a jestli z té vody ten kluzák fakt vytáhnou a bude ještě v pohodě, tak mu začnu říkat Potápník.“
Plácala jsem nesmysly v návalu uspokojení nad tím, že jsem neztratila vlastní život a ještě jsem vyhrála, mi to připadalo skoro jako něco, co není tak hrozný, i když to byl pořádný průser. Nechala jsem se vytáhnout na stupínek, a pak už jenom spokojeně přijala medaili. Myslím, že to byl docela fér závod, i když s tím, co sem udělala, asi nikdo nepočítal. Já taky ne. Trochu se mi ještě třásly nohy, ale to mě nějak netrápilo.
‚Ještě ta obrana Cor …‘
‚Nemysli na to, fakt tam vyrazíme, neboj, jenom prostě nemůžem jen tak zmizet, ne teď.‘
‚Ale Ghio! Víš, co všechno je v sázce?‘
‚Jedna stíhačka fakt přesilovku nezvrátí, hele řeknem, žes měla nehodu, klídek.‘
‚Slav a nenech se rušit.‘
‚Jdeš trucovat? Ireth? Ireth?!‘
To je ten problém střetu zájmů.
Při nejbližší vhodné příležitosti, aby to nebylo divné, se jako obvykle vypařím za svým technickým týmem, a pak pravděpodobně teda na ten Corusant, jsem docela známá tím, že neoslavuju, může za to hlavně ten fakt, že Ireth opravdu nerada slaví a vzhledem k tomu, že je to ona, kdo na mě vydělává.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“